Ještě jednou Seifert

„…pak všechny vlny usnou pod víčky,
která se zavřou,
když je chceš políbit…“

(Šly dvě a dvě)

Vím, že už je tady té poezie docela dost, ale asi mám zrovna své poetické období O:-)… Dnes to ale bude na dlouhou dobu poslední Seifert, slibuju. Chtěla jsem jen ve zkratce napsat něco málo o sbírce, z které pochází všechny verše, kterými vás tu poslední čas zahlcuji. Výbor Venuší dát hlavu do dlaní je ukázkou toho nejlepšího ze Seifertovy lyrické milostné poezie. Je to poloha, kterou mám u něj nejradši a která mu nejspíš i nejlépe sluší. Sbírka zaujme krom obsahové stránky určitě také vtipně řešeným obalem s Venuší a především rozkošnými retro-kolážemi Martina Radimeckého.

„…Láska je modlitba vyslyšená v tuto chvíli,
svět ztrácí se pod očima jako obraz v kině.
Sevři mne k sobě, anděl sám sebe svírá křídly,
rozkoší oči zavíráme a neslyšíme…“

(Večerní světla)

Vítězslav Nezval – Živme se očima koček

„…Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší…“

(Na břehu řeky Svratky)

Je to báječné být zase doma – opalovat se na zahradě obklopená hromadou knížek, grilovat, poslouchat staré desky a vařit s babi švestkové knedlíky – proto ta trocha patosu na úvod :D…A já vlastně ani nemám potřebu říkat cokoliv navíc. Je skvělé vracet se tam, kde mě vždycky s láskou čekají dva koše nevyžehleného prádla – a všichni určitě víte, jak zbožňuju žehlení O:-) !!!

Malá noční píseň

Vyběhly kočky vikýřem
a noc je barví na zeleno.
Marně jsem hledal nové jméno
pro to, co nazývají snem.

Pro přelud věcí nebo chvil,
jenž skutečnost tvou vždycky přeční
a pak se sotva uskuteční,
abys ho za ni vyměnil.

Pro to, co jenom ševelí
a potrhá se při nárazu,
jak by to bylo z lehkých gázů,
vznášejících se nad čely.

Co nahrne krev do tváří
a o čem přemýšlejí dívky,
sotva se schoulí do přikrývky
a počnou šeptat polštáři.

Pro to, co zříš, když do dlaní
dáš hlavu, co však nezaslechne
tvé ucho, když si někdo vzdechne
jen pokradmu, jen v ústraní.

Pro něčí oči posléze,
které jsem spatřil na madoně.
Vždyť od té doby blouzním pro ně,
koktaje verše o něze.

Bdít, bdít a bdít jen pro bolest,
vždyť usnout nikdo neporučí.
Spí město? Spí. Jez dole hučí,
rýžuje bledé zlato hvězd.

(Jaroslav Seifert)


Povídky o mužích

…aneb první narozeninová knížka (od Zdenči) :-). Tu druhou, kterou jsem dostala od Péti, mám zatím zavřenou v knihovně a mám dovoleno k ní pouze čichat 😀 – oficiálně se do ní smím začíst, až udělám zkoušku z pozemku 8-). Povídky o mužích jsem ale měla přečtené raz dva, během jednoho krásného slunečného odpoledne v parku u výstaviště.

Jedná se o soubor krátkých vyprávění současných více či méně známých českých spisovatelů mužského pohlaví – jmenovitě Michala Viewegha, Petra Šabacha, Jaroslava Rudiše, Martina Reinera, Edgara Dutky, Ladislava Pecháčka, Igora Malijevského a Jana Němce. Mám-li to shrnout, příjde mi, že celkové vyznění knihy mužskému plemenu příliš nelichotí 😎 … Muži z jednotlivých příběhů vychází jako sobecká (Biomanželka) povrchní (Štěstí ve hře) stvoření, trosky utápějící své životní prohry v alkoholu (Mistři světa) a oplzlíci (Diamantová svatba). To ale nic nemění na tom, že knížka je ideálním zpestřením letního povalování u vody, a nudit se u ní určitě nebudete. Jako nejlepší povídku sbírky hodnotím Rudišovy Mistry světa, kteří jsou opravdu ze života a upřímně jsem se u nich nasmála, ikdyž mají trochu předvídatelný závěr. Zajímavým překvapením pro mě byla povídka Martina Reinera, který pro mě byl dosud neznámým autorem, ale jeho styl vyprávění i povídka samotná (přestože vyznívá ze všech příběhů nejvíc pesimisticky) mě hodně zaujaly a rozhodně bych si od něj ráda ještě něco přečetla. Ostatní povídky bych taky určitě doporučila k přečtení, jen Vieweghův úryvek z Biomanželky a koneckonců Viewegh samotný mě tak nějak nebere. Každopádně se Zdenči výběr titulu (jako obvykle) vydařil a ještě jednou za něj děkuji :-)…

