Mangoldová polévka

Zbožňuju recepty s příběhem a toto je jeden z nich 🙂 Mangold je zelenina, jejíž název je mi sice znám, ale jinak jsem se s ním nikdy blíže nesetkala – až teď. Už od naší první návštěvy loni na podzim fandíme s O. projektu „Zahrada u řeky„. Zahrada slouží především jako edukační středisko, ale jednou týdně bývá otevřena také pro veřejnost, čehož rádi využíváme. Nejradši trávíme čas v „blátivé kuchyňce“ či nově otevřeném slámovém bludišti, ale pokud je možnost, Oli se rád chopí i konvičky a zalévá osázené záhonky. A protože je zrovna období sklizně, za naši poslední zalévací „brigádu“ jsme si odnesli výslužku v podobě rajčat, cukety, okurky a velké náruče mangoldu. Doma jsem se tedy pustila do gůglení a během chvilky byla na světě polévka.

  • 1 svazek mangoldu
  • 1 větší žlutá cibule
  • 3 střední brambory
  • 2 stroužky česneku
  • 1l vývaru
  • sůl, pepř
  • olej
  • kokosové mléko
  • 4 plátky anglické slaniny

Mangold je zelenina chuťově podobná špenátu, s tužšími řapíky. Proto začneme tím, že si mangold opereme a rozdělíme na listy a řapíky, přičemž obojí pokrájíme na menší kousky. Na troše oleje osmahneme pokrájenou cibuli. Jakmile zesklovatí, přidáme oloupané a na kostičky pokrájené brambory spolu s řapíky mangoldu. Chvíli opékáme a poté přidáme vývar a mangoldové listy. Krátce povaříme, přidáme prolisovaný česnek a vše tyčovým mixérem rozmixujeme dohladka. Podle chuti dosolíme a opepříme.

Hotovou polévku dozdobíme kouskem anglické slaniny, kterou jsme si předtím opekli na pánvi a zakápneme trochou kokosového mléka, které výraznou chuť mangoldu krásně zjemní.

Naše jarní výlety

S jarem (a dalším lockdownem) jsme rozjeli výletovou sezonu (z počátku v mezích našeho okresu 😎 ve velkém. Až mám obavy, aby se mi sem všechny ty zážitky vlezly 🙂

Rozhledna Chvalovka

Nejprve jsem byla trochu nešťastná, když jsem přemýšlela, kam budeme ty tři týdny jezdit na výlety, aniž bychom se tam potkali se zbytkem Brna… Ale brzy jsme zjistili, že i v rámci okresu Brno-město je stále spoustu hezkých míst, kde jsme dosud nebyli a kde by to nemusela být úplně boxovaná v davu. Jedním z těch míst je i vyhlídka Chvalovka nad Bystrcí. Hned na začátku stezky najdete několik dřevěných postaviček, mezi nimiž nechybí Krteček nebo králíci z klobouku, což dětské účastníky výletu dobře naladí 🙂 A pak už cesta pokračuje hezky do kopce a lesem. Nutno podotknout, že rozhledna jako taková je dost punk – v podstatě se jedná o jakýsi posed, takže s malými dětmi bych se až nahoru určitě nedrápala. Procházka lesem byla každopádně moc příjemná, ač cíl nás mírně zklamal.

Pozořické slámové Velikonoce a Santon

O Pozořicích a jejich slámovém umění už jsem tady psala v článku o našich zimních výletech, kdy jsme navštívili zdejší proslulý Betlém. Na Velikonoce si místní rovněž připravili tematickou výzdobu, a protože o Vánocích se nám tu moc líbilo, rádi jsme si sem udělali výlet znovu. Vyšlo to právě na den Olího narozenin 🙂 Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na Santonu, kolem kterého vždycky jezdíme po dálnici, ale dosud jsme tam nebyli. Na kopečku nás čekal pěkný rozhled a kousek pod vrcholem i stylová keška, byť v poněkud náročnějším terénu.

Rajhradská bažantnice

Tenhle výlet byl dalším příjemným překvapením. Rajhrad sám o sobě je super výletním cílem a vůbec by mě nenapadlo, že na cestě po bažantnici nás čeká tolik vyžití. Jednak to tam je naprosto skvělé pro malé cyklisty, protože tu není velký provoz, takže Oli tam mohl drandit hlava nehlava. Bažantnici jsme navíc navštívili v době, kdy začínal růst medvědí česnek, takže to v lese nádherně vonělo a odnášeli jsme si plnou tašku, z níž jsem pak doma vyráběla lahodné pesto. A i ty bažanty jsme nakonec viděli :-)! Baby bonus navíc: Před vstupem do bažantnice potkáte pěkné nové hřiště s výhledem na klášter.

Naučná stezka Pohádkový potok, Nebovidy

Na tuto stezku jsme se chystali už na podzim, ale došli jsme pouze ke studánce u víly Vrbičky a vrátili se, protože les byl po deštích moc rozbahněný. Tentokrát jsme nevyráželi z Moravan, ale z Nebovid, a přestože se zpočátku zdálo, že jsme si možná naplánovali až moc velký okruh, O. to ušel úplně v pohodě. Naučná stezka je totiž opravdu zábavná a krásně ztvárněná – každé zastavení odkazuje na nějakou pohádku (jak napovídá samotný název stezky) a doplňují ho různé interaktivní prvky, jako dendrofon nebo „pavoučí síť“ na prolézání.

