Povídky o mužích

…aneb první narozeninová knížka (od Zdenči) :-). Tu druhou, kterou jsem dostala od Péti, mám zatím zavřenou v knihovně a mám dovoleno k ní pouze čichat 😀 – oficiálně se do ní smím začíst, až udělám zkoušku z pozemku 8-). Povídky o mužích jsem ale měla přečtené raz dva, během jednoho krásného slunečného odpoledne v parku u výstaviště.

Jedná se o soubor krátkých vyprávění současných více či méně známých českých spisovatelů mužského pohlaví – jmenovitě Michala Viewegha, Petra Šabacha, Jaroslava Rudiše, Martina Reinera, Edgara Dutky, Ladislava Pecháčka, Igora Malijevského a Jana Němce. Mám-li to shrnout, příjde mi, že celkové vyznění knihy mužskému plemenu příliš nelichotí 😎 … Muži z jednotlivých příběhů vychází jako sobecká (Biomanželka) povrchní (Štěstí ve hře) stvoření, trosky utápějící své životní prohry v alkoholu (Mistři světa) a oplzlíci (Diamantová svatba). To ale nic nemění na tom, že knížka je ideálním zpestřením letního povalování u vody, a nudit se u ní určitě nebudete. Jako nejlepší povídku sbírky hodnotím Rudišovy Mistry světa, kteří jsou opravdu ze života a upřímně jsem se u nich nasmála, ikdyž mají trochu předvídatelný závěr. Zajímavým překvapením pro mě byla povídka Martina Reinera, který pro mě byl dosud neznámým autorem, ale jeho styl vyprávění i povídka samotná (přestože vyznívá ze všech příběhů nejvíc pesimisticky) mě hodně zaujaly a rozhodně bych si od něj ráda ještě něco přečetla. Ostatní povídky bych taky určitě doporučila k přečtení, jen Vieweghův úryvek z Biomanželky a koneckonců Viewegh samotný mě tak nějak nebere. Každopádně se Zdenči výběr titulu (jako obvykle) vydařil a ještě jednou za něj děkuji :-)…

Milan Kundera – Žert

Nu, tenhle literární rest už je opravdu staršího data. Ale usoudila jsem, že si zaslouží svůj vlastní článek, protože Žert je zřejmě jediná knížka od Kundery, ve které mě postavy nevytáčí k nepříčetnosti :D. Výjimečně jsem ochotná pochopit pohnutky a skutky hlavních hrdinů a výjimečně připouštím, že se opravdu jedná o tragikomedii. Hlavní postava Ludvíka Jahna je plná rozporů, plná lásky i nenávisti, a přesto tak lidská a pochopitelná, když uvážíme, v jaké době se příběh odehrává. V jiné knížce bych Ludvíkovo pátrání po logice zákonitostí jeho vlastního života asi odsoudila, ale tady je v něm skryta jasná touha osvětlit příčiny svých životních příkoří a ukázat si prstem na viníka. Těžko ale hledat logiku v dobách, které jsou pro nás dnes samy nelogické a nepochopitelné. Pokud si chcete něco přečíst od Kundery, čtěte Žert – vyprávění o nespravedlnostech a křivdách, o vývoji charakterů i ztrátě iluzí, touze po pomstě i odpuštění a především o tom, že v totalitním režimu nic jako „nevinný žert“ prostě neexistuje…

Vepřové karbanátky po italsku

Tak dnes tu prý máme nejteplejší den tohoto roku…a můžu říct, že mi ty tropy na rok zase stačí – ikdyž je na tomhle počasí fajn, že když si chcete usušit mokré vlasy, stačí si stoupnout na chvíli do průvanu :D…a navíc se kvůli tomu horku dá učit jenom brzo ráno a pozdě večer, protože přes den se vám přece „přehřívá mozek“. Tak či tak, jsem z toho počasí hrozně malátná a nic se mi nechce. Musela jsem se dlouho přemlouvat, abych napsala alespoň tenhle krátký recept :D…a příště vaříme podle nějaké chladné severské země, jo :D?

  • 50 g čerstvé strouhanky
  • 500 g mletého vepřového masa
  • 2 lžíce nasekané hladkolisté petrželky
  • jemně nastrouhaná kůra z jednoho citronu
  • 50 g strouhaného parmazánu
  • pepř, sůl
  • 2 lžíce olivového oleje
  • čerstvá zelenina a brambory jako příloha

V míse smícháme strouhanku, dvě lžíce studené vody, mleté maso, petrželku, citronovou kůru a parmazán, ochutíme solí a pepřem a pak z hmoty tvoříme karbanátky. Ty pak osmažíme na oleji (asi sedm minut z každé strany) a servírujeme obložené čerstvou zeleninou a opečenými bramborami. Je to vynikající rychlovka a petrželka s parmazánem dodají karbanátkům zajímavější chuť. Určitě doporučuju vyzkoušet ;-)!

