Naše zimní výlety

S lehkým zpožděním jdu dnes zavzpomínat na naše zimní toulací akce, které byly sice kvůli covidu poměrně omezené, ale i tak to stálo zato.

Slámový betlém v Pozořicích

Hledali jsme nějaké pěkné místo na rodinný výlet na Boží hod a nakonec jsme vyrazili podívat se na unikátní slámový betlém do nedalekých Pozořic. Pro divocha jako je O. je to rozhodně zajímavější varianta, než třeba jesličky v kostele – tady se mohl mezi všemi postavičkami proběhnout, osahat si je… Zdejší betlém čítá téměř šest desítek postav a nechybí tu jak klasické figury Josefa s Marií a Ježíškem či tří králů, tak i různá zvířátka. Za nás moc příjemný vánoční zážitek.

Ekofarma Jalový dvůr

Místo, které nás naprosto okouzlilo – jistě i díky tomu, že jsme si pro jeho návštěvu vybrali krásný slunečný den a nezapomněli s sebou v aktuální sněhové nadílce přibalit saně, na kterých se z kopců nad farmou luxusně sáňkovalo :-)! Na farmě, která se nachází nedaleko Slavkova, chovají spoustu zvířátek – koníky, ovečky, kozy, oslíky, lamu… Pro děti je to tu jako dělané a nechybí ani hřiště, odkud jsme O. málem nemohli dostat. Myslím, že sem se budeme pravidelně vracet – minimálně v zimě na tu sáňkovačku :-)!

Maková hora

Z Moravy si na chvíli odskočíme do středních Čech, kde jsme při vánoční návštěvě Příbrami jeli zkontrolovat Péťovu kešku na Makovou a doplnit nový logbook. Už to bylo třeba, protože naposledy jsme tu byli, když měl Oli teprve pár měsíců 🙂 Maková hora u Smolotel je působivým poutním místem s barokním chrámem sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské z 18. století. Kostel bývá otevřený jen při příležitostných bohoslužbách, ale tentokrát jsme měli štěstí a nahlédli jsme tak na chvíli i dovnitř.

Přírodní park Záhlinické rybníky

Tohle byl náš poslední výlet za hranice okresu 😎 Záhlinické rybníky jsou samozřejmě srdcovka, kam jsme se jako děti najezdily až až a nemohla jsem se dočkat, až se tu na kole poprvé projede taky Oli. Mezi rybníky vede zpevněná silnice a ač tu občas nějaké auto či cyklista projede, provoz je tu v neděli před obědem velmi mírný 🙂 Zároveň byly na konci února rybníky ještě zamrzlé, takže jsme se nemuseli moc bát, že O. někde sjede z cesty a žbluňkne do vody 😎

Pesto z medvědího česneku

Z našeho posledního víkendového výletu jsme si přivezli tašku plnou medvědího česneku, který teď v našich lesích začíná zuřivě růst 🙂 Měla jsem v hlavě pár nápadů, jak ho zpracovat, ale nakonec jsem zvolila úplnou klasiku a vyrobila pesto, které je tak luxusní, že se obávám, že se u nás moc dlouho neohřeje. Uvedená dávka mi vystačila na dvě menší skleničky.

  • 150g medvědího česneku
  • 50g sýra Grana Padano
  • 1 lžička soli
  • 80g slunečnicových semínek
  • rýžový olej dle potřeby

Slunečnicová semínka nasucho opražíme na pánvi, poté rozmixujeme v mixéru a odložíme do mísy. Rozmixujeme také nahrubo nakrájený medvědí česnek a spolu se solí přidáme k slunečnicovým semínkám. Nakonec do směsi přimícháme nastrouhaný sýr a zalijeme asi 5 lžícemi oleje. Mícháme a přiléváme postupně olej až do požadované konzistence. Aby se pesto nekazilo, nesmí být moc suché. Na závěr přendáme pesto do čistých skleniček a „zakonzervujeme“ vrstvou oleje. Uchováváme v lednici.

Pesto je úžasné jak do těstovin, tak třeba jen na čerstvý chleba s máslem. My jsme si ho úplně zamilovali a asi o víkendu vyrazíme do lesů na další lov – sezona medvědího česneku je totiž krátká!