Židlochovický zámecký park

Další vydařený výlet jsme podnikli do nedalekých Židlochovic. Rozsáhlý zámecký park překvapí především tím, že se v něm zcela volně prohánějí jeleni a mufloni. Naše dítě pak zaujalo také to, že kousek za zdmi parku vedou koleje, takže zde můžete pozorovat i o víkendu ne příliš čilý železniční ruch 🙂 Doporučuji přibalit odrážedlo a pečlivě se rozhlížet kolem sebe, protože tu hodně frčí hra s malovanými kamínky, která příjemně zpestří každý výlet 🙂

Rusalčino jezírko, Vysoká u Příbrami

A teď výjimečně jeden středočeský výlet, a sice do Vysoké u Příbrami, která je známá jako venkovské sídlo Antonína Dvořáka. Právě při procházkách okolními lesy k rašelinovému jezírku, které dnes nese přízvisko „Rusalčino“, prý Antonín Dvořák čerpal inspiraci pro jedno ze svých nejslavnějších děl – operu Rusalka. Procházka hustým lesem v ponurém odpoledni měla své kouzlo a navíc byla vyšperkována i honbou za ukrytými malovanými kamínky – bojovkou, kterou tu pro malé turisty vytvořil Sokol Příbram.

Rozhledna na Kobylím vrchu

No a zakončit to tu nemůžeme ničím jiným, než výletem mezi vinice, který má své kouzlo i na jaře, kdy do vinobraní je ještě daleko 🙂 Rozhledna na Kobylím vrchu je báječná především svým netypickým tvarem a bezbariérovostí – nemusíte se sem bát vystoupat ani s těmi nejmenšími (ač na vrcholku se to tedy povážlivě kýve :D). Dechberoucí výhled na okolní vinice a Pálavu na obzoru je už jen třešinkou na dortu. Z Kobylí jsme odjížděli bohatší o další krásný zážitek a 6 lahví vína. A to na těch výletech na jih milujeme především :D!

Naše zimní výlety

S lehkým zpožděním jdu dnes zavzpomínat na naše zimní toulací akce, které byly sice kvůli covidu poměrně omezené, ale i tak to stálo zato.

Slámový betlém v Pozořicích

Hledali jsme nějaké pěkné místo na rodinný výlet na Boží hod a nakonec jsme vyrazili podívat se na unikátní slámový betlém do nedalekých Pozořic. Pro divocha jako je O. je to rozhodně zajímavější varianta, než třeba jesličky v kostele – tady se mohl mezi všemi postavičkami proběhnout, osahat si je… Zdejší betlém čítá téměř šest desítek postav a nechybí tu jak klasické figury Josefa s Marií a Ježíškem či tří králů, tak i různá zvířátka. Za nás moc příjemný vánoční zážitek.

Ekofarma Jalový dvůr

Místo, které nás naprosto okouzlilo – jistě i díky tomu, že jsme si pro jeho návštěvu vybrali krásný slunečný den a nezapomněli s sebou v aktuální sněhové nadílce přibalit saně, na kterých se z kopců nad farmou luxusně sáňkovalo :-)! Na farmě, která se nachází nedaleko Slavkova, chovají spoustu zvířátek – koníky, ovečky, kozy, oslíky, lamu… Pro děti je to tu jako dělané a nechybí ani hřiště, odkud jsme O. málem nemohli dostat. Myslím, že sem se budeme pravidelně vracet – minimálně v zimě na tu sáňkovačku :-)!

Maková hora

Z Moravy si na chvíli odskočíme do středních Čech, kde jsme při vánoční návštěvě Příbrami jeli zkontrolovat Péťovu kešku na Makovou a doplnit nový logbook. Už to bylo třeba, protože naposledy jsme tu byli, když měl Oli teprve pár měsíců 🙂 Maková hora u Smolotel je působivým poutním místem s barokním chrámem sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské z 18. století. Kostel bývá otevřený jen při příležitostných bohoslužbách, ale tentokrát jsme měli štěstí a nahlédli jsme tak na chvíli i dovnitř.

Přírodní park Záhlinické rybníky

Tohle byl náš poslední výlet za hranice okresu 😎 Záhlinické rybníky jsou samozřejmě srdcovka, kam jsme se jako děti najezdily až až a nemohla jsem se dočkat, až se tu na kole poprvé projede taky Oli. Mezi rybníky vede zpevněná silnice a ač tu občas nějaké auto či cyklista projede, provoz je tu v neděli před obědem velmi mírný 🙂 Zároveň byly na konci února rybníky ještě zamrzlé, takže jsme se nemuseli moc bát, že O. někde sjede z cesty a žbluňkne do vody 😎

A day in a (covid) life

Někteří z vás si možná vzpomenou na můj někdejší pokus zaznamenat jeden den života na mateřské, když byl Olimu cca rok. Už delší dobu jsem si říkala, že by bylo fajn tento experiment zopakovat a porovnat, jak se náš život s Olim zase změnil. Mezitím přišel covid a mám pocit, že tím se změnilo úplně všechno 😎 Takže dnes přináším jednu malou vzpomínku na listopadový den, kdy ještě Péťa pracoval z domu a všichni jsme doufali, že druhou vlnou to všechno skončí…

6:00 Na některých věcech ani covid ani čas nic nezmění. Třeba jako na budíku od O. v 6 ráno 8-)…

6:19 Zjišťujeme, že O. se počural. (To byly ještě staré časy, kdy jsme byli moc líní dávat ho hned po probuzení na nočník.) Po přebalení následuje tulení u nás v posteli a mazlení se s „Kočí“, což je můj plyšový kočičí polštářek, který jsem dostala od paní Shirley – maminky Jennifer k Vánocům, a O. mi ho znárodnil 😎

6:51 Ráno pouštíme Olimu pohádky na tabletu. Asi to není úplně výchovné, ale je to takový pohodový start do nového dne. My rodiče si u toho můžeme ještě v klidu dospat. Dneska už jsem odpočatá, tak si čtu ve zprávách na Seznamu rozhovor s ministrem zdravotnictví.

