Roald Dahl – Od A do Z (1/2)

Není to tak dávno, co se na mém blogu objevila první kraťounká zmínka o britském povídkáři Roaldu Dahlovi a jeho svazku dospěláckých pohádek s lehce nemravným obrázkem na obálce ;)…Pohádky se mi opravdu moc líbily a když jsem v Praze v Luxoru zahlédla dvě barevná vydání Dahlových nejlepších povídek, docela jsem po nich zatoužila…naštěstí jsem tehdy nakupovala vánoční dárky pro ostatní a nechala jsem si zajít chuť. Ježíšek však moje tajné přání vyslyšel a obě knížky jsem záhy našla v balíčku pod naší brněnskou vánoční chvojkou 🙂 (tímto bych chtěla Ježíškovi moc a moc poděkovat :*!) Už když jsem je vybalila z vánočního papíru a prolistovala je (taky tak zbožňujete vůni nových knížek :-)??), byla jsem tuze nadšená, ale to se vůbec nedá srovnat s nadšením, jaké mě popadlo, když jsem se dala do čtení! Roald Dahl je prostě mistrovský vypravěč a když se do jeho povídek jednou začtete, už nemůžete přestat. Tím pádem jsem si během několika málo dní vybudovala na jeho díle takovou závislost, že jsem si musela stanovit příděl povídek na den, abych vůbec stihla přes Vánoce i něco jiného, případně nezhltnula obě knížky na posezení :D…

Posléze jsem zjistila, že Dahlův styl mi tak trochu připomíná jiného mého povídkového oblíbence – Edgara Allana Poea, což je celkem příznačné, neboť právě jeho literárními oceněními byl Dahl třikrát za svůj život poctěn. Také lehce šokující či vyhrocené závěry Dahlových povídek  ve mně několikrát vzbudily asociaci s hororovými příběhy E.A. Poea. Nyní mi dovolte stručnou charakteristiku jednotlivých povídek, protože vybrat jen jednu nejlepší zkrátka není dost dobře možné :-)…

  • A nyní mě propusť v pokoji… – vzrušující příběh o tom, že touha po pomstě se může snadno obrátit proti vám…
  • Adámku náš, copak děláš? – i nepatrný kiks ve vaší výchově vás může poznamenat na celý život, zvlášť pokud jste kněz a uhání vás spousta žen :D..
  • Africký příběh – černá mamba je velmi, VELMI nebezpečné zvířátko…
  • Antikvář – příběh o prohnaném majiteli antikvariátu, který postavil svou kariéru na neštěstí druhých…
  • Azízův host – pro mě osobně jedna z nejlepších Dahlových povídek vůbec. Jejím hrdinou je strýček, který nenechá na pokoji žádnou sukni. Tento starý svůdník se při svém putování dostane až do Sinajské pouště a díky drobné nehodě je nucen přijmout pozvání zámožného Syřana. V jeho nádherném paláci číhají mnohá pokušení – především hostitelova krásná žena a jeho neméně půvabná mladinká dcera. Po žhavých nočních hrátkách však strýček Oswald navzdory svým letitým zkušenostem není schopen zjistit, se kterou z žen vlastně strávil noc. Ujišťuju vás, že závěr příběhu je skutečně hodně šokující, prozrazovat ho ale samozřejmě nebudu :D…
  • Člověk jako vy – hospodské setkání dvou mužů, kteří bojovali ve válce…
  • Čubka – opět velmi zdařilá povídka (začíná to vypadat, že nejlepší Dahlovy povídky jsou ty se sexuálním podtextem, ale mě z toho neobviňujte :D…), nejspíš také proto, že v ní opět figuruje nám již známý chlípník strýček Oswald ;). Tentokrát asistuje belgickému chemikovi Henrimu při jeho pokusu o vyvinutí afrodiziakální vůně. Henriho snaha se skutečně nemine účinkem…jak s ní ale nakonec naloží strýček Oswald 😉 ??
  • Edward přemožitel – když žena upřednostňuje kocoura před svým manželem, začne to muže brzy pěkně štvát 8-)…

