Duben 2011 – Blog Janie Milíčové

Výroční kuřecí na medu

Dosti bylo zeleniny :D! V sobotu tomu byly dva roky, co jsem byla požádána o ruku, a takové výročí (a tedy i potažmo muž) si zaslouží něco lepšího, než tuňákový salát a špagety s kečupem (ale ty já nikdy nedělám :D!)…Rozhodla jsem se sáhnout po dosud nevyzkoušeném receptu z Apetitu a naštěstí to vyšlo a neslavili jsme toto výročí chlebem s máslem :D! Až zas někdy budete potřebovat někoho ohromit svým kuchařským umem, tímhle pokrmem určitě nic nepokazíte ;-)…

Suroviny:

kuřecí prsa
250 gramů žampionů
2 větvičky rozmarýnu (nahradila jsem tymiánem a bazalkou)
2 lžíce kečupu
1 lžíce medu
sůl
olivový olej
1 kostka drůbežího bujónu (nahradila jsem bio zeleninovým)

Kuřecí prsa osolíme, z obou stran osmažíme na oleji a dáme stranou. Do pánve vhodíme žampiony i nasekaný rozmarýn a smažíme dozlatova. V hrnku vody si mezitím rozmícháme kečup, med a kostku bujónu. Maso vrátíme na pánev, zalijeme vzniklou směsí a na mírném ohni necháme asi dvacet minut probublávat, aby maso změklo. Toť vše – úžasně jednoduché a rychlé, takže si u toho ještě stihnete přečíst noviny/zákoník/maily/dosaďte podle chuti…A hlavně je to moc dobré, to musím zdůraznit :-)! Jako přílohu jsem vykouzlila bramborovou kaši s osmaženou cibulkou a ledový salát.

Ovšem to ještě není všechno…(po zveřejnění tohoto příspěvku očekávám několik dalších žádostí o ruku :D)…ke každé oslavě zákonitě patří…dort :-)!

A aby bylo i romantice učiněno zadost, završili jsme náš den vpravdě klasickým snímkem světové kinematografie – Casablancou. „Ze všech lokálů ve všech městech po celým světě ona příjde zrovna do toho mýho…“ Nojo, však ty slavné a nesčetněkrát parodované fráze všichni dobře znáte :D… Casablance je nicméně výborné pokoukáníčko i bez titulků, protože všem postavám krom hlavního mužského hrdiny je celkem dobře rozumět…ale hlavnímu mužskému hrdinovi to odpustíme, protože má vážně sexy hlas O:-D!

Sushi párty

Abych to tu zase nezahlcovala literárními články (mám v záloze nachystané další dva O:-)…), rozhodla jsem se zavzpomínat na poměrně nedávnou akci plnou angličtiny, her a dobrého jídla. Naše kamarádky z Erasmu – Julia a Phyllis – nám po Vánocích odjely zpátky na Taiwan a do Hong Kongu. Smutníme po nich dodneška :_(. Aby Franta alespoň trochu zmírnil náš žal, seznámil nás brzy s novou várkou Erasmáků – HyeMin z Jižní Koree a Moe z Japonska. Vzhledem k tomu, že jídlo je hned po alkoholu druhý nejlepší prostředek na odbourání zábran, rozhodli jsme se uspořádat opět nějakou vařící párty. A abychom zne/využili návštěvu z Japonska, řekli jsme si, že by bylo fajn naučit se pravé nefalšované sushi…takže jsme si vlastně pozvali holky na návštěvu, aby nám uvařily večeři, ehm :D.

Sushi a korejská hra "Go Stop"...obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 8-) — Sushi a korejská hra "Go Stop"...obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 😎

Pokud si budete chtít připravit sushi s námi, vězte, že budete potřebovat:

balení řasy „nori“ (zakoupíte v exotickém koutku v Tescu či jiném větším obchoďáku)
kulatozrnnou rýži
2 plechovky tuňáka (syrová ryba by se asi těžko sháněla 😎 )
salátovou okurku
pár vajíček
worchester, balzamikový ocet či jiné ochucovadlo, které doma najdete 🙂

Nejprve si tedy dáme vařit rýži – kulatozrnná rýže je prý na sushi lepší, protože více lepí. Mezitím si omyjeme, oloupeme a pokrájíme okurku na přibližně stejné podlouhlé hranoly (viz. foto). Na pánvi si připravíme klasickou vaječnou omeletu, kterou rovněž nakrájíme na stejně dlouhé proužky. Z plechovkového tuňáka slijeme olej a rozdrtíme ho v misce. Holky ho ještě osolily – já bych třeba spíš místo toho přidala trochu citronové šťávy. A teď příjde ta nejdůležitější část – smotávání. Na prkénko si rozprostřeme řasu nori – je důležité rozlišit rubovou a lícovou stranu – a asi do poloviny na ni navršíme rýži a na ni plátek okurky, vaječné amolety a tuňáka.

