Nápady na tvoření s batoletem

Tak nám ode dneška zase (po kolikáté už?) nastává pár perných týdnů plných zákazů a omezení. Asi neznám žádnou mámu, na kterou by z toho už nešly mrákoty. A protože nápadů a inspirace na domácí aktivity není nikdy dost, vydolovala jsem z útrob své fotogalerie pár našich výtvorů za uplynulý půlrok. Většina je spíše sezónní záležitostí, ale třeba vás i tak něco z toho inspiruje a zachrání zbytky domácí pohody 🙂

Jednoduché lepení k povídání o aprílovém počasí – mráčky zrecyklované ze starého výkresu, koulící oči (seženete např. v Tigeru) a efektní obrázek je na světě.

Prázdninové vyrábění podmořského světa, k němuž mě inspirovaly tyhle krásné samolepky (rovněž z Tigera). Pozadí jsem vytvořila za Olíkovy asistence hlavně já, ale lepení výsledné kompozice už bylo čistě na něm. Skvělá pomůcka k vyprávění o moři a zvířatech, která tam žijí 🙂

Existuje větší podzimní klišé, než vyrábění kaštánkových zvířátek? Asi ne – i u nás na ně samozřejmě došlo. Což mi připomíná, že tu stále přechovávám v krabici několik desítek kaštanů, které jsme si „hrozně nutně“ museli odnést z naší říjnové procházky domů 8-).

Nasbírané vylisované listy jsme lepili na nakreslený holý strom…

…nebo z nich vytvářeli tyhle vtipné ptáčky. (Inspirace na mě vyskočila na nějakém zahraničním kanále na Instagramu.)

Pokud máte radši tvoření s nějakou přidanou hodnotou, mohla by se vám líbit tahle jednoduchá hra, na jejíž výrobu budete potřebovat jen kus kartonu, lepidlo a barevné papíry. Skvělé na procvičování barev a tvarů a Oli se s ní neskutečně zabavil!

V předvánočním čase jsme se pustili do vyrábění srdíček ze slaného těsta, které jsme pak použili jako ozdoby na stromeček, ale také třeba jako jmenovky na dárky. Ty se ostatně hodí celoročně, protože neustále někdo něco slaví, takže pokud máte nějaké dostatečně neutrální vykrajovátko, proč tuhle aktivitu nevyzkoušet i mimo Vánoce :-)?

Zlatý hřeb našeho vánočního tvoření (nepočítám-li svůj první adventní věnec O:-)) bylo ovšem toto mikulášské trio vyrobené z různých materiálů posbíraných v domácnosti. Podobným způsobem by se určitě dalo vyrobit spoustu různých pohádkových postaviček.

Lednové narozeniny Olíkova nejoblíbenějšího prarodiče si samozřejmě žádaly výrobu blahopřání a pustil se do toho s opravdovým zápalem a nadšením, takže jsem ani neměla tendence ho nějak moc usměrňovat jako obvykle. Dílko není zrovna dokonalé, lepidlo bylo úplně všude, zato to bylo vyrobeno fakt od srdce :D…

A na závěr opět něco, co se dá vyrábět i s těmi úplně nejmenšími, pokud si ochotně nechají pomalovat ručičku. Blahopřání pro naši (pra)babi k zítřejším 89. narozeninám 🙂

Snad se někomu z vás tato várka inspirace hodila a já už jdu honem vymýšlet nějaké tvoření na ty nadcházející 3 dlouhé týdny, co nás čekají…

Nejkrásnější pohledy na New York

Je to už bezmála jedenáct let, co jsem naposledy psala do rubriky „Za velkou louží“. Jedenáct let od mé první návštěvy džungle New Yorku. Před čtyřmi lety jsem se do města, které mě tenkrát na první pohled vůbec neokouzlilo, vrátila. A tentokrát ve mně zanechalo mnohem lepší dojem než napoprvé. V následujících článcích vám chci vyprávět o tom nejlepším, co jsme za velkou louží viděli a zažili. Asi to není náhoda, že se ke vzpomínkám na naši poslední velkou cestu vracím právě teď, kdy sedíme doma a čekáme, až se kolem nás všechno špatný konečně přežene a my zase začneme normálně žít a cestování přestane být radovánkou z říše snů…

Stejně jako v případě naší cesty po Katalánsku mi i tady přišlo lepší psát příspěvky spíš tematicky, než chronologicky. Pokud budete v článcích hledat inspiraci pro svou vlastní cestu po východě USA (třeba, jednou), určitě to bude i mnohem praktičtější.