  • Farářovo potěšení – všichni faráři holt nejsou zrovna ukázkovým příkladem mravnosti…opět se zde Dahlovi velmi vydařila pointa.
  • Hračka – poněkud smutný příběh s válečnou tematikou…
  • Chirurg – člověk by nevěřil, co všechno se dá objevit v lidském trávicím ústrojí 8-)…
  • Chutě – povídka pro všechny milovníky vína pojednávající o tom, co všechno se může přihodit, dáte -li v sázku ruku své dcery…
  • Jak se pan Botibol do sázky namočil – příběh, ve kterém se přesvědčíte, že snaha vyhrát za každou cenu se vždycky nevyplácí…
  • Jed – do poslední chvilky napínavé vyprávění, ve kterém se do postele pana Harryho vkrade nevítaný host…
  • Katina – opět jedna ze smutně laděných válečných povídek.
  • Krk – povídka o tom, jak to dopadá, když nevěrná panička strká hlavu tam, kam nemá :D…
  • Krysař – vyprávění s velmi, velmi nechutným závěrem. Upozornění: nečtěte s plným žaludkem!!! :X
  • Kůže – myslíte, že je dobrý nápad nosit na svém těle umělecké dílo…?
  • Láska má, holubička sivá – příběh o karetní vášni a záludnostech špehování…
  • Madam Rosetta – válečná povídka trochu jinak ;)…
  • Majordomus – aneb když je váš sluha vzdělanější než vy, může se to lehce obrátit proti vám…
  • Mateří kašička – poněkud bláznivá historka dvou zoufalých rodičů, kterým jejich miminko nechtělo papat :D…
  • Mistr světa – povídka o vychytralých pytlácích, kteří svůj čin zapomněli dotáhnout do konce. Uhádnout pointu už v půlce vyprávění tentokrát nedá moc práce :D…
  • Muž s deštníkem – báječná inspirace pro všechny, kteří nemají do čeho píchnout, když zrovna venku leje jako z konve :D…

Roald Dahl je těžce návyková záležitost. Doufala jsem, že mi vydrží přes celé svátky, ale prostě jsem to nezvládla a denní dávky postupně zvýšila ze 3 na 5 povídek O:)…A víte co? Už se děsně těším na zkouškové! V Brně na mě totiž v knihovničce čeká druhý díl ;-)!!!

Zlatá?šedesátá na Vítkově

Slíbovala jsem spoustu úžasných zážitků z Prahy, a tak sem jdu zase nějaký sepsat, než to všechno zapomenu. Druhý den mé návštěvy jsme si s Terkou stanovily jako lehce „vzdělávací“, neboť jsme ho celý zaplnily výstavami. Ta úplně první, na kterou jsme se toho dne vydaly, nesla název „Zlatá?šedesátá“ s podtitulem „Vzpomínky a realita“ a odehrávala se na Vítkově. Musely jsme se tudíž za poznáním vydrápat pěkně na kopec. Stálo to ovšem zato – a to jak výstava, tak nádherný výhled na Žižkov a Prahu vůbec. Sochu Jana Žižky jsme si však bohužel vyfotit nemohly, protože se zrovna opravuje :(.

Na Vítkově...
Na Vítkově...

Hned u kasy jsme zjistily, že na „Zlatá?šedesátá“ v kombinaci s „Beatlemánií“, kam jsme se ten den taky hodlaly vydat, jak již víte, dostaneme akční cenu. To nám ten den ale pěkně začínal :-)! Vstupenka platila také na stálou expozici, výstup na střechu (od toho jsme ale byly slečnou u pokladny odrazeny, protože kvůli sněhu to prý v tuto roční dobu není úplně bezpečné) a do mauzolea Klementa Gottwalda.

