Chevy Stevens – Temné cesty

Po delší době tu mám opět něco ze žánru napínavých thrillerů. Jméno Chevy Stevens se tu na blogu neobjevuje prvně – někteří si možná vzpomenout na mou starší recenzi ke knize Nenechám tě odejít, kterou mě dosud neznámá autorka příjemně překvapila. Přestože tento žánr moc často nevyhledávám, když přišla nabídka na recenzi další knihy od této spisovatelky, byla jsem zvědavá, zda Temné cesty nabídnou stejně mrazivý čtenářský zážitek…

Hlavní motiv knihy je inspirován skutečnou událostí, respektive silnicí v kanadské Britské Kolumbii, kde od 70. let docházelo k vraždám nebo zmizením žen a většina těchto případů zůstala dodnes nevyřešena. Už jen z toho samotného faktu člověku docela běhá mráz po zádech. Hlavní hrdinkou románu je svérázná teenagerka Hailey, který po smrti svých rodičů žije u příbuzných v Cold Creek a je pod neustálou šikanou svého strýce, místního policisty Vaughna. Postupně se situace vyhrotí natolik, že se Hailey rozhodne utéct do kanadské divočiny, kde hodlá nějakou dobu žít – mezi lidmi ale vzbudí dojem, že se stala novou obětí silničního vraha.

Druhá dějová linie sleduje příběh Beth, jejíž sestra byla v Cold Creek skutečně zavražděna. Beth se vydává do městečka, aby vypátrala sestřina vraha. Při tom se setkává s Hailey a jejich cesty a osudy se postupně proplétají, až vyústí v napínavé finále, během něhož jde oběma dívkám o život.

Temné cesty mi na rozdíl od Nenechám tě odejít připadaly spíš jako čtení pro teenagery. Charakterizovala bych je jako „jednodušší“ a méně propracované – byť mrazivé byly obě knihy srovnatelně. Román vás svým napínavým dějem rozhodně strhne a donutí k přemítání, kdo je pravým pachatelem všech těch vražd. Body dolů ovšem dávám za to, že ten příběh prostě nebyl úplně uvěřitelný. Postavy místy jednaly dost nelogicky a nepravděpodobně a navíc mi ani jedna z nich nebyla nijak zvlášť sympatická. Obzvlášť Beth a její nulový smysl pro zodpovědnost mě doslova vytáčel 😀

Myslím, že Chevy Stevens má bezpochyby talent pro vystavění napínavé zápletky, jen to zpracování mě v tomto případě nepřesvědčilo úplně na 100%, jako tomu bylo v případě knihy Nenechám tě odejít. Temné cesty jsou pro mě sice čtivým, ale stále jen lehce nadprůměrným thrillerem, který si asi klidně můžete nechat ujít.

Vánoční perníčky

Přestože letos před Vánocema jsem s časem na štíru víc než kdy dřív, konečně u nás doma došlo i na vánoční perníčky. Asi nějaký lepší time management nebo co 😀 Recept mám ale samozřejmě na ty, co se nemusí nechat odležet a jsou hned měkký. Není čas ztrácet čas 😀

  • 500g hladké mouky
  • 1 balíček prášku do perníku
  • 3 lžíce kakaa
  • 50g čokolády na vaření
  • 140g másla (můžete i o něco víc, aby se těsto netrhalo a perníčky při pečení nepopraskaly)
  • 120g moučkového cukru
  • 2 velká vejce
  • 3 lžíce medu
  • bílková poleva

Mouku prosejeme společně s kakaem a práškem do perníku. Čokoládu najemno nastrouháme. Máslo ušleháme s cukrem, přidáme vejce, med a čokoládu. Smícháme se sypkými surovinami a vypracujeme hladké těsto. Troubu předehřejeme na 190°C, plech vyložíme pečicím papírem. Těsto rozválíme na plát vysoký 5mm a vykrajujeme z něj perníčky. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 6-8 minut. Upečené perníčky ještě horké potřeme mlékem (budou se pak hezky lesknout) a necháme vychladnout. Na druhý den ozdobíme bílkovou polevou. Tu jsem připravila umixováním následujících surovin:

  • 1 bílek
  • 200g cukru moučka
  • 1 polévková lžíce citronové šťávy

Chuťově jsou perníčky vynikající a opravdu krásně měkoučké. Příště ještě zkusím trochu líp vychytat to těsto. A taky vylepšit techniku zdobení perníčků 😀 Tak šťastné a veselé!!!