Tenhle recept inspirovaný Albert magazínem mám v plánu ještě trochu vymazlit, upravit poměry jednotlivých surovin (méně masa, více zeleniny) a podobně… Ale Péťovi tak chutnalo, že si ho sem prostě musím uložit, ať vím, od čeho se příště odpíchnout. Tak můžete také vyzkoušet 🙂
2 lžíce olivového oleje
200g klobásy chorizo
3 stroužky česneku
1 cibule
1 červená paprika
1 rajče
300g kuřecích prsních řízků (příště dám tak 1 menší kuřecí prso)
300g rýže na rizoto (např. arborio)
900ml kuřecího vývaru
1 balení šafránu (0,12g) – neměla jsem, ale příště určitě seženu
400g krevet
1 hrst fazolových lusků
1 hrst hladkolisté petrželky (měla jsem jen pažitku)
V pánvi rozehřejeme 1 lžíci oleje a opečeme na něm na kolečka nakrájenou klobásu. Vyjmeme, přidáme do pánve další lžíci oleje a krátce na něm opečeme nakrájený česnek a cibuli. Přidáme nakrájenou papriku a rajče, dále na proužky nakrájené kuřecí maso a opečeme. Přidáme rýži a promícháme. Do pánve vrátíme klobásku. Zalijeme vývarem, zasypeme šafránem a za stálého míchání 3 minuty zprudka dusíme. Plamen stáhneme a 10 minut vaříme bez míchání. K závěru přidáme krevety, fazolové lusky a povaříme 7 minut. Podáváme posypané nasekanou petrželkou.
Jaro už je v plném proudu, a tak je tohle tak trochu „prošlý“ příspěvek, ale nějak dřív nebyla chuť k jeho sepsání. A je to ostuda, neb přes zimu jsem nepřečetla prakticky nic – všechny následující tituly mi dělaly společnost během mého zimního marodění, což bylo taky to jediné, co mě přimělo najít si čas na knihu. Stíhat se holt nedá vše 🙂
Amálie Kutinová – Farmaceutka
Hned na úvod jedna srdcovečka <3 Pro milovníky dětské knižní série o Gabře a Málince doslova nutnost, pokud chcete vědět, jak to s Málinkou bylo v životě dál a zda si splnila sen stát se lékárnicí. V dnešní neromantické době je to jako čtení z jiného světa. Asi i proto se k tomu příběhu tak ráda vracím…
Astrid Lindgrenová – Děti z Bullerbynu
Každého člověka, kdo mi řekne, že jako dítě nikdy nečetl Děti z Bullerbynu, mám chuť přivinout na svou hruď a politovat. O co všechno jste byli ochuzeni! Děti z Bullerbynu jsou moje nejmilovanější dětská knížka, poklad mezi všemi mými knihami 🙂 A baví mě číst i dnes, po letech, kdy už mi nad některými těmi dětskými vylomeninami coby matce vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Taky vám v dětství přišlo hrozně dobrodružné, že k sobě děti přelézaly po stromě oknem, stavěly si tunely v seníku nebo utíkaly před rozzuřeným býkem, ale dneska byste jim za to daly nejmíň týdenního zaracha :D?? Ale stejně, vždycky když to čtu, lituju, že jsem se nenarodila před lety na švédském venkově O:)…
Marie Doležalová, Eliška Podzimková – Jeden kopeček šmoulový
Štěstí totiž nikdy není vidět úplně zblízka. Když se na něj díváte moc upřeně, nikdy ho neuvidíte. Tváří se jako něco běžného, co je zadarmo a nemá to žádnou cenu. Teprve z nadhledu a odstupu vidíte, jak moc umí obyčejné chvíle zářit a kolik znamenají.
