Z červnové knihovničky

Tento měsíc nepřicházím do literární rubriky s ničím, co byste dobře neznali ze školních lavic. Někdy je ovšem fajn si v záplavě knižních novinek připomenout, že jsou tituly, které prostě nestárnou…

Ota Pavel – Zlatí úhoři

Opět jsem sáhla po staré dobré klasice, která před nějakým časem vyšla v krásném novém vydání s půvabnými ilustracemi Františka Nového. Místy idylické, místy mrazivé vzpomínání autora na jeho dětství u řeky Berounky a rodinnou vášeň pro rybaření je uspořádáno do několika krátkých povídek. Ty odehrávající se za války vás dojmou, jiné pro změnu pobaví. Řadu z nich možná budete znát v jejich filmové podobě od Karla Kachyni. Otu Pavla coby autora rozhodně doporučuji, už pro jeho mimořádný dar dokonale si čtenáře podmanit poetickým vylíčením přírody a tím, jak dokáže i o obyčejných věcech neobyčejně vyprávět.

z_cervnove_knihovnicky_1

Bohumil Hrabal – Postřižiny

Stejným darem vyprávění oplývá i Bohumil Hrabal, který navíc ještě umí do každé situace vnést bohatou dávku humoru. Filmové Postřižiny jsou mou srdeční záležitostí a chce se mi skoro říct, že knížku předčí – na druhou stranu by ale bez Hrabalovy předlohy tak dobrý film asi nikdy nevznikl. A tak to nechám na tom, že je to fifty fifty 🙂 a kdo knížku ještě nečetl, měl by to rychle napravit. K létu zkrátka patří atmosféra pivovaru, strýc Pepin a paní sládková na komíně :-).

z_cervnove_knihovnicky_2

William Davis, MD – Život bez pšenice

Tato kniha se v poslední době stala v naší rodině trhákem, a tak bylo jen otázkou času, kdy se k ní dopracuju i já. Život bez pšenice jsem si nechala zaslat z knihkupectví Megaknihy.cz, kterému tímto děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.

O nepříznivých dopadech pšenice na lidské zdraví se poslední dobou hodně mluví i píše. V čem je ale pšenice tak nebezpečná a proč bychom ji měli chtít vyřadit z našeho jídelníčku? Preventivní kardiolog William Davis ve své knize přináší celkem obsáhlou odpověď na tyto otázky. Především čtenářům na úvod vysvětluje, že dnešní geneticky modifikovaná pšenice má s tou původní, kterou jedli naši předkové, jen pramálo společného. A pak už následuje vyčerpávající výčet negativních dopadů konzumace pšenice a z ní vyrobených potravin na naše zdraví. Není to jen obezita a celiakie – pšenice negativně ovlivňuje i náchylnost k cukrovce či k nemocem srdce. A možností, jakými může způsobovat v našem těle potíže, je bohužel ještě mnohem více. Kniha je doplněna řadou příkladů z Davisovy praxe, kdy vysazení pšeničných výrobků z jídelníčku vedlo k nečekanému zlepšení stavu jeho pacientů. Najdete v ní také několik bezpšeničných receptů, které mi nicméně nepřišly natolik zajímavé, abych je měla chuť vyzkoušet.

A teď jak se na to dívám já: především jsem si uvědomila, jak závažnou změnou musí pro každého celiaka být stanovení jeho diagnózy a přechod na bezlepkovou dietu. Lepek se dnes vyskytuje skoro všude, i tam, kde by ho člověk opravdu nečekal! Dle doktora Davise se bohužel nedá stoprocentně věřit ani bezlepkovým výrobkům či menu, které restaurace označí za bezlepková. Zkrátka co si sami neuvaříte, to nemáte. Na druhou stranu mi té hysterie v této knize přišlo trochu moc a nedokážu prostě uvěřit, že na některá (zejména neurologická) onemocnění může mít (ne)konzumace pšenice až takový vliv. Život bez pšenice se mi místy zdál až moc odborný a když to porovnám s tituly s obdobnou tematikou (např. Jídlo na prvním místě, Bláznivá sexy dieta), nebyl až tak čtivý a zajímavě podaný.

