Když se u nás doma peče, to už musí být nějaký svátek. A když se zkouší recept na nový koláč (kdy výsledek je vždycky trochu nejistý :D), to už se skoro rovná zázraku! Ovšem uplynulý víkend se spojilo hned několik příznivých faktorů – Olíčkův odpolední spánek, očekávaná návštěva a absence surovin na můj ozkoušený rychlý jablečný koláč. V lednici jsem ovšem měla spoustu mrkve… Chvilka googlení, Péťova přiložená ruka k dílu – a rázem byl na světě tenhle báječný vláčný dezert, který vám sice štíhlou linii nevykouzlí, ale každopádně pohladí v těchto zimních plískanicích po duši 🙂
3 vejce
30dkg cukru moučka
30dkg polohrubé mouky
40dkg jemně nastrouhané mrkve (cca 6 větších mrkví)
1,5dcl oleje
1dcl vody
1 kypřící prášek
1 vanilkový cukr
1 lžička citronové kůry
Vejce utřeme s oběma cukry, přidáme olej, vodu, mouku s kypřícím práškem, citronovou kůru a nakonec vmícháme nastrouhanou mrkev.
Nalijeme do vymazané a strouhankou vysypané formy a pečeme při 175°C asi 30-40 minut.
Asi to teď vypadá, že jsem si dala jako novoroční předsevzetí trávit víc času v kuchyni 😀 Pravdou je, že mě teď testování nových receptů neskutečně baví a mám radost, když mým strávníkům chutná, což byl případ i tohoto receptu z Albert magazínu, který jsem se rozhodla vyzkoušet tento víkend a po těstovinách se jen zaprášilo 🙂 Třeba zachutnají i vám.
30g másla
2 lžíce strouhanky
300g těstovin fusilli
300g růžičkové kapusty
sůl, pepř
80g Schwarzwaldské šunky
180g zakysané smetany
špetka mletého muškátového oříšku
100ml mléka
200g Eidamu v celku
Troubu předehřejeme na 200°C. Zapékací mísu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Těstoviny uvaříme „na skus“. Kapustičky očistíme, podélně rozkrojíme a vaříme ve vroucí osolené vodě asi 2 minuty. Poté je scedíme a propláchneme pod studenou vodou.
Šunku nakrájíme na proužky, smícháme s těstovinami a kapustičkami a vše osolíme a opepříme. Přesypeme směs do zapékací mísy, přelijeme ji zakysanou smetanou smíchanou s mlékem a muškátovým oříškem. Nakonec zasypeme strouhaným sýrem a pečeme 15 minut.
Co jiného taky čekat takhle v novém roce v kulinářské rubrice, než čočku, že… Pohled do zrcadla po Vánocích je neúprosný. Když jsem byla naposledy v mém oblíbeném brněnském bezobalovém obchůdku, rozhodla jsem se vyzkoušet černou čočku. A musím říct, že právě její použití v tomto receptu povýšilo celý pokrm o level výš, proto se jí určitě nebojte dát šanci. Myslím, že odteď budu čočku na kyselo vařit minimálně jednou do týdne – jen škoda, že O. ji nerad.
250g černé čočky (ideálně předem namočené)
4 bobkové listy
2 lžíce olivového oleje
2 červené cibule, nadrobno nakrájené
4 lžíce hladké mouky
sůl, pepř a ocet na dochucení
kyselé okurky a volské oko k podávání
Čočku uvaříme s bobkovým listem doměkka. Z oleje, cibule a mouky připravíme jíšku. Vodu slijeme kousek nad čočku, znovu přivedeme k varu a postupně vmícháme jíšku. Dochutíme, vaříme ještě 5 minut. Hotovo a hurá ke stolu :-)!
