Veselé notýsky

Po nedávném srázku s Pavčou už jsou všechny mé vánoční dárky konečně rozdány, a tak se může na blogu objevit i tento článek O:). Letos jsem se rozhodla pojmout tradiční hand-made dárek pro děvčata ryze prakticky, protože malý zápisník se hodí vždycky. Vzhledem k tomu, že v papírnictví jsem našla jenom tyto unylé černo-šedé barvy, rozhodla jsem se desky alespoň vesele ozdobit. Terezka dostala samozřejmě kočičí verzi – a pro Pavču jsem vyrobila notes s motivem dortíku.

Když jsem hotové notýsky ukázala Péťovi, hrozně je děvčatům záviděl, a tak jsem musela vyrobit jeden i pro něj :D. Při mé druhé návštěvě papírnictví už byl výběr bločků mnohem větší, je to ale pech 🙁 ! Péťa tedy dostal nakonec notýsek červený, ptačí. Vystřihování jestřába z barevného papíru mi zabralo pomalu víc času, než oba bločky dohromady :D!

vesele_notysky_2

Doufám, že všichni obdarovaní byli potěšeni a najdou si pro notýsek nějaké využití :-). Kdyby vás zajímal podrobnější návod, naleznete ho na webových stránkách magazínu DoGala.

Josef Kainar – Bledej gentleman

Blues o třech stech vlaků a stříbrném kornetu

Slituj se nade mnou
Že mám dvě oči v hlavě
Dvě smutný noty
Utržený z blues
Slituj se nade mnou
Že v sobě mám svou duši
A v duši že mám kornet stříbrný

Pod oknem za noc nejmíň tři sta vlaků
Vůz k vozu počítám
Jak jedou přese mne
Vůz k vozu počítám –
Začne se rozednívat
A rozednívá se
Abych tě mohl vidět

Vařím si v bílém hrnku hořký čaj
Ta malá ručka
Plynových plamínků
Mi sahá po srdci
Pak zamknu Odejdu

A vím, že neodcházím
A že jsem nezamkl
A malou horkou ruku
Plynových plamínků
Tu cítím přes den v srdci

Mohu já za to Copak můžu za to
Že v očích koutky máš –
A že máš ústa A že máš dvě nohy
A že tvá záda Velké naplnění
A že na tvých ňadrech třeba Saul byl sám –
A že tvá malá
Strašně horká ruka –

Miláčku Za noc
Nejmíň tři sta vlaků
Vůz k vozu počítám
A všechny přese mne
Miláčku Přijď
Přijď ke mně
– svítat

josef_kainar_bledej_gentleman

Proč se tu dnes objevuje Josef Kainar, to pochopíte z jednoho z následujících článků (až se mi do něj podaří nahrát video 8-)). Zatím se můžete potěšit mým oblíbeným kouskem z výboru „Bledej gentleman“, který soustřeďuje Kainarovy volné „překlady“ jazzových šlágrů, vlastní písňové texty i básně z celého období jeho života. Výbor představuje tu část básníkovy tvorby, která vznikala na základě autorova osudového opojení světem jazzu a blues.

Přání 2013

Nojo, já vím, že tenhle článek se tu měl objevit už minimálně před měsícem, ale zkrátka a dobře dřív prostě nebyl čas o:-)… Na druhou stranu se dá říct, že pořád stojíme na začátku nového roku a možná by bylo fajn si shrnout, co bych v tom novém roce ráda změnila/zlepšila/udělala. Předsevzetí si nedávám. Říkám tomu prostě jen „přání“, protože život je vrtkavý a občas pro lidské plány nemá pochopení. Ale o některých věcech je hezké jen tak snít :).

1. V novém roce bych si přála zlepšit něco, s čím už dlouho se střídavými úspěchy bojuju – a sice svou životosprávu. Prostě pořád nejsem schopná dokopat se k tomu, abych chodila spát dřív než o půlnoci a vstávala aspoň v těch osm ráno – i když ideální by bylo vstávat ještě dřív. Mám ale vyzkoušeno, že změnit to jde, stačí se jen snažit. Když jsme byli na čtyřdenní lyžovačce, dokázala jsem se na nový režim velice rychle adaptovat. Doma, kde mě nic nenutí, toho ale prostě nějak nejsem schopná. Budu na tom pracovat, čestně :-)!