Nicméně se už přes dva týdny pokouším obejít bez pečiva (zdůrazňuju, že bez pečiva, NE bez pšenice). To v praxi znamená, že místo chleba jím knäckebroty a místo croissantů, loupáčků a cereálií si na snídani či na svačinu kupuju ovoce a zeleninu. Mou hlavní motivací je pochopitelně zbavit se „pšeničného břicha“ před plavkovou sezonou :D! Tak uvidíme, zda i toto drobné omezení ve stravě přinese nějaké ovoce. Obecně mi přijde, že se mi trochu upravilo zažívání a možná, že ty džíny už mi taky nejsou tak těsný… ale na nějaké hodnocení je ještě moc brzy.

zivot_bez_psenice

I navzdory pár pochybnostem si myslím, že Život bez pšenice otevírá velice zajímavé téma a vnáší řadu otazníků do „západního“ stylu stravování. Už jen uvědomění si faktu, jak těžké je najít v obchodě výrobky, které neobsahují (byť jen stopové) množství pšenice, nutí k zamyšlení. Co vy a pšenice? Myslíte, že je to až takové zlo nebo ji s klidem baštíte ve velkém ;-)?

Poslední střípky z Istanbulu

V dnešním příspěvku se ještě jednou vrátím do dalekého Istanbulu, abych vám ukázala další krásná místa, než mé vzpomínky na ně vyblednou.

Za nejkrásnější mešitu, kterou jsme v Istanbulu navštívili, bych označila tzv. Novou mešitu, která je navzdory svému názvu stará už 400 let. Interiér je bohatě vyzdoben zlatem, barevnými keramickými dlaždicemi a mramorovými reliéfy. Mešita leží na pobřeží s výhledem na Bosporskou úžinu a oproti ostatním mešitám přeplněným turisty byla tato velice klidná, poloprázdná, a možná právě proto ve mně zanechala tak příjemný dojem.

Nová mešita
Nová mešita
Interiér
Interiér

Co by to ale bylo za návštěvu Istanbulu, kdybychom nezavítali také na některou z proslavených tržnic! Prvním a nejznámějším nákupním střediskem Istanbulu je tzv. Velký bazar a ujišťuju vás, že jestli se dá někde v Istanbulu báječně ztratit, je to právě tady :D. Jakmile zaplujete do jeho uliček a necháte se unášet davem i vystaveným zbožím, zbývá už jen doufat, že se někdy ještě dostanete ven :D. Není proto divu, že jsem v průvodci od Lonely Planet objevila mezi přiloženými mapami také přímo mapu Velkého Bazaru. Najdete tu více než 4000 obchodů a obvykle se u sebe nachází krámky s podobnou tematikou, např. zlato, oděvy, kožené zboží apod. To je ostatně pro Istanbul celkem specifické – všimla jsem si toho v celé řadě čtvrtí. Procházeli jsme ulicí a najednou kolem nás byly jen samé obchody s hudebními nástroji. Nebo jen s lampami a osvětlením. Nebo jen se svatebními šaty. Zpočátku mě to překvapilo, ale nakonec jsem usoudila, že to musí být velice praktické. Pokud sháníte konkrétní věc, prostě jen jdete do jedné ulice, tu projdete od začátku až na konec, obhlídnete nabídku a ceny a pak si vyberete :D. Taky jsem už dlouho nikde neviděla tak vysokou koncentraci krámků s fejky značkových kabelek, bot a oděvů :D. Při procházení tureckým trhem je potřeba obrnit se mimořádně velkou dávkou trpělivosti na odhánění vtíravých prodavačů – to už ale tak nějak patří ke zdejšímu koloritu. Pokud si libujete ve smlouvání, bude to tu pro vás učiněný ráj :D.

