Měsíc: Listopad 2022

Daisy Mrázková – Slon a mravenec

Po dlouhé době jsem se rozhodla vybrat nějakou hezkou novou knížku pro Olíka. Od té doby, co pravidelně navštěvujeme knihovnu, už mu knihy kupuju jen velice výjimečně. Tuto jsme dostali v rámci spolupráce s knihkupectvím Megaknihy.cz, a protože Vánoce tu budou coby dup, nechám mu ji nejspíš až pod stromeček. Pokud to tedy do té doby vydržím, protože je opravdu moc krásná :-)…

Od Daisy Mrázkové jsme v minulosti četli knížku Můj medvěd Flóra, kterou jsme si s Olim okamžitě zamilovali. Byla jsem si jistá, že ani s ostatními knihami od autorky nešlápneme vedle. Daisy Mrázková má svůj nezaměnitelný styl, v němž se prolíná lyrika s epikou, a půvabné a neotřelé ilustrace, které ke svým knihám sama vytvořila, dodávají dětským příběhům neopakovatelné kouzlo.

V pohádce Slon a mravenec sledujeme společnou domácnost tří zvířátek – slona, veverky a mravence – a peripetie, které jejich vzájemné soužití přináší. Pro slona je všechno moc malé, pro mravence zase moc velké a komplikované. Pouze pro veverku je všechno „tak akorát“ a celé dny se snaží hledat cesty, jak svým kamarádům vyhovět. Dokud jednoho dne neunese veverku z jejich domečku v jeskyni cizí lovec…

Slon a mravenec je vlastně vyprávěním o takové běžné rodině, v níž každý má svoje vlastní potřeby a preference. O neustálém hledání balancu, aby byli všichni její členové pokud možno spokojení. O tom, že každý jsme rozdílní, ale i přesto k sobě můžeme zkoušet hledat cestu a mít se rádi.

Kniha mne příjemně překvapila svým velkým formátem – Můj medvěd Flóra, kterého jsme měli půjčeného z knihovny, byl velikosti mnohem menší. Na velkém formátu samozřejmě lépe vyniknou půvabné ilustrace, díky kterým je i pro dospělého radost knihou listovat.

Celkově jsem zpracováním i poselstvím příběhu nadšená. Myslím, že je to ta pravá knížka pod stromeček a jsem si jistá, že i Oli si ji zamiluje.

Lečo s klobásou

Trochu netradičně, když zima už klepe na dveře, přináším jeden ryze letní recept. Přestože uzeniny prakticky nekupuju, čas od času se u nás vždycky nečekaně zjeví nějaké klobásy a tentokrát mě napadlo, že bych je místo obligátní večeře mohla použít do leča. Doma jsem zrovna měla nějaké archaické vydání OnaDnes s maďarskými recepty, a tak bylo rozhodnuto.

  • 800g paprik (směs několika barev)
  • 400g rajčat
  • 1 cibule
  • 1 stroužek česneku
  • 100g slaniny
  • 2 klobásky (podle počtu strávníků – klobása/osobu)
  • 2 lžíce oleje
  • 1 lžička mleté papriky
  • sůl
  • 1 lžička rajského protlaku

Papriky omyjeme, podélně rozpůlíme, očistíme od semínek a středu se stopkou a pokrájíme na proužky. Rajčata omyjeme, rozpůlíme a nakrájíme na plátky. Cibuli oloupeme, rozpůlíme a nakrájíme na měsíčky. Česnek prolisujeme. Slaninu nakrájíme nadrobno. Klobásky podélně rozpůlíme. V širší pánvi s rozehřátým olejem orestujeme slaninu a cibuli, vmícháme mletou papriku, zalijeme trochou vody a promícháme. Přidáme pokrájenou papriku, osolíme a pod pokličkou podusíme asi 8-10 minut. Přidáme rajčata, rajský protlak a česnek a dusíme, dokud není zelenina měkká. Lečo servírujeme s opečenou klobáskou.

Polohovací stůl Delso Projuster

Dnes tento svůj virtuální prostor pro změnu propůjčím svému muži, aby se s vámi podělil o dojmy z testování své nové pracovní plochy 🙂 Pokud stejně jako on pracujete u počítače a pozorujete na svém těle řadu neblahých důsledků sedavého zaměstnání, možná vás jeho recenze inspiruje.

Dnešní článek bude vlastně o prvním kusu nábytku, který jsme si pořídili do nového domu. Jak již název napovídá, řeč je o pracovním výškově nastavitelném stole Delso, který se dá využívat jako klasický kancelářský stůl i dnes čím dál víc populární „standing desk“. Původně jsem chtěl s jeho koupí počkat, až budeme nastěhovaní v Ptačím hnízdě, ale nakonec to uspíšily mé vleklé zdravotní problémy, zhoršující se dlouhodobým sezením. Tomu se bohužel při svém převážně sedavém zaměstnání zcela vyhnout nemůžu, co se ale ovlivnit dá, je možnost občas si k práci prostě stoupnout – a přesně to mi stůl Delso umožňuje.

