Losos je taková oblíbená stálice v našem jídelníčku, která se objevuje na našem stole prakticky každý týden. Peču ho ale stále na ten samý způsob, a tak jsem si řekla, že by bylo fajn vyzkoušet nějaký nový recept – a taky zužitkovat ten kopr ze Zelňáku…
100ml bílého jogurtu (řeckého typu)
2 lžíce (Dijonské) hořčice – já dala pro jistotu obyč, kvůli O.
2 lžíce nasekaného kopru + k podávání
2 lžíce nasekané hladkolisté petrželky
sůl, pepř
filet z lososa
klínky citronu k podávání
Troubu předehřejeme na 200°C. Jogurt smícháme s hořčicí, koprem a petrželkou, dochutíme solí a pepřem. Lososa položíme na plech vyložený pečicím papírem a potřeme ho ochuceným jogurtem. Pečeme asi 15-20 minut. Podáváme ozdobené snítkami kopru a s klínky citronu. Jako přílohu jsme zvolili batátové pyré.
Tento recept mám z mého oblíbeného blogu My cooking diary a protože quinou jsem si v poslední době v našem jídelníčku opravdu zamilovala, ukládám si ho sem, aby neupadl v zapomnění. Vynechala jsem pouze původně použité chilli, aby si se mnou mohl dát oběd i Oli.
500 g nových brambor
400 ml kokosového mléka
400 g cizrny v plechovce
400 g krájených rajčat v plechovce
200 g quinoi
100 g baby špenátu
cca 300 ml vroucí vody
3 stroužky česneku
1 lžička mletého koriandru
1 lžička mletého chilli
1 lžička sušeného chilli
1 lžička mletého zázvoru
2 lžičky mleté kurkumy
sůl a čerstvě mletý pepř
čerstvý koriandr
Omyjeme brambory a dáme je i se slupkou vařit do osolené vody doměkka (cca 30 minut). Poté brambory rozkrojíme napůl a spolu s prolisovaným česnekem a vším kořením je lehce orestujeme ve větším hrnci/pánvi. Přidáme kokosové mléko, rajčata, quinou a zalejeme vroucí vodou. Promícháme, osolíme, opepříme a necháme cca 30 minut vařit (dokud není quinoa hotová). Na posledních 5 minut přidáme do směsi špenát a propláchnutou cizrnu. Jakmile špenát změkne, je hotovo. Podáváme posypané čerstvým koriandrem.
Tolik jsem se těšila, až zase začne výletní sezona a my budeme s Olim vyrážet někam do přírody a poznávat nová místa! A pak přišla karanténa a naše každodenní procházky se smrskly na les, co máme za barákem. Díkybohu za něj! Ale o to víc jsem vyhlížela každý víkend, kdy jsme sbalili batůžky, svačiny, vzali auto a vyrazili pryč z města. Ideálně tam, kde člověk nepotká živou duši, kde jsme mohli sundat roušky a z plných plic se nadechnout jara. Proto dnes přináším shrnutí našich nejhezčích výletů „mimo civilizaci“…
Skatulova cesta
Pohodová půldenní procházka lesní cestou, která začíná na okraji Babic nad Svitavou, je ideální spíš pro sportovní kočárky, ale nakonec jsme ani my s našim Moonem neměli problém. Velký kus cesty Olí i ťapkal sám, házel kamínky, sbíral klacíky a zaujatě poslouchal, jak ťuká datel 🙂 Na Skatulově cestě jsme nepotkali za celou dobu téměř nikoho a zvuky jarem se probouzejícího lesa byly doslova balzám na duši. Až teprve na rozcestí, kde se Skatulova cesta střetává s okruhem Okolo Býčí skály, začal provoz zvolna houstnout. Tam jsme si u krmelce snědli svačinky a vydali se zpátky do Babic 🙂
Údolí Rakoveckého potoka
Tato trasa byla už o poznání frekventovanější, ale zase vedla celou dobu podél vody (potoka Rakovce), což naše dítě, které aktuálně našlo zalíbení v házení kamínků, velmi ocenilo. Tentokrát jsme šli pěšky bez kočáru, čemuž jsme i museli přizpůsobit délku trasy. Vyrazili jsme z Ořešína, údajně nejmenší městské části, která byla k Brnu připojena v roce 1971. Po cestě jsme míjeli několik vodních tůní sloužících jako protipovodňová zařízení. Celá trasa, která končí v Mokré Hoře, má cca 3 km – my měli auto zaparkované v Ořešíně, takže jsme to u jedné z tůní pak otočili a šli opět stejnou cestou zpátky.
