Autor: Jana

Olíkova knihovnička

Tenhle článek se chystám sepsat už tak strašně dlouho! Co bych to byla za knihomola, kdybych si nezakládala na domácí knihovničce našeho nejmenšího a pravidelně do ní nepřispívala novými kousky? Olí naštěstí mé nadšení pro věc zdědil a u knížek vydrží sedět skutečně dlouho (což je u našeho jinak neustále aktivního dítěte věc naprosto nevídaná). A já už taky za ty cca dva roky, co ho knihy skutečně zajímají, tak nějak vypozorovala jeho vkus a dokážu odhadnout, co se bude líbit číst nejen mně, ale taky hlavně jemu. A o našich literárních „pokladech“ to dnes bude 🙂

Na úvod bych ještě chtěla zmínit, že skutečně nepatřím k těm rodičům, u kterých se knihy prohlíží jen „v rukavičkách“. Oli má ke knihám prakticky odjakživa volný přístup, může si je kdykoliv brát a listovat s nimi, čehož hojně využívá. Často s námi také knihy někam cestují a vždycky míváme minimálně jednu v kapsáři v autě pro případ náhlého čekání. Samozřejmě pak podle toho ty knížky i občas vypadají, už teď ale vidím, že v něm tenhle přístup opravdu probudil zájem o čtení – na rozdíl od dětí v našem okolí, které si knížky smí prohlížet jen s rodiči. Určitě ho nenechávám knížky ničit, ale když musím občas nějakou stránku přelepit, nijak mě to nevzrušuje. U nás platí přímá úměra – čím je knížka ohmatanější, tím víc ji Oli miluje :-D!

Stephen Hawking
Leonardo da Vinci
Albert Einstein

Naše oblíbená trojice, kterou odstartovala teta Terezka, od níž jsme dostali první díl o vědci Stephenu Hawkingovi a pak jsme Olimu ke druhým narozeninám dokoupili další dva díly. Knihy zábavnou a inspirující formou vypráví čtenáři o životě tří světově proslulých vědců a seznamují je s objevy, kterými se proslavili. Nebyla jsem si zpočátku jistá, jak moc taková knížka malé dítě zaujme, ale kombinace velkých obrázků s minimem textu zafungovala báječně a Oli si všechny 3 knihy zamiloval ještě dávno před nástupem jeho období fascinace vesmírem 🙂

R is for Railway
Šmalcova abeceda

Když se před třetími narozeninami začal Oli zajímat o písmenka, měla jsem hned jasno v tom, jakou knihou jeho zájem podpořím. Šmalcova abeceda je literárním skvostem, který si musí zamilovat dítě i dospělý. Každá dvoustrana je věnována jednomu písmenu. Pro menší děti je zde vždy vtipná básnička, pro starší pak hádanka či úkol a k tomu krásná ilustrace, na níž můžete hledat předměty začínající na dané písmenko. Verš „Babi! V bazénu jsou krabi!“ už u nás doma dočista zlidověl 😀 Máme ji už přes půl roku a stále nás ohromně baví a nalézáme v ní při každém čtení něco nového.

Druhé leporelko přivezl Olimu Péťa z konference v Coloradu, když mu byl sotva rok, takže v té době ho ještě tolik nezaujalo – na učení písmenek je ale také bezva, jen tedy pochopitelně vychází z anglické abecedy 🙂 Celá kniha je na téma velké průmyslové revoluce, čemuž odpovídají i půvabné ilustrace. Časem si ji O. zamiloval a rád si nechával vyprávět o všem, co se na obrázcích odehrává.

Barvy

Naše zamilovaná, kterou Oli dostal k druhým Vánocům a naučil se díky ní krásně poznávat barvy. Otvírací okénka s krátkými texty a líbivé, ale nekýčovité ilustrace, jsou zárukou úspěchu, a přestože dneska už u nás pro svou jednoduchost není tolik v kurzu, kolem těch dvou let to byla jedna z našich suverénně nejoblíbenějších knížek. (Což je na ní poměrně znát – už je hojně poslepovaná 🙂 Stejné oblibě se těšila i kniha té samé autorky na téma čísla, o níž jste se tu mohli dočíst v samostatné recenzi.

