S kočárkem po Brně aneb Výlety mimo civilizaci

Tolik jsem se těšila, až zase začne výletní sezona a my budeme s Olim vyrážet někam do přírody a poznávat nová místa! A pak přišla karanténa a naše každodenní procházky se smrskly na les, co máme za barákem. Díkybohu za něj! Ale o to víc jsem vyhlížela každý víkend, kdy jsme sbalili batůžky, svačiny, vzali auto a vyrazili pryč z města. Ideálně tam, kde člověk nepotká živou duši, kde jsme mohli sundat roušky a z plných plic se nadechnout jara. Proto dnes přináším shrnutí našich nejhezčích výletů „mimo civilizaci“…

Skatulova cesta

Pohodová půldenní procházka lesní cestou, která začíná na okraji Babic nad Svitavou, je ideální spíš pro sportovní kočárky, ale nakonec jsme ani my s našim Moonem neměli problém. Velký kus cesty Olí i ťapkal sám, házel kamínky, sbíral klacíky a zaujatě poslouchal, jak ťuká datel 🙂 Na Skatulově cestě jsme nepotkali za celou dobu téměř nikoho a zvuky jarem se probouzejícího lesa byly doslova balzám na duši. Až teprve na rozcestí, kde se Skatulova cesta střetává s okruhem Okolo Býčí skály, začal provoz zvolna houstnout. Tam jsme si u krmelce snědli svačinky a vydali se zpátky do Babic 🙂

Údolí Rakoveckého potoka

Tato trasa byla už o poznání frekventovanější, ale zase vedla celou dobu podél vody (potoka Rakovce), což naše dítě, které aktuálně našlo zalíbení v házení kamínků, velmi ocenilo. Tentokrát jsme šli pěšky bez kočáru, čemuž jsme i museli přizpůsobit délku trasy. Vyrazili jsme z Ořešína, údajně nejmenší městské části, která byla k Brnu připojena v roce 1971. Po cestě jsme míjeli několik vodních tůní sloužících jako protipovodňová zařízení. Celá trasa, která končí v Mokré Hoře, má cca 3 km – my měli auto zaparkované v Ořešíně, takže jsme to u jedné z tůní pak otočili a šli opět stejnou cestou zpátky.

Kaprálův mlýn

Tuto procházku hodnotíme jako jeden z vůbec nejhezčích karanténových výletů. Kaprálův mlýn leží v malebném údolí potoka Říčky v nejjižní části Moravského krasu. Jedná se o původně vodní mlýn a zároveň skautskou základnu a středisko ekologické výchovy. K mlýnu se dostanete po asfaltce, která odbočuje z hlavní spojnice Brno – Ochoz asi 1 km před obcí. U silnice se dá bez problémů zaparkovat auto. Dolů do údolí k mlýnu je to také asi 1 km – ze silnice sem vede žlutá turistická značka. Celou cestu to je pěkně z kopečka, takže na zpáteční výšlap si připravte svaly 😉 Od mlýna jsme pak ještě pokračovali překrásnou krajinou k vývěru Říčky, kde se nachází malá jeskyně – a pak stejnou cestou zase zpátky.

Údolí říčky Bobravy

Dalším úžasným překvapením pro nás byl výlet na Bobravu. Bobrava je nevelká říčka o délce pouhých 35 km, která pramení na východním okraji Českomoravské vrchoviny poblíž dálničního odpočívadla Devět křížů. Autem jsme dojeli do Radostic, kde jsme zaparkovali a pěšky se vydali k Radostickému mlýnu a dále pokračovali po cyklostezce podél říčky až k našemu cíli, kterým byl Spálený mlýn a klenutý kamenný most, pocházející údajně z 18. století, který je nejznámějším symbolem bobravského údolí. Na toto krásné a klidné místo se určitě ještě někdy rádi vrátíme.

Zpětně si říkám, že jsme naše jarní víkendy využili opravdu na maximum (možná líp, než kdyby žádné karantény nebylo) a ty klidné procházky v přírodě bychom si měli ordinovat častěji. Co vy? Prozradíte v komentářích nějaká vaše „tajná“ místa mimo civilizaci :-)?

Recyklovaná kytka ke Dni matek

Dnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.

Někdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis Kutílek) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky – výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost 🙂

25 měsíců

Tak jsem se zase téměř po roce dokopala k malému shrnujícímu příspěvku na téma O. a jeho pokroky. Od posledního článku je to naprosto neuvěřitelný skok v jeho mentálním vývoj, který mě prostě nepřestává bavit a fascinovat 🙂

  • Oli ve dvou letech nosí oblečení velikosti 92. Měří cca 88 cm a váží něco mezi 12 a 13 kily.
  • Běhá a jezdí na odrážedle Puky jako drak. Taky jsme mu pořídili sedátko na kolo a od loňského léta tak doprovází Péťu na vyjížďkách jako spolujezdec a náramně si to užívá. Samozřejmě je ale taky právě v období, kdy zcela postrádá pud sebezáchovy, takže musím mít oči na stopkách prakticky nonstop.
  • Přes den spí cca 2 hodiny po obědě (+- od 1 do 3), večer teď usíná mezi půl 9 a 9 a probouzí se mezi 6 a 7. Na noční spánek si naštěstí většinou stěžovat nemůžeme – bez problémů už prospí celou noc v kuse. Když se v noci vzbudí, vezmeme si ho k sobě a okamžitě zase usíná.
  • Na Olího „žravosti“ se od minula nic moc nezměnilo 🙂 Už dávno je výhodnější ho šatit než živit :D! Aktuálně má nejradši jogurty, veškeré druhy ovoce (včetně sušeného a kompotů), zeleninové polévky, cottage sýr, vajíčka, rýži a domácí pečivo (ehm, nad jeho konzumací „buchtiček“, jak on je nazývá, už přivírám oko). Přišel už na chuť i šunce, masu nebo čočce. Teď má aktuálně období, kdy se mu úplně nechce kousat a větší kousky např. zeleniny nebo slupky, které dosud bez problémů jedl, vyplivuje. Asi vzdor 😎 Na pití má nejčastěji dětský čaj (med a citron mu do něj dávám jen v zimním období nebo když si vyloženě řekne), ale má rád i obyčejnou vodu. Batolecí mléko jsem mu nikdy nedávala a dávat ani nebudu. Pořád zbožňuje náš domácí kefír.
  • Už se dokáže celkem obstojně najíst sám – a to včetně tekutějších pokrmů jako jsou polévky nebo jogurt.
  • Baví ho tvoření, malování a lepení samolepek.
  • Někdy v prosinci se O. nadchnul pro vlaky a mašiny. Od té doby je to u nás doma naprostý fenomén a odráží se to i na nejoblíbenějších hračkách. Vláčkodráha je u nás stále v provozu, z dupla se staví mosty a tunely a místo Štístka a Poupěnky na Youtube sjíždíme videa s železničními přejezdy (nevěřili byste, kolik toho na Youtubu je :-O!)… A než vypukla karanténa, samozřejmě jsme stepovali každý týden na hlavním nádraží a mávali na vlaky :D. Docela by mě zajímalo, jak se tahle Olího záliba bude dál vyvíjet 😀
  • Naštěstí mu vydržela i vášeň pro knížky, které si spolu stále čteme každý den. Obrázková leporela teď už poměrně vytěsňují složitější příběhy (mimořádně oblíbená je např. knížka o Stephenu Hawkingovi od tety Terezky 😉 a velké oblibě se teď těší knihy na téma „barvy“.
  • Když jsme u těch barev, O. už spolehlivě pozná jak všechny základní, tak nově i fialovou, růžovou, oranžovou nebo černou. Hodně k tomu přispělo podle mě i to, že jsme v únoru začali malovat prstovýma barvama, a pak taky tahle barevná škála s kolíčkama na prádlo, kterou jsem mu vyrobila. Obojí ho moc baví.
  • Někdy na začátku roku začal sám od sebe zpívat i recitovat říkanky. Stejně jako když začal na podzim mluvit, i tohle přišlo ráz na ráz a jsem v šoku z toho, jak obrovský repertoár songů si pamatuje!
  • Oli se výrazně rozmluvil někdy po 18. měsíci a osobně to považuju za vůbec největší milník v jeho vývoji – mnohem větší, než když třeba začal chodit. Od té doby, co se spolu dorozumíme, si mateřskou mnohem víc užívám. Jsem nadšená z toho, že mu něco vyprávím a on mi rozumí a zároveň už dokáže i reagovat. Všichni ho chválí, že na dvouleté dítě mluví opravdu mimořádně dobře a srozumitelně. Má bohatou slovní zásobu (aktivně používá třeba i slova jako „vodopád“ nebo „cisterna“), používá synonyma (veliký, obrovský) a krásně skládá celé věty.
  • Od začátku roku s ním zkouším čtení v angličtině, líbí se mu to a často si vybírá, jestli budeme číst „česky“ nebo „anglicky“ 🙂
  • Je to ovšem stále palice tvrdohlavá a v kombinaci s nastupujícím obdobím vzdoru je to někdy k zbláznění. Jakmile něco nemůže být po jeho nebo musíme z nějakého důvodu opustit činnost, do níž je aktuálně zapálený (házení kamínků do kanálu a podobně 8-), následuje hysterické válení po zemi a pláč. Je to každodenní zkouška mých nervů.
  • Stejně tak nočník zarputile bojkotuje, úspěchy jsou minimální nebo se jedná o krátkodobé epizody a pak zase návrat k ignoraci. Nijak zvlášť to ale nehrotím a věřím, že brzo přijde správný čas k odplenkování.
  • Život s Olím je mnohdy náročný, ale taky čím dál zábavnější. Baví mě pozorovat rozvoj jeho osobnosti a každý den se těším na jeho nové pokroky 🙂

