Jana – 45. stránka – Blog Janie Milíčové

(Ne)kulturní květen

Trochu opožděně přináším článek o tom, co přinesl květen na poli kulturním i jiném…

Museli jsme oželet komorní atmosféru Artu a vydali se nakonec na Šmejdy do Palace Cinema. Dokument byl opravdu zajímavý, i když mnoho z něj už bylo v médiích prozrazeno. Přesto mě překvapil některými momenty a dojal svým závěrem. Doporučuju!
Když letošní jaro ještě bylo jarem, vyrazili jsme s guru Péťou a několika dalšími jogíny na první jógu v přírodě. Cvičili jsme v trávě na paloučku na Červeném kopci a bylo to prostě báječné :-)!
Navštívila jsem startupovou soutěž Star Cube Show. Letošní projekty mě úplně neokouzlily, zato si mě získal štědrý raut plný výborných jednohubek a chlebíčků… nojo, jsem barbar :D!
Ani letos jsme si nemohli nechat ujít brněnskou muzejní noc. Tentokrát jsme se vydali do Muzea romské kultury. Expozice je skutečně velice zajímavá a určitě stojí za vidění. Nezapomenutelným se stal i zdejší interaktivní koutek, ve kterém jsme se mohli „nahastrošit“ do různých stylových modelů a udělat si foto :-).

Jako druhou a zároveň poslední štaci večera, jsme zvolili Špilberk. Podařilo se nám chytnout na České speciální bus, takže jsme se do kopce nemuseli trmácet pěšky. Na nádvoří samozřejmě fronta jak na banány. Rozhodli jsme se ale, že počkáme. Na Špilberku je toho k vidění strašně moc, takže jsme to jen tak v rychlosti prolítli. Příští rok bych se na Špilas určitě ráda vrátila a prošla si to důkladněji. Stihli jsme ale vyšplhat na věž a pokochat se výhledem na noční osvícené Brno a poslechnout si vystoupení kapely dudáků na nádvoří. Letošní program hodnotím velmi kladně :-)!

Když jsme šli v pátek vyzvednout do Kasa.cz kafe, čirou náhodou jsme narazili na koncert Davida Kollera. (Nejspíš u příležitosti otevření nějakého z těch nových výškáčů na Heršpické. Museli mu asi hodně zaplatit, aby hrál pro tak malý publikum :D…) Samozřejmě jsme se přišli podívat blíž, abychom zjistili, jestli je to vážně Koller nebo nějaký revival. Ale byl to pravý Koller, a protože uzavřený areál byl ohraničený jenom nízkými zábranami, viděla jsem legendu naší rockové scény poprvé na vlastní oči. A slyšela naživo Šrouby do hlavy ;-)!

A dále…?

Konečně nám přišly skříňky a stolek do obýváku a máme si kam odkládat hrnek s kafem :D!
Pustila jsem se do plánování letošní dovolené a čtení cestopisů 🙂
Odhalila jsem pozitiva i slabé stránky své nové práce a už mi zbývá jen poslední měsíc na rozmyšlenou, jestli zůstat nebo hledat štěstí jinde.

Jak jste se měli v květnu vy?

Lososový balíček se špenátem a rukolou

Dnešní recept pochází z poměrně nového českého magazínu S chutí o jídle, který jsem dostala ve Student Agency. S rukolou jsem dosud na talíři mnoho zkušeností neposbírala, takže to byl opět takový hokus pokus. Salát mě překvapil poměrně hořkou, ale zajímavou chutí. Rukola má navíc protirakovinné a detoxikační účinky, působí proti únavě a posiluje prý také imunitu. Takže šup s ní na talíř O:-)!

balíček hotového listového těsta
1 středně velký filet z lososa
250g mascarpone (neměla jsem, použila jsem ricottu)
180g špenátu (nejlépe čerstvého)
180g rukoly
sůl a pepř
1 vejce na potření

Troubu předehřejeme na 200°C. Jeden plát listového těsta položíme na plech vyložený pečícím papírem. Lososa necháme lehce rozmrznout, osolíme jej a opepříme. Ricottu rozmixujeme se špěnátem a rukolou – ale ne zcela do hladka. Lososa položíme na těsto, navršíme na něj rozmixovanou hmotu, zakryjeme druhým plátem listového těsta, okraje spojíme s okraji horního plátu a zahneme je dolů. Vzniklý balíček potřeme vejcem, propícháme vidličkou (já jej ještě lehce posypala sezamovými semínky) a dáme péct cca na 30 minut.

