Roald Dahl – Jakub a obří broskev

Konečně mám před sebou relativně volný víkend, byť zkouškové ještě zdaleka nekončí. Dvě zoušky už jsem ale úspěšně zdolala (jednu s odřenýma ušima a druhou za jedna :D), takže si zasloužím celý víkend prolenošit v obležení dětských knížek…samozřejmě v rámci přípravy na pondělní kolokvium z Literatury pro děti a mládež 8-). Abych se na tento předmět správně naladila, rozhodla jsem se přispět do úryvkové rubriky jedním roztomilým dětským příběhem, jehož autorem je…Roald Dahl, odpusťte :D. Tento autor geniálních povídek nesměřoval svou tvorbu pouze mezi dospělé, ale napsal také několik známých knížek pro děti. Asi nejslavnější je jeho Karlík a továrna na čokoládu – ten ale bohužel v knihkupectvích není k mání 🙁 – aspoň já ho nikde neviděla. Proto jsem Péťovi k narozeninám pořídila jiné dílko, rovněž poměrně slavné…(Abychom měli co číst na dobrou noc, víte :D.)

Jakub a obří broskev je originální a úsměvnou pohádkou o osiřelém chlapci, žijícím u svých tyranských tetiček, kterému jednoho dne do života vstoupí kouzelný dědeček. Od této chvíle se všechno v Jakubově životě změní. Na zahradě vyroste obrovská šťavnatá broskev, a když se Jakub dostane do jejího nitra, setká se tam se spoustou nových hmyzích kamarádů :-). Tím ale celé dobrodružství teprve začíná – obří broskev se dává do pohybu a právě o putování broskve a její posádky po moři i v oblacích vypráví tento fantastický a humorný Dahlův příběh. Kam se nakonec broskvička dokutálí a jak to dopadne s Jakubem a ostatními hrdiny příběhu samozřejmě nemůžu prozradit :-). Komu se ale zrovna nechce číst, může zkusit mrknout na filmové zpracování. Sama jsem ho ještě neviděla, ale podle hodnocení vypadá docela slibně ;-)…

Jak se stát zrzkou

Abych svůj blog učinila zase o něco pestřejším, rozhodla jsem se vytvořit novou (povrchní :D) rubriku. Nevím, jestli to tak má každá ženská, ale kdybyste se mě zeptali na nejoblíbenější typ obchodu, tak bych nejspíš odpověděla, že je to drogerie. Ve zmíněném obchodě jsem totiž schopná strávit moře času (Péťa by mohl vyprávět 😀 – ikdyž moje obsese drogériemi by se dala přirovnat k jeho obsesi DATARTem a spol. :D) a bohužel se mi jen málokdy podaří odejít s prázdnou :D…Nakupování hadříků mě většinou ani zdaleka nebere tak, jako nakupování v drogérii – a to i tehdy, když vlastně vůbec nic nepotřebuju :D…Na nápad založit „drogistickou“ rubriku mě (překvapivě :-)) přivedl Péťa, když jsme se spolu bavili o barvách na vlasy a já mu řekla, že si už delší čas vedu o „svých“ barvách evidenci – značku a číslo barvy, jak mi chytla, jak rychle se vymývala atd….Fakt se mi nesmějte :D! Vzhledem k tomu, že jsem zrzkou už od svých šestnácti, vyzkoušela jsem za tu dobu opravdu velké množství různých značek i odstínů, a už několikrát se mi stalo, že když jsem si nějakou barvu oblíbila, přestali ji vyrábět, což mě jednak pěkně nakrklo, ale zároveň i vedlo ke zkoušení pořád dalších a dalších barev. Párkrát jsem taky narazila na takové, které se mi nelíbily a nevyhovovaly mi, takže to byl asi ten konečný impulz, který mě přivedl na nápad udělat si jakýsi „žebříček“ barev, které jsem vyzkoušela, a psát si k nim několik důležitých informací, které z obalu výrobku prostě nevyčtete. Péťa navrhnul, že bych mohla o barvách napsat na Heuréka.cz…anebo na blog. Zatím jsem zvolila druhou variantu, přestože mi příjde, že právě kosmetické recenze na Heuréce většinou za moc nestojí. Časem snad tedy zkusím přispívat i tam. Vás tu budu obšťastňovat recenzemi na produkty, které se mi zalíbily nebo osvědčily, a doufám, že z toho třeba taky vznikne užitečná rubrika – já osobně si takové recenze čtu ráda, protože pak aspoň člověk zbytečně nevyhazuje peníze za něco, co má tak maximálně pěkný obal, ale kýžený efekt žádný 8-)…

