Za uplynulý měsíc tu mám naprosto nesourodou čtveřici knížek, ale třeba si z ní aspoň každý vybere něco.
George R. R. Martin – Hostina pro vrány 2
A jdeme do finále :)! S odchýlením od seriálu pro mě série Hry o trůny konečně zase vzbudila pořádné emoce a napětí. Hostina pro vrány se zaobírá těmi z mého pohledu zajímavějšími postavami, ale na druhou stranu už se těším i na dění na Zdi a na další dějové linie.
Erich Kästner – Luisa a Lotka
Luisa a Lotka je jednou z mých vůbec nejmilovanějších dětských knížek. Dá se jen žasnout nad tím, jak je ten příběh o rozdělených dvojčatech zábavný a nestárnoucí – a to jak pro dětského, tak vlastně i pro dospělého čtenáře. A tohle vydání s ilustracemi Josefa Žemličky prostě zbožňuju!
Romain Rolland – Petr a Lucie
Stejně krásná a nestárnoucí je i tato krátká romantická novela. První světová válka a Paříž společně vytvořily kulisy nezapomenutelnému příběhu tragické lásky studenta Petra a malířky Lucie.
Ivan Klíma – Milenci na jednu noc
Soubor tří krátkých povídek spojuje společné téma, naznačené v samotném názvu knihy. Osobně mě kniha nijak zvlášť nezaujala – v omezeném prostoru povídky se nedalo hrdiny a jejich pohnutky příliš poznat a rozklíčovat, většina postav mi byla dost nesympatická a celkově mi přišlo, že v tom všem chyběl nějaký hlubší smysl nebo pointa. Možná kdyby se příběhy trochu více rozvinuly, mohlo by se z toho něco vykřesat. Téma jako takové mi přijde zajímavé a inspirativní, ale Klímovo zpracování se mi zdá bohužel dneska už dost neaktuální…
Zhasne a posadí se do houpací židle a tu ji napadne, že láska je vlastně jako život, člověk ví, že skončí špatně, že se skončí příliš brzy, že není naděje v jeho trvání, a přece jej žije; a člověk tedy miluje – jako žije – s touhou po trvání a bez naděje na trvání, miluje se zavřenýma očima a s úzkostí, která prolíná štěstí, a nemyslí a nechce myslet.