Tahle knížka je pro nás, děti devadesátek, tak krásnou a nostalgickou záležitostí! Byť je to vlastně taková malá rodinná kronika, při jejím čtení si zavzpomínáte na své vlastní dětství, tehdejší atmosféru, módní hity… je to zkrátka takové milé retro v hezkém balení. Pokud jste zhruba stejný ročník jako autorka, zaručuju vám skvělou zábavu a místy i hlasitý smích. Kapitola o pánské jízdě na chalupě zcela jistě přispěla k mé rychlejší rekonvalescenci 😀 Marie Doležalová má mimo to úžasný talent dát krásnou formu úvahám, které se i mně často honí hlavou. A tak vznikla knížka nejen vtipná a hezky graficky zpracovaná, ale také plná vlídných a moudrých slov. Měla jsem ji vypůjčenou z knihovny, ale určitě bych neváhala udělat jí čestné místo i v mé domácí knihovničce.
Mám radši nenápadné věci. Malé náhody a neopakovatelné okamžiky. Mám ráda chyby, které nakonec zůstanou v příběhu. Takový je přece celý život. Život je to, co se doopravdy stane. Život je všechno to čekání a všechno to, co jsme nedostali. Život není to, co jsme si původně představovali. Spíš je to všechna ta improvizace okolo.
Bohumil Hrabal – Příliš hlučná samota
A jedna klasika na závěr, aby se neřeklo 🙂 Útlý příběh o dělníkovi ze sběrny starého papíru, který z lisu zachraňuje vzácné knihy, je intenzivním a smutným čtením na pár zimních večerů.
Tolik nových polívkových receptů jako za ty skoro tři týdny karantény jsem nenasbírala pomalu za celý život 😀 A i tato květáková je mimořádně rychlá, jednoduchá a moc dobrá.
2 lžíce olivového oleje
2 jarní cibulky
1 květák
zeleninový vývar
špetka muškátového oříšku
sůl, pepř
200ml smetany na vaření
1 hrst rukoly
parmazán k podávání
Na oleji osmahneme nakrájenou cibulku. Přidáme květák a zalijeme vývarem, aby byla zelenina ponořena. Přivedeme k varu a vaříme 20 minut. Ochutíme muškátovým oříškem, osolíme a opepříme. Přidáme smetanu a rozmixujeme tyčovým mixérem. Podáváme ozdobené natrhanou rukolou a nastrouhaným parmazánem.
Recept na další rychlý luštěninový pokrm je tu, tentokrát inspirovaný Albert magazínem 🙂 V původním receptu je použita červená čočka, ta je ale teď všude totálně nedostatkovým zbožím, takže jsem využila černou, kterou jsem nakoupila v bezobalovém obchůdku ještě poslední den před vyhlášením karantény. Teď si nadávám, že jsem jí nevzala víc, protože je opravdu lahodná… nevěřila bych, že tohle někdy prohlásím zrovna o čočce, ale je to tak 🙂
2 lžíce olivového oleje
1 cibule, nakrájená najemno
3 lžičky koření garam masala
1 stroužek česneku, prolisovaný
800ml zeleninového vývaru
2 lžičky nastrouhaného zázvoru
1/2 čerstvé chilli papričky, bez semínek, nasekané
400g černé čočky
1 rajče, nasekané
sůl
1 lžíce chia semínek
4 lžíce čerstvého koriandru, nasekaného
rýže basmati k podávání
Ve velké pánvi rozehřejeme olej a opečeme na něm dozlatova cibuli. Přidáme koření, česnek a ještě tak 2 minuty mícháme, aby se vše rozvonělo. Přilijeme vývar a vsypeme zázvor, chilli, čočku a rajče. Přivedeme k varu, pak stáhneme oheň a vaříme do změknutí čočky. Osolíme, vmícháme chia semínka a koriandr. Podáváme s rýží.
Foodstyling mi nikdy moc nešel, ale ten výsledek stojí fakt za to!