Milan Kundera – Žert

Nu, tenhle literární rest už je opravdu staršího data. Ale usoudila jsem, že si zaslouží svůj vlastní článek, protože Žert je zřejmě jediná knížka od Kundery, ve které mě postavy nevytáčí k nepříčetnosti :D. Výjimečně jsem ochotná pochopit pohnutky a skutky hlavních hrdinů a výjimečně připouštím, že se opravdu jedná o tragikomedii. Hlavní postava Ludvíka Jahna je plná rozporů, plná lásky i nenávisti, a přesto tak lidská a pochopitelná, když uvážíme, v jaké době se příběh odehrává. V jiné knížce bych Ludvíkovo pátrání po logice zákonitostí jeho vlastního života asi odsoudila, ale tady je v něm skryta jasná touha osvětlit příčiny svých životních příkoří a ukázat si prstem na viníka. Těžko ale hledat logiku v dobách, které jsou pro nás dnes samy nelogické a nepochopitelné. Pokud si chcete něco přečíst od Kundery, čtěte Žert – vyprávění o nespravedlnostech a křivdách, o vývoji charakterů i ztrátě iluzí, touze po pomstě i odpuštění a především o tom, že v totalitním režimu nic jako „nevinný žert“ prostě neexistuje…

Vepřové karbanátky po italsku

Tak dnes tu prý máme nejteplejší den tohoto roku…a můžu říct, že mi ty tropy na rok zase stačí – ikdyž je na tomhle počasí fajn, že když si chcete usušit mokré vlasy, stačí si stoupnout na chvíli do průvanu :D…a navíc se kvůli tomu horku dá učit jenom brzo ráno a pozdě večer, protože přes den se vám přece „přehřívá mozek“. Tak či tak, jsem z toho počasí hrozně malátná a nic se mi nechce. Musela jsem se dlouho přemlouvat, abych napsala alespoň tenhle krátký recept :D…a příště vaříme podle nějaké chladné severské země, jo :D?

  • 50 g čerstvé strouhanky
  • 500 g mletého vepřového masa
  • 2 lžíce nasekané hladkolisté petrželky
  • jemně nastrouhaná kůra z jednoho citronu
  • 50 g strouhaného parmazánu
  • pepř, sůl
  • 2 lžíce olivového oleje
  • čerstvá zelenina a brambory jako příloha

V míse smícháme strouhanku, dvě lžíce studené vody, mleté maso, petrželku, citronovou kůru a parmazán, ochutíme solí a pepřem a pak z hmoty tvoříme karbanátky. Ty pak osmažíme na oleji (asi sedm minut z každé strany) a servírujeme obložené čerstvou zeleninou a opečenými bramborami. Je to vynikající rychlovka a petrželka s parmazánem dodají karbanátkům zajímavější chuť. Určitě doporučuju vyzkoušet ;-)!

Srpnové úlovky

Kajícně přiznávám, že tento měsíc to byla trošku droga-nálož, ale všichni víme proč – měla jsem narozeniny a byla tím pádem při penězích, prázdniny navíc letos byly poměrně laciné…ale aspoň je o čem psát :D!

Antiperspirant s vůní grapefruitu Marks and Spencer jsem ulovila docela náhodou, když jsem si šla do Marks and Spencera koupit k narozeninám vyhlídnuté papučky, mimochodem naprosto báječné, měkoučké a v poslední vlně letních výprodejů slevněné na neuvěřitelných 39 korun – no nekupte to :D! Při courání okolo regálů s kosmetikou mi padl do oka tenhle antiperspirant a protože i on byl slevněný (stál asi dvacku :D) a já těžce odolávám čemukoliv s citrusovou vůní, podlehla jsem a zkusila ho. Nečekala jsem od tohoto výrobku velice nic zázračného, ale byla jsem mile překvapená tím, že skutečně funguje a zabraňuje pocení dokonce i lépe, než můj současný antiperspirant od Adidasu. Má příjemnou citrusovou vůni a nezanechává na oblečení fleky. Jediné, co bych mu vytkla je to, že je na můj vkus trochu moc tekutý, ale rychle se vsakuje. Opravdu milé překvapení, tahleta kulička :-)!