Jako první jsme se tedy vydaly na výstavu, kvůli které jsme sem původně přišly – také z toho důvodu, že jsme si neprozřetelně odložily kabáty do šatny a expozice Zlatá?šedesátá vypadala jediná jakž takž vytopeně :D…Výstava zachycuje období 60. let 20. století jako významné období českých dějin, kdy došlo v porovnání s 50. léty k uvolnění politické, společenské a kulturní atmosféry a je opravdu vtipně a zajímavě vytvořená. Nejvíc nás na ní ale asi stejně bavilo to, jak jsme postupně objevovaly, co z dobových „novinek“ máme ještě dodneška doma a dokonce to i funguje. Já například poznala náš starý domácí fén :D. Terka nakonec vypočítávání vzdala a pravila, že s takovou si může udělat doma vlastní expozici :D…

Krom pomůcek do domáctnosti výstava nabízela také pohled na dobovou módu, bižuterii a doplňky (plastovou kabelku bych klidně nosila ještě dnes, však móda se pořád vrací :D…), bytové zařízení, technické vymoženosti (kotoučový magnetofon bych mohla zapůjčit na Terčinu výstavu :D), sportovní náčiní nebo hračky. Mohly jsme se také podívat, co se tenkrát třeba prodávalo v sámošce nebo kolik si vydělávaly ženy v JZD :D…a také jsme se dočetly něco málo o žhavých spartakiádních nocích 8-)…

Vitana vařila za vás už v 60.letech :-)...
Vitana vařila za vás už v 60.letech :-)...

Když nás zlatá šedesátá dostatečně ukolébala, vrhly jsme se na zážitek poněkud temnějšího rázu…vypravily jsme se do Gottwaldova mauzolea… Vzhledem k tomu, že jsme byly v tu chvíli jedinými návštěvníky této části expozice, padla na nás poněkud tísnivá atmosféra. V podzemí ale kupodivu nic moc k vidění nebylo. Krom několika panelů o tom, jak se u nás komunisté dostali k moci, které se nám skutečně nechtělo číst, tu byla jen veliká vykachličkovaná místnost evokující ve mně atmosféru márnice z filmu Spalovač mrtvol 8-)…paní „průvodkyně“ nám však sdělila, že se jedná o místnost, ve které bylo tělo starouše Klementa chlazeno a uchováváno v přijatelném stavu. Poté nás upozornila na otvor ve stropě, kterým byl Klement ve „výstavní dny“ vytahován nahoru do síně…tedy až do roku 1962, kdy se přes všechny snahy začal rozpadat a už mu nebylo pomoci :D…

Nu, zážitek skutečně zajímavý, ale přecejen nám v téhle podivné kobce nebylo zrovna dvakrát do skoku, a tak jsme se záhy přemístily k poslední části stálé expozice nazvané „Křižovatky české a československé státnosti“. Expozice věnovaná mezníkům české a československé státnosti ukazuje přelomová období celého dvacátého století. Organizátoři výstavy vybrali několik důležitých mezníků: vznik státu v roce 1918, období Mnichova a vzniku protektorátu, obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat o tři roky později, události roku 1968, pád komunismu a vznik samostatného Česka a Slovenska v roce 1992. Na čtení informačních panelů už nám nezbývalo dost sil, ale ve většině případů se stačilo jen dívat a člověk i tak odcházel s hlubokým zážitkem. Mně osobně nejvíc zaujal například originál Charty 77, skutečná Nobelova cena, kterou získal náš básník Jaroslav Seifert, poslední dopis Milady Horákové z vězení a obzlášť silným zážitkem byla vitrína věnovaná Janu Palachovi, ve které byly vystaveny věci, které měl u sebe ten den, kdy se upálil – index, tramvajenka, stravenky do menzy, učebnice ekonomie, občanský průkaz…

Jan Palach
Jan Palach

Byla bych na výstavě vydržela určitě ještě dýl, ale Terce už byla zima, takže jsme dnešní přísun poznání utnuly a vyrazily na šalinu. Venku pěkně přituhlo, a tak jsme byly vůbec rády, že jsme rády, a že jsme se cestou ještě stihly vyfotit u smějícího se tanku (viz. níže) :D…Na závěr snad jen malá apelace – rozhodně nebuďte líní šplhat za poznáním do kopce, Vítkov za tu námahu každopádně stojí :-)!!!

I tanky se umí smát :)...
I tanky se umí smát :)...

Beatlemánie!