Velký bazar - shopaholikův ráj
Velký bazar – shopaholikův ráj

Mně se atmosférou více než Velký bazar zalíbila tržnice s kořením, nazývaná také někdy Egyptský trh. Nachází se hned vedle Nové mešity a jak již název napovídá, spíš než oblečení tady seženete něco dobrého k jídlu – a na to mě na cestách užije :D! Nekonečné množství lokumů všech možných druhů, pestrobarevné koření, voňavé čaje, káva, kosmetika…

Egyptský trh
Egyptský trh

Jednou z dominant Zlatého rohu a symbolů celého města je velkolepá Süleymanova mešita. Byť nepatří k těm největším v Istanbulu, díky své poloze je prakticky nepřehlédnutelná. Údajně je také jednou z neoblíbenějších a spolu s Modrou mešitou soupeří v počtu věřících, kteří se sem chodí modlit.

Süleymanova mešita
Süleymanova mešita
Fešný hábitek :)
Fešný hábitek 🙂

Fanoušci detektivek Agathy Christie si v Istanbulu rozhodně nesmí nechat ujít návštěvu železničního nádraží Sirkeci, které bylo vybudováno jako konečná stanice evropských drah v roce 1881.

Vražda v Orient Expresu?
Vražda v Orient Expresu?

Poslední den našeho pobytu jsme se rozhodli opustit Sultanahmet a vydat se lodí do vzdálenější Západní čtvrti, kde se nachází také několik zajímavých památek. My jsme navštívili dvě. Tou první byla Eyüpova mešita. Jedná se o čtvrté nejposvátnější místo muslimů – hned po Mekce, Medině a Jeruzalémě. Komplex budov této mešity totiž údajně stojí na místě, kde byl pohřben přítel proroka Mohameda a uctívaný náboženský vůdce v dobách počátku islámu, Ajjúb al-Ansari. Západní čtvrť patří v Istanbulu k těm nejortodoxnějším a potkáte zde nejvíce zahalených žen. Já budu mít toto místo spojeno s docela kuriozním zážitkem, kdy si mě u východu z mešity odchytly tři asi desetileté muslimské holčičky a poprosily mě, zda by se se mnou mohly vyfotografovat :D. To asi ty před cestou čerstvě nabarvené zrzavé vlasy :D…

Eyüpova mešita
Eyüpova mešita

Pokud už se octnete v Západní čtvrti, určitě byste si neměli nechat ujít návštěvu kláštera Chora. Veškerá vnitřní výzdoba této pozoruhodné budovy (proslulé mozaiky a fresky) pochází z roku 1312. Ne všechny se zachovaly v dobrém stavu, ale i tak jsou velmi působivé.

Klášter Chora
Klášter Chora
Mozaiky
Mozaiky

Posledním zastavením mého vyprávění je Galatská věž vybudovaná v roce 1384. Musíme se za ní vrátit do severní části Zlatého rohu. Věž přežila celou řadu zemětřesení a přesto je v tak dobrém stavu, že by člověka ani nenapadlo, že už je tak stará. V horní části věže je (poněkud úzký) ochoz, z něhož je nádherná vyhlídka na město i jeho okolí. Jaké lepší místo si vybrat pro rozloučení s Istanbulem?

Galatská věž
Galatská věž

Přestože těch pět dnů v zalidněné metropoli bylo dost vyčerpávajících, jsem ráda, že jsem měla možnost toho za tak krátkou dobu tolik vidět. I ty uchozené nohy na konci každého dne za to stály. Doma je ale přece jen doma, a tak jsem ráda, že po hektickém květnu si teď můžu zase užívat chvilku klidu a pohody… než zase nazuju toulavý boty :-).

