Píseň o lásce

Slyším to, co jiní neslyší
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která obléká se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvést růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
– ani strach, že příjde zklamání -,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.

(Jaroslav Seifert)


My děti ze stanice Zoo

Nevím, jak to máte vy, ale mě už tohle počasí vážně nebaví. Vůbec nic se nedá dělat. Korálkárna u Mulinový růže je na 3 týdny zavřená :(. Byt máme vygruntovanej. Ze zoufalství už jsem dokonce sáhla i po katastrálním zákoně! Zkrátka a dobře, až do odvolání vyhlašuju protestní filmový maraton! A je mi jedno, jestli budu koukat na Gilmorky nebo Felliniho!

Pro začátek jsem si nevybrala zrovna lehké sousto, nicméně musím říct, že mi Děti ze stanice Zoo vyrazily dech. Už dlouho jsem neviděla tak dobře zfilmovanou knížku! Hlavní zásluhu na tom určitě mají skvěle vybraní herci, především sotva 15tiletá Natja Brunckhorst, která byla v hlavní roli Christiane maximálně přesvědčivá a skoro byste jí uvěřili, že v něčem vážně jede. Ani ostatní herci tvořící partu „feťáků“, která vypadala tak trochu jako poskládaná ze členů kapely Smokie (sorry :DD), ale rozhodně nestáli v pozadí. Další důležitou kulisou, bez které by tento film nebyl ani zdaleka tak působivý, je ponurá atmosféra západního Berlína přelomu 70. a 80. let – anonymní šeď betonového sídliště, zastávky metra a nádraží hemžící se smažkami a prostituty všech možných pohlaví 😎 . Ostatně ani dnes prý město, které kdysi protínala Železná opona, nepatří k nejoptimističtějším evropským metropolím. A poslední důležitý postřeh, který skutečně musím zmínit, je přítomnost herce „za oponou“ – Davida Bowieho, jehož hudba se stala výpovědí jedné generace a báječně dokreslila celkovou atmosféru berlínských klubů i drogového opojení. Bude to možná znít překvapivě, ale David Bowie je podle mě hlavní důvod, proč tenhle film musíte vidět. Obsah jeho songů vás nejvíc přiblíží generaci Christiane a ostatních dětí, které si na konci 70. let píchaly do žíly heroin…

Co by vás mohlo od filmu odradit? No, řekněme si to na rovinu – němčina :D! Děj vás ale nakonec stejně velice rychle vtáhne a přestanete se na to soustředit. Místy mi dokonce i přišlo, že hrdinové mluví nějakým prapodivným negermánským dialektem. Na druhou stranu jsem jim ale občas i slušně rozuměla, až jsem si říkala, že to s tou mou (ne)znalostí němčiny nebude zas tak zlý. Jestli se vám dělá špatně při pohledu na jehly a krev, dá se občas přivřít oko. Každopádně se připravte na to, že Děti ze stanice Zoo jsou dost naturalistická podívaná.

A malá perlička na závěr: Na filmu je krásně vidět, že vznikal v době, kdy AIDS ještě nebylo všeobecnou hrozbou (r. 1981) – feťáci si tam totiž velice ochotně půjčují nádobíčko 😎 …Teď už o filmu víte vše podstatné. Jediné, co ještě potřebujete vidět a slyšet, je tohle

Červencové úlovky

S potěšením zjišťuji, že tento měsíc jsem se v DROGa nákupech skutečně mírnila – asi to bylo tím, že jsme pořád někam jezdili po výletech a drogerie jsme po cestě moc nepotkávali :D.

Mléko po opalování Sun Dance – protože někteří jsme se při našem výletu na Pálavu opálili poněkud do červena, museli jsme hned na druhý den shánět mléko po opalování :-). Narazili jsme na tohle značky Sun Dance, která se prodává v drogerii DM. Přípravky na opalování od Sun Dance se tuším staly vítězem v časopise Test, usoudila jsem tedy, že ani mléko po opalování by nemuselo být špatné. Vyhovuje mi, že není moc mastné, ale zároveň dostatečně hydratační. Má spíš tekutou konzistenci, příjemně chladí a vstřebává se opravdu rychle. Vůně je celkem neutrální, ale příjde mi, že je z ní cítit až moc alkohol, což nechápu, když se má jednat o přípravek na zklidnění pokožky. Každopádně na vodě jsem tenhle výrobek používala jako krém na všechno a osvědčil se ;-).


