„…Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší…“
(Na břehu řeky Svratky)
Je to báječné být zase doma – opalovat se na zahradě obklopená hromadou knížek, grilovat, poslouchat staré desky a vařit s babi švestkové knedlíky – proto ta trocha patosu na úvod :D…A já vlastně ani nemám potřebu říkat cokoliv navíc. Je skvělé vracet se tam, kde mě vždycky s láskou čekají dva koše nevyžehleného prádla – a všichni určitě víte, jak zbožňuju žehlení O:-) !!!
Nějak semi teď nechce komentovat žádné poetické příspěvky, vlastně se mi nechce komentovat žádné literární příspěvky… 😀 Vlastně se mi teď nechce nic a obzvlášť literatury mám plný zuby. 😀 Ale věz, že jsem vše nové a mnou neokomentované pozorně pročetla. :o)
🙂