Recyklovaná kytka ke Dni matek

Dnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.

Někdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis Kutílek) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky – výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost 🙂

Ptačí otisky

Říkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli – pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku 😀 Co budete potřebovat?

  • prstové barvičky (my máme od Maped, vhodné už od 1 roku)
  • bílý nebo barevný karton
  • štětec
  • nalepovací očička (prodává např. Kik nebo Tiger)
  • fixky na domalování

Postup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso 😀

Margaret Etherington – Umělecké projekty pro malé kutily

Vzpomínám si, že jako dítě jsem milovala tvoření všeho druhu. Bylo mi asi osm, když jsem k svátku dostala Velkou knihu pro malé mistry a naprosto mě uchvátila. Z „obyčejných“ materiálů, které se většinou daly posbírat v domácnosti, se dalo vyrobit tolik báječných věcí od blahopřání k narozeninám až po loutkové divadlo! A když se nám narodil Oli, nemohla jsem se dočkat, až zase oživím kreativní rubriku tady na blogu a začnu něco tvořit společně s ním 🙂

Proto mě také hned zaujala nabídka z knihkupectví Megaknihy.cz na zrecenzování knihy Umělecké projekty pro malé kutily. Pravda je, že na rozdíl od výše zmiňované Velké knihy pro malé mistry v této publikaci najdete složitější tvůrčí počiny (to slovo projekty zní možná trochu nadneseně, ale vlastně je v tomto případě poměrně výstižné), které dítě předškolního věku zcela jistě nezvládne a asi ho ani nebudou bavit. To ale nevnímám jako negativum – koneckonců hned v úvodu autorka zmiňuje, že projekty jsou určeny od prvňáčků až po středoškoláky.

Důvody, proč mě tato tvůrčí knížka příliš nezaujala, jsou jiné. Především mi trochu vadí, že tu není ponecháno víc prostoru dětské fantazii. Pro někoho to bude zcela jistě plus, že návody jsou velmi konkrétní, včetně toho, jakou barvu máte kam použít, ale já mám ráda trochu víc tvůrčí svobody 😀 Na druhou stranu je samozřejmě na vás, jak budete s knihou pracovat a jak moc přesně se budete návodu držet.

S tím souvisí i fakt, že projekty jsou na můj vkus někdy až moc složité, ledacos by se dalo udělat jednodušeji, byť za cenu toho, že výsledek nebude třeba úplně perfektní (ale to je přesně to, co mám na tvořivém procesu ráda). Ve většině případů také k výrobě potřebujete hodně materiálu či pomůcek, které se v domácnosti běžně nevyskytují (šicí stroj, magnetické lepicí pásky, samolepicí pěnová fólie…) a ani nevím, kde bych je sehnala. Není nad to, když se tady a teď rozhodnete, že si něco vyrobíte, posbíráte kolem sebe materiál a můžete hned začít, dokud vás drží ten tvůrčí zápal 🙂

A v neposlední řadě – výsledné výrobky jsou sice hezké, ale nepřijdou mi nijak zvlášť originální (různé ozdobné krabičky, kapsáře, plechovky…). Málokterý z nich ve mně vzbudil nutkání, abych si něco takového vyrobila i já, i když výjimky se našly – třeba partu dinosaurů z plstěné látky asi nutně budu muset Olímu spíchnout 🙂 Zaujaly mě také nápady na zabalení dárků, které nejspíš také příležitostně vyzkouším. Plusem knihy je navíc příloha šablon, které při tvorbě rozhodně oceníte.

Ač se může zdát, že v dnešní době, kdy Instagram či Pinterest překypují mraky inspirace, je vydávání podobných kreativních knih už pasé, jsem ráda, že se v knihkupectvích stále tyto publikace objevují a podněcují v dětech chuť a touhu tvořit. Věřím, že i pro naše děti se chvilky strávené společným kreslením, kutěním a vyráběním stanou těmi okamžiky dětství, na které budou jednou rády vzpomínat.