This is New York
To je Hong Kong

Knihy Miroslava Šaška mám moc ráda a časem třeba naši knihovničku obohatím o další kousky z našich oblíbených destinací 🙂 Ta o Hong Kongu O. až tak nebere, ale New York, který dostal od tety Shirley, maminky Jennifer, k Vánocům, je opět jednou z našich suverénně nejčtenějších knížek. Oli ji většinou vyžaduje číst v angličtině, občas mu jen česky něco dovysvětlím nebo okomentuju, pokud ho něco víc zaujme. V některých oblastech už je sice knížka dost retro a neaktuální, koneckonců vyšla už v 60. letech, ale i to jí dodává jisté kouzlo a ty krásné ilustrace jsou stejně nestárnoucí 🙂

Můj svět (Otázky a odpovědi pro malé děti)

A nakonec jedna „edukační“ kniha plná okének s dětskými otázkami na rozličná témata, kterou dostal O. od tety k posledním narozeninám. Rozsah textu vs poměr obrázků je tak akorát pro tříleté dítě, ale zároveň knížka zábavnou formou předá i dost informací.

A tady to pro dnešek asi ukončím. Materiálu by bylo ještě dost, ale zkusím něco nechat i na příště 🙂 Věřím, že i tak mezi našimi tipy najdete dost inspirace – třeba pro nadcházející Vánoce 😉

Voyage

Jestli TOHLE není největší hudební událost letošního roku, tak už vážně nevím co. Jako by se těch 40 let mezi Visitors a Voyage ani nestalo… Od včerejška na jejích vlnách pluju na Spotify a za sebe už mám jasnou favoritku tohohle alba. Co vy :-)?

Naše letní výlety

Které jiné období přeje výletům tolik, jako léto? Ve spojení s rozvolňováním proticovidových opatření se možnosti toho, co podnikat, zase o něco rozšířily a naše prázdninové dny byly plné hezkých zpestření. Však jsme se taky rozhodli si tohle léto pořádně užít, než nám se zářím započne zase nová životní etapa a nové povinnosti…

Jízda parním vláčkem u příležitosti 140. výročí trati Kroměříž – Zborovice

Tuhle událost jsem měla v hledáčku už pěkně dlouho a bylo mi jasné, že nás – respektive Oliho – nesmí minout. Přece jen parní mašinka Kroměříží nejezdí každý den 🙂 Dle mého očekávání byl O. nadšený, ale ještě větší ohlas než jízda parním Velkým Bejčkem u našeho malého šotouše sklidilo to, že ze Zdounek jsme se zpátky svezli modrým Regiosharkem a O. dostal od pana průvodčího dětskou jízdenku 🙂 V Kroměříži na nádraží pak probíhal ještě doprovodný program, bylo tam k prohlédnutí i svezení několik dalších historických i moderních mašinek a nakoukli jsme také do zdejšího malého železničního muzea.

Otevřená zahrada

Je to s podivem, ale do Otevřené zahrady, která už mi byla tolikrát ze všech stran doporučována a kterou máme téměř u nosu, jsem se s Olim vydala poprvé až tohle léto. A rozhodně jsme nebyli zklamaní – už jen zdejší vodní prvky (nezapomněla jsem přibalit s sebou plastový parníček 🙂 by vystačily na pořádnou dětskou spokojenost, ale když připočtu ještě ovečky a králíčky, hřiště a kavárnu se zmrzlinkou, úspěch byl prostě zaručen 🙂

Jeskyně Pekárna a Hostěnické propadání

… aneb takový ten výlet, kdy přemýšlíte, kam se schovat před všudypřítomným vedrem, a napadne vás – no jasně, jeskyně :D! Pravěká jeskyně Pekárna je jednou z nejznámějších jeskyní Moravského krasu a její prozkoumávání je vskutku dobrodružnou záležitostí (baterku s sebou!). Jedná se o významné archeologické naleziště – v minulém století se zde našly pravěké jeskynní malby i kosterní pozůstatky.  K jeskyni vede několik cest – my jsme se nakonec rozhodli zaparkovat v Hostěnicích a vydat se po žluté značce kolem Hostěnického propadání, což je další zajímavý krasový jev v této lokalitě, kde Hostěnický potok mizí ve vápencovém komíně a jeho voda se propadá do Ochozské jeskyně.