A day in a (covid) life

Někteří z vás si možná vzpomenou na můj někdejší pokus zaznamenat jeden den života na mateřské, když byl Olimu cca rok. Už delší dobu jsem si říkala, že by bylo fajn tento experiment zopakovat a porovnat, jak se náš život s Olim zase změnil. Mezitím přišel covid a mám pocit, že tím se změnilo úplně všechno 😎 Takže dnes přináším jednu malou vzpomínku na listopadový den, kdy ještě Péťa pracoval z domu a všichni jsme doufali, že druhou vlnou to všechno skončí…

6:00 Na některých věcech ani covid ani čas nic nezmění. Třeba jako na budíku od O. v 6 ráno 8-)…

6:19 Zjišťujeme, že O. se počural. (To byly ještě staré časy, kdy jsme byli moc líní dávat ho hned po probuzení na nočník.) Po přebalení následuje tulení u nás v posteli a mazlení se s „Kočí“, což je můj plyšový kočičí polštářek, který jsem dostala od paní Shirley – maminky Jennifer k Vánocům, a O. mi ho znárodnil 😎

6:51 Ráno pouštíme Olimu pohádky na tabletu. Asi to není úplně výchovné, ale je to takový pohodový start do nového dne. My rodiče si u toho můžeme ještě v klidu dospat. Dneska už jsem odpočatá, tak si čtu ve zprávách na Seznamu rozhovor s ministrem zdravotnictví.

7:25 Vstávám a jdu dělat snídani. Jako obvykle připravuju ovesnou kaši na dvacátý způsob, ale stále se u nás těší velké oblibě. U míchání kaše většinou projíždím Instagram.

7:50 O. přichází na snídani.

8:00 O. dosnídal, hraje si s krabičkou náplastí. Vždycky chce přelepit nějaké imaginární bebínko a asi za deset sekund už si náplast zase strhává :D. Vybírá si knížky, které si spolu budeme číst. Aktuálně se těší velké oblibě leporelo o životě v mraveništi, náš evergreen Psí knížka od Terezy Říčanové, kterou naprosto milujeme, či Kufříková bible, co dostal od babičky.

8:35 Jako každé ráno se jdu postarat o obsah myčky a pak se pouštím do úklidu v naší skříňce s čajem a kávou, zatímco O. si staví koleje.

9:00 Převlíkám se z pyžama a poklízím, co je zrovna potřeba. Olíček si mezitím prohlíží svůj mašinkový časopis 🙂 Pak jdu zabalit knížku, kterou se chystám odeslat poštou jedné paní. Po dlouhé době se nám zase někdo ozval na inzerát na Bazoši. Vždycky jsem ráda, když se takhle nějaké věci zbavíme, ale zároveň ji ještě někdo využije.

9:45 Péťa vstává (ten čas ani nekomentuju 😎 Já už se pouštím do vaření oběda, krájím zeleninu na polévku. Oli mi asistuje a bere sušené houby, aby je odnesl ukázat do svého vozového parku. Jenom slyším: „Pěkně voní, čuchni si, mašinko!“ 😀 P. jde do ložnice ke svému improvizovanému stolu pracovat.

10:06 Polévka už se vaří, tak si jdeme s Olíčkem hrát. Přichází mi SMSka od PPL – čekám dnes balíček s několika vánočními dárky.

10:45 Kurýr z PPL je tady. Běžím dolů pro balíček. Je to objednávka z Pleasu, kde jsem na podzim poprvé objednávala nějaké nátělníky a tričko pro O. Super, pokud hledáte na děti něco levného, bavlněného, českého a bez potisku komiksových postaviček 😎 Teď jsem udělala velkou objednávku k Vánocům pro celou rodinu. Jako dárek k nákupu přišla funny silikonová chňapka do kuchyně, které se hned zmocní Oli a začne si s ní hrát 😀

11:00 Voláme si na Whatsupu s prarodiči.

11:55 Jdeme všichni společně obědvat. O. si dnes dokonce přidá polívku! A má recht, protože tahleta pohanková se sušenýma houbama je i moje oblíbená 🙂

12:45 Péťa přemisťuje svou kancelář zpátky do obýváku a my s O. jdeme prozměnu okupovat ložnici. Na dobrou noc předčítám naši oblíbenou knížku o Krtečkovi.

13:13 O. vytuhnul, hurá! Jdu nahodit trochu make-upu. Péťa má pracovní hovor, takže musím počkat, až ho vyřídí, a pak se teprve můžu vrhnout na myčku, zaneřáděnou linku a vůbec provést malý rychloúklid. Protože mám dnes kreativní plány, stihnu ještě vyrobit várku slaného těsta na odpolední tvoření 🙂

15:20 O. se budí. Náš malý otesánek dnes slupne na svačinu tři (malý) jogurty jako nic 😀 To říkám, že už dlouho je výhodnější ho šatit než živit.

