Kuřecí po švédsku

Tento víkend je bohatý na kulinářské pokusy, takže se tu na blogu asi zase objeví hodně receptů :-). Věřím, že během semestru poslouží jako fajn inspirace, až nebudete vědět, co vařit ;-)…Hned první tip je celkem slavnostního ražení, takže jím můžete ohromit, až se naskytne příležitost O:-).

  • kuřecí řízky
  • plátkový tvrdý sýr typu eidam
  • plechovka kompotovaných broskví
  • olej na smažení
  • sůl a oregano

Na těstíčko budeme potřebovat:

  • 2 vejce, sůl
  • 1 lžíci hladké mouky
  • 1 lžíci strouhanky
  • 200 ml bílého vína

Kuřecí maso naporcujeme na několik tenkých plátků, které naklepeme a nasolíme. Na maso položíme plátek sýra, posypeme oreganem, přehneme a spojíme jehlou či za pomoci párátek. Z vajec, mouky, stouhanky, bílého vína a špetky soli připravíme těstíčko. Myslím, že bílé víno se klidně může vynechat, protože ve výsledku nebylo vůbec cítit…ikdyž možná to bude tím, že jsme použili laciné čůčo z Tesca :D. Každopádně zbytek vína můžete vypít u večeře, takže marná investice to není :D…Maso tedy obalíme v těstíčku a smažíme v rozehřátém oleji. Ve vyšším hrnci prohřejeme kompotované broskve spolu s nálevem a kuřecí podáváme obložené teplými broskvemi. Mně se broskve prohřívat nechtělo, takže jsem je servírovala jen tak z plechovky a bylo to taky luxusní 😉 ! Vhodnou přílohou ke kuřecím závitkům je dušená rýže.

Joe Bar Blues Street, Stará Pekárna – Brno, 2.9.2010

Tak tu máme konečně zase jeden zážitek kulturního ražení, a to ne jen tak ledajaký 😉 ! Do Brna se poprvé vypravila naše oblíbená bluesová kapela z Valmezu, s kterou jsme se seznámili loni v létě na festivale Hrachovka. Jejich vystoupení bylo vůbec tím prvním, co jsme na festivale viděli a slyšeli, a ačkoliv jsme v Hrachovci načerpali ještě spoustu dalších nezapomenutelných zážitků (třeba vystoupení Jardy Uhlíře, na které dodneška vzpomínám jako na nejlepší koncert v mém životě :D!!!), blues nás zaujalo a z webovek kapely jsme si záhy postahovali jejich songy. Písničky jsem si brzo oblíbila, zvlášť když jsem je poslouchala v Péťově chraplákovém podání o:D ! Našimi favority se stal především „Prašivej pes“ a „Broadway“. Když jsme se doslechli, že Joe Bar Blues Street se na podzim chystá do Brna, samozřejmě jsme si koncert nemohli nechat ujít !

Na Starou Pekárnu jsem se chystala poprvé, a protože jsem byla varována, že tam mají drahé pivo (nojo, Plzeň je ale Plzeň O:-)…), načala jsem se ještě cestou petkovým Zlatopramenem, který připravil dobré podloží pro koncertní atmosféru :-)…Jako obvykle jsme měli s Péťou menší zpoždění, ale nic jsme nepromeškali a Zuzejk dokonce dorazila ještě o nějakou chvilku po nás (už ví, proč nechodit na čas :D). Sotva si stihla dojít na bár pro pívo, koncert začal. Atmosféra Staré Pekárny se mi hodně líbila, ale byla jsem dost překvapená sporadickou účastí. Kapela si pro koncert nevybrala úplně nejvhodnější datum, protože studentům už předchozí den začala škola a vysokoškoláci ještě do Brna nedorazili. Navíc tady ve Štatlu zatím nejsou Joe Bar Blues Street moc známí. Tahle malá vada na kráse se ale nakonec ukázala být i výhodou, protože jsme si alespoň mohli užít celý koncert v příjemné komorní atmosféře. V průběhu první série jsme si skočili k baru doplnit hladinku, abychom se vzápětí mohli „vrhnout“ na parket za zvuků naší oblíbené „Broadwaye“ :-)…Náš pokus o roztančení Pekárny kapela ocenila a hned v další sérii nás příjemně překvapila písničkou na přání 🙂 ! Péťa totiž stránky Joe Bar Blues Street na Facebooku vytrvale spamoval, takže si ho kapela zapamatovala a věnovala mu ten večer svůj nejlepší song – Prašivýho psa !!! Teď teprve začala ta správná jízda ! Kapela si koncert očividně užívala a my s ní. Naše nadšení inspirovalo i ostatní dosud sedící posluchače, takže se prostor před pódiem rychle zaplnil.