Agnese Baruzzi, Gabriele Clima – Dobré ráno, žabko!

V těchto dnech víc než kdy jindy oceňuji naši bohatou domácí knihovničku. Všechny hračky už jsou dost okoukané a na rozdíl od knížek většinou zabírají dost místa, takže si v našem malém bytě nemůžeme dovolit překročit jejich rozumné množství. U (nejen) dětské literatury to ale neplatí, dobrých knížek se vleze vždycky dost 😉 A já jsem moc ráda za nejnovější přírůstek, který k nám těsně před vypuknutím karantény doputoval z knihkupectví Megaknihy.cz!

Dobré ráno, žabko je kniha z edice Krátké příběhy z přírody, v níž najdete několik dalších publikací, vždy s jiným zvířátkem v hlavní roli. Já jsem zvolila vyprávění o žábě. Publikace mě i Oliho hned na první pohled zaujala krásným vizuálním zpracováním. Já prostě tyhlety knihy s efektními výkroji zbožňuju. Stejně tak i ilustrace lahodí mému vkusu – jsou nekýčovité, ale zároveň hezky barevné a pro dítě líbivé.

Každou stránku doplňuje minimum jednoduchého textu, popisujícího jednotlivá vývojová stádia žáby, při tom všem ale příběh nese i hezké poselství. Olimu se nejvíc líbí pasáž, kde žába klade do vody vajíčka (podezírám ho, že je to jen proto, že si vajíčka asociuje s jídlem :D), naopak se vždycky snaží přeskočit stránku, kde žabkám hrozí nebezpečí v podobě lovící volavky 🙂 Tak či tak si vyprávění o žabce na první pohled zamiloval a je to teď jedna z našich velice často čtených knih.

Ještě musím pochválit kvalitu zpracování samotné knihy – stránky mi přijdou dostatečně pevné a bytelné a ačkoliv O. často s knížkama nezachází zrovna v rukavičkách (kulantněji řečeno 8-), myslím, že životnost Žabky by mohla být oproti podobně zpracovaným knihám, které doma máme (např. má oblíbená Hello, Paris a Hello, New York, o nichž jsem tu psala pár měsíců zpátky) značně vyšší. Tak uvidíme 🙂

Pevně věřím, že si ty aktuální nelehké dny zpříjemňujete taky nějakým hezkým čtením. Můžete se podělit v komentářích o to, co právě teď čtete vy :-)!

Ptačí otisky

Říkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli – pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku 😀 Co budete potřebovat?

  • prstové barvičky (my máme od Maped, vhodné už od 1 roku)
  • bílý nebo barevný karton
  • štětec
  • nalepovací očička (prodává např. Kik nebo Tiger)
  • fixky na domalování

Postup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso 😀

Zima v obrazech

Musím říct, že jsem sama překvapená, s jakou lehkostí jsme oproti loňsku překonali tuhle zimu. A to navzdory našim nenaplněným plánům vycestovat někam do tepla. Navzdory tomu, že jsme se věčně potýkali s nějakýma bacilama. A že jsme ani toho hlídání moc neměli.

Myslím, že velký podíl na tom má i to, jak mírná letošní zima byla. A že moje zimní výbavička se po loňském úlovku nejteplejších bot na světě rozrostla o nejteplejší péřový kabátek na světě (tímto děkuji tchýni :-)! A tak i ty procházky byly zase o něco radostnější. Přestože našim nejčastějším výletním cílem se stalo nádraží. Protože „mašina pojede“ 8-).

