Srpnové kosmetické vychytávky

Nechci být poslem špatných zpráv, ale léto se nám pomalu, leč jistě, chýlí k závěru… Tento článek je takovým malým shrnutím výrobků, které mi byly věrnými pomocníky skoro po celé prázdniny a myslím, že většina z nich mi bude dělat společnost i na podzim :-).

Lak na nehty Nude Glam, Essence (odstín 07 – café olé)
V poslední době jsem si tyhlety nude barvičky na nehtech hodně oblíbila. Vypadá to pěkně, elegantně a upraveně a hlavně není hned poznat, jak se lak odlupuje a oprýskává. Není to sice žádný velký odvaz, ale nějak asi přicházím do věku, kdy už nepotřebuju všechno zářivě barevné a třpytivé nebo naopak rebelsky temné :D. Stejně jako většina ostatních laků od Essence, ani tento se nevyznačuje žádnou extra trvanlivostí. Vydrží mi na nehtech pěkný zhruba 4 dny, ale vzhledem k té ceně to myslím není tak špatný.

Noční regenerační krém pro normální a smíšenou pleť, Lirene – s kosmetikou Lirene jsem zatím vždycky byla spokojená, takže jsem se rozhodla vyzkoušet tenhle noční krém z modré řady pro normální a smíšenou pleť. Má jemnou a nepopsatelně příjemnou vůni, která je pro tuto modrou řadu typická. Obsahuje kyselinu hyaluronovou, která obnovuje přirozenou hydrataci pokožky, glycerin a bambucký tuk, které napomáhají zpevnění pokožky a vitamin E spolu s výtažkem z jablka působící proti stárnutí. Konzistencí je krém trochu hutnější, což se ale samozřejmě dá očekávat, když se jedná o přípravek na noční péči. Protože jsem teď v létě zvyklá na lehčí krémy, měla jsem celkem oprávněnou obavu, aby mi ten od Lirene neucpával pleť. Tyto obavy se naštěstí nepotvrdily, pleť mám každé ráno krásně heboučkou a hladkou a ani náznak mastnoty nebo ucpaných pórů.

Zvláčňující regenerační balzám po opalování, Dermacol byl přibalen do šestipacku ochucené vody Korunní. Myslím, že v historii této rubriky je to asi nejoriginálnější způsob, jakým jsem kdy přišla k nějakému kosmetickému výrobku :D. Řekla bych, že na léto je to prima společník. Jedná se o lehký chladivý balzám – spíš gel než krém, protože má hodně lehkou a tekutou konzistenci. Tím pádem ani hydratace není nijak slavná. Pokožku spíš zklidní a zjemní, než cokoliv jiného. Výrobek obsahuje D-panthenol, vitamín E a avokádový olej a slibuje péči o pokožku po slunění + zářivější a trvalejší opálení. Co mě ale na výrobku zaujalo nejvíc, je jeho netypická vůně. Strašně dlouho jsem přemýšlela, co mi připomíná, a pak jsem na to konečně přišla! Pamatujete si z dětství takové ty voňavé fixky? Prodávaly se v balení asi po 5ti – žlutá voněla po banánech, červená po jahodách, zelená po jablíčkách… a přesně jako ta zelená jablíčková fixka voní tento balzám :-)! Výrobek je tedy spíše dobrý průměr, ale ta vůně, co vás navrátí do dětství… za tu dávám deset hvězdiček z deseti :D!