O New Yorku se právem říká, že je nejhezčí z výšky a z dálky, protože zblízka je špinavej a smrdí 😀 Nedá se to vztáhnout úplně na všechny městské části, ale obecně to tak prostě je, a proto bych vás na úvod chtěla provést po těch místech, odkud nám New York přišel hezký (a odkud si můžete pořídit super panoramatické fotky).

Hned první den po našem příletu nás brácha s Jennifer vzali na jednu z nejpůsobivějších vyhlídek – One World Trade Center. Tenkrát v roce 2010 tu bylo skutečně jen „ground zero“ – nestačila jsem se divit, jak se během těch pár let místo, kde dříve stála Dvojčata, proměnilo. Mrakodrap One World Trade Center, známý také jako Freedom Tower, je dnes čtvrtou nejvyšší budovou světa a byl otevřen veřejnosti v roce 2014. Už cesta nahoru na vyhlídku je ohromným zážitkem – na stěnu výtahu se promítá animace, zachycující proces stavby budovy. Výtah vás vyplivne v zatemnělém sále, kde vám nejprve promítnou krátké video o New Yorku a pak vyjede nahoru opona a odkryje vám výhled na panorama města. Je to sice strašně americké, ale zároveň fakt úchvatné. My měli navíc štěstí na mimořádně hezký slunečný den, takže to skutečně stálo zato. Zajímavostí je, že mrakodrap disponuje mimořádnými bezpečnostními opatřeními před teroristickými útoky a budova by měla být dokonce odolná proti nárazu letadel :-O.

Po návštěvě Freedom Tower nelze jinak než zavítat také k památníku The National September 11 Memorial, který tvoří dva obrovské bazény, nacházející se na půdorysech zřícených Dvojčat. Po obvodu bazénů jsou vyryta jména obětí teroristických útoků. Atmosféra toho místa je nepopsatelná. Nedaleko bazénů najdete také tzv. Survival Tree – během odklízení trosek jej dělníci našli, stále ještě zakořeněný v půdě. Strom se po ošetření jako zázrakem probudil k životu a jeho větve se na jaře zazelenaly novým listím a květy. Stojí zde jako symbol těch, co přežili apokalypsu 11. září…

Dalším místem, které nám brácha doporučil pro pořízení krásných záběrů Manhattanu, byl Long Island. Tato průmyslová čtvrť v Queensu nepatří právě k turisty nejhojněji navštěvovaným částem New Yorku a vlastně tady toho ani není moc k vidění. O to lépe ovšem pro nás! Rozhodli jsme se vyrazit sem navečer a vyfotit si panorama postupně se rozsvěcejícího města při západu slunce. A byl to každopádně super tip! Promenáda posetá lavičkami má klidnou a romantickou atmosféru a rozhodně tu nehrozí boxovaná s davy dalších turistů.

Pro ty, kteří chtějí New York poznávat zase z trochu jiné perspektivy, je skvělou variantou procházka po High Line, relativně nové místní atrakci. High Line je 2,33 kilometrů dlouhý visutý park na bývalém kolejišti. Jedná se o původní kolejiště z roku 1934, po němž se dopravovaly různé produkty mezi zdejšími továrnami. Po jeho uzavření vznikly nápady na přebudování kolejiště na městský park. Dnes představuje High Line skvělou odpočinkovou zónu (byť její kouzlo už objevila řada lidí a nemůžete počítat s tím, že si tady budete špacírovat sami), po které je rozeseta řada uměleckých artefaktů či míst k posezení.

