Autor: Jana

Opět přichází mé oblíbené čtenářské období – podzim :-)…

Dan Millman – Cesta pokojného bojovníka

Tuto knížku mi zapůjčil Péťa K., když jsme spolu byli coworkovat v Kafecu. Je to opět jedna z těch „motivačních“ a tentokrát dokonce autobiografická. Dan Millman, někdejší mistr světa v gymnastice, v ní líčí příběh své niterní cesty, která započala jedné noci u benzínové pumpy, kde se Dan setkal se svým guru, jemuž dal jméno Sokrates. Musím říct, že zpočátku mě kniha moc nenadchla – nejedná se totiž o žádný literární skvost a je vidět, že autor není primárně spisovatelem. Vyprávění mi přišlo chaotické, unikaly mi v něm pointy a obě hlavní postavy mi byly značně nesympatické :D. Jak ale přicházela Danova „proměna“, měnil se i můj názor na jeho knihu, věci do sebe začaly zapadat a příběh mě pohltil. Na knížce mi vadily především ojedinělé „sci-fi“ prvky – u tohoto typu literatury totiž oceňuju hlavně jejich reálnost, díky které se můžu s poselstvím knihy snadněji ztotožnit. Tady to tak úplně nešlo a R.S. Sharma to podle mě prostě umí napsat líp. Doufala jsem také v nějaký originálnější konec. Ale na druhou stranu – svou hloubku to mělo, takže není důvod si Cestu pokojného bojovníka nepřečíst, pokud se vám také někdy dostane do rukou :-).

April Lindnerová – Jane

Na tuhle knihu s podtitulem „Moderní příběh Jany Eyrové“ jsem měla políčeno už od chvíle, kdy vyšly první recenze. Nejsem člověk, který by lpěl na tradičním pojetí literární klasiky. Naopak si myslím, že někdy může moderní převyprávění pomoct a přiblížit vynikající dílo mladé generaci čtenářů. Proto mi originální pojetí nestárnoucího příběhu přišlo jako super nápad a doufala jsem, že autorka na to půjde s vtipem a nadhledem. Hlavní hrdinkou knihy je devatenáctiletá a čerstvě osiřelá dívka jménem Jane. Ze dne na den se ocitne bez prostředků, a protože nemá peníze na zaplacení školného, odchází z univerzity hledat si práci. Tu skutečně brzy nachází a stává se chůvou v Thornfield Parku – honosném sídle pana Rathburna, rockové hvězdy s divokou minulostí :D… Víc z děje asi nemá cenu prozrazovat. Samozřejmě je dobré znát původní verzi Jany Eyrové – díky tomu vás bude knížka bavit mnohem víc. Nicméně Jane je napsaná natolik chytlavě, že se vám určitě bude příběh líbit i bez předchozí čtenářské zkušenosti.  Na závěr už zbývá jen dodat, že autorka chystá další knihu – Catherine – která má být variací na slavný román Na větrné hůrce. A já říkám, že se na něj už zatraceně těším :-)!

Sophie Kinsella – Shopaholik za hranicemi

Sophie Kinsella prostě nikdy nezklame :-)! Její knížky jsou plné humoru, nadhledu a hlavně dobrých konců. Shopaholik za hranicemi je pokračováním příběhu Becky Bloomwoodové (kterou mimochodem pasuji na jednu z mých nejoblíbenějších literárních postav :D!), šestadvacetileté dívky z Londýna, posedlé nakupováním. Pokud tedy máte černé svědomí z nákupu něčeho, co jste tak úplně nepotřebovali, tahle knížka vás jej stoprocentně zbaví :D. Moc MOC doporučuji pro všechny pochmurné podzimní dny nebo kdykoliv, až budete potřebovat zlepšit náladu :-).

Pozn. Na knížce mě zaujalo jisté kouzlo nechtěného, a sice že děj autorka (jistě zcela neplánovaně) umístila do New Yorku v září roku 2001.  V kontextu tehdejších událostí tak zůstávají problémy Becky Bloomwoodové poněkud… malicherné. Ale za to Sophie Kinsella pochopitelně nemůže.