16:00 K tátově úlevě vyrážíme ven 😎 – na poštu s balíkem. Po cestě potkáváme tetu Janu, se kterou se známe z batolecího cvičení. Přes léto jsme spolu hodně chodívali ven, ale teď se bohužel kvůli covidu moc nepotkáváme 🙁 Postěžujeme si, jak to (ne)zvládáme a my pokračujeme na poštu. Tam O. šíleně zlobí, plazí se tam po zemi, já zpocená až na zadku a ještě narazíme na dost nepříjemnou ženskou za přepážkou. Naštěstí tam nejsou skoro žádný lidi, takže trapas není velikej 😎

17:00 Konečně doma. Vytahuju těsto a nadšeně se pouštíme do výroby ozdob ze slaného těsta. Mám teda bohužel jen dvě srdíčková vykrajovátka, ale Olimu to vůbec nevadí, nadšeně testuje těsto a tuhle aktivitu si vyloženě užívá… Dokud mu nepodjede pod nohama stolička a on se při pádu nekousne do rtu… Z pusy mu valí krev a musí to pekelně bolet. Honem ohledávám ústa a uleví se mi, když vidím, že to nebude nic horšího. Běžíme do koupelny to umýt a pak vytahuju z mrazáku svůj svatý grál – chladící tělesa do termotašky. O. je začne olizovat a hned je po řevu 🙂

18:00 Péťa pro dnešek končí s prací. Whatsupujeme s tetou, která má dnes svátek. Ohřívám večeři a pak mám v plánu poklidit si noční stolek a vytáhnout už i nějakou vánoční výzdobu.

20:25 Čtu Olimu na dobrou noc.

21:05 O. je konečně tuhej a já se jdu vyvalit na gauč. Mám v telefonu stažený Příběh skříně – krátký e-book o zákulisí oděvního průmyslu a je to tedy docela mazec.

22:15 Už toho dneska bylo až až, tak jdu taky spát.

Pomazánka z červené řepy

Pro velký úspěch hráškového krému jsem se hned pustila do testování dalšího receptu z blogu Milluji.cz – a to této famózní pomazánky. Věřím, že červená řepa má spoustu odpůrců, ale zkuste tomu dát šanci. U nás doma sklidila velký úspěch a jedl ji dokonce i Oli, který k těmto mým pomazánkovým pokusům většinou přistupuje dost rezervovaně.

  • 500g uvařené červené řepy
  • 1 malá cibule
  • 1 stroužek česneku
  • kousek křenu dle chuti
  • 100g majonézy
  • šťáva z půlky citronu
  • 1 lžička hořčice
  • sůl

Uvařenou řepu oloupeme a nastrouháme nahrubo. Přidáme nastrouhaný kousek křenu (já dala malou lžičku domácího křenu od našich). K řepě a křenu přidáme prolisovaný česnek a nadrobno nakrájenou cibuli a zakápneme citronovou šťávou. Nakonec promícháme s hořčicí, majonézou a solí a máme hotovo!

Hráškový krém

Mám tu jednoho žhavého kandidáta na polévku na Zelený čtvrtek! Inspirovala jsem se na foodblogu Milluji.cz, kam jsem dosud chodila jen slintat nad těma překrásnýma fotkama různých dobrot, až jsem si konečně řekla, že taky musím něco zkusit uvařit. A tahle polévka je tedy top!

  • 350g mraženého hrášku
  • 1 cibule
  • 2 stroužky česneku
  • 50g listového špenátu
  • 1l vývaru
  • sůl, pepř
  • 1 lžíce ghí
  • 100ml smetany na vaření
  • citronová šťáva
  • krutonky a microgreens na ozdobu

Cibuli a česnek nakrájíme na drobno. Ve středním hrnci rozehřejeme ghí a cibuli s česnekem na něm orestujeme. Poté přidáme hrášek, opět krátce restujeme a následně zalijeme vývarem. Přidáme sůl a pepř a vaříme do změknutí hrášku. Na závěr přidáme špenát, už jen krátce povaříme a celé rozmixujeme tyčovým mixérem na hladký krém. Zjemníme smetanou a úplně nakonec vymačkáme pár kapek citronu do polévky. Servírujeme s krutonky a microgreens.