Dneska to teda bude počtení spíš pro zrzky, tak se nezlobte za malou diskriminaci O:-)…

Začnu s barvou, o kterou jsem už delší dobu v obchodě nezavadila, takže je dost možné, že ji úplně stáhli z prodeje :(. Je to Palette natural colors ( odstín 390 světle měděný). Barvička to byla pěkná a odstín celkem odpovídal tomu na krabičce – možná byl jen o malinko tmavší. Je to přesně taková zrzavá, jakou mám na sobě ráda a jakou má (podle ohlasů) na mě ráda i většina mého okolí, takže je pruda, že už není k mání :(. Snad jedinou nevýhodou téhle barvy bylo to, že se poměrně rychle vymývala, ale to je celkem běžný problém většiny těchto měděných a červených odstínů, takže se nad tím dá přimhouřit oko. Navíc nebyla ani drahá.

Následuje jedno z mých zrzavých zklamání – barva Wellaton (odstín 9/5 pouštní růže). Název sice hezký, leč! Výsledná barva se té na krabičce ani v nejmenším nepodobala. Místo zrzavé z toho vylezla spíš světle hnědá, maximálně s trochou zrzavého odlesku na sluníčku. Do svého barvícího žebříčku jsem si tenkrát zapsala: „Nudná nijaká barva – příště nebrat!“ Paradoxně se právě tento odstín v drogériích stále prodává – ta nespravedlnost :D!!!

Po velkém zklamání ovšem následovalo největší nadšení! To je ONA, mého srdce šampionka, ta nejkrásnější a nejzrzavější zrzavá, s kterou jsem kdy měla tu čest. Seznamte se – L’Oreal Paris Préférence Féria (odstín 74 mango intenzivní měděná)! Tahle barvička se prodává už strašně dlouho a vždycky po ní v obchodě šilhám, ale patří k těm dražším, takže si ji většinou kupuju, když zrovna natrefím na nějakou akci. Při prvním použití mě u ní překvapilo, že barvící směs nebyla v tubičce ala zubní pasta, jak jsem tomu byla zvyklá, ale v lahvičce, protože měla tekutou, tak trochu olejovitou konzistenci :O. Tím pádem jsem zpočátku měla trochu potíže s její aplikací – na druhou stranu se ale barva v tekutém stavu líp dostane ke všem vlasům, takže to nakonec můžeme brát jako plus. Další velké plus můžeme téhle barvičce přidělit za véééélikou tubu závěrečné péče, která mně osobní vydrží nejmíň na 4-5 použití. Výsledný odstín vcelku odpovídal tomu na krabičce, jen byl ještě trochu víc do červena. Myslím, že při prvním barvení mi nechytla úplně rovnoměrně, ale napodruhé už mé nadšení z této barvy nic nekalilo. Vymývala se pomaleji, než jiné zrzavé odstíny, co jsem zkoušela předtím. Suma sumárum vítěz mého osobního testu O:-)! Jen ať ji propána nestáhnou z prodeje :D!!!

Další barvičkou je ta, kterou mám právě teď na hlavě 🙂 – Palette Deluxe (odstín 667 měděný). Je to také jedna z těch, které jsem si oblíbila a ještě mi ji nepřestali vyrábět – jen má teď fungl novou krabičku s fungl novou modelkou – viz. níže. Ale nenechala jsem se zmást :D! Není to taková ta řvavá oranžová a ne každému se na mě líbí, ale já ji mám ráda, protože si v ní připadám starší a serioznější :D. Výsledný odstín vcelku odpovídá tomu na krabičce, je možná jen o něco tmavší, hnědočervený. Na sluníčku ale háže krásné zrzavé odlesky – podle mě odstín jako dělaný na jaro :). Barva chytá dobře a rovnoměrně a vymývá se pomalu. Jak jsem ale už zmínila, je tmavší, takže z toho plyne i jedno negativum – špatně se přebarvuje :(.

