Naše podzimní výlety

Moje předsevzetí pokračovat v nastolené tradici víkendových rodinných výletů i na podzim jsme myslím naplnili beze zbytku. Překrásné babí léto nám přálo a většina míst nás okouzlila natolik, že se určitě budeme vracet i opakovaně…

Muzeum Českých drah, Lužná u Rakovníka

Jestli je vaše dítě také milovníkem vláčků jako náš Oli, tak tohle je místo, kde se bude cítit opravdu v sedmém nebi 🙂 Návštěvu jsme stihli na samém začátku září, ještě než koronavirus opět naplno propuknul, a jsem za to ráda, protože tenhle zážitek jsem Olimu slibovala tak dlouho! Přehlídka krásně opravených historických mašin s možností jízdy, depo s točnou, muzeum s modely vláčků a dalšími nádražáckými rekvizitami (tam jsme se ukryli před malou přeháňkou), hřiště v mašinkovém stylu a jeden báječný den, na který všichni dodnes vzpomínáme 🙂

Studánka u víly Vrbičky, Moravany

Tato nová studánka se nachází nedaleko naučné stezky Pohádkový potok, na kterou se určitě někdy v budoucnu vydáme – při naší návštěvě ale byl les zrovna dost rozbahněný, a tak jsme zůstali pouze u studánky. I ta ale nabízí pro děti dostatek zábavy a podnětů – pomocí pumpy můžete nahnat vodu do dřevěných korýtek a pozorovat průtok a vodopády… My si tu vydrželi hrát určitě minimálně půl hodiny a nebýt nevlídného počasí, vydrželi bychom mnohem déle 🙂

Farma Ovčí terasy, Němčičky

První z naší podzimní série výletů „na jih“, mezi vinice 🙂 Malebná farma na překrásném místě, hned u parkoviště hřiště s trampolínou, pro děti lákavé zpestření procházky v podobě zvířátek (mají tu ovečky, prasátka, králíčky, kozy…) a v době covidové mimořádně cenná atrakce – samoobslužná stodola, kde si můžete z lednice nabídnout domácí dortíky a další občerstvení a vhodit peníze do připravené kasičky. Tohle místo, vzdálené zhruba 40 km od Brna, nás tak okouzlilo, že se tam na jaře rozhodně zase vydáme!

Kraví hora, Bořetice

Mezi vinicemi se nám zalíbilo natolik, že jsme hned naplánovali další výlet! Bořetice jsou vyhlášená vinařská obec s nezaměnitelnou atmosférou barevných vinných sklípků a my jsme návštěvu spojili s příjemnou procházkou na rozhlednu Kraví hora, odkud jsme si užili dechberoucí výhled na panorama Pálavy v paprscích zapadajícího slunce. Krabice vína z vinařství Jedlička, kterou jsme si odsud odvezli, už byla jen příjemným bonusem a završením našeho výletu 🙂

Rozhledna Slunečná, Velké Pavlovice

A do třetice za vínem 🙂 Tentokrát jsme se vydali do Velkých Pavlovic, odkud jsme šli nenáročnou, 4 km dlouhou procházkou vedoucí mezi vinicemi až na rozhlednu Slunečná. Bonusem pro vláčkuchtívé dítě bylo parkování přímo u železniční zastávky O:-)

Naučná stezka okolo Buchlova

Další malebný den pozdního babího léta nás vylákal na výlet na hrad Buchlov, konkrétně na lesnickou naučnou stezku, která vede v okolním lese. Součástí jejích zastavení jsou dřevěné sochy lesní zvěře, které jsou pro děti samozřejmě báječným zpestřením procházky.

Skanzen Rymice

Dalším minivýletem toho víkendu byla návštěva Rymic – byť to je od Kroměříže coby kamenem, nikdy jsem tam nebyla! Zaparkovali jsme v centru obce u krásného nového hřiště, kde se O. mohl vyřádit, a pak už jsme pokračovali kolem ohrady s ovečkami a zrekonstruovaných vesnických stavení až k větrnému mlýnu.

Obora Holedná

Holedná, kterou asi nemusím žádnému Brňákovi představovat, je taková naše podzimní klasika, kam se vydáváme každým rokem za zvířátky. Před dvěma lety v nosítku, před rokem ve sporťáku a letos už konečně pěšky :-)! Upršené počasí nám sice moc nepřálo, ale tím jsme se nenechali odradit. Prošli jsme si celou naučnou stezku s několika interaktivními zastaveními a samozřejmě jsme nevynechali ani prasátka 🙂 Jen srnky se nám tentokrát bohužel neukázaly.