Make-up Cover Dermacol (odstín 221) – Byť se jedná o make-up, koupila jsem si tento profláklý výrobek, aby mi plnil funkci korektoru. Zpočátku jsem byla trochu rozladěna z tmavšího odstínu, který jsem v drogerii testovala na opálené ruce a nedošlo mi, že obličej mi po celý rok (včetně léta) zůstává mrtvolně bledý. Na druhou stranu se dá samozřejmě Make-up Cover použít na celý obličej a pak to vypadá ke zbytku mého opáleného těla i přirozeně :-). Jinak se dá ale make-up celkem dobře rozmazat, takže nakonec splyne s pletí a krytí je pořád hodně solidní. Výrobek sám o sobě je bezva – z největších plusů musím rozhodně zmínit vysoký ochranný faktor (SPF 30!!!), voděodolnost a extrémní krytí. Make-up Cover vzniknul jako jeden z prvních krycích make-upů v Evropě i ve světě. Jeho receptura byla vyvinuta ve Filmstudiu Barrandov pro potřeby profesionálních vizážistů a poté prodána do Hollywoodu (ano, jsme světoví :D). Make-up by měl být vhodný pro všechny typy pleti a zakrýt i ty největší nedostatky. Já osobně ho používám hlavně na oblast pod očima, případně když se objeví nějaký pupínek – ty zakryje opravdu naprosto s přehledem a nikdo nepozná, že vám na obličeji něco vyrašilo. Až jsem sama zírala :O! Příjde mi, že moc dobře neodolává otěru, ale když se přepudruje, je to hned lepší. Celkově jsem s ním hodně spokojená a musím doporučit.

Rtěnka Kate Moss for Rimmel (odstín 03) – tak tuhle rtěnku už mám doma asi dva měsíce, ale nějak jsem se ještě nedostala k tomu, abych o ní napsala, což nechápu, protože je úplně báječná! Koupila jsem si ji den před promocemi, abych se cítila krásnější o:-). Chtěla jsem nějaký neutrální jemný odstín, neboť takové v běžném životě využiju stejně nejvíc a In the nude od Essence už mám skoro dopotřebovanou. Rtěnka pochází z edice vytvořené Rimmel-tváří Kate Moss, jejíž podpis najdete na obale rtěnky. Designově se mi výrobek moc líbí, je přesně ve stylu „v jednoduchosti je krása“. Rtěnka je krémová, ale ne příliš hydratační, takže je dobré rty napřed přejet balzámem, aby se vám nevysušovaly. S výdrží jsem ale spokojená, přežije jedno pivo i svačinku :-). Co se týče odstínu, zvolila jsem klasickou světle hnědou. Vypadá přirozeně, ale zároveň rty i lehce zvýrazní. Momentálně je to moje láska a favoritka, kterou si budu už navždycky spojovat s rozloučením s právnickou fakultou O:-)…

Antiperspirant Levandule, Marks and Spencer jsem si ulovila v letních slevách asi za pade, hrozně jsem si přála z téhle řady něco vyzkoušet, protože všechno moc hezky voní. Nakonec jsem tedy sáhla po levanduli a rozhodně nelituju. Vůně je krásná a netuctová, cítím ji ze sebe lehce vonět skoro po celý den, ale zase to není tak výrazné, aby to přebilo parfém. S pocením se vyrovnává opravdu výborně, což jsem od kosmetiky z MaS popravdě ani moc nečekala. Za mě velká spokojenost a určitě v budoucnu zase něco z této řady vyzkouším.

 

Snídáme s Mixit

Dneska to bude trošku reklama, ale dobré české nápady se musí podporovat ;-)! Popravdě řečeno nejsem moc snídaňový typ. Vím, že to není zdravé, ale nejsem prostě poránu schopná dostat do sebe nějaké pořádné jídlo. Leda tehdy, když vstávám pozdě, ale tomu už se neříká snídaně, že… Odjakživa jsem ale velkým příznivcem cereálií a müsli, na gymplu jsem je konzumovala opravdu ve velkém a už několik let jsem hrdým členem Emco clubu :D… Müsli a jogurt/mlíko+med jsou nesmrtelnou kombinací, a když nemám ve skříni pikslu cereálií, jsem nesvá :D.

I proto mě moc potěšilo, když jsem letos dostala k narozeninám balíček z Mixitu. Věřím, že Mixit.cz už dneska všichni dobře znáte – poslední dobou jeho reklamy docela zahltily internetový svět a ti z vás, kteří rádi sledují pořad České televize „Den D“, určitě zaznamenali existenci tohoto zajímavého projektu také tam.

