Rubrika: (Ne)kulturní zážitky

Minulou sobotu jsme navštívili náš první (a zřejmě i poslední :D) letošní ples. Po dvou sezónách na FITu jsme letos zatoužili po změně a volba padla na ples ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, která akci spojila s brněnským divadlem Husa na provázku. Program zněl skvěle a v onom zmiňovaném divadle jsme ještě nikdy nebyli, takže to byla i dobrá příležitost k seznámení se slavnou brněnskou kulturní institucí. Fotek mnoho nemám, v podstatě jsme na všech jen my dva s Péťou, proto omluvte jejich monotematičnost :D. Péťa mi rovněž zakázal uveřejnit zde na blogu sérii fotek se sochami nahých krasavic (byla to nejlepší atrakce na plese, to mi věřte, fotil se u nich každý :D), takže vám můžu nabídnout akorát fádní seriozní fotky, achjo :D…

Zpočátku to vypadalo na pěknou snobárnu, všude vyfiknuté ekonomky v róbách, vínečko, nóbl výzdoba… Nakonec se ale zábava skvěle rozjela, dali jsme si pivečko (i to podávali v nóbl skleničkách :D), poslechli si pár písniček, pozdravili se se zbytkem party a pak se s chutí vrhli na parket. Kapela byla báječná a hráli samé skvělé hitovky, takže v tomto směru spokojenost. Jedinou nevýhodou byl mrňavý taneční parket :(, nakonec jsem tedy byla ráda, že jsem si vzala krátké šaty z tanečních – v dlouhých bych si nezatančila. K sérii retro písniček z 60.let se nakonec i hezky hodily :-).

Díky průběžnému posilňování pivem a chlebíčky jsme zvládli protančit 3 série – zdá se to sice málo, ale dalo nám to docela zabrat. Okolo půlnoci mi navíc začaly pomalu odumírat nohy v lodičkách – holt už to není co to bývalo :D. Byli jsme se také na chvíli podívat do divadelního klubu, kde hrála cimbálovka, a nakonec jsme to po poslední sérii ploužáků, kdy začal být parket opravdu nepříjemně přeplněný a lidi se čím dál víc motali :D, zabalili a vydali se na hlavák na párek v rohlíku a rozjezd. Suma sumárum to byl příjemný ples v příjemném prostředí, ale na FIT to prostě nemá :D…

P.S. Nakonec se Péťa nechal oblomit, takže na závěr jedna neseriozní :D…

Minulý týden byl bohatý na akce všeho druhu – absolvovala jsem lyžovačku, ekonomický ples v divadle Husa na provázku a oslavu 80tin naší babi. Na psaní není čas, potěším vás tedy postupně alespoň malou fotodokumentací. Na lyžích jsem stála poprvé po nějakých 6ti letech, naposled jsem sjížděla kopečky na Ramzové za zlatých časů mého mládí (rozumějte „bylo mi sedmnáct“). Od těch dob už jsem dávno zapomněla, jak je lyžování fajn. Otestovali jsme si s Péťou super krátké lyže, které jsme měli půjčené od Peťovýho taťky ze školy (Péťa si totiž ty svoje nechal v Brně a vzpomněl si na to až v Praze na Andělu :DD) , a zjistili jsme, že už nikdy nechceme jiné :-)! Monínec má fajn sjezdovku, která není nijak zvlášť prudká, a i s kotvou, ze které jsem měla zpočátku trochu obavy, jsem se nakonec skamarádila (především díky pomoci dvou sympatických vlekařů :D). Letos už sněhu asi moc neužijeme, ale za rok se snad vypravíme zas :-)!

Letošní (již tradiční) Silvestr na Bartošově byl horor… tedy ne tak úplně doslova, „horor“ bylo totiž téma celého večera :D. Rozhodla jsem se oblažit vás alespoň malou fotodokumentací, protože o programu asi není potřeba nějak se rozepisovat – všichni to známe :-). Domácí si tentokrát opravdu vyhráli s výzdobou i s kostýmy, proto se s vámi nemůžu nepodělit o pár fotek, za které děkuju (převážně) Frantovi :-).

Mnoho štěstí a málo děsu v roce 2012 přejí Jestřábovi !!!

Když přijeli na poslední předvánoční víkend  Péťovi rodiče do Brna, přemýšleli jsme, co zajímavého by se dalo podniknout. Večer jsem si pustila na dobrou noc z i-vysílání nejnovější díl Toulavé kamery a ta problém vyřešila za nás :-). Reportáž o výstavě v Letohrádku Mitrovských, který je vzdálený sotva deset minut od našeho brněnského domova, mě zaujala především díky tomu, že součástí expozice o četnících je i detektivní příběh na motivy Agathy Christie, který mohou návštěvníci v průběhu prohlídky vyřešit :-). Jistě sami uznáte, že něco takového jsem si nemohla nechat ujít a prahla jsem po odhalení vraha pana továrníka!