Rozhledna Klucanina, Tišnov

Aneb výlet na rozhlednu, na kterou jsme nakonec nedorazili a krásně malovaná interaktivní naučná stezka, kterou jsme šli potmě :D… I to je holt riziko podzimního výletování, kdy už se stmívá proklatě brzy, ale aspoň máme o důvod víc se sem vrátit. Polítat s dronem jsme ale naštěstí stihli a ta panoramata teda stála za to!

Zámek Lysice

Výlet do Lysic pro nás byl opravdovým překvapením. Nejen že se tu nachází krásný zámek a zámecký park s kolonádou (ten byl bohužel v době naší návštěvy kvůli covidu zavřený), ale přímo na nádvoří turisty potěší otevřené okénko Café Dubský, kde prodávají výborné občerstvení za naprosto neuvěřitelné ceny! My jsme se tu odměnili až na konci našeho výletu, ale klidně to tu můžete i odstartovat 🙂 Dalším naším cílem byla dětská naučná stezka zámeckou oborou, v jejíž blízkosti najdete i prima hřiště. To Oliho ve výsledku zaujalo víc, takže jme stezku nedošli až do konce, ale i tak to bylo hezké zpestření procházky. Určitě se sem na jaře nebo v létě vydáme znovu.

Naše letní výlety

To, co mě nejvíc drží v těchto nelehkých časech, jsou vzpomínky na letošní léto. Ta možnost užívat si zase všeho bez omezení, se ukázala být v kontextu posledních dní draze vykoupenou, ale čas už zpátky nikdo nevrátí a o tom to dnes ani být nemá. Naopak můžete brát tento příspěvek opět jako inspiraci, na jaká místa se v Brně či okolí s dětmi vydat, až to zase bude aspoň trochu možné.

Lesní naučná stezka U Jezírka

Naučná stezka U Jezírka byla pro nás všechny příjemným překvapením. Nachází se mezi Soběšicemi a Útěchovem, je tak akorát dlouhá, aby ji dvouletý capart zvládnul i bez kočárku (s kočárkem si tam ostatně moc neškrtnete) a hlavně mi přišla taková „dobrodružná“ – tím, jak místy vedla trochu divočinou 😀 Zahrnuje 8 zastavení, přičemž už od toho prvního, kde se nachází obří dendrofon, je problém děti odtrhnout 🙂 Po cestě ale potkáte i spoustu dalších zajímavých „exponátů“. Mně třeba naprosto okouzlily makety zvířátek, která vypadají téměř jako živá! Naučná stezka ústí v překrásném jabloňovém sadu, kde na vás čeká zlatý hřeb – dvě dlooouhatánská dřevěná korýtka, do nichž můžete pumpovat vodu a pozorovat průtok. Zábava na hodně dlouhou dobu zaručena 🙂

Zetor Gallery

Je to legrační, jak se s dětmi mění místa, která navštěvujete. Asi by mě nikdy nenapadlo, že jednou skončím v muzeu traktorů a ještě si budu pochvalovat, jak to je pěknej vejlet 😀 Zetor Gallery je ale jedním z těch míst, kam s dětmi prostě aspoň jednou za život musíte. Už jen proto, že si tu prakticky všechny vystavené modely traktorů děti můžou vyzkoušet – vlézt si dovnitř, pomačkat všechna tlačítka, zatáhnout za všechny páčky… Maminky chlapečků asi chápou 😀

Náměšť nad Oslavou

Cílem našeho dalšího celodenního výletu se stalo toto malebné městečko, které má co nabídnout jak dětem, tak dospělým. Při jeho návštěvě rozhodně nesmíte vynechat unikátní kamenný most (pro děti je lákavá především možnost sejít až na břeh řeky, pozorovat kachny a podobně) a samozřejmě zámek, tyčící se na kopci, s přilehlým parkem. Výlet můžete završit stejně jako my v příjemné kavárně Pohodička, která funguje jako tréninkové centrum pro osoby s mentálním postižením. Nejen že si tu můžete dát lahodnou kávu, ale najdete tu i dětský koutek a v zahradní části pískoviště a dřevěný domeček, kde se zatím můžou zabavit děti. Win-win 🙂