Prožila jsem báječný víkend v Praze!!! Jeho událostmi vás zde na blogu budu pravděpodobně ještě nějaký čas krmit :-), nicméně jeden zážitek všechny ostatní suverénně zastiňuje a o něm bych vám chtěla povědět už dnes. V pátek jsme se s Terkou rozhodly navštívit již dlouho plánovanou velkolepou výstavu v Českém muzeu hudby, která vypráví příběh nejslavnější kapely všech dob a jejího vlivu na československou společnost 60. let. Ačkoliv naše znalosti o Beatles jsou za ty roky naší společné beatlemánie více než hluboké, tuhletu událost jsme si zkrátka nemohly nechat ujít…

Brouci a já
Brouci a já

Že jsme na správném místě nás ubezpečila hned na úvod cedule o tom, kterak Beatles měnili svět. Vždyť MY jsme mládež roku 2000, generace, která se do této čtyřčlenné kapely z Liverpoolu zbláznila téměř čtyřicet let poté, co propuklo okolo ní celosvětové šílenství, které předtím na poli hudebním nemělo obdoby. Derek Taylor se ve svém výroku rozhodně nespletl…

I přes naše rozsáhlé hudební poznatky jsme se na výstavě přecejen dočetly několik perliček. Kupříkladu to, že první elektrická kytara George Harrisona byla československé výroby :O (Věděli jste, že vůbec československo v té době vyrábělo elektrické kytary 😀 ???). Dalším vtipným exponátem bylo několik kýčovitých zahradních trpaslíků, o kterých jsem si zprvu pomyslela, že je tu asi pozapomněli od nějaké minulé výstavy. Na informační ceduli jsme se ale mohly dočíst, že se jedná o porcelánové výrobky ústecké továrny Ferdinanda Maresche a objevily se krom Georgova známého sólového trojalba All Things Must Pass také na obalu desky ze všech nejslavnější – Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band :-). To jsme ale světoví, co :D!

Můj nový pokojíček :)
Můj nový pokojíček 🙂

Výstava byla plná skutečných sběratelských skvostů – plakátů, časopisů (Bravíčko s Paulem McCartneym na titulce :D), fotek, desek, novinových článků i „Beatles – deníčků“, které si zamlada psala generace našich rodičů :D. Mimo těchto pokladů zde ale bylo možné narazit také na dva opravdu speciální exponáty – originální voskové figuríny z Musea Madame Tussaud z roku 1964 nebo banjolele, které vlastnil (a držel v rukou) sám George Harrison :-)!!! To už je opravdu něco, co stojí za vidění ;)…A vlastnoruční podpis Paula McCartneyho – no neměli byste na mém místě taky druhé Vánoce 😀 ??

Brouci z vosku
Brouci z vosku
Georgovo banjolele
Georgovo banjolele

Krom strhujícího příběhu nejslavnější skupiny všech dob výstava nabízí také seznámení s životem mládeže v tehdejším Československu, kulturními fenomény 60. let nebo s počátky českého bigbítu. Poslední část výstavy se věnovala především sólové tvorbě jednotlivých členů kapely a vyústila u veliké atrapy Lennonovy zdi z pražské Kampy. Poté, co jsme na zdi zanechaly své stopy :-), ještě jsme se honem běžely vyfotit se Žlutou ponorkou, a to už jsme stály na samém konci Beatlemánie…

Můžu vám říct, že „tolik Beatles“ jsem pohromadě snad ještě nikdy neviděla…a že to byl skutečně ráj na zemi o:-)…Jeden panel na výstavě celkem trefně prohlašoval, že Beatles jsou jako nevyléčitelný virus. A asi to tak vážně bude. Po téměř deseti letech docházím k závěru, že Beatles jsou láska a vášeň, která člověka nikdy neopustí…A pravděpodobně ani nikdy neopustí tento svět :-)…

Tak co tam napíšeme :)?
Tak co tam napíšeme :)?