Mixit je postaven na nápadu namíchat si svou vlastní směs müsli z široké nabídky surovin (cereálního základu, sušeného ovoce, oříšků a dalších dobrot). Všechny suroviny jsou kvalitní a jejich jednotlivý poměr si můžete sami určit, o čemž si můžete nechat u běžného müsli v obchodě jen zdát. Můžete si namíchat také bezlepkovou nebo bio směs. A teď to (skoro) nejlepší :D! Müsli vám přijde v úžasném recyklovatelném tubusu, jehož design se pravidelně obměňuje – já dostala tento retro oranžový :-)…

Při objednávce si také můžete svou směs pojmenovat a váš zvolený název najdete pak zezadu přilepený na tubusu včetně složení celé směsi. Kdyby vás to zajímalo „Jančin pamlsek“ 😀 obsahuje: brusinky, datle, mandlové plátky, pistácie, polštářky plněné mléčnou čokoládou (áááách O:)), kakaové extrudované kuličky, kokosové lupínky, ovesné a ječné vločky, cukr, kakao, mléko, vanilku, sojový lecitin a žlutý meloun bez cukru a síry. Mně osobně se projekt Mixit moc líbí a už dlouho jsem ho chtěla vyzkoušet. Musím pochválit také jejich webové stránky, které jsou moc hezké, vtipné a intuitivní, takže objednávku zvládne každá lama. Müsli je o něco dražší, než to, které běžně koupíte v obchodě, ale na druhou stranu je kvalitnější, je přesně takové, jaké máte rádi a je ho i větší množství. Po celé republice je už 12 odběrových míst (v Brně ho najdete ve zdravé výživě na Údolní).

Co vy a Mixit? Znáte? Snídáte? Zbožňujete :)?

Co má společného Alchymista a Bohyně v domácnosti?

Dneska přicházím s poněkud netradičním příspěvkem do úryvkové rubriky. V poslední době jsem přečetla 2 knížky, na první pohled od sebe na hony vzdálené, ale v podstatě s naprosto totožnou myšlenkou.

Coelhova Alchymistu asi nemusím nijak sáhodlouze představovat. Jedná se o jeden z nejslavnějších světových bestsellerů, který vypráví o pasáčkovi ovcí, na jehož příběhu autor demonstruje, že člověk by se neměl bát opouštět životní jistoty ve jménu plnění svých snů. Chlapec Santiago se rozhodne za sebou zanechat svou zemi i celý svůj dosavadní život a vydává se do pouště najít poklad, o kterém se mu zdál sen. Pro většinu lidí bláznovství a pošetilost, co myslíte? Koneckonců i mně v knížce nejvíce chyběla přijatelná míra uvěřitelnosti, i když samozřejmě chápu, že tady nejde tak úplně o ten příběh, který je vlastně jen pohádkou. Mnohem důležitějším poselstvím, které knížka nese, je apelace, aby lidé nezavírali oči před nečekanými možnostmi a šancemi a aby se nebáli vpustit do svého života něco nového. V tomto směru je Alchymista určitě inspirujícím počtením. Přesto si nemůžu pomoct a skepticky pravím – v životě to zdaleka není takto jednoduché a ne vždy může člověk všechno opustit a jít si plnit svůj „osobní příběh“. Nebo snad ano :)?

To Bohyně v domácnosti britské novinářky Sophie Kinselly na to nejde tak přímočaře. Nejprve nás zavede do hektického světa mladé workoholičky Samanty, jejímž životním hnacím motorem je budování kariéry v úspěšné advokátní kanceláři. Svému snu podřizuje všechno, co má – svůj volný čas i osobní život. Jednoho dne se jí to ale vymstí a kvůli banální chybě, kterou připraví svého klienta o spoustu peněz, dostane vyhazov. Přichází tím o všechno, co dosud dávalo jejímu životu smysl. Nedopatření ji ale zavede na anglický venkov do bohaté rodiny podivínských manželů, kteří zrovna shánějí novou hospodyni… Samanta se chopí šance, kterou jí osud přivál, a zjišťuje, že život bez permanentního stresu je vlastně báječný. Problém nastává v okamžiku, kdy vyjde najevo, že její vyhazov byl vlastně nedopatření a advokátní kancelář, ze které ji předtím vyhodili, přichází s prosíkem a chce Samantu zpět…