Miloš Holas – Pátrejte s námi

A opět jedna knížka od Péti K. Tuto jsem od něj pro změnu dostala k dvaadvacetinám, včetně originálního věnování :D! Jedná se o 3 dětské příběhy, každý s jinou zápletkou, ale se stejnou trojicí hrdinů. Z dětských knížek nikdy nevyrostu, takže v tomto směru mě výběr rozhodně neurazil :D. Knížka je napsaná docela čtivě, vadilo mi jen občasné moralizování, které v dětských knížkách nemám moc ráda. Toleruju ho leda tak u Káji Maříka, na kterého si nenechám šáhnout :D. A nakonec přidávám jedničku za hezké ilustrace, ty ocením vždycky :-).

Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby

Velký Gatsby se stal díky stejnojmennému filmu aktuálním fenoménem, a tak jsem ani já neodolala a přinesla si z knihovny jednoho Fitzgeralda. K ději asi není potřeba nějakých sáhodlouhých řečí – vypravěčem knihy je Nick Carraway, mladík, který se spřátelí se zámožným a oblíbeným Jayem Gatsbym. Ten je shodou náhod bývalou láskou Nickovy sestřenice Daisy, která se sice už během let vdala, ale v manželství není příliš spokojená a menšímu povyražení s Gatsbym se nijak nebrání ;-). Velký Gatsby se odvíjí jako obyčejná love story jen do chvíle, než je milostný trojúhelník (naneštěstí ne jediný v tomto příběhu) odhalen a dochází k tragédii…

Musím říct, že zpočátku mě příběh příliš neoslovil, ale postupně začal děj gradovat a ke konci už jsem nemohla od knížky odejít, aniž bych nezjistila, jak to celé dopadne. Velký Gatsby je vlastně velice krátké dílko, které se dá v pohodě přečíst za jedno odpoledne. U takových knížek mám většinou trochu problém v tom, že si za tak krátkou chvíli nestihnu vybudovat k hrdinům žádný „vztah“. V případě Gatsbyho pak přichází problém číslo dvě – a sice že postavy ve čtenáři nevzbuzují tolik sympatií, aby si s nimi vůbec nějaký vztah chtěl vybudovat. Přesto si myslím, že ve vás Gatsby zanechá silný dojem (a nejspíš stejně jako já okamžitě zatoužíte podívat se, jak se s tématem poprali filmaři).

Dnešní příspěvek je jubilejní, 100. v rubrice Úryvky. Jak sami vidíte, moc úryvků už sem poslední dobou nepřidávám, zato knížek jsem přečetla od založení blogu pěknou spoustu a jsem na to náležitě pyšná :-). Doufám, že vám tato rubrika čas od času přinese trochu inspirace a tipů na něco zajímavého, co jste ještě nečetli. Pro mě osobně je to asi ta vůbec nejmilejší rubrika tady, tak doufám, že je to na ní znát :-). U příležitosti těchto kulatin (a protože jsem nemocná a nudím se v posteli :-)) jsem se rozhodla vytvořit pro své čtenáře žebříček 10 knížek, které podle mě patří do každé knihovny, dají se číst i opakovaně a nikdy neomrzí. Je to vlastně výběr toho nejlepšího z mé literární rubriky.

TOP 10

Václav Havel – Dálkový výslech

Betty MacDonaldová – Vejce a já

Roald Dahl – Od A do Z

Zdeněk Jirotka  – Saturnin

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol

Jan Skácel – Květy z nahořklého dřeva

Václav Hrabě – Blues

Robert Fulghum – Opravdová láska

Josef Škvorecký – Hříchy pro pátera Knoxe

Simon Mawer – Skleněný pokoj

Máte taky svoji top desítku? A četli jste něco z té mojí? Dejte vědět, zda se v něčem shodujeme nebo na co jsem zapomněla :-). Knihomolům zdar!