V těchto dnech víc než kdy jindy oceňuji naši bohatou domácí knihovničku. Všechny hračky už jsou dost okoukané a na rozdíl od knížek většinou zabírají dost místa, takže si v našem malém bytě nemůžeme dovolit překročit jejich rozumné množství. U (nejen) dětské literatury to ale neplatí, dobrých knížek se vleze vždycky dost 😉 A já jsem moc ráda za nejnovější přírůstek, který k nám těsně před vypuknutím karantény doputoval z knihkupectví Megaknihy.cz!
Dobré ráno, žabko je kniha z edice Krátké příběhy z přírody, v níž najdete několik dalších publikací, vždy s jiným zvířátkem v hlavní roli. Já jsem zvolila vyprávění o žábě. Publikace mě i Oliho hned na první pohled zaujala krásným vizuálním zpracováním. Já prostě tyhlety knihy s efektními výkroji zbožňuju. Stejně tak i ilustrace lahodí mému vkusu – jsou nekýčovité, ale zároveň hezky barevné a pro dítě líbivé.
Každou stránku doplňuje minimum jednoduchého textu, popisujícího jednotlivá vývojová stádia žáby, při tom všem ale příběh nese i hezké poselství. Olimu se nejvíc líbí pasáž, kde žába klade do vody vajíčka (podezírám ho, že je to jen proto, že si vajíčka asociuje s jídlem :D), naopak se vždycky snaží přeskočit stránku, kde žabkám hrozí nebezpečí v podobě lovící volavky 🙂 Tak či tak si vyprávění o žabce na první pohled zamiloval a je to teď jedna z našich velice často čtených knih.
Ještě musím pochválit kvalitu zpracování samotné knihy – stránky mi přijdou dostatečně pevné a bytelné a ačkoliv O. často s knížkama nezachází zrovna v rukavičkách (kulantněji řečeno 8-), myslím, že životnost Žabky by mohla být oproti podobně zpracovaným knihám, které doma máme (např. má oblíbená Hello, Paris a Hello, New York, o nichž jsem tu psala pár měsíců zpátky) značně vyšší. Tak uvidíme 🙂
Pevně věřím, že si ty aktuální nelehké dny zpříjemňujete taky nějakým hezkým čtením. Můžete se podělit v komentářích o to, co právě teď čtete vy :-)!
Snídaňových receptů tady na blogu moc nemám – taky u nás většinou probíhají dost na jedno brdo. Abychom si teď rána trochu zpříjemnili, zaimprovizovala jsem se surovinami, které se nám doma stále ještě vyskytují a vznikla tato lahodná kaše 🙂 Uvedené množství vystačí na dvě dospělé a jednu dětskou porci, tak si poměry případně upravte svým potřebám.
V hrnci smícháme vločky s mlékem a kakaem, necháme projít varem a nakonec ozdobíme ovocem, ořechy, javorovým sirupem a trochou vloček. Královská snídaně je na světě :-)!
Říkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli – pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku 😀 Co budete potřebovat?
prstové barvičky (my máme od Maped, vhodné už od 1 roku)
bílý nebo barevný karton
štětec
nalepovací očička (prodává např. Kik nebo Tiger)
fixky na domalování
Postup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso 😀
Polévka je grunt! Tak se neodbývejte a vařte si ji i v těchto těžkých časech.
1 střední cibule
2 stonky řapíkatého celeru
1 brokolice
4 středně velké brambory
1 lžíce másla
1 lžíce oleje
800ml vývaru
200ml smetany na vaření
sůl, pepř
150g krémového kozího sýra
Cibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky, brokolici rozebereme na růžičky, kousek košťálu překrojíme na špalíky. Brambory oloupeme, opláchneme a pokrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme máslo a olej, orestujeme na něm cibuli a řapíkatý celer, přidáme brambory a společně krátce opečeme. Do hrnce přilijeme vývar a přivedeme k varu. Do vroucího vývaru přidáme brokolici i špalíky košťálu a na mírném plameni pomalu vaříme, dokud nejsou brambory a brokolice měkké. Poté polévku stáhneme z plamene, rozmixujeme tyčovým mixérem, vmícháme smetanu a dochutíme solí a pepřem. Podáváme ozdobené kozím sýrem.