Sprchový gel „Hrdličky“  Balea young – ano, minulý měsíc jsem tu prohlašovala, že jediné dvě vůně, které v kosmetice nesnesu, jsou vanilka a kokos. A pak jsem dostala od Pepouše k narozeninám tenhle sprcháč 😀. Ale abyste věděli, kvůli ní ho budu používat :*!!! A kdyby nic jiného, má moc roztomilý obal, který rozzáří každou koupelnu :D…


Tělové mléko Balea Summer Glam – dalším kosmetickým rozmazlovačem, který mi Pepa nadělila, je tahle tělová emulze s vůní tropického ovoce a se třpytivým efektem. Je z ní sice taky trochu cítit kokos, ale ten hravě přebije vůně kakaového másla, které je báječné na zjemnění pokožky. Po natření se budete na sluníčku opravdu třpytit, ale není to tak výrazný efekt, aby se za vámi otáčeli lidi na ulici :D. Tohle léto má Balea v nabídce opravdu skvělé limitované edice :-)…


Rtěnka Essence (limitovaná edice 50’s Girls Reloaded, odstín 01 Back to 50’s ) – zážitky s touto rtěnkou by myslím vydaly na samostatný článek a to ji mám teprve pár týdnů :D! Když jsem ji použila poprvé, Péťa šokovaně pravil: „Takhle nechceš jít ven, že ne?“ …brzy si ji však velmi oblíbil a na diskotéce v Livinu mě dokonce přemlouval, abych se jí namalovala :D. Pravdou zůstává, že na denní nošení je tahle rtěnka poměrně dost výrazná, ale přitom je to ten nejklasičtější červený odstín, jaký vůbec existuje. Já si ji vzala ven za bílého dne všehovšudy dvakrát, záleží na denní míře exhibicionismu 8-)…Co se týče rtěnky samotné, je moc fajn, dělá opravdu krásný sytý červený odstín a pokud s ní nebudete pít pivo a líbat mladíky na tváře, budete poměrně spokojeni i s její výdrží :D…


Čokoládová hloubkově čistící maska HaM – tak tahle maličkost mě hodně příjemně překvapila. Jednak svou úžasnou vůní, která v člověku okamžitě vyvolá chuť na něco čokoládového, ale hlavně svými čistícími účinky, díky kterým srazila z vrcholu mého osobního žebříčku levandulovou masku z Avonu :)! Nechala jsem ji působit opravdu jen těch doporučených 15 minut a i za tak krátkou dobu zanechala překvapivě dobrý efekt. Trochu nevýhodou je pro mě to, že tento výrobek má nejen čokoládovou vůni, ale i barvu, takže si pak musím dávat hodně pozor, abych se obličejem o něco neotřela :D. Taky je pro mě nezvykem masku smývat – vždycky jsem používala takové, které se buď samy vstřebaly anebo se slouply, takže mi to připadá jako trochu otravný úkon navíc. Tak či tak ale pozitiva zatím převládají, navíc malé balení za 29 korun vydrží zhruba na 5 použití a ukažte mi jinou takhle dobrou masku, kterou za ty peníze pořídíte…

Okurkový pleťový tonik Ziaja – Ziaja možná není tak úplně známá kosmetická značka – v drogeriích se dá většinou narazit pouze na jejich pleťové krémy. Všimla jsem si ale, že širší sortiment výrobků nabízí např. Teta drogerie nebo Tesco, a právě tam jsem objevila tohle čistítko na obličej. Z okurkové řady už jsem vyzkoušela právě pleťový krém a byl mi věrným pomocníkem po celé loňské léto. A navíc ta úžasná vůně O:-)…ta mě koneckonců přesvědčila i ke koupi tohoto pleťového tonika. Krom toho, že tak úžasně voní po okurkách, neobsahuje žádný alkohol a příjemně osvěžuje a dočišťuje pleť. Na léto zkrátka prima věcička. A ikdyž je to zcela nepodstatná informace, moc se mi líbí ten obal s okurkovýma obrázkama :DDD…



Karel Čapek – Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku

„…Řeknu vám, takové štěně je div přírody; je to nevyčerpatelný zdroj zábavy a loužiček…“

Poslední dobou se mi moc nechce psát – nemám „střevo“ ani nápady a hlavně nemám v tomhle vedru (jo, já vím, že jsem si ještě nedávno stěžovala, jak je pořád hnusně :D) moc energie…a když už nějakou mám, snažím se ji věnovat stavebnímu zákonu nebo jiné podobně hodnotné literatuře 8-). Ale pak mi v jeden den příjde pár milých komentářů a to mě nakopne sem zase něco přidat. Vždycky mě potěší, když zjistím, že to tu vůbec někdo čte :D! Abyste teda neřekli, že pořád jenom vařím, vrátím se k mé druhé nejčastější kratochvíli – knížkám. Od začátku prázdnin už jsem toho přečetla spoustu, ale vzhledem k tomu, že se po zkouškovém zásobím především odpočinkovou, případně dětskou literaturou, nejedná se o žádná složitá filosofická díla, a tak ani velice nevím, co o nich psát.

