Chytlo mě vařící období, takže pokud občas čtete i moje recepty, máte se vskutku na co těšit :D…Dnes to bude lehký letní oběd inspirovaný Albert magazínem. Neuškodí linii ani peněžence :D!
1 menší celer
5 vajec
mléko
150 g strouhaného eidamu
bylinková sůl, pepř, pažitka
olej
brambory
rajčátka na ozdobení
Syrový celer oloupeme a nastrouháme najemno. Upozorňuji, že je to docela piplačka, takže je fajn najmout si na to nějakou levnou pracovní sílu 8-). K nastrouhanému celeru přidáme vejce rozšlehaná se dvěma až třemi lžícemi mléka, zasypeme sýrem, ochutíme bylinkovou solí, pepřem a pažitkou a promícháme. Pokud máte doma lívanečník, můžete smažit na něm – my ostatní se budeme realizovat na obyčejné pánvi 8-). Jako přílohu můžu doporučit bramborovou kaši a nějakou tu čerstvou zeleninku k tomu. Určitě si pochutnáte :-)!
Správná žena ví, co udělá jejímu muži k svátku největší radost. Dorty už jsou out!
3 hermelínky
cibule
celý pepř
bobkový list
2 feferonky
olivový olej
koření dle chuti (grilovací na sýr, provensálské bylinky atd.)
Sýry s bílou plísní podélně rozkrojíme, posypeme zvoleným kořením a opět spojíme. Do velké sklenice pak postupně skládáme hermelínky, prokládáme kolečky cibule, pepřem, bobkovým listem a překrojenými feferonkami. Zalejeme olivovým olejem a dáme uležet do lednice ideálně na jeden týden (dýl se to opravdu nedá vydržet :D…).
Tramtadadáááá…a náš první zapečený recept je konečně tady! Poprvé jsme se odhodlali upéct v naší troubě i něco jiného než jen FIMO :D. A kupodivu to dopadlo výborně, takže odteď můžete v receptové rubrice očekávat více příspěvků na (za)pečené téma. Inspiraci jsem opět našla na svém oblíbeném a často opěvovaném serveru recepty.cz :-). Pokud si budete chtít uklohnit kotlety na pekáčku s námi, budete potřebovat následující suroviny:
vepřové kotlety
brambory
šlehačku
tvrdý sýr
koření dle libosti (pepř, kmín, tymián, oregáno, majoránku…)
šunku
cibuli
pórek
máslo na vymazání
Pekáč nebo zapékací misku (ano, konečně jsme využili naši super zápékací misku z Billa klubu, na kterou už nám asi třičtvrtě roku sedal prach :D!) vymažeme máslem. Postupně vrstvíme na kolečka nakrájené brambory, každou vrstvu okořeníme (sůl, majoránka, oregáno, tymián, kmín) a nakonec zalejeme šlehačkou. Nahoru položíme naklepané okořeněné kotlety (kořenila jsem jen solí, pepřem a kořením na pečené kuře) a dáme zapéct do trouby. Já jsem kotlety ještě před zapečením chvilku podusila na pánvičce, protože jsem si nebyla jistá, jestli se v troubě udělají pěkně doměka.
Cibulku nakrájíme na kostičky a zpěníme na kousku másla, přidáme nakrájený pórek a na proužky nakrájenou šunku (tu jsme bohužel neměli :_( ). Až je maso dorůžova, přidáme směs z pánve a dáme opět zapéct. Těsně před vytažením posypeme strouhaným sýrem a necháme dokřupava opéct.
Výsledek byl skutečně mňamózní, brambory dokonalé, a ikdyž vepřové normálně skoro nejím, na tomhle jsem si moc pochutnala. Bohužel se nám nepodařilo vyfotit esteticky lahodnější snímek pokrmu přímo na pekáči. Snad tedy nepohrdnete fotkou neestetické hromádky ledabyle pohozené na talíř těsně předtím, než jsme se po ní s příborem v ruce hladově vrhli :D…
P.S. Pokud si najmete někoho na škrábání těch brambor, je to skoro bez práce – a to se vyplatí 😀 !