Parníkem po Prýglu

Léto a návštěva Brněnské přehrady k sobě tak neodmyslitelně patří, až si říkám, že nechápu, že jsme Oliho na parník nevzali už dřív. Konečně ale asi dospěl do věku, kdy to dokáže opravdu docenit. Že pro něj byla plavba velkým zážitkem usuzuju i proto, že když si ve vaně hraje se svým plastovým parníčkem, vždycky vypráví, že v něm sedí maminka, Olík a teta Jana s Waltíkem :D, kteří se za tímto dobrodružstvím vydali spolu s námi. Pro caparty Oliho věku doporučuju dojet do zastávky „Rokle“ (plavba sem trvá cca 30 minut, což je tak akorát, než dítě začne bořit loď 8-), kde naleznete prima hřiště.

Sonnentor Čejkovice

Návštěvu Sonnentoru nám doporučili prarodiče a byli jsme opravdu nadšení. Nejen díky tomu, že jeli s námi, takže jsme se mohli s Péťou zúčastnit i krátké exkurze, kde se dozvíte pár zajímavostí o firmě jako takové, jejich filosofii i procesu výroby. Celé místo je doslova dětským rájem. Najdete tu pískoviště s lehátky pro unavené rodiče :-), modrý retro traktor, bylinkovou zahrádku i s konvičkami a přívodem vody, aby děti mohly zalévat, i různé edukativní panely o bylinkách. Zlatým hřebem pak pro nás byla hra, kterou si může každý návštěvník zahrát – panel s hracími kartičkami naleznete u vchodu do kavárny. Vašim úkolem je v areálu nalézt několik čísel, která dohromady tvoří číselný kód od truhlice s pokladem, v níž na úspěšné luštitele čeká voňavé překvapení 🙂 A když jsme u té vůně – určitě nevynechejte návštěvu místní kavárny, asi nejvoňavějšího a nejzenovějšího místa na světě 😀 Ochutnat zde nějaký z místních čajů a lákavých domácích dezertů je doslova nutnost!

Léto v obrazech

Uteklo jako blázen, ale užili jsme si ho na maximum. Výlety, koupání, zmrzlinky a setkávání… Po jaru v izolaci jsme se snažili využít každý den smysluplně a naplno.

Víkendy se vždycky nesly ve znamení výletů a nových zážitků. Navštívili jsme třeba Zetor Gallery v Líšni, Náměšť nad Oslavou, naučnou stezku v Soběšicích, Sonnentor v Čejkovicích, prošli se Údolím Bílého potoka, nevynechali jsme ani naše oblíbené letní festivaly „Kamenka Open“ a „Překročme řeku“ a také se s Olim dvakrát svezli historickou mašinkou a jednou parníkem po přehradě. Řada těch zážitků by si i zasloužila samostatný článek, tak třeba se za dlouhých podzimních večerů hecnu O:-)

Návrat k přírodě a ke kořenům :-)… Po letech zase jahodový samosběr ve Slatině, letošní první skromná sklizeň rajčátek na balkoně (O. se mi o ně vzorně staral a zaléval, ale zároveň občas sabotérsky nějaké ještě zelené utrhnul, takže letos jen nějakých trapných 8 kusů 8-). a krmení králíčků u tety na dědině.

Šumava… zlatý hřeb letošního léta a ta nejbáječnější rodinná dovolená s Vlasákama, na kterou doteď všichni vzpomínáme. Parádní počasí, baby-friendly zázemí na Baurově dvoře, pohled do zeleně, který se nikdy neokouká, a tlupa pěti neúnavných dětí 😀

Když teď koukám ven a za okny jen podzim, sychravo a koronavirus, stejně se musím u těch fotek usmívat. Podmínky už teď budou zcela jistě jiné a nedá se s tím nic dělat, ale kéž by se nám podařilo naplnit i ten podzimní pohár zážitků až po okraj 🙂

S kočárkem po Brně aneb Výlety mimo civilizaci

Tolik jsem se těšila, až zase začne výletní sezona a my budeme s Olim vyrážet někam do přírody a poznávat nová místa! A pak přišla karanténa a naše každodenní procházky se smrskly na les, co máme za barákem. Díkybohu za něj! Ale o to víc jsem vyhlížela každý víkend, kdy jsme sbalili batůžky, svačiny, vzali auto a vyrazili pryč z města. Ideálně tam, kde člověk nepotká živou duši, kde jsme mohli sundat roušky a z plných plic se nadechnout jara. Proto dnes přináším shrnutí našich nejhezčích výletů „mimo civilizaci“…