Posledním tipem, odkud si můžete New York prohlédnout a spojit to s prima zážitkem, je okružní plavba okolo Manhattanu. My ji měli i s komentářem – angličtinou sice nevládnu tak dobře, abych si ji jaksepatří užila, ale pár zajímavostí, kolem kterých jsme pluli, jsem přece jen zachytila – třeba přístav, kam připlula loď s trosečníky z Titanicu. Krom klasických panoramat s mrakodrapy si během plavby můžete užít i nevšední pohled na newyorské mosty (my jeli okružní plavbu až k Manhattan Bridge) a přiblížíte se i k Soše Svobody 🙂

A to by bylo pro začátek asi vše. Musíte omluvit mou paměť – ne vše už se mi po těch letech přesně vybavuje, ale věřím, že pro ty z vás, kteří už mají vší té izolace taky plné zuby, bude tato malá americká série fajn počtením a vzpomínkou na starý dobrý bezrouškový časy. Tak cestování prstem po mapě zdar :-)!

3 roky

S dětmi opravdu život letí jako blázen. Nemůžu uvěřit, že od posledního updatu o Oliho rozvoji už uplynul zase téměř rok! A co všechno se za tu dobu opět změnilo…

  • Oli v necelých třech letech nosí velikost 98/104 a váží zhruba 14,5 kila.
  • Nebýt covidu, asi bychom už kočár definitivně zazimovali, nicméně tím, jak jsem přestala jezdit městskou a občas s ním přecejen potřebuju jít delší trasu nebo vezu nějaký větší náklad, ještě kočár celkem užijeme. Na výlety ani k prarodičům už ho ale delší dobu nevozíme a O. bez problémů ujde třeba i 5 kilometrovou procházku.
  • Klepu na dřevo, ale odpolední spánek (cca od 1 do 3) u nás pořád ještě funguje a jsem za to neskonale vděčná. Bohužel je to ale zase na úkor spánku nočního, který teď trvá cca jen od 9 do 6 a já tak musím chodit brzo do postele, pokud chci mít svých 8 hodin spánku denně (jakože CHCI :-D!). Noci bývají povětšinou klidné, ač jsme teď na podzim měli období, kdy se O. v noci víc budíval (možná špatné sny?), ale zase to pominulo.
  • S jídlem se O. trochu zkazil – respektive zkazili mi ho prarodiče 😎 Je teď víc mlsnej, loudívá na mě šťávičky (Hipp džusíky, co mu dávaj naši), Hipp tyčinky, Kinder čokoládu, zavařeniny… Někdy vyměknu, ale většinu času se snažím napravovat režim povolený během pobytu u prarodičů. Na snídani nejčastěji připravuju různé varianty ovesné kaše, jogurt s ovocem, případně mu zaleju Emco nebo MixIt cereálie s mlíkem, pokud mám línější ráno 😎 Jako hlavní jídlo dne točíme přes týden naše oblíbené stálice – jednou týdně rybu (většinou lososa), jednou týdně luštěniny (většinou červenou čočku), občas těstoviny, rizota a pak různé zeleninové zapékané variace. Naštěstí je O. pořád polívkový a začíná být i poměrně masový, tak tomu víc přizpůsobuju náš jinak spíše vege jídelníček. Z ovoce má rád téměř vše, ze zeleniny hlavně rajčata a okurky – naopak odmítá třeba papriku, kterou dřív normálně jedl. A kupodivu není vůbec pečivovej po mě – maximálně vezme na milost chleba s máslem na večeři (cokoliv mu na něj položím, ať je to sýr či šunka, obvykle sundá a nejí) nebo knackebroty k míchaným vajíčkům. Každopádně co tak slýchávám o jiných dětech nejedlících, nemáme si ještě vůbec na co stěžovat a obecně je to s O. na jídlo většinou celkem pohoda a nad ničím se moc neofrňuje.
  • V jídle už je víceméně samoobslužný – nají se lžičkou a už se celkem naučil i napichování vidličkou. Občas už si dokonce i způsobně utře pusu do ubrousku místo do rukávu čistýho trička 😎
  • Co se týče odplenkování, výraznější úspěchy v této oblasti zaznamenáváme někdy od podzimu, kdy jsem mu před den začala dávat slipy i za cenu častých nehod a můžu říct, že to celkem dost pomohlo – začal si sám říkat, že se mu chce, ač na spaní se ještě bez pleny rozhodně neobejdeme. Teď po Vánocích přišel zase jakýsi regres a nehod přes den je opět víc, ale snažím se z toho nedělat vědu a vyčkávám na jaro/léto, kdy to bude všecko zase krapet jednodušší a snad se těch plen konečně definitivně zbavíme.
