„Slyšte svého starého rabína, přátelé, pravda je jedna: člověk musí dojít až na okraj propasti, jinak mu křídla nenarostou!“
Mám za sebou poměrně hektický týden plný skvělých zážitků i zklamání. Jsem rozladěná z toho, že jsem chtěla psát diplomku svým stylem a jinak a stvořit něco originálnějšího, než těch deset šablonovitých prací, co bylo napsáno přede mnou. Bohužel se zdá, že i já se budu muset držet šablony 😎 … Proto si jdu užít tvůrčí svobodu alespoň sem na blog a hodlám strávit hezký odpočinkový víkend bez právnické literatury 😎 !
„Jidáš sklonil hlavu a za chvíli se zeptal: „Kdybys ty měl zradit svého Učitele, udělal bys to?“ Ježíš zůstal dlouhou chvíli zamyšlený a konečně řekl: “ Ne. Bojím se, že bych to nemohl udělat. Proto se Bůh nade mnou slitoval a dal mi ten lehčí úkol: být ukřižován.“
Moje první setkání s Kazantzakisem…vlastně jsem Poslední pokušení původně nechtěla číst. Měla jsem v plánu podívat se na zfilmovanou verzi, kterou natočil Martin Scorsese. Jenže v komentářích na ČSFD jsem se setkala s názorem, že knížka je prostě (jak už to tak často bývá) LEPŠÍ. Vytanula mi na mysli taky matná vzpomínka na Kateřinu, která nám Poslední pokušení doporučovala na gymplu – no a bylo rozhodnuto, při příští návštěvě knihovny jsem se vrhnula po regálu s Kazantzakisem…
„Ach, ubožáku, Bůh není v klášterech. Bůh je v příbytcích lidí! Kde je muž a žena, tam je Bůh. Kde jsou děti, starosti, vaření, hádky a smiřování, tam je Bůh. Neposlouchej kleštěnce. Pomlouvají to, co nemohou mít. Skutečný Bůh je ten, o kterém mluvím já, domácký, a ne klášterní. K tomu se modli. Ten druhý je pro kleštěnce a pro lenochy.“
Abych byla upřímná, od knížky, kterou římskokatolická církev umístila na index a kvůli které byl Nikos Kazantzakis exkomunikován z řecké pravoslavné církve, jsem čekala trochu větší odvaz :D…Vpodstatě se jedná o „trochu jinou“ verzi Nového Zákona, který je určitě dobré před čtením Kazantzakise alespoň trochu znát. Knížka má poměrně zdlouhavý a rozvláčný rozjezd a zpočátku jsem se skutečně docela nudila a říkala jsem si, že Poslední pokušení asi nebude nic pro mě. Bohužel to ale bylo spolu s časákem Svět potravin a turistickým průvodcem jediné čtivo, které jsem si vzala s sebou na dovču do Krkonoš, takže mi nezbylo nic jiného než zatnout zuby a prolouskat se nudnými pasážemi až k jádru věci :D!
„Jsem vinen…jsem vinen, sestro…já tě zachráním…bečíš uboze a nepodíváš se pravdě do očí jako muž! Toužíš po mém těle, a nemáš odvahu si to přiznat a staráš se o mou duši, a tu chceš zachránit! Jakou duši, snílku? Duší ženy je její tělo, a ty to víš. Víš to, ale neodvažuješ se vzít tu duši do náručí a políbit ji. Polib ji a zachráníš ji. Hnusíš se mi a lituji tě!“
…
Nemohla už dále, rozplakala se. Rozzuřeně si utírala slzy, ale tekly dál, rozmazávaly jí líčidla a stékaly po prostěradle. Mladíkovi se sevřelo srdce. Ach, kdyby se nebál Boha, chytil by Magdalénu do náručí, utřel jí slzy, pohladil by ji po vlasech, utěšil ji a odvedl pryč. Opravdu, tohle musí udělat, jestli je muž a chce ji zachránit. Ne se postit a modlit v klášterech. Co jí je po tom? Jak ji mohou zachránit kláštery a modlitby? Měl by ji vzít tady z téhle postele a odejít s ní. V odlehlé vsi by mohli pracovat a žít jako muž a žena, mít děti, trpět a radovat se jako lidé…Tohle je jediná možnost, jak ženu zachránit a spolu s ní zachránit i muže. Jiné cesty není.“
Opravdu netuším, co církev na téhle knížce tak pohoršilo. To, že Ježíš projevil svou lidskost a zatoužil po něčem tak prostém a přirozeném, po čem v koutku duše touží každý z nás? Pobouřil církev popis Kristova vnitřního boje, boje těla a ducha? Vždyť teprve vedle výpovědi o štěstí prostého života může dostatečně vyniknout síla Ježíšovy dobrovolné oběti. Myslím, že to už by si víc pobouření zasloužil muzikál Jesus Christ Superstar :D…ikdyž scéna Lazarovy vraždy mě teda docela šokla :D… V závěru knížky mi pak přišlo, že některé postavy už jsou trochu moc překroucené, pořád ale za účelem učinit ten nadpřirozený příběh uvěřitelnějším a přístupnějším čtenářům. Kazantzakis neudělal nic jiného, než to, že vdechnul všem postavám lidskost. A protože lidé jsou chybující a hřešící, ne každému se pak takovéto nastavení zrcadla muselo líbit. I přes pozvolný rozjezd mě Poslední pokušení nakonec dostalo a především v posledních kapitolách děj nabral nečekané obrátky. Asi to není knížka pro každého, každopádně pokud jste aspoň trochu filosofující typ, v knihovničce se vám tahle klasika rozhodně neztratí 😉 …
Já teda myslím, že jen ty ukázky, cos tu uvedla musely bejt dost pobuřující pro církev. (Nevím, jestli jsou tu schválně, asi jo.) Církev je prostě dogmatická… Ukazovat Krista jako člověka a ne jako Boha, přisuzovat Jidášovu zradu Božím záměrům, poplivat služebníky boží… Ve svý době v ortodoxních církvích asi docela síla. Ale myslím, že ten muzikál byl ideově docela podobnej. A myslím, že ho teda taky církev docela odsoudila. :o)
Nemůžu říct, že by mě to nezaujalo, ale rozečetla jsem od Kazantzakise Krista znovu ukřižovanýho a taky jsem se nedobrala konce… 🙁
Přiznávám, že jsem navybírala ty nejvíc pobuřující ukázky :-), jinak tam myslím opravdu nic tak zlýho nebylo. Ale jak píšeš, ve svý době to asi mohlo vyznít jinak…nebo jsem moc volnomyšlenkářská :D. Ono se to nečte úplně snadno, sama jsem s tím chtěla párkrát seknout, ale nakonec jsem ráda, že jsem se tím prokousala, protože to bylo zajímavé a ke konci i napínavé ;-).
Já mám pocit, že nám to Kateřina pouštěla v tom našem malém filmovém klubu 🙂 Děsně mě překvapilo, že jsem tento titul objevila v knihovně mé silně věřící babičky, i když ona o něm nijak zvlášť hezky nemluvila:) Už dlouho se ho chystám od ní půjčit, tak snad ho dá 😀
Tak to je docela lol, snad se ti ho podaří ukořistit :D! Kdyžtak ho mají v knihovně v KM a nikdo si to tam stejně nepůjčuje ;)…