Modelový svět na Josefské

Tohle sice není výlet úplně do daleka, ale myslím, že chybět by tu tento tip rozhodně neměl. Snad omluvíte lehkou monotematičnost, ale mašinky se prostě staly neoddělitelnou součástí našich životů 😀 a Modelový svět jedním z našich nejoblíbenějších letních cílů. Výhodou je, že vstupenka je celodenní, takže když vás přepadne hlad, můžete návštěvu proložit třeba dobrým obědem a pak se sem zase vrátit. Najdete tu sice jen dvě místnosti, ale všichni milovníci vláčků se tu zabaví na hooodně dlouho.

Dinopark a ZOO park Vyškov

Oli nepatří k takovým těm dětem s fascinací dinosaury, které znají všechny ty nevyslovitelné názvy a dokážou je od sebe na první pohled rozeznat, nicméně párkrát jsme teď na dinosaury v různém kontextu narazili a O. se našeho nápadu na výlet do Dinoparku okamžitě chytnul, tak jsme se rozhodli vyrazit. Výhodou je, že vstupenka do Dinoparku (na náš vkus poměrně drahá) v sobě již zahrnuje i vstupné do ZOO, takže máte vlastně dvě atrakce v jednom. Vyškovská ZOO není nijak velká, hravě ji za hodinu projdete, takže se dítě mezitím neunaví. Zaměřená je spíše na domácí zvířata, ale najdete tu i pár exotických – velbloudy, opičky, lemury či divokého psa Dingo. Velkou výhodou je, že zvířátka si můžete prohlédnout opravdu zblízka a v části zvané „Babiččin statek“ se můžete mezi ovečkami či kozami přímo procházet, nakrmit si je či pohladit. Mně tato vychvalovaná atrakce zas tolik nenadchla, bylo to tu na mě moc „rohaté“ a smrduté :D, ale věřím, že jsou děti, které blízký kontakt se zvířátky uvítají.

Zajímavým zpestřením (obzvlášť pro Oliho) byl fakt, že Dinopark je od ZOO parku vzdálen asi 15 minut a tudíž zde pro návštěvníky jezdí vláček „Dinoexpress“, který Vás skrz centrum Vyškova dopraví až za brány Dinoparku. Vláček jezdí cca každých 20 minut. Dinopark je rovněž rozlohou poměrně malý, ale na každém rohu tu máte hřiště či nějakou jinou tematickou atrakci (které ve výsledku naše dítě bavily víc než samotní dinosauři – typické :D), takže na jeho kompletní projití bych doporučila vyhradit minimálně 2 hodiny. Někteří dinosauři jsou pohybliví a vydávají zvuky, což je docela sranda 😀 Celkově hodnotím tento výlet do druhohor kladně 🙂

Kamenný vrch a „Lanáček“

Kamenný vrch se pro nás stal jedním z objevů tohoto léta a rádi se sem vracíme i teď na podzim. Mezi paneláky tu najdete úžasnou oázu zeleně, hřiště pro všechny věkové kategorie, pump trackovou dráhu a hlavně parádní lanový park pro děti – „Lanáček“. Dráha je určena pro děti od 3 let, což je asi celkem adekvátní, protože mladší děti by mohly mít s některými překážkami problém a rodičům je dovoleno vše pozorovat pouze ze země, na samotnou lanovou dráhu vstupovat nesmí. Vstupné pro děti nad 90cm činí 90 Kč a platí na celý den – tzn. můžete kdykoliv během dne odejít a pak se opět vrátit, což je super. Krom opičí dráhy je tu také houpačka, obrovská trampolína a posezení pro rodiče. V areálu najdete i fajn kavárničku, kam si můžete zajít třeba pro sladkou tečku.