Podávala jsem s bramborovou kaší a zbytkem čerstvé rukoly.

Květnová spotřeba

Během května jsem se v drogeriích párkrát rozšoupla :D. Musím ovšem říct, že jsem měla i štěstí na super výhodné akce, které nešlo minout bez povšimnutí. A občas jsem si prostě jen potřebovala udělat radost :-). Dnes to však (bohužel) bude o výrobcích spotřebovaných, kterých se mi tento měsíc sešlo jen pár.

Hydratační tělové mléko, Garnier jsem dostala od mamky a je určeno pro „velmi dehydratovanou pokožku“. Má příjemnou lehce nasládlou vůni. Díky gelovité konzistenci se velice dobře roztírá a rychle vsakuje – na kůži po něm ale zůstává trošku ulepený pocit. Mně osobně to zas tak moc nevadí, protože na druhou stranu mléko zase báječně hydratuje. Pokožka je po namazání heboučká a jemná a tento efekt přetrvá poměrně dlouho. Mléko slibuje hydrataci po 24 hodin, což můžu potvrdit. Výrobek obsahuje 5% hydro – urea, unikátní hydratační látku, která váže vodu v pokožce. Snad jedinou výhradu mám k obalu. Je to problém všech tělových mlék od Garnieru – možná ta flaštička hezky vypadá v koupelně, ale výrobek se z ní dostává mimořádně blbě. Přestože je obal ještě z poloviny plný, musíte při vymačkávání mléka z tuby vyvinout značné úsilí. Víčko je navíc kulaté, takže nemůžete flaštičku ani postavit vzhůru nohama. To je velký nedostatek, za který ode mě Garnier dostává mínusový bod :(.

Dětský krém, Babydream
Nejedná se tak úplně o mou spotřebu – krém jsem si dovezla do KM a mamka mi na něj potají chodila :D!!! Nicméně předtím jsem ho docela dlouho používala i já a byla jsem s ním opravdu spokojená, takže ji docela chápu :D. Krém je určený na dětskou pokožku, kterou by měl ochraňovat před nepřízní počasí (chladem, větrem a vlhkostí). Obsahuje avokádový olej a panthenol a naopak v něm nenajdete žádná barviva, minerální oleje ani konzervační látky. Krém je skutečně velmi hutný a vyživující, takže výsledkem nemůže být nic jiného, než pleť… no jako dětská prdelka :-). Pokud hledáte věrného společníka do chladného počasí, můžu jedině doporučit! Výrobek seženete v Rossmannovi a stojí okolo 30 peněz.

Pleťová voda stahující póry, Amica
Ano, zase tu máme menší retro, minule mi to nestačilo :D. Faktem je, že tyto mini-lahvičky, respektive jejich obsah, se strašně rychle mine. Ale co se dá dělat, když výběr je v Tetě tak chabý a do DMka se mi v KM nikdy nechce, pokud nemám zrovna cestu přes město :(. Co bych řekla k výrobku – je to ztělesněný alkohol :D. Radila bych k pleťové vodě příliš nečichat a obloukem se vyhnout očnímu okolí – pak to bude ok. Pleť vám krásně vyčistí, ale také vysuší, takže namazat se krémem je poté nutnost. Za dodržení těchto kroků není co vodě vytknout, ale složením to asi bude pěkný driják, kterým své pleti nemám chuť příliš často ubližovat. Nicméně na doma do KM dobrý, žejo ;-)…

Vichy vzorečky
Na závěr tu mám malý tip – i když teď už asi trochu s křížkem po funuse. Ještě tak měsíc zpátky probíhala na oficiálních stránkách Vichy akce, při níž jste se mohli zaregistrovat a jít si do partnerské lékárny zdarma vyzvednout toto roztomilé balení s pěti vzorečky pleťových krémů. Balení se mi moc líbí, ale jinak musím říct, že mě značka Vichy nijak neohromuje a všechno, co jsem dosud ve formě vzorečků vyzkoušela, mi přišlo spíš průměrné. Ale třeba máte někdo pozitivnější zkušenost :-).