Istanbul a jeho památky

V dnešním příspěvku bych ráda zmínila několik míst, která jsem za těch pár dní v Istanbulu stačila navštívit. Vzhledem k tomu, že jsme byli ubytováni v turisticky vyhledávané čtvrti Sultanahmet, měli jsme téměř všechny významné istanbulské památky v dosahu pěší chůze. Právě zde se nacházelo srdce byzantské a osmanské říše, budovaly paláce, chrámy a další významné budovy. Ve středu této čtvrti leží byzantský hipodrom, kde se v minulosti odehrála řada politických a mocenských dramat. Za pozornost zde stojí Hadí sloup, který byl vztyčen již v roce 478 př.n.l. v Delfách – okolo roku 330 našeho letopočtu ho pak na toto místo přepravil císař Konstantin Veliký. Ze sloupu pravda nezbylo mnoho – přesto je fascinující vidět tak starou památku! Část jedné hadí hlavy, která se dochovala, je uložena v Istanbulském archeologickém muzeu.

Hadí sloup
Hadí sloup

Žulový Theodosiův obelisk, který se nachází opodál, už rovněž něco pamatuje – byl vytesán v Egyptě zhruba v roce 1450 před našim letopočtem. Do tehdejší Konstantinopole byl převezen v roce 390 našeho letopočtu císařem Theodosiem.

Theodosiův obelisk
Theodosiův obelisk

Nakonec dojdete po hipodromu až ke kašně císaře Viléma, která byla darem německého císaře Turecku jako projev přátelství.

Kašna císaře Viléma
Kašna císaře Viléma

Přímo z hipodromu se dostanete k jedné z nejznámějších istanbulských mešit – Modré mešitě, která měla ve své době svou majestátností předčit nedaleký chrám Aya Sofya. Má více minaretů, než kterákoliv jiná mešita ve městě. Stejně jako většina ostatních mešit v Istanbulu, i tato je turistům volně přístupná. Pro ženy je zde k zapůjčení nějaké to roucho či šátek na zahalení.

Modrá mešita
Modrá mešita
Interiér
Interiér

Od Modré mešity už je to jen coby kamenem k hlavní istanbulské ikoně – chrámu Aya Sofya, který nechal postavit císař Justinián na místě bývalé byzantské akropole a byl dokončen roku 537. Po dobytí Cařihradu v roce 1453 byl křesťanský chrám přebudován na mešitu. Dnes už svému původnímu účelu neslouží –  v roce 1934 byla Aya Sofya prohlášena za muzeum.

Aya Sofya
Aya Sofya

Mojí osobní istanbulskou srdcovkou, kterou by bylo škoda nechat si ujít, je Vodní nádrž baziliky. Tato podivuhodná podúrovňová stavba, kterou nechal vybudovat císař Justinián v roce 532, je největší byzantskou cisternou v Istanbulu. Zdejší chladivé podzemní prostory oceníte zejména v parném letním počasí :-). Střechu nádrže podpírá 336 sloupů, uspořádaných ve 12 řadách. Vaší pozornosti by neměly uniknout zejména sloupy v severozápadním rohu, které jsou podepřené bloky ve tvaru hlav Medúz. A nezapomeňte si s sebou vzít nějaké pečivo od snídaně, ať můžete nakrmit rybičky v nádrži :-)!

Vodní nádrž baziliky
Vodní nádrž baziliky
Medúza
Medúza

I přes mou upřímnou snahu o stručnost se mi sem dnes asi nevejde úplně všechno, co bych chtěla zmínit, takže na další istanbulské památky a zajímavá místa se můžete těšit zase příště ;-).

Z květnové knihovničky

Mojí nejděsivější noční můrou je dlouhá cesta, během které nemám nic ke čtení. A tak je jasné, že jsem s sebou v květnu všude vláčela čtečku a hromadu hodnotné literatury… na kterou ve výsledku stejně nebyl vůbec čas. Takže tento měsíc jen velmi skromně pár titulů :-).