2. Na změnu životosprávy navazuje i mé druhé přání, které se zatím (snad) docela úspěšně snažím realizovat. Jistě jste si všimli, že na blogu se poslední dobou objevují hlavně zeleninové recepty. Nedávno dokonce luštěniny, neslýchané! Snažím se zkrátka jíst i vařit zdravěji. Díky MixItu jsem se dokonce naučila i snídat :-)!!

3. No a aby toho všeho zdravého nebylo málo, rozhodla jsem se také začít zase víc cvičit – ani ne tak kvůli zádům, ale spíš kvůli tlaku, který sice ještě pořád nedosahuje závratných výšek, ale vzhledem k mému věku a tělesné konstrukci by mohl být mnohem nižší. Díky Péťovi K. jsme teď začali s jógou a zatím musím říct, že mě to moc baví. Snažím se cvičit ji alespoň dvakrát týdně a do toho občas přidám své staré oblíbené cviky na fitballu nebo obyčejné dřepy. S lepším počasím se ve mně snad probudí chuť věnovat pohybu alespoň malou chvilku každý den.

4. A teď něco z jiného soudku. Obývák nám i po víc jak roce od přestěhování pořád skoro zeje prázdnotou a myslím, že je načase ho konečně zútulnit. Minulý týden jsme se konečně hecli a začali trochu aktivněji řešit, co nám tu volnou stěnu vlastně zaplní. Doufám, že se nám ještě předtím podaří vymalovat, ale i kdyby ne, už teď se těším na nové skříňky a poličky, kam si vystavím knížky a kytky v barevných květináčích o:-)

5. Hrozně moc bych se chtěla zlepšit v jazycích. Nebo aspoň tolik nekrnět v té angličtině! Erasmáky tu teď žádné nemáme a ani Frantu tu teď nemáme, takže naděje na splnění tohoto přání vypadají zatím dost bledě. Tak či tak jsem si dala za úkol přelouskat do konce roku alespoň knížku povídek o Paříži, kterou mi vybral brašule k Vánocům. V angličtině, samozřejmě :D.

prani

6. Do nového roku jsem si dala rovněž za úkol více číst a už teď můžu říct, že se mi to daří. (Můžete to zkontrolovat v rubrice Úryvky.) Na to, jak jsem byla uplynulý měsíc poměrně zaneprázdněná, jsem toho přečetla strašně moc a ještě k tomu kupu časopisů, co jsem dostala na svých cestách za hrdiny ve Student Agency :D. Nezbývá než doufat, že to tak zůstane i nadále.

7. Jó, tohle bychom si přáli asi všichni – méně prokrastinace :D! Nebýt všech internetových lákadel, své problémy a povinnosti bych řešila mnohem efektivněji, to mi věřte. Jestli na to někdo máte nějaký fígl, sem s ním!

8. Do nového roku bych si přála také to, aby se mi podařilo najít práci, která by mě bavila alespoň tolik jako projekt „Hrdinou“. Teprve teď, když všechno končí, si uvědomuju, jak se mi po tom bude strašně stýskat. I když jsem kolikrát nadávala, třeba když jsme se kodrcali busem do severních Čech, užili jsme si při tom spoustu srandy a byla to víc zábava než práce. A hlavně byli všichni, kteří se kolem projektu motali a které jsem poznala, moc fajn :).

9. No a na závěr pár méně konkrétních, ale o to důležitějších přání. Chtěla bych se naučit užívat si každý den. Oddělovat ty důležité věci od těch, na kterých zas tak moc nezáleží. Najít si čas na maličkosti, které dělají život krásnějším. Přestat se stresovat hloupostma a tím, co nemůžu změnit. Oukej, to jsou asi úkoly na celý život a ne jen na jeden rok. Ale možná není špatné mít je tady takhle pěkně sepsané a na očích, abych na ně nezapomínala :-).

Lednové kosmetické vychytávky

Taky máte dojem, že leden kolem nás prosvištěl bleskovou rychlostí? Pravda, posledních pět let se vlekl jako stařec o holi, takže možná proto letos taková změna. Vzpomínám si, jak jsem tu před rokem filosofovala, za co se budu odměňovat, až už nebudu studentem, který právě úspěšně završil zkouškové. Ale víte co? Důvod k odměňování se dá přece najít každý den :-). Mno…v rámci pozitivního přístupu k životu je to určitě super myšlenka, ale v rámci této rubriky bych asi brzo skončila na mizině :D. Proto i tento měsíc zůstaneme u obligátních 5ti nových kosmetických pomocníků.