Problém s přebarvováním nastal  s barvou Garnier Color naturals (odstín 8.43 světlá zlatoměděná). Těžko říct, jestli barva odpovídá odstínu na krabičce, protože se jí tak nějak nepodařilo překrýt měděnou Palettku, kterou jsem měla na hlavě předtím. Na kořínky mi sice chytla hezky a zpočátku nebyl ani poznat žádný výrazný barevný přechod od oranžové k hnědé. Jak se ale barva začala postupně vymývat, tak barevný přechod mezi kořínky a zbytkem vlasů začal být patrný. Celkově mě tedy spíš zklamala, ikdyž sama o sobě mohla být docela hezká, na sluníčku házela pěkné oranžové odlesky. Druhou šanci jí každopádně nedám, protože se (jak překvapivé!) už nikde nepodává :X…

Palette Color XXL (odstín 25 Fénixův oheň) drží v mém osobním žebříčku stříbrnou příčku, bohužel ani ta už nikde není k dostání – oběhla jsem DM, Rossmana, Tesco…nikde NIC. Pláču už kvůli tomu názvu :D! Chytla přesně a rovnoměrně jako na krabičce, krásná intenzivní měděná barva, která se navíc vymývá pomaleji než ostatní Palettky. Proč už ji nevyrábí? PROČ???

No, dosti nářků…Schwarzkopf  Natural and Easy (odstín 546 středně měděně plavá terakota) je asi nejpřirozenější zrzavá barva, díky které mi dodneška mnozí spolužáci z výšky věří, že jsem zrzka od přírody :D. Ve skutečnosti je ještě maličko světlejší a míň dohněda než na krabičce. Chytá rovnoměrně, ale vymývá se do poměrně dost světlé barvy, což jí u mě ubírá body.

Před loňským Silvestrem jsem dostala chuť na změnu a navíc v obchodech rapidně ubylo zrzavých odstínů. Proto jsem sáhla po Garnier Color naturals (odstín 764 měděno červená) a čekala, co z toho vyleze. Vylezlo z toho docela nadšení, ikdyž tak úplně neodpovídalo krabičce. Barva byla víc do vínova, ale na světle opět házela měděné odlesky. Jinak byla ovšem pěkná, sytá a chytla rovnoměrně. Myslím, že nebyla ani moc drahá, takže všem ženám toužícím po červené kštici nelze nedoporučit…pokud se tedy přenesete přes fakt, že tento odstín při umývání vlasů HODNĚ pouští a nějaký čas budete mít zabarveno vše okolo od ručníku až po polštář 8-)…

Poslední barvičkou, kterou mám v záloze, je Schwarzkopf Brillance (odstín 893 pikantně červený). Pro moje okolí a koneckonců i pro mě trochu šok a změna 😀 – po nabarvení vypadala spíš tmavohnědě až vínově, ikdyž později se začala vymývat do barvy na krabičce. Něco takového jsem na hlavě skutečně ještě neměla…Koupila jsem si ji ze zoufalství, protože se blížil ples FITu a na Kauflandu jsem nesehnala žádný zrzavý odstín. Neměli tam prostě ani jeden! Mamce se hodně líbila, já si na ni musela zvykat a časem se mi zalíbila taky. Příjde mi ale taková chladná a zimní, takže teď na jaře už by mě asi nebavila. Je fajn, že nepouští při umývání tak moc jako výše uvedená Garnierka, a chytá rovnoměrně. I u ní se ale vyskytnula potíž s přebarvováním, za to jí dávám body dolů :/…

No a pokud jste dočetli až sem, tak jste buď zrzka nebo trpíte chorobnou prokrastinací :D. Každopádně děkuji za pozornost. Teď už jistě víte, že stát se zrzkou není vůbec jednoduchá věc :D…

Výroční kuřecí na medu

Dosti bylo zeleniny :D! V sobotu tomu byly dva roky, co jsem byla požádána o ruku, a takové výročí (a tedy i potažmo muž) si zaslouží něco lepšího, než tuňákový salát a špagety s kečupem (ale ty já nikdy nedělám :D!)…Rozhodla jsem se sáhnout po dosud nevyzkoušeném receptu z Apetitu a naštěstí to vyšlo a neslavili jsme toto výročí chlebem s máslem :D! Až zas někdy budete potřebovat někoho ohromit svým kuchařským umem, tímhle pokrmem určitě nic nepokazíte ;-)…