Květnové počtení

Na nočním stolku se mi za poslední dobu opět nakupilo spoustu čtiva. Čtu teď téměř každý den – někdy se ráno vzbudím už v 7 a dokud mi nezazvoní budík, rochním se v posteli s knížkou. Po delším čase jsem si vypůjčila z knihovny také nějakou naučnou literaturu. Ale o té to dneska nebude…

Caroline Sandersonová – Adele

Poslední dobou jsem si Adele opravdu zamilovala, není tedy divu, že se její jméno objevuje i mezi květnovým počtením. Jako správného fanouška mě zajímal její příběh a to, jak se ke zpěvu dostala nebo co se stalo inspirací pro její písničky. Biografií bych toto poměrně útlé dílko asi nenazvala, ale určitě se z knížky dozvíte hodně informací ze zpěvaččina života, které by vás mohly zajímat. Doufám, že Adele toho na hudebním poli ještě hodně dokáže a bude o ní napsána řada obsáhlejších knih, které si s chutí přečtu :-).

Hana Bořkovcová – Cizí holka

Opět jsem zalovila do dětské knihovničky 😀 – poslední dobou potřebuje můj mozek evidentně hodně odpočívat. Hana Bořkovcová je autorkou celé řady knížek pro děti. Cizí holka je příběhem desetileté Kačky, která se po krátkém pobytu v dětském domově dostává „na zkoušku“ do nové rodiny. Krom této hlavní zápletky se v závěru knihy objevuje také detektivní motiv (poněkud překombinovaný – na můj vkus). Hana Bořkovcová má zajímavý styl vyprávění, i když se pořád nemůžu nějak rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Co se mi však nelíbí určitě, jsou ilustrace v knížce (made by Lubomír Anlauf), které se podle mě do knihy pro děti vůbec nehodí a odpuzují dokonce i mě – a to jsem dospělá :D! Pokud se vám nechce číst, možná se vám někde podaří sehnat filmovou verzi z roku 1984 s poměrně hvězdným obsazením.

Lovec střelil na ptáka – I. sborník (2011-2012)

Z historicky čtvrtého autorského čtení „Lovec střelil na ptáka“, které jsem o Velikonocích navštívila, jsem si odnesla sborník, shrnující výstupy z uplynulých „půlročníků“ a čtení na akci Studio Kroměříž. Na sborníku se podílela celá řada autorů, kteří se odvážili k výstupu :D. Nevím, do jaké míry se hodí recenzovat tuto tvorbu, každopádně určitě můžu říct, že mě oslovila především poezie – (snažím se být nezaujatá, ale…) obzvlášť ta Mitchova. Na milostnou tvorbu má bezesporu nadání :D! Próza mi, snad jen s výjimkou dvou příspěvků Jana Blštáka, přišla celkem o ničem. Autorské čtení jsem navštívila poprvé a akce jako taková se mi opravdu líbila. Věřím, že se její tradice v Kroměříži uchytí a určitě na ni ráda zase někdy zavítám.

Nekulturní duben

Tak nějak nevím, jestli to tu ještě někdo čte 😀 … ale v zásadě je to jedno, protože blog je moje malá radost, ke které se teď uchyluju čím dál raději – protože si tu můžu psát co chci a jak chci a nemusím se vůbec trápit otázkama, kdo je můj cílový čtenář a kam mám do textu nenápadně včlenit reklamu :D. Ano, blog se teď pro mě stal skutečně osvobozujícím místem.