„Žádný člověk mě v Londýně nevzal na schůzku do hospody – natož na druhou stranu výčepního pultu. Jacob mě na první schůzku pozval do Covent Garden na Les Sylphides, ale po dvaceti minutách mu zatelefonovali ze Států a už se nevrátil. Druhý den prohlásil, že se tak zahloubal do nějakého právního problému v zákonu o komerční smlouvě, že na mě úplně zapomněl. A nejhorší na tom bylo, že místo abych mu řekla „ty mizero!“ a jednu mu přišila, zeptala jsem se, o jaký problém šlo…“

I Samantin příběh je vlastně celý o tom, že nikdy není příliš pozdě na to, vydat se přesně opačným směrem, než se od vás očekává. Narozdíl od Santiaga se však Samanta na tuto pouť vydává vpodstatě nedobrovolně a o to víc je její příběh přesvědčivější. Jistě i v tomto případě můžeme polemizovat o tom, zda by úspěšná právnička, pro kterou je její kariéra alfou a omegou, vyměnila stohy lejster a svět paragrafů za kuchařskou zástěru. Každopádně se mi líbí myšlenka, že nikdy není příliš pozdě na to rozhodnout se, čím chcete být, a že stres je největším zabijákem dnešní doby.

U mě tedy tento pomyslný „duel“ vyhrává Bohyně v domácnosti, ale musím přiznat, že má trochu protekci – britský humor já prostě miluju a tohle je opět jedna z knížek, u které jsem se přistihla smát nahlas :D…

Losos s olivovými bramborami

Slíbila jsem příval nových receptů, a tak tu máme pokračování, tentokrát na rybí téma O:-)…

  • filety z lososa
  • nové brambory
  • 1-2 hrsti oliv
  • bylinky dle chuti (rozmarýn, tymián, majoránka, bazalka…)
  • sůl, pepř
  • šťáva z půlky citronu
  • 7 lžic olivového oleje

Nejprve si připravíme přílohu. Brambory oloupeme, omyjeme a 10 minut povaříme v osolené vodě. Poté scedíme, větší brambory přepůlíme a dáme na plech nebo do zapékací mísy. Přidáme k nim olivy, bylinky, osolíme a opepříme. Citronovou šťávu smícháme s olejem a vlijeme k bramborám. Pečeme 40 minut při 220°C. Než se nám brambory upečou, připravíme si lososa. Filet můžeme jen polít šťávou z citronu a dochutit kořením na ryby. Já jsem lososa dělala na pánvičce a ke konci jsem na každý kousek ještě položila plátek sýra, který se hezky roztekl. Na závěr už stačí jen dozdobit talíř něčím zeleným a podávat :)…

Buffalo kuře a salát s medovým dressingem

…aneb i obyčejné dny si zaslouží neobyčejný oběd :-). Opět mě chytla vařící mánie, takže pokud bude čas, Studentská kuchařka se nám zase zaplní nějakou novou inspirací ;-)! Na kuře budeme potřebovat:

  • 2 kuřecí stehýnka
  • 4 lžíce olivového oleje
  • 2 lžíce balzamikového octa
  • 1 lžíce sladké papriky
  • 1 lžíce worcesterské omáčky
  • 2 lžičky soli
  • 1 lžíce sušeného tymiánu
  • 3 lžíce medu
Všechny ingredience (krom stehýnek samozřejmě :D) smícháme ve větší míse do marinády a na 3 hodiny do ní uložíme maso. Poté stehýnka i s marinádou přendáme do pekáčku nebo zapékací misky a při 180° pečeme zhruba hodinu. Mezitím si můžeme jako přílohu připravit salát. Na ten si přichystáme:
  • 1 římský salát
  • 2 rajčata
  • kousek eidamu, nakrájeného na kostičky
  • 2 lžíce dijonské hořčice
  • 1 lžíce medu

Med, hořčici a 1 lžíci vody dobře prošleháme v misce. Salát omejeme a natrháme na kousky, rajčata pokrájíme na menší dílky. Posypeme kostičkami sýra a podáváme přelité dressingem. Dáte si taky :-)…?

