Zima v obrazech

Musím říct, že jsem sama překvapená, s jakou lehkostí jsme oproti loňsku překonali tuhle zimu. A to navzdory našim nenaplněným plánům vycestovat někam do tepla. Navzdory tomu, že jsme se věčně potýkali s nějakýma bacilama. A že jsme ani toho hlídání moc neměli.

Myslím, že velký podíl na tom má i to, jak mírná letošní zima byla. A že moje zimní výbavička se po loňském úlovku nejteplejších bot na světě rozrostla o nejteplejší péřový kabátek na světě (tímto děkuji tchýni :-)! A tak i ty procházky byly zase o něco radostnější. Přestože našim nejčastějším výletním cílem se stalo nádraží. Protože „mašina pojede“ 8-).

Tyhle Vánoce jsem si, navzdory tomu, že nás neustále na střídačku atakovaly různé bacily, moc užila, hlavně co se týče sociálního života. Poprvé jsme s Peťou nechali Olího na hlídání i večer a vyrazili na firemní vánoční večírek. Jeli jsme nasát předvánoční atmosféru do Českých Budějovic. Procvičili jsme si angličtinu s návštěvou bráchy, Jennifer a její rodiny v Brně. A v KM jsem se zase po delší době setkala s vetší částí rodiny i mýma holkama. Všechna tahle setkání jsou tak vítaným osvěžením v mém aktuálně lehce rutinním životě mámy, že z nich vždycky žiju ještě dlouho poté. A samozřejmě jsme si ohromně užili i Olího radost ze stromečku (k němuž jsme se letos už odhodlali – a přežil!) a dárků.

A letos jsem taky naprosto podlehla kouzlu zimy na horách. Já – zarytý letní člověk :-)! Svůj podíl na tom mělo i to, že Olí měl zrovna začátkem února jedno ze svých nejklidnějších období za poslední týdny, takže jsme si dovolenou v Orlických horách opravdu užili. O. se sice víc než na bobech líbilo ve vířivce (přece jen je to můj člověk), ale mezi partou vinařů z „Ratěk“ se nám líbilo všem. Snad nás napřesrok vezmou s sebou zas 🙂

Loni jsme slavili kulaté desetileté výročí našeho seznámení s Péťou na kávičce v RebelBeanu, letos nám ale bohužel hlídání nevyšlo, a tak jsem aspoň udělala zamilované jednohubky. Česnekové. Anebo romantika po 11 letech :D. Servírováno na stole mezi mašinama a kolejema. Vítejte v mateřské realitě 8-)…

Podzim v obrazech

Hrozně ráda bych sem napsala, že to nejhorší, co nás tenhle podzim potkalo, bylo úmrtí Karla Gotta 😎 Bohužel se občas dějou věci, které vám ve vteřině obrátí život vzhůru nohama. Ty dva úrazy, které se během jednoho měsíce v naší rodině staly, naštěstí nebyly úplně fatální. Ale změnily nás asi už navždycky. Jak mi ale napsala L., která si v té samé době procházela taky těžkou životní zkouškou – jsou mnohem, mnohem horší věci, věci, co už nejdou vrátit. Ta slova povzbuzení právě od ní mě dojala. Věřím a vím, že každá taková zkouška nás má v životě posunout. Bez ní bychom si nikdy neuvědomili, kolik ohromné síly v sobě máme…

Letos jsme s Péťou oslavili neuvěřitelných 10 let od našeho seznámení a tři roky od svatby! To už je tedy skutečně pěkný kus života a společných zážitků 🙂

Podzimní procházky mají tak neskutečné kouzlo! Barevné stromy, brouzdání ve spadaném listí, řádění na hřištích až do večera… A samozřejmě nesměl chybět ani výlet na Pálavu!

Víkendy jsme se snažili trávit aktivně, pokud to počasí dovolilo. A co může k podzimu patřit víc než pouštění draka? Drakiáda na Kraví hoře se nám všem strašně líbila a napřesrok určitě vyrazíme zas!

Kvůli Olího rekonvalescenci jsme propásli tradiční „Penohory“. Hezkou útěchou nám ale bylo několik dnů strávených v milé společnosti Linhartů na Šumavě. Díky příznivému počasí jsme i v listopadu zažili Šumavu zalitou sluncem a ač bylo naše dítě mimořádně neposedné (což v kontrastu s kliďasem Davídkem o to víc vyniklo), pohled do zeleně/večerní sklenice vína vždycky uklidnil 😀

S kočárkem po Brně aneb Naše oblíbené procházky II.