Dosti bylo zeleniny :D! V sobotu tomu byly dva roky, co jsem byla požádána o ruku, a takové výročí (a tedy i potažmo muž) si zaslouží něco lepšího, než tuňákový salát a špagety s kečupem (ale ty já nikdy nedělám :D!)…Rozhodla jsem se sáhnout po dosud nevyzkoušeném receptu z Apetitu a naštěstí to vyšlo a neslavili jsme toto výročí chlebem s máslem :D! Až zas někdy budete potřebovat někoho ohromit svým kuchařským umem, tímhle pokrmem určitě nic nepokazíte ;-)…
Suroviny:
kuřecí prsa
250 gramů žampionů
2 větvičky rozmarýnu (nahradila jsem tymiánem a bazalkou)
2 lžíce kečupu
1 lžíce medu
sůl
olivový olej
1 kostka drůbežího bujónu (nahradila jsem bio zeleninovým)
Kuřecí prsa osolíme, z obou stran osmažíme na oleji a dáme stranou. Do pánve vhodíme žampiony i nasekaný rozmarýn a smažíme dozlatova. V hrnku vody si mezitím rozmícháme kečup, med a kostku bujónu. Maso vrátíme na pánev, zalijeme vzniklou směsí a na mírném ohni necháme asi dvacet minut probublávat, aby maso změklo. Toť vše – úžasně jednoduché a rychlé, takže si u toho ještě stihnete přečíst noviny/zákoník/maily/dosaďte podle chuti…A hlavně je to moc dobré, to musím zdůraznit :-)! Jako přílohu jsem vykouzlila bramborovou kaši s osmaženou cibulkou a ledový salát.
Ovšem to ještě není všechno…(po zveřejnění tohoto příspěvku očekávám několik dalších žádostí o ruku :D)…ke každé oslavě zákonitě patří…dort :-)!
A aby bylo i romantice učiněno zadost, završili jsme náš den vpravdě klasickým snímkem světové kinematografie – Casablancou. „Ze všech lokálů ve všech městech po celým světě ona příjde zrovna do toho mýho…“ Nojo, však ty slavné a nesčetněkrát parodované fráze všichni dobře znáte :D… Casablance je nicméně výborné pokoukáníčko i bez titulků, protože všem postavám krom hlavního mužského hrdiny je celkem dobře rozumět…ale hlavnímu mužskému hrdinovi to odpustíme, protože má vážně sexy hlas O:-D!
Abych to tu zase nezahlcovala literárními články (mám v záloze nachystané další dva O:-)…), rozhodla jsem se zavzpomínat na poměrně nedávnou akci plnou angličtiny, her a dobrého jídla. Naše kamarádky z Erasmu – Julia a Phyllis – nám po Vánocích odjely zpátky na Taiwan a do Hong Kongu. Smutníme po nich dodneška :_(. Aby Franta alespoň trochu zmírnil náš žal, seznámil nás brzy s novou várkou Erasmáků – HyeMin z Jižní Koree a Moe z Japonska. Vzhledem k tomu, že jídlo je hned po alkoholu druhý nejlepší prostředek na odbourání zábran, rozhodli jsme se uspořádat opět nějakou vařící párty. A abychom zne/využili návštěvu z Japonska, řekli jsme si, že by bylo fajn naučit se pravé nefalšované sushi…takže jsme si vlastně pozvali holky na návštěvu, aby nám uvařily večeři, ehm :D.
Sushi a korejská hra "Go Stop"...obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 😎
Pokud si budete chtít připravit sushi s námi, vězte, že budete potřebovat:
balení řasy „nori“ (zakoupíte v exotickém koutku v Tescu či jiném větším obchoďáku)
kulatozrnnou rýži
2 plechovky tuňáka (syrová ryba by se asi těžko sháněla 😎 )
salátovou okurku
pár vajíček
worchester, balzamikový ocet či jiné ochucovadlo, které doma najdete 🙂
Nejprve si tedy dáme vařit rýži – kulatozrnná rýže je prý na sushi lepší, protože více lepí. Mezitím si omyjeme, oloupeme a pokrájíme okurku na přibližně stejné podlouhlé hranoly (viz. foto). Na pánvi si připravíme klasickou vaječnou omeletu, kterou rovněž nakrájíme na stejně dlouhé proužky. Z plechovkového tuňáka slijeme olej a rozdrtíme ho v misce. Holky ho ještě osolily – já bych třeba spíš místo toho přidala trochu citronové šťávy. A teď příjde ta nejdůležitější část – smotávání. Na prkénko si rozprostřeme řasu nori – je důležité rozlišit rubovou a lícovou stranu – a asi do poloviny na ni navršíme rýži a na ni plátek okurky, vaječné amolety a tuňáka.