Zelenější už to snad být nemůže 🙂

Zima v obrazech

Přijde mi, že ta letošní zima byla vlastně docela krátká a ani mi nevadila tolik jako obvykle. Nevím, jestli je to tím, jak jsme se opět snažili co nejvíc času trávit venku (a má zásoba oblečení do mrazu se letos rozrostla o pár nových hřejivých kousků) nebo tou štědrou sněhovou nadílkou, která nám možná měla vynahradit tu studenou sprchu, která přišla po Vánocích s dalšími uzávěrami… Každopádně tu jdu zakonzervovat pár milých vzpomínek na všechno to hezké, co nás během této zimy potkalo.

Před Vánocemi jsem chytla nějakou tvořivou vlnu. Kromě toho, že jsme hodně doma vyráběli s Olim, jsem se letos vrhla i na dlouho plánovaný projekt adventní věnec. A ač nebyl zrovna dokonalý, přesto ho zbožňuju a měla jsem z něj ohromnou radost.

Ještě před rokem by nás asi ani nenapadlo, že se tyto Vánoce budeme scházet v Podzámce, s rouškama v kapse a svařákama v termosce. Ale naše tradiční setkání na Štěpána už je tak vžitou tradicí, že nás ani covid nezastavil. Díky, holky moje 🙂

To letošní nadšení u vánočního stromečku bych přála zažít každému. Doteď jsem nechápala, co je pravdy na tom, že s dětma člověk znovu objevuje dávno zapomenuté kouzlo Vánoc. Ale letos, kdy je Oli celé opravdu naplno vnímal a prožíval, mě to vážně dostalo. A všichni jsme si to ohromně užili spolu s ním.

Tolik sněhu napadlo, že jsme vytáhli dokonce i staré saně ještě po nás s bráchou! Za sněhem jsme nemuseli ani daleko – občas stačilo i vylézt před barák, na což tady v Brně nejsme moc zvyklí :D. Jindy stačilo popojet pár kiláčků za Brno a všude bílá nádhera.

Snad jste si tu letošní zimu i přes všechny ty komplikace taky užili. A teď už vítám jaro s otevřenou náručí 🙂

Zimní knihovnička

Člověk by řekl, že přes zimu, kdy se povětšinou sedí doma za pecí, toho člověk přečte nejvíc, ale opak je pravdou. Tak snad to přes jaro v lockdownu trochu doženu 😎

Eva Ehrenbergerová, Markéta Gajdošová – Cesta k opravdovému jídlu

Po dlouhé době jsem si přála k Vánocům kuchařku. Cesta k opravdovému jídlu, hit sociálních sítí, přináší jak poctivou porci receptů, tak trochu té základní teorie z pera výživové poradkyně. Co se týče té teoretické stránky, určitě zde najdete řadu užitečných základních informací, které se vám budou hodit, pokud si chcete začít více hlídat svůj kalorický příjem. Seznámíte se se stručnou charakteristikou jednotlivých živin, kdy a jaké doplňky stravy má smysl tělu dodávat či jak číst etikety výrobků v obchodech. Občas sice kniha sklouzává k takovému tomu nicneříkajícímu stokrát omílanému klišé, že vše je strašně individuální a nakonec je stejně vždy nejlepší vyhledat výživového poradce osobně a nechat si sestavit jídelníček na míru, což je jistě svatá pravda, ale kvůli tomu si tuhle knihu přece nikdo nekupuje 😎 O to nadšeněji jsem se ovšem vrhla na zkoušení receptů, které jsou naopak velmi konkrétní, často se v nich opakují ingredience a celkově mi na první pohled přišly poměrně rychlé k uvaření. Největší ohlas u nás zatím sklidil banánový chlebíček, ten je prostě famózní! Celkem nám i chutnaly cottage bulky (pro mě úspěch už to, že jsem upekla konečně nějaké pečivo, které se dá jíst :D), candát s batátovým pyré nebo cizrnové kari. Naopak propadákem se staly noční jahodové vločky a zpropagované malinové brownies mě tedy taky absolutně nenadchlo. Co naopak velmi kvituji je celá série receptů do krabičky, takže konec výmluv, že na zdravé stravování není prostor 🙂 Suma sumárum jsem od knihy kvůli tomu obrovskému hypu zřejmě čekala trošičku víc, ale už teď jsem si jistá, že tohle nebude ta kuchařka, na kterou by nám doma sedal prach 🙂

David Nicholls – Tři na cestě

Pro knížky Davida Nichollse já mám slabost a ani tato pro mě nebyla zklamáním. Příběh jednoho stárnoucího manželského páru v krizi a složitého vztahu otce se synem byl hlubokým, ale zároveň i humorným čtením. Navíc ve mně nevyvolal pocit, že bych jedné z postav chtěla „nadržovat“ – chvíli jsem se přikláněla tu na stranu Connie, tu na stranu Douglase, nicméně pro oba jsem měla svým způsobem pochopení a netroufla bych si vynést soud, kdo z nich k jejich manželské krizi přispěl větším dílem. David Nicholls má nesmírný talent vykreslit i náročné životní situace tak, že to čtenáře neuvrhne do deprese, a tak myslím, že s touto knihou rozhodně nešlápnete vedle, ať už máte jakékoliv literární preference.