Konečně jsem se dokopala ke slibovanému druhému dílu tipů na kočárkové procházky po Brně. Se zkracujícími se dny bude toho času stráveného venku míň a míň, takže se teď snažíme využívat každý slunečný den na maximum. Jaké jsou naše aktuální oblíbené trasy se můžete dočíst níže 🙂

Mariánské údolí

Pokud nejste zrovna z Líšně či blízkého okolí, vyrazíte si sem asi spíš o víkendu, protože cesta z centra zabere poměrně dost času a ten chceme samozřejmě trávit spíš venku než v MHD. Každopádně jestli potřebujete z města uprchnout někam do zeleně, určitě se sem vypravte. S většími dětmi se dá vyzkoušet i nová bobová dráha, ty nejmenší zase určitě ocení různá zvířátka, která můžete po cestě potkat. Pro nás rodiče divokých mláďat je tu i dost míst, kam můžete potomky bez obav „vypustit“ a nechat je lítat a dovádět. A je tu prostě krásně 🙂

Cyklostezka do Komárova a Modřic

Cyklostezka na Anthropos je naše vycházková stálice, ale stejně rádi vyrážíme podél řeky i opačným směrem. Teď, když Olí navíc „objevil“ dopravní prostředky, sem vyrážíme i koukat na vláčky, protože se na několika místech potkává s železnicí, a na letadla, která přistávají v Tuřanech. Naší nejmilejší zastávkou na trase je „farma“ v Komárově, kde rádi pozorujeme zvířátka. Mají tu oslíky, kozy, prasátka a všelijaký další zvěřinec a taky je tu hezké hřiště. Pokud je dost sil a dítě v náladě, ráda si procházku protáhnu až k Avionu (tam se dá O. uplatit ještě návštěvou dětského koutku s kuličkama :-)) a do IKEA, odkud zpravidla neodcházím s prázdnou 😀 A když mi náhodou dojdou síly na zpáteční cestu, nasednu na bus a svezu se zase hezky do centra.

Veveří

Místa, která mi jsou tak nějak souzená, protože je mám spojená se svou alma mater i s dnes již bývalým pracovištěm, ráda navštěvuju i nyní. A musím říct, že v uličkách okolo Veveří to jen kvete – spousta nových obchůdku (třeba knihkupectví Dlouhá punčocha <3) a „fancy“ podniků přímo láká k návštěvě. Většinou začínáme procházku na Konečného náměstí, potažmo v Björnsonově sadu, kde je opět super dětské hřiště s pískovištěm i možnost občerstvit se v Piknik Boxu. Pamatuju časy, kdy byl tento park spíš ostudou Brna a dneska je to příjemné místo, kde se dá s klidem strávit půl dne. My ale obvykle pokračujeme s procházkou dál – podle nálady bloumáme Jiráskovou, Čápkovou, Jaselskou… No a když tudy mám čirou náhodou cestu bez dítěte, jen stěží odolávám návštěvě mého oblíbeného obchůdku PlaceBaby na Čápkově O:-)

Obora Holedná

Místo, které je obzvlášť teď na podzim naprosto kouzelné 🙂 Courat se ve spadaném listí, podívat se na divoká prasátka a číhat na srnky, které se zde volně pohybují… To už pomalu patří k našemu podzimnímu koloritu. Loni jsme zde testovali naše nové nosítko, letos už si tu Olí běhal pěkně po svých. Hlavní pěšinky jsou sjízdné i s kočárkem, ačkoliv místy by se možná šikla ruční brzda, kterou náš kočár nedisponuje.

No a vzhledem k tomu, že už se pomalu blíží roční období, které objevování nových vycházkových tras zas tak moc nepřeje, na další pokračování kočárkové rubriky si asi budete muset počkat do jara. Snad nám ta zima rychle uteče 🙂

Léto v obrazech

Když se snažím vybavit si nějaký pocit z uplynulého léta, v hlavě mi naskakuje: únava, vyhoření, vyčerpání, úzkost… A pak se kouknu na všechny ty fotky a říkám si, že přes všechno to těžký a negativní jsme si užili spoustu krásných okamžiků. To špatné s odstupem vyšumí. Co zůstane a co bych si chtěla zapamatovat?