Biotop Oslavany

Pokud jste stejně jako my otrávení z přecpaných brněnských koupališť a nevadí vám zajet si za osvěžením o kousek dál, určitě můžeme doporučit biotop v Oslavanech, který nás naprosto nadchnul. I v parném víkendovém dni tam rozhodně nebyla hlava na hlavě, voda byla krásně čistá a hlavně je koupaliště super pro malé děti. Najdete tu jak brouzdaliště, tak vodní prvky na hraní (lodičky s sebou) a v hlavním bazéně je bójkami krásně vyznačená část, kam ještě děti dosáhnou a kde už začíná hloubka. Vedle biotopu se navíc nachází naprosto parádní hřiště s tobogánovou skluzavkou a dalšími originálními prvky, které jen tak někde na hřišti neuvidíte. Za nás velká spokojenost a určitě jsme tu nebyli naposledy.

Washington

Tak jsem se zase po delší době rozhodla zavzpomínat na naši dovolenou v Americe, konkrétně na návštěvu Washingtonu, kde jsme strávili necelé 4 dny. Můžu říct, že ze všech tří měst, která jsem zatím v USA viděla, mě právě Washington okouzlil nejvíc. Svou čistotou, relativním klidem, zelení i typickou „barevnou“ architekturou.

Pro přesun z NYC do Washingtonu jsme zvolili Bolt bus, který odjíždí z newyorské Penn station, a cesta s ním utekla rychle a příjemně. Vyklopil nás na nádraží Union station, a dál už jsme pokračovali pěšky do naší Airbnb ubikace. Dorazili jsme už vpodvečer, ale i tak jsme neodolali alespoň malé procházce po okolí a stihli jsme si prohlédnout okolí Capitolu, ještě než se přiřítila bouřka 🙂

Na druhý den nás čekal asi nejparnější den naší dovolené, na který jsme (ne příliš strategicky 🙂 naplánovali procházku po Mallu – hlavní třídě s nejvýznamnějším památkami, kde se před sluncem není moc kam schovat. Cestu jsme zahájili u budovy Nejvyššího správního soudu, pokračovali znovu ke Capitolu, minuli budovy muzejí, o nichž tu ještě bude řeč, Washington’s monument, známý z řady amerických filmů, a památník obětem II. světové války a nakonec završili naše putování u pompézního Lincoln’s memorial, který vás možná překvapí svou velikostí.

Po této vyčerpávající štrapáci bylo nutné doplnit energii na obědě a poté jsme samozřejmě museli vyrazit ještě nakouknout k Bílému domu, kde toho času úřadoval Donald Trump 😎 Poslední zajímavou budovou, kterou jsme po cestě zpět domů míjeli, byla centrála FBI, kterou Péťa neomylně poznal z filmů 😀

Následující den jsme prakticky celý věnovali návštěvě Air and Space Museum, které je skutečně rozsáhlé a fascinující. Najdete tu nejrůznější informace a artefakty ohledně létání do vesmíru, „Space Race“ – soupeření mezi USA a SSSR, kdo dobude vesmír jako první či zajímavosti z historie letectví. Můžete si zde prohlédnout reálný kokpit, letoun bratří Wrightů, letadla z II. světové války i vesmírné raketoplány.

Péťa byl nadšený z modelu lodi Enterprise ze Star Treku. Já zase z kousku měsíce, na nějž si můžete dokonce i sáhnout :-)! A takových a podobných perliček (nejen) pro vesmírné fanoušky zde naleznete desítky – třeba skafandr Jurije Gagarina či kosmonautů NASA 🙂

Náš poslední celý den ve Washingtonu jsme zasvětili návštěvě historické čtvrti Georgetown, kam jsme se přesouvali metrem. Georgetown je oblast se svéráznou architekturou ve federálním stylu. Naleznete zde jednu z nejlepších amerických vysokých škol, Georgetown university, kam jsme se zrovna nachomýtli k ceremoniálu promocí 🙂

Washington se může pochlubit celou řadou zajímavých historických budov. Jednou z nich je třeba Old Stone House – nejstarší nezměněná budova v DC pocházející z roku 1765, která je také poslední předrevoluční koloniální budovou Washingtonu na původním základě. Část prostor je volně přístupná. Nás vevnitř zaujalo měřítko, kde se můžete podívat, kolik měřila třeba průměrná americká žena v 18. století (zhruba tolik jako já :D) či se můžete poměřit s některým z amerických prezidentů.