Tyhle Vánoce jsem si, navzdory tomu, že nás neustále na střídačku atakovaly různé bacily, moc užila, hlavně co se týče sociálního života. Poprvé jsme s Peťou nechali Olího na hlídání i večer a vyrazili na firemní vánoční večírek. Jeli jsme nasát předvánoční atmosféru do Českých Budějovic. Procvičili jsme si angličtinu s návštěvou bráchy, Jennifer a její rodiny v Brně. A v KM jsem se zase po delší době setkala s vetší částí rodiny i mýma holkama. Všechna tahle setkání jsou tak vítaným osvěžením v mém aktuálně lehce rutinním životě mámy, že z nich vždycky žiju ještě dlouho poté. A samozřejmě jsme si ohromně užili i Olího radost ze stromečku (k němuž jsme se letos už odhodlali – a přežil!) a dárků.

A letos jsem taky naprosto podlehla kouzlu zimy na horách. Já – zarytý letní člověk :-)! Svůj podíl na tom mělo i to, že Olí měl zrovna začátkem února jedno ze svých nejklidnějších období za poslední týdny, takže jsme si dovolenou v Orlických horách opravdu užili. O. se sice víc než na bobech líbilo ve vířivce (přece jen je to můj člověk), ale mezi partou vinařů z „Ratěk“ se nám líbilo všem. Snad nás napřesrok vezmou s sebou zas 🙂

Loni jsme slavili kulaté desetileté výročí našeho seznámení s Péťou na kávičce v RebelBeanu, letos nám ale bohužel hlídání nevyšlo, a tak jsem aspoň udělala zamilované jednohubky. Česnekové. Anebo romantika po 11 letech :D. Servírováno na stole mezi mašinama a kolejema. Vítejte v mateřské realitě 8-)…

Novinky v naší dětské knihovničce

Už delší dobu mám rozepsaný obsáhlejší článek o Olího nejoblíbenějších dětských knížkách, ale stále nemůžu najít čas k jeho dokončení. Dnes to tedy bude zatím o dvou knižních novinkách, které nám v rámci spolupráce zaslalo naše oblíbené knihkupectví Megaknihy.cz

První z nich se jmenuje Velké překvapení pro malého tučňáka od francouzské autorky Marie-Danielle Croteau. Kniha na první pohled zaujme svým formátem (myslím, že je to zatím největší publikace v naší dětské knihovničce :D) a půvabnými ilustracemi, jejichž autorem je France Brassard. Ty zde hrají jednoznačně prim, na každé stránce je jen minimum textu, což je pro mrňousky okolo dvou let, kteří ještě neudrží moc dlouho pozornost, ideální. Příběh samotný mě osobně příliš neoslovil, a to ani po obsahové ani po stylistické stránce. Méďa s tučňákem se během sněhové bouře ztratí svým rodičům a od té doby jsou nerozlučnými přáteli. Následuje zcela nesouvisející zápletka s lodí, která ve vodě zanechá bójku a dva kamarádi přemýšlí, k čemu by ten předmět mohl sloužit. Kniha nekončí žádnou zajímavou pointou a nedozvíme se z ní ani (jak by jeden očekával), zda kamarádi nakonec naleznou svoje ztracené rodiče. Celkově mi tam chybí nějaké rozuzlení nebo aspoň moudro, které by si z knihy mohl malý čtenář odnést. Krom toho mi přijde, že autorka volí jazyk a slovní obraty, které nejsou úplně přizpůsobeny dětskému čtenáři (např. výrazy jako „stvoření“, „uvrhnout do temnoty“ a podobně). Netvrdím, že je to špatně a sama nerada malé čtenáře podceňuju, jen mě to zde trochu překvapilo.

Příběh dvou kamarádů má pokračování v podobě knihy Velké překvapení pro malého méďu od stejné dvojice autorů. Těšila jsem se tedy, že se dozvíme, jak to s tučňákem a medvídkem bude dál. Druhá kniha má mnohem zajímavější zápletku i „morální přesah“ – na ledovci ztroskotá letadlo s několikačlennou posádkou. Zvířátka se nejprve bojí, nicméně méďa se nakonec rozhodne lidem pomoci… Přestože se ani z této knihy nedozvíme, zda medvídek s tučňákem naleznou své ztracené rodiče, příběh se mi líbil mnohem víc a Olího také více zaujal.

