V Nízkých Tatrách

S menším zpožděním přináším rychlý report o tom, jak jsme se měli v Tatrách. Již tradičně obrázkovou formou, neb fotky poví víc než tisíc slov :D…

V_nizkych_tatrach_1

Bydleli jsme v malé vesničce s názvem Pavčina Lehota – coby kamenem od Liptovského Mikuláše. Což o to, krajinka pěkná, ale jinak to byla pěkná díra s jediným obchodem, který byl ještě ke všemu v době našeho pobytu z důvodu dovolené zavřený :D. Největší zdejší atrakcí se pro nás stala rozkošná dřevěná rozhledna, kde jsme dokonce i našli kešku! A ten výhled stál samozřejmě zato.

V_nizkych_tatrach_3

Co by to bylo za výpravu na Slovensko, kdybychom aspoň jednou neochutnali halušky O:-)!!!

V_nizkych_tatrach_2

Po večerech jsme se bavili rozličnými způsoby – osobně vyhlašuju za nejlepší atrakci proslulé pexeso s Kájou Gottem aneb kdo najde dvojici, musí zapět příslušnou písničku :D. Na tuto disciplínu je potřeba odhadnout správnou hladinku alkoholu – aby odpadnul stud zpívat, ale zároveň zůstala dostatečně bystrá mysl na hledání dvojic.

V_nizkych_tatrach_4

Jeden Péťa našel Liptovského Mikuláše a druhý zase smajlíka v paprice :D. Všichni společně jsme pak skypovali Míšovi do Paříže. Taky jsme točili vlastní verzi Harlem shaku, ale to asi nechcete vidět 😀 …

V_nizkych_tatrach_5

Byli jsme taky s Péťou K. na výletě v Jeskyni svobody, ale fotky mám jen z mobilu. Zavzpomínala jsem i na staré dobré středoškolské časy, kdy jsme se do Lipťáku jezdili družit se sborem v rámci přátelství našich gymnázií. A to je tak nějak vše, co si teď povzpomínám. Zbývá už jen dodat, že počasí bylo parádní a tato akce se připojila k houfu milých vzpomínek na Tatry, které jsem za těch několik let nastřádala :-).

J.R.R. Tolkien – Pán prstenů: Společenstvo prstenu

Pán prstenů je fenoménem, kterému jsem dlouho úspěšně odolávala. Až jsem jednoho hezkého jarního dne (bylo to tak před rokem, stydím se) dostala jeden výtisk od Terezky – aby mi s ním lépe utíkalo studium na státnice. Jak už to tak bývá, do knížky jsem se začetla teprve v létě po státnicích. Pak zase nějaký čas ležela ladem a vzpomněla jsem si na ni až na podzim. Dobrou půlku knížky jsem přelouskala ve vlaku na cestě za našim ostravským „hrdinou“. Na zpáteční cestě jsem prožívala muka, jestli Gandalf přežije nebo ne :D! Pak přišly Vánoce a já na Pána prstenů opět zapomněla. Až teď jsem měla přes týden v KM trochu víc času a konečně se mi podařilo prokousat se až na poslední stránku. Tak taková já jsem čtenářka!

j_r_r_tolkien_spolecenstvo-prstenu

Z knížky mám trochu rozporuplné pocity. Sami vidíte, že pro mě bylo obtížné se začíst – hlavně zpočátku mi příběh připadal strašně rozvláčný a pomalu se rozjíždějící. Zkrátka málo akce. Když jsem pak ovšem do děje nějakým způsobem „spadla“, bylo stejně těžké se odtrhnout (pokud nešlo zrovna o nějakou pasáž, kde se nic extra zajímavého nedělo). První díl slavné trilogie mě tedy zatím tak úplně nepřesvědčil, že jsem dělala chybu, když jsem se mu doteď vyhýbala. Ale tak či tak je mi teď líto, že nemám po ruce pokračování a nemůžu se podívat, jak to bude s Frodem, prstenem a spolem dál :D…

Kathy Letteová – Jak zabít manžela (a další šikovné tipy pro domácnost)