Upřímně řečeno detektivní příběh je na celé výstavě skutečně to nejzajímavější, na druhou stranu si ale příjdou na své i milovníci známého seriálu Četnické humoresky, kterým je věnována podstatná část výstavy. Najdete tu celou řadu hereckých kostýmů s popiskem, která postava z „Četníků“ je měla na sobě, stejně jako zajímavé informace o tom, kde všude se seriál natáčel (prý i v Kroměříži, což jsem nevěděla :-)). Zaujmou také ukázky výzbroje a výstroje, administrativní pomůcky, historická technika či dopravní prostředky, které četníci používali. V poslední části výstavy se pak můžete seznámit s vybavením tehdejší četnické stanice, ale naleznete zde také dobový obchod či kadeřnictví. Pro milovníky dnes již kultovního seriálu je Letohrádek Mitrovských určitě zajímavým místem ke strávení nedělního odpoledne. Ti ostatní možná dají přednost detektivce od Agathy 😎 …

Než se pustím do psaní recenze na další biják, chci se ještě ve zkratce vrátit k minulému víkendu, který byl nabitý zajímavými akcemi. Jednou z nich byla i výstava SPORT Life, na kterou nás nalákal především cestovatelský festival „Cyklocestování“. Na tyhlety akce chodím moc ráda nasávat cizí zážitky a snít o tom, jak třeba jednou sama někam vyrazím :-)…vždycky si pak musím hned přečíst nějaký cestopis :D…

Festival nám doporučil Míša D., a protože jsme na sobotu ještě neměli žádný program, rádi jsme se připojili. Sešli jsme se přesně v poledne s dostatečným předstihem, abychom stihli najít sál Morava – já jsem na výstavišti vždycky totálně ztracená :D. Ve 12:45 začínala první přednáška, která nás zajímala, takže jsme ještě honem vyplnili lístky do tomboly a šli si hledat místo. Přednášku s názvem „14 let na kole kolem světa“ vedli manželé Francoise a Claude Hervéovi a asi snadno uhodnete, o čem byla řeč :-). Roku 1980 se tento pár rozhodl, že na bicyklu procestuje celý svět. Původně 5ti letá výprava se protáhla na dlouhých 14 let, během kterých Hervéovi dokonce počali dcerku Manon :D. Po návratu z cest pak o svých dobrodružstvích napsali knihu „Na kole kolem světa“, která byla přeložena i do češtiny. O účasti Hervéových na festivale se uvažovalo už dříve, ale teprve letos to vyšlo, takže jsme byli přítomni české premiéře jejich prezentace. Doufali jsme, že se na nás usměje štěstí a knížku vyhrajeme v tombole, ale (jako obvykle :D) nic… Rozhodli jsme se tedy po festivale projít stánky a zkusit ji někde koupit. A tentokrát se na nás štěstí usmálo, protože jsme našli nejen stánek s posledními pár výtisky, ale navíc přímo u něj stáli Hervéovi, a tak jsme si odnášeli knížku navíc i s krásným věnováním :)!!!

Druhou přednášku vedli Renáta a Martin Stillerovi, další bicyklu holdující pár, který se tentokrát vydal na cestu Severní Amerikou. I jejich přednáška byla hodně zajímavá, ikdyž mi z ní místy vstávaly vlasy hrůzou na hlavě – to když se náhle u stanu objevil chřestýš, nocleh jim nabídl podivín chovající tarantule nebo přes silnici přeběhnul medvěd :D… Ne že by mě opustila touha někam vyrazit, ale zrovna v těchto divokých končinách bych se na kole radši nepohybovala :D.

Přednášky uběhly jako nic a najednou tu byl skoro večer, tak jsme ještě honem s klukama proběhli výstaviště, omrknuli, co je nového ve světě sportu, nahrabali několik letáčků, koupili mapu Pálavy a pak už hurá domů do tepla :-).

Už dlouho Péťovi slibuju zaznamenání této nezapomenutelné akce a jelikož zrovna trávím několik zevlovacích dnů v KM, usoudila jsem, že bych se konečně mohla pustit do něčeho užitečného O:-)… Kapelu Joe Bar Blues Street snad nemusím představovat, psala jsem tu o nich zhruba před rokem, když jsme poprvé navštívili jejich brněnský koncert na Staré Pekárně. Ani letos jsme si pochopitelně jejich návštěvu v moravské metropoli nemohli nechat ujít!

