Graeme Thomson – George Harrison: Za zamčenými dveřmi

Po shlédnutí Scorseseho snímku Living in the material world, o kterém jsem tu nedávno psala, jsem zase po dlouhé době dostala chuť na nějakou Beatles biografii. A když jsem objevila v knihkupectví Megaknihy.cz tento životopis George Harrisona s podtitulem Za zamčenými dveřmi, měla jsem jasno. Publikace je poměrně nová – vyšla teprve před dvěma lety u příležitosti Georgových nedožitých sedmdesátin. Je docela obsáhlá (488 stran!) a nechybí v ní ani tři přílohy černobílých fotek.

Biografie chronologicky mapuje zásadní momenty v životě George Harrisona. Popisuje, jak těžce nesl všechno to šílenství kolem beatlemánie v polovině šedesátých let (prakticky až do konce života v něm vzpomínky na roky v kapele vzbuzovaly trauma) i nedostatek příležitostí projevit se jakou autor na albech Beatles. Možná trochu překvapí, že Georgově působení ve skupině je věnováno poměrně málo prostoru – na druhou stranu s Beatles strávil jen malý zlomek svého života a je tak alespoň lépe zdůrazněno, že dokázal na hudebním poli fungovat (byť se střídavými úspěchy) i po rozpadu kapely.

Nemalá část knihy se zabývá Georgovou sólovou dráhou, které vévodí jeho nepřekonatelná prvotina – trojalbum All things must pass. Za pozornost stojí i kapitola o prvním benefičním koncertu v dějinách rockové hudby – Koncertu pro Bangladéš, který George dokázal zorganizovat v rekordním čase. Soudní spory kvůli údajnému plagiátorství v písni My sweet lord, rozpad manželství s Pattie, divoké vztahové kotrmelce v polovině 70. let i veleúspěšný comeback na sklonku let 80. – to je jen malý výčet témat, kterým se Graeme Thomson na stránkách této bohaté publikace věnuje.

za_zamcenymi_dvermi

Jako celá řada jiných hudebních hvězd, i George Harrison je ve výsledku vylíčen jako rozporuplná osobnost, celý život oscilující mezi duchovní cestou a materiálním světem plným požitků, kterých se nikdy nedokázal vzdát…

Ke čtení rozhodně doporučuji naladit Youtube a pustit si pár songů, o nichž je v textu řeč. Možná stejně jako já objevíte parádní hity z Georgovy sólové kariéry, které jste doteď neznali. Mým osobním favoritem je song When we was fab, v němž se George vrací ke vzpomínkám na Beatles. Natočil k němu i super klip, ve kterém hostuje Ringo Starr.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za zaslání této krásné publikace, která zaručeně potěší každého fanouška skupiny Beatles. U mě už má rezervováno čestné místo v knihovničce :-).

George Harrison: Living in the Material World

Vždycky si říkám, jak je skvělé, že na Beatles je i po těch letech pořád co objevovat. Tento dokument, který má na svědomí Martin Scorsese, je unikátní především spoustou dosud nezveřejněných fotek a záběrů, které poskytla spoluproducentka filmu – Georgova žena Olivia – ze soukromého archivu.

Dokument je postaven jako retrospektiva Georgova života, ale nečekejte úplně klasický životopis. Spousta věcí je zmíněna jen v náznacích a předpokládá už jistou znalost tématu :-). Jedná se spíš o hezky seskládané útržky z Georgova života – od dětství přes období Beatles až po jeho orientaci na východní filosofii, sólovou dráhu, spolčení s Monthy Pythonem, seskupení Traveling Wilburys… A nechybí samozřejmě ani střípky z osobního života – přátelství s Ericem Claptonem, které neohrozila ani láska ke stejné ženě, atentát, ke kterému došlo v Georgově vlastním domě v roce 1999 i jeho poslední roky, kdy bojoval s rakovinou. A i přesto se do 208 minutového snímku zdaleko nevešlo vše, co bych tam chtěla mít.

Na George vzpomínají mimo jiné Yoko, Pattie, Dhani (sexy ;-), Phil Spector (ne moc sexy), Olivia, Klaus, Astrid, Eric Clapton… zkrátka postavy, které znalcům Beatles jistě nemusím představovat. A pochopitelně nechybí ani Paul s Ringem.