Plakát
Plakát

V další přestávce si pak k našemu stolu přišel sednout basák následovaný bubeníkem, dali jsme řeč, jak jsme vlastně Joe Bar Blues Street objevili, co studujeme v Brně a tak, a po koncertě jsme prohodili pár slov i s dalšími členy kapely. Péťa si odnesl jako vzpomínku na tento výborný večer taky podepsaný pivní tácek 🙂 ! Před Starou Pekárnou se nám pak i podařilo úspěšně si servat plakát kapely, který nám už visí v našem novém bytečku na toaletě (je to čestné místo 🙂 !!!!). Koncert byl opravdu skvělý a moc jsem si ho užila. Všem, kteří chtějí objevit kouzlo blues můžu kapelu Joe Bar Blues Street jen doporučit ! Pro Brňáky upozorňuju na koncert 13.9. v Metru a pro ty, kteří mají Brno z ruky alespoň přihazuju odkaz na kapelové webovky, kde si můžete jejich písničky poslechnout a sami zhodnotit :-)…http://www.bluesstreet.cz/. A mimo jiné se tu můžete dočíst také o atmosféře vystoupení na Staré Pekárně z pohledu samotné kapely ;-)…

Jeffrey Steingarten – Nejspíš to bude tím, co jsem snědl

Dnešní článek by se spíše hodil do rubriky „Studentská kuchařka“, protože krom porce čtiva obsahuje také řádku receptů a pojednává o…no o jídle 😀 ! Jeffrey Steingarten je vystudovaný právník (z Harvardu ;-)) a dlouho jako právník i působil, současně však proslul jako kulinář. Přestože měl za sebou i politickou kariéru, láska ke gastronomii a psanému slovu nakonec zvítězila. Od roku 1989 píše sloupky o jídle pro americký Vogue. Ze Steingartenových jídelních esejů byla později sestavena jeho první kniha Muž, který snědl všechno (vyšla u nás před dvěma lety), která byla nominována na prestižní ceny v oblasti kulinářské literatury. Tento soubor je vpodstatě jejím pokračováním. Autor si tentokrát bere na paškál takové laskominy, jako horkou čokoládu, sýry, nejlepší bagety na světě nebo kaviár.

Moje dojmy z knížky, kterou jsem dostala od Zdeničky k narozeninám (zdravím na Elbu :-)!) jsou následující: čtení přežijete jen tehdy, pokud se obklopíte dostatečnými zásobami jídla. Bude vás honit nezvladatelná mlsná. Je dost možné, že vám ze čtení Steingartenových gurmánských zážitků stoupne apetit a dokonce i přiberete :D…To ovšem nic nemění na tom, že u kapitoly, ve které Steingarten porovnává různé druhy a chuti soli (!!!) si budete tak trochu klepat na čelo a říkat si, že ten právník už je trochu „ujetej“ – ano, dokud mě nekdo nepřesvědčí o opaku, budu si stát za tím, že sůl je prostě sůl a chutná všechna stejně :D. Někdy je jeho zapálení pro jídlo pro mě až nepochopitelné a legrační. Každopádně nezbývá, než mu jeho úžasné gurmánské prožitky tiše závidět, protože o nich píše s takovou láskou a zapálením, že zkrátka ani nemáme jinou možnost :-)…

Podzimní

Možná to tu Hrabětem moc zahlcuju, ale tahle básnička si podle mě zaslouží samostatný příspěvek…Vybrala jsem si pro její uveřejnění docela příznačný čas, protože momentálně to vypadá, že už letos žádné léto nebude (vytahuju sibiřky a elektrické topítko 8-)…).