„Všichni manželé si myslí, že jsou bohové. Jen kdyby jejich partnerky nebyly ateistky…“

Pokud nechcete vyděsit svého muže, raději si tuto knihu nepokládejte příliš okatě na noční stolek. Alespoň můj milý se na ni tvářil dost podezřívavě :D… A to docela oprávněně, protože tento román si přímo libuje v drsném černém humoru, jízlivostech a narážkách na muže. Nutno říct, že je to ale děsná prča a u některých hlášek budete přímo brečet smíchy :D! Vypravěčkou příběhu je uštvaná pracující matka Cassie a hlavním tématem jsou samozřejmě milostné trable její a jejích dvou kamarádek. Postranní zápletku pak představuje příběh Cassiiny přítelkyně Jazz, která je obviněna z vraždy svého manžela. Řekla bych, že knížku nejvíc ocení žena po čtyřicítce – pro nás mladší ročníky nicméně může být jakýmsi varováním, do jakých situací bychom se nikdy nechtěly dostat 8-). A jestli Jazz skutečně zabila svého muže? Hmm, myslím, že to nebudu prozrazovat… Na závěr k pobavení jeden citát pro nás knihomoly :D.

„Chlapi jsou jako knihy. Je jich taková spousta a času je tak hrozně málo!“

kathy_letteová_jak-zabit-manzela

P.S. Boucháme šampáňo a slavíme jubilejní třístý příspěvek na tomto blogu 🙂 !!!

Únorové kosmetické vychytávky

Tento měsíc bude možná úlovková rubrika trošku fádní. Ale plyne z ní i jisté poučení. Asi se vykašlu na drogérie a začnu nakupovat kosmetiku v Lídlu :D…

Noční krém Q10, Cien
O kosmetice značky Cien už se toho hodně namluvilo a dá se říct, že především v tom dobrém slova smyslu. Některé výrobky byly kladně oceněny časopisem dTest a obecně se dá říct, že se jedná o ten případ, kdy za málo peněz pořídíte hodně muziky. Pleťový krém je ale přecejen dost specifický výrobek a tady se přešlapy neodpouští. V našem nejbližším Lídlu není kosmetický sortiment příliš široký a noční krém se v nabídce vyskytuje jen občas. Já měla zrovna štěstí a podařilo se mi jej ulovit. Cena je cca pade – luxus. Tento noční krém je určen pro všechny typy pleti. Liftan Intensive komplex s Q10 a kyselinou hyaluronovou podporuje přirozenou ochranu kožních buněk, redukuje hloubku vrásek a při pravidelném používání zamezuje tvoření nových vrásek. Co si budem povídat, už nejsme nejmladší a krém proti vráskám přestává být od věci :D. Docela mě překvapilo, že balení není z plastu, ale pěkně bytelné skleněné. Co se týče konzistence výrobku, čekala bych na noc něco hutnějšího. Ne že by krém nebyl dost hydratační, ale poslední dobou jsem si zvykla na mastnější krémy a tento mi připadá takový lehoučký. Určitě bych to ale neviděla jako jeho mínus. Vůni hodnotím spíš neutrálně – není nijak zajímavá, ale ani odpuzující :-). Krém bych určitě bez váhání doporučila nebýt jediné věci – občas mě po jeho nanesení lehce pálí pleť. Jedná se opravdu jen o chvilkový pocit, který vymizí, jakmile se krém vsákne. Nezpůsobuje mi žádnou alergickou reakci, ale evidentně na něm mé pleti něco nesedí, takže až ho dopotřebuji, podruhé už po něm raději nesáhnu.

Antiperspirant, Cien
Musím říct, že v tomto případě značka Cien příjemně překvapila. Očekávala jsem od tohoto výrobku něco na úrovni kuličky značky Balea, která, jak jste se mohli dočíst v jednom ze starších článků, mi přišla svými účinky dost tragická. Nakonec jsem ale byla překvapená, jak příjemně tento antiperspirant voní (obsahuje extrakt z aloe vera, ale vůně je spíš citrusová) a jak si zároveň s přehledem poradí s pocením. Balea se vážně může jít zahrabat! Navíc i cena je úplně bezkonkurenční a balení skladné a ideální na cesty. Od titulu „věrný parťák do každé situace“ ho dělí jediný fakt – občas dělá bílé šmouhy na oblečení. S trochou opatrnosti při oblékání se mu to ale snad dá odpustit.