Livinginthematerialworld_1

Vypíchnout to nejzajímavější z dokumentu je docela těžké – myslím, že každý si z něj odnese něco jiného – stejně jako Georgův život je velice pestrý a nabitý. Mně osobně celkem zasáhlo Oliviino vyprávění, ve kterém popisuje tu noc, kdy došlo ke vloupání do jejich domu a napadení George. A moment, při kterém se vám Beatles-srdce vskutku na chvíli zastaví, následuje úplně na konci snímku – tehdy, když Ringo vzpomíná na poslední setkání s Georgem a neubrání se slzám.

Living In the Material World se Scorsesemu skutečně povedl a pro mě je to jeden z nejkrásnějších Beatles dokumentů vůbec. Už proto, že si vybral právě toho nejtiššího z Beatlů – geniálního skladatele ve stínu nedostižného dua Lennon/McCartney. Dodneška mám v paměti ten páteční večer, kdy v Událostech zazněla zpráva o Georgově smrti. Scorseseho snímek mi znovu připomněl, jak velká a nenahraditelná ztráta to pro tenhle svět byla…

Říjnové počtení

Zatímco většina z nás netrpělivě čeká na výsledky letošních voleb, já si zavzpomínám na zajímavé tituly měsíce října. A možná nebude náhoda, že jsou téměř všechny tak trochu k tématu…

Anne Franková – Deník

Tuto knihu asi netřeba představovat. Přesto musím říct, že obsahově mě překvapila. Deník je jednoznačným svědectvím o tom, že i na pozadí válečných událostí mají všichni lidé stejné problémy, stejné starosti a pochybnosti jako my všichni. Přestože jsem viděla spoustu válečných filmů, nic nemůže být autentičtější než skutečná výpověď někoho, kdo všechny ty hrůzy na vlastní kůži zažil. Ač kniha nepůsobí depresivně, Anne je optimistická a doufá v dobrý konec, člověk se neubrání pocitu mrazu v zádech. Kolik „obyčejných“ věcí nám dnes připadá zcela samozřejmých! Knížka je jistým políčkem do obličeje v tom smyslu, že vám dojde, jak si dnes skutečně všichni žijeme v hojnosti a přepychu a máme mnohem víc, než kolik potřebujeme.

V tom do značné míry spočívá rozdíl mezi matkou a mnou. Její rada při těžkomyslnosti zní: „Mysli na všechnu bídu ve světě a raduj se, že ji nezažíváš.“ Moje rada zní: “ Vyjdi ven do polí, do přírody a na slunce. Vyjdi ven a snaž se najít štěstí v sobě. Mysli na všechno krásné, co je ještě v tobě a kolem tebe, a buď šťastná!“

Spíš než o událostech války je však Deník náhledem do složitého vztahu Anne ke svým rodičům. Vzhledem k tomu, že Deník shrnuje období válečných let 1942-1944, kdy se Frankovi spolu s dalšími čtyřmi osobami ukrývali před nacisty a Anne bylo mezi třinácti a patnácti lety, vystihuje také jakýsi přerod a vývoj Anniny osobnosti, ztrátu dětských iluzí… Je velmi zajímavé pozorovat, jak v prvním roce válečného ukrývání působí Anne ještě jako dítě a jak se postupně vyvíjí její názory až do srpna 1944, kdy je jejich úkryt prozrazen a Židé odvlečení do koncentračních táborů. Jak možná víte, ze všech ukrývajících osob přežil pouze Annin otec. Ten byl také tím, kdo se postaral o knižní vydání Annina deníku.

rijnove_pocteni_1

Josef Škvorecký – Tankový prapor

K četbě mě tentokrát inspiroval zajímavý dokument o Josefu Škvoreckém, který jsem shlédla někdy před dvěma měsíci, marodíce v peřinách. Zpočátku jsem moc nevěřila, že by mě mohla knížka z vojenského prostředí minulého režimu bavit, ale Škvorecký to prostě umí podat. U některých scén, mezi nimiž bych vyzdvihla především zkoušky Fučíkova odznaku či pohádku O tajemné prdeli, jsem se musela smát nahlas :D. Kritizované vulgarismy mě nijak nepohoršují – podle mě to k vyprávění z takovéhoto prostředí patří a bez nich by spousta scén ztratila „šťávu“ a vtip. Na druhou stranu – přijde mi, že knížka postrádá jakési hlubší poselství. Prostě jen popisuje absurdnost tehdejší doby a „služby vlasti“ a vysmívá se nadřízeným. I tak si ale myslím, že tahle klasika stojí za přečtení, zvlášť pro nás mladší ročníky, vojnou (díkybohu) netknuté ;-). A pokud mohu trochu spoilovat… počkejte si na docela překvapivý konec, za který by se nemusel stydět ani Roald Dahl :D!