Tuto krásnou knížku jsem dostala od Péti ke svým (již poněkud depresivně znějícím) narozeninám :-). A jsem z ní naprosto nadšená! Robert Fulghum samozřejmě neumí napsat špatnou knížku, ale dosud jsem od něj četla jen ty povídkové, založené na skutečných událostech a zkušenostech z jeho života. Drž mě pevně, miluj mě zlehka je jeho první smyšlenou prózou (přestože je také do jisté míry postavena na osobní zkušenosti), která mi přišla do ruky a naprosto předčila všechna má očekávání.

Příběh čtenáře zavádí do prostředí tančírny Century, kde se střetávají a splétají osudy zhruba desítky hlavních postav, ať už se jedná o zaměstnance Century nebo lidi, kteří si tam chodí zatancovat. Mezi všemi postavami vyčnívá mladý právník Aristo, kterého do tančírny přivede touha změnit svůj stereotypní život. Jak už to tak bývá, kýžená změna s sebou přinese nejen nový pohled na život, ale také lásku :-)…

Knížka je doplněna překrásnými ilustracemi Willow Baderové a ohromným zážitkem bylo už jen to držet tenhle skvost v ruce a listovat si stránkama s tím, že si ho po přečtení vystavím v knihovně.

Na konci měsíce pochopitelně nesmí chybět souhrn mého srpnového počtení. Třeba si v něm něco zajímavého vyberete :-)…

Ivanka Devátá – Všechny mé domovy

Milé nenáročné počtení od herečky a spisovatelky Ivanky Deváté, v němž líčí útrapy spojené se zvelebováním domova a častými změnami bydliště. Pokud vás právě čeká stěhování nebo řešíte jiné pohromy spojené s bydlením, může vás tato kniha alespoň psychicky povzbudit :D. Já ji zejména díky šikovnému formátu a oddechovému žánru řadím mezi ideální čtivo do šaliny. Obal doplnila svými ilustracemi Iva Hüttnerová.

Tereza Boučková – Indiánský běh

Konečně jsem se dostala k prvotině Terezy Boučkové. Z toho všeho, co jsem od ní doposud četla, je Indiánský běh, ověnčený Cenou Jiřího Ortena, asi „největší sousto“. Místy těžká a depresivní četba zaplněná vzpomínkami na autorčino dětství a dospívání až po dospělost a období, kdy se marně pokoušela o dítě. Přestože většina postav je skryta za přezdívkami, není problém se v nich zorientovat, a tak se čtenáři nabízí často nehezký pohled do nitra rodinných vztahů, které nejsou nikdy zcela ideální.

J. Canfield, M. V. Hansen – Slepičí polévka pro matku a dceru

Asi už víte, že mám moc ráda příběhy k zamyšlení. Slepičí polévka je takovým hezkým příkladem tohoto povídkového žánru. Strukturou mi trochu připomíná Opravdovou lásku od Roberta Fulghuma – kniha je sestavena ze skutečných příběhů různých lidí na jedno stanovené téma. Tím je v tomto případě mateřství nebo ,chcete-li, vztah matka-dcera. (Slepičích polévek už vyšlo několik a jsou zaměřena na různá témata.)

„Matka se změní na skutečnou babičku až ve chvíli, kdy si přestane všímat těch příšerných věcí, co dělají její děti, protože je okouzlená těmi báječnými věcmi, které dělají její vnoučata.“

Povídky jsou opravdu rozmanité, psané různými styly. Někdy se u nich pobavíte, někdy nepokrytě závidíte a jindy vás zase dojmou. Knihu doplňují vtipné ilustrace od různých autorů.

„Každý by se měl snažit mít svou babičku, protože to je jediný dospělý, který má na dítě čas.“

Za sebe můžu Slepičí polévku doporučit. Nenechte se odradit přeslazenou obálkou :D, příběhy se vám budou fakt líbit a určitě potěší i vaši mámu, pokud jí knížku věnujete třeba k Vánocům.

„Když spočítáš, co všechno ti život dal, vždycky budeš v plusu.“