Krom Péťového zítřejšího svátku tento víkend slavíme také naše šesté výročí. Při té příležitosti jsem chtěla uvařit nějakou specialitu a Dita P. mě opět zachránila. V kuchařce mě zaujal recept na pečená žebra, která Péťa přímo zbožňuje. Takže o menu bylo rozhodnuto – teď ještě zbývalo sehnat ta žebra, což není vůbec jednoduchá věc! Oběhala jsem tři řeznictví a teprve v tom posledním jsem byla úspěšná (myslela jsem, že po revoluci už se něco takového nemůže stát :D!). Bylo nakoupeno a mise „Žebra“ mohla začít…
- 0,5 kg vepřových žeber
- sůl a pepř
- 1 lžíce zelené kari pasty
- 1/2 lžíce sójové omáčky
- 1 lžíce kečupu
- 2 lžíce olivového oleje
- 1 lžíce medu
- 4 nadrcené stroužky česneku
- 1 nadrobno nakrájená cibule
První problém se objevil velmi záhy – žebra jsem nakoupila vcelku, ale doma samozřejmě neměla sekáček, kterým bych je mohla naporcovat. Nakonec to ale nijak zvlášť nevadilo. Žebra jsem si tedy nejprve omyla, osušila, nasolila a opepřila. V misce jsem si smíchala všechny ostatní ingredience do marinády, kterou jsem žebra pěkně ze všech stran potřela. Žebra jsem vložila do pekáče, podlila trochou vody, přikryla pokličkou a vložila do trouby rozehřáté na 200 °C. Takto pruce se pekla 30 minut – poté jsem troubu ztlumila na 150 °C a nechala péct další cca 2,5 hodiny. Občas jsem je zkontrolovala a podlila, ale jinak se žebra pekla docela sama bez mé asistence :-). Ke konci pečení je dobré poklici z pekáče oddělat, aby se vám na žebrech vytvořila hezká kůrka. No a po té 2 a půl hodince bylo hotovo, maso bylo krásně měkoučké a vonělo po celé kuchyni.
Vůbec jsem nevěřila, že se mi žebra hned napoprvé takhle povedou! Maso nebylo vůbec vysušené. Podávala jsem je s čerstvou zeleninou, domácíma okurkama od tetičky a samozřejmě s hořčicí.