rijnove_pocteni_2

J. Hanzelka & M. Zikmund – Afrika snů a skutečnosti 2

Opět jsem propadla kouzlu tohoto dobrodružného cestopisu a vydala se s oběma pány přímo do rovníkové Afriky. Ve druhém díle se můžete těšit na zdolávání Kilimandžára, překročení rovníku, setkání s kmenem Masajů, probuzení sopky a mnoho dalších epizod. A pozor, tento díl je ještě mnohem napínavější než kniha první :-)!

rijnove_pocteni_3

Paolo Hewitt – LOVE ME DO (50 osudových dnů ze života Beatles)

Do této překrásné publikace jsem se nedávno zamilovala v Luxoru při nakupování prvních vánočních dárků. O to větší bylo mé nadšení, když se mi ještě ten samý týden poštěstilo ulovit Love Me Do v KM knihovně! Knížka je pojata poměrně originálně – skládá se z 50ti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu významnému dni z historie Beatles. Kapitoly jsou uspořádané chronologicky, takže vyprávění začíná seznámením Johna a Paula a končí úmrtím George Harrisona. Moc se mi líbí také grafické zpracování knihy a veliké černobílé fotografie, kterými je publikace doplněna. Jedná se přitom často o zajímavé, méně známé snímky. Už kvůli těm fotkám bych si tuhle knížku moc přála mít doma v knihovničce O:)… Ani na obsahovou stránku si nemůžu stěžovat. Přestože kniha přibližuje notoricky známá fakta, dává jim nový kontext a často nabízí i nový úhel pohledu. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že i po tolika letech je na Beatles stále co objevovat! No, řeknu vám, že tenhle poklad budu do knihovny vracet jen s těžkým srdcem :D! Ježíšku O:)…???

rijnove_pocteni_4

Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce

Dílko, které už naše generace naštěstí nemusela řadit k povinné četbě :D… Možná právě proto jsem po něm ze zvědavosti sáhla. Hlavním impulzem byla ovšem má rozprava s Terkou, která mi prozradila, že Reportáž je považována za nejpřekládanější českou knihu, což mi přišlo dost překvapivé :O. Už proto jsem cítila potřebu doplnit si mezery o tento slavný počin Juldy Fuldy. O čem to celé je, stejně jako okolnosti vzniku tohoto ne příliš rozsáhlého díla, asi všichni tak nějak víte a znáte. Julius Fučík, novinář a nadšený komunista, byl za války jako účastník odboje zadržen nacisty a vězněn na Pankráci, odkud se jeho Reportáž podařilo za pomoci dozorců propašovat ven a uchovat pro budoucí generace. Přestože pravost rukopisu byla několikrát zpochybňována, nikdy se neprokázalo, že by jejím autorem Fučík nebyl. Fučíkův příběh i samotný vznik Reportáže je bezpochyby zajímavý – ke své škodě však bylo jeho dílo komunisty zneužito a této nálepky se asi Reportáž už nikdy zcela nezbaví. Sama mám z četby poněkud rozporuplné pocity, nicméně pominu-li několik „zapálených“ pasáží, nemůžu popřít, že se mě Fučíkův příběh skutečně dotknul. Bohužel jsem však sehnala v knihovně pouze verzi vydanou před revolucí. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Old NEW Paul

„…just in time
while I was searching for a rhyme
you came along…“

Vážně nevím, jak to dělá, ale jeho songy si můžu přehrávat celý den dokola za sebou a pořád jich nemám dost. Stejně jako v případě „New“ – ochutnávkového hitu ze zbrusu nového stejnojmenného alba, které Paul McCartney včera představil světu. Je v něm tolik energie, že vůbec nechápu, kde se to v Paulovi (v jeho věku!) bere. Co ale vím naprosto bezpečně, je fakt, že s jeho muzikou se zdá svět vždycky mnohem hezčí :-)…