  • Rádi spolu malujeme, tvoříme a lepíme. Stále ho moc baví samolepkový časopis Kutílek, který mu děda na můj popud předplatil k druhým narozeninám a jsem nadšená z toho, jak spoustu úloh, jako spojování puntíků, které ještě před rokem vůbec nepobíral, už začíná hezky zvládat.
  • Oliho záliba ve vlacích od minula také nabrala nových rozměrů. Připadá mi fascinující, kolik různých typů mašin dokáže pojmenovat a hlavně je i naživo poznat! Hlášky, co slýchá na nádražích, už zná nazpaměť a používá je při svých hrách, což je neuvěřitelně komické 😀 („Žádáme cestující, aby při pohybu v kolejišti dbali své osobní bezpečnosti a nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku :D…“) Do domácí sbírky nám přibylo kvarteto Českých drah, několik nových vláčků, igráček pan výpravčí i s plácačkou, depo od Ježíška a nadšení sklidilo také předplatné časopisu Můj vláček, který vydávají rovněž České dráhy. Za ten rok jsme taky zjistili, že lidi kolem drah jsou často moc milí k takhle nadšeným dětem – při pozorování na našich oblíbených místech na nás často strojvedoucí mávají a houkají a jeden pan strojvedoucí už dokonce vzal Oliho i do kabiny a projel se s ním po nádraží O:-)
  • Často mě překvapí jeho fantazie a to, jak při hře cokoliv může být čímkoliv – např. dřevěné kostky na stavění představují různé jídlo, kolíčky na prádlo jsou mašinky apod. Doma vyznáváme hračkový minimalismus, ač si kvůli tomu občas připadám jak krkavčí máma, ale tohle mě jen utvrzuje v tom, jak málo hraček ve skutečnosti děti potřebují.
  • V čem minimalismus nevyznávám jsou však samozřejmě dětské knihy, těch nám stále nenápadně přibývá O:-) Spíš než přes den jsme si teď navykli předčítat si je před odpoledním spánkem a večer na dobrou noc. Největší oblibě se aktuálně těší ty o krtečkovi, o mašinkách a bagrech z Levných knih a nejnovější Počítání z nakladatelství Baobab, kterou Oli našel pod stromečkem.
  • Čísla ho teď opravdu zajímají. S občasnou chybkou dokáže napočítat do 10 a spočítat maximálně 10 předmětů. Začíná projevovat zájem také o písmena – pozná „O jako Oli“ a občas se ptá, co je kde napsané.
  • Rád si prozpěvuje a občas nám s Péťou nakazuje, ať mu do toho nezpíváme, že chce zpívat sám :D. Má rytmus i paměť na texty. Hned zbystří, když v rádiu hrají nějakou naši oblíbenou písničku (třeba u I want to break free hned hlásí, že „to je ta naša“ a ví, že ji zpívá kapela Queen).
  • Umí s přehledem anglicky všechny barvy, jejichž název zná i v češtině. Dokáže říct anglicky, jak se jmenuje a kde bydlí.
  • Cizí lidé (ale i my doma) často žasnou nad vyzrálostí jeho verbálního projevu, nad tím, jak se vyjadřuje, často i v souvětích, jaké výrazy používá. Ještě víc mě těší, jak u něj už postupně pozoruju i rozvoj emoční inteligence – např. když jeho sestřenice pláče, konejšivým hlasem se ji snaží utěšit. Jednou mě úplně dojal, když jsem servírovala oběd a on slezl ze židličky a přišel mi zastrčit triko do kalhot, aby mi netáhlo na ledviny 😀 Miluju jeho dětské projevy lásky, pusinky a když mi říká „Já tě mám nejradši, maminko“ <3
  • Se vztekáním už bojujeme méně často, spoustu situací se učíme zvládat s větším klidem, ale myslím, že naučit se sladit naše temperamenty bude (pro nás oba) celoživotní škola trpělivosti. Každý den se snažím být vděčná za tu příležitost pracovat na sobě, ač je to někdy tak nesmírně těžké. Ale to obohacení, které do našeho života s Olim přišlo, prostě za ta občasná příkoří stojí 🙂