Něco mi říká, že na oběd do restaurace si v nejbližší době nikdo z nás jen tak nezajde… A proto se teď možná víc než kdy jindy bude hodit zásoba rychlých a dobrých receptů. Vařím teď prakticky každý den a budu si tu postupně ukládat další a další pokrmy, které se mi osvědčily. Jedním z nich je třeba tento vydatný krém, který chutnal oběma mým strávníkům :-).
200g brambor
1 menší pórek
2 lžíce oleje
1 lžíce másla
1 stroužek česneku
1l zeleninového vývaru
1/4 lžičky muškátového oříšku
1/4 lžičky bílého pepře
80ml smetany na vaření
krutonky k podávání
Oloupané brambory nakrájíme na menší kousky. Pórek podélně přepůlíme, omyjeme a nakrájíme na půlkolečka. Rozehřejeme olej s máslem. Vložíme brambory a restujeme, po třech minutách přidáme pórek, promícháme, prolisujeme česnek a opékáme. Podlijeme vývarem a okořeníme. Vaříme asi 15 minut. Nakonec dobře rozmixujeme a zjemníme smetanou. Podáváme s krutonky.
Musím říct, že jsem sama překvapená, s jakou lehkostí jsme oproti loňsku překonali tuhle zimu. A to navzdory našim nenaplněným plánům vycestovat někam do tepla. Navzdory tomu, že jsme se věčně potýkali s nějakýma bacilama. A že jsme ani toho hlídání moc neměli.
Myslím, že velký podíl na tom má i to, jak mírná letošní zima byla. A že moje zimní výbavička se po loňském úlovku nejteplejších bot na světě rozrostla o nejteplejší péřový kabátek na světě (tímto děkuji tchýni :-)! A tak i ty procházky byly zase o něco radostnější. Přestože našim nejčastějším výletním cílem se stalo nádraží. Protože „mašina pojede“ 8-).
Tyhle Vánoce jsem si, navzdory tomu, že nás neustále na střídačku atakovaly různé bacily, moc užila, hlavně co se týče sociálního života. Poprvé jsme s Peťou nechali Olího na hlídání i večer a vyrazili na firemní vánoční večírek. Jeli jsme nasát předvánoční atmosféru do Českých Budějovic. Procvičili jsme si angličtinu s návštěvou bráchy, Jennifer a její rodiny v Brně. A v KM jsem se zase po delší době setkala s vetší částí rodiny i mýma holkama. Všechna tahle setkání jsou tak vítaným osvěžením v mém aktuálně lehce rutinním životě mámy, že z nich vždycky žiju ještě dlouho poté. A samozřejmě jsme si ohromně užili i Olího radost ze stromečku (k němuž jsme se letos už odhodlali – a přežil!) a dárků.
A letos jsem taky naprosto podlehla kouzlu zimy na horách. Já – zarytý letní člověk :-)! Svůj podíl na tom mělo i to, že Olí měl zrovna začátkem února jedno ze svých nejklidnějších období za poslední týdny, takže jsme si dovolenou v Orlických horách opravdu užili. O. se sice víc než na bobech líbilo ve vířivce (přece jen je to můj člověk), ale mezi partou vinařů z „Ratěk“ se nám líbilo všem. Snad nás napřesrok vezmou s sebou zas 🙂
Loni jsme slavili kulaté desetileté výročí našeho seznámení s Péťou na kávičce v RebelBeanu, letos nám ale bohužel hlídání nevyšlo, a tak jsem aspoň udělala zamilované jednohubky. Česnekové. Anebo romantika po 11 letech :D. Servírováno na stole mezi mašinama a kolejema. Vítejte v mateřské realitě 8-)…
