Mendy v Brně

Od naší cesty na Taiwan už uplynulo více než půl roku, ale stále mi tu na blogu visí jeden rest, a sice zmínka o tom, že krátce před naším odjezdem se v České republice objevila na malou chvíli Mendy. Brno navštívila v rámci své dovolené, kdy cestovala za přítelem Julienem do Paříže, a strávila s námi jeden říjnový víkend.

mendy_v_brne_1
My všichni u brněnské dominanty 😀

Přestože v Brně Mendy strávila celý rok svého života, vzpomínky už vybledly, a tak jsme ji i s Julienem, pro něhož to byla první návštěva Brna, vzali na naše oblíbená místa jako Petrov, Špilberk, Svoboďák, letohrádek Mitrovských nebo do Kamenné kolonie, kam povinně vláčíme všechny naše hosty :-D.

mendy_v_brne_2
A počasí nám přálo.

Návštěva řady míst ovšem byla premiérová i pro nás – třeba výstup na věž katedrály sv. Petra a Pavla nebo do tajemných špilberských kasemat. Na Špilberku se také zrovna konala zajímavá výstava „Žít pivo“ o historii pivovarnictví v Brně, kterou jsme si nemohli nechat ujít.

mendy_v_brne_5
Kolik lidí se vejde do jedné budky?

A samozřejmě nesměla chybět ani gastronomická vložka! Halušky ve Skanzenu, velkolepý oběd v Potrefené huse, nejlepší domácí wafle v Kafecu, pečená žebra ve Starobrněnském pivovaru nebo čajový dýchánek v Utopii :-).

mendy_v_brne_3
Na jídle jsme se fakt nešidili 😉

Zkrátka a dobře to byl zážitky nabitý víkend, který nám opět připomněl, že Brno je fajn město, zvlášť když ho můžete znovu „objevovat“ s fajn lidma 🙂

mendy_v_brne_4
Na blbosti nás užije 🙂

Loučení s Hong Kongem

Tři týdny utekly jako voda a před námi byl poslední den naší dovolené. Zbývalo nám už jen navštívit několik místních památek, které jsme během dne stráveného s Phyllis nestihli, utratit zbývající dolary za poslední suvenýry, a pak už jen sbalit kufry a hurá domů do Evropy…

louceni_s_hongkongem_1

Hned po ránu jsme se vydali pěšky z našeho bytu na pobřeží Tsim Sha Tsui, kde jsme nasedli na trajekt Star Ferry a nechali se převézt na ostrov Hong Kong. Plavba na trajektu stojí neuvěřitelné 2 hongkongské dolary a v Hong Kongu má svou tradici – vždyť první trajekt na této trase vyplul již v roce 1888! Plavba trvá asi deset minut a lodě vyjíždějí prakticky jedna za druhou.

louceni_s_hongkongem_2

Na druhém břehu jsme se opět prošli okolo finančního srdce Hong Kongu a pokračovali do čtvrti Soho, kde měl Péťa vytipované nějaké restaurace, kde bychom si mohli dát oběd. Díky řadě pouličních stánků se zde také hojně chodí za nákupy. Skončili jsme opět u jídla v podobě „dim sum“, které bylo naprosto vynikající a podávalo se s lahodným čajem.

louceni_s_hongkongem_3

Po obědě jsme se rozhodli vyjet na tzv. Peak, což je nejvyšší bod ostrova Hong Kong, odkud je za jasného dne úžasný výhled na město. Právěm je to jedna z povinných atrakcí, kterou doporučují ve všech turistických průvodcích. Říká se, že neudělat si v Hong Kongu výlet na Peak je jako navštívit Paříž a nevystoupat na Eiffelovku :-).

louceni_s_hongkongem_6

Na Peak se dostanete zubačkou Peak Tram, která bohužel nemá moc velkou kapacitu, takže se na ni stojí dlouhé fronty. Jakmile se vydá na svou příkrou trasu směrem vzhůru, pochopíte, proč jsou místa na stání kapacitně omezena :-). Naštěstí jsme vychytali docela dobrý čas a nemuseli na Peak Tram čekat zas tak dlouho.

Na vrcholku stojí sedmipatrová budova Peak Tower ve tvaru kovadliny, v níž jsou obchody, restaurace, obchody s oblečením pro turisty a vyhlídková terasa, která byla v době naší návštěvy z neznámého důvodu částečně uzavřena, takže se nás na malé ploše mačkalo mraky. Péťa si každopádně vychytal hezké místo pro foťák a pořídil i hezké snímky pomalu se rozsvěcujícího Hong Kongu.

louceni_s_hongkongem_5

Peak byl prestižním rezidenčním místem už od okamžiku, kdy sem v 19. století přijeli Britové. Dnes je to nejdražší čtvrť v Hong Kongu. Ceny nemovitostí zde dosahují závratných výšek a zároveň zde v tomto směru najdete také druhou nejdražší ulici na zeměkouli – ta úplně nejdražší je prý monacká Ave Princess Grace.

louceni_s_hongkongem_4

Když jsme se dostatečně pokochali, čekalo nás docela šokující zjištění v podobě šíleně dlouhé fronty na zubačku zpátky dolů. Ale protože už byla tma a cesta zubačkou nám pořád přišla jako nejrychlejší varianta, holt jsme se postavili na konec řady a čekali a čekali.