John…

Dnes je to přesně 30 let, co Mark Chapman zastřelil jednu z mých největších lásek, s kterou budu za pár měsíců slavit neuvěřitelné desetiletí společného  hudebního soužití :-). Za ty roky jsem naposlouchala všechno, co bylo možné naposlouchat, a přečetla kdejakou biografii, co mi přišla pod ruku. Nasbírala povážlivé množství novinových článků a fotek. Letos navíc má stará vášeň získala nový rozměr, když se mi poštěstilo zavítat na místa, která mají pro fanoušky Beatles nepopsatelnou mystiku. Věřím, že new yorská Strawberry Fields, brána před Dakotou, ale i pražská Kampa jsou v tuto chvíli plné svíček od Johnových fanoušků. Zapalte mu také jednu. A připomeňte si jedno z jeho nejúžasnějších poselství – třeba v tomto songu

Příliš čistý sníh

Dnes přináším opět trochu Skácela, tentokrát z melancholičtějšího soudku…Vzhledem k momentální sněhové nadílce je to však příspěvek celkem akutální…

Příliš čistý sníh

Vždycky když padne první sníh,
mráz zamkne tůně na tři zámky,
zahodí klíče do studánky
sekerou třikrát rubané,

bývá mi smutno jako nikdy.
Jako by vítr s duše svál
poslední lísteček prudce bílý
a všechno čisté polím dal.

A zaplakal bych plný studu.
Čistota jasná na polích.
To tiché nebe…Jednou budu…
Umřeme všichni pro ten sníh.


Píseň o nejbližší vině

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil: kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

Philadelphia

Tak tu zase máme 1.prosinec a krom toho, že se nám nezadržitelně blíží Vánoce (podpořené dnes pořádnou náloží sněhu :D), je toto datum už nějaký čas spojováno také se dnem celosvětového boje proti AIDS. Při této příležitosti jsem se rozhodla přispět do filmové rubriky jedním ze svých nejoblíbenějších filmů. K Philadelphii mám hrozně zvláštní vztah…když jsem ji viděla poprvé, byla jsem naposto nadšená…a zároveň přesvědčená, že tenhle film už nikdy nechci vidět. Od té doby už jsem ji ale shlédla snad stokrát. Naposledy tenhle víkend. A jsem si jistá, že se na ni za nějaký čas budu chtít podívat zas :-)…

Děj snad není ani třeba nějak sáhodlouze představovat – Andrew Beckett je mladý vynikající právník. Při výkonu své práce se snaží utajit druhou stránku svého života – tedy to, že je  homosexuál nakažený virem HIV. Jednoho dne je však ze soukromé právnické firmy propuštěn, údajně pro pracovní neschopnost. Pravda je ale někde jinde…za vykonstruovanou záminkou k propuštění se skrývají předsudky, odpor a strach jeho zaměstnavatelů. Andy ví, že už mu nezbývá mnoho času, ale přesto se chce pustit do soudního procesu, který se má stát jeho posledním vyhraným bojem. Právního zástupce překvapivě nachází ve svém kolegovi Joe Millerovi. I Joe je zpočátku plný předsudků a nenávisti vůči homosexuálům a má panickou hrůzu z AIDS. A snad právě pro svůj odpor nakonec kauzu přijímá, přesvědčen o tom, že ve městě, kde byla vyhlášena americká ústava zaručující rovnost všech, nelze tento boj vzdát. Před očima diváků se rozjíždí neuvěřitelný proces o tom, kolik podob může mít diskriminace…

Tom Hanks je jeden z mých nejoblíbenějších herců a rozhodně mu nebudu nikterak nadržovat, když prohlásím, že v roli Andyho Becketta předvedl naprosto mimořádný výkon, možná i svůj životní…Taky si za něj tenkrát právem odnesl sošku Oscara.

Potřebujete ještě nějaké důvody, proč tenhle film vidět ? Tak dobře :-)…sice vůbec nechápu, koho mohlo napadnout obsadit mladého charismatického svůdníka Antonio Banderase do role homosexuála, ale nikdo nepopře, že se tohoto úkolu zhostil skutečně s grácií. Já mu to snad i věřila :D…A koho ani Antonio nenaláká, toho snad přesvědčí úžasná hudba podbarvující celý film. Z úvodního songu Bruce Springsteena (rovněž oceněného Oscarem) se stal hit, ale to jistě všichni dobře víme :-). A režie se ujmul Jonathan Demme, tvůrce Mlčení jehňátek, tak :-). Abych to tedy shrnula – Philadelphia je špičkové soudní drama plné mimořádných hereckých výkonů, a přestože v dnešní době už není AIDS ani homosexualita tabu,  nikdo nemůže popřít, že tento film neztratil nic na své aktuálnosti, a rozhodně stojí za víc než jedno shlédnutí…