Srpnové úlovky

Kajícně přiznávám, že tento měsíc to byla trošku droga-nálož, ale všichni víme proč – měla jsem narozeniny a byla tím pádem při penězích, prázdniny navíc letos byly poměrně laciné…ale aspoň je o čem psát :D!

Antiperspirant s vůní grapefruitu Marks and Spencer jsem ulovila docela náhodou, když jsem si šla do Marks and Spencera koupit k narozeninám vyhlídnuté papučky, mimochodem naprosto báječné, měkoučké a v poslední vlně letních výprodejů slevněné na neuvěřitelných 39 korun – no nekupte to :D! Při courání okolo regálů s kosmetikou mi padl do oka tenhle antiperspirant a protože i on byl slevněný (stál asi dvacku :D) a já těžce odolávám čemukoliv s citrusovou vůní, podlehla jsem a zkusila ho. Nečekala jsem od tohoto výrobku velice nic zázračného, ale byla jsem mile překvapená tím, že skutečně funguje a zabraňuje pocení dokonce i lépe, než můj současný antiperspirant od Adidasu. Má příjemnou citrusovou vůni a nezanechává na oblečení fleky. Jediné, co bych mu vytkla je to, že je na můj vkus trochu moc tekutý, ale rychle se vsakuje. Opravdu milé překvapení, tahleta kulička :-)!


Sprchový gel „Hrdličky“  Balea young – ano, minulý měsíc jsem tu prohlašovala, že jediné dvě vůně, které v kosmetice nesnesu, jsou vanilka a kokos. A pak jsem dostala od Pepouše k narozeninám tenhle sprcháč 😀. Ale abyste věděli, kvůli ní ho budu používat :*!!! A kdyby nic jiného, má moc roztomilý obal, který rozzáří každou koupelnu :D…


Tělové mléko Balea Summer Glam – dalším kosmetickým rozmazlovačem, který mi Pepa nadělila, je tahle tělová emulze s vůní tropického ovoce a se třpytivým efektem. Je z ní sice taky trochu cítit kokos, ale ten hravě přebije vůně kakaového másla, které je báječné na zjemnění pokožky. Po natření se budete na sluníčku opravdu třpytit, ale není to tak výrazný efekt, aby se za vámi otáčeli lidi na ulici :D. Tohle léto má Balea v nabídce opravdu skvělé limitované edice :-)…


Rtěnka Essence (limitovaná edice 50’s Girls Reloaded, odstín 01 Back to 50’s ) – zážitky s touto rtěnkou by myslím vydaly na samostatný článek a to ji mám teprve pár týdnů :D! Když jsem ji použila poprvé, Péťa šokovaně pravil: „Takhle nechceš jít ven, že ne?“ …brzy si ji však velmi oblíbil a na diskotéce v Livinu mě dokonce přemlouval, abych se jí namalovala :D. Pravdou zůstává, že na denní nošení je tahle rtěnka poměrně dost výrazná, ale přitom je to ten nejklasičtější červený odstín, jaký vůbec existuje. Já si ji vzala ven za bílého dne všehovšudy dvakrát, záleží na denní míře exhibicionismu 8-)…Co se týče rtěnky samotné, je moc fajn, dělá opravdu krásný sytý červený odstín a pokud s ní nebudete pít pivo a líbat mladíky na tváře, budete poměrně spokojeni i s její výdrží :D…


Čokoládová hloubkově čistící maska HaM – tak tahle maličkost mě hodně příjemně překvapila. Jednak svou úžasnou vůní, která v člověku okamžitě vyvolá chuť na něco čokoládového, ale hlavně svými čistícími účinky, díky kterým srazila z vrcholu mého osobního žebříčku levandulovou masku z Avonu :)! Nechala jsem ji působit opravdu jen těch doporučených 15 minut a i za tak krátkou dobu zanechala překvapivě dobrý efekt. Trochu nevýhodou je pro mě to, že tento výrobek má nejen čokoládovou vůni, ale i barvu, takže si pak musím dávat hodně pozor, abych se obličejem o něco neotřela :D. Taky je pro mě nezvykem masku smývat – vždycky jsem používala takové, které se buď samy vstřebaly anebo se slouply, takže mi to připadá jako trochu otravný úkon navíc. Tak či tak ale pozitiva zatím převládají, navíc malé balení za 29 korun vydrží zhruba na 5 použití a ukažte mi jinou takhle dobrou masku, kterou za ty peníze pořídíte…