Kaprálův mlýn
Tuto procházku hodnotíme jako jeden z vůbec nejhezčích karanténových výletů. Kaprálův mlýn leží v malebném údolí potoka Říčky v nejjižní části Moravského krasu. Jedná se o původně vodní mlýn a zároveň skautskou základnu a středisko ekologické výchovy. K mlýnu se dostanete po asfaltce, která odbočuje z hlavní spojnice Brno – Ochoz asi 1 km před obcí. U silnice se dá bez problémů zaparkovat auto. Dolů do údolí k mlýnu je to také asi 1 km – ze silnice sem vede žlutá turistická značka. Celou cestu to je pěkně z kopečka, takže na zpáteční výšlap si připravte svaly 😉 Od mlýna jsme pak ještě pokračovali překrásnou krajinou k vývěru Říčky, kde se nachází malá jeskyně – a pak stejnou cestou zase zpátky.
Údolí říčky Bobravy
Dalším úžasným překvapením pro nás byl výlet na Bobravu. Bobrava je nevelká říčka o délce pouhých 35 km, která pramení na východním okraji Českomoravské vrchoviny poblíž dálničního odpočívadla Devět křížů. Autem jsme dojeli do Radostic, kde jsme zaparkovali a pěšky se vydali k Radostickému mlýnu a dále pokračovali po cyklostezce podél říčky až k našemu cíli, kterým byl Spálený mlýn a klenutý kamenný most, pocházející údajně z 18. století, který je nejznámějším symbolem bobravského údolí. Na toto krásné a klidné místo se určitě ještě někdy rádi vrátíme.
Zpětně si říkám, že jsme naše jarní víkendy využili opravdu na maximum (možná líp, než kdyby žádné karantény nebylo) a ty klidné procházky v přírodě bychom si měli ordinovat častěji. Co vy? Prozradíte v komentářích nějaká vaše „tajná“ místa mimo civilizaci :-)?
Minulý týden se nám život vrátil zdánlivě do normálu. Péťa začal zase chodit do kanceláře a já se po více než dvou měsících vypravila do centra. Jako první jsem samozřejmě vyrazila na Zelňák pro proviant, kde jsem od jedné sympatické babičky koupila čerstvý kopr a hned si vzpomněla na tenhle polévkový recept z časopisu Marianne, který jsem měla v plánu už dlouho vyzkoušet.
olivový olej
2 oloupané cukety
1 větší cibule
2 větší brambory
50g opraných a okapaných biojáhel
sůl a čerstvě mletý pepř
1,5l vody
3 lžíce umeocta
velká hrst čerstvého kopru
Očistíme si veškerou zeleninu a nakrájíme na větší kusy. Jáhly propereme a necháme okapat v cedníku. Na olivovém oleji na mírném ohni pomalu opékáme osolenou zeleninu cca 5-10 minut, přidáme jáhly a za stálého míchání je mírně osmahneme. Poté zalejeme horkou vodou a vaříme asi 15-20 minut, dokud nejsou zelenina a jáhly měkké. Rozmixujeme ponorným mixérem do hladkého krému, dochutíme umeoctem, kouskem másla, koprem, solí a pepřem. Můžeme přidat také na zjemnění trochu smetany. Servírujeme s vajíčkem natvrdo nebo s kostičkami opečeného tofu.
Byť tohle jaro chvilkám s knížkou mimořádně přálo, brány knihoven zůstaly zavřené, a tak jsem musela sáhnout pro čtivo do naší domácí knihovničky. Naštěstí i v ní je stále co objevovat 🙂
Josef Škvorecký – Zbabělci
To všechno, co jsem prožil, bylo hezké a šťastné. To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti.
Další dědictví po stěhování našich sousedů 😎 Od Škvoreckého mě ještě nikdy nic nezklamalo a Zbabělci jsou z mé dosavadní čtenářské zkušenosti absolutní top. Dokonale vykreslená atmosféra posledních dnů druhé světové války na maloměstě, jazz na pozadí, uvěřitelné charaktery a především odzbrojující upřímnost hlavního mladého hrdiny, který se stane účastníkem „revoluce“ tak trochu z frajerství, náhody i nešťastné lásky, dělá ze Zbabělců mnohem víc než jen položku na seznamu povinné četby k maturitě. Myslím, že kdyby se mi tahle kniha dostala do rukou někdy v těch osmnácti, v mnohém bych se s Dannym ztotožnila. Geniální debut, který právem ve své době vzbudil u soudruhů pohoršení, a během let nezestárnul ani o píď. Moc doporučuji!