Malování v sáčku

Nastal čas být po delší době zase trochu kreativní, a tak jsem pro Olíka zhruba v jeho 8 měsících připravila tuto aktivitu. Celé kouzlo spočívá v troše tempery vytlačené na tvrdém kartonu vloženém do uzavíratelného „zip-sáčku“ (které prodává třeba IKEA, ale zcela jistě se vám jich bude i pár válet doma). Pak už jen stačí sáček nastražit, pozorovat kreativní řádění malého umělce a radovat se z toho, že dítě po akci není třeba umývat 🙂

Obtisky ze slaného těsta

První pečení po porodu a ani se to nedá jíst :D… Tak nějak bych charakterizovala tento počin, do něhož jsem se pustila, když byly Olímu cca 3 měsíce. Obtiskem jsem chtěla překvapit Péťu k jeho červnovému svátku a nakonec mi vzniklo tolik těsta, že otisků jsem mohla vyrobit hned sedm a ještě jsme je porozdávali po rodině u příležitosti Olího křtin.

Postupovala jsem podle tohoto receptu:

  • 1 hrnek kuchyňské soli
  • 1 hrnek hladké mouky
  • 2 dc vody
  • potravinářské barvivo

S tou vodou bych ale byla opatrná… Mně vzniklo opravdu hodně řídké těsto, takže jsem musela ve výsledku přidat mouky mnohem víc a těsta jsem pak měla nad hlavu. Ale jak říkám, aspoň zbylo pár otisků i na další rodinné příslušníky 😀 Hotové dílko se pak suší v troubě zhruba 4 hodiny.

Zvládnout obtiskávání v jednom člověku byla docela výzva, ale myslím, že výsledek nedopadl zas tak špatně. Bordel byl pak sice po celý kuchyni, nicméně pro mě to bylo skvělé vypadnutí ze stereotypu všedních dnů. Už se strašně těším na další tvoření, které mám s Olím v plánu :-)!

Fontána z květináčů

Ráda bych vám něco napsala, ale protože nemám zrovna žádný nápad na článek, rozhodla jsem se podělit se s vámi alespoň o jeden tip na hand-made pokojovou fontánku, kterou sestrojil můj šikovný muž :-). K nápadu na výrobu fontány jsme přišli v létě v Příbrami a hned jsme se začali zaobírat sháněním vhodného materiálu:

  • hliněné květináče různé velikosti (2 malé a 1 střední)
  • hliněné misky pod květináč (1 velikou a hlubokou, 2 střední a 3 malé)
  • čerpadlo
  • kousek gumové hadice
  • pilníky různých velikostí
  • vrtačku
  • nějakou rostlinku na dekoraci
  • kamínky na dekoraci

Většinu potřebného materiálu se nám podařilo sehnat v Hornbachu – mají tam opravdu velký výběr květináčů různých velikostí a misky jsou zevnitř už naglazované. Postupovali jsme přibližně podle návodu v tomto videu:

Nenechte se zmást – všechno to vypadá tak trapně jednoduše, ale pravda je, že především provrtávání otvorů a pilování květináčů nebyla žádná sranda a nešlo to zas tak snadno. Docela složité bylo také odhadnout správnou velikost a hloubku otvoru, aby voda stékala plynule. A jak celé naše snažení nakonec dopadlo?

Fontánka vyluzuje úžasně uklidňující zvuk (alespoň já to bublání prostě miluju :D)… Nicméně po tom víkendu plném lopocení (dvě návštěvy Hornbachu, sbírání kamínků v lomu pod Klajdovkou a večerní nekonečné kutění) jsme upustili od našeho původního plánu vyrobit podobnou fontánu všem okolo nás k Vánocům :D. Každopádně sklízí nadšené ohlasy ze všech stran, takže pokud se toho nebojíte, směle do práce! Výsledek stojí za to :-)!!