Minule jsem psala o kulturních zážitcích měsíce dubna, teď tedy ve zkratce o těch méně kulturních :D. Za párty měsíce bych rozhodně označila Míšovu kolaudačku, proloženou vzpomínáním u starých fotek, traumatizujícími historkami z minulosti, trochou voyerství a skupinovými orgiemi :D. Z toho myslím dost jasně vyplývá, že většina fotek je nepublikovatelných a nechcete je vidět 😀 …

Tradiční jarní piknik jsme kvůli vrtkavému počasí letos uskutečnili až na prvního máje (není to tedy „dubnová“ akce, ale nechtělo se mi kvůli ní zakládat nový příspěvek). Účast byla překvapivě veliká, i když ne všichni vydrželi až do úplného konce. Počasí však přálo, pogrilovali jsme si, pokecali, zahráli si hry a na závěr vypustili do vesmíru tři lampiony :-). Fotky z akce najdete na fejsbuku.

nekulturni_duben_2 — Pikniková pohodička

Krom toho jsme během uplynulého měsíce podnikli ještě nakupovací výlet do Trenčína, poprvé jsme navštívili Strání (mimochodem krásný kraj plný srnek a dobrých lidí :-)) a já tam potkala vzdálené příbuzné paní, ke které se jezdívám stříhat (doteď z toho mám Vánoce :D!), poprvé se nám také stalo, že jsme se vypravili do kina a bylo vyprodáno (Šmejdi = Art plný důchodců) a podnikli jsme i tour de pub na přehradě :D. Zkrátka to bylo strašně nabité a doufám, že květen bude o něco klidnější měsíc, abych se stihla trochu zregenerovat. Miluju státní svátky uprostřed týdne :-)!

A na závěr jedna malá dubnová posedlost – úžasná Adele :-)!

Ohlédnutí za brněnským Jazz Festem

Duben byl po všech směrech nabitý měsíc – nová práce, nové zážitky a do toho také spousta kulturních i méně kulturních akcí 🙂 …

K těm kulturnějším rozhodně patřily dva koncerty, kterých jsme se zúčastnili v rámci brněnského Jazz Festu. Jednalo se prakticky o koncerty čtyři, protože na každém večeru vystoupila dvě seskupení. Úplně nejvíc ze všeho jsem se těšila na Dana Bártu a Robert Balzar Trio. A má očekávání samozřejmě nebyla zklamána – to nejlepší se tentokrát neschovávalo na konec, ale vychutnali jsme si je hned na začátku. Dan Bárta je prostě fenomenální a kombinace jeho vystupování, skvělého hlasu a výborného výběru skladeb vytvořila z tohoto koncertu jedinečný zážitek. Jen škoda, že takové okamžiky vždycky strašně rychle utečou :).

Po krátké přestávce (během které jsme si ani nestihli vypít víno :D!), následovalo vystoupení Gustav Brom Bigbandu a zpěvačky Roberty Gambarini. Roberta Gambarini spolupracuje s největšími jazzovými hvězdami v Evropě i za oceánem a vystupuje s malými kapelami i bigbandy. Na festivalu se představila ve společnosti bigbandu Gustava Broma, jenž se před několika měsíci stal oficiálním orchestrem Českého rozhlasu. Přestože i toto vystoupení bylo výborné, tolik mě neoslovilo. Jednak mi úplně nesednul bigband po komornějším výstupu Bárty a Robert Balzar Tria, a navíc vybrané skladby zněly tak podobně, až mi splynuly v jednu jedinou dlouhou :D…

Co mi na večeru jako takovém docela vadilo, byly kulisy – koncert se totiž odehrával v prostorách Janáčkova divadla, což mi k jazzu tak úplně nesedí. Samozřejmě chápu, že o toto vystoupení musel být obrovský zájem, a proto bylo potřeba je zrealizovat v nějakém větším prostoru. Alespoň jsem tedy (já, barbar) konečně poznala další z brněnských divadel :D.

Následující dvě vystoupení už se naštěstí konala v Alterně, mnohem příjemnějším lokále (obzvlášť od těch dob, co rozšířili zdejší nabídku piva 8-)). I tady mě více oslovil první vystupující, kterým byl Miloš Suchomel Groove Sextet. Jednak na mě opět příjemně zapůsobil výstup saxofonisty, ale zaujal mě také styl jejich hudby, v němž se projevuje inspirace nejen jazzem, ale také funkem či pop music. Středem pozornosti se stal rovněž jejich talentovaný mlaďoučký bubeník, kterému jsme marně tipovali věk :D.