Léto… V té nejčistší podobě. Azuro na nebi, vlčí máky v obilí, naše procházky s vůní trávy ve vzduchu…

Těch chvilek, které jsme měli jeden na druhého, bylo sice žalostně málo, ale když už se nějaká našla, užili jsme si ji se vší parádou – třeba jako tady v naší oblíbené příbramské kavárně Smoo 🙂

Stejně jako loni, ani letos jsme nevynechali naše oblíbené festivaly Kamenka Open a KrumLoveSka, které jsme si s Olím užili zase o něco víc než před rokem.

Kromě našich tradičních kočárkových výletů bych vypíchla také prémiovou návštěvu areálu „Živá voda“ v Modré u Velehradu, kde se nám moc líbilo – hlavně podvodní tunel, kde Olí fascinovaně pozoroval svět pod hladinou, i venkovní procházka s výhledem na pratury. Určitě se rádi vrátíme a napřesrok třeba zkusíme i koupání v biotopu, jehož návštěva je v ceně vstupného.

V srpnu nás také čekala rodinná dovolená s Vlasákama v Jeseníkách. Během pěti dnů jsme navštívili tolik krásných míst a dokonce jsme s Olíkem vylezli až na Praděd! Počasí nám přálo, penzion byl super baby friendly a Olí se dosyta vyřádil se svýma sestřenicema. Věřím, že máme založeno na novou rodinnou tradici 🙂

Každý volný víkend jsme vyráželi na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí a vůbec nejradši vzpomínám na jeden z těch posledních, kdy jsme se vypravili s Olím poprvé do zahraničí :), do malebné rakouské vesničky Hardegg. Cestou jsme úplnou náhodou narazili na úžasnou restauraci, jen pár dnů po výročí okupace stanuli u pozůstatků železné opony, překročili Dyji, objednali si v Rakousku český kafe, vylezli na hrad a na zpáteční cestě jen o fous utekli bouřce. Tak ráda na ten den vzpomínám 🙂

Tak si říkám, že bych ten první negativní odstavec možná měla smazat. Že jsme se měli opravdu báječně. Ale ono i to špatný patří k životu a bez něj by nebyl obraz našeho léta kompletní. Jen doufám, že pro letošní podzim (a ještě dlouho dopředu) jsme si to špatný už vybrali a máme se ještě na co těšit. Držte nám palce 🙂

Jaro v obrazech

Je to sice fráze, ale stejně nemůžu uvěřit tomu, jak rychle ten čas letí. Ještě včera jsem Olího poprvé držela v náručí a najednou už je mu rok a půl! Je asi jasné, že tohle jaro patřilo především oslavě jeho prvních narozenin. Ale podnikali jsme i spoustu dalších skvělých akcí.

Moc ráda vzpomínám na naši březnovou návštěvu u Terezky v Košířích. Zašly jsme si na oběd, který Olí celý prospal (zázrak!), udělaly si procházku po Cibulce a pak se už jen válely.

My dvě, děti a pes <3

A ano, jarní procházky! Na ty jsem se těšila snad už od prvních zimních plískanic. Každý den naše zamilované trasy, každý den rozněžňování nad vším, co už rozkvetlo. Jaro já prostě miluju…

Naše jarní procházky

Dalším obrovským milníkem se pro nás staly Velikonoce, kdy Olí začal chodit. Asi máloco dojme mámu víc, než chvíle, kdy se ve vaší předsíni vedle velkých dospěláckých bot objeví jedny úplně mrňavoučké a vy si uvědomíte, že to dítě je zase o kus samostatnější.

Malý krok pro lidstvo, velký krok pro O.

S Olím se toho taky dalo podnikat zase o něco víc. Navštívili jsme tak spolu třeba poprvé program v dětské knihovně (byť ten jsme přežili jen díky přítomnosti dostatečného množství jídla), koncert Richarda Müllera na Palačáku v rámci výročních oslav VUT (překvapivě pohodová akce, kde s námi Olí vydržel až do pozdních nočních hodin) nebo třeba Street Food Festival za Lužánkami (odkud jsme odcházeli za Olího mohutného řevu poté, co spadl čelem na obrubník :-/…)

Potrava pro tělo, duši i uši :))

Jaro zkrátka přineslo spoustu zážitků a my už se nemohli dočkat, až na ně navážeme několika očekávanými letními akcemi. O těch ovšem až příště 😉