Pěna do koupele Fa s vůní magnolie -tuhle pěnu máme koupenou už asi sto let, ale horkou koupel plnou pěny si užíváme většinou jenom v zimě, takže dosud plnila čistě dekorativní účel na okraji vany. Její kvality jsem plně docenila teprve teď po návratu z vody, kdy jsem zatoužila po pořádné dávce relaxu a pocitu teplých nohou :D…a hlavně jsem chtěla být po týdnu zase čistá a voňavá :D. Pěna má příjemnou květinovou vůni a pění tak nějak průměrně, takže celkem spokojenost. Fajn je na ní to, že obsahuje i něco-jako-olej, takže z vany pak člověk po hodinové koupeli nevylézá s pocitem přesušené pokožky.

Pleťová voda Balea Young – tuhle pleťovou vodu jsem si koupila tak nějak „z nouze“ na doma do KM. Protože už se tam moc často nevyskytuju, usoudila jsem, že bude stačit nějaká nejvíc obyč. Skutečně to není žádný zázrak, ale aspoň osvěží příjemnou citrusovou vůní, kterou mám na ní moc ráda. Jiné efekty tato pleťovka asi nemá, ale za ty peníze je nikdo snad ani nemůže čekat, že :D…


Krém proti celulitidě Balea – koupě tohoto výrobku byla zapříčiněna špatným svědomím z toho, že  moc necvičím, a několika půlnočními bijáky s poctivou porcí brambůrků, o jejichž blahodárném vlivu na ukládání tuků v těle jistě není třeba polemizovat :D…Brambůrky ani používání tohoto krému se nicméně zatím na mém těle nijak výrazně nepodepsaly…tudíž se asi vracím zpátky k tomu cvičení :D!

A protože je tady toho za tento měsíc opravdu nějak podezřele málo, přidávám ještě malou recenzi na tři výrobky z Avonu, které jsem dostala v květnu k svátku, ale dosud jsem je ještě nestihla pořádně otestovat.

Pleťová maska Planet Spa s bílým čajem – fajn věc, která sice podle mě nemá nějaký valný čistící efekt, ale maska je to slupovací, což je vždycky děsná sranda :D. Voní podivně, ale ne nepříjemně.


Lesk na rty Glazewear Sparkle, odstín Sugar Cane – s lesky z Avonu mám zatím celkem dobré zkušenosti a tenhle je taky fajn. Není přehnaně tekutý ani přehnaně lesklý, spíš zanechává na rtech lehký třpytivý nádech, který vypadá decentně a přirozeně. Sama bych si ho asi nekoupila, ale když už jsem ho dostala, využití pro něj určitě najdu.

Tužka na oči Glimmerstick Diamonds, odstín Black Ice  – tento výrobek mám zatím odzkoušený asi nejméně. Kdysi jsem z Avonu měla podobnou vysouvací tužku a ta byla moc fajn. Tahle v sobě obsahuje jakési třpytivé částečky, takže není úplně čistě čeročerná, jak to mám ráda. Jinak ale, zdá se, na očích drží dobře – měla by mít voděodolné složení. Štve mě, že se nedá pořádně zastrouhat, takže horní linky s ní pěkně nakreslit prostě nedokážu.

Celerové lívance s bramborovou kaší

Chytlo mě vařící období, takže pokud občas čtete i moje recepty, máte se vskutku na co těšit :D…Dnes to bude lehký letní oběd inspirovaný Albert magazínem. Neuškodí linii ani peněžence :D!

  • 1 menší celer
  • 5 vajec
  • mléko
  • 150 g strouhaného eidamu
  • bylinková sůl, pepř, pažitka
  • olej
  • brambory
  • rajčátka na ozdobení

Syrový celer oloupeme a nastrouháme najemno. Upozorňuji, že je to docela piplačka, takže je fajn najmout si na to nějakou levnou pracovní sílu 8-). K nastrouhanému celeru přidáme vejce rozšlehaná se dvěma až třemi lžícemi mléka, zasypeme sýrem, ochutíme bylinkovou solí, pepřem a pažitkou a promícháme. Pokud máte doma lívanečník, můžete smažit na něm – my ostatní se budeme realizovat na obyčejné pánvi 8-). Jako přílohu můžu doporučit bramborovou kaši a nějakou tu čerstvou zeleninku k tomu. Určitě si pochutnáte :-)!