Lednová kosmetika

Tento měsíc se mi moc zajímavých kosmetických úlovků do cesty nepřipletlo, a tak budu velmi stručná. Už teď se ale můžete těšit na dny budoucí, které přinesou recenze na vánoční kosmetické dárky a taky jednu voňavou maličkost z LUSHe, kam jsem před 14 dny poprvé zavítala… a asi mám jediný štěstí, že v Brně ještě neotevřeli pobočku :D!

Šampon Diamond Volume, Nivea

Úlovek z akce „vše od Nivea za polovic“ :-). Poslední dobou se snažím používat přírodní šampony, ale protože mi ten od Alverde zrovna došel, přihodila jsem do košíku na zkoušku tento. Je určený pro jemné vlasy bez lesku, kterým by měl dodat oslňující objem. Opravdu mi přijde, že vlasy moc nezatěžuje, jsou po umytí takové lehké, takže na jemné vlasy by to možná mohlo fungovat. Složení ale není nic moc – najdete v něm jak SLS, tak PEG. Pokud ovšem na přírodní kosmetice vyloženě netrváte, třeba vám bude vyhovovat.

prosincova_kosmetika_4

Sprchový gel a šampon 2v1 „Eukalyptus a citrusové oleje“, Radox

Sprcháč jsem dostala loni k Vánocům a původně jsem od něj očekávala svěží citrusovou vůni, nakonec se ale parfemací blíží spíš mentolu. Každopádně vás taková sprcha docela úspěšně probudí :-). Dá se použít i jako šampon na vlasy, což se hodí hlavně na cestách.

unorova_spotreba_8

Zklidňující micelární voda 3 v 1, Nivea

Docela příjemná a funkční micelárka – odličuje, čistí a sundáte s ní i řasenku, takže ideální víceúčelový výrobek třeba na cesty. Dokonce ani nevysušuje. Je bez parfemace, takže by neměla ublížit ani citlivé pleti. V akci jsem ji sehnala za 60-70 korun, takže za ty peníze super. Na druhou stranu ale asi ničím nepřesahuje ostatní micelárky, které jsem doposud vyzkoušela.

prosincova_kosmetika_3

Antiperspirant „Cool & Care“, Adidas

Z tohoto výrobku jsem byla dost zklamaná – na to, že na obale proklamují, že byl vyvinut ve spolupráci s vrcholovými sportovci, jako ochrana proti pocení naprosto selhal. Přišlo mi, že nefunguje ani jako deodorant. Moc se mi neosvědčil ani v dalším ohledu, který slibuje – a sice v minimalizaci bílých a žlutých skvrn na oblečení. Jeho nasládlá vůně mi vlastně taky nebyla nijak zvlášť příjemná. A hliník na jednom z prvních míst ve složení mě už vůbec nepřesvědčil. Takže vlastně nemám jeden jediný důvod, proč vám tento výrobek doporučit :(.

prosincova_kosmetika_9

Milan Kundera – Valčík na rozloučenou

Jako ve všech Kunderových dílech, ani ve Valčíku na rozloučenou sympatické postavy nečekejte. Všechny ty zvrácené vztahy, nelogické zaplétání se do vlastních lží, přetvářka… vždycky když to čtu, tak si říkám, co je to ten Kundera vlastně za člověka a proč jednou nemůže vymyslet normální postavu, se kterou by se jeden mohl ztotožnit.

„…V této zemi jsou děti trestány za neposlušnost rodičů a rodiče za neposlušnost dětí. Kolik mladých lidí bylo vyhozeno ze studia, protože jejich rodiče upadli v nemilost! A kolik rodičů se smířilo s doživotní zbabělostí, jen aby neuškodili svým dětem! Kdo si tu chce uchovat alespoň jistou svobodu, nesmí mít děti…“