Ing. Iva Bastlová, DiS. – Tvoříme interiér s českou designérkou
Ne že by byl interiér právě na pořadu dne, ale přece jen už se pomalu posouváme na cestě za našim vysněným hnízdem. Touto knihou, kterou jsem dostala k Vánocům, se mě Péťa snažil namotivovat k samostudiu :)) Pro naprostého laika je tento průvodce myslím dobrou volbou, protože obsahuje skutečně ucelené praktické informace a konkrétní tipy při zařizování interiéru. Kniha je přehledně rozčleněna na několik kapitol dle typu místnosti a vždy ji prochází velmi zevrubně z hlediska vybavení, osvětlení, možných materiálů včetně jejich výhod či nevýhod i finanční náročnosti. Nedozvíte se zde žádné převratné tajné tipy ani nic, co by se nedalo zjistit někde na internetu, ale zase tu máte všechny ty informace v jedné publikaci, což je rozhodně plus. Jediné, z čeho jsem dost rozpačitá, je to, že na mě kniha působila jako reklamní katalog. Čekala bych, že když je autorka známou českou interiérovou designérkou, bude kniha obsahovat fotografie jejích realizovaných interiérů, místo toho je ale plná reklamních fotografií sponzorů knihy 😎 Proto na mě i různá doporučení nepůsobí úplně věrohodně a vnímám je víc jako reklamu. Kalkulace rekonstrukce s možností financování úvěrem od Buřinky už je jen taková trochu trapná tečka 😎 Nemůžu říct, že by Tvoříme interiér nebyla informačně přínosná publikace, nicméně pokud už máte o svém interiéru velmi konkrétní představu, asi si spíš informace pozjišťujete z jiných zdrojů.
Ladislav Zibura – Prázdniny v Evropě
Stejně jako má Sisyfos svůj kámen, já mám svou samotu. Není veselá ani smutná, vřelá ani chladná, náročná ani snadná. Je to jen stav věcí. Samota je však jediná jistota mého života, která není závislá na ostatních lidech. Zůstane se mnou až do smrti. Proto ji objevuji, abych zjistil, kdo vlastně jsem.
A na závěr druhý knižní dárek od Ježíška a další publikace od prince Ládíka do mojí sbírky O:-) Četbu jsem si mimořádně užila už proto, že pro letošek asi bude cestování do většiny vysněných destinací naprosté tabu, a tak jsem s Láďou cestovala alespoň vduchu. Díky knize jsem si našla spoustu nových cílů a míst, kam bych se jednou ráda podívala. Dlužno říct, že i v Evropě je ještě celá řada turisty „neobjevených“ pokladů a možná je chyba, že nás to často táhne někam do dálek spíš než na odlehlá místa našeho kontinentu. Co u pana Zibury nikdy nesmí chybět, je dobrý humor i trocha toho filosofování, díky němuž se s ním ráda vydám na stránkách jeho další knihy třeba světa kraj 😀
Dnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.
Někdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis Kutílek) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky – výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost 🙂
Tak jsem se zase téměř po roce dokopala k malému shrnujícímu příspěvku na téma O. a jeho pokroky. Od posledního článku je to naprosto neuvěřitelný skok v jeho mentálním vývoj, který mě prostě nepřestává bavit a fascinovat 🙂
Oli ve dvou letech nosí oblečení velikosti 92. Měří cca 88 cm a váží něco mezi 12 a 13 kily.
Běhá a jezdí na odrážedle Puky jako drak. Taky jsme mu pořídili sedátko na kolo a od loňského léta tak doprovází Péťu na vyjížďkách jako spolujezdec a náramně si to užívá. Samozřejmě je ale taky právě v období, kdy zcela postrádá pud sebezáchovy, takže musím mít oči na stopkách prakticky nonstop.
Přes den spí cca 2 hodiny po obědě (+- od 1 do 3), večer teď usíná mezi půl 9 a 9 a probouzí se mezi 6 a 7. Na noční spánek si naštěstí většinou stěžovat nemůžeme – bez problémů už prospí celou noc v kuse. Když se v noci vzbudí, vezmeme si ho k sobě a okamžitě zase usíná.