Nejprve jsem se samozřejmě pustil do důkladného průzkumu trhu, z něhož mi jako pomyslný vítěz nakonec vyšel model Delso Projuster. Stůl je stabilní a má robustní konstrukci. Deska je z laminátu v dekoru dubu a má rozměry 160 x 80 cm, což je naprosto dostačující pro to, aby se vám na něj vešel monitor, laptop, lampa, reproduktory a ještě zbylo dost místa pro další nezbytnosti. Deska působí kvalitně, ale do budoucna bych ji přesto rád nahradil za dubové dřevo, protože v domě se chceme vyhýbat imitacím a preferujeme přírodní materiály. To už je ale spíše věcí vkusu uživatele.

Co se týče pohybových vychytávek, stůl má 2 elektromotory, anti-kolizní systém (s dětmi člověk ocení) a paměťový ovladač. Do paměti lze uložit 3 polohy, ale reálně používám jen 2: sezení na 72 cm a stání na 108 cm. Ovladač zatím nemám ke stolu přišroubovaný, abych jej mohl schovávat před naším malým neposedou, který rád mačká tlačítka, zvláště ta, která svítí. Ke stolu jsem od Delso objednal také box na kabely, do něhož mám v plánu umístit pětipsa s přepěťovou ochranou. Jak lze vidět na fotce výše, cable management zatím není úplně dořešený, ale pracuje se na tom 😉


Montáž mi dala poměrně zabrat, ale bylo to z velké části i proto, že jsme museli nábytek v našem obývacím pokoji (který ale slouží zároveň i jako pracovna a dětský kout) trochu přeskládat a přeorganizovat, aby místnost dál mohla plnit všechny své funkce. Po 3 měsících poctivého testování můžu prohlásit, že jsem zatím velmi spokojen a stůl splňuje má očekávání. Snažím se pravidelně střídat sezení a stání – přes den více stojím a k večeru už spíše přecházím k sezení.

A na závěr jedna dobrá zpráva pro ty, kterým by se výškově nastavitelný stůl od Delso Interiéry také líbil. Se slevovým kódem „PTACI HNIZDO“ získáte na svůj nákup na delso.cz 5% slevu.

Vděčnost

Už delší dobu to tu na blogu docela stagnuje. Nebyl čas, energie a vlastně ani chuť na nějaké psaní. Tenhle podzim nám dává celkem zabrat. Asi to znáte. Jsou dny a týdny, které uplynou a vlastně máte pocit, že proletěly jak mžik a nic zásadního nepřinesly. A pak se během pár dnů odehraje celý život. Tak nějak tak to teď mám. Do toho jsem narazila na jeden starší nevydaný článek, který mi tu visí už přes rok v konceptech. A zdá se mi vlastně aktuální natolik, že ho sem asi nakonec i po té době zveřejním.

Srpen 2021

Poslední dobou jsem se potácela v takové prazvláštní „postcovidové“ depresi. Na vině je asi víc věcí – nejen celej ten divnej rok, co za sebou máme. Ale i fakt, že v poslední době nějak v mém světě nic nejde podle plánu. Není to tak, jak by to mělo být…

Dnešní den mi ale připomněl, že ty nejlepší věci v životě, se mi prostě staly. Nijak zvlášť jsem o ně neusilovala. Neměla jsem je vytyčené někde ve svém pomyslném harmonogramu s deadlinem pro splnění. Zkrátka mě potkaly. Moje nejlepší kamarádky, které mám od dětství až dodnes. Celkově dobrý kolektiv na gymplu, díky kterému vzpomínám na léta na střední v dobrém – a že je na co vzpomínat :-)! Práva – moje alma mater, na kterou jsem si dala přihlášku vyloženě jen z hecu a ani by mě nenapadlo, že to jednou doklepu až ke zdárné promoci. Nijak zvlášť mě za srdce nechytly, ale právě díky nim jsem získala svou současnou práci a s ní i nové přátele, a to bych za nic nevyměnila. Náhodné setkání jednoho večera v Yachtu, kde jsem se octla shodou celé řady okolností a potkala tam muže svého života. A nakonec i Oli, který mezi nás přišel s takovou lehkostí a samozřejmostí včetně toho, jak nekomplikovaně jsem prožila těhotenství a vlastně i porod (ač o tom bych rozhodně neprohlásila, že proběhl bez mého úsilí :D)…

„Někdy má člověk chuť udělat ve svém životě změnu, ale je potřeba být vděčný i za všechno to dobré, co je tady a teď.“ A tak jsem vděčná – především za tahle dnešní slova, která mi umožnila podívat se na tu svou bublinu zase z jiné perspektivy. A znovu uvěřit v to, že ty dobré věci se prostě stanou.