V Koryčanech

Onehdy jsem se tu zmínila, že jednu prázdninovou neděli jsme strávili na výletě v Koryčanech u Franty na chatě. A protože jsem dnes stahovala fotky do počítače, rozhodla jsem se, že se podělím o pár snímků.

Koryčany jsou moje srdcovka a místo, kde se vždycky ráda vykoupu v kašně (haha) :D… Protentokrát se koupel nekonala – od rána to totiž vypadalo na pěkný déšť. Byla jsem docela překvapená, jak jsou Koryčany od Brna blízko – je to dokonce blíž než k nám domů :D. Za hodinku jsme už byli na místě, přivítali se s Frantou a jeho rodinou a taky s naší novou čtyřnohou kamarádkou Terezkou :-). Terezka se s námi skamarádila velmi rychle. Stačilo, aby párkrát zahřmělo, a už jsem ji měla na klíně :D. Chudinka se celá klepala strachy a hledala u mě úkryt.

Janie a posera :)
Janie a posera 🙂

Během poledne počasí nevypadalo moc příznivě. Docela vydatně pršelo. Naštěstí jsme s sebou přivezli nějaké hry, a tak jsme si dlouhou chvíli, než se počasí umoudří, krátili hazardem O:-)…

Dostihy a sázky
Dostihy a sázky

…a dobrým jídlem :-)…

Obídek
Obídek

A počasí se skutečně umoudřilo :-)! Sotva jsme si vyhráli a najedli se, mraky se roztrhaly a vykouklo sluníčko. A tak jsme teda vyrazili ven… Na Cimburk, kam jsme původně měli namířeno, jsme nakonec nedošli (je to daleko :D). V půlce cesty jsme to otočili a vrátili se, protože už bylo docela pozdě a nechtěli jsme se hnát. Dostali jsme ale od Franty fotoškolení, a tak jsme vám aspoň mohli novým přístrojem zmapovat, jak krásně tam teď v létě je.

Našli jsme kešku :)!
Našli jsme kešku :)!
No fakt :)!
No fakt :)!
Vyvenčili jsme se :)
Vyvenčili jsme se 🙂
Potkali jsme hlemýždě
Potkali jsme hlemýždě
A takhle krásně tam bylo :)
A takhle krásně tam bylo 🙂
Bodláčí
Bodláčí
Po zelené...
Po zelené...
A nakonec ještě jednou Terezka, protože je taaaak roztomilá O:)!
A nakonec ještě jednou Terezka, protože je taaaak roztomilá O:)!

Kterak jsme malovali zeď

Prázdniny jsou naprosto ideální dobou pro kreativní řádění. My si letos nasadili malířské čapky a oprášili své výtvarné schopnosti :D. Původně jsme měli v plánu přes léto vymalovat celý pokoj na bílo a do barvy se pustit až někdy časem. Nakonec jsme ale usoudili, že bílá ještě nějaký čas počká :). Na Mobitexu jsme na jaře dostali vzorkovník barev od Primalexu a už dlouho jsme měli vybráno několik favoritů ve žlutooranžovém odstínu. Nakonec to vyhrál „tmavý šafrán“. Nechali jsme si v OBI poradit co a jak, nafasovali malířské náčiní a vrhli se na to. Jestli máte v plánu taky nějaké barevné řádění na zdi, můžete se do toho pustit s námi. Budete potřebovat:

  • barvu, samozřejmě
  • kýbl s mřížkou na otírání barvy
  • 2 válečky (jeden na penetraci a druhý na barvu) s násadou
  • štětce na záludná místa (rohy, okolí zásuvek atd.) alespoň ve 2 velikostech
  • penetrační nátěr (byl nám doporučen, aby barva hezky chytla)
  • papírovou lepící pásku
  • igelit 
Nejprve jsme si vyklidili pracovní plochu. Naštěstí nemáme v obýváku skoro žádný nábytek, takže to bylo celkem jednoduché. Jinak je to předpokládám ta úplně nejhorší část malování :D. Zakryli jsme igelitem gauč a podlahu a začali lepit papírovou pásku po obvodu zdi a přes zásuvky. Je potřeba, dát si na tom záležet, aby vám páska nepřečnívala do zdi, kterou budete malovat – jinak byste tam pak měli zuby. Nám se to trochu nepovedlo u stropu, naštěstí se to ale dalo celkem v pohodě opravit vatovou tyčinkou namočenou do zbytku barvy ;-). Poté jsme se už mohli vrhnout na penetrační nátěr. Původně jsme se na něj chtěli vykašlat, ale v OBI nás přesvědčili, že nám pak barva na zdi lépe chytne. Chytla nám fakt pěkně, to se musí nechat, tak nám zřejmě nekecali :D… Penetrační nátěr jsme nechali přes noc zaschnout a ráno jsme se konečně mohli vrhnout na to hlavní! Naředili jsme si barvu a začali s malováním štětcem okolo zásuvek a po obvodu zdi. Nakonec přišel na řadu i váleček, který to všechno pěkně sjednotil. Když jsme měli hotovo, nechali jsme první nátěr trochu zaschnout a vyrazili mezitím na oběd do IKEA. Když jsme se vrátili, vrhli jsme se na nátěr č.2. I ten první už sice vypadal pěkně, ale barvy jsme měli ještě dost a v OBI nám navíc taky doporučili dvě vrstvy. No, a na druhý den ráno jsme se vzbudili a začali nedočkavě odlepovat pásku. Bylo to dost napínavé a měli jsme obavy, zda je páska skutečně nepropustná, protože se na první pohled moc netvářila :D. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo, zub u stropu jsme zamalovali a radovali se, jak celý pokoj krásně prokouknul. Budiž o tom dokladem následující humorně-instruktážní video :D…

Nekonečný příběh

„Fantazie nemá hranice…“

Co se vám vybaví, když se řekne „film mého dětství“? Pro mě je to jednoduchá otázka. „Nekonečný příběh“ je jedním z vůbec prvních filmů, na které si pamatuju. Strýc nám ho pouštěl na videu v době, kdy tahle technika (stejně jako my s bráchou :D) byla téměř ještě v plenkách. Video u strýca, to pro nás byl vždycky velký zážitek! Zejména tenkrát, když nám pustil film „Panna a netvor“ od Juraje Herze a já s brekem utekla :D! Strýc nás holt zoceloval už odmala – bůhví, odkud pramení má láska k hororům 😎 …

Ale zpět k filmu. Přestože „Nekonečný příběh“ místy také nepůsobí moc jako pohádka (viz. Atréjův boj s Gmorkem nebo scéna v bažině), v dětství jsem to tak nikdy nevnímala – bylo to hlavně veliké dobrodružství. Věřím, že děj filmu všichni dobře znáte, takže jen tak ve stručnosti: Hlavním hrdinou příběhu je malý chlapec Bastien, snílek, který se vyrovnává se smrtí své maminky a ve škole ho šikanuje parta kluků. Není divů, že raději utíká do říše knížek a snů. Jednou v antikvariátu narazí na kouzelnou knihu – „Nekonečný příběh“. Pouští se do čtení o říši Fantazie, která je ohrožena Nicotou a hrozí jí záhuba. Rozpínavosti Nicoty má zabránit bojovník Atréj, ale to se mu podaří jen tehdy, pokud přivede lidské dítě, které dá vládkyni Fantazie nové jméno…

Ano, jedná se pravděpodobně o jediný můj životní kontakt s žánrem fantasy 8-). Na ČSFD je „Nekonečný příběh“ zařazen mezi třístovku nejlepších filmů a při pročítání komentářů jsem jen souhlasně pokyvovala hlavou. Vpodstatě celá jedna generace označuje tento snímek za kultovní, za nejlepší fantasy, za „film svého dětství“. Přestože v době jeho vzniku (r.1984) nebyly filmové triky zdaleka na takové úrovni jako dnes. Přestože dodneška byla natočena celá řada hezkých výpravných pohádek od Narnie až po Harryho Pottera. Hlavní myšlenku o obrovské síle dětské fantazie a knížek, které vás doslova pohltí, totiž dodneška nikdo tak hezky nezpracoval. (A pokud někdo o takovém filmu víte, sem s ním.) Nezanedbatelnou roli zde hraje také úžasná hudba – bez ní by zážitek z „Nekonečného příběhu“ byl jen poloviční. Titulní melodie, ze které se stal v 80. letech obrovský hit, hovoří za vše.