Na Olího „žravosti“ se od minula nic moc nezměnilo 🙂 Už dávno je výhodnější ho šatit než živit :D! Aktuálně má nejradši jogurty, veškeré druhy ovoce (včetně sušeného a kompotů), zeleninové polévky, cottage sýr, vajíčka, rýži a domácí pečivo (ehm, nad jeho konzumací „buchtiček“, jak on je nazývá, už přivírám oko). Přišel už na chuť i šunce, masu nebo čočce. Teď má aktuálně období, kdy se mu úplně nechce kousat a větší kousky např. zeleniny nebo slupky, které dosud bez problémů jedl, vyplivuje. Asi vzdor 😎 Na pití má nejčastěji dětský čaj (med a citron mu do něj dávám jen v zimním období nebo když si vyloženě řekne), ale má rád i obyčejnou vodu. Batolecí mléko jsem mu nikdy nedávala a dávat ani nebudu. Pořád zbožňuje náš domácí kefír.
Už se dokáže celkem obstojně najíst sám – a to včetně tekutějších pokrmů jako jsou polévky nebo jogurt.
Baví ho tvoření, malování a lepení samolepek.
Někdy v prosinci se O. nadchnul pro vlaky a mašiny. Od té doby je to u nás doma naprostý fenomén a odráží se to i na nejoblíbenějších hračkách. Vláčkodráha je u nás stále v provozu, z dupla se staví mosty a tunely a místo Štístka a Poupěnky na Youtube sjíždíme videa s železničními přejezdy (nevěřili byste, kolik toho na Youtubu je :-O!)… A než vypukla karanténa, samozřejmě jsme stepovali každý týden na hlavním nádraží a mávali na vlaky :D. Docela by mě zajímalo, jak se tahle Olího záliba bude dál vyvíjet 😀
Naštěstí mu vydržela i vášeň pro knížky, které si spolu stále čteme každý den. Obrázková leporela teď už poměrně vytěsňují složitější příběhy (mimořádně oblíbená je např. knížka o Stephenu Hawkingovi od tety Terezky 😉 a velké oblibě se teď těší knihy na téma „barvy“.
Když jsme u těch barev, O. už spolehlivě pozná jak všechny základní, tak nově i fialovou, růžovou, oranžovou nebo černou. Hodně k tomu přispělo podle mě i to, že jsme v únoru začali malovat prstovýma barvama, a pak taky tahle barevná škála s kolíčkama na prádlo, kterou jsem mu vyrobila. Obojí ho moc baví.
Někdy na začátku roku začal sám od sebe zpívat i recitovat říkanky. Stejně jako když začal na podzim mluvit, i tohle přišlo ráz na ráz a jsem v šoku z toho, jak obrovský repertoár songů si pamatuje!
Oli se výrazně rozmluvil někdy po 18. měsíci a osobně to považuju za vůbec největší milník v jeho vývoji – mnohem větší, než když třeba začal chodit. Od té doby, co se spolu dorozumíme, si mateřskou mnohem víc užívám. Jsem nadšená z toho, že mu něco vyprávím a on mi rozumí a zároveň už dokáže i reagovat. Všichni ho chválí, že na dvouleté dítě mluví opravdu mimořádně dobře a srozumitelně. Má bohatou slovní zásobu (aktivně používá třeba i slova jako „vodopád“ nebo „cisterna“), používá synonyma (veliký, obrovský) a krásně skládá celé věty.
Od začátku roku s ním zkouším čtení v angličtině, líbí se mu to a často si vybírá, jestli budeme číst „česky“ nebo „anglicky“ 🙂
Je to ovšem stále palice tvrdohlavá a v kombinaci s nastupujícím obdobím vzdoru je to někdy k zbláznění. Jakmile něco nemůže být po jeho nebo musíme z nějakého důvodu opustit činnost, do níž je aktuálně zapálený (házení kamínků do kanálu a podobně 8-), následuje hysterické válení po zemi a pláč. Je to každodenní zkouška mých nervů.
Stejně tak nočník zarputile bojkotuje, úspěchy jsou minimální nebo se jedná o krátkodobé epizody a pak zase návrat k ignoraci. Nijak zvlášť to ale nehrotím a věřím, že brzo přijde správný čas k odplenkování.