Trocha asijského závanu do jinak poměrně stojatých vod mojí kuchyně :D… Pravdou ovšem je, že poslední dobou už zvládám něco málo uvařit i v týdnu (rozuměj s O. za zády) a dokonce tu a tam ozkoušet nějaký nový recept! Neuvěřitelný výkon po dvou letech strávených na pizze, těstovinách, lososovi a indickém jídle z restaurace za rohem 😎
200g rýže Basmati
400g sterilované cizrny
1 stroužek česneku
kousek zázvoru (1-2 cm)
2 lžíce rostlinného oleje
1/2 lžíce kari koření
1 chilli paprička
70g čerstvého špenátu
1 smetana na vaření
1/2 citronu nebo limety
čerstvý koriandr k podávání
Rýži uvaříme dle návodu. Cizrnu slijeme a necháme okapat. Česnek i zázvor (doporučuji oloupaný) nakrájíme na tenké plátky. V hluboké pánvi rozehřejeme olej a zlehka v ní orestujeme pokrájený česnek, zázvor, kari a chilli papričku. Přidáme špenát, promícháme, přisypeme cizrnu a podlijeme smetanou. Vaříme deset minut. Zakápneme citronovou šťávou, ozdobíme lístky koriandru a podáváme s rýží.
Vzpomínám si, že jako dítě jsem milovala tvoření všeho druhu. Bylo mi asi osm, když jsem k svátku dostala Velkou knihu pro malé mistry a naprosto mě uchvátila. Z „obyčejných“ materiálů, které se většinou daly posbírat v domácnosti, se dalo vyrobit tolik báječných věcí od blahopřání k narozeninám až po loutkové divadlo! A když se nám narodil Oli, nemohla jsem se dočkat, až zase oživím kreativní rubriku tady na blogu a začnu něco tvořit společně s ním 🙂
Proto mě také hned zaujala nabídka z knihkupectví Megaknihy.cz na zrecenzování knihy Umělecké projekty pro malé kutily. Pravda je, že na rozdíl od výše zmiňované Velké knihy pro malé mistry v této publikaci najdete složitější tvůrčí počiny (to slovo projekty zní možná trochu nadneseně, ale vlastně je v tomto případě poměrně výstižné), které dítě předškolního věku zcela jistě nezvládne a asi ho ani nebudou bavit. To ale nevnímám jako negativum – koneckonců hned v úvodu autorka zmiňuje, že projekty jsou určeny od prvňáčků až po středoškoláky.
Důvody, proč mě tato tvůrčí knížka příliš nezaujala, jsou jiné. Především mi trochu vadí, že tu není ponecháno víc prostoru dětské fantazii. Pro někoho to bude zcela jistě plus, že návody jsou velmi konkrétní, včetně toho, jakou barvu máte kam použít, ale já mám ráda trochu víc tvůrčí svobody 😀 Na druhou stranu je samozřejmě na vás, jak budete s knihou pracovat a jak moc přesně se budete návodu držet.
S tím souvisí i fakt, že projekty jsou na můj vkus někdy až moc složité, ledacos by se dalo udělat jednodušeji, byť za cenu toho, že výsledek nebude třeba úplně perfektní (ale to je přesně to, co mám na tvořivém procesu ráda). Ve většině případů také k výrobě potřebujete hodně materiálu či pomůcek, které se v domácnosti běžně nevyskytují (šicí stroj, magnetické lepicí pásky, samolepicí pěnová fólie…) a ani nevím, kde bych je sehnala. Není nad to, když se tady a teď rozhodnete, že si něco vyrobíte, posbíráte kolem sebe materiál a můžete hned začít, dokud vás drží ten tvůrčí zápal 🙂
A v neposlední řadě – výsledné výrobky jsou sice hezké, ale nepřijdou mi nijak zvlášť originální (různé ozdobné krabičky, kapsáře, plechovky…). Málokterý z nich ve mně vzbudil nutkání, abych si něco takového vyrobila i já, i když výjimky se našly – třeba partu dinosaurů z plstěné látky asi nutně budu muset Olímu spíchnout 🙂 Zaujaly mě také nápady na zabalení dárků, které nejspíš také příležitostně vyzkouším. Plusem knihy je navíc příloha šablon, které při tvorbě rozhodně oceníte.
Ač se může zdát, že v dnešní době, kdy Instagram či Pinterest překypují mraky inspirace, je vydávání podobných kreativních knih už pasé, jsem ráda, že se v knihkupectvích stále tyto publikace objevují a podněcují v dětech chuť a touhu tvořit. Věřím, že i pro naše děti se chvilky strávené společným kreslením, kutěním a vyráběním stanou těmi okamžiky dětství, na které budou jednou rády vzpomínat.