George R. R. Martin – Bouře mečů 2

Knihu jsem dočetla ve vlaku cestou z Budapešti. A jako obvykle mě hodně bavila. Po dočtení poslední kapitoly jsem byla dost v šoku, protože se v ní událo něco, co dosud v seriálu nebylo ani naznačeno :O. Hmm, začínám být hodně zvědavá, jak moc se do budoucna seriálová Hra o trůny odchýlí od své literární předlohy. A taky by mě zajímalo, co mě pak bude bavit víc, protože zatím mi z toho vychází remíza :-)…

z_kvetnove_knihovnicky_2

Boris Vian – Pěna dní

Surrealistický román Pěna dní mi zapůjčil Franta s upozorněním, že je to celkem psycho :). Nakonec mě překvapila čtivost knihy a rychlost, s jakou jsem vplula do děje, ačkoliv ze začátku jsem měla obavy, zda to bude můj šálek čaje. Brzy jsem příběhu, který se z původních snivých obrazů stává až krutě realistickým, úplně podlehla. Postavy jsou těžce čitelné, víme o nich celkem málo – jen kolik Vian naznačí – takže se obtížně zamýšlí nad tím, zda jsou sympatické nebo nesympatické, dobré nebo zlé. Myslím, že spousta věcí zůstává při prvním čtení nepovšimnuta či nepochopena, ale zároveň si nejsem jistá, jestli mám chuť Pěnu dní číst i podruhé. Nechám tento literární zážitek prozatím uležet a uvidíme. Knížka mě každopádně zaujala také zajímavým grafickým zpracováním – o krásné vydání se postaralo nakladatelství Argo.

z_kvetnove_knihovnicky_1

Istanbul

Přestože moje loňská služební cesta do Alicante nasadila laťku pěkně vysoko, letošní konference v Istanbulu jí měla být nemalou konkurencí – vždyť poprvé v životě uvidím na vlastní oči Asii!!! O dojmy z této krátké cesty bych se s vámi ráda podělila v několika následujících článcích. A rovnou asi začnu tím, na co se všichni nejčastěji ptají a co by vám mohlo být užitečnou informací, pokud byste se chtěli do Istanbulu také vypravit.

Most mezi Evropou a Asií
Most mezi Evropou a Asií

Cesta

Letěli jsme tam i zpět s Turkish Airlines a můžu říct, že to byly po všech směrech asi nejlepší lety v mém životě. Svůj podíl na tom jistě mělo i krásné počasí. Servis během letu byl také perfektní a hlavně jsem snad poprvé dostala v letadle opravdu moc dobré jídlo :D! Letěli jsme z Vídně a cesta trvala necelé 2 a půl hodiny. Pozor na to, že Istanbul leží v jiném časovém pásmu – je potřeba si přeřídit hodinky o 1 hodinu dopředu.

Doprava

První dojem: totální chaos. Cestou z letiště do hotelu jsme přestupovali pouze jednou, nicméně nám trvalo pěkně dlouho, než jsme se zorientovali, kterým směrem vlastně máme jet. Tramvaje i metro byly téměř neustále přeplněné lidmi a cesta se zavazadly v tom parném horku byla docela boj. Městská hromadná navíc zdaleka nepokrývá celé město a jsou místa, kam je prostě nejlepší dojít pěšky. Další perličkou je to, že v Istanbulu neexistují papírové jízdenky. Jezdí se na žetony, které vás pustí přes turniket. Navíc nejsou přestupní, což činí z místní městské hromadné celkem drahou záležitost – 1 žeton vás vyjde na 4 turecké liry, čili asi 40 Kč. Každopádně si na začátku cesty člověk připadá trochu jako v kasínu, se všemi těmi žetony v kapse :D. Nicméně super na městské hromadné v Istanbulu je to, že se vztahuje i na cestování po moři a plavba okolo pobřeží, která je rozhodně super zážitkem, vás tak přijde na hubičku.