Jakmile jsme se dostali z Peaku dolů a poté metrem zpátky do Cowloonu, naše poslední kroky vedly na Temple Street, stejně jako prvního večera, kde jsme si na tržišti koupili ještě nějaké drobné suvenýry na památku. Byli jsme poučení, že na těchto tržištích se zuřivě smlouvá, a tak jsme se tím řídili. Takhle jsem třeba pro strýce vyhandlovala roztomilou Buddhovu hlavičku ze dřeva za pouhé 3 HK dolary – no nekupte to! Pořídili jsme si také jeden obrázek Hong Kongu do sbírky, kovovou sošku Buddhy a Péťa turistické tričko :-).

louceni_s_hongkongem_11

Na zastávce metra jsme se ještě na chviličku sešli s Phyllis, poděkovali jsme jí ještě jednou za všechno a rozloučili jsme se. Kdoví, kdy se zase uvidíme…?

A pak už nás čekalo jen balení, které nebralo konce. Důkladné obalování všech suvenýrů do kousků oblečení a vyhazování nepotřebného – takhle jsem třeba nechala v Hong Kongu své rozpadlé tenisky :-).

louceni_s_hongkongem_10

Let do Taipeie utekl jako nic, a protože jsme měli na přestup dost času, přišlo konečně na řadu také psaní pohledů. Překvapilo nás, jak jsou na Taiwanu levné poštovní známky! Tohle vědět dřív, tak posíláme pohledy asi častěji a ve větším objemu :-).

louceni_s_hongkongem_9

Zpáteční let do Dubaje zpočátku nebyl tak klidný, jak bych si přála, takže spíš než víno a dobré jídlo, co Emirates podávali, mě uklidnila až jejich bohatá filmotéka. S Pretty Woman mi to uteklo skutečně mnohem líp :-).

V Dubaji nás zastihl krásný východ slunce. Naposledy jsme se potěšili letními teplotami, než se vrátíme do sychravého českého listopadu, a vyrazili na poslední etapu naší cesty…

louceni_s_hongkongem_8

A to už je konec naší pohádky. V Asii se nám strašně líbilo. A už teď víme jistě, že se tam chceme vrátit. Přestože je to tak strašně daleko. Přestože je tam kolikrát potíž domluvit se i s angličtinou. Okouzlila nás místní kultura, kuchyně, architektura i vstřícní lidé, mezi nimiž jsme coby Evropani často vzbuzovali rozruch a zájem. Každý den přinášel spoustu nových zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Snad jste si prostřednictvím mých článků tenhle výlet užili spolu s námi 🙂

Macao

Připouštím, že si s líčením zbylých dní naší dovolené v Hong Kongu dávám docela na čas :-). K vyprávění už toho ale mnoho nezbývá…

Na předposlední den jsme si naplánovali výlet do bývalé portugalská kolonie Macao, která je unikátní směsicí asijské a středomořské kultury, kombinující zbrusu novou a několik staletí starou zástavbu. Dnes má Macao pověst megacentra hazardních her a hovoří se o něm coby o „čínském Las Vegas“. Od Hong Kongu je dělí asi hodina cesty vysokorychlostním trajektem.

macao_4

Jízda trajektem je docela adrenalinovým zážitkem, ale pro mě osobně mnohem příjemnějším než třeba létání :-). Pokud si libujete v houpání na vlnách, určitě se vám jízda bude líbit a při zpáteční cestě vás dost možná i ukolébá ke spánku, jako se to stalo mě :-).

Pro začátek pár praktických tipů: Do Macaa je rozhodně potřeba přibalit si pas, protože před nástupem na trajekt procházíte klasickou pasovou kontrolou a stejně tak i po výstupu v Macau si jdete nejprve na imigrační pro povolení k pobytu, a to i tehdy, pokud sem jedete jen „na otočku“ jako my. V Macau mají zavedeno také své vlastní speciální platidlo, patacu, nicméně kvůli jednodennímu výletu není třeba hledat směnárnu. Hongkongské dolary zde přijímají prakticky všude.