PODZIMNÍ

Obloha – šedobílá labuť
za teplem k moři odlétá
a v parku zametají slova,
která tu zbyla od léta.

Třesavka reklam v očích zebe.
Letní šlágry už vychladly.
Po řece pluje ztuhlé nebe
pod most podzim zapadlý.

Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka…
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.

A teď tu zlatou starou minci
do vody házím jako vzkaz
(do řeky místo do fontány).
To abys přišel!
I když je podzim!
To abys přišel zítra zas…


Podzim bych zrušila. Jediná pozitivní věc, kterou podzim přináší, je burčák…

Dárky

(pozn. Tento příspěvek jsem vyplodila včera v noci a nutno říct, že už v poměrně pokročilém stádiu lahve Sangrie; naštěstí však ve mně zbylo dost soudnosti na to, abych se rozhodla uveřejnit ho až poté, co si ho celý za střízliva přečtu. Až na několik drobných úprav nakonec obstál…:D Uvedené osoby nejsou smyšlené a patří jim můj dík :)) !)

Nápad na tento článek nosím v hlavě už několik dní a pořád si říkám, jestli to teda napsat nebo ne. V poslední době mi bylo tak nějak mizerně a melancholické nálady jsem se nemohla zbavit, teď se však vznáším na vlnách Sangrie a svět se to zkrátka musí dozvědět: JSEM MILOVÁNA 🙂 !!! A vy jste určitě také ! Pokud se o tom chcete přesvědčit, mám pro vás návrh – uklízejte !

Několik uplynulých dní jsem měla v plánu strávit nad stránkami Obchodního zákoníku…nechuť však byla silnější (doufám, že si to nečteš, Zdeni O:-)…) a já se s vervou pustila do gruntování nejprve svého a pak i bráchova pokoje. Ne že bych to dělala zas tak často, nicméně teprve dnes mě udeřila do očí zvláštní skutečnost…můj pokoj je složen z dárků !

Napadlo mě to přesně ve chvíli, kdy jsem utírala prach ze sady barevných cinzano-skleniček, které jsem dostala od strýca k 18tinám. Je to jedna z nejroztomilejších věcí, kterými jsem vůbec kdy byla obdarována. Nějaký čas jsem skleničky s motivy světových metropolí obdivovala u strýca doma a on mi je nakonec věnoval ! Miluju je všechny, ale nejradši piju z Moskvy :D…

Od utírání prachu ze skleniček jsem se přesunula ke stírání prachu z kytary, ehm. Musím říct, že jsem měla hezké dětství a ze všech vánočních dárků jsem byla vždycky nadšená (obzvlášť z loutkového divadla, které dneska odpočívá na půdě), ale tu vůbec největší vánoční euforii jsem zažila až jako dospělák (jaký paradox :D!), když mi brácha nadělil pod stromeček zaoceánské DVDčko o tom, jak Beatles dobývali Ameriku, a vedle něj ležela španělka z bazaru 😀 ! Že jsem se svými kytarovými pokroky došla pouze k bodu, kdy se mi ji podařilo naladit, už je druhá věc…ale já se to jednou naučím !!!