...a jdeme motat :-) — ...a jdeme motat 🙂

Zpočátku, než získáte grif, bych doporučila to s množstvím surovin moc nepřehánět, aby se vám sushi-roláda dobře smotávala a nebyla moc tlustá :-). Protože v balení z Tesca bylo řas deset, mohl si každý z nás s většími či menšími úspěchy umotat svou vlastní rolku 🙂 – na fotkách si můžete prohlédnout, jak nám to šlo :-)…

A Moe už nám krájí sushi :) — A Moe už nám krájí sushi 🙂

Když jsme měli všichni umotáno, Moe rozkrájela rolky na jednotlivé kousky sushi a přišla nejzábavnější část večera – ochutnávání O:-)! (Jak si tu tak píšu, docela se mi začínají sbíhat sliny – nejspíš budeme muset brzy uspořádat další sushi párty :-).) Výsledné dílko se nám opravdu povedlo – jak chuťově, tak po estetické stránce. Dva velké talíře sushi (šest rolek) byly během chvilky prázdné a naše chuťové pohárky blažené. Jako „dip“ jsme využili worchestrovou omáčku, která se jevila z našich domácích zásob jediná celkem použitelně :-).

Skupinovka s hotovým výtvorem :-) — Skupinovka s hotovým výtvorem 🙂

Tak doufám, že jsem vás svým článkem nalákala a také zatoužíte vyrobit si své vlastní sushi. Opravdu na tom není nic kdovíjak složitého. A když jsme to zvládli my v našich bojových studentských podmínkách, zvládnete to určitě taky :-)!

Roald Dahl – Můj strýček Oswald

Doufám, že si všichni pamatujete na strýčka Oswalda, starého chlípníka z Dahlových mistrovských povídek Azízův host a Čubka, o kterých jste se tu mohli dočíst někdy okolo Vánoc. Tato slavná postavička si od Roalda Dahla vysloužila celou jednu knížku jen pro sebe. Když jsem ji objevila v knihovně v KM, neomylně jsem po ní sáhla. Další lechtivé zážitky tohohle starého smilníka? Proč ne 😉 …? Od začátku jsem čekala, že se bude jednat o nějaké pikantní historky z Oswaldova mládí, ale milý strýček předčil všechna má očekávání :D. Vpodstatě nám Roald Dahl v této knížce předkládá jeden dlouhý příběh o tom, jak Cornelius Oswald zamlada přišel k bohatství, díky kterému si pak po zbytek svého života mohl jen užívat, ehm 😎 …že zbohatl na objevu nejdokonalejšího afrodiziaka na světě asi nikoho nepřekvapí, že :D? Přestože nejsem žádný puritán, když jsem si knížku četla v troleji cestou do školy, doufala jsem, že mi nikdo nekouká přes rameno :D! Celý Oswaldův příběh je totálně absurdní, ale při čtení brzy zjistíte, že na tomhle u Dahla absolutně nezáleží. Příběh Vás velmi brzy pohltí svou komikou a ke konci nebudete moct ani dýchat napětím, jestli Corneliovi jeho byznys vyjde nebo se všechno zvrtne trochu jiným směrem ;-)…Každopádně se u vyprávění strýčka Oswalda dosytosti nasmějete, to mi můžete věřit :-).

James Woodall – John Lennon a Yoko Ono (Dva rebelové – jedna legenda)

Tak si říkám, že by možná nebylo od věci zřídit Beatles na mém blogu speciální sekci :D…No, snad se jí někdy v budoucnu dočkáme. Prozatím přispěju malým postřehem do úryvkové rubriky. James Woodall, autor a novinář, napsal čtivou biogafii, ve které se sice nedozvíte nic objevného, ale přecejen si počtete o Beatles „trochu jinak“. Příjemně překvapí zejména to, že se autor pokouší o ucelený pohled na stěžejní léta v životě Johna a Yoko v kontextu především politických událostí. Na zhruba dvě stě stánkách, které publikace má, pochopitelně nemohl zacházet nijak zvlášť do hloubky, ale mě přesto nové pojetí bavilo o něco víc než biografie, které jsem četla předtím. Nejvíc mě zaujaly pasáže o válce ve Vietnamu a byla jsem překvapená, že se autor zmínil dokonce i o okupaci Československa v roce 1968 a upálení Jana Palacha. Woodall se neváhal podívat na jednu slavnou hudební epochu z vícero stran a zasadit ji do nových kontextů. Abych ovšem autorovi i něco vytkla, nemůžu nezmínit, že v textu jsem našla jednu příšernou faktickou chybu – totiž označení Paula McCartneyho za „šťastně ženatého s Jane Asherovou„!!! Doslova mě to udeřilo do očí – vždyť každý správný fanoušek Beatles přece ví, že Paul a Jane se nakonec nikdy nevzali. Nicméně doufejme, že to byla jen chyba překladatele…:D. Poslední zajímavostí knížky, kterou bych chtěla zmínit, je obsáhlý seznam biografie, z které Woodall při psaní čerpal. U každé publikace je stručně shrnuto, jakým způsobem se autor s příběhem Beatles vypořádal a jakými přednostmi ta která kniha disponuje. Navíc spousta titulů ze seznamu už byla i přeložena do češtiny…achjo, takže už vím, co budu dělat, až se budu někdy zase nudit :D…

