Možná jste si všimli, že minulý měsíc jsem pravidelný příspěvek do čtenářské rubriky vynechala. Ano, je to ostudné, ale v listopadu jsem vůbec nic nepřečetla! Ne že bych se na dovolené nesnažila, ale času přece jen moc nebylo. A teď přes Vánoce to taky nebyla žádná sláva. Takže tentokrát jenom skromně pár titulů a od Nového roku (jako obvykle) předsevzetí trochu se v tom čtení polepšit ;-)!
Kathryn Lambová – Klíč k určování kluků
Z recese jsem oprášila Klíč, který mi kdysi dávno nadělily holky k Vánocům :D. Je to taková hezká obdoba klíče botanického, pouze zaměřená na osoby rodu mužského, které jsou v knize přehledně rozděleny na několik čeledí. U každé je pak uvedeno charakteristické chování příslušníka čeledi, místa výskytu a několik dalších užitečných informací a tipů :D. Musím říct, že se jedná o knížku, která skutečně nestárne a taky o báječné antidepresivum. Doporučuji jako četbu na dobrou noc po náročném dni ;-).
Robert Fulghum – Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Kdysi jsem si myslel, že záleží na tom, aby slova přesně pasovala. Dnes vím, že slova nikdy nebudou úplně pasovat. Kvalitní život nikdy nepřestáváme stavět. Ve svých pětapadesáti rozhodně nemám chuť s někým diskutovat o jeho syntaxu a metaforách. Co děláme, je důležitější než to, co máme na jazyku. Na krédech nezáleží – ukaž mi jak žiješ… …Chci – a moc doufám, že tomu tak je -, aby život, o němž píšu, se nelišil od toho, který žiju.“
Knížka, kterou to všechno začalo. Fulghumova prvotina, která je stejně stará jako já :). Pravdivá, lidská a laskavá, plná humoru a příběhů z „obyčejného“ života. Je zbytečné dodávat něco víc.
Don Miguel Ruiz – Čtyři dohody
Tak už se tento bestseller dostal i ke mně. A musím říct, že mě knížka docela mile překvapila. Samozřejmě místy je až moc filosofická a asi by nebylo na škodu, kdyby se ta toltécká moudrost čtenáři podala víc věcně. Ale v zásadě musím s myšlenkami knihy souhlasit! Oč by byl svět jednodušší, kdybychom v sobě od dětství nenesli staré křivdy a přijali se takoví, jací skutečně jsme. Kdybychom přestali řešit, co si o nás kdo myslí a netrápili se domněnkami, které často ani nejsou založené ne realitě… I přesto si myslím, že existují lepší a návodnější knížky zaobírající se podobným tématem. Čtyři dohody jsou až moc stručné a zajímavé myšlenky příliš nerozvádí.