Definitivní tečkou za naší kulturní akci i za Jazz Festem jako takovým, se stalo vystoupení Charette – Štveráček – Šoltis Super Tria. Newyorský varhaník Brian Charette má v Česku druhý domov a jeho Super Trio je jednou ze zásadních sestav, které tu dal dohromady. Jejich skladby byly více experimentální a začala na mě také trochu doléhat únava, takže jsem při koncertě chvilkama trochu pospávala :D. Celkově mi ale přišel večer velmi vyvedený a atmosféra skvělá. (V Alterně mají sice podstatně tvrdší židličky než v Janáčkově divadle, ale trocha nepohodlí je v tomto případě bohatě vykompenzována silnějším hudebním zážitkem :D!)

O těch méně kulturních dubnových akcích zase někdy příště ;-)….

Dubnová spotřeba

Rok se s rokem sešel a rubrika DROGa slaví již druhé narozeniny! Loni jsem na tomto místě vybírala nejlepší kosmetické výrobky uplynulého roku. Letos jsem se rozhodla potěšit všechny příznivce čísel a vyrobit jakousi malou kosmetickou statistiku, která nám ukáže, kolik jsem toho za uplynulý rok spotřebovala. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé jak pro vás, tak pro mě, a v duchu jsem doufala, že se nedoberu nějak závratných čísel :D. A jak to tedy dopadlo?

Od dubna loňského roku jsem spotřebovala:

neuvěřitelných 9 kusů mazadel na tělo (započítala jsem i všechna tělová másla, oleje apod.)
7 kusů pleťových krémů
6 kusů pleťových vod
4 kusy sprchových gelů, laků na nehty a deodorantů
4 balení odličovacích ubrousků
3 kusy šamponů a balzámů na rty
2 odličovací mléka, laky na vlasy, krémy na ruce, pleťové masky a make-upy
1 tužku na oči, opalovací mléko, korektor, rtěnku, gel na vlasy, antibakteriální gel na ruce
a spoooustu (především YR) vzorečků 🙂

Snad jste se mé statistiky příliš nezalekli. Mě osobně nijak zvlášť nepřekvapila – skutečně se v ní odráží, co používám nejvíc (a že se poctivě mažu a odličuju pleť :D). Když už jsme u toho bilancování, do budoucna bych ráda zařadila do své sbírky více přírodní kosmetiky a celkově se více zaměřila na chemické složení výrobků, které používám. Význam to má podle mě hlavně u věcí, které používám každý den – a že jich není málo. Co už – každý máme holt nějakou vášeň 😀 …

A teď přejděme k tomu, co pro rubriku plánuji do budoucna. Zatím se tu vždycky každý měsíc objevovala sada výrobků, které jsem si koupila. Někdy je ale lepší hodnotit produkt až s větším odstupem času. Proto od nynějška budete v DROZe nacházet seznam kosmetiky, kterou jsem vypotřebovala. Aspoň uvidíte, že se mi to všechno jen nekupí v koupelně :D.