Život s Olím je mnohdy náročný, ale taky čím dál zábavnější. Baví mě pozorovat rozvoj jeho osobnosti a každý den se těším na jeho nové pokroky 🙂
Z návštěvy v Čechách jsme si přivezli čerstvého králíka, a to mě přivedlo na myšlenku, že jsem se s vámi ještě nepodělila o svůj oblíbený recept na tento klasický nedělní oběd, který mám z první kuchařky Dity P. Moji kluci by mi za něj utrhali ruce :D! Jak pravil Péťa, za tohohle králíka mi odpustí všechny ty čočky a bulgury, kterýma ho krmím celou karanténu :D…
1 králík, naporcovaný
125g másla
2 lžičky grilovacího koření
1 lžička mleté sladké papriky
3 lžíce plnotučné hořčice
2 lžíce dijonské hořčice
250ml smetany ke šlehání
sůl
Porce králíka osolíme a naskládáme do pekáče. V kastrůlku rozehřejeme máslo, přidáme do něj grilovací koření a mletou papriku, chvilku smažíme, aby se paprika rozvoněla, a pak přimícháme obě hořčice. Kastrůlek sundáme z plotny a ze všech stran králíka potřeme ještě teplou marinádou. Pekáč přetáhneme potravinářskou fólií a necháme do druhého dne v lednici, aby maso vsáklo vůni koření.
V následujících krocích se s Ditou trochu rozcházím – Dita peče na 200°C hodinu a půl. Já radši nechávám králíka v troubě dýl a peču ho pomaleji – maso je pak mnohem křehčí a chuťově lepší. První dvě hodiny nechávám králíka péct třeba jen na 100-150°C přikrytého alobalem. Maso průběžně potírám výpekem. Poté teplotu trochu zvýším (na 180°C) a na posledních 45 minut sundám alobal a do pekáče přiliju mírně osolenou smetanu. Ideální přílohou je bramborová kaše.
Psí knížka, o níž jste se tu mohli dočíst loni v létě, je u nás stále jedna z nejoblíbenějších dětských knih a jednou z mála, kterou mě pořád baví předčítat, a to i přesto, že už ji točíme třeba poněkolikáté za týden. A tak bylo jen otázkou času, kdy se v naší knihovničce objeví nějaký další autorský počin Terezy Říčanové.
Vzhledem k aktuálnímu ročnímu období tedy padla volba na Velikonoční knížku, která svérázným způsobem vypráví biblický příběh o ukřižování Ježíše, ale zároveň malé čtenáře seznamuje i s různými lidovými zvyky a tradicemi, které jsou s Velikonocemi spjaté.
Tentokrát mi, na rozdíl od Psí knížky, kniha přišla pro čtenáře-batole ještě moc složitá a to nejen tím, že zpracovává mnohem složitější téma, než jakým je psí život, ale i ve stylistické rovině. Místy je vyprávění až příliš zjednodušené a vyspělejší dětský čtenář, než je ten náš, by asi vyžadoval dovysvětlení souvislostí. Ilustrace jsou opět úžasné, ale z celé knihy našeho Oliho nejvíce zaujala vajíčka namalovaná na obálce a dál už o obsah nejevil příliš zájem 😀
Přesto mám z Velikonoční knížky v naší knihovně radost, protože knih s podobnou tematikou (na rozdíl třeba od Vánoc) na trhu moc není a můžeme se k ní každý rok vracet. A já se do té doby můžu aspoň kochat tímhle dalším literárním pokladem z nakladatelství Baobab 🙂
Tenhle recept inspirovaný Albert magazínem mám v plánu ještě trochu vymazlit, upravit poměry jednotlivých surovin (méně masa, více zeleniny) a podobně… Ale Péťovi tak chutnalo, že si ho sem prostě musím uložit, ať vím, od čeho se příště odpíchnout. Tak můžete také vyzkoušet 🙂
2 lžíce olivového oleje
200g klobásy chorizo
3 stroužky česneku
1 cibule
1 červená paprika
1 rajče
300g kuřecích prsních řízků (příště dám tak 1 menší kuřecí prso)
300g rýže na rizoto (např. arborio)
900ml kuřecího vývaru
1 balení šafránu (0,12g) – neměla jsem, ale příště určitě seženu
400g krevet
1 hrst fazolových lusků
1 hrst hladkolisté petrželky (měla jsem jen pažitku)
V pánvi rozehřejeme 1 lžíci oleje a opečeme na něm na kolečka nakrájenou klobásu. Vyjmeme, přidáme do pánve další lžíci oleje a krátce na něm opečeme nakrájený česnek a cibuli. Přidáme nakrájenou papriku a rajče, dále na proužky nakrájené kuřecí maso a opečeme. Přidáme rýži a promícháme. Do pánve vrátíme klobásku. Zalijeme vývarem, zasypeme šafránem a za stálého míchání 3 minuty zprudka dusíme. Plamen stáhneme a 10 minut vaříme bez míchání. K závěru přidáme krevety, fazolové lusky a povaříme 7 minut. Podáváme posypané nasekanou petrželkou.
