Následující den byl, co se týče počasí, asi nejhorší za celý náš pobyt v Londýně. Krom toho, že byla pěkná kosa, to od rána navíc vypadalo na déšť. A to se nám vůbec, ale vůbec nelíbilo – vyráželi jsme totiž na výlet do Greenwiche. Když jsme vylezli na stanici metra u O2 Areny, zjistili jsme, že k observatoři je to ještě pěkná štreka pěšky. Ocitli jsme se v jakési průmyslové zóně, kde nejen že chcípnul pes, ale navíc tady nebyl ani žádný záchytný bod, podle kterého bychom se mohli zorientovat a najít cestu. Takto zoufalé nás potkal jeden milý pán venčící pejska, a zeptal se, kam bychom potřebovali. Řekli jsme, že hledáme observatoř v Greenwichi. Úplně přesně jsme nepochopili, co nám radí, ale porozuměli jsme, že se tam dostaneme autobusem a je to asi sedm zastávek odsud. A tak jsme se zaradovali a naskočili do našeho prvního double deckeru :-)! Měli jsme štěstí, že jsme se octnuli v okrajové části, kde se to turisty zrovna nehemžilo. Celé horní patro autobusu jsme tak měli pro sebe a mohli blbnout s foťákem :-).
Cesta patrovým autobusem byla pro mě určitě jednou z nejlepších atrakcí Londýna. Bylo to hrozně napínavé, protože jsme vlastně vůbec nevěděli, kam jedeme. Vystoupili jsme sice trochu předčasně, ale nakonec se nám Queen’s House a záhy i observatoř skutečně podařilo najít.
Byli bychom se hned vydali nahoru k nultému poledníku… to bychom ale nesměli po cestě potkat National Maritime Museum. Původně jsme se chtěli podívat jen dovnitř a hned zas jít, ale milá paní u poklady se nás ujala a vysvětlila, co všechno si tu můžeme prohlédnout a ke kterým expozicím je volný vstup. A tak jsme úplně změnili plány a celé dopoledne strávili v muzeu.
National Maritime Museum bylo úžasné – vlastně jako všechna londýnská muzea, která jsme navštívili :-). Všechno je tak krásně udělané, že si návštěvu muzea užijí děti i dospělí. Samozřejmostí je spousta interaktivních koutků. Není divu, že muzea jsou plná dětí ve školních uniformách (jen nám bylo divné, že na začátku července ještě nemají prázdniny, chudinky :D!). Najdete tu všechno – od významných britských mořeplavců přes dobývání severního pólu až po obchodní cesty do Indie. Moc se nám tu líbilo a zdaleka jsme nestihli všechno, co muzeum nabízí. Vyhnal nás ale hlad – jako obvykle :D.
Přes Trip Adviser jsme našli tip na nedalekou restauraci Goddards at Greenwich. Tento stylový podnik s milou obsluhou si nás okamžitě získal. Rozhodli jsme se vyzkoušet konečně také něco tradičního z britské kuchyně. V nabídce najdete různé druhy plněných koláčů, ke kterým se podává bramborová kaše a omáčka dle výběru. Pie mi přišel docela hutný, ale byl dobrý a zasytil a omáčka i kaše mi také chutnaly. Rozmazlili jsme se ještě kávičkou a horkou čokoládou a odcházeli jsme naprosto spokojení. Pokud se někdy zatouláte do Greenwiche, tato restaurace je určitě dobrá volba :-).
Na konci ulice, kde se nachází Goddards, najdete obrovskou plachetnici Cutty Sark, která v sobě ukrývá další muzeum. My už jsme ale byli celí nedočkaví a tak jsme ještě honem odlovili kešku (Péťa říká, že každý správný geolovec musí mít kešku z nultého poledníku :D) a vydali se konečně k té slavné observatoři.
V National Maritime Museum jsme dostali přehledný plánek s vyznačenými částmi Royal Observatory, kam je volný vstup. Je to tak padesát na padesát – slavná čára s nultým poledníkem je samozřejmě za branou a bez vstupenky se tam nedostanete. Na druhou stranu je ale poledník naznačený i mimo tuto oplocenou část a kdo tu fotku s jednou nohou na pravé a s druhou na levé polokouli fakt moc chce, má ji mít :-)…
My jsme za vstupenku utrácet nechtěli a spokojili jsme se s částmi expozice, které jsou volně přístupné. V této části najdete například výstavu o měření času a vývoji hodin. Promítají se zde také zajímavá videa o sluneční soustavě. Zatoulali jsme se také do krásného parku přímo pod observatoří, kde jsme potkali pána krmícího ochočené veverky. Byly opravdu krotké, takže jsme si je mohli prohlédnout úplně zblízka.
V Greenwichi jsme také zažili náš první a poslední anglický déšť. Trval sotva deset minut :-). Poté už jsme se u observatoře nezdržovali a vyrazili dolů na autobus, který nás měl dopravit zpátky do City. Cesta trvala asi hodinu, seděli jsme v patře úplně vepředu a byla to prostě skvělá vyhlídková jízda. A navíc za zlomek ceny, za kterou podobnou cestu nabízí turistické autobusy :D! Vystoupili jsme nedaleko chrámu Temple. Záhy jsme zjistili, že je to zdejší „soudní“ čtvrť – kravaťáky se to tu jen hemžilo :-). Sídlí tu také dvě ze čtyř londýnských právnických škol. Zdejší architektura se mi moc líbila a za lepšího počasí to musí být báječné místo k náhodnému bloumání ulicemi Londýna :-).
Cestou jsme si neodpustili také foto s červenými telefonními budkami – a tak bylo ten den londýnským klišé učiněno zadost :-).
Na návštěvu St. Paul jsme neměli štěstí. Dorazili jsme přecejen dost pozdě a katedrála už byla bohužel zavřená. Tak až tam někdo pojedete, nezapomeňte jít dovnitř a pak mi povyprávět, jaké to tam je :-)! Chrám je obrovský – spoustu času zabere jen obejít ho celý kolem dokola. Kopule je prý druhá největší po dómu Svatého Petra v Římě.
Naší poslední zastávkou se stal opět Westminster s cílem vyfotit si noční Big Ben a London Eye. Následovala tedy poslední okružní jízda double deckerem a poté mrznutí na břehu Temže, než se konečně pořádně setmělo a Big Ben rozzářil svá světla. Pokud jedete do Londýna s podobnou touhou po nočních fotkách, vřele doporučuju zabalit si s sebou nějaké termo-prádlo :D…