Mega silně tužící lak na vlasy, Taft
Oblíbenou značku Lybar jsem se rozhodla protentokrát podvést s tímto lakem na vlasy „s dotekem kašmíru“, jak slibuje výrobce na obale 8-). Že bych měla vlasy nějak extra hebké na dotek, toho jsem si teda opravdu nevšimla. Celkově mi připadá tento lak takový „těžký“ – na druhou stranu ale vlasy neslepuje a účes docela dobře zafixuje. Výrobek je určený pro suché a namáhané vlasy, které by měl chránit před vysoušením. Na zimu se tedy zdá být ideálním společníkem. Musím říct, že jsem na něm dosud neobjevila žádné mouchy – zkrátka a dobře plní to, co od něj očekávám. Žádný hebký kašmírový zázrak se ale nekoná.

Vyživující pleťová voda, Amica
O Vánocích jsem v kroměřížské Tetě ulovila opět jeden retro výrobek :-). Musím říct, že na to, jak jsem velice nic převratného neočekávala, mě tato pleťová voda docela příjemně překvapila svými čistícími účinky. Obsahuje extrakt z ovesných vloček a má celkem příjemnou sladkou vůni, nicméně tu hravě přebije alkohol (celkově mi to složení výrobku nepřijde nic moc). Tím pádem voda docela dost vysušuje pleť, ale čistí prostě opravdu dobře. Co mi dost vadí, je mini balení – 60ml se u mě popravdě moc dlouho neohřeje. Na cestování je to ale samozřejmě úplně ideální velikost. Zpočátku jsem také hodně bojovala se šroubovacím uzávěrem a dost jsem se nadřela, než se mi ho podařilo otevřít. Každopádně kosmetika ve skle už je dnes skutečně retro záležitost, uznejte :D!

Roll-on proti celulitidě, Isana
Od této šikovné kuličky, kterou jsem ulovila ve výprodeji za necelou dvacku (!!!), jsem mnoho nečekala. Nakonec mě ale svými účinky docela příjemně překvapila. Tělový roll-on obsahuje kofein a ovocné extrakty, které by měly napomáhat redukovat efekt celulitidy. Ve složení najdete také mentol, který způsobuje úžasný chladivý efekt na pokožce a navíc příjemně voní. Gel není příliš mastný a okamžitě se vstřebává. Kulička je hrozně fajn v tom, že postižené partie hezky promasíruje, což jim pomáhá. Zpočátku jsem si na „deodorantové“ balení nemohla zvyknout, klouzalo mi z ruky a vůbec, ale teď po delší době si myslím, že je ohromně praktické a skladné. Co vás asi bude zajímat nejvíc, je celkový efekt na pokožce. Přestože jsem to od gelového složení moc nečekala, docela slušně hydratuje pokožku a ta je po jeho použití hezky hladká a vypnutá. To je obrovské plus. Úplné zázraky ale nečekejte – ty přinese jedině pravidelný pohyb, že. Osobně si ale myslím, že za tu cenu je tento výrobek malý poklad :-).

Revitalizační šampon na vlasy s meduňkou a rozmarýnem, Balea
Pro mě kupodivu veliké zklamání, přestože se šampony z této řady těší všeobecné oblibě. Sama jsem už jeden měla, jak si můžete ověřit v historii této rubriky. Nadšení se bohužel neopakovalo. Abych jen nekritizovala, uvedu nejprve pár pozitiv. Šampon má opravdu osvěžující mentolovou vůni a v jeho složení nenajdete žádné silikony. Má lehké gelové složení a dobře pění. Nicméně strašně špatně se z vlasů vymývá. S tím pravděpodobně souvisí i to, že ač je šampon původně určen na lehce se mastící vlasy, tak i moje suchá hříva se po něm mastila rychleji a musela jsem ji tak umývat mnohem častěji, než jsem normálně zvyklá. Většinou jsem schopná dopotřebovat i kosmetický přípravek, který mi nijak zvlášť nevyhovuje, ale na tohleto jsem neměla sílu. Zatím jsem ho nevyhodila – možná ho využije aspoň Péťa na očistu dredů :D. Každopádně vám tento šampon vřele nedoporučuji. Já osobně už bych si ho podruhé rozhodně nekoupila.