Celý den jsme pojali ryze kulturně. Nejprve jsme si s Péťou zašli do kina na Aloise Nebela a poté jsme se vydali na Dvořákovu přemluvit k návštěvě koncertu další bluesomily. Bohužel jsme tentokrát nepochodili (týden byl velmi náročný na akce i na finance :D) a museli jsme tedy vyrazit do Hudebního sklepa sami dva. Zpočátku to vypadalo, že sami dva taky zůstaneme po celý večer :D… Přestože jsme dorazili s mírným zpožděním, ve Sklepě krom barmanky a štelující se kapely nebyla ani noha :O. Dali jsme si tedy první rozehřívací pivko, vybrali si stůl a prohlédli si prostory Hudebního sklepa. Mezitím ještě dorazila menší skupinka fanoušků z Valmezu a koncert mohl začít.

Docela jsme se divili, že kapela značně pozměnila sestavu a byli jsme zvědaví, jestli se změnil i repertoár. Tentokrát jsme opravdu skoro žádné songy neznali, ale to vůbec nebylo na překážku, protože i nové pecky byly výborné a naučili jsme se je za pochodu – třeba Hárlej :D. Doma jsme si je hnedka museli postahovat a naposlouchat. No a samozřejmě jsme si vydupali i našeho Prašivého psa O:-) – bez toho by to prostě nebylo ono.

Komorní atmosféra v Hudebním Sklepě i ne příliš početné publikum nakonec nebylo tak úplně k zahození, protože jsme si aspoň o přestávce pokecali se zpěvákem Pepínem, který si nás ještě pamatoval z loňského koncertu na Staré Pekárně :D… Osvětlil nám změnu sestavy i co plánuje kapela do budoucna a lákal nás na panáka i na další brněnský koncert Joe Baru do Metra :-).

Abychom udrželi tradici, i letos jsme si na památku uloupili plakát (letos žlutý) a všichni určitě dobře víte, kde nám bude viset 8-)… Už teď se těšíme na další porci blues v Brně a doufáme, že příště bude účast konečně vyšší!

Více infa o kapele naleznete na http://www.bluesstreet.cz/

Přináším takhle k večeru jenom malou pozvánku na zajímavou výstavu, která stojí za povšimnutí. Potěším s ní tedy především brňáky, protože se koná u nás ve Štatlu v parku u Moravského náměstí. Ostatní ale nemusí smutnit, výstava je putovní, a tak je možné, že k vám brzy doputuje nebo už jste ji dokonce stačili shlédnout. A o čem to je? Jak již název napovídá, cílem výstavy „KORUPCE PO ČESKU aneb Co je doma, to se počítá” je veřejnosti stručně přiblížit 20 nejvýznamnějších českých kauz korupce a zpronevěry od roku 1989, zrekapitulovat je a zejména pak ukázat, jak jednotlivé korupční skandály dopadly. Počtete si tu o tunelování českých bank v 90. letech, „právnících“ z Plzně i o tom, jak Standa Gross ke štěstí přišel 😎 . Výstava zároveň seznamuje se základními rysy korupčního prostředí v České republice a odkazuje na různé iniciativy, poradny či organizace, které v České republice proti korupci aktivně bojují. Výstavu zaštiťuje intelektuální týdeník Respekt a je opravdu zajímavá – takže hurá všichni na Moravák zaplakat si či zanadávat na náš prohnilý stát! A tvůrcům výstavy Respekt ;-)!

Jak jsem už napsala ve článku níže, návštěva Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše pro mě byla mimořádným zážitkem a všem, kteří se náhodou v těchto končinách ocitnou, toto místo vřele doporučuju navštívit. Dům na Strži si zvolil Karel Čapek za své letní sídlo po několik posledních let svého života; dostal jej svatebním darem do doživotního užívání od Václava Palivce, když si bral Olgu Scheinpflugovou. Na Strži vznikala řada Čapkových literárních děl – např. Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, První parta, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. Zde také Karel Čapek přijímal řadu osobností české kultury a politiky, zejména v létě roku 1938. Památník zde vzniknul v roce 1963. Expozice je zaměřena především na život a dílo Karla Čapka, naleznem zde však také místnosti věnované Čapkovu příteli, novináři Ferdinandu Peroutkovi a Olze Scheinpflugové.

Na úvod jsme si vyslechli od paní průvodkyně zajímavé povídání o Čapkově životě a shlédli jsme krátké video z pořadu Hledání ztraceného času. Pak už jsme byli propuštěni a mohli jsme si projít celý dům sami. Výstava je uspořádána chronologicky, takže v dolním patře jsme se dozvěděli především zajímavosti z Čapkova dětství, v jaké rodině vyrůstal, jak prospíval ve škole a jaké holky se mu líbily ;-). K pousmání bylo napřiklad jeho vysvědčení ze základní školy (nebyl to úplně vzorný žáček, a to dokonce ani co se týče češtiny :D!) nebo milostné dopisy psané studentské lásce. Dočetli jsme se tu také několik zajímavostí o raných dílech bratří Čapků. Druhé patro, kam jsme se záhy přemístili, už bylo o poznání depresivnější. Bylo věnováno především Čapkově pozdější tvorbě, neveselému závěru jeho života a složité politické situaci v Čechách a Evropě vůbec. Na druhou stranu se i zde našlo pár momentů k pousmání – například vystavené Čapkovy šachové figurky, z nichž jedna byla nelichotivě ohryzána od Dášenky :D! Také mě zde zaujala výstavka ze zahraničních vydání Čapkových děl. Poslední dvě místnosti v podkroví pak byly věnovány Scheinpflugové a Peroutkovi. Expozice je hodně obsáhlá a my bohužel neměli dost času přečíst si všechny panely, nicméně o důvod víc, proč se na Strž zase někdy vrátit ;-)…