V čem je brácha opravdu nepřekonatelný, jsou narozeninová přáníčka, a já mám nejradši to, které mi poslal z Mnichova, když jsem měla osmnáct (to byl krásný čas, dostala jsem tehdá tolik skvostů :-). Krom trefného textu o tom, abych zahodila všecky iluze, které mi snad dosud zbyly :D, je na něm úžasná „slunečnice“ od Salvadora Dalího, „kterou autor mylně považuje za ananas“. Ano, byly to opravdu skvělé narozeniny :DDD…

Jeden z mých nejsrdcovějších dárků se mnou už čtvrté léto sdílí jedno lože O:-)…je chlupatej a bez jeho objetí bych doma už asi neusnula 😀 ! Dřív jsem s ním trávívala noci u Hýsků (byla to láska na první pohled) a pak mi ho Terča donesla k maturitě jako talisman. Prospěla jsem s vyznamenáním a od těch dob tento polární medvěd, který už dávno není bílý, (ačkoliv ho občas nemilosrdně vyperu 8-)) má své čestné místo v mojí posteli :-). Během úklidu jsem zjistila, že jsem Terčin pokoj ochudila ještě o jednu unikátní věc – portrét Briana Maye, který jsem obdivovala, když jí visíval na dveřích, a který jsem od ní později dostala k Vánocům. Achjo, ještě dnes jsem celá dojatá! Tak krásnýho chlapa už asi k Vánocům nikdy nedostanu O:-)…

Méďa
Méďa

Většina mých knížek v knihovně jsou dárky. Ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposled já sama nějakou knížku koupila(krom učebnic do školy 8-)). Je fakt, že knížky miluju a jsem vždycky nadšená, když nějakou dostanu, ale co mi udělá dvojnásobnou radost, je knížka s věnováním 🙂 ! Mám jen pár exponátů a nedala bych je zanic na světě. Pište do knížek, prosím. Není to barbarství 🙂 !

Jediná sdrcovka, kterou teď u sebe nemám, ale rozhodně ji musím zmínit, je ptačí fotoalbum, které jsem dostala od svého zlatého muže k prvnímu výročí našeho seznámení. To má své čestné místo v pokoji v Brně na mém pracovním stole, kde mám pořád na očích, co všechno jsme spolu za první rok prožili (obzvlášť první snímek, vyfocený ráno po našem seznámení, má skutečně historickou hodnotu :D!!!), a mám slíbeno, že každý rok v den našeho výročí do něj přibude nová várka fotek našich společných zážitků o:-).

Tak teď už snad veříte tomu, že jsem milována. A to se mi sem toho ještě spoustu nevešlo ! Dnes mi do mé pomyslné síně slávy přibyla flaška Sangrie, s kterou mi Pepa přišla blahopřát k narozeninám. Díky ní a této flašce jsem se tady a teď odhodlala zavzpomínat na všechny ty báječné okamžiky svého života…vlastně jsem se ke spoustě báječných věcí odhodlala právě díky Pepě (a mnoha dalším flaškám Sangrie :D…teda nejen Sangrie…:D), za což bych jí zde chtěla vyjádřit svůj dík, ikdyž vím, že na můj blog nechodí, a tak si to tu zřejmě nepřečte.

Okamžiky, kdy býváme nejčastěji obdarováváni (narozeniny, Vánoce…) nejsou tím úplně nejoptimističtějším obdobím roku, alespoň mě nutí vždycky tak trochu bilancovat a ne vždycky se člověk rád ohlíží zpět. Když se ale pustíte do úklidu (a neznám lepší čas pro úklid, než zkouškové :D…), možná taky objevíte spoustu zapomenutých pokladů, které stojí za to vzít do rukou a oprášit :-)…

Still in Blue(s)…

„…možná že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám…“

Nějak se mi v tuhle chvíli nechce psát (vše, co jsem měla na srdci, bylo stejně už řečeno v předchozím příspěvku) a krom toho myslím, že úryvky jsou samy o sobě dost všeříkající, a tak nepotřebují můj komentář…Stále Hrabě. Stále Blues. To asi že už se blíží ten podzim…

„…Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce   Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já…“
(Infekce)

