Zelené fazolky se smetanovou koprovkou

Zdravější varianta na oblíbenou klasiku, kterou jsem se opět inspirovala v BioAbecedáři Hanky Zemanové. Sice je to pro mne spíš takové typicky letní jídlo, ale věřím, že pokud máte stejně jako já bohaté zásoby kopru v mrazáku (a nepatříte k té hrstce lidí, která kopr nesnáší :-D), rádi si koprovku připravíte i v mrazivých zimních dnech. Postup je velmi jednoduchý.

  • 400-500g zelených fazolek
  • 1l vody s 1 lžičkou soli
  • cca 0,5kg světlé zeleniny (teď v zimním období se hodí: 2-3 cibule, 2 petržele, bílé části pórku i 1-2 brambory)
  • 4 lžíce olivového oleje a 1 lžíce ghí
  • 250ml vývaru z fazolek
  • 100-150ml smetany
  • 1-3 lžíce umeocta
  • velká hrst čerstvého kopru

Veškerou bílou zeleninu si očistíme a nakrájíme na větší kostky. Na oleji se lžící ghí cca 15 minut pomalu opékáme zeleninu se lžičkou soli. Poté zalijeme vývarem z fazolek, které jsme si mezitím uvařili ve vroucí osolené vodě, a povaříme společně ještě 5-10 minut, dokud není všechna zelenina dokonale měkká. Nakonec rozmixujeme ponorným mixérem na hladkou krémovou omáčku, kterou už stačí jen dochutit trochou smetany, umeoctem a hrstí najemno nasekaného kopru. Servírujeme se zelenými fazolkami a vajíčkem natvrdo.

Dýňovo-čočková polévka

Pokud hledáte nějaký „trik“, jak do svého jídelníčku nenápadně vpašovat více ne příliš populárních luštěnin, tato polévka je mým tajným tipem! Můžete ji vyzkoušet i tehdy, pokud už vás klasické dýňové krémy nebaví a toužíte po nějaké inovaci 😉 Zdrojem receptu mi byl nedávno zmiňovaný Bioabecedář.

  • 0,5kg očištěné dýně Hokkaido
  • 150g červené čočky
  • 1 větší cibule
  • 3 lžíce ghí
  • čerstvé bylinky – 2 hrsti tymiánu a 2 hrsti rozmarýnu (teď v zimě dávám sušené)
  • 1 zeleninový biobujón
  • 1,5l horké vody nebo vývaru
  • sůl dle chuti
  • česnek a citronová šťáva na dochucení
  • dýňová semínka a smetana k podávání

Omytou a vydlabanou dýni a oloupanou cibuli nakrájíme na větší kostky. Na přepuštěném másle smažíme cibulku 7-10 minut, poté k ní přidáme česnek a opranou čočku a mícháme. Nakonec přidáme kostky dýně a zalijeme vroucí vodou nebo vývarem. Přivedeme k varu, přidáme bylinky a vaříme, dokud není dýně měkká. Poté rozmixujeme ponorným mixérem. Servírujeme s opraženými dýňovými semínky, můžeme přidat smetanu.

Podzimní knihovnička

S blížícím se koncem roku mě tak trochu chytá nostalgie a strach ze všech těch změn, které mě s příštím rokem čekají. Třeba to nakonec budou i povětšinou pozitivní změny – jen jich je najednou v tom mém poklidném životě nějak moc. Knížky jsou každopádně pořád mojí terapií a lékem na vše, a tak vás o literární poklady tohoto podzimu rozhodně neochudím 🙂

Matthew Walker – Proč spíme

„Nejlepším mostem mezi zoufalstvím a nadějí je dobře prospaná noc.“

Již tradičně tu mám jednu „Mellvilovku“, která určitě zaujme všechny příznivce knihy Cirkadiánní kód, jejíž téma ještě prohlubuje a rozvíjí. Na můj vkus už je oproti výše jmenovanému titulu místy trochu moc „vědecká“, ale zároveň si na spánek posvítíte opravdu zevrubně a dozvíte se spoustu souvislostí, které by vás dříve ani nenapadly. Pro mě bylo až nečekané, na co všechno má zdravý (či spíše nezdravý) spánek vliv a jakou může mít spojitost s rozvojem různých onemocnění, kupříkladu Alzheimerovy choroby. Pokud se o spánkovou hygienu vážně zajímáte, tato kniha by vám na osobním to read listu rozhodně chybět neměla.

Karel Čapek – R.U.R./Bílá nemoc/Matka

„Kdyby se za vlast neplatilo životem… kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu…“

Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem při četbě sáhla po nějakém dramatu. A ještě po takové klasice! Čapek je prostě nesmrtelný a zrovna u těchto tří dramat je přímo do očí bijící, jak ohromně je nadčasový! Mně osobně z této trojice nejvíc oslovila Bílá nemoc (možná tou aktuální válečnou situací, ale i jistou paralelou s covidem, a možná tím starým pacifistou ve mně :-), ale úryvek jsem nakonec vybrala z Matky (protože rovněž válečné téma a protože jako matka už to drama vždycky budu vidět v jiném světle, než když jsem ho četla někdy v době kolem maturity poprvé).

Eva Koudelková – Police nad Metují a okolí v lidových vyprávěních

A zase trochu nostalgie a vzpomínek – tentokrát na naši dávnou prázdninovou dámskou jízdu v Adršpachu, odkud jsem si jako suvenýr přivezla tuto knihu lokálních pověstí s hezkými ilustracemi Dagmar Novákové, které mě na ní zaujaly. Původně, když jsem knížku teď po letech vytáhla z knihovničky, jsem myslela, že si ji třeba budeme číst společně s Olíkem na dobrou noc, ale některé pověsti mi přišly poněkud drastické, takže jsem si je pak po večerech spíš pročítala sama 😀

BioAbecedář Hanky Zemanové

O „dovolené“ u našich jsem se prolouskala touto objemnou „encyklopedií“ zdravé stravy, kterou jsem jim kdysi dávno nadělila k Vánocům. Nutno dodat, že v době, kdy vyšla poprvé (2010 tuším?) bylo u nás ještě spoustu surovin, které dnes už běžně koupíte v supermarketu, doménou zdravých výživ a různých alternativních obchůdků. Je skvělé vidět, jak se v tomto směru naše stravování a přemýšlení o surovinách, které nakupujeme, posunulo. V BioAbecedáři se nicméně dočtete spoustu zajímavých informací i o potravinách zcela běžných a české kuchyni odjakživa vlastních. Kniha je rozdělena na vzdělávací, encyklopedickou část a obsáhlý receptář plný spousty praktických tipů. Sama jsem už několik receptů na vlastní kůži vyzkoušela a určitě se k nim budu ráda vracet.