Naše podzimní výlety

Moje předsevzetí pokračovat v nastolené tradici víkendových rodinných výletů i na podzim jsme myslím naplnili beze zbytku. Překrásné babí léto nám přálo a většina míst nás okouzlila natolik, že se určitě budeme vracet i opakovaně…

Muzeum Českých drah, Lužná u Rakovníka

Jestli je vaše dítě také milovníkem vláčků jako náš Oli, tak tohle je místo, kde se bude cítit opravdu v sedmém nebi 🙂 Návštěvu jsme stihli na samém začátku září, ještě než koronavirus opět naplno propuknul, a jsem za to ráda, protože tenhle zážitek jsem Olimu slibovala tak dlouho! Přehlídka krásně opravených historických mašin s možností jízdy, depo s točnou, muzeum s modely vláčků a dalšími nádražáckými rekvizitami (tam jsme se ukryli před malou přeháňkou), hřiště v mašinkovém stylu a jeden báječný den, na který všichni dodnes vzpomínáme 🙂

Studánka u víly Vrbičky, Moravany

Tato nová studánka se nachází nedaleko naučné stezky Pohádkový potok, na kterou se určitě někdy v budoucnu vydáme – při naší návštěvě ale byl les zrovna dost rozbahněný, a tak jsme zůstali pouze u studánky. I ta ale nabízí pro děti dostatek zábavy a podnětů – pomocí pumpy můžete nahnat vodu do dřevěných korýtek a pozorovat průtok a vodopády… My si tu vydrželi hrát určitě minimálně půl hodiny a nebýt nevlídného počasí, vydrželi bychom mnohem déle 🙂

Farma Ovčí terasy, Němčičky

První z naší podzimní série výletů „na jih“, mezi vinice 🙂 Malebná farma na překrásném místě, hned u parkoviště hřiště s trampolínou, pro děti lákavé zpestření procházky v podobě zvířátek (mají tu ovečky, prasátka, králíčky, kozy…) a v době covidové mimořádně cenná atrakce – samoobslužná stodola, kde si můžete z lednice nabídnout domácí dortíky a další občerstvení a vhodit peníze do připravené kasičky. Tohle místo, vzdálené zhruba 40 km od Brna, nás tak okouzlilo, že se tam na jaře rozhodně zase vydáme!

Kraví hora, Bořetice

Mezi vinicemi se nám zalíbilo natolik, že jsme hned naplánovali další výlet! Bořetice jsou vyhlášená vinařská obec s nezaměnitelnou atmosférou barevných vinných sklípků a my jsme návštěvu spojili s příjemnou procházkou na rozhlednu Kraví hora, odkud jsme si užili dechberoucí výhled na panorama Pálavy v paprscích zapadajícího slunce. Krabice vína z vinařství Jedlička, kterou jsme si odsud odvezli, už byla jen příjemným bonusem a završením našeho výletu 🙂

Rozhledna Slunečná, Velké Pavlovice

A do třetice za vínem 🙂 Tentokrát jsme se vydali do Velkých Pavlovic, odkud jsme šli nenáročnou, 4 km dlouhou procházkou vedoucí mezi vinicemi až na rozhlednu Slunečná. Bonusem pro vláčkuchtívé dítě bylo parkování přímo u železniční zastávky O:-)

Naučná stezka okolo Buchlova

Další malebný den pozdního babího léta nás vylákal na výlet na hrad Buchlov, konkrétně na lesnickou naučnou stezku, která vede v okolním lese. Součástí jejích zastavení jsou dřevěné sochy lesní zvěře, které jsou pro děti samozřejmě báječným zpestřením procházky.

Skanzen Rymice

Dalším minivýletem toho víkendu byla návštěva Rymic – byť to je od Kroměříže coby kamenem, nikdy jsem tam nebyla! Zaparkovali jsme v centru obce u krásného nového hřiště, kde se O. mohl vyřádit, a pak už jsme pokračovali kolem ohrady s ovečkami a zrekonstruovaných vesnických stavení až k větrnému mlýnu.