***

„…Dobrou noc
Jsi krásná i když spíš
Dobrou noc

Je slyšet jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
Bloudí
ulicemi hospod a chrámů
Teď zívá
Zastavil se na rohu

Spi

Já nemohu…“
(Ukolébavka)

***

…V očích luceren se leskne
vůně durmanu
a tvoje dlaně
svěží
jak vítr po ránu
se modlí s mými tu nejkrásnější
súru z koránu…“
(Až bude svítat)

***

Déšť

Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti    Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu      Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává

***


„…Čas není vlastně zlý     Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný…“
(Dnes je to rok)

***

„…a najednou se mi chtělo
zůstat tak ležet pořád

a nedýchat
nic

než tu mokrou vůni letošní trávy květin a brouků
narozených včera k večeru
všech těch prostých a zázračných věcí
které tě tolik připomínají…“
(Výcvikový prostor)

***

„…Hledám tě
a je to
asi legrační
naivní a beznadějné
Je přeci tolik tramvají v kterých mě můžeš minout…“
(Reduta blues)

***

„…Červená , lidská
krev vsakuje do hlíny.
Zkus poznat, kdo je vrah
a kdo je
nevinný…

Červená, lidská krev v kalužích hasne.
A hvězdy na nebi
jsou cynicky krásné!

Je noc a je tak pozdě, že i déšť usíná…“
(
Půlnoční mše v dešti)

Václav Hrabě – Blues

„Zavři oči
a bude to všechno jako na počátku světa…“
(Zavři oči)

To, co sem dnes hodlám napsat, bude bezpochyby jeden z mých největších blogových výlevů :D…a to proto, že ho věnuji našemu největšímu českému básníkovi. V poslední době už poezii moc nečtu, ale podlehla jsem melancholii pochmurného deštivého večera a vůbec dnů minulých a především náhlé vlně nostalgie, která se mě zmocnila, když jsem v krabici po včerejším stěhování našla dnes ráno obal básnické sbírky s příznačným názvem „Blues“…Má záliba v úryvcích je nyní konfrontována s opravdu složitou situací – jakou báseň, jaký verš vybrat, když jsou všechny tak dokonalé, když se ke všem váže nějaká souvislost a vzpomínka ? Těžko říct, co je v poezii Václava Hraběte tak silného, ale když ji čtu, cítím v sobě euforii, kterou ve mně zcela běžně vyvolává třeba hudba, ale u žádného jiného básníka mě ještě nepotkala v takové míře. Možná je to tím, že Hrabětova tvorba je právě hudbou silně inspirovaná a ovlivněná. V každé básni je něco, co mi mluví přímo z duše, a i témata, která Hrabě vybírá, jsou mi blízká. Velmi často se v jeho básních objevuje motiv noci a svítání, podzimu, jazzu a blues a pochopitelně motiv ze všech nejčastější a nejtypičtější – láska…

„…Pro jednu bláznivou holku, kvůli které jsem se naučil hrát džez, toulat se po nocích, nebýt spokojený, nemít klid…“
(Prolog)

Už si moc dobře nevzpomínám, jak se Václav Hrabě objevil v mém životě. Zato vám můžu alespoň přiblížit, jakým způsobem pronikl do života české beatnické scény. Koncem padesátých let, ve zlaté době Reduty, přišel tento příbramský rodák do Prahy. Nekonformní svět mladých lidí po vlně free jazzu zasáhla na počátku 60. let beat generation . Corso, Ferlinghetti, Kerouac a především Ginsberg ovlivnili mnoho mladých generací a brzy se objevila beatnická poezie i u nás. Hrabětovy verše jsou pro tu dobu nejcharakterističtější…

„…Třaslavý topol
Holý jak věta
Zavřete okna!
Je konec léta…“

(Podzim)

Hrabě ve svých básních vyzdvihuje důležitost smyslových prožitků a prostých radostí ze života. Dává důraz na opravdovost a po vzoru beatniků odmítá jakékoliv životní jistoty, podle známého hesla žije pouze pro dnešek a nemyslí na zítřek. Proto možná ani nepřekvapí způsob, jakým Václav Hrabě odešel z tohoto světa – na sklonku zimy roku 1965 umírá v Praze nešťastnou náhodou na otravu plynem.