Heřmánkové čistící ubrousky, Frotto
Tento měsíc mě na cestách doprovázely tyto vlhčené ubrousky, které jsem ulovila za směšnou cenu deset káčé – opět v Lídlu. Líbilo se mi na nich hlavně úsporné balení – jen o malinko větší, než běžný balíček papírových kapesníků. Ubrousky jsou samy o sobě také docela malinké, ale na očištění obličeje či rukou to bohatě stačí. I s odlíčením si vždy v pohodě poradily. Přestože jsou ubrousky tenké, netrhají se. Co mi na nich trochu vadilo byla poměrně silná heřmánková parfemace, bez které bych se obešla, ale nakonec jsem si zvykla. A malé plus na závěr: neobsahují alkohol.

Pleťová voda na citlivou pleť, Synergen je průměrným neutrálním výrobkem, který jsem si pořídila na dočištění pleti, až se zase budu vyskytovat v KM. Voda má na první pohled poměrně příjemnou, sladkou ovocnou vůni, kterou při druhém přičichnutí silně přebije alkohol, což u výrobku, který je určený pro citlivou pleť, moc nechápu. Nemluvě o tom, že na obale se hrdě hlásá, že pleťová voda alkohol neobsahuje 8-). Moje zkušenost je taková, že voda poměrně dost vysušuje pokožku, ale přitom se nedá říct, že by ji i vyčistila. Skoro mi připadá, že obyč voda z kohoutku by posloužila líp. Negativní dojem trochu zachraňuje malé, praktické a poměrně pevné balení… navíc sympaticky růžové :D. Výrobek bych tedy doporučila asi jen na příležitostnou péči nebo na cesty – kvůli skladnému balení. Osobně se ale příště v drogerii poohlédnu po něčem jiném.

Šampon pro mastící se vlasy, Garnier
Po posledním šamponovém přešlapu značky Balea jsem zvolila „věhlasnější“ Garnier. Mám-li jej ohodnotit jednou větou: Nenadchne, ale ani neurazí. Výrobek obsahuje výtažek z kaolinu a citrusu a má lehké gelové složení, které by nemělo zatěžovat vlasy. Neobsahuje silikony ani parabeny (alespoň se to slibuje na obale ;-)). Voní lehce po citrusech, ale že bych z toho omdlívala blahem, tak to ani ne :-). Každopádně svou funkci plní výborně – dobře pění a vlasy mám po něm krásně čisté a hlavně už se mi vůbec nemastí.

unorove_kosmeticke_vychytavky_5

Jarní knižní tipy

Březen – za kamna vlezem. A budem si tam číst, co vy na to :-)?

Robin S. Sharma – Mudrc, surfař a byznysmenka

Tak jsem zase zatoužila po troše toho životního optimismu a pozitivní filosofie. V této knize se vám dostane obojího – někdy až příliš plnými doušky. Když se na to všechno ale nedíváte tak úplně nekriticky, je možné si z příběhu něco málo odnést. Přestože děj je zcela nepodstatný, alespoň trochu jej nastíním. Jack Valentino jen zázrakem přežije vážnou dopravní nehodu. V nemocnici, kde se zotavuje, se setkává se svým otcem, který jej v dětství opustil. Otec mu zprostředkuje setkání se třemi osobami, jakýmisi „vůdci“, kteří by Jackovi měli pomoct naučit ho žít tak, aby jeho život byl šťastnější a naplněnější.