7:25 Vstávám a jdu dělat snídani. Jako obvykle připravuju ovesnou kaši na dvacátý způsob, ale stále se u nás těší velké oblibě. U míchání kaše většinou projíždím Instagram.

7:50 O. přichází na snídani.

8:00 O. dosnídal, hraje si s krabičkou náplastí. Vždycky chce přelepit nějaké imaginární bebínko a asi za deset sekund už si náplast zase strhává :D. Vybírá si knížky, které si spolu budeme číst. Aktuálně se těší velké oblibě leporelo o životě v mraveništi, náš evergreen Psí knížka od Terezy Říčanové, kterou naprosto milujeme, či Kufříková bible, co dostal od babičky.

8:35 Jako každé ráno se jdu postarat o obsah myčky a pak se pouštím do úklidu v naší skříňce s čajem a kávou, zatímco O. si staví koleje.

9:00 Převlíkám se z pyžama a poklízím, co je zrovna potřeba. Olíček si mezitím prohlíží svůj mašinkový časopis 🙂 Pak jdu zabalit knížku, kterou se chystám odeslat poštou jedné paní. Po dlouhé době se nám zase někdo ozval na inzerát na Bazoši. Vždycky jsem ráda, když se takhle nějaké věci zbavíme, ale zároveň ji ještě někdo využije.

9:45 Péťa vstává (ten čas ani nekomentuju 😎 Já už se pouštím do vaření oběda, krájím zeleninu na polévku. Oli mi asistuje a bere sušené houby, aby je odnesl ukázat do svého vozového parku. Jenom slyším: „Pěkně voní, čuchni si, mašinko!“ 😀 P. jde do ložnice ke svému improvizovanému stolu pracovat.

10:06 Polévka už se vaří, tak si jdeme s Olíčkem hrát. Přichází mi SMSka od PPL – čekám dnes balíček s několika vánočními dárky.

10:45 Kurýr z PPL je tady. Běžím dolů pro balíček. Je to objednávka z Pleasu, kde jsem na podzim poprvé objednávala nějaké nátělníky a tričko pro O. Super, pokud hledáte na děti něco levného, bavlněného, českého a bez potisku komiksových postaviček 😎 Teď jsem udělala velkou objednávku k Vánocům pro celou rodinu. Jako dárek k nákupu přišla funny silikonová chňapka do kuchyně, které se hned zmocní Oli a začne si s ní hrát 😀

11:00 Voláme si na Whatsupu s prarodiči.

11:55 Jdeme všichni společně obědvat. O. si dnes dokonce přidá polívku! A má recht, protože tahleta pohanková se sušenýma houbama je i moje oblíbená 🙂

12:45 Péťa přemisťuje svou kancelář zpátky do obýváku a my s O. jdeme prozměnu okupovat ložnici. Na dobrou noc předčítám naši oblíbenou knížku o Krtečkovi.

13:13 O. vytuhnul, hurá! Jdu nahodit trochu make-upu. Péťa má pracovní hovor, takže musím počkat, až ho vyřídí, a pak se teprve můžu vrhnout na myčku, zaneřáděnou linku a vůbec provést malý rychloúklid. Protože mám dnes kreativní plány, stihnu ještě vyrobit várku slaného těsta na odpolední tvoření 🙂

15:20 O. se budí. Náš malý otesánek dnes slupne na svačinu tři (malý) jogurty jako nic 😀 To říkám, že už dlouho je výhodnější ho šatit než živit.

16:00 K tátově úlevě vyrážíme ven 😎 – na poštu s balíkem. Po cestě potkáváme tetu Janu, se kterou se známe z batolecího cvičení. Přes léto jsme spolu hodně chodívali ven, ale teď se bohužel kvůli covidu moc nepotkáváme 🙁 Postěžujeme si, jak to (ne)zvládáme a my pokračujeme na poštu. Tam O. šíleně zlobí, plazí se tam po zemi, já zpocená až na zadku a ještě narazíme na dost nepříjemnou ženskou za přepážkou. Naštěstí tam nejsou skoro žádný lidi, takže trapas není velikej 😎

17:00 Konečně doma. Vytahuju těsto a nadšeně se pouštíme do výroby ozdob ze slaného těsta. Mám teda bohužel jen dvě srdíčková vykrajovátka, ale Olimu to vůbec nevadí, nadšeně testuje těsto a tuhle aktivitu si vyloženě užívá… Dokud mu nepodjede pod nohama stolička a on se při pádu nekousne do rtu… Z pusy mu valí krev a musí to pekelně bolet. Honem ohledávám ústa a uleví se mi, když vidím, že to nebude nic horšího. Běžíme do koupelny to umýt a pak vytahuju z mrazáku svůj svatý grál – chladící tělesa do termotašky. O. je začne olizovat a hned je po řevu 🙂

18:00 Péťa pro dnešek končí s prací. Whatsupujeme s tetou, která má dnes svátek. Ohřívám večeři a pak mám v plánu poklidit si noční stolek a vytáhnout už i nějakou vánoční výzdobu.