Crossing Abbey Road

Co si budeme nalhávat… jsou sny, které se nikdy nesplní. Všichni takové máme. Ale pak jsou taky sny, které by se splnit mohly. Já jsem dobrou desítku let snila o dnu, kdy se bosá proběhnu po přechodu na Abbey Road. Budu kráčet stejnými místy, kterých se kdysi dotýkala chodidla slavných Beatlů (přejděme fakt, že se ten původní přechod o pár metrů posunul :D). Ten sen se splnil. Ten den byl tady. A (nejen) o něm to dneska bude ;-).

Pro navození atmosféry beatlemánie si ke čtení dnešního příspěvku prosím pusťte toto :-):

Přestože Péťa není fanouškem Beatles, návštěvu posvátné půdy před nahrávacími studii v St. John’s Wood mi nemohl odepřít. Nalákala jsem ho, přiznávám, hlavně na webkamerku na stránce http://www.abbeyroad.com/Crossing :D.

Nahrávací studia
Nahrávací studia

S čím jsem trošku nepočítala byl fakt, že focení na přechodu bude taková davovka. Skutečně mě překvapilo množství turistů, kteří sem přišli přejít přes přechod. Jenže pak jsem uviděla zeď před nahrávacími studii – celou popsanou a pokreslenou vzkazy od fanoušků z celého světa – a došlo mi, že tenhle přechod nebyl prohlášen britskou kulturní památkou jen tak pro nic za nic.

Abbey Road a my
Abbey Road a my

Nejprve jsme začali SMSkovat do ČR, protože jsme byli domluvení s Žánkem a Péťovým bratránkem, že nás přes webkameru na webu vyfotí, až budeme přecházet. Na úvod jsme se ovšem zvěčnili na zdi – a to dokonce v zakázané zóně. (Že je za bránu nahrávacích studií vstup zakázán jsem zjistila až poté, co mé mistrovské dílo bylo dokonáno… což mu jistě dodává na hodnotě :D!)

Byli jsme tam!!
Byli jsme tam!!

Samotné přecházení a tvorba fotky byl docela porod. Jednak ta strašná tlačenice fanoušků, do toho projíždějící auta…a ještě ke všemu ta jejich jízda vlevo! Člověk nevěděl, kam se koukat dřív. Myslím, že místní řidiči musí tenhle přechod fakt strašně nenávidět :D… Na mým místě byste se na vyzouvání bot asi taky vykašlali :D. Ale byli jsme tam! A kráčeli přes Abbey Road!

Crossing Abbey Road
Crossing Abbey Road

Když už jsme měli toho nebezpečného přecházení tam a zpátky dost, zamávali jsme do Čech do webkamerky a vydali se ještě hledat ceduli s názvem ulice. Chtěla jsem mít alespoň jednu fotografii z Abbey Road „sama pro sebe“, bez tlačenice a davu ostatních fanoušků.

Sny se plní :)
Sny se plní 🙂

A pak už jsme se s Abbey Road skutečně definitivně rozloučili a vydali se hledat Regent’s Park – údajně nejkrásnější z londýnských parků. Cestou jsme míjeli obrovskou mešitu, nacházející se hned na okraji parku. Asi bychom se sami neodvážili jít přímo dovnitř, ale jeden sympatický pán, který se tam šel právě pomodlit, se nás ujal, vzal nás s sebou a něco málo nám o mešitě povyprávěl. Samozřejmě jsme se museli vyzout a já si musela uvázat šátek přes hlavu. Byl to moc zajímavý zážitek – ještě nikdy jsem v mešitě nebyla – ale fotit jsme se neodvážili.

Mešita
Mešita

Zvěsti nelhaly – Regent’s Park je skutečně překrásný. Obzvlášť jeho Queen’s Garden plná různobarevných růžových záhonů. Každá z růží má své jméno a některé květy jsou velké i jako dlaň. Je to určitě jedno z nejromantičtějších míst na světě a jestli půjdete někdy v Londýně na rande, jděte určitě do Regent’s Parku :-)! I my se rozhodli, že zde strávíme více času, ale nejprve si skočíme na nedalekou Baker Street pro něco k snědku a uděláme si pak v parku piknik.