Štětec na pudr, Essence
Začnu trochu netradičně výrobkem, který sice kosmetický není, ale do rubriky rozhodně patří :-). Nad tímto štětcem jsem už strašně dlouhou dobu přemýšlela a pořád se nemohla rozhodnout, jestli do něj jít nebo ne. Četla jsem různé rozporuplné recenze, ale nakonec jsem usoudila, že ty kladné názory převládají. Když se mi navíc můj starý dobrý štětec z Avonu rozpadnul, bylo jasno :D. Musím říct, že jsem dosud takhle krásně jemňounký štětec neměla. Na druhou stranu mou kosmetickou kabelkou dosud mnoho štětců neprošlo, takže nemám ani moc s čím porovnávat. Každopádně jeho hebkost je vážně úžasná :-). Štětinky jsou krásně pravidelně zastřižené, nic nepřečuhuje a zatím ani neodpadává (uvidíme po pár umytích). Hustota štětin by sice mohla být u štětce na pudr ještě trochu lepší, nicméně oproti mému vypelichanému štětci z Avonu je to vskutku velký posun kupředu :D! Někdo na webu označil štětec za cestovní balení, nicméně mně přijde velký tak akorát. Rukojeť vypadá docela pevně a barevné provedení, které řada lidí kritizovala, mě nijak nepohoršuje – naopak se mi docela líbí. Navíc se štětec prodává v praktickém plastovém cestovním balení. Vadí mi na něm snad jen to, že při jeho použití i tak skvělý pudr, jako Stay Matte od Rimmelu, trochu práší. Není to ale nic, co by mi zásadně vadilo. Celkově si myslím, že za ty peníze (štětec stál 80 kaček) je ta kvalita docela nadprůměrná. Časem bych samozřejmě ráda otestovala štětce nějakých věhlasnějších značek, každopádně momentálně mi tento od Essence úplně stačí :-).

Pomerančové vlhčené ubrousky, Frotto
Opět cenová bomba z Lidlu. Ubrouskům nemám co vytknout – vlastně pro ně platí úplně to samé, co jsem psala u recenze na jejich heřmánkovou verzi – pouze s tím rozdílem, že tahle pomerančová vůně je úplně úžasná a osvěžující :-)! Na cesty tuhle skvělou vychytávku určitě doporučuju.

Vzorečky z Yves Rocher
Abych tu tento měsíc vůbec měla o čem psát, musela jsem sáhnout ještě do zásoby vzorečků :D. K nákupu heřmánkové pleťové vody jsem posledně dostala vzorek čistícího gelu. Přestože obsahoval drobná peelingová zrníčka, bez kterých bych se osobně obešla, pleť mi nepodrážil. Naopak ji perfektně vyčistil a navíc nádherně květinově voněl. Ale i přes tato pozitiva mě výrobek nepřesvědčil – připadá mi, že tyhlety peelingy nadělají na pleti víc škody než užitku a i nadále se jim radši budu vyhýbat.

Co se týče druhého vzorečku, jedná se o vyživující tělové mléko s hydratačními účinky. Vůně mi silně připomněla taková ta lepidla v balení ala pasta na zuby :D… naštěstí po nanesení na pokožku mléko už tak silně nevoní. Konzistence není úplně tekutá, ale roztírá se dobře a krém se rychle vsakuje do kůže. Hydratace mi přišla spíše průměrná, celkově mě tedy tento výrobek nijak zvlášť nenadchnul a sama bych do něj určitě neinvestovala.

Dubnové počtení

Nazvala-li jsem březen měsícem knihy, pro dubnovou četbu by se možná hodil podtitul „měsíc braku“ :D. Nedá se nic dělat – vyčerpána lavinou dojmů z nové práce, sahala jsem ve volných chvilkách po velmi nenáročných knihách.

Agatha Christie – Zapomenutá vražda

Začneme zase po delší době jednou Agátou. Zapomenutá vražda je titulem, který Agáta napsala na počátku druhé světové války a uložila do trezoru ve své bance s tím, aby byl vydán až po její smrti – a tak se také stalo. Jedná se tak o definitivně poslední případ slečny Marplové :-). Hlavními hrdiny příběhu jsou mladí novomanželé Reedovi, kteří se čerstvě přistěhují do malého přímořského letoviska v jižní Anglii, kde si zakoupí dům. Mladá paní se však od počátku nemůže zbavit dojmu, že v domě již kdysi byla… a stala se zde svědkem vraždy. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynulo téměř dvacet let, „vyšetřování“ je komplikované a stop velmi málo. Podezřelých se nakonec vyrojí celá řada, samozřejmě je všechny zavrhnu a myslím si na někoho jiného, abych v závěru zjistila, že vraždu spáchala úplně jiná osoba, od které proklatá Agáta bravurně odvedla pozornost. Achjo, zase mě dostala :D!!!