Jarní radosti

První jarní den už je za námi, nicméně hodnoty na teploměru působí spíš jako hloupý vtip – o pozvolna tajícím sněhu za oknem ani nemluvím… Jenže mě už tahle zima strašně deptá! Ráno se mi nechce vstávat z postele a zoufale mi chybí sluneční svit. Proto se snažím obklopovat zelení a pozitivními motty, přeskládávám věci v bytě a vytahuju ze skříně sukně… to abych byla připravená, až to bude opravdu tady :)!

Prvosenku jsem si koupila za pár kaček v Lídlu. Když bylo ještě hnusně a sněžilo, utěšovala jsem se tím, že mi na stole aspoň něco kvete.

jarni_radosti_1

K našemu čtvrtému výročí jsem od muže dostala tuhle krásnou vázičku s narciskama :)!! Byla to radost pozorovat každý den, jak se poupata postupně rozvíjí a rozkvétají. Já jsem Péťovi pro změnu vyrobila výroční čaj (návod se tu snad někdy v budoucnu objeví) a dva motivační „obrázky“. Jeden máme v ložnici a druhý si Péťa vystavil na pracovním stole. Přijde mi to jako super dárek, takže na Vánoce se těšte :D…

jarni_radosti_2

Naše kamarádka Julia navštívila minulý měsíc poprvé Japonsko a poslala nám milý pohled :).

jarni_radosti_3

Jinak musím říct, že mám za sebou překvapivě fajn týden. V úterý jsme měli rozlučkovou projektovou párty a bylo to moc milý setkání. Bude se mi po tom všem dost stýskat :(. Zároveň jsem ráda, že se nám podařilo projekt dotáhnout zdárně do konce a doufám, že na podzim, až výstava doputuje k nám na Moravu, se půjdete všeci podívat ;-)!

Včera jsem také absolvovala po delší době velice příjemný pohovor a i kdyby mi ta práce nevyšla, jen mě to celé utvrdilo v tom, že tohle je ta cesta, kterou se chci ubírat. A že písmem vládnu mnohem líp než paragrafy :D. Navíc se na obzoru rýsuje další externí spolupráce… zkrátka poslední dobou všechno vypadá tak nějak fajn a optimisticky (krom toho počasí teda). Doufejme, že to vydrží  O:) …

Veselé notýsky

Po nedávném srázku s Pavčou už jsou všechny mé vánoční dárky konečně rozdány, a tak se může na blogu objevit i tento článek O:). Letos jsem se rozhodla pojmout tradiční hand-made dárek pro děvčata ryze prakticky, protože malý zápisník se hodí vždycky. Vzhledem k tomu, že v papírnictví jsem našla jenom tyto unylé černo-šedé barvy, rozhodla jsem se desky alespoň vesele ozdobit. Terezka dostala samozřejmě kočičí verzi – a pro Pavču jsem vyrobila notes s motivem dortíku.

Když jsem hotové notýsky ukázala Péťovi, hrozně je děvčatům záviděl, a tak jsem musela vyrobit jeden i pro něj :D. Při mé druhé návštěvě papírnictví už byl výběr bločků mnohem větší, je to ale pech 🙁 ! Péťa tedy dostal nakonec notýsek červený, ptačí. Vystřihování jestřába z barevného papíru mi zabralo pomalu víc času, než oba bločky dohromady :D!

vesele_notysky_2

Doufám, že všichni obdarovaní byli potěšeni a najdou si pro notýsek nějaké využití :-). Kdyby vás zajímal podrobnější návod, naleznete ho na webových stránkách magazínu DoGala.