20:25 Čtu Olimu na dobrou noc.

21:05 O. je konečně tuhej a já se jdu vyvalit na gauč. Mám v telefonu stažený Příběh skříně – krátký e-book o zákulisí oděvního průmyslu a je to tedy docela mazec.

22:15 Už toho dneska bylo až až, tak jdu taky spát.

Zima v obrazech

Přijde mi, že ta letošní zima byla vlastně docela krátká a ani mi nevadila tolik jako obvykle. Nevím, jestli je to tím, jak jsme se opět snažili co nejvíc času trávit venku (a má zásoba oblečení do mrazu se letos rozrostla o pár nových hřejivých kousků) nebo tou štědrou sněhovou nadílkou, která nám možná měla vynahradit tu studenou sprchu, která přišla po Vánocích s dalšími uzávěrami… Každopádně tu jdu zakonzervovat pár milých vzpomínek na všechno to hezké, co nás během této zimy potkalo.

Před Vánocemi jsem chytla nějakou tvořivou vlnu. Kromě toho, že jsme hodně doma vyráběli s Olim, jsem se letos vrhla i na dlouho plánovaný projekt adventní věnec. A ač nebyl zrovna dokonalý, přesto ho zbožňuju a měla jsem z něj ohromnou radost.

Ještě před rokem by nás asi ani nenapadlo, že se tyto Vánoce budeme scházet v Podzámce, s rouškama v kapse a svařákama v termosce. Ale naše tradiční setkání na Štěpána už je tak vžitou tradicí, že nás ani covid nezastavil. Díky, holky moje 🙂

To letošní nadšení u vánočního stromečku bych přála zažít každému. Doteď jsem nechápala, co je pravdy na tom, že s dětma člověk znovu objevuje dávno zapomenuté kouzlo Vánoc. Ale letos, kdy je Oli celé opravdu naplno vnímal a prožíval, mě to vážně dostalo. A všichni jsme si to ohromně užili spolu s ním.

Tolik sněhu napadlo, že jsme vytáhli dokonce i staré saně ještě po nás s bráchou! Za sněhem jsme nemuseli ani daleko – občas stačilo i vylézt před barák, na což tady v Brně nejsme moc zvyklí :D. Jindy stačilo popojet pár kiláčků za Brno a všude bílá nádhera.

Snad jste si tu letošní zimu i přes všechny ty komplikace taky užili. A teď už vítám jaro s otevřenou náručí 🙂

Nápady na tvoření s batoletem

Tak nám ode dneška zase (po kolikáté už?) nastává pár perných týdnů plných zákazů a omezení. Asi neznám žádnou mámu, na kterou by z toho už nešly mrákoty. A protože nápadů a inspirace na domácí aktivity není nikdy dost, vydolovala jsem z útrob své fotogalerie pár našich výtvorů za uplynulý půlrok. Většina je spíše sezónní záležitostí, ale třeba vás i tak něco z toho inspiruje a zachrání zbytky domácí pohody 🙂

Jednoduché lepení k povídání o aprílovém počasí – mráčky zrecyklované ze starého výkresu, koulící oči (seženete např. v Tigeru) a efektní obrázek je na světě.

Prázdninové vyrábění podmořského světa, k němuž mě inspirovaly tyhle krásné samolepky (rovněž z Tigera). Pozadí jsem vytvořila za Olíkovy asistence hlavně já, ale lepení výsledné kompozice už bylo čistě na něm. Skvělá pomůcka k vyprávění o moři a zvířatech, která tam žijí 🙂

Existuje větší podzimní klišé, než vyrábění kaštánkových zvířátek? Asi ne – i u nás na ně samozřejmě došlo. Což mi připomíná, že tu stále přechovávám v krabici několik desítek kaštanů, které jsme si „hrozně nutně“ museli odnést z naší říjnové procházky domů 8-).

Nasbírané vylisované listy jsme lepili na nakreslený holý strom…

…nebo z nich vytvářeli tyhle vtipné ptáčky. (Inspirace na mě vyskočila na nějakém zahraničním kanále na Instagramu.)

Pokud máte radši tvoření s nějakou přidanou hodnotou, mohla by se vám líbit tahle jednoduchá hra, na jejíž výrobu budete potřebovat jen kus kartonu, lepidlo a barevné papíry. Skvělé na procvičování barev a tvarů a Oli se s ní neskutečně zabavil!

V předvánočním čase jsme se pustili do vyrábění srdíček ze slaného těsta, které jsme pak použili jako ozdoby na stromeček, ale také třeba jako jmenovky na dárky. Ty se ostatně hodí celoročně, protože neustále někdo něco slaví, takže pokud máte nějaké dostatečně neutrální vykrajovátko, proč tuhle aktivitu nevyzkoušet i mimo Vánoce :-)?