Třepaný narozeninový dort

Tak jsem si řekla, že tu udělám malou reklamu Pavčinu blogu, na kterém najdete recept na jednoduchoučký a naprosto báječný třepaný dort. Zkoušela jsem ho už asi třikrát a vždycky se po něm zaprášilo naprosto neuvěřitelnou rychlostí – takže vizte foto a vězte, že chutná lépe než vypadá :D! Rozhodla jsem se ho vyrobit také Péťovi k jeho březnovým narozeninám a i v tomto případě sklidil úspěch. Doufám, že jste si všichni všimli, že to veprostřed dortu má být číslo 24 – a jestli ne, ani mi to nepiště do komentářů :D. Slibuju, že k příštím kulatým narozeninám zkusím vyrobit něco z vyššího levelu ;)!

Poznávej se, 30.3.2011, Brno

Návštěvu interaktivní výstavy Poznávej se jsme s Péťou plánovali dlouho dopředu, jak už to tak ale bývá, pořád jsme měli „dost času“ a odkládali jsme to a odkládali, až tu byl najednou poslední březnový týden a my jsme zděšeně zjistili, že výstava v pátek končí. Proto jsme honem zmobilizovali zájemce a domluvili se na středeční odpoledne. Proč jsme právě o tuto výstavu tak stáli? Pořádalo ji science centrum iQpark Liberec a navazovala na Hry a klamy, které jsme navštívili zhruba rok zpátky a o kterých si můžete přečíst na Jestřáblogu. Výstava je báječná hlavně v tom, že obsahuje exponáty, které jsou sestrojeny tak, aby se návštěvníci mohli hravou a zábavnou formou dozvědět spoustu zajímavých informací o fungování lidského těla, o lidských smyslech nebo i to, jak někdy vlastní smysly klamou. Stejně jako Hry a klamy i Poznávej se bylo k vidění v prostorách Staré radnice v Brně. Jedinečnost výstavy spočívá v tom, že na rozdíl od běžných výstav či muzeí, kde je přísně zakázáno dotýkat se exponátů, zde je zapotřebí si vystavené objekty ošahat a přijít jim na kloub :-)…Nejlepší obrázek si o výstavě asi uděláte prostřednictvím fotografií…

Exkurze do hodin středoškolské fyziky…Péťa si pohrál a sestrojil obvod. Bude žárovička svítit nebo nebude?

Stěna z pružných lamel byla jednou z nejoblíbenějších atrakcí už na Hrách a klamech. I letos byla okupována převážně malými dětmi, které si do stěny s požitkem obtiskávaly ruce či jiné části těla. Poté, co se nám děcka podařilo odehnat, obtiskl se nám i Péťa. Povšimněte si krásného detailu dredů :D!

Tady jsme se s Pavčou zprvu neúspěšně pokoušely složit kachničku – naštěstí nám pomohla nápověda, ale pššt ;)…

Že jsem talent na skok z místa věděl už pan profesor Slezák :D! Abych se jen nechlubila, musela jsem své schopnosti doložit ukázkou – tady mě Péťa zachytil přímo v letu :D!

U tohoto exponátu bylo potřeba doložit prozměnu sílu rukou a zvednout činku tak, aby se při tom nedotkla kovových tyčí.

Stejný úkol měla i Moe na zařízení, které se podobalo detektoru lži. Na „průchod“ celou trasou jste měli 20 sekund a počítadlo vám nemilosrdně pípalo a počítalo každý dotyk…

Panny si prozměnu zahrál zvukové pexeso – na této atrakci jsem to projela na celé čáře, asi jsem hluchá jak poleno :D…

Na výstavě byla také rozmístěna všelijaká deformující zrcadla – tohle ovšem bylo mé oblíbené a vyčarovalo mi nohy dlouhé až na zem :D!

Další exponát, u kterého jsem byla ve svém živlu – měřil totiž postřeh ;-)! Na panelu se postupně rozsvěcovala světýlka a vy jste měli za úkol jich za minutu „odlovit“ co nejvíc, skóre se zobrazovalo na displeji…

Tady se kluci pokoušeli udržet balanc a přitom si mezi sebou po dráze posílat dřevěnou kuličku.

Kluci balancují - Terez fandí :) — Kluci balancují - Terez fandí 🙂

Nejvíc jsme se ale myslím nasmáli u tohoto modelu lidského těla. Byť bývalý biológ, horkotěžko jsem vzpomínala, kam který orgán a která trubička pasuje :D. Naštěstí jsme s sebou měli Terezz jakožto zástupce lékařské fakulty, která nám zasvěceně poradila, a tak se nám nakonec podařilo človíčka složit…:-)

No a nazávěr jsme zorganizovali akční foto „vyfoť se se svým oblíbeným orgánem“ :DDD…ikdyž žaludek lákal, u mě zvítězilo srdce o:-)!

Fotek bohužel není moc, oproti loňsku jsme míň fotili a více si hráli, ale snad nám to odpustíte :-). Výstava stála každopádně zato a doufám, že příští rok si na nás iQpark Liberec zase něco přichystá ;)!