Nicanor Parra – Básně proti plešatění

Poezie tady už dlouho nebyla, co 😎 Menší čistka v mé kroměřížské knihovničce odhalila pár dávno zapomenutých pokladů – mezi nimi i tuto sbírku chilského básníka Nicanora Parry, kterou jsem kdysi dostala od Moniky. Jedná se o poměrně přímočarou, místy humornou poezii, která by se mohla líbit i těm, kteří jinak veršům příliš neholdují.

Poezie musí být
dívka uprostřed klasů
nebo nebýt vůbec nic.

Nápady na tvoření s batoletem

Tak nám ode dneška zase (po kolikáté už?) nastává pár perných týdnů plných zákazů a omezení. Asi neznám žádnou mámu, na kterou by z toho už nešly mrákoty. A protože nápadů a inspirace na domácí aktivity není nikdy dost, vydolovala jsem z útrob své fotogalerie pár našich výtvorů za uplynulý půlrok. Většina je spíše sezónní záležitostí, ale třeba vás i tak něco z toho inspiruje a zachrání zbytky domácí pohody 🙂

Jednoduché lepení k povídání o aprílovém počasí – mráčky zrecyklované ze starého výkresu, koulící oči (seženete např. v Tigeru) a efektní obrázek je na světě.

Prázdninové vyrábění podmořského světa, k němuž mě inspirovaly tyhle krásné samolepky (rovněž z Tigera). Pozadí jsem vytvořila za Olíkovy asistence hlavně já, ale lepení výsledné kompozice už bylo čistě na něm. Skvělá pomůcka k vyprávění o moři a zvířatech, která tam žijí 🙂

Existuje větší podzimní klišé, než vyrábění kaštánkových zvířátek? Asi ne – i u nás na ně samozřejmě došlo. Což mi připomíná, že tu stále přechovávám v krabici několik desítek kaštanů, které jsme si „hrozně nutně“ museli odnést z naší říjnové procházky domů 8-).

Nasbírané vylisované listy jsme lepili na nakreslený holý strom…

…nebo z nich vytvářeli tyhle vtipné ptáčky. (Inspirace na mě vyskočila na nějakém zahraničním kanále na Instagramu.)

Pokud máte radši tvoření s nějakou přidanou hodnotou, mohla by se vám líbit tahle jednoduchá hra, na jejíž výrobu budete potřebovat jen kus kartonu, lepidlo a barevné papíry. Skvělé na procvičování barev a tvarů a Oli se s ní neskutečně zabavil!

V předvánočním čase jsme se pustili do vyrábění srdíček ze slaného těsta, které jsme pak použili jako ozdoby na stromeček, ale také třeba jako jmenovky na dárky. Ty se ostatně hodí celoročně, protože neustále někdo něco slaví, takže pokud máte nějaké dostatečně neutrální vykrajovátko, proč tuhle aktivitu nevyzkoušet i mimo Vánoce :-)?

Zlatý hřeb našeho vánočního tvoření (nepočítám-li svůj první adventní věnec O:-)) bylo ovšem toto mikulášské trio vyrobené z různých materiálů posbíraných v domácnosti. Podobným způsobem by se určitě dalo vyrobit spoustu různých pohádkových postaviček.

Lednové narozeniny Olíkova nejoblíbenějšího prarodiče si samozřejmě žádaly výrobu blahopřání a pustil se do toho s opravdovým zápalem a nadšením, takže jsem ani neměla tendence ho nějak moc usměrňovat jako obvykle. Dílko není zrovna dokonalé, lepidlo bylo úplně všude, zato to bylo vyrobeno fakt od srdce :D…

A na závěr opět něco, co se dá vyrábět i s těmi úplně nejmenšími, pokud si ochotně nechají pomalovat ručičku. Blahopřání pro naši (pra)babi k zítřejším 89. narozeninám 🙂