Suroviny:

  • kuřecí prsa
  • 250 gramů žampionů
  • 2 větvičky rozmarýnu (nahradila jsem tymiánem a bazalkou)
  • 2 lžíce kečupu
  • 1 lžíce medu
  • sůl
  • olivový olej
  • 1 kostka drůbežího bujónu (nahradila jsem bio zeleninovým)

Kuřecí prsa osolíme, z obou stran osmažíme na oleji a dáme stranou. Do pánve vhodíme žampiony i nasekaný rozmarýn a smažíme dozlatova. V hrnku vody si mezitím rozmícháme kečup, med a kostku bujónu. Maso vrátíme na pánev, zalijeme vzniklou směsí a na mírném ohni necháme asi dvacet minut probublávat, aby maso změklo. Toť vše – úžasně jednoduché a rychlé, takže si u toho ještě stihnete přečíst noviny/zákoník/maily/dosaďte podle chuti…A hlavně je to moc dobré, to musím zdůraznit :-)! Jako přílohu jsem vykouzlila bramborovou kaši s osmaženou cibulkou a ledový salát.

Ovšem to ještě není všechno…(po zveřejnění tohoto příspěvku očekávám několik dalších žádostí o ruku :D)…ke každé oslavě zákonitě patří…dort :-)!

A aby bylo i romantice učiněno zadost, završili jsme náš den vpravdě klasickým snímkem světové kinematografie – Casablancou. „Ze všech lokálů ve všech městech po celým světě ona příjde zrovna do toho mýho…“ Nojo, však ty slavné a nesčetněkrát parodované fráze všichni dobře znáte :D… Casablance je nicméně výborné pokoukáníčko i bez titulků, protože všem postavám krom hlavního mužského hrdiny je celkem dobře rozumět…ale hlavnímu mužskému hrdinovi to odpustíme, protože má vážně sexy hlas O:-D!

Sushi párty

Abych to tu zase nezahlcovala literárními články (mám v záloze nachystané další dva O:-)…), rozhodla jsem se zavzpomínat na poměrně nedávnou akci plnou angličtiny, her a dobrého jídla. Naše kamarádky z Erasmu – Julia a Phyllis – nám po Vánocích odjely zpátky na Taiwan a do Hong Kongu. Smutníme po nich dodneška :_(. Aby Franta alespoň trochu zmírnil náš žal, seznámil nás brzy s novou várkou Erasmáků – HyeMin z Jižní Koree a Moe z Japonska. Vzhledem k tomu, že jídlo je hned po alkoholu druhý nejlepší prostředek na odbourání zábran, rozhodli jsme se uspořádat opět nějakou vařící párty. A abychom zne/využili návštěvu z Japonska, řekli jsme si, že by bylo fajn naučit se pravé nefalšované sushi…takže jsme si vlastně pozvali holky na návštěvu, aby nám uvařily večeři, ehm :D.

Sushi a korejská hra "Go Stop"...obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 8-)
Sushi a korejská hra "Go Stop"...obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 😎

Pokud si budete chtít připravit sushi s námi, vězte, že budete potřebovat:

  • balení řasy „nori“ (zakoupíte v exotickém koutku v Tescu či jiném větším obchoďáku)
  • kulatozrnnou rýži
  • 2 plechovky tuňáka (syrová ryba by se asi těžko sháněla 😎 )
  • salátovou okurku
  • pár vajíček
  • worchester, balzamikový ocet či jiné ochucovadlo, které doma najdete 🙂

Nejprve si tedy dáme vařit rýži – kulatozrnná rýže je prý na sushi lepší, protože více lepí. Mezitím si omyjeme, oloupeme a pokrájíme okurku na přibližně stejné podlouhlé hranoly (viz. foto). Na pánvi si připravíme klasickou vaječnou omeletu, kterou rovněž nakrájíme na stejně dlouhé proužky. Z plechovkového tuňáka slijeme olej a rozdrtíme ho v misce. Holky ho ještě osolily – já bych třeba spíš místo toho přidala trochu citronové šťávy. A teď příjde ta nejdůležitější část – smotávání. Na prkénko si rozprostřeme řasu nori – je důležité rozlišit rubovou a lícovou stranu – a asi do poloviny na ni navršíme rýži a na ni plátek okurky, vaječné amolety a tuňáka.