„…A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let…“
(Ospalé něžnosti)

Notoricky známou milostnou báseň s názvem „Variace na renesanční téma“ asi není potřeba moc představovat. Zná ji i ten, kdo poezii příliš neholduje, protože byla zhudebněna Vladimírem Mišíkem a jeho skupinou ETC, a tak si myslím, že by tu mezi úryvky neměla chybět…

Variace na renesanční téma

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou

„…Máš oči jako tabák
Bojím se abych to všechno nezkazil
nějakým překrásným gestem…“
(Ty)

Co dodat na závěr ? Jméno Václava Hraběte se tu na blogu jistě neobjevuje naposled. Jeho literární dílo je kvůli předčasné tragické smrti poněkud skromné a i to málo mám už pevně vtisklé v paměti. Přesto se k jeho básním ráda vracím, ačkoliv nejsem ten typ, co by četl oblíbené knížky pořád dokola. Svou blogovou poctu mé osobní básnické hvězdě 🙂 zakončím dílkem s poměrně příznačným názvem. Hluboce se skláním před autorem následujících řádků, které mi mluví z duše…

Báseň skoro na rozloučenou

Slunce
překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
Praha unavená
chválou básníků a svojí
krásou
šediví
soumrakem

Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozpuštěných vlasů
nebudu moct spát a budu nenávidět
klasiky

Můžu tě ztratit
a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku
Ano
to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím
všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
děti naší lásky
všechno co nelze vyhandlovat
v Tuzexu
nabiflovat přes noc
získat protekcí
úsměvem
touhu a odvahu
nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod

nedat se zlákat
štěstím
které padne na míru a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně

Kubánská specialita

Když jsem psala sem na blog úvodník o mě a o tom, co mám ráda, opomenula jsem něco, na co skutečně nedám dopustit. Je to pořad Pod pokličkou, který vysílá Česká televize a který si s oblibou pouštím z i-vysílání na dobrou noc. Karel s Maruš jsou moje uspávací stálice a ikdyž je mi zrovna mizerně, jejich glosy a hláška „Drž pec!“ mi spolehlivě zvednou náladu :D…

Ještě nikdy jsem ale nezkoušela s Maruš vařit. Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas nějaký z jejích na Karlovi testovaných receptů vyzkoušet, a tak jsem se vydala na nákup do Tesca…

  • kuřecí řízky
  • 1 banán
  • 400 ml kokosového mléka (v drogerii DM seženete v bio-kvalitě 🙂 )
  • chilli paprička (tu jsem v Tescu zaboha nemohla sehnat, tak jsem vzala alespoň chilli koření a stačilo :D…)
  • 3 rajčata
  • rýže
  • 3 lžíce strouhaného kokosu
  • 4 lžíce kari
  • olej, sůl, pepř
  • půl svazku jarní cibulky

Vítejte na Kubě 🙂 ! Bude to dnes vaření z trochu jiného soudku, ale myslím, že k jídlu to bude a navíc to na jídelní stůl zavane trochu exotiky ;-)…Maso omejeme a nakrájíme na kostičky. Jarní cibulku nakrájíme na plátky a rajčata na menší dílky. V hrnci rozehřejeme olej, opečeme na něm maso a přidáme cibulku, rajčata a chilli. Vše podusíme, osolíme a opepříme. Poté přidáme kari, kokosové mléko a dusíme dalších 40 minut. Mezitím si uvaříme rýži, oloupeme banán, nakrájíme ho na kolečka a nakonec přidáme do hrnce k celé masové směsi. Do hotové rýže přidáme strouhaný kokos, promícháme a můžeme servírovat 🙂 !

