Dalším kratičkým literárním příspěvkem je kniha Šibal Keggs od britského humoristy P.G. Wodehouse. Moc vám toho o ní asi stejně neřeknu, protože jsem ji s sebou nosila v kabelce víc jak měsíc a čítávala si vždycky po kouscích v šalině cestou do školy, případně při suplovaných hodinách životního prostředí 8-)… tudíž než jsem se dostala k další kapitole, většinou jsem mezitím zapomněla, o čem byla ta předchozí, a stejně tak jsem se ztrácela v množství postav a lordů všelijakých zvučných jmen :D. Ve stručnosti: příběh vypráví o finančním fondu, tajné sázce a mladých pánech na ženění – výtěžek z fondu však získá pouze jeden z nich. Ten, který se ožení jako poslední :-). A jakou roli tu sehraje vykutálený komorník Keggs ;-)?
Wodehousovy knihy prý v sobě mají jistou poetiku staré dobré Anglie, kterou jsem zatím ještě nestačila objevit. Nu, dám mu v budoucnosti jistě ještě šanci, ale napoprvé mě moc neuchvátil. Kam se Keggs hrabe na našeho českého Saturnina :-)!
Wodehouse miluje moje babička, ale taky mě moc nebral. Je to takovej hodně suchej humor. Člověk na něj musí mít dost trpělivosti a představivosti. Taky mám radši škodolibýho Saturnina. 😀
Wodehouse mám skoro komplet přečteného, mně ten britský humor o protřelých komornících, poťouchlých lordech starajících se jen o to, aby jejich prase zvítězilo na nejbližší přehlídce, a o eskapádách mladých mužů s kostěnýma brýlema shánějících nějakou fintou finanční prostředky uplně vyhovuje. Akorát když už toho člověk od Wodehouse přečte víc, tak pak už se to dost opakuje, což je škoda.