Tak, a teď se přiznejte, kdo z vás si myslel, že Falco je létající pes a chtěl ho mít doma? Kdo z vás plakal, když Artax zahynul v bažině? Kdo z vás si hrozně přál řetízek s Aurynem (a dodneška po něm vduchu touží, ale nikdy by to nepřiznal :D)? Kdo z vás si při téhle písničce vždycky vzpomene, že každý život může být pohádkou, nikdy nekončícím příběhem…?

Stieg Larsson – Dívka, která kopla do vosího hnízda

Ano, já vím, vím, že jsem ostuda. Už dva měsíce mi ta knížka leží na nočním stolku a já nebyla schopná ji přečíst. Dokud jsem neodstátnicovala, měla jsem samozřejmě přísný zákaz se na ni byť jen podívat, ale od té doby už pro mě není žádné omluvy – dočetla jsem ji zkrátka až teď :D. Co vám mám povídat, bylo to super! Larsson je mistrem v udržení napětí a přesně ví, jak ho má čtenáři dávkovat. Dívka, která kopla do vosího hnízda je jedno velké gradující finále. Hra, která se rozehrála ve druhém díle, spěje ke svému nezvratnému konci a čtenář nedočkavě sleduje, jestli v příběhu Lisbeth Salanderové zvítězí spravedlnost nebo důmyslně organizovaná síť podvratných živlů… I v závěru knihy, kdy už se zdá, že se všechno v dobré obrací, nám Larsson přivodí poslední infarktové stavy a strach o životy hlavních hrdinů, než nám konečně dovolí s úlevou vydechnout.

Samozřejmě bych měla i pár poznámek k tomu, co se mi moc nelíbilo. Larsson si v tomto díle mohl odpustit milostnou zápletku. Mně už to přijde fakt trapný, jak Mikaelovi Blomkvistovi žádná ženská nemůže odolat – vám ne :D?? Nicméně po přečtení Milénia už mám na švédský sexuální život utvořený svůj názor – je to zvrhlá země 8-). Dále mě trochu zklamalo to množství „happy endů“. Přestože jsem příznivcem dobrých konců a špatný by mě naštval :D, přecijen to příběhu ubralo v mých očích jistou dávku uvěřitelnosti. Ale oukej; poté, co se Lisbeth Salanderová ve druhém díle s kulkou v hlavě vyhrabala ze svého vlastního hrobu, smířila jsem se s tím, že si Larsson místy ulítává trochu do sci-fi 8-)…

Tak či tak, je mi líto, že to skončilo a Larsson už nikdy nic nenapíše. Byl to bezpochyby jeden z největších literárních talentů současnosti a jeho Millénium se stalo nejen světovým bestsellerem, ale také výpovědí o stavu dnešní společnosti.

Červencové kosmetické vychytávky

Než definitivně odpadnu po dnešním výletu do Koryčan (který byl mimochodem super a snad se časem dokopu přidat sem aspoň pár fotek), podělím se s vámi o několik kosmetických úlovků tohoto léta…

Deodorant Rexona fresh – zelená Rexona je snad už od puberty můj ze všech nejmilejší deodorant, ke kterému se pořád vracím. Krásně voní, funguje jak má, je bez alkoholu… má účinkovat 48 hodin, což sice pravda není :D, ale i tak mi přijde, co se týče výdrže, víc než dobrá. Nedělá bílé fleky na oblečení, a na to já jsem pes!