Macao bývalou portugalskou kolonii rozhodně nezapře – 450 let portugalské nadvlády, která trvala až do roku 1999, kdy byla kolonie vrácena Číně, na vás stále dýchá na každém kroku. Architektura zde má svůj specifický ráz a při procházce historickými uličkami si chvíli opravdu připadáte jako v jihoevropském městě. V Macau jsme také poprvé za naši dovolenou viděli klasické evropské kostely. Mezi „evropskými“ památkami se však mísí i typicky asijské chrámy.

macao_2

Naše putování po Macau jsme zahájili rovnou u toho nejstaršího, který zde můžete najít – chrámu A-Ma z roku 1488, který je zasvěcen bohyní moří Mazu.

macao_1

Další zajímavou místní památkou po cestě do historického centra je Mandarin’s House – rozlehlý komplex se zhruba šedesáti pokoji, který pochází z roku 1869 a je krásnou ukázkou tradiční čínské architektury.

macao_5

Z typické Asie zase na skok do Evropy – St. Lawrence’s church patří mezi trojici nejstarších kostelů na Macau. Původně byl postaven v polovině 17. století, jeho dnešní podoba však pochází z roku 1846.

macao_6

Neméně zajímavá je i budova barokního kostela sv. Dominika ze 17. století s nádherným oltářem a trámovou střechou. Nachází se zde pokladnice církevního umění, která zahrnuje přes tři stovky katolických artefaktů, soch a obřadních předmětů, a k vidění je zcela zdarma.

macao_9

Místní dominantou jsou však každopádně rozvaliny kostela sv. Pavla. Omšelá fasáda a majestátní schodiště jsou vším, co zbylo z tohoto kostela, který byl navržen italským jezuitou a postaven japonskými křesťanskými emigranty počátkem 17. století. Mnozí ho považují za největší památník křesťanství v Asii. Kostel býval součástí St. Paul’s College, která byla první univerzitou v „západním“ stylu na Dálném východě. Univerzita a kostel byly bohužel zničeny požárem roku 1835.

macao_3

Po tomto okruhu historickým centrem jsme ještě vyšplhali nahoru na kopec, kde se nachází bývalá pevnost, zbudovaná na obranu Portugalci v 17. století. Později fungovala například také jako vězení, dnes zde najdete muzeum Macaa, které ale bývá v pondělky zavřené, takže jsme se dovnitř nepodívali. Místo toho jsme si užili hezkou vyhlídku na město, kvůli které se procházka k pevnosti rozhodně také vyplatí.

macao_11

Návštěvu Macca rozhodně doporučuji protáhnout do večerních hodin, kdy na město padne tma a začnou se rozsvěcet a ožívat luxusní kasína. Ani my jsme neodolali a zkusili jsme se také do jednoho podívat a koupit si jeden hrací žeton na památku. Do hazardu jsme se ale nepouštěli :-D.

macao_8

V Macau se nám moc líbilo – je to místo s úplně jinou atmosférou než Hong Kong, se spoustou památek a navíc z Hong Kongu velice dobře dopravně dostupné… No, a příště už nás čeká poslední den naší dovolené, kterým tuto rozsáhlou asijskou sérii uzavřu. Alespoň pro tentokrát. Už teď máme totiž chuť se vrátit :-).

macao_10

Květnová knihovnička

Mám radost, že po všech mých předsevzetích se tu tento měsíc konečně objevuje pořádná literární nálož. Nojo, dovolená 🙂

Guy Gilbert – Partnerství

Pro začátek bych tu měla tento malý útlý svazeček s podtitulem „Jak uspět ve velkém dobrodružství lásky„, který jsme dostali s Péťou od našeho oddávajícího k předsvatebnímu studiu :-). Autorem je francouzský vychovatel delikventní mládeže a kněz Guy Gilbert, který si klade otázku, jaký má v dnešní době smysl závazek „na celý život“. Nemůžu říct, že by mě četba nějak výrazněji zasáhla, ne se vším, co se v ní píše, můžu souhlasit, nickémě knížečku jsem si přečetla se zájmem a některé postřehy o partnerském vztahu jsou prostě trefné a stojí zato si je čas od času připomínat.

kvetnova_knihovnicka_1

Katherine Crowleyová & Kathi Elsterová – Mrcha v práci

Mé blízké zasvěcené tady tenhle titul asi úplně nepřekvapí :-D. Tak trochu z recese, tak trochu navážno jsem si v knihovně vypůjčila tuto knížku, která se trefně zaměřuje na problematické vztahy mezi ženami na jednom pracovišti. Popisuje různé situace, které mohou s kolegyní-mrchou nastat, a snaží se poskytnout rady, jak nejlépe reagovat a zároveň se zachovat profesionálně. Tyto rady jsou dost obecné a z mého pohledu víceméně k ničemu, protože ze své zkušenosti vím, že pokyny jako „neberte si to osobně“, „snažte se nereagovat“ nebo „pochopte, že je se sebou nespokojená a závidí vám“ člověku prostě moc nepomůžou. Na druhou stranu, autorky prokládají knihu i několika příklady „ze života“ a vědomí, že jsou ženy, které na pracovišti předvádí ještě horší věci než vaše protivná kolegyně, je docela utěšující :-D.