Snad se někomu z vás tato várka inspirace hodila a já už jdu honem vymýšlet nějaké tvoření na ty nadcházející 3 dlouhé týdny, co nás čekají…

Nejkrásnější pohledy na New York

Je to už bezmála jedenáct let, co jsem naposledy psala do rubriky „Za velkou louží“. Jedenáct let od mé první návštěvy džungle New Yorku. Před čtyřmi lety jsem se do města, které mě tenkrát na první pohled vůbec neokouzlilo, vrátila. A tentokrát ve mně zanechalo mnohem lepší dojem než napoprvé. V následujících článcích vám chci vyprávět o tom nejlepším, co jsme za velkou louží viděli a zažili. Asi to není náhoda, že se ke vzpomínkám na naši poslední velkou cestu vracím právě teď, kdy sedíme doma a čekáme, až se kolem nás všechno špatný konečně přežene a my zase začneme normálně žít a cestování přestane být radovánkou z říše snů…

Stejně jako v případě naší cesty po Katalánsku mi i tady přišlo lepší psát příspěvky spíš tematicky, než chronologicky. Pokud budete v článcích hledat inspiraci pro svou vlastní cestu po východě USA (třeba, jednou), určitě to bude i mnohem praktičtější.

O New Yorku se právem říká, že je nejhezčí z výšky a z dálky, protože zblízka je špinavej a smrdí 😀 Nedá se to vztáhnout úplně na všechny městské části, ale obecně to tak prostě je, a proto bych vás na úvod chtěla provést po těch místech, odkud nám New York přišel hezký (a odkud si můžete pořídit super panoramatické fotky).

Hned první den po našem příletu nás brácha s Jennifer vzali na jednu z nejpůsobivějších vyhlídek – One World Trade Center. Tenkrát v roce 2010 tu bylo skutečně jen „ground zero“ – nestačila jsem se divit, jak se během těch pár let místo, kde dříve stála Dvojčata, proměnilo. Mrakodrap One World Trade Center, známý také jako Freedom Tower, je dnes čtvrtou nejvyšší budovou světa a byl otevřen veřejnosti v roce 2014. Už cesta nahoru na vyhlídku je ohromným zážitkem – na stěnu výtahu se promítá animace, zachycující proces stavby budovy. Výtah vás vyplivne v zatemnělém sále, kde vám nejprve promítnou krátké video o New Yorku a pak vyjede nahoru opona a odkryje vám výhled na panorama města. Je to sice strašně americké, ale zároveň fakt úchvatné. My měli navíc štěstí na mimořádně hezký slunečný den, takže to skutečně stálo zato. Zajímavostí je, že mrakodrap disponuje mimořádnými bezpečnostními opatřeními před teroristickými útoky a budova by měla být dokonce odolná proti nárazu letadel :-O.

Po návštěvě Freedom Tower nelze jinak než zavítat také k památníku The National September 11 Memorial, který tvoří dva obrovské bazény, nacházející se na půdorysech zřícených Dvojčat. Po obvodu bazénů jsou vyryta jména obětí teroristických útoků. Atmosféra toho místa je nepopsatelná. Nedaleko bazénů najdete také tzv. Survival Tree – během odklízení trosek jej dělníci našli, stále ještě zakořeněný v půdě. Strom se po ošetření jako zázrakem probudil k životu a jeho větve se na jaře zazelenaly novým listím a květy. Stojí zde jako symbol těch, co přežili apokalypsu 11. září…

Dalším místem, které nám brácha doporučil pro pořízení krásných záběrů Manhattanu, byl Long Island. Tato průmyslová čtvrť v Queensu nepatří právě k turisty nejhojněji navštěvovaným částem New Yorku a vlastně tady toho ani není moc k vidění. O to lépe ovšem pro nás! Rozhodli jsme se vyrazit sem navečer a vyfotit si panorama postupně se rozsvěcejícího města při západu slunce. A byl to každopádně super tip! Promenáda posetá lavičkami má klidnou a romantickou atmosféru a rozhodně tu nehrozí boxovaná s davy dalších turistů.

Pro ty, kteří chtějí New York poznávat zase z trochu jiné perspektivy, je skvělou variantou procházka po High Line, relativně nové místní atrakci. High Line je 2,33 kilometrů dlouhý visutý park na bývalém kolejišti. Jedná se o původní kolejiště z roku 1934, po němž se dopravovaly různé produkty mezi zdejšími továrnami. Po jeho uzavření vznikly nápady na přebudování kolejiště na městský park. Dnes představuje High Line skvělou odpočinkovou zónu (byť její kouzlo už objevila řada lidí a nemůžete počítat s tím, že si tady budete špacírovat sami), po které je rozeseta řada uměleckých artefaktů či míst k posezení.