Byť mám k oběma publikacím jisté výhrady a nejsou úplně podle mého gusta, po grafické stránce jsou knihy opravdu krásné a Olí je poslední dobou často vytahuje z knihovničky a rád si v nich listuje. A to je nakonec to hlavní 🙂

Podzim v obrazech

Hrozně ráda bych sem napsala, že to nejhorší, co nás tenhle podzim potkalo, bylo úmrtí Karla Gotta 😎 Bohužel se občas dějou věci, které vám ve vteřině obrátí život vzhůru nohama. Ty dva úrazy, které se během jednoho měsíce v naší rodině staly, naštěstí nebyly úplně fatální. Ale změnily nás asi už navždycky. Jak mi ale napsala L., která si v té samé době procházela taky těžkou životní zkouškou – jsou mnohem, mnohem horší věci, věci, co už nejdou vrátit. Ta slova povzbuzení právě od ní mě dojala. Věřím a vím, že každá taková zkouška nás má v životě posunout. Bez ní bychom si nikdy neuvědomili, kolik ohromné síly v sobě máme…

Letos jsme s Péťou oslavili neuvěřitelných 10 let od našeho seznámení a tři roky od svatby! To už je tedy skutečně pěkný kus života a společných zážitků 🙂

Podzimní procházky mají tak neskutečné kouzlo! Barevné stromy, brouzdání ve spadaném listí, řádění na hřištích až do večera… A samozřejmě nesměl chybět ani výlet na Pálavu!

Víkendy jsme se snažili trávit aktivně, pokud to počasí dovolilo. A co může k podzimu patřit víc než pouštění draka? Drakiáda na Kraví hoře se nám všem strašně líbila a napřesrok určitě vyrazíme zas!

Kvůli Olího rekonvalescenci jsme propásli tradiční „Penohory“. Hezkou útěchou nám ale bylo několik dnů strávených v milé společnosti Linhartů na Šumavě. Díky příznivému počasí jsme i v listopadu zažili Šumavu zalitou sluncem a ač bylo naše dítě mimořádně neposedné (což v kontrastu s kliďasem Davídkem o to víc vyniklo), pohled do zeleně/večerní sklenice vína vždycky uklidnil 😀

S kočárkem po Brně aneb Naše oblíbené procházky II.

Konečně jsem se dokopala ke slibovanému druhému dílu tipů na kočárkové procházky po Brně. Se zkracujícími se dny bude toho času stráveného venku míň a míň, takže se teď snažíme využívat každý slunečný den na maximum. Jaké jsou naše aktuální oblíbené trasy se můžete dočíst níže 🙂

Mariánské údolí

Pokud nejste zrovna z Líšně či blízkého okolí, vyrazíte si sem asi spíš o víkendu, protože cesta z centra zabere poměrně dost času a ten chceme samozřejmě trávit spíš venku než v MHD. Každopádně jestli potřebujete z města uprchnout někam do zeleně, určitě se sem vypravte. S většími dětmi se dá vyzkoušet i nová bobová dráha, ty nejmenší zase určitě ocení různá zvířátka, která můžete po cestě potkat. Pro nás rodiče divokých mláďat je tu i dost míst, kam můžete potomky bez obav „vypustit“ a nechat je lítat a dovádět. A je tu prostě krásně 🙂

Cyklostezka do Komárova a Modřic

Cyklostezka na Anthropos je naše vycházková stálice, ale stejně rádi vyrážíme podél řeky i opačným směrem. Teď, když Olí navíc „objevil“ dopravní prostředky, sem vyrážíme i koukat na vláčky, protože se na několika místech potkává s železnicí, a na letadla, která přistávají v Tuřanech. Naší nejmilejší zastávkou na trase je „farma“ v Komárově, kde rádi pozorujeme zvířátka. Mají tu oslíky, kozy, prasátka a všelijaký další zvěřinec a taky je tu hezké hřiště. Pokud je dost sil a dítě v náladě, ráda si procházku protáhnu až k Avionu (tam se dá O. uplatit ještě návštěvou dětského koutku s kuličkama :-)) a do IKEA, odkud zpravidla neodcházím s prázdnou 😀 A když mi náhodou dojdou síly na zpáteční cestu, nasednu na bus a svezu se zase hezky do centra.