Balzám se včelím voskem, Avon
Tento balzám jsem dostala od maminky k Vánocům. Mám takový dojem, že je to můj úplně první balzám na rty v kelímku – osobně tento způsob aplikace nemám moc v lásce, protože se mi zdá nehygienický. Nicméně jsem si zvykla tento balzámek používat vždycky večer před spaním – už se z toho stal pomalu takový večerní rituál. Spíš než pro hydrataci rtů ho používám kvůli té nádherné vůni, která by měla být medová, ale mně spíš připomíná vanilku. Ta mi normálně v kosmetice vůbec nevoní, ale nejspíš se mi nějak změnily chutě, protože čuchat k tomuhle je blaho :D! Balzám se do rtů strašně rychle vpije a možná i proto mi připadá, že ta hydratace není nic moc. Stejně se ráno probouzím s vysušenými rty, jako kdybych se ničím nenamazala. I tak mám ale z tohoto voňavého rozmazlovače velkou radost a hýčkám si ho na nočním stolku s přáním, aby moc rychle neubýval O:-).

Zeleninový kuskus s kuřecím masem

Kuskus si během loňského roku získal pevné místo na našem stole a stále ho zbožňujeme. Často si ho vařím na cesty, protože mi chutná i za studena. A jelikož ho ráda zkouším na všechny možné způsoby, podělím se dnes s Vámi o svůj nejnovější recept. Potřebovat na něj budeme:

  • 2 kuřecí prsíčka
  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 lžíce kari koření
  • 2 jarní cibulky
  • hrnek kuskusu
  • šťáva z půlky citronu
  • koření „Citronová kůra“
  • 1 červená paprika
  • 4 lžíce rozinek
  • pytlík (černých) oliv
  • 1 ledový salát

Kuřecí prsa omyjeme, osušíme, nakrájíme na nudličky, osolíme a promícháme s kari kořením. V pánvi zpěníme na oleji nadrobno pokrájenou cibulku, přidáme maso a opečeme ho ze všech stran. Salátové listy omyjeme a osušíme. Kuskus připravíme podle návodu na obalu a promícháme s masovou směsí. Přidáme citronovou kůru a šťávu, na kousky nakrájenou červenou papriku, omyté a předem namočené rozinky, olivy, sůl, mletý pepř a salát natrhaný na kousky.

Je to všechno velice rychlé, velice prosté a velice dobré :-). Nikdy by mě nenapadlo, jak skvěle můžou rozinky chuťově ladit s kuskusem. Rázem povýšily celé jídlo na prvotřídní mňamku. Jestli jste tuto nezvyklou kombinaci ještě nikdy nejedli, doporučuju vyzkoušet ;-)!

Čočkovo – kokosová polévka

Přiznávám na rovinu, že luštěninám se odmalička vyhýbám jako čert kříži. Můžete mi stokrát vykládat, jak jsou zdravé a prospěšné, ale pro mě je to prostě FUJ. Kdoví, jaké podivné hnutí mysli mě přimělo ke koupi pytlíku červené čočky. Asi že jsem už dlouho neexperimentovala :D. Červenou čočku jsem dosud ještě nikdy nejedla, a protože jsem vám tu na blogu slibovala příval zdravých receptů (a protože se teď opravdu snažím vařit zdravě, se spoustou zeleniny), pustila jsem se do přípravy této exoticky vyhlížející polévky. Pokud ji budete chtít vyzkoušet se mnou, přichystejte si:

  • 250g červené čočky
  • 1 cibuli
  • 1 stroužek česneku
  • 4 lžíce olivového oleje
  • 2 lžíce kari koření
  • 1 zeleninový bujon
  • 200ml kokosového mléka
  • kousek pórku
  • sůl, špetku chilli
  • citronovou šťávu

Čočku propláchneme a necháme okapat. Cibuli a česnek nakrájíme nadrobno. Na dvou lžících oleje necháme zesklovatět, vmícháme kari a chvilku prohřejeme. Přimícháme čočku a zalijeme vodou a kokosovým mlékem, z nějž si stranou necháme 4 lžíce. Přidáme bujon a vaříme asi 25 minut. Mezitím si omyjeme a na plátky nakrájíme pórek. Polévku ochutíme solí, chilli a citronovou šťávou a rozdělíme do talířů. Posypeme pórkem, ozdobíme trochou chilli a kari a zastříkneme zbytkem kokosového mléka.