Posledním tipem, odkud si můžete New York prohlédnout a spojit to s prima zážitkem, je okružní plavba okolo Manhattanu. My ji měli i s komentářem – angličtinou sice nevládnu tak dobře, abych si ji jaksepatří užila, ale pár zajímavostí, kolem kterých jsme pluli, jsem přece jen zachytila – třeba přístav, kam připlula loď s trosečníky z Titanicu. Krom klasických panoramat s mrakodrapy si během plavby můžete užít i nevšední pohled na newyorské mosty (my jeli okružní plavbu až k Manhattan Bridge) a přiblížíte se i k Soše Svobody 🙂

A to by bylo pro začátek asi vše. Musíte omluvit mou paměť – ne vše už se mi po těch letech přesně vybavuje, ale věřím, že pro ty z vás, kteří už mají vší té izolace taky plné zuby, bude tato malá americká série fajn počtením a vzpomínkou na starý dobrý bezrouškový časy. Tak cestování prstem po mapě zdar :-)!

3 roky

S dětmi opravdu život letí jako blázen. Nemůžu uvěřit, že od posledního updatu o Oliho rozvoji už uplynul zase téměř rok! A co všechno se za tu dobu opět změnilo…

  • Oli v necelých třech letech nosí velikost 98/104 a váží zhruba 14,5 kila.
  • Nebýt covidu, asi bychom už kočár definitivně zazimovali, nicméně tím, jak jsem přestala jezdit městskou a občas s ním přecejen potřebuju jít delší trasu nebo vezu nějaký větší náklad, ještě kočár celkem užijeme. Na výlety ani k prarodičům už ho ale delší dobu nevozíme a O. bez problémů ujde třeba i 5 kilometrovou procházku.
  • Klepu na dřevo, ale odpolední spánek (cca od 1 do 3) u nás pořád ještě funguje a jsem za to neskonale vděčná. Bohužel je to ale zase na úkor spánku nočního, který teď trvá cca jen od 9 do 6 a já tak musím chodit brzo do postele, pokud chci mít svých 8 hodin spánku denně (jakože CHCI :-D!). Noci bývají povětšinou klidné, ač jsme teď na podzim měli období, kdy se O. v noci víc budíval (možná špatné sny?), ale zase to pominulo.
  • S jídlem se O. trochu zkazil – respektive zkazili mi ho prarodiče 😎 Je teď víc mlsnej, loudívá na mě šťávičky (Hipp džusíky, co mu dávaj naši), Hipp tyčinky, Kinder čokoládu, zavařeniny… Někdy vyměknu, ale většinu času se snažím napravovat režim povolený během pobytu u prarodičů. Na snídani nejčastěji připravuju různé varianty ovesné kaše, jogurt s ovocem, případně mu zaleju Emco nebo MixIt cereálie s mlíkem, pokud mám línější ráno 😎 Jako hlavní jídlo dne točíme přes týden naše oblíbené stálice – jednou týdně rybu (většinou lososa), jednou týdně luštěniny (většinou červenou čočku), občas těstoviny, rizota a pak různé zeleninové zapékané variace. Naštěstí je O. pořád polívkový a začíná být i poměrně masový, tak tomu víc přizpůsobuju náš jinak spíše vege jídelníček. Z ovoce má rád téměř vše, ze zeleniny hlavně rajčata a okurky – naopak odmítá třeba papriku, kterou dřív normálně jedl. A kupodivu není vůbec pečivovej po mě – maximálně vezme na milost chleba s máslem na večeři (cokoliv mu na něj položím, ať je to sýr či šunka, obvykle sundá a nejí) nebo knackebroty k míchaným vajíčkům. Každopádně co tak slýchávám o jiných dětech nejedlících, nemáme si ještě vůbec na co stěžovat a obecně je to s O. na jídlo většinou celkem pohoda a nad ničím se moc neofrňuje.
  • V jídle už je víceméně samoobslužný – nají se lžičkou a už se celkem naučil i napichování vidličkou. Občas už si dokonce i způsobně utře pusu do ubrousku místo do rukávu čistýho trička 😎
  • Co se týče odplenkování, výraznější úspěchy v této oblasti zaznamenáváme někdy od podzimu, kdy jsem mu před den začala dávat slipy i za cenu častých nehod a můžu říct, že to celkem dost pomohlo – začal si sám říkat, že se mu chce, ač na spaní se ještě bez pleny rozhodně neobejdeme. Teď po Vánocích přišel zase jakýsi regres a nehod přes den je opět víc, ale snažím se z toho nedělat vědu a vyčkávám na jaro/léto, kdy to bude všecko zase krapet jednodušší a snad se těch plen konečně definitivně zbavíme.