Skatulova cesta

Pohodová půldenní procházka lesní cestou, která začíná na okraji Babic nad Svitavou, je ideální spíš pro sportovní kočárky, ale nakonec jsme ani my s našim Moonem neměli problém. Velký kus cesty Olí i ťapkal sám, házel kamínky, sbíral klacíky a zaujatě poslouchal, jak ťuká datel 🙂 Na Skatulově cestě jsme nepotkali za celou dobu téměř nikoho a zvuky jarem se probouzejícího lesa byly doslova balzám na duši. Až teprve na rozcestí, kde se Skatulova cesta střetává s okruhem Okolo Býčí skály, začal provoz zvolna houstnout. Tam jsme si u krmelce snědli svačinky a vydali se zpátky do Babic 🙂

Údolí Rakoveckého potoka

Tato trasa byla už o poznání frekventovanější, ale zase vedla celou dobu podél vody (potoka Rakovce), což naše dítě, které aktuálně našlo zalíbení v házení kamínků, velmi ocenilo. Tentokrát jsme šli pěšky bez kočáru, čemuž jsme i museli přizpůsobit délku trasy. Vyrazili jsme z Ořešína, údajně nejmenší městské části, která byla k Brnu připojena v roce 1971. Po cestě jsme míjeli několik vodních tůní sloužících jako protipovodňová zařízení. Celá trasa, která končí v Mokré Hoře, má cca 3 km – my měli auto zaparkované v Ořešíně, takže jsme to u jedné z tůní pak otočili a šli opět stejnou cestou zpátky.

Kaprálův mlýn

Tuto procházku hodnotíme jako jeden z vůbec nejhezčích karanténových výletů. Kaprálův mlýn leží v malebném údolí potoka Říčky v nejjižní části Moravského krasu. Jedná se o původně vodní mlýn a zároveň skautskou základnu a středisko ekologické výchovy. K mlýnu se dostanete po asfaltce, která odbočuje z hlavní spojnice Brno – Ochoz asi 1 km před obcí. U silnice se dá bez problémů zaparkovat auto. Dolů do údolí k mlýnu je to také asi 1 km – ze silnice sem vede žlutá turistická značka. Celou cestu to je pěkně z kopečka, takže na zpáteční výšlap si připravte svaly 😉 Od mlýna jsme pak ještě pokračovali překrásnou krajinou k vývěru Říčky, kde se nachází malá jeskyně – a pak stejnou cestou zase zpátky.

Údolí říčky Bobravy

Dalším úžasným překvapením pro nás byl výlet na Bobravu. Bobrava je nevelká říčka o délce pouhých 35 km, která pramení na východním okraji Českomoravské vrchoviny poblíž dálničního odpočívadla Devět křížů. Autem jsme dojeli do Radostic, kde jsme zaparkovali a pěšky se vydali k Radostickému mlýnu a dále pokračovali po cyklostezce podél říčky až k našemu cíli, kterým byl Spálený mlýn a klenutý kamenný most, pocházející údajně z 18. století, který je nejznámějším symbolem bobravského údolí. Na toto krásné a klidné místo se určitě ještě někdy rádi vrátíme.

Zpětně si říkám, že jsme naše jarní víkendy využili opravdu na maximum (možná líp, než kdyby žádné karantény nebylo) a ty klidné procházky v přírodě bychom si měli ordinovat častěji. Co vy? Prozradíte v komentářích nějaká vaše „tajná“ místa mimo civilizaci :-)?

Recyklovaná kytka ke Dni matek

Dnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.

Někdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis Kutílek) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky – výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost 🙂

25 měsíců

Tak jsem se zase téměř po roce dokopala k malému shrnujícímu příspěvku na téma O. a jeho pokroky. Od posledního článku je to naprosto neuvěřitelný skok v jeho mentálním vývoj, který mě prostě nepřestává bavit a fascinovat 🙂