„Nakupování většího počtu knih, než člověk dokáže přečíst, není ničím menším než vzepnutím duše k nekonečnu, a tato vášeň je tím jediným, co nás povyšuje nad zvěř, která hyne.“ ( A. Edward Norton)

Dá se říct, že se (tak, jako tomu u těchto typů knížek často bývá) opět nejedná o žádné veliké a objevné myšlenky. To ale samozřejmě neznamená, že vám Mudrc, surfař a byznysmenka nemá co nabídnout. Nemusíte se vším souhlasit, ale nad spoustou teorií se dá minimálně zamyslet. Pokud se trochu zajímáte o osobní management (aneb instantní návod na život, jak náš oblíbený právnický předmět kdysi pojmenoval Peca 8-)), tato knížka určitě stojí za přečtení ;-). Myslím, že následující úryvek skrývá mnoho pravdy…

„Ale co je to vlastně úspěch? Podle mě je úspěch jen a jen to, když žijeme svůj život podle vlastní pravdy a podle vlastních zásad. Úspěch znamená vyznávat hodnoty, které promlouvají k tomu nejlepšímu v nás bez ohledu na vnější tlak společnosti. Úspěch znamená žít svůj život jako tvořivý proces a uvědomovat si, co je pro tebe nejdůležitější – ne to, co je nejdůležitější pro někoho jiného.“

jarni_knizni_tipy_2

Já to doufejme ňák zmáknu

Ke knížce Já to doufejme ňák zmáknu jsem přišla jako slepý k houslím na návštěvě na Plevíně. Protože je knížka takzvaně putovní, mám za úkol poslat ji dál – případní zájemci nechť se mi tedy hlásí v komentářích :-)! Jedná se o sbírku 60 slohových prací neapolských dětí, kterou připravil k vydání jejich učitel Marcello D’Orta. Děti se snaží vypořádat s různými tématy – někdy úsměvně, někdy až s poněkud drsným podtextem reality nejchudšího italského jihu. Každopádně se u jejich vyprávění docela nasmějete – někdy je fajn odložit dospělácké brejle a koukat na svět zase dětskýma očima.

jarni_knizni_tipy_1

Ivan Martin Jirous – Magorova mystická růže

Soubor Magorova mystická růže představuje výběr Jirousových básní z let 1981-1987, v nichž autor vykresluje portréty svých přátel – v drtivé většině vězněných komunistickým režimem. Vím, že to byla těžká doba, ale toto její ztvárnění mě bohužel moc neoslovilo. Na druhou stranu nemám moc čtenářských zkušeností s českým undergroundem, takže do budoucna určitě ještě zkusím nějakou jinou sbírku. Na závěr už jen zbývá dodat, že k seznámení s Jirousovou tvorbou mě motivoval rozhovor s jedním z našich projektových „hrdinů“ – konkrétně s panem učitelem z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. K literárním tipům češtinářů nikdy nezůstávám hluchá :-)…

jarni_knizni_tipy_3

Párky v listovém těstě

Pokud potřebujete nějaký super rychlý a efektní recept na zobání k filmu nebo pro návštěvu, tyhle párečky budou to pravé. Na 1 plech (cca 18 kousků) si přichystejte:

  • 1 balení hotového listového těsta
  • 6 nožiček kuřecích párků
  • vejce
  • sezamová semínka 

Troubu rozehřejeme na 200°C. Plech si vyložíme pečícím papírem. Párky si nakrájíme zhruba na třetiny. Z těsta odkrojíme několik proužků odpovídajících polovině velikosti párečku. Párky pak zabalíme do proužků těsta a spojem je přitlačíme na plech, aby se nám těsto nerozjelo. Potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme semínky sezamu a dáme zapéct, dokud listové těsto nezhnědne (trvá to asi 20-30 minut).

parky_v_listovem_teste

Piškotový dort

Když jsem přemýšlela, jaký dort letos vyrobím Péťovi k svátku, narazila jsem při listování magazínem OnaDnes na tento jednoduchý piškotový recept. Mám vyzkoušeno, že ty nejjednodušší moučníky bývají často také nejchutnější a v tomto případě se to opět potvrdilo. Dort zmizel z formy přímo bleskovou rychlostí :D…