Kterak jsme malovali zeď

Prázdniny jsou naprosto ideální dobou pro kreativní řádění. My si letos nasadili malířské čapky a oprášili své výtvarné schopnosti :D. Původně jsme měli v plánu přes léto vymalovat celý pokoj na bílo a do barvy se pustit až někdy časem. Nakonec jsme ale usoudili, že bílá ještě nějaký čas počká :). Na Mobitexu jsme na jaře dostali vzorkovník barev od Primalexu a už dlouho jsme měli vybráno několik favoritů ve žlutooranžovém odstínu. Nakonec to vyhrál „tmavý šafrán“. Nechali jsme si v OBI poradit co a jak, nafasovali malířské náčiní a vrhli se na to. Jestli máte v plánu taky nějaké barevné řádění na zdi, můžete se do toho pustit s námi. Budete potřebovat:

  • barvu, samozřejmě
  • kýbl s mřížkou na otírání barvy
  • 2 válečky (jeden na penetraci a druhý na barvu) s násadou
  • štětce na záludná místa (rohy, okolí zásuvek atd.) alespoň ve 2 velikostech
  • penetrační nátěr (byl nám doporučen, aby barva hezky chytla)
  • papírovou lepící pásku
  • igelit 
Nejprve jsme si vyklidili pracovní plochu. Naštěstí nemáme v obýváku skoro žádný nábytek, takže to bylo celkem jednoduché. Jinak je to předpokládám ta úplně nejhorší část malování :D. Zakryli jsme igelitem gauč a podlahu a začali lepit papírovou pásku po obvodu zdi a přes zásuvky. Je potřeba, dát si na tom záležet, aby vám páska nepřečnívala do zdi, kterou budete malovat – jinak byste tam pak měli zuby. Nám se to trochu nepovedlo u stropu, naštěstí se to ale dalo celkem v pohodě opravit vatovou tyčinkou namočenou do zbytku barvy ;-). Poté jsme se už mohli vrhnout na penetrační nátěr. Původně jsme se na něj chtěli vykašlat, ale v OBI nás přesvědčili, že nám pak barva na zdi lépe chytne. Chytla nám fakt pěkně, to se musí nechat, tak nám zřejmě nekecali :D… Penetrační nátěr jsme nechali přes noc zaschnout a ráno jsme se konečně mohli vrhnout na to hlavní! Naředili jsme si barvu a začali s malováním štětcem okolo zásuvek a po obvodu zdi. Nakonec přišel na řadu i váleček, který to všechno pěkně sjednotil. Když jsme měli hotovo, nechali jsme první nátěr trochu zaschnout a vyrazili mezitím na oběd do IKEA. Když jsme se vrátili, vrhli jsme se na nátěr č.2. I ten první už sice vypadal pěkně, ale barvy jsme měli ještě dost a v OBI nám navíc taky doporučili dvě vrstvy. No, a na druhý den ráno jsme se vzbudili a začali nedočkavě odlepovat pásku. Bylo to dost napínavé a měli jsme obavy, zda je páska skutečně nepropustná, protože se na první pohled moc netvářila :D. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo, zub u stropu jsme zamalovali a radovali se, jak celý pokoj krásně prokouknul. Budiž o tom dokladem následující humorně-instruktážní video :D…

Co s rozbitou skleničkou

V naší rodině se dědí z generace na generaci různé vlastnosti, nicméně základním poznávacím znamením je to, že se rádi oháníme rukama a všechno nám z nich padá. Snažím se s tímto rodinným prokletím bojovat, ale onehdy jsem při umývání nádobí nechtěně zničila skleničku ze sady. Umývala jsem misku a vyklouzla mi z rukou a dopadla právě na onu nešťastnou skleničku a ulomila jí kousek horního okraje. Na první pohled to bylo téměř neviditelné, přesto jsem se rozhodla skleničku nemilosrdně vyřadit, protože by si o ni při nejbližší příležitosti někdo pořezal ret. Už o pár vteřin později mi hlavou blesknul nápad, jak by se dalo s rozbitým kusem nádobí naložit, aby nám ještě nějaký čas mohl hezky sloužit, ikdyž k trochu jinému účelu než dosud. Co na to říkáte? Nemáte doma taky nějaké rozbité skleničky :-)?

Opět stačí trocha dekorativního písku (levné mají v JENA nábytku, kde ale není moc velký výběr barev – naopak snad celé barevné spektrum najdete v NANU-NANA, tam si ale zase pár korun připlatíte) barevná svíčka a za pár minut máte hotovo.