Dalším architektonicky zajímavým místem, které jsme navštívili, bylo sídlo ve federálním stylu Tudor Place, hřbitovní kaple Oak Hill s přilehlým hřbitovem či Dumbarton House. Na krásné a reprezentativní budovy tu ale narazíte prakticky na každém kroku. Zdejší typická architektura je prostě mimořádně fotogenickou pastvou pro oči.

A zde už naše procházka Washingtonem končí. Příště se můžete těšit zase na Boston, který se stal dalším bodem na našem pomyslném bucket listu 😉

Karin Lednická – Šikmý kostel

Šikmý kostel je jednou z těch knih, která vás v uplynulém roce asi nemohla minout. Jeden čas se o ní všude mluvilo, psalo, každý ji četl… A tak nazrála chvíle, abych si k ní také našla cestu – tím spíš, že o ní všichni hovořili jen v superlativech a já se potřebovala přesvědčit, jestli za to skutečně stojí.

Děj této románové kroniky je umístěn do oblasti okolo dnešní Karviné na česko-polském pomezí a odehrává se v letech 1894-1921. Hned na začátku jsme svědky obrovského důlního neštěstí, které navždy poznamená životy všech hlavních hrdinů. Každý z nich se s nepřízní osudu popasuje po svém – někoho tragédie zlomí, jiný ji uchopí jako příležitost k životní změně. Když už to vypadá, že se vše usadilo v poklidných kolejích, do děje vstupuje první světová válka…

Autorka Karin Lednická odvedla ve svém debutu vskutku obdivuhodnou práci. Na bezmála 400 stránkách knihy vylíčila úsporně, ale zároveň čtivě hned několik lidských osudů, které se dříve nebo později vzájemně propletou. Zároveň (neboť příběh je vystavěn na skutečných událostech) se čtenář nenucenou formou dovídá o historických okamžicích, které hornický kraj a jeho obyvatele významně poznamenaly. Mně se tu rozhodně otevřela zcela neprobádaná oblast pohnuté česko-polské historie, o níž se ve školách vůbec nemluví, a kniha mě chytla hned při prvních stránkách.

Přestože za vznikem románu musí stát neuvěřitelné množství autorčiny badatelské práce, příběh je vyprávěn naprosto přirozeně, čtivě a s lehkostí. Pokud jste Šikmý kostel ještě nečetli, určitě byste to měli napravit – tohle je skutečně jedna z těch knih, již její pověst předchází zcela oprávněně! Vzhledem k tomu, že se jedná o románovou trilogii a pokračování příběhu už je v prodeji, myslím, že druhý díl na sebe v naší knihovničce rozhodně nenechá dlouho čekat 🙂

Avokádová pomazánka s kozím sýrem

Avokádová pěna, na kterou jsem zde zveřejňovala recept nedávno, je u nás stále velmi oblíbenou záležitostí, ale hledala jsem i další cesty, jak tuto zdravou potravinu včlenit do našeho jídelníčku. A pomazánka se ukázala jako skvělý nápad. Je možná maličko pracnější, ale výsledek rozhodně stojí zato!

  • 2 zralejší avokáda
  • 1 limetka
  • čerstvý koriandr
  • 100g kozího sýra
  • 80g majonézy
  • 2 vařené vaječné bílky
  • sůl, pepř
  • 2 lžíce vlašských ořechů
  • 2 lžíce olivového oleje

Avokádo podélně rozpůlíme a zbavíme pecek. Pomocí lžíce vydlabeme dužinu a nakrájíme na menší kousky. Nakrájenou dužinu, omyté lístky koriandru, šťávu z limetky, kozí sýr, majonézu, vaječné bílky, sůl, pepř a ořechy rozmixujeme dohladka. Do hotové pomazánky nakonec přimícháme olej a podáváme s pečivem.