Iva Hercíková – Trest

Trest jsem si rozečetla během Velikonoc v KM, kdy jsem měla chuť na něco oddechového, ale knihovna byla bohužel zavřená, a tak nic vhodnějšího, než tituly z domácí knihovničky, nebylo v dosahu. Jedná se o pokračování slavného románku Pět holek na krku. Jeho děj si sice už příliš nepamatuju, ale vzhledem k tomu, že knížky na sebe navazují spíš volně, to nepředstavuje až tak velkou překážku. Na těchto starých retro románcích mám ráda hlavně uhlazený jazyk :D. Co mě na knížce naopak štvalo byla absence sympatických postav. Vyloženě mě vytáčelo, jak se hlavní hrdinka Nataša neustále podceňuje a trápí z mého pohledu úplně zbytečnýma věcma. Nejvíc hrotila to, jak se musí pořád před svým okolím přetvařovat. Dál jsem vůbec nechápala, proč se vůbec baví s těma dalšíma čtyřma holkama, když to jsou hrozně závistivé a nepřející kravky, které jí neustále dělají nějaké nepříjemnosti :D. Na odreagování super věc, pokud od toho moc nečekáte ;-)…

Stanislav Rudolf – Údolí krásných žab

O třídu béčkovější autor dívčích románků je Stanislav Rudolf. (Muž, píšící četbu pro puberťačky, je podle mě docela zvláštní úkaz – napadlo vás to někdy :-)?) Údolí krásných žab nicméně patří k tomu lepšímu, co kdy napsal. V tomto případě jazyk chválit nemůžu – Rudolf se slangovějšími výrazy asi snaží přiblížit věku svých hrdinů a potenciálních čtenářů, leč občas to působí spíš trapně :D. Na druhou stranu, zápletka je docela zajímavá. Knížka byla i zfilmovaná (najdete ji na youtube) a spousta lidí si v komentářích na ČSFD pochvalovala, jak díky tomuto filmu zavzpomínali na časy, kdy jezdívali na pionýrské tábory :D. Já tuhle nostalgii sice necítím, ale film mi přišel povedený a hlavní hrdinka v něm působila mnohem sympatičtěji, než v knize :-).

Provensálský tomatový krém

Tak jsem si řekla, že se naučím zase nějaké nové polévky. Využila jsem polévkový speciál v ONA Dnes a vybrala si pár zajímavých receptů. Dnes tedy budeme vařit pro všechny rajčatové milovníky :-).

Suroviny:

2 plechovky loupaných rajčat
4 stroužky česneku
1 červená cibule
2 lžíce olivového oleje
sůl a pepř
1/2 lžičky cukru
400 ml zeleninového vývaru
čerstvé bylinky: majoránka, tymián, bazalka

Česnek a cibuli oloupeme a pokrájíme na kostičky. V hrnci si rozehřejeme olivový olej, orestujeme na něm cibuli, přidáme česnek a sůl, přisypeme rajčata a cukr. Na mírném ohni podlité vodou nebo vývarem podusíme pod pokličkou asi 30 minut. Polévku rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí, pepřem a podáváme ozdobené natrhanými bylinkami.

V receptu se doporučuje přidat do polévky ještě hoblinky sýra, tak snad někdy příště. Jinak musím podotknout, že polévka je velmi hustá, sytá a celkově moc dobrá – jen škoda, že jsem měla k dispozici bylinky pouze sušené.

Březnové kosmetické vychytávky

Můj kosmetický březen se nesl ve znamení malých lahviček a roztomilých balení s ještě roztomilejšími názvy. Příští měsíc slaví DROGa své druhé narozeniny a tak tuto rubriku opět čeká několik změn – minimálně nový název článků kvůli duplicitě. Plánuji ale i několik dalších novinek, nechte se překvapit ;-)!

Tělové mléko „Kokosový ořech z Malajsie“, Yves Rocher mi nadělila Nezdař k Vánocům. Na to, jak nemám ráda vůni kokosu, mi tato parfemace byla díky své lehkosti velice příjemná. Mléko má tekutější konzistenci a z toho důvodu není ani příliš hydratační, ale na cestování je toto roztomilé mini balení úplně ideální (vydrží zhruba na 4 namazání celého těla) a prokáže vám dobrou službu. Já ho měla s sebou v Tatrách a byla jsem s ním spokojená.