Téma knihy je každopádně velice zajímavé a u Kundery pro mě tak trochu nečekané. Děj je zasazen do malého lázeňského městečka, kam se jezdí ženy léčit s neplodností. Na tom samém místě se zároveň odehrává „boj o život“ dosud nenarozeného dítěte, kterým si chce zdravotní sestra Růžena připoutat slavného hudebníka, kterého označuje za otce. Od tohoto vztahu se odvíjí několik dalších dílčích epizod, které ústí v dramatický závěr. Kundera prostřednictvím svých postav rozvíjí úvahy o právu člověka na život i na smrt, o (ne)zodpovědnosti za zplození dítěte do nesvobody, o křehké hranici mezi odsuzujícími a odsouzenými. Skoro bych se odvážila říct, že Valčík na rozloučenou je po této stránce vůbec to nejlepší, co jsem dosud od Kundery přečetla.

lednova_knihovnicka_1

Jablečný koláč snadno a rychle

Můj úplně první jablečný koláč. První, který se opravdu povedl a chutnal. Časem ho vytlačily jiné o trochu náročnější moučníky, ale k tomuto se vždycky ráda vracím – už proto, že je opravdu snadný, rychlý a hlavně velice dobrý. Recept jsem objevila na tomto blogu, díky němuž jsem se pečení přestala bát. Znělo to prostě tak jednoduše, že jsem si řekla, že to musím zvládnout i já!

  • 180 g hladké mouky
  • 180 g rozpuštěného másla
  • 130 g cukru krupice
  • 3 vejce
  • mletá skořice
  • 1 prášek do pečiva
  • 5-6 nahrubo nastouhaných jablek
  • rozinky
  • nasekané oříšky dle chuti (nejčastěji dávám mandle či lískáče)

Cukr prošleháme s vejci a rozpuštěným vlažným máslem. Přidáme mouku s práškem do pečiva a skořici (v původním receptu je jen lžička, ale já dávám skořice víc). Důkladně promícháme a poté přidáme do těsta nahrubo nastrouhaná jablíčka, rozinky a oříšky. Dobře zamíchané těsto vlijeme do vymazané formy a pečeme při 175 °C asi 40 minut, dozlatova.

jablecny_kolac_snadno

Koláč je díky jablíčkům krásně šťavnatý a skočicově voňavý. Až ho vyzkoušíte, určitě si ho taky zamilujete :-)!

Bramborové muffiny podle Dity P.

Ó, to bylo radosti, když jsem pod stromečkem objevila kuchařku Dity P. plnou lákavých fotek  a ještě lákavějších receptů! Vůbec jsem nevěděla, co vyzkoušet dřív. Nakonec to vyhrály bramborové muffiny se slaninou z úplně poslední kapitoly „Vlakem“.

bramborove_muffiny_dity_p

Na 12 muffinů budete potřebovat:

  • 100 g slaniny
  • 550 g brambor
  • 225 g hladké mouky
  • 3 lžičky kypřícího prášku do pečiva
  • 120 g tvrdého sýra, nastrouhaného
  • 1 svazek pažitky + 1/2 svazku petrželky
  • 2 vejce
  • 80 ml olivového oleje
  • 100 ml mléka
  • sůl, pepř

Slaninu nakrájíme na kostičky a opečeme na pánvi. Oloupáme a nahrubo nastrouháme brambory a spolu se slaninou je přidáme do mouky smíchané s kypřícím práškem. Postupně přimícháme také 3/4 nastouhaného sýra, nasekané bylinky a nakonec vejce ušlehaná s olejem a s mlékem. Osolíme, opepříme a dobře promícháme. Troubu předehřejeme na 180 °C. Mezitím těsto rozdělíme na plech na muffiny, posypeme zbylým sýrem a dáme na 35 minut péct.

bramborove_muffiny_dity_p_2

Z Ditiny kuchařky jsem naprosto nadšená a prý už se dokonce chystá její pokračování. Pokud chcete některé Ditiny recepty vyzkoušet na vlastní kůži, určitě si nenechte ujít její kulinářskou show, která cca před rokem běžela na ČT1.

George Harrison: Living in the Material World

Vždycky si říkám, jak je skvělé, že na Beatles je i po těch letech pořád co objevovat. Tento dokument, který má na svědomí Martin Scorsese, je unikátní především spoustou dosud nezveřejněných fotek a záběrů, které poskytla spoluproducentka filmu – Georgova žena Olivia – ze soukromého archivu.