  • 2 zakysané smetany
  • 1 smetanový jogurt
  • 1 vanilkový cukr
  • 6 lžic cukru moučka
  • 1 lžíce kakaa
  • 2 balíčky dětských piškotů
  • 50g hořké čokolády
  • 50g másla

Smetanu a jogurt promícháme s oběma cukry, jednu třetinu oddělíme a přimícháme do ní kakao. Na dno dortové formy položíme vrstvu piškotů a ty pokryjeme polovinou světlé směsi. Vrstvu uhladíme a naskládáme další piškoty. Na ně navrstvíme kakaový krém a zakryjeme opět piškoty. Dort zakončíme vrstvou bílé směsi. Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu s máslem, rozmícháme, necháme trochu zchladnout a ozdobíme dort čokoládovou polevou. Výsledné dílko necháme odležet v chladu – nejlépe přes noc.

piskotovy_dort_1

piskotovy_dort_2

Kuřecí kornouty

Závitek ala KFC Twister se tu už kdysi dávno mezi recepty objevil, ale musím říct, že tato varianta s kukuřičkou a zakysanou smetanou mi chutnala víc, takže to prostě budete muset vyzkoušet a dát mi za pravdu :D!

  • 1 lžíce grilovacího koření
  • 4 kuřecí stehenní řízky
  • 1 lžíce olivového oleje
  • 150g kukuřice
  • 1 červená chilli paprička
  • 1 limetka nebo citron
  • 6 kukuřičných tortill
  • zakysaná smetana a ledový salát k podávání

Kuřecí řízky omejeme, nakrájíme na menší kousky a vetřeme do nich koření. Na pánvi rozpálíme olej, přidáme kousky masa a opékáme, dokud není maso měkké a uvnitř hotové. Mezitím si smícháme sterilovanou kukuřici s nasekanou chilli papričkou a šťávou z jednoho citronu/limetky. Tortilly nahřejeme v troubě, na každou dáme část masa, ochucenou kukuřici, zakysanou smetanu, natrhané kousky ledového salátu a zarolujeme. Můžete si samozřejmě také směs na náplň tortilly smíchat v misce zvlášť, ušetří to práci :-).

kureci_kornouty

DROGa speciál aneb Vyhrála jsem!

Že bych něco vyhrála, to se skutečně nestává příliš často. Popravdě nejsem ani moc soutěživý typ, a tak se soutěží účastním jen málokdy. Tím víc mě překvapilo, že se na mě jednoho pošmourného listopadového dne štěstí přecejen usmálo a paní pošťačka mi přinesla obálku s make-upem a řasenkou značky Gabriella Salvete. A protože tu máme rubriku DROGa, nezůstanete ušetřeni mé recenze :D…

Roztomilý pytlíček s výhrou :-)
Roztomilý pytlíček s výhrou 🙂

Co si budeme povídat – značka Gabriella Salvete pro mě dosud byla synonymem pro lacinou a ne příliš kvalitní dekorativní kosmetiku, jejíž stojan jsem v drogeriích většinou bez zájmu obcházela. Nečekala jsem tedy od jejích produktů žádný velký zázrak. Na druhou stranu nový make-up jsem potřebovala jako sůl, protože ten od Rimmelu, který jste mohli zaznamenat v záříjové DROZe, mi přestal barevně vyhovovat a i po všech dalších stránkách byl děsnej. Dá se tedy říci, že jakýkoliv jiný make-up, který ho zastoupí, ve mně vyvolá nadšení, pokud mi barevně sedne a nebude flekatět a oxidovat na obličeji. V těchto dvou bodech mě nový hydratační make-up Gabriella Salvete (odstín 01 Ivory Warm) nezklamal. Odstín je jako dělaný pro všechny bledule a krásně splynul s mou průsvitnou pletí. Na můj vkus má make-up dost tekutou konzistenci, což samozřejmě znamená, že nemůže poskytnout stoprocentní krytí všech nedostatků. To je asi jediná věc, která mě na něm trochu mrzí – bez korektoru to prostě není ono. Na druhou stranu zas tak úplně špatné to krytí není. Pleť alespoň vypadá krásně přirozeně a ne jako maska. Jak moc je make-up hydratační, to nedokážu posoudit, ale určitě potvrdím, že suchá místa na pleti nezvýrazňuje. Další věc, které jsem se celkem obávala, byla výdrž make-upu na tváři. S tím si ale poradí pudr. Mám takové tušení, že bez něj by to nebyla žádná sláva. Na závěr jen dodám, že make-up obsahuje vysoký podíl vody, a proto je potřeba balení před použitím protřepat. Balení samo o sobě není špatné, ale já osobně mám radši make-upy s pumpičkou, z které se mi lépe dávkuje požadované množství. Tak či tak ale musím říct, že pro mě byl tento výrobek příjemným překvapením a kdybych si ho koupila sama, určitě bych nelitovala.