  • Oli ve dvou letech nosí oblečení velikosti 92. Měří cca 88 cm a váží něco mezi 12 a 13 kily.
  • Běhá a jezdí na odrážedle Puky jako drak. Taky jsme mu pořídili sedátko na kolo a od loňského léta tak doprovází Péťu na vyjížďkách jako spolujezdec a náramně si to užívá. Samozřejmě je ale taky právě v období, kdy zcela postrádá pud sebezáchovy, takže musím mít oči na stopkách prakticky nonstop.
  • Přes den spí cca 2 hodiny po obědě (+- od 1 do 3), večer teď usíná mezi půl 9 a 9 a probouzí se mezi 6 a 7. Na noční spánek si naštěstí většinou stěžovat nemůžeme – bez problémů už prospí celou noc v kuse. Když se v noci vzbudí, vezmeme si ho k sobě a okamžitě zase usíná.
  • Na Olího „žravosti“ se od minula nic moc nezměnilo 🙂 Už dávno je výhodnější ho šatit než živit :D! Aktuálně má nejradši jogurty, veškeré druhy ovoce (včetně sušeného a kompotů), zeleninové polévky, cottage sýr, vajíčka, rýži a domácí pečivo (ehm, nad jeho konzumací „buchtiček“, jak on je nazývá, už přivírám oko). Přišel už na chuť i šunce, masu nebo čočce. Teď má aktuálně období, kdy se mu úplně nechce kousat a větší kousky např. zeleniny nebo slupky, které dosud bez problémů jedl, vyplivuje. Asi vzdor 😎 Na pití má nejčastěji dětský čaj (med a citron mu do něj dávám jen v zimním období nebo když si vyloženě řekne), ale má rád i obyčejnou vodu. Batolecí mléko jsem mu nikdy nedávala a dávat ani nebudu. Pořád zbožňuje náš domácí kefír.
  • Už se dokáže celkem obstojně najíst sám – a to včetně tekutějších pokrmů jako jsou polévky nebo jogurt.
  • Baví ho tvoření, malování a lepení samolepek.
  • Někdy v prosinci se O. nadchnul pro vlaky a mašiny. Od té doby je to u nás doma naprostý fenomén a odráží se to i na nejoblíbenějších hračkách. Vláčkodráha je u nás stále v provozu, z dupla se staví mosty a tunely a místo Štístka a Poupěnky na Youtube sjíždíme videa s železničními přejezdy (nevěřili byste, kolik toho na Youtubu je :-O!)… A než vypukla karanténa, samozřejmě jsme stepovali každý týden na hlavním nádraží a mávali na vlaky :D. Docela by mě zajímalo, jak se tahle Olího záliba bude dál vyvíjet 😀
  • Naštěstí mu vydržela i vášeň pro knížky, které si spolu stále čteme každý den. Obrázková leporela teď už poměrně vytěsňují složitější příběhy (mimořádně oblíbená je např. knížka o Stephenu Hawkingovi od tety Terezky 😉 a velké oblibě se teď těší knihy na téma „barvy“.
  • Když jsme u těch barev, O. už spolehlivě pozná jak všechny základní, tak nově i fialovou, růžovou, oranžovou nebo černou. Hodně k tomu přispělo podle mě i to, že jsme v únoru začali malovat prstovýma barvama, a pak taky tahle barevná škála s kolíčkama na prádlo, kterou jsem mu vyrobila. Obojí ho moc baví.
  • Někdy na začátku roku začal sám od sebe zpívat i recitovat říkanky. Stejně jako když začal na podzim mluvit, i tohle přišlo ráz na ráz a jsem v šoku z toho, jak obrovský repertoár songů si pamatuje!
  • Oli se výrazně rozmluvil někdy po 18. měsíci a osobně to považuju za vůbec největší milník v jeho vývoji – mnohem větší, než když třeba začal chodit. Od té doby, co se spolu dorozumíme, si mateřskou mnohem víc užívám. Jsem nadšená z toho, že mu něco vyprávím a on mi rozumí a zároveň už dokáže i reagovat. Všichni ho chválí, že na dvouleté dítě mluví opravdu mimořádně dobře a srozumitelně. Má bohatou slovní zásobu (aktivně používá třeba i slova jako „vodopád“ nebo „cisterna“), používá synonyma (veliký, obrovský) a krásně skládá celé věty.
  • Od začátku roku s ním zkouším čtení v angličtině, líbí se mu to a často si vybírá, jestli budeme číst „česky“ nebo „anglicky“ 🙂
  • Je to ovšem stále palice tvrdohlavá a v kombinaci s nastupujícím obdobím vzdoru je to někdy k zbláznění. Jakmile něco nemůže být po jeho nebo musíme z nějakého důvodu opustit činnost, do níž je aktuálně zapálený (házení kamínků do kanálu a podobně 8-), následuje hysterické válení po zemi a pláč. Je to každodenní zkouška mých nervů.
  • Stejně tak nočník zarputile bojkotuje, úspěchy jsou minimální nebo se jedná o krátkodobé epizody a pak zase návrat k ignoraci. Nijak zvlášť to ale nehrotím a věřím, že brzo přijde správný čas k odplenkování.
  • Život s Olím je mnohdy náročný, ale taky čím dál zábavnější. Baví mě pozorovat rozvoj jeho osobnosti a každý den se těším na jeho nové pokroky 🙂