Obora Holedná

Holedná, kterou asi nemusím žádnému Brňákovi představovat, je taková naše podzimní klasika, kam se vydáváme každým rokem za zvířátky. Před dvěma lety v nosítku, před rokem ve sporťáku a letos už konečně pěšky :-)! Upršené počasí nám sice moc nepřálo, ale tím jsme se nenechali odradit. Prošli jsme si celou naučnou stezku s několika interaktivními zastaveními a samozřejmě jsme nevynechali ani prasátka 🙂 Jen srnky se nám tentokrát bohužel neukázaly.

Rozhledna Klucanina, Tišnov

Aneb výlet na rozhlednu, na kterou jsme nakonec nedorazili a krásně malovaná interaktivní naučná stezka, kterou jsme šli potmě :D… I to je holt riziko podzimního výletování, kdy už se stmívá proklatě brzy, ale aspoň máme o důvod víc se sem vrátit. Polítat s dronem jsme ale naštěstí stihli a ta panoramata teda stála za to!

Zámek Lysice

Výlet do Lysic pro nás byl opravdovým překvapením. Nejen že se tu nachází krásný zámek a zámecký park s kolonádou (ten byl bohužel v době naší návštěvy kvůli covidu zavřený), ale přímo na nádvoří turisty potěší otevřené okénko Café Dubský, kde prodávají výborné občerstvení za naprosto neuvěřitelné ceny! My jsme se tu odměnili až na konci našeho výletu, ale klidně to tu můžete i odstartovat 🙂 Dalším naším cílem byla dětská naučná stezka zámeckou oborou, v jejíž blízkosti najdete i prima hřiště. To Oliho ve výsledku zaujalo víc, takže jme stezku nedošli až do konce, ale i tak to bylo hezké zpestření procházky. Určitě se sem na jaře nebo v létě vydáme znovu.

Dýňové rizoto

Receptů na dýňové rizoto jsem vyzkoušela už několik, ale teprve tento mi přijde takový vymazlený a opravdu lahodný. Tak pokud máte doma v zásobě taky nějakou dýni hokkaido a chcete z ní tentokrát uvařit něco jiného než obligátní polívku, směle do toho :-)!

  • 1 cibule
  • 4 stroužky česneku
  • 300g dýně hokkaido
  • 3 lžíce másla
  • sůl, pepř
  • sušený rozmarýn
  • tymián
  • 300 g kulatozrnné rýže
  • 1/2 lžíce jablečného octa
  • 100 g sýra s modrou plísní

Cibuli a česnek oloupeme, cibuli pokrájíme na kostičky, dva stroužky česneku najemno nasekáme. Dýní zbavíme vláken a semínek a pokrájíme na kostičky. V hlubší pánvi rozehřejeme lžíci másla, orestujeme na něm polovinu cibule a dýni, přidáme celé stroužky česneku, sůl, trochu sušeného koření, podlijeme vodou a pod poklicí dusíme do poloměkka.

V hrnci rozehřejeme další lžíci másla, orestujeme na něm zbylou cibuli, nasekaný česnek, přidáme rýži a společně krátce opečeme. Přilijeme ocet, necháme jej odpařit a rýži zalijeme naběračkou horké vody. Dochutíme solí, pepřem a promícháváme, dokud se voda nevstřebá. Postupně přiléváme horkou vodu, případně tekutinu z podušené dýně – vždy, když rýže vstřebá předchozí tekutinu. Po 15 minutách přidáme k rýži kostičky dýně a dovaříme společně další 3 minuty. Nakonec vmícháme poslední lžíci másla a rozdrobený sýr.

Rybízové muffiny

Tenhle recept sem chci přidat už minimálně čtvrt roku 😀 Chápu, že teď po Vánocích máte sladkého akorát tak plné zuby, ale rybíz dodává těmto muffinům příjemnou chuť a toho cukru tam zas tak moc dávat nemusíte. Na zimní procházce zasněženým lesem určitě přijdou vhod!

  • 2 hrnky hladké špaldové mouky
  • 200 g bílého jogurtu
  • 1/3 hrnku třtinového cukru
  • 1/4 hrnku oleje
  • 1 hrnek rybízu
  • 2 vejce
  • 1 lžička jedné sody
  • 1 lžička skořice

Ve větší míse smícháme mouku, cukr, jedlou sodu a skořici. Do druhé mísy dáme jogurt, vejce, olej a pořádně promícháme. Poté přidáme do mísy k suchým ingrediencím a vytvoříme těsto. Do těsta zlehka přimícháme rybíz a plníme formičky na muffiny (asi do 3/4 formy). Pečeme na 180°C zhruba 30-35 minut.