Hydratační make-up
Hydratační make-up

Asi jste si všimli, že řasenka je kosmetickým produktem, který se v mých DROGa příspěvcích vůbec neobjevuje. Jednoduše proto, že mám své přírodní řasy ráda a přijdou mi hezké i bez zkrášlování, takže řasenku už roky nepoužívám. Když jsem ale na tuto slyšela tolik chvály, rozhodla jsem se, že ji přecejen otestuji.

Diamantová řasenka
Diamantová řasenka

Řasenka Diamante mi připadá docela fajn, i když z mého pohledu neprovádí s mými řasami nějakou razantní změnu. Výsledek působí velmi přirozeně. Pár lidí z mého okolí si ale všimlo, že „mám dnes nějaké pěkné oči“ :D. Řasenka by totiž měla obsahovat diamantový prach, který rozzáří váš pohled :D. Asymetrický gumový kartáček mi naprosto vyhovuje – přijde mi, že díky němu se dají řasy lépe rozčesat a nevytváří se na nich žmolky. Osobně využívám spíš tu kratší část kartáčku, která řasy prodlouží až do nebes. Zahustit je moc nepotřebuji a bojím se, že bych si je slepila, protože tím, jak řasenku normálně nepoužívám, nemám v tom moc cvik a mohla by to být spíš kontraproduktivní snaha :D. Výdrž hodnotím kladně, i když jsem ji zatím nikdy netestovala v náročnějších podmínkách. Četla jsem, že s vlhkým počasím se tahle řasenka moc nekamarádí.

Vzhledem k tomu, jak jsem na řasenky nenáročná a celkově na tomto poli laikem, asi vám moje recenze moc nepomůže :D. Každopádně vím, že hodně lidí si ji chválilo a že jim za tu cenu (asi 150? – nevím jistě) přišla dobrá. Vypadá to tedy, že značka Gabriela Sallvete jde s úrovní produktů nahoru a možná si přecejen zaslouží o trochu více pozornosti.

Combo Reného Šindelky, 7.2.2013, Brno

„Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem,
dobrou noc, má milá, chci ti dát.“

Minulý čtvrtek jsme se zase po delší době rozhodli vyrazit za kulturou. Peťka mi dala tip na jazzový večer v kavárně Trojka, kde bude hrát Combo Reného Šindelky, a protože jsem už nějaký kulturní oddech potřebovala jako sůl, rozhodla jsem se připojit.

Překvapením večera pro mě bylo to, když mi Peťka řekla, že s Combem normálně bubnuje Ori, ale dnes večer zrovna nemohl, protože je s kapelou na šňůře. S ním je to prý ještě mnohem lepší, což je skvělá zpráva, protože já byla ohromně nadšená i tak!

Kapela nás svým repertoárem i vzezřením přenesla někam do swingových časů třicátých let. A my se nechali unášet velice ochotně :-). Hlas charismatické zpěvačka Genevieve Dubské a spousta osvědčených hitů včetně Fever nebo Route 66 nás příjemně provedly celým večerem. O dokonalou romantickou tečku na závěr se pak postaraly Kainarovy verše.

Pro ty, kteří se neúčastnili, přináším alespoň malou ochutnávku.

A něco na dobrou noc :)…