Čapkovo humorné vyprávění o jeho soužití se čtyřnohými přáteli vznikalo nejdříve ve formě fejetonů  a novinových sloupků. I po několika desítkách let je stále neuvěřitelně aktuální – a to jak jazykově, tak obsahem – a myslím, že se u něj můžou dobře pobavit nejen milovníci zvířat – ikdyž těm je knížka věnována především. Nicméně i do takto vyhraněného povídání dokázal Čapek opět vložit několik svých mimořádných myšlenek, v kterých konfrontuje lidský svět se světem zvířat. Opravdu roztomilou záležitostí jsou ilustrace, které pro knížku stvořil Josef Čapek, ale i série několika fotografií, které pořídil sám autor.

„…Politika, která žije z pěstování nedůvěry, je politika divočiny. Kočka, která nedůvěřuje člověku, nevidí v něm člověka, nýbrž divoké zvíře; člověk, který nedůvěřuje člověku, vidí v něm také divoké zvíře. Svazek vzájemné důvěry je starší než všechna civilizace, a lidstvo zůstane lidstvem; ale zrušíte-li stav důvěry, stane se lidský svět zemí šelem…“

Rychlá smažená rýže

Můj dosud všestranný blog zřejmě právě prožívá přerod v blog o vaření 😀 – jinak si to nedovedu vysvětlit. A co bude dnes dobrého? My dnes budeme mít na oběd tuhle letní zeleninovou rychlovku…

  • olivový olej
  • 2 vejce
  • 4 plátky anglické slaniny nakrájené na nudličky
  • 300 g žampionů
  • 400 g mraženého hrášku
  • sůl, pepř
  • 4 lžíce sójové omáčky
  • 2 lžíce cukru
  • 500 g uvařené rýže

Olej rozpálíme ve větší pánvi, vajíčka vyklepneme do hrnečku, vidličkou je mírně našleháme a pak je vyklopíme do pánve. Snažíme se, aby se vajíčka rozlila do tenké vrstvy a vznikla nám veliká omeleta. Po minutě sejmeme z ohně, omeletu vyklopíme a pokrájíme ji na tenké nudličky. Do pánve vsypeme slaninu a po chvíli i plátky žampionů a opékáme dozlatova zhruba 5 minut. Vsypeme hrášek a opékáme asi 2 minuty. Poté osolíme, opepříme , zvýšíme oheň a přidáme uvařenou rýži. Sójovou omáčku smícháme s cukrem a vzniklou zálivkou přelijeme směs na pánvičce. Nakonec vmícháme nakrájenou omeletu a ihned podáváme.

Nejlepší bramboračka

Jestli jste sami doma jako já a nechce se vám vařit, pořádný kotel polévky je ideálním řešením, které zažene hlad na celý den. Jestli ale jdete večer se Zdenčou do hospody jako já, dejte si radši pořádný flák masa…jinak budete mít kocovinu ještě dva dny :D…

  • 2 hrsti sušených hub
  • 50 g másla
  • 50 g mouky
  • kostka zeleninového bujónu
  • 4 středně velké brambory, nakrájené na kostky
  • 2 mrkve nakrájené na kolečka
  • 1 cibule
  • 1 petržel, oloupaná a nakrájená na kolečka nebo na malé kousky
  • sůl a pepř
  • majoránka
  • 2 hrsti mraženého hrášku

Houby vložíme do kastrůlku, zalijeme asi půllitrem vody a chvíli povaříme. Ve velkém hrnci mezitím rozpustíme máslo a dozlatova na něm opražíme mouku – trvá to asi 4 minuty. Pak jíšku postupně zalijeme zhruba litrem a půl studené vody. Důkladně promícháme, aby se nám nevytvořily hrudky, přidáme bujón, brambory a zeleninu. Přilijeme houby i s vývarem a přivedeme k varu. Jakmile jsou brambory a zelenina měkké, přidáme hrášek. Pak ještě podle chuti dokořeníme a můžeme přidat i prolisovaný česnek. Protože mi v lednici zbyla smetana na vaření, přidala jsem nakonec do polévky ještě i ji. Krátce povaříme a je to! Na bramboračce jsme si pochutnali ještě druhý den, recept je jednoduchý, příprava rychlá a pokud se vám povede jíška, už na tom myslím ani není co zkazit :-)…