Výlet do Velkých Pavlovic a testovač kvality 🙂

Aino-Maija Metsola – Počítání

Tato autorka s poněkud krkolomným jménem není v naší domácí knihovničce žádným nováčkem. Její knihu Barvy jsem objevila a koupila Olíkovi k loňským Vánocům. Nejen že si ji opravdu zamiloval, ale určitě to byla i jedna z věcí, která přispěla k tomu, že se během pár týdnů krásně naučil barvy poznávat. Usoudila jsem, že letos nazrál čas na Počítání, protože už u nás začínají být čísla docela v kurzu.

Stejně jako v případě Barev, i tady hrají prim překrásné originální ilustrace a stránky s vyklápěcími okénky. Samozřejmě je to u akčnějších dětí trochu risk a některá okénka u Barev máme už pěkně poslepovaná, to nebudu lhát :-). Ale děti to milují a asi se nedá očekávat, že se občas v zápalu nějaká „nehoda“ nestane.

Každá strana/dvoustrana je věnována jednomu číslu. Dítě hledá vždy daný počet obrázků na stejné téma, např. dopravní prostředky, zvířata, kusy oblečení. Krom toho ale nabízí další formu zábavy právě vyklápěcí okénka, pod nimiž najdete doplňující otázky a úkoly. Kniha je doporučena pro děti od jednoho roku, ale myslím, že plně její potenciál využije až dítě o něco starší – určitě až v okamžiku, kdy mu začnou čísla něco říkat, což je u nás teprve teď, ve 2 a 3/4 letech.

Už teď jsem si jistá, že Počítání sklidí u Oliho stejný ohlas jako Barvy a nemůžu se dočkat, až si ji spolu budeme číst. Už aby byl Štědrý den :-)!

Matt Haig – Lidé

I dnes to bude výlet tak trochu mimo můj žánr, nicméně anotace této knihy byla natolik filosofická a zároveň nicneříkající, že mi zvědavost nedala a na nabídku recenzního výtisku od knihkupectví Megaknihy.cz jsem bez váhání kývla.

Říkala, že být člověkem je jako být na Štědrý den malým dítětem, které dostane velkolepý hrad. Na krabici je nádherná fotografie toho hradu a člověk netouží po ničem jiném než hrát si s tím hradem, s rytíři a princeznami, protože to vypadá jako dokonalý lidský svět, jediný problém ale spočívá v tom, že ten hrad není sestavený. Je rozložený na záplavu kostek, a i když je tam přiložený návod, člověk ho nechápe. A nechápou ho ani rodiče ani teta Sylvie. Takže se člověk nakonec rozpláče u toho nádherného hradu na krabici, protože ho nikdo nikdy nepostaví.

Román Lidé je prý svým stylem často přirovnáván k Adamsovu Stopařovu průvodci po galaxii. Oprávněnost toho přirovnání bohužel nemůžu posoudit, protože jsem tuto kultovní klasiku dosud nečetla. Jakmile to trochu zavání sci-fi, dávám od toho většinou ruce pryč 🙂 V tomto případě nicméně nebylo dlouho jasné, co se z toho příběhu vlastně vyklube. Identita vypravěče zůstává zpočátku skryta, víme jen to, že není člověkem. Postupně čtenář rozkrývá, za koho se vypravěč vydává, z jakého důvodu a kým byl vyslán na planetu Zemi a čemu má zabránit.

Hlavní linie příběhu je možná nápaditá, nicméně zpracování mělo dost trhlin. Přišlo mi to takové zjednodušené a nedostatečně propracované. Možná i proto mi strašně dlouho trvalo se do příběhu ponořit a začíst. Mnoho otázek zůstalo nezodpovězených, ne všechno mi do sebe logicky zapadlo.