Co říkáte na neoblíbenou luštěninu v exotickém hávu? Musím přiznat, že polévka byla opravdu dobrá a jedná se pravděpodobně o jedinou formu čočky, kterou jsem schopná pozřít :-).

Nákyp s růžičkovou kapustou

Dnes opět potěším příznivce zapékaných variací (mám dojem, že poslední dobou pořád jen zapékám – ale když ono je to tak krásně jednoduché!). Růžičková kapusta není v mojí kuchyni příliš běžnou surovinou a dalo mi docela zabrat, než jsem ji sehnala v obchodě – a to ještě pouze mraženou. Pátrání se ale vyplatilo :-).

  • 1,5 kg růžičkové kapusty
  • sůl, pepř
  • 1 stroužek česneku
  • 200 ml smetany na vaření
  • kelímek zakysané smetany
  • 3 vejce
  • 100 g strouhaného sýra
  • muškátový oříšek
  • 10 dkg anglické slaniny
  • 40 g vlašských ořechů
  • máslo na vymazání formy

Troubu rozehřejeme na 180°C. Formu na zapékání vymažeme máslem. Kapustu omyjeme, očistíme, případně rozpůlíme. V osolené vroucí vodě 8-10 minut vaříme skoro doměkka. Slijeme vodu a uvařenou kapustu naskládáme do formy. Oloupeme česnek, najemno nasekáme a smícháme se smetanou, zakysanou smetanou, vajíčky a polovinou sýra. Ochutíme solí, pepřem a muškátovým oříškem. Hotovou smetanovou směsí zalijeme kapustu a ozdobíme proužky anglické slaniny a nahrubo nasekanými ořechy (já použila mandle). Zasypeme zbytkem sýra a pečeme zhruba 25 minut.

Tipy navíc: Do nákypu jsem přidala také předvařené na kolečka pokrájené brambory. Použít se dají i plátky cukety a nakrájený pórek. Zeleninu doporučuju okořenit např. tymiánem nebo grilovacím kořením – nákyp tak získá mnohem lepší chuť :-)!

Knižní tipy na leden

Projekt Hrdinou už pomalu míří do finiše, a tak teď blog bohužel dost zanedbávám. Kupí se mi tu spoustu článků i nápadů, ale nestíhám je zpracovávat. O čtenářské postřehy vás ovšem nechci ochudit, a tak je opět spojím do jednoho delšího příspěvku. Jaké knížky se mi tedy v lednu povalovaly po nočním stolku?

Maria Nurowská – Setkání v Paříži

Maria Nurowská patří v současnosti k nejoblíbenějším a nejpřekládanějším polským spisovatelkám. Její román Setkání v Paříži vypráví o Julii, profesorce literatury žijící ve Varšavě, která se rozhodne přijmout nabídku přednášet studentům polonistiky na Sorbonně. V hotelu, kde se ubytuje, se seznámí s mladým ruským historikem Alexandrem. Příběh by se mohl vyvíjet jako klasická lovestory; mezi hlavními hrdiny je však nezanedbatelný věkový rozdíl a ten není zdaleka jedinou věcí, která ty dva od sebe vzdaluje.

„Kdybys odešla, už bych navždycky zůstal sám.“

Román je místy docela dojemný, zejména v pasážích líčících Juliino tragické dětství. V těch chvílích se čtenáři doslova chce tu malou holčičku obejmout a ukonejšit. Celkově knížka působí spíše pochmurným dojmem a určitě nevyvolá očekávání, že by mohla skončit happy endem. Zda je to mylná představa, to samozřejmě nebudu prozrazovat :-). Přestože kulisy příběhu nehrají tu nejdůležitější roli, jsem ráda, že jsem Paříž navštívila a mohla se tak při čtení procházet ve vzpomínkách některými místy společně s hrdiny. Celkově musím říct, že Setkání v Paříži se mi opravdu líbilo. Nejedná se o hloupý román, má zajímavý příběh i svou hloubku a občas pro mě bylo opravdu těžké odtrhnout se od čtení. Vzhledem k tomu, že jsem si však knížku četla zásadně před spaním, párkrát mě zkrátka přemohla únava :-).