Veveří

Místa, která mi jsou tak nějak souzená, protože je mám spojená se svou alma mater i s dnes již bývalým pracovištěm, ráda navštěvuju i nyní. A musím říct, že v uličkách okolo Veveří to jen kvete – spousta nových obchůdku (třeba knihkupectví Dlouhá punčocha <3) a „fancy“ podniků přímo láká k návštěvě. Většinou začínáme procházku na Konečného náměstí, potažmo v Björnsonově sadu, kde je opět super dětské hřiště s pískovištěm i možnost občerstvit se v Piknik Boxu. Pamatuju časy, kdy byl tento park spíš ostudou Brna a dneska je to příjemné místo, kde se dá s klidem strávit půl dne. My ale obvykle pokračujeme s procházkou dál – podle nálady bloumáme Jiráskovou, Čápkovou, Jaselskou… No a když tudy mám čirou náhodou cestu bez dítěte, jen stěží odolávám návštěvě mého oblíbeného obchůdku PlaceBaby na Čápkově O:-)

Obora Holedná

Místo, které je obzvlášť teď na podzim naprosto kouzelné 🙂 Courat se ve spadaném listí, podívat se na divoká prasátka a číhat na srnky, které se zde volně pohybují… To už pomalu patří k našemu podzimnímu koloritu. Loni jsme zde testovali naše nové nosítko, letos už si tu Olí běhal pěkně po svých. Hlavní pěšinky jsou sjízdné i s kočárkem, ačkoliv místy by se možná šikla ruční brzda, kterou náš kočár nedisponuje.

No a vzhledem k tomu, že už se pomalu blíží roční období, které objevování nových vycházkových tras zas tak moc nepřeje, na další pokračování kočárkové rubriky si asi budete muset počkat do jara. Snad nám ta zima rychle uteče 🙂

Léto v obrazech

Když se snažím vybavit si nějaký pocit z uplynulého léta, v hlavě mi naskakuje: únava, vyhoření, vyčerpání, úzkost… A pak se kouknu na všechny ty fotky a říkám si, že přes všechno to těžký a negativní jsme si užili spoustu krásných okamžiků. To špatné s odstupem vyšumí. Co zůstane a co bych si chtěla zapamatovat?

Léto… V té nejčistší podobě. Azuro na nebi, vlčí máky v obilí, naše procházky s vůní trávy ve vzduchu…

Těch chvilek, které jsme měli jeden na druhého, bylo sice žalostně málo, ale když už se nějaká našla, užili jsme si ji se vší parádou – třeba jako tady v naší oblíbené příbramské kavárně Smoo 🙂

Stejně jako loni, ani letos jsme nevynechali naše oblíbené festivaly Kamenka Open a KrumLoveSka, které jsme si s Olím užili zase o něco víc než před rokem.

Kromě našich tradičních kočárkových výletů bych vypíchla také prémiovou návštěvu areálu „Živá voda“ v Modré u Velehradu, kde se nám moc líbilo – hlavně podvodní tunel, kde Olí fascinovaně pozoroval svět pod hladinou, i venkovní procházka s výhledem na pratury. Určitě se rádi vrátíme a napřesrok třeba zkusíme i koupání v biotopu, jehož návštěva je v ceně vstupného.

V srpnu nás také čekala rodinná dovolená s Vlasákama v Jeseníkách. Během pěti dnů jsme navštívili tolik krásných míst a dokonce jsme s Olíkem vylezli až na Praděd! Počasí nám přálo, penzion byl super baby friendly a Olí se dosyta vyřádil se svýma sestřenicema. Věřím, že máme založeno na novou rodinnou tradici 🙂

Každý volný víkend jsme vyráželi na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí a vůbec nejradši vzpomínám na jeden z těch posledních, kdy jsme se vypravili s Olím poprvé do zahraničí :), do malebné rakouské vesničky Hardegg. Cestou jsme úplnou náhodou narazili na úžasnou restauraci, jen pár dnů po výročí okupace stanuli u pozůstatků železné opony, překročili Dyji, objednali si v Rakousku český kafe, vylezli na hrad a na zpáteční cestě jen o fous utekli bouřce. Tak ráda na ten den vzpomínám 🙂

Tak si říkám, že bych ten první negativní odstavec možná měla smazat. Že jsme se měli opravdu báječně. Ale ono i to špatný patří k životu a bez něj by nebyl obraz našeho léta kompletní. Jen doufám, že pro letošní podzim (a ještě dlouho dopředu) jsme si to špatný už vybrali a máme se ještě na co těšit. Držte nám palce 🙂