Mono-oční stín, Catrice (odstín 530 Pearl Mac Cartney)
Na tomto místě bych ráda zdůraznila, že si kosmetické výrobky zpravidla nekupuji podle hezkých krabiček a vtipných názvů, ale tohle… prostě uznejte, že tohle je mimořádná situace :D! Vybírala jsem si před plesem nějaký neutrální bílý stín, který by se dal použít na rozjasnění oka. Měla jsem v drogerii pár favoritů, jako správný fanoušek Beatles jsem si ovšem k pokladně odnesla tento kousek. Bylo to mé první bližší seznámení se značkou Catrice a musím říct, že jsem moc spokojená! Stín je mnohem víc pigmentovaný než jsem čekala a i jeho trvanlivost na víčkách je více než slušná. Ale hlavně – ten odstín je prostě nádherný. Na fotce to bohužel moc nevyniklo, ale v reálu se krásně stříbrně třpytí. Úplně nejvíc se mi líbí, když ho použiju samostatně přes celé pohyblivé víčko – krásně to rozzáží pohled, obzvlášť po propařené noci (vyzkoušeno). Stíny trochu práší, ale není to žádná tragédie. A obal je taky super – sice plastový, ale působí bytelně a nevypadá, že by se po pádu na zem rozlámal na kusy. Podtrženo sečteno: jsem s ním velmi spokojená. Tak vidíte, že si ten nákup umím krásně odůvodnit :-)! P.S. Ještě si dělám zálusk na tělovou rtěnku s všeříkajícím názvem Hey Nude! O:-)

Lak na nehty, NYC (odstín 262, Murray Hill Mauve)
Na ples jsem si krom nových stínů pořídila také nový lak O:). Ne že bych to měla v plánu, ale v Rossmanu měli zrovna slevy na kosmetiku NYC a tenhle lak stál asi dvacku – tak ho tam nechte! U odstínu jsem dlouho váhala, protože k zeleným šatům se nehodí ledasco, ale s touto fialovo-růžovo-těžko identifikovatelnou barvou jsem myslím nešlápla vedle. Lak mě příjemně překvapil svou výdrží. Po plese mi vydržel v hezkém stavu asi ještě týden (a to i po tom týdnu se mi odlupoval jen na pár místech). S top coatem se jeho trvanlivost ještě téměř o další týden prodlouží :O! S tím jde bohužel ruku v ruce jedna nevýhoda – a sice, že se velice špatně odlakovává. Ale nemůžeme chtít všechno, že ;-)!

Hydratační tělový krém s vůni bambuckého másla, Balea
Mým dalším úlovkem se pro tento měsíc stalo toto vskutku poctivé půllitrové balení tělového krému s arganovým olejem, který je určen pro suchou pokožku. Krém je spíše tekutější konzistence a hydratace průměrná. Každopádně svůj účel splňuje, pokožku zanechá hebkou a opravdu moc hezky sladce, ale zároveň nevtíravě voní. Balení není moc praktické na cesty, ale počítám, že na poličce v koupelně mi nějaký ten pátek rozhodně vydrží. Navíc jsem si tato šroubovací balení docela oblíbila – alespoň mám přehled o tom, kolik krému mi v krabičce ještě zbývá.

Hydratační krém na ruce, Cien
A protože krémů není nikdy dost, na závěr tu máme ještě tento na ruce z Lídlu. Obsahuje speciální komplex vitamínů, které mají chránit pokožku před vysušením. Ve složení najdete také mandlový olej a kakaové máslo. Nevím, jak je to možné, ale krém mi voní trochu citrusově. Celkově tu vůni nedokážu moc definovat, není úplně typická, každopádně je docela příjemná a osvěžující. S hydratací jsem taky moc spokojená – ruce vydrží opravdu dlouho hebké. Prostě zase jeden fajn výrobek za příjemnou cenu, ke kterému bych se neváhala někdy v budoucnu opět vrátit.