Okurkový pleťový tonik Ziaja – Ziaja možná není tak úplně známá kosmetická značka – v drogeriích se dá většinou narazit pouze na jejich pleťové krémy. Všimla jsem si ale, že širší sortiment výrobků nabízí např. Teta drogerie nebo Tesco, a právě tam jsem objevila tohle čistítko na obličej. Z okurkové řady už jsem vyzkoušela právě pleťový krém a byl mi věrným pomocníkem po celé loňské léto. A navíc ta úžasná vůně O:-)…ta mě koneckonců přesvědčila i ke koupi tohoto pleťového tonika. Krom toho, že tak úžasně voní po okurkách, neobsahuje žádný alkohol a příjemně osvěžuje a dočišťuje pleť. Na léto zkrátka prima věcička. A ikdyž je to zcela nepodstatná informace, moc se mi líbí ten obal s okurkovýma obrázkama :DDD…



Karel Čapek – Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku

„…Řeknu vám, takové štěně je div přírody; je to nevyčerpatelný zdroj zábavy a loužiček…“

Poslední dobou se mi moc nechce psát – nemám „střevo“ ani nápady a hlavně nemám v tomhle vedru (jo, já vím, že jsem si ještě nedávno stěžovala, jak je pořád hnusně :D) moc energie…a když už nějakou mám, snažím se ji věnovat stavebnímu zákonu nebo jiné podobně hodnotné literatuře 8-). Ale pak mi v jeden den příjde pár milých komentářů a to mě nakopne sem zase něco přidat. Vždycky mě potěší, když zjistím, že to tu vůbec někdo čte :D! Abyste teda neřekli, že pořád jenom vařím, vrátím se k mé druhé nejčastější kratochvíli – knížkám. Od začátku prázdnin už jsem toho přečetla spoustu, ale vzhledem k tomu, že se po zkouškovém zásobím především odpočinkovou, případně dětskou literaturou, nejedná se o žádná složitá filosofická díla, a tak ani velice nevím, co o nich psát.

Čapkovo humorné vyprávění o jeho soužití se čtyřnohými přáteli vznikalo nejdříve ve formě fejetonů  a novinových sloupků. I po několika desítkách let je stále neuvěřitelně aktuální – a to jak jazykově, tak obsahem – a myslím, že se u něj můžou dobře pobavit nejen milovníci zvířat – ikdyž těm je knížka věnována především. Nicméně i do takto vyhraněného povídání dokázal Čapek opět vložit několik svých mimořádných myšlenek, v kterých konfrontuje lidský svět se světem zvířat. Opravdu roztomilou záležitostí jsou ilustrace, které pro knížku stvořil Josef Čapek, ale i série několika fotografií, které pořídil sám autor.

„…Politika, která žije z pěstování nedůvěry, je politika divočiny. Kočka, která nedůvěřuje člověku, nevidí v něm člověka, nýbrž divoké zvíře; člověk, který nedůvěřuje člověku, vidí v něm také divoké zvíře. Svazek vzájemné důvěry je starší než všechna civilizace, a lidstvo zůstane lidstvem; ale zrušíte-li stav důvěry, stane se lidský svět zemí šelem…“

Rychlá smažená rýže

Můj dosud všestranný blog zřejmě právě prožívá přerod v blog o vaření 😀 – jinak si to nedovedu vysvětlit. A co bude dnes dobrého? My dnes budeme mít na oběd tuhle letní zeleninovou rychlovku…

  • olivový olej
  • 2 vejce
  • 4 plátky anglické slaniny nakrájené na nudličky
  • 300 g žampionů
  • 400 g mraženého hrášku
  • sůl, pepř
  • 4 lžíce sójové omáčky
  • 2 lžíce cukru
  • 500 g uvařené rýže

Olej rozpálíme ve větší pánvi, vajíčka vyklepneme do hrnečku, vidličkou je mírně našleháme a pak je vyklopíme do pánve. Snažíme se, aby se vajíčka rozlila do tenké vrstvy a vznikla nám veliká omeleta. Po minutě sejmeme z ohně, omeletu vyklopíme a pokrájíme ji na tenké nudličky. Do pánve vsypeme slaninu a po chvíli i plátky žampionů a opékáme dozlatova zhruba 5 minut. Vsypeme hrášek a opékáme asi 2 minuty. Poté osolíme, opepříme , zvýšíme oheň a přidáme uvařenou rýži. Sójovou omáčku smícháme s cukrem a vzniklou zálivkou přelijeme směs na pánvičce. Nakonec vmícháme nakrájenou omeletu a ihned podáváme.