Zlatý hřeb našeho vánočního tvoření (nepočítám-li svůj první adventní věnec O:-)) bylo ovšem toto mikulášské trio vyrobené z různých materiálů posbíraných v domácnosti. Podobným způsobem by se určitě dalo vyrobit spoustu různých pohádkových postaviček.

Lednové narozeniny Olíkova nejoblíbenějšího prarodiče si samozřejmě žádaly výrobu blahopřání a pustil se do toho s opravdovým zápalem a nadšením, takže jsem ani neměla tendence ho nějak moc usměrňovat jako obvykle. Dílko není zrovna dokonalé, lepidlo bylo úplně všude, zato to bylo vyrobeno fakt od srdce :D…

A na závěr opět něco, co se dá vyrábět i s těmi úplně nejmenšími, pokud si ochotně nechají pomalovat ručičku. Blahopřání pro naši (pra)babi k zítřejším 89. narozeninám 🙂

Snad se někomu z vás tato várka inspirace hodila a já už jdu honem vymýšlet nějaké tvoření na ty nadcházející 3 dlouhé týdny, co nás čekají…

3 roky

S dětmi opravdu život letí jako blázen. Nemůžu uvěřit, že od posledního updatu o Oliho rozvoji už uplynul zase téměř rok! A co všechno se za tu dobu opět změnilo…

  • Oli v necelých třech letech nosí velikost 98/104 a váží zhruba 14,5 kila.
  • Nebýt covidu, asi bychom už kočár definitivně zazimovali, nicméně tím, jak jsem přestala jezdit městskou a občas s ním přecejen potřebuju jít delší trasu nebo vezu nějaký větší náklad, ještě kočár celkem užijeme. Na výlety ani k prarodičům už ho ale delší dobu nevozíme a O. bez problémů ujde třeba i 5 kilometrovou procházku.
  • Klepu na dřevo, ale odpolední spánek (cca od 1 do 3) u nás pořád ještě funguje a jsem za to neskonale vděčná. Bohužel je to ale zase na úkor spánku nočního, který teď trvá cca jen od 9 do 6 a já tak musím chodit brzo do postele, pokud chci mít svých 8 hodin spánku denně (jakože CHCI :-D!). Noci bývají povětšinou klidné, ač jsme teď na podzim měli období, kdy se O. v noci víc budíval (možná špatné sny?), ale zase to pominulo.
  • S jídlem se O. trochu zkazil – respektive zkazili mi ho prarodiče 😎 Je teď víc mlsnej, loudívá na mě šťávičky (Hipp džusíky, co mu dávaj naši), Hipp tyčinky, Kinder čokoládu, zavařeniny… Někdy vyměknu, ale většinu času se snažím napravovat režim povolený během pobytu u prarodičů. Na snídani nejčastěji připravuju různé varianty ovesné kaše, jogurt s ovocem, případně mu zaleju Emco nebo MixIt cereálie s mlíkem, pokud mám línější ráno 😎 Jako hlavní jídlo dne točíme přes týden naše oblíbené stálice – jednou týdně rybu (většinou lososa), jednou týdně luštěniny (většinou červenou čočku), občas těstoviny, rizota a pak různé zeleninové zapékané variace. Naštěstí je O. pořád polívkový a začíná být i poměrně masový, tak tomu víc přizpůsobuju náš jinak spíše vege jídelníček. Z ovoce má rád téměř vše, ze zeleniny hlavně rajčata a okurky – naopak odmítá třeba papriku, kterou dřív normálně jedl. A kupodivu není vůbec pečivovej po mě – maximálně vezme na milost chleba s máslem na večeři (cokoliv mu na něj položím, ať je to sýr či šunka, obvykle sundá a nejí) nebo knackebroty k míchaným vajíčkům. Každopádně co tak slýchávám o jiných dětech nejedlících, nemáme si ještě vůbec na co stěžovat a obecně je to s O. na jídlo většinou celkem pohoda a nad ničím se moc neofrňuje.
  • V jídle už je víceméně samoobslužný – nají se lžičkou a už se celkem naučil i napichování vidličkou. Občas už si dokonce i způsobně utře pusu do ubrousku místo do rukávu čistýho trička 😎
  • Co se týče odplenkování, výraznější úspěchy v této oblasti zaznamenáváme někdy od podzimu, kdy jsem mu před den začala dávat slipy i za cenu častých nehod a můžu říct, že to celkem dost pomohlo – začal si sám říkat, že se mu chce, ač na spaní se ještě bez pleny rozhodně neobejdeme. Teď po Vánocích přišel zase jakýsi regres a nehod přes den je opět víc, ale snažím se z toho nedělat vědu a vyčkávám na jaro/léto, kdy to bude všecko zase krapet jednodušší a snad se těch plen konečně definitivně zbavíme.
  • Rádi spolu malujeme, tvoříme a lepíme. Stále ho moc baví samolepkový časopis Kutílek, který mu děda na můj popud předplatil k druhým narozeninám a jsem nadšená z toho, jak spoustu úloh, jako spojování puntíků, které ještě před rokem vůbec nepobíral, už začíná hezky zvládat.
  • Oliho záliba ve vlacích od minula také nabrala nových rozměrů. Připadá mi fascinující, kolik různých typů mašin dokáže pojmenovat a hlavně je i naživo poznat! Hlášky, co slýchá na nádražích, už zná nazpaměť a používá je při svých hrách, což je neuvěřitelně komické 😀 („Žádáme cestující, aby při pohybu v kolejišti dbali své osobní bezpečnosti a nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku :D…“) Do domácí sbírky nám přibylo kvarteto Českých drah, několik nových vláčků, igráček pan výpravčí i s plácačkou, depo od Ježíška a nadšení sklidilo také předplatné časopisu Můj vláček, který vydávají rovněž České dráhy. Za ten rok jsme taky zjistili, že lidi kolem drah jsou často moc milí k takhle nadšeným dětem – při pozorování na našich oblíbených místech na nás často strojvedoucí mávají a houkají a jeden pan strojvedoucí už dokonce vzal Oliho i do kabiny a projel se s ním po nádraží O:-)
  • Často mě překvapí jeho fantazie a to, jak při hře cokoliv může být čímkoliv – např. dřevěné kostky na stavění představují různé jídlo, kolíčky na prádlo jsou mašinky apod. Doma vyznáváme hračkový minimalismus, ač si kvůli tomu občas připadám jak krkavčí máma, ale tohle mě jen utvrzuje v tom, jak málo hraček ve skutečnosti děti potřebují.
  • V čem minimalismus nevyznávám jsou však samozřejmě dětské knihy, těch nám stále nenápadně přibývá O:-) Spíš než přes den jsme si teď navykli předčítat si je před odpoledním spánkem a večer na dobrou noc. Největší oblibě se aktuálně těší ty o krtečkovi, o mašinkách a bagrech z Levných knih a nejnovější Počítání z nakladatelství Baobab, kterou Oli našel pod stromečkem.
  • Čísla ho teď opravdu zajímají. S občasnou chybkou dokáže napočítat do 10 a spočítat maximálně 10 předmětů. Začíná projevovat zájem také o písmena – pozná „O jako Oli“ a občas se ptá, co je kde napsané.
  • Rád si prozpěvuje a občas nám s Péťou nakazuje, ať mu do toho nezpíváme, že chce zpívat sám :D. Má rytmus i paměť na texty. Hned zbystří, když v rádiu hrají nějakou naši oblíbenou písničku (třeba u I want to break free hned hlásí, že „to je ta naša“ a ví, že ji zpívá kapela Queen).
  • Umí s přehledem anglicky všechny barvy, jejichž název zná i v češtině. Dokáže říct anglicky, jak se jmenuje a kde bydlí.
  • Cizí lidé (ale i my doma) často žasnou nad vyzrálostí jeho verbálního projevu, nad tím, jak se vyjadřuje, často i v souvětích, jaké výrazy používá. Ještě víc mě těší, jak u něj už postupně pozoruju i rozvoj emoční inteligence – např. když jeho sestřenice pláče, konejšivým hlasem se ji snaží utěšit. Jednou mě úplně dojal, když jsem servírovala oběd a on slezl ze židličky a přišel mi zastrčit triko do kalhot, aby mi netáhlo na ledviny 😀 Miluju jeho dětské projevy lásky, pusinky a když mi říká „Já tě mám nejradši, maminko“ <3
  • Se vztekáním už bojujeme méně často, spoustu situací se učíme zvládat s větším klidem, ale myslím, že naučit se sladit naše temperamenty bude (pro nás oba) celoživotní škola trpělivosti. Každý den se snažím být vděčná za tu příležitost pracovat na sobě, ač je to někdy tak nesmírně těžké. Ale to obohacení, které do našeho života s Olim přišlo, prostě za ta občasná příkoří stojí 🙂