Dokument je postaven jako retrospektiva Georgova života, ale nečekejte úplně klasický životopis. Spousta věcí je zmíněna jen v náznacích a předpokládá už jistou znalost tématu :-). Jedná se spíš o hezky seskládané útržky z Georgova života – od dětství přes období Beatles až po jeho orientaci na východní filosofii, sólovou dráhu, spolčení s Monthy Pythonem, seskupení Traveling Wilburys… A nechybí samozřejmě ani střípky z osobního života – přátelství s Ericem Claptonem, které neohrozila ani láska ke stejné ženě, atentát, ke kterému došlo v Georgově vlastním domě v roce 1999 i jeho poslední roky, kdy bojoval s rakovinou. A i přesto se do 208 minutového snímku zdaleko nevešlo vše, co bych tam chtěla mít.

Na George vzpomínají mimo jiné Yoko, Pattie, Dhani (sexy ;-), Phil Spector (ne moc sexy), Olivia, Klaus, Astrid, Eric Clapton… zkrátka postavy, které znalcům Beatles jistě nemusím představovat. A pochopitelně nechybí ani Paul s Ringem.

Livinginthematerialworld_1

Vypíchnout to nejzajímavější z dokumentu je docela těžké – myslím, že každý si z něj odnese něco jiného – stejně jako Georgův život je velice pestrý a nabitý. Mně osobně celkem zasáhlo Oliviino vyprávění, ve kterém popisuje tu noc, kdy došlo ke vloupání do jejich domu a napadení George. A moment, při kterém se vám Beatles-srdce vskutku na chvíli zastaví, následuje úplně na konci snímku – tehdy, když Ringo vzpomíná na poslední setkání s Georgem a neubrání se slzám.

Living In the Material World se Scorsesemu skutečně povedl a pro mě je to jeden z nejkrásnějších Beatles dokumentů vůbec. Už proto, že si vybral právě toho nejtiššího z Beatlů – geniálního skladatele ve stínu nedostižného dua Lennon/McCartney. Dodneška mám v paměti ten páteční večer, kdy v Událostech zazněla zpráva o Georgově smrti. Scorseseho snímek mi znovu připomněl, jak velká a nenahraditelná ztráta to pro tenhle svět byla…

Zimní filmové tipy

Pokud stejně jako já zrovna marodíte (což je k vzteku, když je leden, venku je 14°C a za oknem skoro jaro), můžete si zpříjemnit dlouhé chvíle v posteli pokoukáním na nějaký hezký film. A protože jsem za poslední dobu pár mimořádných filmů viděla a jsem dobrá duše, podělím se s vámi o své tipy…

Božské děti

Tento íránský film jsem měla v budíčku na ČSFD  už opravdu dlouho a pokud si dobře vzpomínám, doporučila mi ho Zdeňka. Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý pouze po jednom páru bot. Zahřiny střevíce jsou už sešlapané a musejí se nechat opravit u ševce. Ali sestřiny botičky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Rodičům se však přiznat neodváží, a tak musí sám vymyslet způsob, jak situaci zachránit… Pokud máte pochybnosti, zda z takového materiálu může vzniknout celovečerní film, budete asi dost překvapení :-). Já už se dlouho u žádného snímku tak příjemně nedojala a opět mě to jen utvrdilo v tom, že na první pohled nenápadné filmy se člověku často vryjí velice hluboko pod kůži. Krásná a v závěru až infarktově napínavá podívaná!

zimni_filmove_tipy_1

Rivalové

Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mě mohl snímek ze sportovního prostředí zaujmout natolik, aby si u mě vysloužil pětihvězdičkové hodnocení! Ale je to tak – za celé ty dvě hodiny jsem se ani na chvíli nenudila. A jestli jsem u výše zmiňovaného filmu hovořila o infarktovém závěru, pak mi naprosto dochází slova pro to, co se dělo ke konci snímku Rivalové… Vzhledem k tomu, že jsem skutečný sportovní laik, jméno Nikiho Laudy jsem ještě tak dokázala zařadit k Formulím 1, ale tím mé znalosti končily. Přitom je jeho životní příběh tak bohatým námětem na zpracování, až se divím, že se toho filmaři chopili teprve teď. Můžete se těšit na napínavý souboj dvou rivalů – Nikiho a Jamese Hunta – o titul mistra světa na dráze, kde se jezdci ocitají tak blízko smrti…

zimni_filmove_tipy_2

Hříšný tanec

Bejby nebude sedět v koutě, žejo! A tak došlo i na tuto nestárnoucí klasiku, která, ač v mnoha ohledech naivní, se za těch pár let stala kultovní záležitostí. A protože česky už ji znám nazpaměť, dala jsem si ji tentokrát v angličtině.