kvetnova_knihovnicka_3

John Green – Příliš mnoho Kateřin

Nemůžu si pomoct, ale John Green je pro mě takový nový David Nicholls. Umí vyprávět jak romantickou lovestory, která vás dojme k slzám, tak komický příběh o ne příliš úspěšném milostném životě mladého intelektuála. Kniha Příliš mnoho Kateřin spadá do toho druhého žánrového proudu. John Green v ní vypráví příběh čerstvého maturanta Colina, který je od malička považován za zázračné dítě a má nepochopitelnou slabost pro dívky se jménem Kateřina. Jeho v pořadí již devatenáctá Kateřina mu právě dala kopačky. Colin je zhrzený a má pocit, že jeho život právě skončil. Naštěstí ho jeho kamarád Hassan vyláká na prázdninovou jízdu bez cíle, během které Colin možná objeví mnohem víc, než jen geniální matematickou rovnici…

Člověk může hrozně moc milovat, myslel si, ale nikdy nemůže nikoho milovat tolik, jako se mu po něm může stýskat.

David Nicholls je možná lepší vypravěč, ale Greenovi se nedá upřít vtip i talent pro originální mystifikaci – sama jsem málem skočila na špek historce o „prodaném“ těle arcivévody Františka Ferdinanda a po dočtení jsem si pro jistotu vygůglila, zda arcivévoda náhodou přecejen není pohřbený někde v Tennessee :-D. Vědecké nadšence pak jistě pobaví celá řada „vzdělávacích“ poznámek pod čarou i matematický dodatek.

kvetnova_knihovnicka_2

Zdeňka Pohlreich – Zprávy z nitra

Od strýca jsem letos k svátku dostala tuto zajímavou knihu, jejíž autorkou je žena slavného pražského šéfkuchaře, která v ní popisuje svůj boj s rakovinou. Protože si strýc libuje v nadpřirozenu, duchovnu a různých alternativních směrech, měla jsem hned jasno, že se bude jednat o mimořádné počtení. Přestože místy na mě byla knížka alternativní až moc, ve spoustě věcí nelze než přitakat. Texty nutí čtenáře k zamyšlení i k přehodnocení vlastního stylu života. A neodpustím si také pochvalu grafického zpracování knihy včetně krásných černobílých fotografií.

kvetnova_knihovnicka_4

Jan Skácel – Doteky

Vůně jarních večerů. Požáry ze čtyř stran. Morava. Domov. Hvězdy. Sny, které se jich dotýkaly. Vzpomínka na jaro, kdy jsem objevila verše Jana Skácela…

Nesnadné léto

Na stromech usychají hnízda
kdo nenašel ten neztrácí
a světlo zní a v jeřabinách
nesnadné léto krvácí

A dlouho uléhají stíny
do trav a karmínová krev
skropila větve vyšel měsíc
vyplašila se koroptev

Do ticha zasouvá se ticho
a marně ptáš se co je tvé
když zbýváš sám a stromy u cest
haluze mají od krve

Dojemně krásná antologie z celoživotního díla jednoho z našich největších básníků, jehož prvotina z roku 1957 se stala meteorem v bídě tehdejší české poezie…

kvetnova_knihovnicka_5

Petra Soukupová – K moři

První pokus o sblížení s dílem Petry Soukupové skončil neúspěchem a knížku jsem vrátila zpátky do knihovny. Krátce nato jsem si ale vypůjčila K moři a ta už mě chytla hned napoprvé. Jedná se o rodinné drama, u kterého je vám už od začátku jasné, že nemá naději na happy end, přesto se kniha nedá odložit až do poslední stránky. Autorka příběh vypráví poměrně strohým, popisným jazykem – o to silněji vyznívá vzájemné odcizení mezi hlavními hrdiny knihy, kterými je několik osob vzájemně propojených rodinnými vztahy. Jejich životní osudy se výrazněji protnou pouze jednou, při náhodné prázdninové cestě k moři… Protože nemám úplně v oblibě otevřené konce, autorka mě potěšila závěrem, ve kterém je pečlivě dovyprávěno, jak to s jednotlivými postavami „bylo dál“. K moři je skutečně zajímavé a zpracováním poměrně originální dílko, které můžu doporučit všem milovníkům vztahových dramat.

kvetnova_knihovnicka_6