Lak na vlasy pro objem vlasů, Lybar – se svým aktuálním sestřihem jsem omezila gely na vlasy a začala víc používat laky. Tyhle od Lybaru mi příjdou všechny celkem stejně dobré a mám ráda jejich stylové retro obaly :D. Obsahují antioxidanty, UV filtry, což se teď v létě hodí, a vlasy moc neslepují. Fixace by mohla být lepší, ale mně to vcelku stačí. Akorát ten větší objem jsem opravdu nezpozorovala…

Čistící ubrousky pro normální a smíšenou pleť, Balea jsem si vzala z čistě praktického hlediska na dovolenou, protože na cesty se mi opravdu nechce tahat všechny ty odličovače, vatové tamponky a tak. Na těch pár dnů ubrousky podle mě bohatě stačí, ikdyž jsem stejně přesvědčená, že tak dobře jako odličovací mléko mi obličej prostě nic nevyčistí. Koneckonců po návratu z dovolené jsem měla pleť trochu mastnější a celkově nějak ucpanou, tak si myslím, že na mých slovech přece jen něco bude. Jinak jsou ale tyhle ubrousky od Baley fajn. Voní hodně podobně jako ty pro citlivou pleť a odličuje se s nimi stejně dobře, možná jsou jen o něco mastnější.

Sprchový gel s kokosem a květy Tiaré, Balea – já nic, já muzikant, to je Péťův sprcháč :D! O svém postoji ke kokosové vůni v kosmetickém průmyslu už jsem v DROGa rubrice jistě hovořila. Nicméně mi to nedalo a musela jsem ten sprcháč vyzkoušet – čistě pro účely tohoto článku :D. A výsledek? Musím říct, že ta vůně není až tak špatná. Víc než kokos mi připomíná nějaké sladké cukroví :-). Asi to ani tak nebude můj šálek čaje, ale třeba Péťa ji zbožňuje, takže je to prostě otázka vkusu.

Sprchový gel Guava, Balea – aby mi to nebylo líto, pořídila jsem si taky jeden Balea sprcháč, tentokrát s vůni guavy. Vůně je hodně sladká, ovocná a pronikavá, při sprchování se hezky rozleze po koupelně, ale z těla ji už pak moc necítím. Sprcháč je hodně krémový a myslím, že nevysušuje – každopádně já se tak či tak po každé sprše musím něčím namazat, jinak bych se svou suchou kůží nedožila rána 8-). Celkově hodnotím Balea sprcháče kladně…a líbí se mi jejich barevné obaly :-)!

 

No a na závěr trocha té ochrany proti letnímu sluníčku…

Balzám na rty Sun, Isana
Tato pomáda mě popravdě docela zklamala – především je tyčinka strašně tuhá a pramálo hydratační – skoro bych až řekla, že rty přímo vysušuje. Navíc zanechává na rtech viditelný bílý povlak, což by se asi dalo zakrýt leskem nebo rtěnkou, ale i tak je to nepříjemné. Přes léto ji každopádně budu používat – má SPF 20 a obsahuje UVA i UVB filtry. Za sebe ale říkám „nikdy víc“…

Mléko na opalování Sensitiv SPF 25, Sun Ozon – další prázdninová nutnost, zvlášť pro mě a mou pokožku, která je schopná spálit se kdekoliv a kdykoliv (ano, dokázala jsem si spálit už i pupík a kůži mezi prsty na nohou 8-)). Toto mléko je určeno pro pokožku citlivou na sluneční záření se sklonem k podráždění, tudíž něco přesně pro mě. Mléko má světle žlutou barvu a je poměrně tekuté, takže se na rozdíl od řady podobných přípravků dá dobře rozmazat a nezanechává pak bílé šmouhy na oblečení ani nějak extra lepkavý pocit. Vůně je neutrální – prostě taková ta typická pro přípravky na opalování, která ve mně vždycky evokuje atmosféru prázdnin :). Musím říct, že od té doby, co ho používám, ještě jsem se nespálila, což je dobré znamení. Pokud toto mléko zatoužíte vyzkoušet, prodává ho drogerie Rossmann.