Dýňová polévka s nivou

Člověk by řekl, že na polí dýňových krémů už se nedá vymyslet nic moc nového, přesto jsem objevila tento recept, který není tou stále stejnou sto a jednou variací, ale díky použité anglické slanině a nivě vnese do oblíbené podzimní klasiky trochu nové chutě. Tak ať chutná i vám :-)!

  • 800g dýně Hokkaido
  • 1 velká cibule
  • 2 stroužky česneku
  • 2 střední mrkve
  • 3 plátky anglické slaniny
  • 800 ml vývaru
  • špetka mletého muškátového oříšku
  • špetka skořice
  • sůl
  • 100 ml smetany ke šlehání
  • 50g dýňových semínek
  • 60g sýra s modrou plísní

Dýni zbavenou semínek nakrájíme na kostky, cibuli a česnek nadrobno nasekáme, očištěnou mrkev pokrájíme na menší kousky, slaninu pokrájíme na proužky. V širším hrnci necháme vyškvařit slaninu, přisypeme cibuli a mrkev a společně dozlatova orestujeme. Přidáme česnek, dýni, zalijeme horkým vývarem a povaříme, dokud není dýně měkká. Polévku stáhneme z plamene, rozmixujeme tyčovým mixérem dohladka, dochutíme muškátovým oříškem, skořicí, solí a rozdělíme na jednotlivé porce, které ozdobíme lžící smetany, dýňovými semínky a plátkem sýra.

Letní knihovnička

Jó, léto… Tohle léto jsem si rozečetla naprosto nesmyslné množství knih (což normálně vůbec nedělám), tak jsem docela ráda, že jsem se aspoň u některých dobrala zdárného konce a že tu vůbec mám dneska o čem psát 🙂

Eduard Štorch – Lovci mamutů

Kniha, k jejíž četbě mě inspirovala návštěva tajuplné jeskyně Pekárna, do níž autor zasadil část děje svého slavného díla. Docela mě překvapuje, že Lovci mamutů jsou vnímání jako kniha pro děti, protože přiznejme si – život v pravěku nebyl zrovna peříčko a Štorch se nevyhýbá ani několika drsnějším scénám. Na druhou stranu myslím, že pro dnešní děti s neomezenými možnostmi už Lovci mamutů asi budou postrádat onen punc dobrodružství, který v této knize nacházely starší generace. Každopádně jako vzdělávací materiál, který by jim mohl přiblížit, jak se v pravěkých dobách lidem žilo, Lovci mamutů určitě poslouží lépe, než ledasjaká učebnice dějepisu.

Eduard Bass – Cirkus Humberto

„Svět je, chlapče, přec jen dobrý a život je krásný,“ řekl Karas dojat.
„Taky jsem na to myslel,“ odpověděl šednoucí už nástupce Steenhouwerův, „ale ono to bude tak: každý člověk si vytváří svůj svět a nakonec se setká s takovým, jaký kolem sebe utvořil.“

Další pokořenou klasikou tohoto léta se pro mě stalo toto kultovní dílo o lidech z maringotek, které mě koneckonců inspirovalo i ke zhlédnutí stejnojmenného seriálu, který jsem viděla naposledy jako dítě. Ten je velmi zdařilý, hvězdně obsazený a knihy se drží věrně, takže pokud se vám zrovna nechce číst, je to určitě dobrá alternativa. Byť může román svým rozsahem (cca 500 stran) nahnat leckterému čtenáři hrůzu, nemusíte se bát, že by vás děj nestrhnul. Pouze v části, kde vedení cirkusu přebírá Vašek Karas a je tam více popisných pasáží, mi přišlo, že kniha trochu ztrácí dech, ale závěr už měl opět to správné tempo. Román překvapí autorovou mimořádnou znalostí cirkusového prostředí, s níž vylíčil hořko-sladký život lidí v manéži. Pro mě vyzníval Cirkus Humberto trochu melancholicky – snad je to i tou smutnou dobou, v níž vznikal, každopádně je to určitě jedna z těch českých klasik, které stojí za to si alespoň jednou za život přečíst.