Tato kubánská specialita byla opravdu zajímavým zpestřením našeho prázdninového jídelníčku a ikdyž byla trochu ostřejšího ražení, myslím, že jsme si na ní pochutnali a určitě se k ní někdy zase vrátíme, až budeme mít chuť na něco exotického O:-)…Doporučuju vyzkoušet !

Zelňačka s klobásou

Zdá se, že poslední dobou jen vařím, ale jíst se musí holt pořád, že :D…mám nachystaně 3 nové články a všechny jsou z rubriky „Studentská kuchařka“. Přes semestr na nějaké vyvařování není moc času, tak se snažím experimentovat na kulinářském poli alespoň o prázdninách. První z receptů tedy není zrovna velkým experimentem, navíc jsem ho už kdysi zkoušela a nedopadl úplně zle. Pravděpodobně to bude ale na mém blogu polévková premiéra, tak doufám, že příznivce tohoto chodu konečně potěším.

  • kyselé zelí
  • klobása (doporučuju koupit tak 2-3 maďarské ;-)…)
  • cibule, česnek
  • paprika sladká i pálivá
  • 2 lžíce polohrubé mouky
  • 2 dcl smetany nebo mléka
  • 4 brambory
  • sůl, kmín

Na zelňačce není nic složitého. Na trošce oleje zpěníme cibuli a česnek nakrájený na proužky. Přihodíme pokrájenou klobásu,trochu ji opečeme a necháme „okulit “ zelí. (Pokud je vám tento výraz stejně neznámý jako byl mě, můžu vám prozradit, že na serveru recepty.cz jsem se dočetla, že tím je míněno něco v tom smyslu, že zelí se jen trochu prohřeje, aby se jeho chuť spojila s chutí klobásy…tož asi tak :D…) Poté zalijeme asi 1 litrem vody a vaříme necelou půlhodinku. Mezitím si oloupeme brambory, nakrájíme na kostičky a vaříme zvlášť v kastrolku se solí a kmínem.Uvařené brambory i s vodou, ve které se vařily, vlejeme do uvařeného zelí.  Brambory se vaří zvlášť z toho důvodu, že s kyselým zelím by se údajně do měkka neuvařily. Do mléka nebo smetany rokvedláme mouku a zavaříme do polévky. Okořeníme a můžeme přidat i kostku bujónu.

Doporučuju nedávat ani na velký hrnec celou skleničku zelí, polévka je pak opravdu hodně hustá :-)…no ale proti gustu :D…Nám chutnala moc a na konzistenci jsme vůbec nehleděli, takže se řiďte citem a chutí. Bon apetit !

Špagety se čtyřmi druhy sýra

No a aby toho nebylo málo, přispěju ještě receptem z dnešního vydatného oběda. Inspirací mi opět byla příloha „Vaříme se sýrem“. Nevýhodou je, že nějakou dobu poté nebudete chtít sýr ani vidět :D…

  • špagety
  • čerstvá bazalka
  • 250 ml smetany
  • 1 lžička balzamikového octa
  • 50 g šunky
  • různé druhy sýrů (já použila nivu, blaťácké zlato a náš kroměřížský, ale záleží, jaké máte chutě :-)…)
  • mletý pepř
  • nastrouhaný eidam na posypání

Špagety uvaříme a scedíme. Smetanu vlijeme do hrnce a postupně v ní na mírném ohni rozpustíme všechny druhy sýra. Vzniklou omáčku ochutíme pepřem a balzamikovým octem. Šunku nakrájíme najemno a opečeme. Hotovou omáčku vmícháme do špaget, jednotlivé porce posypeme šunkou, bazalkou a strouhaným eidamem. Můžeme ještě přidat čerstvá rajčátka a pro nás milovníky pytlík oliv :-)…

Varianta s anglickou slaninou a čerstvým salátem :)
Varianta s anglickou slaninou a čerstvým salátem 🙂