Nejlepší bramboračka

Jestli jste sami doma jako já a nechce se vám vařit, pořádný kotel polévky je ideálním řešením, které zažene hlad na celý den. Jestli ale jdete večer se Zdenčou do hospody jako já, dejte si radši pořádný flák masa…jinak budete mít kocovinu ještě dva dny :D…

  • 2 hrsti sušených hub
  • 50 g másla
  • 50 g mouky
  • kostka zeleninového bujónu
  • 4 středně velké brambory, nakrájené na kostky
  • 2 mrkve nakrájené na kolečka
  • 1 cibule
  • 1 petržel, oloupaná a nakrájená na kolečka nebo na malé kousky
  • sůl a pepř
  • majoránka
  • 2 hrsti mraženého hrášku

Houby vložíme do kastrůlku, zalijeme asi půllitrem vody a chvíli povaříme. Ve velkém hrnci mezitím rozpustíme máslo a dozlatova na něm opražíme mouku – trvá to asi 4 minuty. Pak jíšku postupně zalijeme zhruba litrem a půl studené vody. Důkladně promícháme, aby se nám nevytvořily hrudky, přidáme bujón, brambory a zeleninu. Přilijeme houby i s vývarem a přivedeme k varu. Jakmile jsou brambory a zelenina měkké, přidáme hrášek. Pak ještě podle chuti dokořeníme a můžeme přidat i prolisovaný česnek. Protože mi v lednici zbyla smetana na vaření, přidala jsem nakonec do polévky ještě i ji. Krátce povaříme a je to! Na bramboračce jsme si pochutnali ještě druhý den, recept je jednoduchý, příprava rychlá a pokud se vám povede jíška, už na tom myslím ani není co zkazit :-)…

Nepečený ostružinový moučník

K výrobě tohoto dortíku mě inspirovala bohatá úroda ovoce na naší zahrádce. Přemýšlela jsem, jak by se daly ostružiny nejlíp zužitkovat, a nakonec jsem objevila v Albert magazínu recept na nepečený piškotový dort, který mi přišel rychlý, jednoduchý, letní – no zkrátka přímo pro mě :D! V původním receptu byly použity borůvky a maliny, ale dortík se dá pochopitelně vyrobit z jakéhokoliv ovoce a stejně tak je možné vyhrát si i s náplní – tvaroh nahradit mascarpone atd…

  • 3 kelímky zakysané smetany
  • 1 polotučný tvaroh
  • 1 kelímek bílého jogurtu
  • 3 sáčky vanilkového cukru
  • 4 lžíce jahodového džemu
  • 2 balení piškotů
  • 300-400 g ovoce dle vlastního výběru

V míse rozmícháme zakysanou smetanu s tvarohem a bílým jogurtem, přidáme vanilkový cukr a jahodový džem, který směs krásně obarví do růžova. Na dno dortové formy vyskládáme piškoty – jeden vedle druhého – a na ně navršíme část smetanového krému, na něj další vrstvu piškotů a na ni opět krém. Pak rozprostřeme zhruba polovinu ovoce, na ni opět piškoty a na závěr zbytek krému. Uhladíme nožem a vršek dortu nazdobímě zbývajícím čerstvým ovocem. Nakonec necháme dortík vychladit – nejlépe přes noc. A pak už ho jen baštíme a sníme o tom , jak by bylo super, kdyby léto trvalo celý rok :-)…

A ještě jeden malý umělecký snímek pro zasmání – kterak se mi podařilo vyfotit se v odraze čajové lžičky :D…

Cuketa s česnekovým dresingem

Naslibovala jsem příliv nových receptů, a tak se pokusím to také splnit…Bohužel se mi většinou nechce přidávat recepty na blog hned poté, co je uvařím a nafotím, takže tento je kupříkladu už staršího data :-). Cuketová sezóna ale myslím stále probíhá, nuže stále se ještě můžete nechat inspirovat ;-). Vzhledem k tomu, že finance se po vodě poněkud ztenčily a já potřebovala, aby mi zbylo ještě na cestu domů, musela jsem se s nákupem dost mírnit. Nakonec mé dilema vyřešil Albert leták, v kterém jsem objevila slevněnou cuketu a rázem bylo rozhodnuto. O zbytek už se postaraly recepty.cz. Všechny suroviny potřebné na tento pokrm byly v Albertě zrovna „v akci“, tudíž mě celý oběd suma sumárum vyšel na míň než 40 korun…no dobře, cenu ve výsledku  ještě trochu srazily ty povracené flašky od piva, co se nám doma nahromadily, ale i tak 😀 !