J. Canfield, M. V. Hansen, A. Newmarková – Myslete pozitivně

„Musíme být ochotni zbavit se představ o životě, který jsme si naplánovali, abychom mohli žít život, který na nás čeká.“
Joseph Campbell

Kniha z edice Slepičí polévka pro duši, která vskutku dělá čest svému názvu, nese podtitul 101 skutečných příběhů o tom, jakou sílu má pozitivní postoj a můžete si být jisti, že vás opravdu pozitivně naladí a vleje vám do žil trochu toho optimismu. Sama jsem ji četla v různých více či méně nelehkých etapách své mateřské a opravdu mě mnohdy příkladem skutečných lidí dokázala pohladit po duši a dodat potřebnou motivaci nebo sílu podívat se na svou situaci z jiné perspektivy.

Mangoldová polévka

Zbožňuju recepty s příběhem a toto je jeden z nich 🙂 Mangold je zelenina, jejíž název je mi sice znám, ale jinak jsem se s ním nikdy blíže nesetkala – až teď. Už od naší první návštěvy loni na podzim fandíme s O. projektu „Zahrada u řeky„. Zahrada slouží především jako edukační středisko, ale jednou týdně bývá otevřena také pro veřejnost, čehož rádi využíváme. Nejradši trávíme čas v „blátivé kuchyňce“ či nově otevřeném slámovém bludišti, ale pokud je možnost, Oli se rád chopí i konvičky a zalévá osázené záhonky. A protože je zrovna období sklizně, za naši poslední zalévací „brigádu“ jsme si odnesli výslužku v podobě rajčat, cukety, okurky a velké náruče mangoldu. Doma jsem se tedy pustila do gůglení a během chvilky byla na světě polévka.

  • 1 svazek mangoldu
  • 1 větší žlutá cibule
  • 3 střední brambory
  • 2 stroužky česneku
  • 1l vývaru
  • sůl, pepř
  • olej
  • kokosové mléko
  • 4 plátky anglické slaniny

Mangold je zelenina chuťově podobná špenátu, s tužšími řapíky. Proto začneme tím, že si mangold opereme a rozdělíme na listy a řapíky, přičemž obojí pokrájíme na menší kousky. Na troše oleje osmahneme pokrájenou cibuli. Jakmile zesklovatí, přidáme oloupané a na kostičky pokrájené brambory spolu s řapíky mangoldu. Chvíli opékáme a poté přidáme vývar a mangoldové listy. Krátce povaříme, přidáme prolisovaný česnek a vše tyčovým mixérem rozmixujeme dohladka. Podle chuti dosolíme a opepříme.

Hotovou polévku dozdobíme kouskem anglické slaniny, kterou jsme si předtím opekli na pánvi a zakápneme trochou kokosového mléka, které výraznou chuť mangoldu krásně zjemní.

Středomořské plněné lilky

Tento recept se u nás teď v létě těší velké oblibě. Vydlabávání lilků není zas tak pracné, jak by se mohlo zdát, takže je to vlastně i celkem rychlovka. Vyzkoušíte ji s námi?

  • 200g rýže
  • 2 lilky
  • 1 menší pytlík černých oliv
  • 100g cherry rajčat
  • 150g balkánského sýra
  • 1 lžíce provensálského koření
  • 4 lžíce olivového oleje
  • 1 citron
  • sůl

Rýži povaříme 15 minut v osolené vodě. Lilky omyjeme, podélně rozkrojíme a vydlabeme dužinu. Osolíme a necháme vydlabanou částí dolů na papírové utěrce „vypotit“. Troubu předehřejeme na 200°C (spodní a dolní ohřev). Ve větší míse promícháme uvařenou rýži, nakrájené olivy, rajčátka a balkánský sýr, přidáme koření, olej a citronovou šťávu. Zapékací mísu či plech vyložíme pečicím papírem a vyskládáme do ní lilky řeznou stranou vzhůru. Naplníme rýžovou směsí (já do ní ještě přidávám část lilkové dužiny nakrájené na kostičky), zakryjeme alobalem a pečeme 10 minut. Poté odkryjeme a pečeme dozlatova.