Knihovnička uplynulých měsíců

Literární příspěvek jsme tu už dlouho neměli. Vlastně celý blog delší dobu trochu stagnoval. Číst jsem ale nepřestala. Je to teď asi jediný útěk z reality, který si pravidelně dopřávám a vlastně si nedokážu představit, jak bych bez něj ty uplynulé měsíce přežila…

Květa Legátová – Jozova Hanule

Knížka proslavená coby předloha pro film Želary je útlým dílem, které upoutá svou prostou poetikou a krásným jazykem. Byť jsem si na styl knihy musela chvíli zvykat, silný příběh o nepravděpodobné lásce na pozadí druhé světové války si mě získal.

Tomáš Poláček – Afrika (Poslední stop)

Závěr „šílené“ stopovací cesty kolem světa novináře Tomáše Poláčka je místy nervy drásající, ale ani na vteřinu nenudí. Pokud se vám nechce číst kniha, můžete si pustit rozhovor (nejen) o tom, jak se jezdí stopem po černém kontinentu, v pořadu DVTV. Možná vám pak Tomáš Poláček bude připadat jako ještě větší šílenec 🙂 a taky si nejspíš pomyslíte, že je neuvěřitelné, jak může takovou výpravu vůbec člověk ve zdraví přežít. Tak či tak – klobouk dolů!

Karel Čapek – Válka s mloky

Po delší době zase jedna klasika ze školních lavic, aktuální dnes stejně jako v době, kdy vyšla poprvé. Kniha si ke mně našla cestu při stěhování sousedů od nás z baráku a ráda jsem se jí ujala 🙂 Nadčasový alegorický román, který se vymyká všemu, co jsem dosud od Čapka četla. Místy mrazící, místy vyvolávající beznaděj nad nepoučitelností lidstva…

Alan Grün – Vyhoření (Jak rozproudit vlastní energii)

Kniha, v níž jsem vkládala jisté naděje během své prázdninové krize… Nemůžu říct, že by pro mě byla nějak zlomová, naopak mi místy přišla až moc spirituální, ale našlo se v ní i pár praktických tipů a některé z nich mi aspoň částečně nebo krátkodobě pomohly.

Patrick Kingsley – Nová Odyssea (Příběh uprchlické krize v Evropě)

Evropa (…) se bojí, že příliv cizinců naruší evropské hodnoty. Ale jaké hodnoty tu chceme udržovat, když se zřekneme povinnosti chránit ty, kteří neměli tolik štěstí jako my? Jak přimějeme uprchlíky, aby udržovali charakter naší společnosti, když je ten charakter tak nahlodaný?

Tuhle knížku bych doporučila přečíst opravdu každému! Žádná média vám nepodají tak objektivní, ucelená fakta, bez hysterie, bez rozjitřených emocí… Pro mě uprchlická krize nebyla nijak velkým tématem k diskuzi, ale tato práce reportéra deníku The Guardian mi v mnohém otevřela oči. Nejen v tom, že popisuje pohnutky i všechno to, co předchází přílivu migrantů do Evropy, ale hlavně v tom, že přináší zcela konkrétní příběhy konkrétních lidí jako jsem já nebo vy. Kniha rozhodně není psaná stylem, který by hrál na city, přesto jsem se místy neubránila slzám. Nová Odyssea nabízí opravdu diametrálně jiný pohled na migrační krizi, než jaký nám dnes a denně předkládají média.

Martin Janda – Pro dnešek a pro příště zavřeno (Příběh ze Sudet)

Tato knížka mi zpočátku svým jazykem nepřišla jako žádný literární skvost, ale brzy jsem se nechala pohltit jejím příběhem a nakonec si mě získala. Téma sudetských Němců za druhé světové války je samo o sobě tak silné a dramatické, že to asi ani jinak dopadnout nemohlo. A vlastně se mi ve výsledku na knize líbilo, že je psaná tak nějak „současně“ a ten příběh by se mohl (samozřejmě až na ty historické okolnosti) odehrát i v dnešní době. Nezklamala mě ani milostná linie, u které mě nevímproč napadlo, že si do ní autor promítl svou vlastní trpkou zkušenost z nějakého nevydařeného vztahu 😎 Tak či tak se mi kniha opravdu líbila a ač jsem po ní v knihovně sáhla tak trochu náhodou, s klidným svědomím ji mohu doporučit dál.

Vanda Schreierová – Jak se zbavit plenek (Definitivně, bez stresu a „vysazování“)

Téma, které u nás už začíná být pomalu aktuální, takže není od věci si k tomu nastudovat nějakou literaturu 😀 Tahle kniha mě naplnila optimismem, že to nemusí být zas až taková věda. S odplenkováním dle indiánské metody sympatizuju mnohem víc než se způsoby, jakými se to dělalo za našich mladých let, respektive dává mi mnohem větší smysl zbavit dítě plenky až v okamžiku, kdy si opravdu uvědomuje o co kráčí. Tak teď ještě uvidíme, co na to praxe 😀

Léto v obrazech

Když se snažím vybavit si nějaký pocit z uplynulého léta, v hlavě mi naskakuje: únava, vyhoření, vyčerpání, úzkost… A pak se kouknu na všechny ty fotky a říkám si, že přes všechno to těžký a negativní jsme si užili spoustu krásných okamžiků. To špatné s odstupem vyšumí. Co zůstane a co bych si chtěla zapamatovat?