  • cuketa
  • mouka
  • olivový olej
  • sůl + koření dle chuti (provensálské bylinky, bazalka…)
  • 3 stroužky česneku
  • bílý jogurt
  • zakysaná smetana

Neoloupanou cuketu omyjeme a nakrájíme na kolečka, posolíme a necháme asi 15 minut odležet. Poté slejeme z cuket vodu a lehce obalíme každé kolečko z obou stran hladkou moukou. Já udělala půlku cukety v trojobalu a zbylá kolečka jsem osmahla jen tak bez ničeho. Na pánvi rozpálíme olej a kolečka z obou stran krátce osmažíme. V misce si připravíme dresing, který získáme z bíleho jogurtu, zakysané smetany a rozdrcených stroužků česneku. Můžeme ještě přidat podle chuti nějaké ty bylinky. Po dosmažení přelijeme cukety dresingem a podáváme s bramborovou kaší ozdobené zeleninou.

Léto s Agátou

…nebo spíš léto v úvozovkách :/. Nevím jak vy, ale já si srpen rozhodně představuju jinak. Chtěla bych se každé odpoledne chodit vyhřívat do parku před výstaviště, vytáhnout konečně plavky zahrabané na dně skříně a nemuset spát s krkem omotaným v palestině, protože na mě z toho mizernýho počasí něco leze. Místo večerního cvičení teď ležím v peřinách a cucám jednu Hašlerku za druhou. Na druhou stranu mám ale aspoň konečně příležitost dohnat pár literárních restů. Cítím se dost vyšťavená, tak radši začneme něčím oddechovým :D…

Během prázdnin jsem přelouskala dvě detektivky od Agathy Christie – ta první se jmenovala Vraždy podle abecedy a zpříjemnila mi především děsuplnou chvilku v čekárně u zubaře před trháním mé poslední osmičky. Poté, co Hercule Poirot konečně odhalil jméno vraha, byla jsem připravena zasednout do zubařského křesla a odvážně čelit všem útrapám. Nakonec byla nejhorší útrapou „jen“ umrtvující injekce – samotné trhání proběhlo tak rychle a lehce, že jsem to téměř nezaznamenala. I tak jsem se ale u svého nového mladého zubaře musela uvést jako pěkný strašpytel..jenže kdo se mi diví – po těch jatkách, co jsem zažila ve fakultní nemocnici 😎 ! Vraždy podle abecedy mě hodně bavily a Agátě se opět podařilo příjemně mě zmást :D. Jádrem celého příběhu je série anonymních dopisů, který tajemný vrahoun „A B C“ posílá Herculu Poirotovi a provokuje ho tím k odhalení jeho totožnosti. Mezitím dochází ke třem vzájemně nesouvisejícím, nicméně nepochybně systematickým vraždám – Alice Ascherové v Andoveru, Betty Bernardové v Bexhillu a lorda Carmichaela Clarka v Curstonu. Hercule Poirot pochopitelně nehodlá nechat anonyma povraždit celou abecedu, a tak číhá na čtvrtou oběť začínající na písmenko D. „A B C“ se však tentokrát zmýlí a Poirota tím konečně přivede na správnou stopu ;-)…

Druhá detektivka s názvem Smysluplná vražda mě zas tak moc nechytla. Vadilo mi na ní hlavně šílené množství postav, ve kterých jsem se už na začátku příběhu totálně ztrácela, a kdo by mohl být vrahem, to jsem vážně neměla ani šajnu :D! Tentokrát se na stopu zločinu vydává detektiv v sukních – slečna Marplová, která přijme pozvání své kamarádky z mladých let a navštíví ji v jejím podivném anglickém sídle. Slečna Marplová již brzy po svém příjezdu zjišťuje, že zde něco není v pořádku. Než si však stačí všechny informace srovnat v hlavě, dochází k první vraždě. A podezřelých i motivů je víc než dost…