...a jdeme motat :-)
...a jdeme motat 🙂

Zpočátku, než získáte grif, bych doporučila to s množstvím surovin moc nepřehánět, aby se vám sushi-roláda dobře smotávala a nebyla moc tlustá :-). Protože v balení z Tesca bylo řas deset, mohl si každý z nás s většími či menšími úspěchy umotat svou vlastní rolku 🙂 – na fotkách si můžete prohlédnout, jak nám to šlo :-)…

Janie v akci ;)
Janie v akci 😉

Franta se s tím taky popral
Franta se s tím taky popral
A Moe už nám krájí sushi :)
A Moe už nám krájí sushi 🙂

Když jsme měli všichni umotáno, Moe rozkrájela rolky na jednotlivé kousky sushi a přišla nejzábavnější část večera – ochutnávání O:-)! (Jak si tu tak píšu, docela se mi začínají sbíhat sliny – nejspíš budeme muset brzy uspořádat další sushi párty :-).) Výsledné dílko se nám opravdu povedlo – jak chuťově, tak po estetické stránce. Dva velké talíře sushi (šest rolek) byly během chvilky prázdné a naše chuťové pohárky blažené. Jako „dip“ jsme využili worchestrovou omáčku, která se jevila z našich domácích zásob jediná celkem použitelně :-).

Skupinovka s hotovým výtvorem :-)
Skupinovka s hotovým výtvorem 🙂

Tak doufám, že jsem vás svým článkem nalákala a také zatoužíte vyrobit si své vlastní sushi. Opravdu na tom není nic kdovíjak složitého. A když jsme to zvládli my v našich bojových studentských podmínkách, zvládnete to určitě taky :-)!

Roald Dahl – Můj strýček Oswald

Doufám, že si všichni pamatujete na strýčka Oswalda, starého chlípníka z Dahlových mistrovských povídek Azízův host a Čubka, o kterých jste se tu mohli dočíst někdy okolo Vánoc. Tato slavná postavička si od Roalda Dahla vysloužila celou jednu knížku jen pro sebe. Když jsem ji objevila v knihovně v KM, neomylně jsem po ní sáhla. Další lechtivé zážitky tohohle starého smilníka? Proč ne 😉 …? Od začátku jsem čekala, že se bude jednat o nějaké pikantní historky z Oswaldova mládí, ale milý strýček předčil všechna má očekávání :D. Vpodstatě nám Roald Dahl v této knížce předkládá jeden dlouhý příběh o tom, jak Cornelius Oswald zamlada přišel k bohatství, díky kterému si pak po zbytek svého života mohl jen užívat, ehm 😎 …že zbohatl na objevu nejdokonalejšího afrodiziaka na světě asi nikoho nepřekvapí, že :D? Přestože nejsem žádný puritán, když jsem si knížku četla v troleji cestou do školy, doufala jsem, že mi nikdo nekouká přes rameno :D! Celý Oswaldův příběh je totálně absurdní, ale při čtení brzy zjistíte, že na tomhle u Dahla absolutně nezáleží. Příběh Vás velmi brzy pohltí svou komikou a ke konci nebudete moct ani dýchat napětím, jestli Corneliovi jeho byznys vyjde nebo se všechno zvrtne trochu jiným směrem ;-)…Každopádně se u vyprávění strýčka Oswalda dosytosti nasmějete, to mi můžete věřit :-).

James Woodall – John Lennon a Yoko Ono (Dva rebelové – jedna legenda)