Zima v obrazech

Tahle zima byla pro nás všechny dost náročným obdobím – hlavně z toho důvodu, že nás zastihla ve fázi, kdy Olík začal aktivně lozit, stavět se, zkrátka objevovat svět na vlastní pěst. Oč snadnější by bylo trávit s ním teď celé dny venku, než ho doma věčně odhánět od nebezpečných předmětů a situací! Do toho moje otravná angína jen pár dnů před Vánocemi a tradiční lednová deprese… Ale aby se neřeklo, přineslo nám tohle temné období i pár highlightů, které stojí za zaznamenání 🙂

Především jsme do naší rodiny oficiálně přivítali Jennifer spolu s jejími rodiči, kteří v prosinci vůbec poprvé navštívili Českou republiku. Strávili jsme spolu jen pár dnů, ale věřím, že si místní předvánoční atmosféru užili a jednou se za nimi třeba vypravíme do Číny 🙂

Naše první Vánoce ve třech. Nebyly ve všem perfektní, ale byli jsme spolu – já i mí dva nejmilejší dárečci 🙂

Samozřejmě jsem i zimě navzdory vyrážela s Olím na naše oblíbené dlouhé procházky…

…které byly o to radostnější, když jsem v povánočních výprodejích ulovila nejteplejší boty svého života! Jak by řekl táta Šebek: „Ty jsou, co?“ 😀

Rok Berana

Je za námi. Ten dost možná nejnáročnější rok našeho dosavadního společného života. Za ten rok jsem se nesčetněkrát pokoušela dát dohromady aspoň jeden článek, ve kterém bych popsala, co život na mateřské obnáší. Vypsala se ze svých aktuálních frustrací. Vyplodila nějakou nekýčovitou ódu na téma, jak jsem vlastně i přes to všechno hrozně šťastná. Jenže časem jsem zjistila, že zformulovat tu směs pocitů, okamžiků a paradoxů do vět, je asi prostě mimo moje síly.

V posledních dnech často vzpomínám na počáteční dny toho šíleného mateřského kolotoče. A přemítám, kam jsem se od té doby posunula. V práci jsem se nikdy nikam nehnala. Byla jsem ten nejmíň ambiciozní člověk široko daleko. Ale na mateřské se ze mě (zcela nechtěně) stal tak trochu workoholik 😀 Někdy bych možná ráda vrátila čas, dala si nohy nahoru a hodinu jen tak koukala do prázdna. Nebo se vyspala třeba dvanáct hodin v kuse! Jenže dítě si žádá celého člověka 😀 A i když jsem za ten rok určitě udělala spoustu chyb a ledacos bych s dnešním odstupem dělala jinak (to by ovšem bylo na úplně jiný článek), vím, že jsem Olímu věnovala maximum svého času, své energie, své lásky… Nikdy o tom nejspíš nebudu schopná psát, ale navždy si to budu pamatovat.

Je 30. března, tři minuty po osmé. Pro tuhle chvíli jsem ta nejsilnější žena na celé zeměkouli. Přivedla jsem na tenhle svět to nejcennější. Nový život. Olího.

Podzim v obrazech

Musím říct, že podzim byl z mého pohledu zatím to nejpohodovější období od Olího narození. Vyhovoval mi režim, který jsme měli v té době nastavený i jeho lepší noční spánek. Pořídili jsme nosítko a tím se mi otevřely úplně nové možnosti a do té doby bariérové trasy 😀 Oli ještě nelezl, ale zároveň už se dokázal na nějakou dobu sám zabavit předměty, které ho obklopovaly. A velkou část podzimu jsme si ještě užívali krásné teplé počasí…

Opět jsem nachodila desítky a desítky kilometrů… S kočárem, s nosítkem, po lese, po městě, ráno i v podvečer, za slunečního svitu i v kupkách spadaného listí. A pořád mi procházky přijdou jako jedna z nejlepších aktivit na mateřské 🙂

Vyrazili jsme na naši první dovolenou ve třech, do Orlických hor. Užili jsme si výhledy ze stezky v oblacích, viděli ty nejkrásnější a nejkrvavější západy slunce, navštívili klášter v Králíkách, působivý chrám s příběhem v Neratově, poměli se na zvěřinových hodech (Péťa na svého „pomalu taženého muflona“ vzpomíná dodnes :-D) a celé to završili zmrzlinovým pohárem v Olomouci.