Plavba Bosporem
Plavba Bosporem

Gastro

Na lokální kuchyni jsem se docela těšila a až na jednu extra pálivou tortillu (která vysloveně neměla být „spicy“!) byly všechny mé gastro-zkušenosti jen pozitivní. Hotelové snídaně, které všichni na Booking.com hrozně chválili, mi teda zas až tak úžasné nepřišly, i když naložené olivy a různé druhy sýrů byly super. Ovšem konferenční rautíky, to byla má zhouba! Ochutnala jsem všechno možné od baklavy přes crème brûlée až po vyloženě lokální speciality. Taky mi tu moc chutnala úprava kuskusu a losos.

Pauzička na kávu :)
Pauzička na kávu 🙂

A když jsme u těch ryb, na večeři jsme chodívali do jednoho nedalekého podniku s otevřenou kuchyní, kde jsme si mohli vybrat rybu, kterou přímo před námi připravili a podávali jen s citronem, cibulí a pečivem. I když jsem vůbec nerozuměla tomu, co vlastně jím, bylo to vynikající :-)! Další super vychytávkou, kterou jsme si v Istanbulu zamilovali, byli „pojízdní odšťavňovači“, kteří přímo na ulici (zpravidla jste na ně mohli narazit na tržišti) prodávali čerstvě vylisovanou ovocnou šťávu. Dala se sehnat už za 1 liru a byla vážně osvěžující! Vyzkoušeli jsme třeba i granátové jablko, ale mně osobně nejvíc chutnala pomerančová klasika. A pochopitelně nemůžu opomenout lokum, tureckou specialitu, bez které prostě nemůžete odjet domů. Jedná se o sladké želé kostičky, zpravidla obalené v cukru nebo kokosu s různými příchutěmi a náplní, třeba s pistáciovými oříšky. Na tržišti jsme ochutnali všemožné druhy a bylo fakt těžké rozhodnout se, které jsou nejlepší.

Turecké sladkosti - má zhouba!
Turecké sladkosti – má zhouba!

A ještě malá perlička na závěr – kvůli hojně zastoupené populaci muslimů tu na alkohol člověk narazí jen zřídka. Ve spoustě restaurací ho vůbec nemají v nabídce. A hlavně ho k našemu nemalému zklamání vůbec nenabízeli na konferenci. Skandální :-)!

Ceny

Pokud jsme v Maďarsku z cen umazávali jednu nulu, tady v Turecku je potřeba si jednu nulu doplnit, aby Vám vyšla přibližná suma v českých korunách. I tak je to velice levná země. Místním platidlem jsou turecké liry. Najíst se dá v různých cenových hladinách, jako všude jinde, ale fajn večeři nebo oběd pořídíte i do 10 lir. A na každém istanbulském rohu narazíte na prodavače slaných preclíků, které stojí 1 liru a zaženou akutní hlad naprosto vždy :). Velice levně se tu dá pořídit i kožená obuv (naštěstí už jsem neměla místo v kufru o:-)…) a samozřejmě veškeré oblečení. V sousedství hotelu, kde se konference konala, se nachází obrovský obchoďák, kde jsme se den před odjezdem pěkně rozšouply :D…

Před obchoďákem, obtěžkána nákupními taškami :D
Před obchoďákem, obtěžkána nákupními taškami 😀

To by myslím na úvod jako shrnutí základních informací stačilo. Pokud by vás zajímalo ještě něco, klidně se ptejte v komentářích. A příště už vám ukážu i nějaké ty památky a istanbulské zajímavosti :-).

Květnová kosmetika

Ačkoliv to nebylo záměrem, sešlo se mi tentokrát v rubrice spotřebované kosmetiky několik kousků, které jsou z různých důvodů ideální na cesty. A protože v květnu jsem doma moc nepobyla, můžu vám potvrdit, že jsem je otestovala velmi důkladně :-)!