Ben Mezrich – Miliardáři z Facebooku

Ať chceme či ne, Facebook se stal fenoménem naší generace. Nejednalo se přitom o nijak revoluční nápad (Zuckerberg mi to odpusť 😎 !) – kdo neměl profil na Lide.cz, ať hodí kamenem. A přiznejme si to na rovinu – všichni jsme tomu dříve či později podlehli. Řekla bych, že dnes už je to všeobecné šílenství díkybohu pryč, ale přesto – jaké stránky načítáte jako jedny z prvních, když zapínáte počítač? Číst si příběh o prapočátcích nejslavnější sociální sítě na světě je bezmála stejně vzrušující, jako procházet se v Bostonu místy, kde se celá ta myšlenka před nějakými deseti lety zrodila.

Ben Mezrich vypráví dramatický příběh, na jehož začátku stálo přátelství dvou outsiderů a na konci Facebook, který obletěl celý svět jako virus. Jak autor knihy trefně poznamenal – Facebook měl lidi spojovat, ale jeho úspěch nakonec oba dva zakladatele nenávratně rozdělil. Na závěr snad už jen dodám, že Ben Mezrich je absolventem Harvardu a má na svém kontě zhruba desítku knih. Jeho Miliardáři z Facebooku se stali literární předlohou pro film The Social Network, který je také velmi povedený. Pokud se vám nechce číst a přesto by Vás příběh Facebooku zajímal, je tento film určitě skvělou alternativou.

Tereza Boučková – Rok kohouta

Posledním knižním tipem, který vám dnes představím, je poměrně slavný román Terezy Boučkové, která je známá především jako dcera spisovatele a disidenta Pavla Kohouta, nicméně doteď jsem netušila, že taky skvěle píše. Před pár lety jsem viděla film Smradi, ke kterému vytvořila scénář, takže jakousi zkušenost, byť ne přímo čtenářskou, přece jen mám. Co pro mě ovšem bylo novinkou je fakt, že její tvorba je z velké části založena na osobních zkušenostech s výchovou dvou adoptivních synů romského původu. V tomto směru je Rok kohouta autobiografickou výpovědí ženy, která je zničená z toho, že se jí rodina, největší hodnota, kterou roky budovala, rozpadá pod rukama a ona tomu nemůže zabránit. Román je čtivý, upřímný a sugestivní. Čtenář se snadno vžije do role vypravěčky a všechny pády, bezmoc i sebetrýznící myšlenky prožívá spolu s ní. Při tom všem však příběh nepůsobí jako tragédie – autorka si zachovává jakýsi nadhled a sebeironii, díky níž má v románu své místo i humor, byť někdy trochu drsný.

Osobně hodnotím Rok kohouta jako jednu z nejlepších knih za poslední dobu a Tereza Boučková je pro mě ohromným literárním objevem. Určitě se pokusím sehnat i její starší prózy. Pokud by Vás zajímal její životní příběh, doporučuji shlédnout 13. komnatu na ČT1.

A co vy, máte pro mě nějaké tipy na zajímavé knížky? Ne že bych zrovna neměla co dělat, ale… 😀

Prosincové kosmetické vychytávky

…aneb malá dávka kosmetické inspirace do nového roku 🙂

Antibakteriální gel, Balea neboli moje malá nezbytnost, tentokrát od značky Balea. Likviduje 99% bakterií, nevysušuje ruce a vůně je příjemná. Popravdě jsem si na nošení této maličkosti všude s sebou tak zvykla, že jsem nesvá, když ji náhodou u sebe nemám :).

Malinový krém na ruce s Panthenolem, Balea
Všechny mé díky patří člověku, který vymyslel toto báječné pumpičkové balení krému na ruce! (Ehm, tak trochu si myslím, že to musela být žena, která půlku svého života strávila s rukama ponořenýma do kuchyňského dřezu.) Tento výrobek si prostě žádá místo na kuchyňské lince hnedka vedle Jaru. Ráchání ve vodě asi žádným rukám moc nesvědčí a já jsem si opravdu zvykla si po každém umývání nádobí ruce namazat. Příjde mi, že to skutečně pomáhá a od té doby už je nemám tolik vysušené jako dřív. Bohužel se ale krémy na ruce v pumpičkových baleních téměř neprodávají :(, aspoň já na ně narážím jen velmi zřídka. Přitom na domácí použití jsou ideální – nemusíte se obtěžovat s otevíráním a šroubováním víčka, což je s čerstvě namazanýma rukama stejně někdy skoro nemožné. Za balení tedy dávám jedničku s hvězdičkou. A co obsah? K němu už bych měla jisté výhrady – krém je poměrně řídký, takže hydratace není zas tak velká, jak bych si přála, ale na doma mi to stačí. Na druhou stranu je fajn, že se rychle vstřebává a nemám po něm ruce dlouho mastné. Voní krásně po malinách, a přestože tyhle sladké vůně úplně nemusím, tuto jsem si rychle oblíbila. Bohužel se jedná o Balea limitovanou edici, takže v drogeriích už tento krém nejspíš neseženete, nicméně při poslední návštěvě DMka jsem si všimla, že prodávají v pumpičkovém balení nějakou novou vůni, takže po dopotřebování tohoto krému ji určitě vyzkouším.