Tak si říkám, že by možná nebylo od věci zřídit Beatles na mém blogu speciální sekci :D…No, snad se jí někdy v budoucnu dočkáme. Prozatím přispěju malým postřehem do úryvkové rubriky. James Woodall, autor a novinář, napsal čtivou biogafii, ve které se sice nedozvíte nic objevného, ale přecejen si počtete o Beatles „trochu jinak“. Příjemně překvapí zejména to, že se autor pokouší o ucelený pohled na stěžejní léta v životě Johna a Yoko v kontextu především politických událostí. Na zhruba dvě stě stánkách, které publikace má, pochopitelně nemohl zacházet nijak zvlášť do hloubky, ale mě přesto nové pojetí bavilo o něco víc než biografie, které jsem četla předtím. Nejvíc mě zaujaly pasáže o válce ve Vietnamu a byla jsem překvapená, že se autor zmínil dokonce i o okupaci Československa v roce 1968 a upálení Jana Palacha. Woodall se neváhal podívat na jednu slavnou hudební epochu z vícero stran a zasadit ji do nových kontextů. Abych ovšem autorovi i něco vytkla, nemůžu nezmínit, že v textu jsem našla jednu příšernou faktickou chybu – totiž označení Paula McCartneyho za „šťastně ženatého s Jane Asherovou„!!! Doslova mě to udeřilo do očí – vždyť každý správný fanoušek Beatles přece ví, že Paul a Jane se nakonec nikdy nevzali. Nicméně doufejme, že to byla jen chyba překladatele…:D. Poslední zajímavostí knížky, kterou bych chtěla zmínit, je obsáhlý seznam biografie, z které Woodall při psaní čerpal. U každé publikace je stručně shrnuto, jakým způsobem se autor s příběhem Beatles vypořádal a jakými přednostmi ta která kniha disponuje. Navíc spousta titulů ze seznamu už byla i přeložena do češtiny…achjo, takže už vím, co budu dělat, až se budu někdy zase nudit :D…

Třepaný narozeninový dort

Tak jsem si řekla, že tu udělám malou reklamu Pavčinu blogu, na kterém najdete recept na jednoduchoučký a naprosto báječný třepaný dort. Zkoušela jsem ho už asi třikrát a vždycky se po něm zaprášilo naprosto neuvěřitelnou rychlostí – takže vizte foto a vězte, že chutná lépe než vypadá :D! Rozhodla jsem se ho vyrobit také Péťovi k jeho březnovým narozeninám a i v tomto případě sklidil úspěch. Doufám, že jste si všichni všimli, že to veprostřed dortu má být číslo 24 – a jestli ne, ani mi to nepiště do komentářů :D. Slibuju, že k příštím kulatým narozeninám zkusím vyrobit něco z vyššího levelu ;)!

Poznávej se, 30.3.2011, Brno

Návštěvu interaktivní výstavy Poznávej se jsme s Péťou plánovali dlouho dopředu, jak už to tak ale bývá, pořád jsme měli „dost času“ a odkládali jsme to a odkládali, až tu byl najednou poslední březnový týden a my jsme zděšeně zjistili, že výstava v pátek končí. Proto jsme honem zmobilizovali zájemce a domluvili se na středeční odpoledne. Proč jsme právě o tuto výstavu tak stáli? Pořádalo ji science centrum iQpark Liberec a navazovala na Hry a klamy, které jsme navštívili zhruba rok zpátky a o kterých si můžete přečíst na Jestřáblogu. Výstava je báječná hlavně v tom, že obsahuje exponáty, které jsou sestrojeny tak, aby se návštěvníci mohli hravou a zábavnou formou dozvědět spoustu zajímavých informací o fungování lidského těla, o lidských smyslech nebo i to, jak někdy vlastní smysly klamou. Stejně jako Hry a klamy i Poznávej se bylo k vidění v prostorách Staré radnice v Brně. Jedinečnost výstavy spočívá v tom, že na rozdíl od běžných výstav či muzeí, kde je přísně zakázáno dotýkat se exponátů, zde je zapotřebí si vystavené objekty ošahat a přijít jim na kloub :-)…Nejlepší obrázek si o výstavě asi uděláte prostřednictvím fotografií…

Exkurze do hodin středoškolské fyziky…Péťa si pohrál a sestrojil obvod. Bude žárovička svítit nebo nebude?

Svítí :)!
Svítí :)!

Stěna z pružných lamel byla jednou z nejoblíbenějších atrakcí už na Hrách a klamech. I letos byla okupována převážně malými dětmi, které si do stěny s požitkem obtiskávaly ruce či jiné části těla. Poté, co se nám děcka podařilo odehnat, obtiskl se nám i Péťa. Povšimněte si krásného detailu dredů :D!

Tady jsme se s Pavčou zprvu neúspěšně pokoušely složit kachničku – naštěstí nám pomohla nápověda, ale pššt ;)…

Že jsem talent na skok z místa věděl už pan profesor Slezák :D! Abych se jen nechlubila, musela jsem své schopnosti doložit ukázkou – tady mě Péťa zachytil přímo v letu :D!