Naše podzimní výlety

Moje předsevzetí pokračovat v nastolené tradici víkendových rodinných výletů i na podzim jsme myslím naplnili beze zbytku. Překrásné babí léto nám přálo a většina míst nás okouzlila natolik, že se určitě budeme vracet i opakovaně…

Muzeum Českých drah, Lužná u Rakovníka

Jestli je vaše dítě také milovníkem vláčků jako náš Oli, tak tohle je místo, kde se bude cítit opravdu v sedmém nebi 🙂 Návštěvu jsme stihli na samém začátku září, ještě než koronavirus opět naplno propuknul, a jsem za to ráda, protože tenhle zážitek jsem Olimu slibovala tak dlouho! Přehlídka krásně opravených historických mašin s možností jízdy, depo s točnou, muzeum s modely vláčků a dalšími nádražáckými rekvizitami (tam jsme se ukryli před malou přeháňkou), hřiště v mašinkovém stylu a jeden báječný den, na který všichni dodnes vzpomínáme 🙂

Studánka u víly Vrbičky, Moravany

Tato nová studánka se nachází nedaleko naučné stezky Pohádkový potok, na kterou se určitě někdy v budoucnu vydáme – při naší návštěvě ale byl les zrovna dost rozbahněný, a tak jsme zůstali pouze u studánky. I ta ale nabízí pro děti dostatek zábavy a podnětů – pomocí pumpy můžete nahnat vodu do dřevěných korýtek a pozorovat průtok a vodopády… My si tu vydrželi hrát určitě minimálně půl hodiny a nebýt nevlídného počasí, vydrželi bychom mnohem déle 🙂

Farma Ovčí terasy, Němčičky

První z naší podzimní série výletů „na jih“, mezi vinice 🙂 Malebná farma na překrásném místě, hned u parkoviště hřiště s trampolínou, pro děti lákavé zpestření procházky v podobě zvířátek (mají tu ovečky, prasátka, králíčky, kozy…) a v době covidové mimořádně cenná atrakce – samoobslužná stodola, kde si můžete z lednice nabídnout domácí dortíky a další občerstvení a vhodit peníze do připravené kasičky. Tohle místo, vzdálené zhruba 40 km od Brna, nás tak okouzlilo, že se tam na jaře rozhodně zase vydáme!