Regenerační tělové mléko, Dermacol aneb úlovek z Tesca za dvacku ;-)! Jedná se o regenerační mléko s bambuckým máslem a vitamínem E. Slibuje vyživení, zklidnění, navrácení pružnosti pokožce a ochranu před volnými radikály. Popravdě, za ty peníze mi bylo dost jedno, co vlastně slibuje :D. Nějak mi nepřijde, že by s mou pokožkou tento výrobek udělal jakékoliv zázraky, ale to jsem ani nečekala. Naprosto stěžejní je pro mě jeho vůně, která je jedním slovem geniální. Voní totiž přesně jako citronové řezy, které peče moje teta! Věřte mi, že kdybyste je ochutnali, také byste chtěli takhle vonět O:-)… Hydratace je spíše sporadická, takže na zimu bych ho asi příliš nedoporučila. Líbí se mi ale malé praktické balení, které je ideální na cesty.

Deo roll-on, Balea MED
Z tohoto deodorantu mám tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu je fajn, že neobsahuje hlinité soli, kterými jsou jiné podobné výrobky nadupány a o jejichž zdraví škodlivosti se spekuluje. Má neutrální pH,takže je vhodný i pro citlivou pokožku a také se dá použít hned po holení. Vůně je nevtíravá a neutrální, což mi u deodorantů také vyhovuje. Ihned po použití se můžu oblékat, aniž bych si zašpinila oblečení – to je všechno hrozně hezké. Na druhou stranu se mi ale zdá, že v těch „vypjatějších“ chvílích tak úplně dobře neúčinkuje. Doporučila bych ho tedy asi jen teď na zimu, kdy se člověk tolik nepotí, protože v létě by mi určitě nestačil.

Regenerační denní krém s extraktem z divoké růže a slunečnicovým olejem pro suchou pleť, Alverde
Tento denní krém od přírodní kosmetické značky Alverde jsem už kdysi v minulosti používala a rozhodla jsem se k němu vrátit. Jedním z důvodů, proč jsem si ho tak oblíbila, je samozřejmě přírodní složení a nádherná vůně, která mi připomíná růžový olejíček do aromalampy. Krém je velice lehký, stačí ho jen docela malinko a dobře se roztírá i vstřebává. Pleť ani trochu nezmastí, ale přitom obstojně hydratuje. Na zimu by ale mohl být pro někoho nedostačující. Já osobně ho do mrazu občas vyměním za hutnější a výživnější Lux (viz. listopadová DROGa) nebo klasickou modrou Niveu. Je ideální i jako podklad pod make-up. Praktické a hygienické balení už je jen příjemný bonus :).

Silvestr v Ostravě

Vítám svou malou hrstku věrných čtenářů v novém roce s třináctkou na konci :-)! Věřím, že jste všichni přežili silvestrovské oslavy a vykročili vstříc novým a lepším zítřkům. Letošní Vánoce pro mě byly poněkud netradiční a poprvé po pěti letech jsem je nestrávila ve stresu z nadcházejícího zkouškového. Také tento Silvestr porušil několikaletou tradici – prožili jsme ho totiž nečekaně v Ostravě. Navštívili jsme zoologickou zahradu, vydrápali se na haldu a koukali na západ slunce nad městem, viděli stadion Baníku i Stodolní ulici, zpívali karaoke, hráli hry a smáli se Pedofilovi :D… Koneckonců – posuďte sami :D.

Myslím, že to bylo báječné rozloučení se starým rokem, který přinesl mnoho dobrého. Přinesl mi rozhodně víc, než jsem čekala. Kéž by byl i rok 2013 rokem správných rozhodnutí, každodenních radostí a šťastných náhod :-)…