...a jdeme motat 🙂
Zpočátku, než získáte grif, bych doporučila to s množstvím surovin moc nepřehánět, aby se vám sushi-roláda dobře smotávala a nebyla moc tlustá :-). Protože v balení z Tesca bylo řas deset, mohl si každý z nás s většími či menšími úspěchy umotat svou vlastní rolku 🙂 – na fotkách si můžete prohlédnout, jak nám to šlo :-)…
Janie v akci 😉
Franta se s tím taky popralA Moe už nám krájí sushi 🙂
Když jsme měli všichni umotáno, Moe rozkrájela rolky na jednotlivé kousky sushi a přišla nejzábavnější část večera – ochutnávání O:-)! (Jak si tu tak píšu, docela se mi začínají sbíhat sliny – nejspíš budeme muset brzy uspořádat další sushi párty :-).) Výsledné dílko se nám opravdu povedlo – jak chuťově, tak po estetické stránce. Dva velké talíře sushi (šest rolek) byly během chvilky prázdné a naše chuťové pohárky blažené. Jako „dip“ jsme využili worchestrovou omáčku, která se jevila z našich domácích zásob jediná celkem použitelně :-).
Skupinovka s hotovým výtvorem 🙂
Tak doufám, že jsem vás svým článkem nalákala a také zatoužíte vyrobit si své vlastní sushi. Opravdu na tom není nic kdovíjak složitého. A když jsme to zvládli my v našich bojových studentských podmínkách, zvládnete to určitě taky :-)!
Tak jsem si řekla, že tu udělám malou reklamu Pavčinu blogu, na kterém najdete recept na jednoduchoučký a naprosto báječný třepaný dort. Zkoušela jsem ho už asi třikrát a vždycky se po něm zaprášilo naprosto neuvěřitelnou rychlostí – takže vizte foto a vězte, že chutná lépe než vypadá :D! Rozhodla jsem se ho vyrobit také Péťovi k jeho březnovým narozeninám a i v tomto případě sklidil úspěch. Doufám, že jste si všichni všimli, že to veprostřed dortu má být číslo 24 – a jestli ne, ani mi to nepiště do komentářů :D. Slibuju, že k příštím kulatým narozeninám zkusím vyrobit něco z vyššího levelu ;)!
U Milíčových se opět vaří :-)! Vzhledem k tomu, že už bezmála tři týdny marodíme a nějak se pořád nemůžeme dokonale vyléčit, rozhodla jsem se zapojit všechny tajné zbraně a babské recepty. Když jsem pak v časopise Ona Dnes objevila speciál o zelí z cyklu Bohyně české kuchyně, rozhodla jsem se přijmout výzvu a vydala se do Alberta na zdravý zelný nákup…Výsledek byl překvapivě chutný, takže pokud zrovna taky marodíte a potřebujete vitamínovou bombu, nechte se inspirovat ;)…
Zelné placičky (zelňáky)
Budeme potřebovat:
jednu zavařovačku kysaného zelí
400 g hladké mouky
1/4 lžičky kypřícího prášku
2 vejce
sůl a mletý pepř
sádlo na opékání
Kysané zelí vymačkáme a překrájíme (já nekrájela a podle mě je to zbytečná práce navíc, takže vy taky nemusíte ;)…). V míse zpracujeme kysané zelí, prosátou mouku s kypřícím práškem (vzhledem k tomu, že naše domáctnost nedisponuje kuchyňskými vahami, sypu vždycky množství podle oka), vejce, sůl a koření na tužší těsto. Já jsem do těsta ještě vmíchala kmín (doporučuju :-)) a trochu majoránky. V pánvi rozpálíme trochu sádla (my jsme dali přednost olivovému oleji) a na něm dozlatova opékáme po obou stranách placičky o velikosti karbanátku nebo menšího bramboráku. Takto postupně upečeme všechny zelňáky, klademe je na papírový ubrousek, aby se odsál přebytečný tuk, a podáváme.
Péťa se po nich mohl doslova utlouct a pravil, že mu chutnají víc než bramboráky, což pro mě byla dobrá zpráva, protože zelňáky nedají ani zpoloviny takovou práci, a musím říct, že byly opravdu výborné hned na první pokus (dělali jsme je už dvakrát :D…). Velebím rubriku Bohyně české kuchyně :D!
Protože jsem z Alberta přinesla opravdu slušnou zásobu zelí, rozhodla jsem se k plackám vyrobit ještě…
Zelný salát se slaninou
Nachystáme si:
1 zavařovačku zelí
sůl
4-6 lžic jablečného octa
1-2 lžíce cukru krupice
150 g anglické slaniny na kostičky
Zelí vložíme do mísy, osolíme a můžeme přidat nasekaný svazek čerstvého kopru (ten jsme neměli). Zelí ochutíme octem (já použila balzamikový) a cukrem a necháme chvíli odležet. Slaninu nakrájíme na kostičky a opečeme na lžíci oleje dokřupava. Opečenou slaninu vmícháme do salátu a podáváme…nejlíp s kefírem :-)!