Kraví hora, Bořetice

Mezi vinicemi se nám zalíbilo natolik, že jsme hned naplánovali další výlet! Bořetice jsou vyhlášená vinařská obec s nezaměnitelnou atmosférou barevných vinných sklípků a my jsme návštěvu spojili s příjemnou procházkou na rozhlednu Kraví hora, odkud jsme si užili dechberoucí výhled na panorama Pálavy v paprscích zapadajícího slunce. Krabice vína z vinařství Jedlička, kterou jsme si odsud odvezli, už byla jen příjemným bonusem a završením našeho výletu 🙂

Rozhledna Slunečná, Velké Pavlovice

A do třetice za vínem 🙂 Tentokrát jsme se vydali do Velkých Pavlovic, odkud jsme šli nenáročnou, 4 km dlouhou procházkou vedoucí mezi vinicemi až na rozhlednu Slunečná. Bonusem pro vláčkuchtívé dítě bylo parkování přímo u železniční zastávky O:-)

Naučná stezka okolo Buchlova

Další malebný den pozdního babího léta nás vylákal na výlet na hrad Buchlov, konkrétně na lesnickou naučnou stezku, která vede v okolním lese. Součástí jejích zastavení jsou dřevěné sochy lesní zvěře, které jsou pro děti samozřejmě báječným zpestřením procházky.

Skanzen Rymice

Dalším minivýletem toho víkendu byla návštěva Rymic – byť to je od Kroměříže coby kamenem, nikdy jsem tam nebyla! Zaparkovali jsme v centru obce u krásného nového hřiště, kde se O. mohl vyřádit, a pak už jsme pokračovali kolem ohrady s ovečkami a zrekonstruovaných vesnických stavení až k větrnému mlýnu.

Obora Holedná

Holedná, kterou asi nemusím žádnému Brňákovi představovat, je taková naše podzimní klasika, kam se vydáváme každým rokem za zvířátky. Před dvěma lety v nosítku, před rokem ve sporťáku a letos už konečně pěšky :-)! Upršené počasí nám sice moc nepřálo, ale tím jsme se nenechali odradit. Prošli jsme si celou naučnou stezku s několika interaktivními zastaveními a samozřejmě jsme nevynechali ani prasátka 🙂 Jen srnky se nám tentokrát bohužel neukázaly.

Rozhledna Klucanina, Tišnov

Aneb výlet na rozhlednu, na kterou jsme nakonec nedorazili a krásně malovaná interaktivní naučná stezka, kterou jsme šli potmě :D… I to je holt riziko podzimního výletování, kdy už se stmívá proklatě brzy, ale aspoň máme o důvod víc se sem vrátit. Polítat s dronem jsme ale naštěstí stihli a ta panoramata teda stála za to!

Zámek Lysice

Výlet do Lysic pro nás byl opravdovým překvapením. Nejen že se tu nachází krásný zámek a zámecký park s kolonádou (ten byl bohužel v době naší návštěvy kvůli covidu zavřený), ale přímo na nádvoří turisty potěší otevřené okénko Café Dubský, kde prodávají výborné občerstvení za naprosto neuvěřitelné ceny! My jsme se tu odměnili až na konci našeho výletu, ale klidně to tu můžete i odstartovat 🙂 Dalším naším cílem byla dětská naučná stezka zámeckou oborou, v jejíž blízkosti najdete i prima hřiště. To Oliho ve výsledku zaujalo víc, takže jme stezku nedošli až do konce, ale i tak to bylo hezké zpestření procházky. Určitě se sem na jaře nebo v létě vydáme znovu.

Naše letní výlety

To, co mě nejvíc drží v těchto nelehkých časech, jsou vzpomínky na letošní léto. Ta možnost užívat si zase všeho bez omezení, se ukázala být v kontextu posledních dní draze vykoupenou, ale čas už zpátky nikdo nevrátí a o tom to dnes ani být nemá. Naopak můžete brát tento příspěvek opět jako inspiraci, na jaká místa se v Brně či okolí s dětmi vydat, až to zase bude aspoň trochu možné.

Lesní naučná stezka U Jezírka

Naučná stezka U Jezírka byla pro nás všechny příjemným překvapením. Nachází se mezi Soběšicemi a Útěchovem, je tak akorát dlouhá, aby ji dvouletý capart zvládnul i bez kočárku (s kočárkem si tam ostatně moc neškrtnete) a hlavně mi přišla taková „dobrodružná“ – tím, jak místy vedla trochu divočinou 😀 Zahrnuje 8 zastavení, přičemž už od toho prvního, kde se nachází obří dendrofon, je problém děti odtrhnout 🙂 Po cestě ale potkáte i spoustu dalších zajímavých „exponátů“. Mně třeba naprosto okouzlily makety zvířátek, která vypadají téměř jako živá! Naučná stezka ústí v překrásném jabloňovém sadu, kde na vás čeká zlatý hřeb – dvě dlooouhatánská dřevěná korýtka, do nichž můžete pumpovat vodu a pozorovat průtok. Zábava na hodně dlouhou dobu zaručena 🙂