Madam Tussaud's
Madam Tussaud’s

Baker Street bylo jedno z nejvíce zalidněných míst, která jsme v Londýně navštívili. Svůj podíl na tom má jistě Muzeum Madam Tussaud, jehož fronta se táhne daleko předaleko. My jsme se rozhodli Tusseaud’s vynechat a dobře jsme udělali. Na Baker Street jsou totiž mnohem příjemnější místa, kde se dají utrácet peníze :D…

Beatles Store!
Beatles Store!

Ano, třeba v Beatles Store! Dnešní den zkrátka patřil splněným snům… Jestli existuje ráj, představuju si ho jako Beatles Store. Z reproduktorů hraje Working Class Hero a všude, kam se podíváte, jsou Beatles – na tričkách, na plackách, pohlednicích, kabelkách, ponožkách, budících, propiskách, skleničkách… viděla jsem dokonce i dětské dupačky nebo tašku na kolečkách pro důchodce :D! Asi nemá cenu popisovat vám extázi, kterou jsem zažila. Kdo nemiluje Beatles, stejně nepochopí :). Mít neomezený rozpočet, skoupím to tam všecko. Něco malého jsem si ale odvézt musela, to dá rozum. A tak to nakonec vyhrála oboustranná Beatlesácká taška s natištěnými podpisy všech čtyř Brouků.

Hned vedle Beatles Store se nachází Muzeum Sherlocka Holmese (k němu mimochodem vede ta fronta na fotce výše). Tam už jsme nešli, ale aspoň jsme se s Sherlockem vyfotili na ulici :-).

Sherlock Holmes
Sherlock Holmes

S prvními londýnskými suvenýry a balením sladkých muffinů jsme se vrátili zpátky do Regent’s Parku – vychutnat si tu růžovou nádheru. Nyní prosím omluvte záplavu poněkud monotematických fotek. Myslím, že se vážně povedly, ale ani tak nedokážou vystihnout, jak krásně tam ve skutečnosti bylo.

crossing_abbey_road_5

crossing_abbey_road_6

crossing_abbey_road_7

crossing_abbey_road_8

crossing_abbey_road_9

Posilnění jsme se posléze vydali z Regent’s Parku směrem k poslednímu cíli naší cesty – Camden Town. O tom vám ale povím zase někdy příště.

Happy birthday, Paul!

Konečně jsem se rozhoupala k tomu, abych založila na blogu novou rubriku… a vlastně se upřímně divím, proč jsem ji nevytvořila už dávno! Vždyť dlouhý čas byli Beatles mým poznávacím znamením a hlavní specializací, přečetla jsem kdejakou biografii a věděla jsem o nich všecko :D… Ty znalosti časem trochu vybledly. A „můj“ Beatle Paul dnes tedy slaví 70tiny! Sama bych si na to sotva vzpomněla, kdybych o víkendu neotevřela noviny. S tím vydáním se vynořila také spousta vzpomínek –  na sešit plný vystřižených novinových článků, dnes ležící na dně skříně, na kazety (chápete, kazety :D!), na které už dlouho sedá prach, nemluvě o VHSkách s koncertem Back to the World, skleněný přívěsek s Paulovým jménem od Pavči, diskuzní fórum na brouci.com (ano, pořád funguje :-)!) a nadšené sledování klipů na STV v pořadu Staré, ale hity (tvrdé časy bez stálého připojení k internetu a youtube :D…). Mimo to si vždycky na svou starou mánii vzpomenu ve chvíli, kdy někomu s uzarděním diktuju svou emailovou adresu :D…

Tak tedy všechno nejlepší, Paule. Doufám, že i přes svůj požehnaný věk dáš světu ještě několik hitů a mně pár romantických slaďáků, protože ty tvoje mám i po těch letech prostě nejradši ;-)!