Agnese Baruzzi, Gabriele Clima – Dobré ráno, žabko!

V těchto dnech víc než kdy jindy oceňuji naši bohatou domácí knihovničku. Všechny hračky už jsou dost okoukané a na rozdíl od knížek většinou zabírají dost místa, takže si v našem malém bytě nemůžeme dovolit překročit jejich rozumné množství. U (nejen) dětské literatury to ale neplatí, dobrých knížek se vleze vždycky dost 😉 A já jsem moc ráda za nejnovější přírůstek, který k nám těsně před vypuknutím karantény doputoval z knihkupectví Megaknihy.cz!

Dobré ráno, žabko je kniha z edice Krátké příběhy z přírody, v níž najdete několik dalších publikací, vždy s jiným zvířátkem v hlavní roli. Já jsem zvolila vyprávění o žábě. Publikace mě i Oliho hned na první pohled zaujala krásným vizuálním zpracováním. Já prostě tyhlety knihy s efektními výkroji zbožňuju. Stejně tak i ilustrace lahodí mému vkusu – jsou nekýčovité, ale zároveň hezky barevné a pro dítě líbivé.

Každou stránku doplňuje minimum jednoduchého textu, popisujícího jednotlivá vývojová stádia žáby, při tom všem ale příběh nese i hezké poselství. Olimu se nejvíc líbí pasáž, kde žába klade do vody vajíčka (podezírám ho, že je to jen proto, že si vajíčka asociuje s jídlem :D), naopak se vždycky snaží přeskočit stránku, kde žabkám hrozí nebezpečí v podobě lovící volavky 🙂 Tak či tak si vyprávění o žabce na první pohled zamiloval a je to teď jedna z našich velice často čtených knih.

Ještě musím pochválit kvalitu zpracování samotné knihy – stránky mi přijdou dostatečně pevné a bytelné a ačkoliv O. často s knížkama nezachází zrovna v rukavičkách (kulantněji řečeno 8-), myslím, že životnost Žabky by mohla být oproti podobně zpracovaným knihám, které doma máme (např. má oblíbená Hello, Paris a Hello, New York, o nichž jsem tu psala pár měsíců zpátky) značně vyšší. Tak uvidíme 🙂

Pevně věřím, že si ty aktuální nelehké dny zpříjemňujete taky nějakým hezkým čtením. Můžete se podělit v komentářích o to, co právě teď čtete vy :-)!

Ptačí otisky

Říkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli – pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku 😀 Co budete potřebovat?

  • prstové barvičky (my máme od Maped, vhodné už od 1 roku)
  • bílý nebo barevný karton
  • štětec
  • nalepovací očička (prodává např. Kik nebo Tiger)
  • fixky na domalování

Postup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso 😀

Zima v obrazech

Musím říct, že jsem sama překvapená, s jakou lehkostí jsme oproti loňsku překonali tuhle zimu. A to navzdory našim nenaplněným plánům vycestovat někam do tepla. Navzdory tomu, že jsme se věčně potýkali s nějakýma bacilama. A že jsme ani toho hlídání moc neměli.

Myslím, že velký podíl na tom má i to, jak mírná letošní zima byla. A že moje zimní výbavička se po loňském úlovku nejteplejších bot na světě rozrostla o nejteplejší péřový kabátek na světě (tímto děkuji tchýni :-)! A tak i ty procházky byly zase o něco radostnější. Přestože našim nejčastějším výletním cílem se stalo nádraží. Protože „mašina pojede“ 8-).