Druhý dnešní recept asi vezmu stručně – očka se mi totiž klíží :)…Vařící rubriku nám v tomto případě rovněž obohatil magazín Albert a díky zelené příloze tento pokrm působí jako pastva pro oči a snad i pro žaludek – nevím jak vy, ale já mám barvy na talíři ráda :D. Na nákupní seznam si napište:
kuřecí prsa
125 ml balzamikového octa
3 lžíce olivového oleje
2 lžičky mořské soli
pepř
200 g sýru s modrou plísní
140 g polníčku
170 g cherry rajčat
Kuřecí maso přendáme do uzavíratelné plastové krabičky. Balzamikový ocet, olej, jednu a půl lžičky soli a 1 lžičku pepře smícháme v misce. Marinádou přelejeme kuřecí maso a krabičku uzavřeme. Necháme marinovat alespoň 10 minut, ideálně ale déle. Poté si rozpálíme pánev, trochu ji potřeme olejem a opečeme na ní maso, které podle chuti ještě můžeme dosolit a dopepřit. Hotové maso přendáme na talíř a každý kousek ozdobíme dvěma plátky plísňového sýru. Podáváme s čerstvým pečivem obložené salátem z polníčku a cherry rajčat. Protože měli zrovna ten den v obchodě pěkné ředkvičky, použila jsem místo rajčat je – barevný efekt splnily stejně dobře a i chuťově se k pokrmu výborně hodily. Zeleninu můžeme ještě před podáváním pokapat olivovým olejem. Lehký a chutný oběd či večeře je na světě :-).
Julia wanted to know how to prepare „guláš“ so I’ve tried to translate the recipe of one of the most common types of „guláš“ cooked in our country. I hope she will be pleased and try her own and send us a photo :-)! The recipe is from Peter’s mum. We will need:
about 1 kilo of potatoes
3 onions
5 cloves of garlic
some vegetables from a can – we prefare the Bonduelle Mexicana can with beans and corn in the chilli sauce but you can try also something else 🙂
one cream for cooking in the beaker
2 cubes of bouillon
3 big spoons of flour
3 big spoons of spice „red pepper“
marjoram
„kabanos“ which is a special kind of sausage but you can replace it by any sausage you will have 🙂
oil
salt
water
And now we can start! First of all we clean and peel the potatoes. Then we cut the potatoes on smaller pieces and put them into a stockpot (a pot for a soup) which should be big enough. The potatoes should fill approximately one fifth of the pot. Then we add the peeled and sliced onions and the pot fill with water into the half (maybe a little bit more). We shouldn’t forget to add a little bit of salt. Now we put the pot on the cooker. The cooking should take about half of hour and it’s good to blend the mixture regularly. When the water starts to boil we can add two cubes of bouillon (In our country we have special one for preparing of „guláš“ but I think it’s not a neccesity.) and blend it again. Now we can add garlic sliced on small pieces and shredded sausage. In the meantime we can fire the pan with oil and admix the flour and red pepper very slowly. We originate some „mash“ which we blend into the mixture in the big spot as soon as the potatoes are floppy enough. At the end we add the vegetables from the can, cream and little bit of marjoram spice. And now we have to taste it, of course :-)! We should add more spices, salt or flour in the case that our „guláš“ is too thin. If everything’s okay we can serve our delicious dish with fresh bread or rolls :-)…
Yummi!
There are many many kinds of „guláš“ and maybe you can create your own taiwanese recipe with different sausage and different vegetable :-)…
I’ve promised to write the recipe of „langoš“ in english for my Erasmus friends and I am so sorry that I wasn’t able to fulfil my promise sooner. So now I’ll try to rectify it with my translation and I hope that my recipe will be understandable enough o:)…
Our delicious langoš :)!
So what should we buy in the shop? We will need:
500 grams of flour
200 grams of white yoghurt
42 grams of „droždí“ (yeast)
one baking powder
1/4 liter of milk
1 little spoon of sugar
a pinch of salt
oil for frying
garlic
ketchup
chees (the „Eidam“ type)
We put warmish milk, a little spoon of sugar and a normal spoon of flour into a bowl, crumble the cube of yeast into it and let about 10 minutes leaven. Then we prepare another bowl and we mix flour, yoghurt, a pinch of salt and baking powder in it. We add the mixture from the first bowl, make a dough and immidiately create „langoše“ which we fry on the hot pan with oil. When our „langoše“ are done we smear them with ketchup mixed with mashed cloves of garlic (I recommend about 4 or 5 cloves but it depends how much do you like garlic and if you want to kiss somebody afterwards :D…). At the end we grit our „langoše“ with grated cheese. And that’s all. Quite easy, isn’t it? Bon apetit 🙂 !!!
Photo from our goodbye and cooking party 🙂
If you don’t understand anything you are welcome to ask (in comments under this recipe or on Facebook ;)). Enjoy!