Zetor Gallery

Je to legrační, jak se s dětmi mění místa, která navštěvujete. Asi by mě nikdy nenapadlo, že jednou skončím v muzeu traktorů a ještě si budu pochvalovat, jak to je pěknej vejlet 😀 Zetor Gallery je ale jedním z těch míst, kam s dětmi prostě aspoň jednou za život musíte. Už jen proto, že si tu prakticky všechny vystavené modely traktorů děti můžou vyzkoušet – vlézt si dovnitř, pomačkat všechna tlačítka, zatáhnout za všechny páčky… Maminky chlapečků asi chápou 😀

Náměšť nad Oslavou

Cílem našeho dalšího celodenního výletu se stalo toto malebné městečko, které má co nabídnout jak dětem, tak dospělým. Při jeho návštěvě rozhodně nesmíte vynechat unikátní kamenný most (pro děti je lákavá především možnost sejít až na břeh řeky, pozorovat kachny a podobně) a samozřejmě zámek, tyčící se na kopci, s přilehlým parkem. Výlet můžete završit stejně jako my v příjemné kavárně Pohodička, která funguje jako tréninkové centrum pro osoby s mentálním postižením. Nejen že si tu můžete dát lahodnou kávu, ale najdete tu i dětský koutek a v zahradní části pískoviště a dřevěný domeček, kde se zatím můžou zabavit děti. Win-win 🙂

Parníkem po Prýglu

Léto a návštěva Brněnské přehrady k sobě tak neodmyslitelně patří, až si říkám, že nechápu, že jsme Oliho na parník nevzali už dřív. Konečně ale asi dospěl do věku, kdy to dokáže opravdu docenit. Že pro něj byla plavba velkým zážitkem usuzuju i proto, že když si ve vaně hraje se svým plastovým parníčkem, vždycky vypráví, že v něm sedí maminka, Olík a teta Jana s Waltíkem :D, kteří se za tímto dobrodružstvím vydali spolu s námi. Pro caparty Oliho věku doporučuju dojet do zastávky „Rokle“ (plavba sem trvá cca 30 minut, což je tak akorát, než dítě začne bořit loď 8-), kde naleznete prima hřiště.

Sonnentor Čejkovice

Návštěvu Sonnentoru nám doporučili prarodiče a byli jsme opravdu nadšení. Nejen díky tomu, že jeli s námi, takže jsme se mohli s Péťou zúčastnit i krátké exkurze, kde se dozvíte pár zajímavostí o firmě jako takové, jejich filosofii i procesu výroby. Celé místo je doslova dětským rájem. Najdete tu pískoviště s lehátky pro unavené rodiče :-), modrý retro traktor, bylinkovou zahrádku i s konvičkami a přívodem vody, aby děti mohly zalévat, i různé edukativní panely o bylinkách. Zlatým hřebem pak pro nás byla hra, kterou si může každý návštěvník zahrát – panel s hracími kartičkami naleznete u vchodu do kavárny. Vašim úkolem je v areálu nalézt několik čísel, která dohromady tvoří číselný kód od truhlice s pokladem, v níž na úspěšné luštitele čeká voňavé překvapení 🙂 A když jsme u té vůně – určitě nevynechejte návštěvu místní kavárny, asi nejvoňavějšího a nejzenovějšího místa na světě 😀 Ochutnat zde nějaký z místních čajů a lákavých domácích dezertů je doslova nutnost!

Léto v obrazech

Uteklo jako blázen, ale užili jsme si ho na maximum. Výlety, koupání, zmrzlinky a setkávání… Po jaru v izolaci jsme se snažili využít každý den smysluplně a naplno.

Víkendy se vždycky nesly ve znamení výletů a nových zážitků. Navštívili jsme třeba Zetor Gallery v Líšni, Náměšť nad Oslavou, naučnou stezku v Soběšicích, Sonnentor v Čejkovicích, prošli se Údolím Bílého potoka, nevynechali jsme ani naše oblíbené letní festivaly „Kamenka Open“ a „Překročme řeku“ a také se s Olim dvakrát svezli historickou mašinkou a jednou parníkem po přehradě. Řada těch zážitků by si i zasloužila samostatný článek, tak třeba se za dlouhých podzimních večerů hecnu O:-)

Návrat k přírodě a ke kořenům :-)… Po letech zase jahodový samosběr ve Slatině, letošní první skromná sklizeň rajčátek na balkoně (O. se mi o ně vzorně staral a zaléval, ale zároveň občas sabotérsky nějaké ještě zelené utrhnul, takže letos jen nějakých trapných 8 kusů 8-). a krmení králíčků u tety na dědině.

Šumava… zlatý hřeb letošního léta a ta nejbáječnější rodinná dovolená s Vlasákama, na kterou doteď všichni vzpomínáme. Parádní počasí, baby-friendly zázemí na Baurově dvoře, pohled do zeleně, který se nikdy neokouká, a tlupa pěti neúnavných dětí 😀

Když teď koukám ven a za okny jen podzim, sychravo a koronavirus, stejně se musím u těch fotek usmívat. Podmínky už teď budou zcela jistě jiné a nedá se s tím nic dělat, ale kéž by se nám podařilo naplnit i ten podzimní pohár zážitků až po okraj 🙂