Tyhle Vánoce jsem si, navzdory tomu, že nás neustále na střídačku atakovaly různé bacily, moc užila, hlavně co se týče sociálního života. Poprvé jsme s Peťou nechali Olího na hlídání i večer a vyrazili na firemní vánoční večírek. Jeli jsme nasát předvánoční atmosféru do Českých Budějovic. Procvičili jsme si angličtinu s návštěvou bráchy, Jennifer a její rodiny v Brně. A v KM jsem se zase po delší době setkala s vetší částí rodiny i mýma holkama. Všechna tahle setkání jsou tak vítaným osvěžením v mém aktuálně lehce rutinním životě mámy, že z nich vždycky žiju ještě dlouho poté. A samozřejmě jsme si ohromně užili i Olího radost ze stromečku (k němuž jsme se letos už odhodlali – a přežil!) a dárků.

A letos jsem taky naprosto podlehla kouzlu zimy na horách. Já – zarytý letní člověk :-)! Svůj podíl na tom mělo i to, že Olí měl zrovna začátkem února jedno ze svých nejklidnějších období za poslední týdny, takže jsme si dovolenou v Orlických horách opravdu užili. O. se sice víc než na bobech líbilo ve vířivce (přece jen je to můj člověk), ale mezi partou vinařů z „Ratěk“ se nám líbilo všem. Snad nás napřesrok vezmou s sebou zas 🙂

Loni jsme slavili kulaté desetileté výročí našeho seznámení s Péťou na kávičce v RebelBeanu, letos nám ale bohužel hlídání nevyšlo, a tak jsem aspoň udělala zamilované jednohubky. Česnekové. Anebo romantika po 11 letech :D. Servírováno na stole mezi mašinama a kolejema. Vítejte v mateřské realitě 8-)…

Novinky v naší dětské knihovničce

Už delší dobu mám rozepsaný obsáhlejší článek o Olího nejoblíbenějších dětských knížkách, ale stále nemůžu najít čas k jeho dokončení. Dnes to tedy bude zatím o dvou knižních novinkách, které nám v rámci spolupráce zaslalo naše oblíbené knihkupectví Megaknihy.cz

První z nich se jmenuje Velké překvapení pro malého tučňáka od francouzské autorky Marie-Danielle Croteau. Kniha na první pohled zaujme svým formátem (myslím, že je to zatím největší publikace v naší dětské knihovničce :D) a půvabnými ilustracemi, jejichž autorem je France Brassard. Ty zde hrají jednoznačně prim, na každé stránce je jen minimum textu, což je pro mrňousky okolo dvou let, kteří ještě neudrží moc dlouho pozornost, ideální. Příběh samotný mě osobně příliš neoslovil, a to ani po obsahové ani po stylistické stránce. Méďa s tučňákem se během sněhové bouře ztratí svým rodičům a od té doby jsou nerozlučnými přáteli. Následuje zcela nesouvisející zápletka s lodí, která ve vodě zanechá bójku a dva kamarádi přemýšlí, k čemu by ten předmět mohl sloužit. Kniha nekončí žádnou zajímavou pointou a nedozvíme se z ní ani (jak by jeden očekával), zda kamarádi nakonec naleznou svoje ztracené rodiče. Celkově mi tam chybí nějaké rozuzlení nebo aspoň moudro, které by si z knihy mohl malý čtenář odnést. Krom toho mi přijde, že autorka volí jazyk a slovní obraty, které nejsou úplně přizpůsobeny dětskému čtenáři (např. výrazy jako „stvoření“, „uvrhnout do temnoty“ a podobně). Netvrdím, že je to špatně a sama nerada malé čtenáře podceňuju, jen mě to zde trochu překvapilo.

Příběh dvou kamarádů má pokračování v podobě knihy Velké překvapení pro malého méďu od stejné dvojice autorů. Těšila jsem se tedy, že se dozvíme, jak to s tučňákem a medvídkem bude dál. Druhá kniha má mnohem zajímavější zápletku i „morální přesah“ – na ledovci ztroskotá letadlo s několikačlennou posádkou. Zvířátka se nejprve bojí, nicméně méďa se nakonec rozhodne lidem pomoci… Přestože se ani z této knihy nedozvíme, zda medvídek s tučňákem naleznou své ztracené rodiče, příběh se mi líbil mnohem víc a Olího také více zaujal.

Byť mám k oběma publikacím jisté výhrady a nejsou úplně podle mého gusta, po grafické stránce jsou knihy opravdu krásné a Olí je poslední dobou často vytahuje z knihovničky a rád si v nich listuje. A to je nakonec to hlavní 🙂