V neděli ráno se naplnila předpověď počasí věštící déšť. Museli jsme tedy uznat, že v tomto ohledu jsme měli velkou kliku – v nepříjemném dešti bychom si jen stěží mohli užít všechna místa, která jsme tu navštívili, snad jen s výjimkou termálních lázní ;-). Dnes už nám ale upršené počasí náladu pokazit nemohlo. Těšili jsme se na návrat do civilizace. Nechali jsme si od „domácích“ ještě poradit nějaké zajímavé místo, kde bychom se mohli zastavit po cestě do Vídně, a po desáté hodině jsme vyrazili.
Něco málo před polednem jsme dorazili do Melku, kde se nachází známý benediktinský klášter, který nám byl doporučen k návštěvě. Impozantní budova ční na kopci nad Dunajem a nedá se přehlédnout. Kdysi býval sídlem rodu Babenberků, ale v roce 1089 ho benediktinští mniši proměnili v klášter, kterým zůstal dodnes.
Od 70.let prošel klášter rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je opravdu „jako nový“. Fotografie „před a po“ můžete obdivovat před vchodem do obchůdku se suvenýry. V areálu najdete také honosně zdobenou kapli, kam se můžete dostat i bez vstupenky.
A protože jsme zvědaví a nahlédli jsme do kdejakých otevřených dveří :D, objevili jsme také volně přístupnou výstavu působivých obrazů Heinze Knappa. V klášterní zahradě můžete nalézt také několik soch vytvořených stejným autorem.
Počasí se pořád ne a ne umoudřit, a tak jsme se nakonec rozhodli jít se do auta najíst a pak už vyrazit rovnou směr Vídeň. Náš pobyt ve Vídni, to byla vůbec kapitola sama pro sebe. Byť je to možná ostudné, do rakouské metropole jsem zamířila poprvé, nepočítám-li dvě mé návštěvy na zdejším letišti. Ubytování jsme si rezervovali přes osvědčený Booking.com, každopádně moje pocity z něj byly poněkud rozpačité. Když jsme dorazili na stanovenou adresu, nenašli jsme ani stopy po nějakém hotelu. Jednalo se o ubytování v soukromí, což z webu vůbec nevyplynulo. Kdybychom se s majitelem nesrazili ve dveřích, fakt nevím, na koho bychom se obrátili. Dalším zádrhelem bylo to, že podle Bookingu si měl hotel peníze strhnout předem z účtu, nicméně tady po nás peníze chtěli na ruku, což nás zpočátku dost zmátlo. Nakonec se to celé nějak vysvětlilo, ale osobně bych vám ubytování v Apartment Uni asi nedoporučila, protože takovýhle zmatky a stresy prostě na dovolenou nepatří, žejo. Na druhou stranu jsme bydleli kousek od centra a za velmi dobré peníze. A ten apartmán byl teda fakt luxusní. Osobně bych se ale spokojila s něčím mnohem obyčejnějším, zato s minimem starostí.
Ve Vídni nás překvapila docela vlezlá zima – na horách bylo oproti tomu krásně teploučko. Nenechali jsme se ale odradit a vydali se na první procházku do centra. Měla jsem s sebou zase toho báječného průvodce s mapou od Computer Press, který se nám tak osvědčil v Londýně, takže s ním vůbec nebyl problém se zorientovat. Prošli jsme se kolem krásně osvícené radnice, před níž už se pilně pracovalo na přípravě vánočních trhů a pokračovali dál směrem k Burgtheater a velkolepé budově parlamentu.
Po dlouhé cestě už nám docela vyhládlo, a tak jsme si koupili u nejbližšího stánku porci čínských nudlí s kuřecím masem a výbornou omáčkou a zamířili do parku před Hofburg na naši luxusní večeři :-).
A samozřejmě jsme nemohli vynechat ani povinnou návštěvu Stephansdomu.
V chrámu jsme se chvilku ohřáli, prohlédli si slavnou gotickou kazatelnu Antona Pilgrama z roku 1515 a usoudili, že pro dnešek už by té kultury mohlo být dost a je čas zase na jinou kulturu – s naší poslední lahvinkou vína a plechovkou oliv :-).