James Woodall – John Lennon a Yoko Ono (Dva rebelové – jedna legenda)

Tak si říkám, že by možná nebylo od věci zřídit Beatles na mém blogu speciální sekci :D…No, snad se jí někdy v budoucnu dočkáme. Prozatím přispěju malým postřehem do úryvkové rubriky. James Woodall, autor a novinář, napsal čtivou biogafii, ve které se sice nedozvíte nic objevného, ale přecejen si počtete o Beatles „trochu jinak“. Příjemně překvapí zejména to, že se autor pokouší o ucelený pohled na stěžejní léta v životě Johna a Yoko v kontextu především politických událostí. Na zhruba dvě stě stánkách, které publikace má, pochopitelně nemohl zacházet nijak zvlášť do hloubky, ale mě přesto nové pojetí bavilo o něco víc než biografie, které jsem četla předtím. Nejvíc mě zaujaly pasáže o válce ve Vietnamu a byla jsem překvapená, že se autor zmínil dokonce i o okupaci Československa v roce 1968 a upálení Jana Palacha. Woodall se neváhal podívat na jednu slavnou hudební epochu z vícero stran a zasadit ji do nových kontextů. Abych ovšem autorovi i něco vytkla, nemůžu nezmínit, že v textu jsem našla jednu příšernou faktickou chybu – totiž označení Paula McCartneyho za „šťastně ženatého s Jane Asherovou„!!! Doslova mě to udeřilo do očí – vždyť každý správný fanoušek Beatles přece ví, že Paul a Jane se nakonec nikdy nevzali. Nicméně doufejme, že to byla jen chyba překladatele…:D. Poslední zajímavostí knížky, kterou bych chtěla zmínit, je obsáhlý seznam biografie, z které Woodall při psaní čerpal. U každé publikace je stručně shrnuto, jakým způsobem se autor s příběhem Beatles vypořádal a jakými přednostmi ta která kniha disponuje. Navíc spousta titulů ze seznamu už byla i přeložena do češtiny…achjo, takže už vím, co budu dělat, až se budu někdy zase nudit :D…

Ross Benson – Paul McCartney, odvrácená strana mýtu

O Lennonovi, a to je pravda, se říkalo, že trousí sžíravé poznámky – když Epstein řekl, že přemýšlí o vlastním životopise, a ptal se, jak by ho měl nazvat, John odpověděl: „Teplej Žid“.

Není to ještě ani týden, co mi začaly prázdniny, ale konečně už jsem schopná začíst se do knížky, aniž by mě sžíralo nutkání cucat v puse zvýrazňovačku a přemýšlet nad tím, co je v textu nejdůležitější a co bych si měla podtrhnout 8). V poslední době mě občas chytá trochu retro-nálada a s ní i chuť věnovat se starým koníčkům a vůbec věcem, které dřív tvořily významnou část mého života. Možná proto jsem z knihovničky vylovila Paulův životopis, který jsem kdysi dávno objevila v antikvariátu za neuvěřitelných padesát korun! (Bylo to v dobách, kdy jsem si čehokoliv, co se týkalo Beatles, cenila mnohonásobně víc :D…) Usoudila jsem, že už jsem dlouho žádnou Beatles-bibli nečetla a své lety nabité znalosti by bylo záhodnou oprášit. A tak jsem se pustila do čtení :-)…

Nedá se říct, že by mě ještě o Beatles něco mohlo překvapit, ale člověk si rád připomene věci, které ho dřív bavily a na které časem zapomněl – třeba jak McCartney důmyslně pašoval do zahraničí marihuanu 8). Mě Beatles bavili a baví pořád stejně jako všechno, co o nich kdy bylo napsáno. Bensonovo podání Paula je pokusem o pravdivý pohled na Paulovu složitou a protikladnou povahu a pokus je to poměrně zdařilý. Nakonec stejně dojdete k závěru, že je těžké udělat si obrázek o tom, jaký Paul je a byl doopravdy – jako fanoušek ho vždycky budu zbožňovat pro báječnou hudbu, kterou složil, ať už s Beatles nebo sólově, a nikdy nebudu dost stará na to, abych neměla chuť pověsit si jeho plakát nad postel 8)…

Beatlemánie!

