Výstup na Hochkar

Plán na následující den byl dlouho nejasný. Nakonec jsme se ale rozhodli pokořit alespoň jeden z místních vrcholů a prohlédnout si ta překrásná panoramata. Našim cílem se stal Hochkar – nachází se zde největší lyžařské středisko v Dolním Rakousku, v tuto dobu pochopitelně ještě opuštěné. Hned na úvod nás čekal pořádný výšlap. Vrcholek se dá zdolat opět různými cestami – my jsme si zvolili tu zcela přímočarou, přímo po sjezdovce (a že to nebyl žádný kopeček pro děti, to asi nemusím vysvětlovat). Výstup byl skutečně poměrně náročný, a tak nám přišlo vhod odpočívadlo v půli cesty, kde jsme doplnili energii tyčinkou a na chvíli si odpočinuli. Zde nás překvapil jakýsi rakouský páreček, který se znenadání vynořil přímo za našimi zády (pod převisem vedla ferrata) :-). Alespoň jsme je mohli hned zneužít a nechali si od nich vyrobit společné foto :-).

Přestože lyžařské středisko zatím nebylo v provozu, trocha toho sněhu už na vrcholcích a dokonce i okolo turistické stezky ležela.

Na alpskou zvěř jsme za celý náš pobyt moc štěstí neměli, ale na jedno rozkošné zvířátko jsme přece jen narazili. Nyní přichází čas na malý kvíz. Kdopak z vás najde dotyčného drobečka na následující fotce :-)???

Tak jo, nebudu vás napínat – je to tato krásná lasička (kterou jsme nicméně překřtili na „sněžnou kunu“ :D…). Foto je z internetu – nám se bohužel nepodařilo dostat se do takové blízkosti. Lasička navíc zdrhala jako o život :-).

V tuto chvíli už jsme měli vrcholek na dohled a nejhorší stoupání bylo za námi. Po cca 1,5 hodině drápání vzhůru jsme Hochkar (1808 m) konečně dobyli a byli odměnění překrásným výhledem na zasněžené kopce!

Zanechali jsme zápis v turistické knize, naobědvali se a pomalu se vydali na sestup. Ten den nás ještě čekala návštěva nedalekých kaskádovitých vodopádů, ale protože by to bylo ještě na delší povídání, necháme si to zase na příště :).