Návštěvu interaktivní výstavy Poznávej se jsme s Péťou plánovali dlouho dopředu, jak už to tak ale bývá, pořád jsme měli „dost času“ a odkládali jsme to a odkládali, až tu byl najednou poslední březnový týden a my jsme zděšeně zjistili, že výstava v pátek končí. Proto jsme honem zmobilizovali zájemce a domluvili se na středeční odpoledne. Proč jsme právě o tuto výstavu tak stáli? Pořádalo ji science centrum iQpark Liberec a navazovala na Hry a klamy, které jsme navštívili zhruba rok zpátky a o kterých si můžete přečíst na Jestřáblogu. Výstava je báječná hlavně v tom, že obsahuje exponáty, které jsou sestrojeny tak, aby se návštěvníci mohli hravou a zábavnou formou dozvědět spoustu zajímavých informací o fungování lidského těla, o lidských smyslech nebo i to, jak někdy vlastní smysly klamou. Stejně jako Hry a klamy i Poznávej se bylo k vidění v prostorách Staré radnice v Brně. Jedinečnost výstavy spočívá v tom, že na rozdíl od běžných výstav či muzeí, kde je přísně zakázáno dotýkat se exponátů, zde je zapotřebí si vystavené objekty ošahat a přijít jim na kloub :-)…Nejlepší obrázek si o výstavě asi uděláte prostřednictvím fotografií…

Exkurze do hodin středoškolské fyziky…Péťa si pohrál a sestrojil obvod. Bude žárovička svítit nebo nebude?

Stěna z pružných lamel byla jednou z nejoblíbenějších atrakcí už na Hrách a klamech. I letos byla okupována převážně malými dětmi, které si do stěny s požitkem obtiskávaly ruce či jiné části těla. Poté, co se nám děcka podařilo odehnat, obtiskl se nám i Péťa. Povšimněte si krásného detailu dredů :D!

Tady jsme se s Pavčou zprvu neúspěšně pokoušely složit kachničku – naštěstí nám pomohla nápověda, ale pššt ;)…

Že jsem talent na skok z místa věděl už pan profesor Slezák :D! Abych se jen nechlubila, musela jsem své schopnosti doložit ukázkou – tady mě Péťa zachytil přímo v letu :D!

U tohoto exponátu bylo potřeba doložit prozměnu sílu rukou a zvednout činku tak, aby se při tom nedotkla kovových tyčí.

Stejný úkol měla i Moe na zařízení, které se podobalo detektoru lži. Na „průchod“ celou trasou jste měli 20 sekund a počítadlo vám nemilosrdně pípalo a počítalo každý dotyk…

Panny si prozměnu zahrál zvukové pexeso – na této atrakci jsem to projela na celé čáře, asi jsem hluchá jak poleno :D…

Na výstavě byla také rozmístěna všelijaká deformující zrcadla – tohle ovšem bylo mé oblíbené a vyčarovalo mi nohy dlouhé až na zem :D!

Další exponát, u kterého jsem byla ve svém živlu – měřil totiž postřeh ;-)! Na panelu se postupně rozsvěcovala světýlka a vy jste měli za úkol jich za minutu „odlovit“ co nejvíc, skóre se zobrazovalo na displeji…

Tady se kluci pokoušeli udržet balanc a přitom si mezi sebou po dráze posílat dřevěnou kuličku.

Nejvíc jsme se ale myslím nasmáli u tohoto modelu lidského těla. Byť bývalý biológ, horkotěžko jsem vzpomínala, kam který orgán a která trubička pasuje :D. Naštěstí jsme s sebou měli Terezz jakožto zástupce lékařské fakulty, která nám zasvěceně poradila, a tak se nám nakonec podařilo človíčka složit…:-)

No a nazávěr jsme zorganizovali akční foto „vyfoť se se svým oblíbeným orgánem“ :DDD…ikdyž žaludek lákal, u mě zvítězilo srdce o:-)!

Fotek bohužel není moc, oproti loňsku jsme míň fotili a více si hráli, ale snad nám to odpustíte :-). Výstava stála každopádně zato a doufám, že příští rok si na nás iQpark Liberec zase něco přichystá ;)!