Prožila jsem báječný víkend v Praze!!! Jeho událostmi vás zde na blogu budu pravděpodobně ještě nějaký čas krmit :-), nicméně jeden zážitek všechny ostatní suverénně zastiňuje a o něm bych vám chtěla povědět už dnes. V pátek jsme se s Terkou rozhodly navštívit již dlouho plánovanou velkolepou výstavu v Českém muzeu hudby, která vypráví příběh nejslavnější kapely všech dob a jejího vlivu na československou společnost 60. let. Ačkoliv naše znalosti o Beatles jsou za ty roky naší společné beatlemánie více než hluboké, tuhletu událost jsme si zkrátka nemohly nechat ujít…

Brouci a já
Brouci a já

Že jsme na správném místě nás ubezpečila hned na úvod cedule o tom, kterak Beatles měnili svět. Vždyť MY jsme mládež roku 2000, generace, která se do této čtyřčlenné kapely z Liverpoolu zbláznila téměř čtyřicet let poté, co propuklo okolo ní celosvětové šílenství, které předtím na poli hudebním nemělo obdoby. Derek Taylor se ve svém výroku rozhodně nespletl…

I přes naše rozsáhlé hudební poznatky jsme se na výstavě přecejen dočetly několik perliček. Kupříkladu to, že první elektrická kytara George Harrisona byla československé výroby :O (Věděli jste, že vůbec československo v té době vyrábělo elektrické kytary 😀 ???). Dalším vtipným exponátem bylo několik kýčovitých zahradních trpaslíků, o kterých jsem si zprvu pomyslela, že je tu asi pozapomněli od nějaké minulé výstavy. Na informační ceduli jsme se ale mohly dočíst, že se jedná o porcelánové výrobky ústecké továrny Ferdinanda Maresche a objevily se krom Georgova známého sólového trojalba All Things Must Pass také na obalu desky ze všech nejslavnější – Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band :-). To jsme ale světoví, co :D!

Můj nový pokojíček :)
Můj nový pokojíček 🙂

Výstava byla plná skutečných sběratelských skvostů – plakátů, časopisů (Bravíčko s Paulem McCartneym na titulce :D), fotek, desek, novinových článků i „Beatles – deníčků“, které si zamlada psala generace našich rodičů :D. Mimo těchto pokladů zde ale bylo možné narazit také na dva opravdu speciální exponáty – originální voskové figuríny z Musea Madame Tussaud z roku 1964 nebo banjolele, které vlastnil (a držel v rukou) sám George Harrison :-)!!! To už je opravdu něco, co stojí za vidění ;)…A vlastnoruční podpis Paula McCartneyho – no neměli byste na mém místě taky druhé Vánoce 😀 ??

Brouci z vosku
Brouci z vosku
Georgovo banjolele
Georgovo banjolele

Krom strhujícího příběhu nejslavnější skupiny všech dob výstava nabízí také seznámení s životem mládeže v tehdejším Československu, kulturními fenomény 60. let nebo s počátky českého bigbítu. Poslední část výstavy se věnovala především sólové tvorbě jednotlivých členů kapely a vyústila u veliké atrapy Lennonovy zdi z pražské Kampy. Poté, co jsme na zdi zanechaly své stopy :-), ještě jsme se honem běžely vyfotit se Žlutou ponorkou, a to už jsme stály na samém konci Beatlemánie…

Můžu vám říct, že „tolik Beatles“ jsem pohromadě snad ještě nikdy neviděla…a že to byl skutečně ráj na zemi o:-)…Jeden panel na výstavě celkem trefně prohlašoval, že Beatles jsou jako nevyléčitelný virus. A asi to tak vážně bude. Po téměř deseti letech docházím k závěru, že Beatles jsou láska a vášeň, která člověka nikdy neopustí…A pravděpodobně ani nikdy neopustí tento svět :-)…

Tak co tam napíšeme :)?
Tak co tam napíšeme :)?

John…

Dnes je to přesně 30 let, co Mark Chapman zastřelil jednu z mých největších lásek, s kterou budu za pár měsíců slavit neuvěřitelné desetiletí společného  hudebního soužití :-). Za ty roky jsem naposlouchala všechno, co bylo možné naposlouchat, a přečetla kdejakou biografii, co mi přišla pod ruku. Nasbírala povážlivé množství novinových článků a fotek. Letos navíc má stará vášeň získala nový rozměr, když se mi poštěstilo zavítat na místa, která mají pro fanoušky Beatles nepopsatelnou mystiku. Věřím, že new yorská Strawberry Fields, brána před Dakotou, ale i pražská Kampa jsou v tuto chvíli plné svíček od Johnových fanoušků. Zapalte mu také jednu. A připomeňte si jedno z jeho nejúžasnějších poselství – třeba v tomto songu