Léto… V té nejčistší podobě. Azuro na nebi, vlčí máky v obilí, naše procházky s vůní trávy ve vzduchu…

Těch chvilek, které jsme měli jeden na druhého, bylo sice žalostně málo, ale když už se nějaká našla, užili jsme si ji se vší parádou – třeba jako tady v naší oblíbené příbramské kavárně Smoo 🙂

Stejně jako loni, ani letos jsme nevynechali naše oblíbené festivaly Kamenka Open a KrumLoveSka, které jsme si s Olím užili zase o něco víc než před rokem.

Kromě našich tradičních kočárkových výletů bych vypíchla také prémiovou návštěvu areálu „Živá voda“ v Modré u Velehradu, kde se nám moc líbilo – hlavně podvodní tunel, kde Olí fascinovaně pozoroval svět pod hladinou, i venkovní procházka s výhledem na pratury. Určitě se rádi vrátíme a napřesrok třeba zkusíme i koupání v biotopu, jehož návštěva je v ceně vstupného.

V srpnu nás také čekala rodinná dovolená s Vlasákama v Jeseníkách. Během pěti dnů jsme navštívili tolik krásných míst a dokonce jsme s Olíkem vylezli až na Praděd! Počasí nám přálo, penzion byl super baby friendly a Olí se dosyta vyřádil se svýma sestřenicema. Věřím, že máme založeno na novou rodinnou tradici 🙂

Každý volný víkend jsme vyráželi na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí a vůbec nejradši vzpomínám na jeden z těch posledních, kdy jsme se vypravili s Olím poprvé do zahraničí :), do malebné rakouské vesničky Hardegg. Cestou jsme úplnou náhodou narazili na úžasnou restauraci, jen pár dnů po výročí okupace stanuli u pozůstatků železné opony, překročili Dyji, objednali si v Rakousku český kafe, vylezli na hrad a na zpáteční cestě jen o fous utekli bouřce. Tak ráda na ten den vzpomínám 🙂

Tak si říkám, že bych ten první negativní odstavec možná měla smazat. Že jsme se měli opravdu báječně. Ale ono i to špatný patří k životu a bez něj by nebyl obraz našeho léta kompletní. Jen doufám, že pro letošní podzim (a ještě dlouho dopředu) jsme si to špatný už vybrali a máme se ještě na co těšit. Držte nám palce 🙂

Jaro v obrazech

Je to sice fráze, ale stejně nemůžu uvěřit tomu, jak rychle ten čas letí. Ještě včera jsem Olího poprvé držela v náručí a najednou už je mu rok a půl! Je asi jasné, že tohle jaro patřilo především oslavě jeho prvních narozenin. Ale podnikali jsme i spoustu dalších skvělých akcí.

Moc ráda vzpomínám na naši březnovou návštěvu u Terezky v Košířích. Zašly jsme si na oběd, který Olí celý prospal (zázrak!), udělaly si procházku po Cibulce a pak se už jen válely.

My dvě, děti a pes <3

A ano, jarní procházky! Na ty jsem se těšila snad už od prvních zimních plískanic. Každý den naše zamilované trasy, každý den rozněžňování nad vším, co už rozkvetlo. Jaro já prostě miluju…

Naše jarní procházky

Dalším obrovským milníkem se pro nás staly Velikonoce, kdy Olí začal chodit. Asi máloco dojme mámu víc, než chvíle, kdy se ve vaší předsíni vedle velkých dospěláckých bot objeví jedny úplně mrňavoučké a vy si uvědomíte, že to dítě je zase o kus samostatnější.

Malý krok pro lidstvo, velký krok pro O.

S Olím se toho taky dalo podnikat zase o něco víc. Navštívili jsme tak spolu třeba poprvé program v dětské knihovně (byť ten jsme přežili jen díky přítomnosti dostatečného množství jídla), koncert Richarda Müllera na Palačáku v rámci výročních oslav VUT (překvapivě pohodová akce, kde s námi Olí vydržel až do pozdních nočních hodin) nebo třeba Street Food Festival za Lužánkami (odkud jsme odcházeli za Olího mohutného řevu poté, co spadl čelem na obrubník :-/…)

Potrava pro tělo, duši i uši :))

Jaro zkrátka přineslo spoustu zážitků a my už se nemohli dočkat, až na ně navážeme několika očekávanými letními akcemi. O těch ovšem až příště 😉

Pomazánka z cottage sýru

Nějakou dobu tu bylo ticho po pěšině, tak zase nastal čas trochu to na blogu rozproudit. A začít můžeme třeba mým oblíbeným letním receptem na pomazánku, který měl docela úspěch i u Olího. Pokud vám cottage sýr „jen tak“ nechutná, můžete vyzkoušet tento svěží upgrade 🙂

  • 4 rajčata
  • 1 salátová okurka
  • malý svazek pažitky
  • sůl a čerstvý pepř
  • 2 balení sýru Cottage

Rajčata a okurku nakrájíme na drobné kostičky, pažitku najemno nasekáme. Osolíme, opepříme, smícháme se sýrem cottage a podáváme s čerstvým pečivem.