U tohoto exponátu bylo potřeba doložit prozměnu sílu rukou a zvednout činku tak, aby se při tom nedotkla kovových tyčí.

Pavča posiluje :)
Pavča posiluje 🙂

Stejný úkol měla i Moe na zařízení, které se podobalo detektoru lži. Na „průchod“ celou trasou jste měli 20 sekund a počítadlo vám nemilosrdně pípalo a počítalo každý dotyk…

Panny si prozměnu zahrál zvukové pexeso – na této atrakci jsem to projela na celé čáře, asi jsem hluchá jak poleno :D…

Na výstavě byla také rozmístěna všelijaká deformující zrcadla – tohle ovšem bylo mé oblíbené a vyčarovalo mi nohy dlouhé až na zem :D!

Další exponát, u kterého jsem byla ve svém živlu – měřil totiž postřeh ;-)! Na panelu se postupně rozsvěcovala světýlka a vy jste měli za úkol jich za minutu „odlovit“ co nejvíc, skóre se zobrazovalo na displeji…

Tady se kluci pokoušeli udržet balanc a přitom si mezi sebou po dráze posílat dřevěnou kuličku.

Kluci balancují - Terez fandí :)
Kluci balancují - Terez fandí 🙂

Nejvíc jsme se ale myslím nasmáli u tohoto modelu lidského těla. Byť bývalý biológ, horkotěžko jsem vzpomínala, kam který orgán a která trubička pasuje :D. Naštěstí jsme s sebou měli Terezz jakožto zástupce lékařské fakulty, která nám zasvěceně poradila, a tak se nám nakonec podařilo človíčka složit…:-)

No a nazávěr jsme zorganizovali akční foto „vyfoť se se svým oblíbeným orgánem“ :DDD…ikdyž žaludek lákal, u mě zvítězilo srdce o:-)!

Fotek bohužel není moc, oproti loňsku jsme míň fotili a více si hráli, ale snad nám to odpustíte :-). Výstava stála každopádně zato a doufám, že příští rok si na nás iQpark Liberec zase něco přichystá ;)!

Zelné hody

U Milíčových se opět vaří :-)! Vzhledem k tomu, že už bezmála tři týdny marodíme a nějak se pořád nemůžeme dokonale vyléčit, rozhodla jsem se zapojit všechny tajné zbraně a babské recepty. Když jsem pak v časopise Ona Dnes objevila speciál o zelí z cyklu Bohyně české kuchyně, rozhodla jsem se přijmout výzvu a vydala se do Alberta na zdravý zelný nákup…Výsledek byl překvapivě chutný, takže pokud zrovna taky marodíte a potřebujete vitamínovou bombu, nechte se inspirovat ;)…

Zelné placičky (zelňáky)

Budeme potřebovat:

  • jednu zavařovačku kysaného zelí
  • 400 g hladké mouky
  • 1/4 lžičky kypřícího prášku
  • 2 vejce
  • sůl a mletý pepř
  • sádlo na opékání

Kysané zelí vymačkáme a překrájíme (já nekrájela a podle mě je to zbytečná práce navíc, takže vy taky nemusíte ;)…). V míse zpracujeme kysané zelí, prosátou mouku s kypřícím práškem (vzhledem k tomu, že naše domáctnost nedisponuje kuchyňskými vahami, sypu vždycky množství podle oka), vejce, sůl a koření na tužší těsto. Já jsem do těsta ještě vmíchala kmín (doporučuju :-)) a trochu majoránky. V pánvi rozpálíme trochu sádla (my jsme dali přednost olivovému oleji) a na něm dozlatova opékáme po obou stranách placičky o velikosti karbanátku nebo menšího bramboráku. Takto postupně upečeme všechny zelňáky, klademe je na papírový ubrousek, aby se odsál přebytečný tuk, a podáváme.

Péťa se po nich mohl doslova utlouct a pravil, že mu chutnají víc než bramboráky, což pro mě byla dobrá zpráva, protože zelňáky nedají ani zpoloviny takovou práci, a musím říct, že byly opravdu výborné hned na první pokus (dělali jsme je už dvakrát :D…). Velebím rubriku Bohyně české kuchyně :D!