zimni_filmove_tipy_3

Hodiny

Po prvním shlédnutí jsem měla trochu rozporuplné pocity, ale přesto musím říct, že film se kvalitám knížky zcela vyrovnal a v některých ohledech ji vlastně až přesáhnul. Minimálně mělo filmové plátno výhodu v možnostech lepšího prolnutí a propojení všech tří příběhů. A samozřejmě byly pro hlavní role vybrány naprosto excelentní herečky. Krásný příběh o tom, že chvíle absolutního štěstí poznáme až tehdy, když jsou za námi…

zimni_filmove_tipy_4

A protože zimní večery jsou dlouhé, uvítám i vaše tipy na snímky, které bych si neměla nechat ujít!

Prosincová knihovnička

Vítám vás na svém blogu v novém roce 2015! A čím jiným začít, než právě knížkami. S politováním musím konstatovat, že jedinou knížkou, kterou mi tentokrát Ježíšek přinesl, byla kuchařka Dity P. – což, jak jistě sami uznáte, nejde zařadit mezi beletrii 😀 Ale ono je to možná dobře. Aspoň se třeba letos konečně dostanu ke spoustě těch nepřečtených restů doma i v Brně nebo se vrátím ke svým starým oblíbeným knížkám a přečtu si je ještě jednou. Nebylo by to hezké novoroční předsevzetí ;-)?

Michael Třeštík, Helena Třeštíková – Manželské etudy

Sonda do života šesti manželských párů, zpracovaná původně jako dokumentární seriál, je mimořádně zajímavá především z pohledu různorodých problémů a konfliktů v jednotlivých manželstvích. Funguje také jako jakási srovnávací studie – kam se jednotlivé páry v průběhu 20 let posunuly a v čem byla jejich manželství jiná, než jsou manželství dnešní doby. V neposlední řadě jde také o zajímavý náhled na různé sociální skupiny, z nichž hlavní aktéři pochází; náhled na jejich hodnoty, zájmy, názory… Určitě se ráda při nejbližší příležitosti podívám i na dokument.

prosincova_knohovnicka_1

Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně

Opět jedna knížka, na níž jsem měla už dlouho políčeno a v KM knihovně je téměř neulovitelná :-). Žítkovské bohyně mě docela překvapily svým obsahem – měla jsem představu, že příběh se bude ubírat jiným směrem. Děj knihy je zasazen do kopců Bílých Karpat – kraje odříznutého od moderního světa, kde si lidé uchovali řadu tradic i vědomostí o lidovém léčitelství. Hlavní hrdinkou příběhu je Dora Idesová – potomek rodu žítkovských bohyní – žen obdařených mimořádnými schopnostmi a zároveň často stíhaných krutým osudem. Po revoluci se Dora dovídá, že její teta – bohyně Surmena – byla pronásledována StB. Pouští se do pátrání v archivech a z dostupných pramenů se jí postupně daří rozplétat skutečný příběh její rodiny. Přestože jsem se občas v tom množství postav a vzájemných vztahů ztrácela, stejně jako mě místy mátly skoky v čase, Kateřina Tučková přišla s originálním a skvěle zpracovaným tématem. Skoro až hororové vyústění příběhu mi ještě dlouho po dočtení vířilo v hlavě a znovu jsem si musela skládat všechny souvislosti, aby mi to celé dalo smysl. Pár nezodpovězených otázek mi po dočtení zůstalo a to u knížek nemám ráda. Ale ten příběh je natolik magický a silný, že tentokrát se s tím asi nějak srovnám ;-).

prosincova_knihovnicka_2