Modelovací voda na vlasy, Balea

Upřímně řečeno tento přípravek jsem používala spíš jen tak pro dobrý pocit, než že by skutečně měl nějaký dlouhodobější efekt. Jedná se o stylingovou vodu určenou pro jemné vlasy, která by je neměla zatěžovat a měla by pomoci udržet požadovaný tvar účesu. Většinou jsem ji nastříkala v předklonu ke kořínkům vlasů a lehce promačkala až ke konečkům. Nějaký ten objem to dodalo, to zas jó. Složení je sympaticky krátké a bez silikonů. Až na poněkud alkoholovou vůni nemám výrobku víceméně co vytknout. Díky jednoduché aplikaci a praktickému balení je modelovací voda ideálním společníkem na cesty.

unorova_kosmetika_5

Tělové máslo s makadamovým oříškem a bambuckým máslem, Alverde

Toto minibalení (50 ml) tělového másla jsem si rovněž koupila na cestách, abych měla nějaký fajn krém do kabelky. Vystačila jsem si s ním i navzdory malému obsahu na docela dlouhou dobu. Celkem mě překvapila konzistence výrobku – avizované máslo tak úplně nečekejte. Jedná se o klasický krém, který bych dokonce označila spíš za tekutější než za hutný. I přesto je naprosto super – sice se celkem špatně roztírá, ale do pokožky se vsakuje téměř okamžitě. Pokud tedy nemáte rádi pocit mastnoty po použití krému, tohle je výrobek přesně pro vás! Máslo je určeno pro suchou pleť, takže ani s hydratací na tom není špatně. Voní klasicky „kakaově“ po bambuckém másle, což mám v kosmetice moc ráda. Celkově tedy hodnotím tento šikovný víceúčelový krémík pozitivně a určitě si ráda pořídím i jeho větší balení.

unorova_kosmetika_11

Odličovač + tonikum 2v1, Yves Rocher

Asi poslední produkt z YR heřmánkové řady, který se tu na blogu dosud neobjevil. I pro něj je charakteristická naprosto úžasná nasládlá vůně. Jedná se o tekutější emulzi, která bez problému vyčistí pleť. Malé mínus je to, že ji zanechává mírně lepkavou – ale to je holt daň za výrobek 2v1. Co už ovšem není taková sláva, je složení – proplyne glycol hned na druhém místě, k tomu nějaký ten paraben… a heřmánek samozřejmě až někde docela na konci, klasika. Krom ne zcela košér složení vnímám jako další problém fakt, že přestože je výrobek mimo jiné určen k odlíčení očí, neradila bych vám se s ním k očnímu okolí byť jen přibližovat, je-li vám život milý. Štípe to jak čert a to nemám kdovíjak citlivé oči! Odličovač jsem kupovala v akci za 111 Kč. Vzhledem k velikosti balení (200 ml) mi to přijde jako docela adekvátní cena. Mně osobně toto množství vydrží přibližně na čtvrt roku. Výrobek 2v1 je docela fajn na cesty, ale vzhledem k výše uvedeným negativům si nejsem jistá, jestli ho ještě toužím někdy mít v koupelně (či v kufru).

breznova_kosmetika_6

Krém na ruce s heřmánkem, Balea

A u heřmánku ještě zůstaneme. Na první pohled přírodně se tvářící krém pro citlivé ruce ve složení ukrývá PEG i silikon. Nepotěší ani konzistencí – přestože není úplně hutný, je dost mastný a vstřebává se do pokožky docela dlouho. Hydratační účinky hodnotím jako takový dobrý průměr. Sladká květinová vůně neurazí, ale ani nijak zvlášť neohromí. Zkrátka nemastný neslaný výrobek, který vaší pozornosti spíše nedoporučuji.

unorova_kosmetika_10

S jakou kosmetikou nejradši cestujete vy :-)?