Na druhou stranu si myslím, že přidaná hodnota knihy je spíš, než ve vyprávěném příběhu, v tom filosofickém přesahu. Zejména v pasážích, kde na běžný život na této planetě pohlíží mimozemská bytost a místy opravdu trefně glosuje určité aspekty lidského chování, nad nimiž se my lidé většinou ani nezamýšlíme. V knize si určitě každý najde nějakou zajímavou myšlenku či pasáž, která s ním bude rezonovat, nicméně třeba právě kapitola Rady lidem, z níž tak nějak cítím, že byla autorem zamýšlena coby jakýsi vrchol díla, mi přišla dost prvoplánově napsaná a pár rad mi přišlo úplně mimo mísu. Byť některé jsou naopak tak pravdivé!

V kterékoli vteřině můžeš zmizet. V téhle. V téhle. Nebo v téhle. Co nejčastěji se přesvědčuj, že děláš věci, při kterých bys zemřel šťastný.

Ve výsledku tedy úplně nevím, kam bych knihu Lidé žánrově zařadila. Celkem bezpečně ale můžu prohlásit, že si hraje na víc, než čím ve skutečnosti je. Tváří se jako hluboce filosofické dílo, ale ta hloubka tam prostě není. Bylo to zajímavé zpestření a vybočení z mých zajetých čtenářských kolejí, ale u toho to asi také skončí…

Polévka z červené řepy se zázvorem

Ač nemám zrovna žádnou dvakrát reprezentativní fotku výsledku a ač vařit z červené řepy pro dítě je vždycky trochu risk :-D, nedá mi to nepodělit se o nový přírůstek do mojí polévkové sbírky. Všem strávníkům (měli jsme na návštěvě zrovna i prarodiče) tolik chutnala a tolik chválili, že mé kuchařské sebevědomí vystřelili do astrálních výšin.

  • 1 cibule
  • 1 stroužek česneku
  • 150g másla
  • 500g červené řepy
  • 50g zázvoru
  • 1l vývaru
  • 250g sterilovaných rajčat
  • sůl, pepř
  • tymián
  • 1 lžíce balzamikového octa
  • 1 lžíce octa
  • vejce (pro každého strávníka jedno)
  • 150ml zakysané smetany

Cibuli a česnek nakrájíme najemno. V hrnci rozehřejeme máslo a restujeme nejdříve cibuli s česnekem a poté přidáme očištěnou nakrájenou řepu a kousek nasekaného zázvoru. Základ zalijeme vývarem a přidáme sekaná rajčata. Dochutíme solí, pepřem a tymiánem. Polévku vaříme na mírném ohni 30 minut, poté přidáme ještě trochu balzamikového octa a rozmixujeme dohladka.

Vodu v hrnci ohřejeme na 80°C, přidáme trochu octa a soli a do vodního víru vyklepneme 1 vejce, které necháme zastřít. Hotovou polévku zjemníme zakysanou smetanou a podáváme se zastřeným vejcem.

Zeleninové ragú s kari

Tentokrát to výjimečně nebude úplně baby-friendly recept, protože kombinace kari, zázvoru a papričky mu dodává ostřejší chuť, každopádně pro příznivce asijské kuchyně je to hodně velká mňamka a už teď se těším na tu jednu porci, kterou jsem si ulila do mrazáku O:-)

  • 1 cuketa
  • 2 mrkve
  • 4 velké žampiony
  • 300g dýně
  • 2 cibule
  • 1 jarní cibulka
  • 1 stroužek česneku
  • 2cm čerstvého zázvoru
  • 2 lžíce rostlinného oleje
  • sůl, pepř
  • 1 chilli paprička
  • 1 lžíce kari koření
  • 200ml smetany na vaření
  • hrst čerstvého koriandru

Cuketu, mrkev, žampiony a dýni očistíme a nakrájíme na středně velké kostky. Cibuli, jarní cibulku, česnek a zázvor oloupeme a nasekáme najemno. Na pánvi rozehřejeme olej a orestujeme na něm česnek s cibulí a zázvorem. Po chvíli přidáme nakrájenou zeleninu a vše dochutíme solí, pepřem, najemno nakrájenou chilli papričkou a kari kořením. Podlijeme dostatečným množstvím vody a dusíme, dokud zelenina nezměkne. Ke konci varu přidáme smetanu a čerstvě nasekaný koriandr. Podáváme s jasmínovou rýží.