Upekla jsem po dlouhé době koláč – jak jinak než jablečný a podzimní! Malý krok pro lidstvo, velký krok pro matku…

S přípravou na Vánoce jsem letos začala prozíravě brzo… Jako bych tušila, že cca týden před Štědrým dnem skončím na antibiotikách, neschopná postarat se ani sama o sebe, natož o dítě. Naštěstí jsem zjistila, že Vánoce se dají přežít i bez stromečku, bez kapra, ba skoro i bez dárků 😀 A těch pár záchvěvů vánočního ladění jsem si tentokrát docela užila.

Právě probíhající zima mě pravda už tak moc netěší. Ale kdoví, třeba na nás ještě do jejího konce pár fajn zážitků čeká. Uvidíme příště 🙂

Léto v obrazech

Konečně jsem si našla chvilku, abych zavzpomínala a zrekapitulovala naše letošní léto. Tolik zážitků! Tři svatby mých nejmilejších – jedna hezčí než druhá. Pár hudebních festivalů, absolvovaných dokonce i s Olím. Bezpočet krásných výletů a procházek zalitých sluncem. Aniččiny a Olího křtiny a jeho první setkání s tetou a strýcem z Ameriky. Moje třicetiny… Na co vzpomínat dřív :-)?

Tohle léto procházkám s kočárkem opravdu přálo. Deštivé dny bych spočítala na prstech, byli jsme s Olím venku v jednom kuse. Tak jen na ukázku pár našich oblíbených vycházkových destinací :-)…

A co teprv letošní svatební sezóna! Abychom se měli neustále na co těšit, svatby našich přátel byly rovnoměrně rozvrženy, na každý měsíc jedna 🙂 Vzpomínáme rádi na každou z nich – Terezčin a Ottíkův „fesťák“ pod širým nebem v Třebovli, rovněž open air svatbu Míšy a Evky na statku v Honěticích i na svatbu Chropyňáků Pavči s Mirou, kteří dojeli na obřad stylově na mašinách 😉

Fesťák v Třebovli

Na statku v Honěticích

Na svatbě Chropyňáků

Podnikali jsme celé léto spoustu výletů, ale snad ze všeho nejradši vzpomínám na vytoužený výlet na Karlštejn, kam mě Péťa vzal k mým třicetinám. A potkali jsme tam Pavla Zedníčka 😀

Měli jsme to zkrátka nabité. Takže občas bylo moc fajn probudit se ráno s pocitem, že nemusíme vůbec nic :-)…

Jak jste si léto užívali vy? Přestože na podzim a zimu jsem se nikdy moc netěšila, věřím, že si s Olím najdeme způsob, jak si to nadcházející období udělat co nejvíc pestré a za čtvrt roku (v častější intenzitu článků „v obrazech“ už jsem přestala věřit :D) zase nebudu vědět, kterou fotku sem vybrat dřív…

Jaro v obrazech

Trochu se zpožděním, jako poslední dobou všechno v mém životě 🙂 Vlastně bych to tady mohla celé vytapetovat fotkama Olího, protože tohle jaro se točilo jen kolem něj. Ale od toho tu máme jinou rubriku. Tak aspoň pár střípků i z jiného soudku…

Tulipány, které jsem si koupila dva dny před porodem cestou z posledního monitoru, kde jsem byla svědkem něčeho, co mě hluboce zasáhlo. Chtěla jsem nám na Velikonoce udělat doma útulno. A věnovala jsem jim taky poslední pohled, když jsme v pátek ráno odjížděli do porodnice 🙂

Procházky s kočárkem mě kolikrát zavedly na místa, která jsem ještě nikdy předtím nenavštívila. A vlastně zjišťuju, že tady v Brně je pořád co nového objevovat. To je jedna z těch příjemných stránek mateřské dovolené, obzvlášť teď v létě 🙂

Ale mateřská selfíčka, ty mi teda pořád vůbec nejdou :-D…

Květin není nikdy dost, a proto bych to zde kytkou i uzavřela. Tady jedna sváteční, od Terezky, když jsme se zase po dlouhé době potkaly v Kroměříži. Doma usazena do lahve od kečupu, ale to je teď trendy, žejo 😀

Snad jste měli taky hezké jaro (i když věřím že o poznání klidnější 🙂 a teď si užíváte ještě hezčí léto. Pilně sbírám letní vzpomínky do svého mobilu. A ta selfíčka třeba do příště ještě vypiluju 😀