  • Rádi spolu malujeme, tvoříme a lepíme. Stále ho moc baví samolepkový časopis Kutílek, který mu děda na můj popud předplatil k druhým narozeninám a jsem nadšená z toho, jak spoustu úloh, jako spojování puntíků, které ještě před rokem vůbec nepobíral, už začíná hezky zvládat.
  • Oliho záliba ve vlacích od minula také nabrala nových rozměrů. Připadá mi fascinující, kolik různých typů mašin dokáže pojmenovat a hlavně je i naživo poznat! Hlášky, co slýchá na nádražích, už zná nazpaměť a používá je při svých hrách, což je neuvěřitelně komické 😀 („Žádáme cestující, aby při pohybu v kolejišti dbali své osobní bezpečnosti a nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku :D…“) Do domácí sbírky nám přibylo kvarteto Českých drah, několik nových vláčků, igráček pan výpravčí i s plácačkou, depo od Ježíška a nadšení sklidilo také předplatné časopisu Můj vláček, který vydávají rovněž České dráhy. Za ten rok jsme taky zjistili, že lidi kolem drah jsou často moc milí k takhle nadšeným dětem – při pozorování na našich oblíbených místech na nás často strojvedoucí mávají a houkají a jeden pan strojvedoucí už dokonce vzal Oliho i do kabiny a projel se s ním po nádraží O:-)
  • Často mě překvapí jeho fantazie a to, jak při hře cokoliv může být čímkoliv – např. dřevěné kostky na stavění představují různé jídlo, kolíčky na prádlo jsou mašinky apod. Doma vyznáváme hračkový minimalismus, ač si kvůli tomu občas připadám jak krkavčí máma, ale tohle mě jen utvrzuje v tom, jak málo hraček ve skutečnosti děti potřebují.
  • V čem minimalismus nevyznávám jsou však samozřejmě dětské knihy, těch nám stále nenápadně přibývá O:-) Spíš než přes den jsme si teď navykli předčítat si je před odpoledním spánkem a večer na dobrou noc. Největší oblibě se aktuálně těší ty o krtečkovi, o mašinkách a bagrech z Levných knih a nejnovější Počítání z nakladatelství Baobab, kterou Oli našel pod stromečkem.
  • Čísla ho teď opravdu zajímají. S občasnou chybkou dokáže napočítat do 10 a spočítat maximálně 10 předmětů. Začíná projevovat zájem také o písmena – pozná „O jako Oli“ a občas se ptá, co je kde napsané.
  • Rád si prozpěvuje a občas nám s Péťou nakazuje, ať mu do toho nezpíváme, že chce zpívat sám :D. Má rytmus i paměť na texty. Hned zbystří, když v rádiu hrají nějakou naši oblíbenou písničku (třeba u I want to break free hned hlásí, že „to je ta naša“ a ví, že ji zpívá kapela Queen).
  • Umí s přehledem anglicky všechny barvy, jejichž název zná i v češtině. Dokáže říct anglicky, jak se jmenuje a kde bydlí.
  • Cizí lidé (ale i my doma) často žasnou nad vyzrálostí jeho verbálního projevu, nad tím, jak se vyjadřuje, často i v souvětích, jaké výrazy používá. Ještě víc mě těší, jak u něj už postupně pozoruju i rozvoj emoční inteligence – např. když jeho sestřenice pláče, konejšivým hlasem se ji snaží utěšit. Jednou mě úplně dojal, když jsem servírovala oběd a on slezl ze židličky a přišel mi zastrčit triko do kalhot, aby mi netáhlo na ledviny 😀 Miluju jeho dětské projevy lásky, pusinky a když mi říká „Já tě mám nejradši, maminko“ <3
  • Se vztekáním už bojujeme méně často, spoustu situací se učíme zvládat s větším klidem, ale myslím, že naučit se sladit naše temperamenty bude (pro nás oba) celoživotní škola trpělivosti. Každý den se snažím být vděčná za tu příležitost pracovat na sobě, ač je to někdy tak nesmírně těžké. Ale to obohacení, které do našeho života s Olim přišlo, prostě za ta občasná příkoří stojí 🙂