Protože jsem z Alberta přinesla opravdu slušnou zásobu zelí, rozhodla jsem se k plackám vyrobit ještě…

Zelný salát se slaninou

Nachystáme si:

  • 1 zavařovačku zelí
  • sůl
  • 4-6 lžic jablečného octa
  • 1-2 lžíce cukru krupice
  • 150 g anglické slaniny na kostičky

Zelí vložíme do mísy, osolíme a můžeme přidat nasekaný svazek čerstvého kopru (ten jsme neměli). Zelí ochutíme octem (já použila balzamikový) a cukrem a necháme chvíli odležet. Slaninu nakrájíme na kostičky a opečeme na lžíci oleje dokřupava. Opečenou slaninu vmícháme do salátu a podáváme…nejlíp s kefírem :-)!

Roald Dahl – Od A do Z (2/2)

Pravidelní čtenáři Milíč-blogu si možná pamatují na mou vánoční ódu na Roalda Dahla, jehož souhrnné vydání nejlepších povídek mi přinesl Ježíšek. Hned na úvod musím konstatovat, že první svazek byl prostě nepřekonatelný a jeho kvalit povídky z druhého svazku zkrátka nedosáhly. Bylo to asi hlavně z toho důvodu, že se zde objevilo více válečné tematiky, což mě už v prvním díle obtěžovalo a kazilo pozitivní dojem z knížky. Na druhou stranu ale Dahl ve druhém svazku nezklamal ani ty, kteří si libují v poutavém vyprávění a hlavně nečekaných koncích :-)…Tentokrát už mi nebude činit problém vypíchnout ty nejzajímavější povídky, které rozhodně stojí za přečtení.

  • Pan Feasey – do poslední chvíle napínavý příběh odehrávající se v prostředí psích závodů a vyprávějící o lidech, kterým lest a podvod nejsou cizí.
  • Paní Bixbyová a kožich od plukovníka – pro mě jeden z vůbec nejpřekvapivějsích a nejzajímavějších příběhů knížky pojednávající o tom, že ženské jsou sice podlé a proradné mrchy, ale to není zdaleka nic proti tomu, jak jim to občas muži dokáží vracet i s úroky 😎 …
  • Paní domácí – na Dahla až téměř hororová povídka, které musím strhnou body snad jen za to, že v čtenáři dokáže vzbudit stupňující se pocit hrůzy a napětí, který kvůli „otevřenému“ závěru vyzní trochu naprázdno. I tak bych ale nedoporučovala číst si zrovna tuto povídku na dobrou noc 😎 …
  • Skopové na porážku – tento příběh mi strašně připomínal povídku A perfect crime z jednoho dílu učebnice Headway, nemůžu si pomoct, ale někdo tady od někoho evidentně musel opisovat :D…Roald Dahl ovšem pro svou povídku vymyslel mnohem zajímavější vražednou zbraň :D…nevěra se holt někdy nevyplácí :D…

  • Stopař – úsměvný příběh o tom, že i dobře vykonané zlo může dojít uznání 😎 …
  • To sladké tajemství života – inspirativní návod pro všechny, kteří zrovna intenzivně pracují na potomstvu :D…
  • Velká šoupaná – povídka, u které jsem se hodně nasmála. Dva sousedé se rozhodnou vyměnit si na jednu noc manželky…aniž by to jejich ženušky ovšem zpozorovaly :D…Jak se jim celá akce podaří a jak jejich noční dobrodružství rozvíří poklidné vody dlouhotrvajícího manželství? Nechte se překvapit :D…
  • Vzhůru k nebesům – při hlasování o nejdrsnější povídku svazku a nejchladnokrevnější postavu suverénně vyhrává tato 😎 . Na první pohled obyčejný příběh dvou stárnoucích manželů – neurotické paní Fosterové a jejího muže Eugena vyžívajícího se v provokacích jeho paranoidní ženušky. Každá sranda ovšem něco stojí…

Tak doufám, že jsem vás svými ódami na Roalda Dahla navnadila a zkusíte si od něj taky něco přečíst. Momentálně s Péťou dočítáme jednu z jeho knížek pro děti, takže je jasné, že Dahlovo jméno rubriku Úryvky asi jen tak neopustí :-)…