Iva Procházková – Čas tajných přání

Správné prázdniny začínají pekelně nezdravým langošem s kečupem a oroseným půllitrem Svijan na přehradě 🙂 …a taky pořádnou porcí prázdninové literatury. To první už mám za sebou, hodnotnou četbu na dlouhé dva měsíce si budu muset teprve obstarat v knihovně (v komentářích přijímám tipy). Zatím ještě stále dočítám několik dětských knížek, které jsem si v zápalu studia (a přiznejme si i prokrastinace 😎 ) rozečetla ke kolokviu na fildě. Prvním z mých dočtených tipů je knížka od Ivy Procházkové Čas tajných přání. Myslím, že u nás není moc známá, ale v zahraničí získala mnoho ocenění – mimo jiné byla oceněna Německou cenou za literaturu pro děti a mládež 1989 a dostala se na Seznam nejlepších dětských knih za rok 1989 v USA. Protože autorka – dcera umlčeného spisovatele Jana Procházky – v 80. letech emigrovala, knížka u nás mohla poprvé vyjít až v roce 1992.

Hlavní hrdinkou příběhu je dvanáctiletá Kapka (otec – umělec, chápejte 8-)), která se s rodiči přistěhuje na Malou Stranu. Ve svém novém domově potkává spoustu přátel a zajímavých osobností a čtenář postupně zjištuje, že každý z nich hraje v příběhu jistou roli a v závěru knihy do sebe všechno začíná zapadat. Z Kapčina příběhu dýchá trocha tajemna, trocha minulého režimu vnímaného dětskýma očima, ale především autorčina láska k městu, ve kterém sama strávila své dětství. Právě sugestivně vykreslená mystická atmosféra staré Prahy totalitní doby je podle mě jedním z nejdůležitějších rysů této knížky a také důvodem, proč po ní může sáhnout i dospělý. Popravděřečeno, já si vlastně nemyslím, že je to tak úplně knížka pro děti :-). Už si bohužel nepamatuju, jak se mi líbila v dětství, ale tentokrát na mě působila poněkud melancholicky, což ještě umocnily pochmurné černobílé ilustrace. Dítě bude vnímat spíš Kapčiny radosti, starosti a hloubavé myšlenky provázející dospívání, dospělý si bude víc všímat filosofických pasáží stojících tak trochu mimo hlavní linii  příběhu. Tak či tak je Čas tajných přání nestárnoucím vyprávěním odehrávajícím se v jarem právě probuzené Praze. Vyprávěním, které má co nabídnout dětskému i dospělému čtenáři, a ke kterému se dá stále vracet.

Trable s hennou

Rozhodla jsem se, že se pokusím překonat studijní krizi sepsáním příspěvku na aktuální zrzavé téma. Když si teď čtu po sobě název článku, zní mi jako titulek nějakého prvorepublikového dívčího románku :D, ale asi to bude jen studijní deformace způsobená absolvováním předmětu Literatura pro děti a mládež…mimochodem, v úryvkové rubrice se máte na co těšit, protože kvůli výše zmíněné deformaci mám momentálně rozečtené už 3 (!!!) dětské knížky. A o prázdninách k nim pravděpodobně přibude spousta dalších titulů :D…

Vraťmě se ale zpátky k věci. Předvčerem jsem konečně na vlastní kůži vyzkoušela barvení vlasů přírodní barvou. Po bezvýsledném hledání ideální zrzavé barvy v DM drogerii jsem nakonec rezignovala a šáhla do regálu s hennou. Koneckonců už jsem po ní stejně dlouho pošilhávala. A byla mou jedinou nadějí, že zrzky nevymřou…Po příjezdu domů jsem se dlouho odhodlávala. Ale nakonec jsem usoudila, že není co ztratit, a navíc je to přírodní barva, takže snad nezpůsobí žádnou katastrofu. Přečetla jsem si údaje na krabičce a vrhla se na to…

Varování č. 1: Henna smrdí. HODNĚ!!! Pokud to s ní chcete risknout, připravte se na to, že v prvních chvílích a především při rozmíchávání barvy se vám bude zvedat kufr. Ono profláknuté pořekadlo, že pro krásu se musí trpět, je v tomto případě bezesporu naplněno :D…

Pokud nevíte, jak henna vypadá a co je zač, dovolím si malou charakteristiku. Henna je takové obyčejné práškové cosi, které se při smíchání s horkou vodou promění v nevzhledně vypadající a nevábně páchnoucí nazelenalé bahýnko. Bůhvíproč se mi při přípravě barvící směsi vybavila bažinka ze Shreka…ale na krabičce psali „Made in ValMez“, tož nevím 8-). Teplota vody by se měla pohybovat v rozmezí od 60ti do 90ti °C. Čím teplejší bude, tím intenzivnějšího odstínu byste měli dosáhnout. No, a pak už se jde na věc…

Varování č. 2: Henna je bahýnko. Pokud jste šikovní jako já, pravděpodobně vám bude při aplikaci lítat všude okolo :D, tak se podle toho zařiďte. Na druhou stranu je přírodního původu, takže by měla jít z čehokoliv snadno dolů. Když ji náhodou zapomenete odstranit z kachličky v koupelně a zaschne, vypadá divně. Hodně divně…😀

Při aplikaci jsem postupovala prakticky stejně, jako při běžném barvení vlasů. Mám už své osvědčené postupy a metody – avantgardním účesem počínaje a igelitem na hlavě konče :D. Fajne věc je ta, že henny z toho malého balíčku za 50 kaček vyrobíte fakt hodně. Já to se svýma extrahustýma vlasama skutečně dokážu ocenit. Body pro ValMez! Nemusela jsem se tedy moc rozpakovat a vesele jsem si na hlavu patlala bahýnko. Kdyby to tak nesmrdělo, byla by to veliká sranda, to mi věřte :D! Nakonec, když jsem měla všechnu hennu jakžtakž napatlanou, narazila jsem si na hlavu kus igelitu (součást praktického balení ;)), zabalila do ručníku a jala se na hodinku relaxovat nas otázkami do správního práva.

Po nějakých 50ti minutách jsem se odebrala do koupelny smýt ten zázrak. Henna mezitím ztvrdla. Na první pohled po umytí jsem neviděla žádný výrazný barevný rozdíl, odrosty ale byly evidentně obarvené. Co se týče blahodárných a regeneračních účinků henny, opravdu jsem cítila, jako bych měla těch vlasů najednou ještě víc :D, byly takové těžké, objemné – i těsně po umytí, než jsem je vůbec stačila vysušit. Po vysušení se krásně leskly a vypadaly opravdu zdravě, takže věřím tomu, že při pravidelném použití dokážou skutečně poničené vlasy vykřesat z nejhoršího :-). Nakonec jsem byla spokojená i s barvou. Vypadá přirozeně a není přitom úplně nevýrazná, ikdyž do tiziánu má přecejen ještě daleko. Příště možná zkusím nechat ji působit ještě dýl nebo sáhnu po nějakém červeném odstínu, které prý nechytají tak tmavě jako chemické barvy.

Dle ohlasů z lidu je ale i odstín podle všeho v pořádku. Jako zrzka jsem si v KM od místních mladíků už ledacos vyslechla, hlavně při procházení okolo COPTu :D. Ani tentokrát kroměřížská omladina nezklamala. Cestou do knajpy jsem ten večer bodovala dokonce hned dvakrát :D! Hláškám typu „Kočko!“ a „Slečno! Slečnóóó, stůjte!“ se z bezpečí bicyklu naštěstí dá akorát tak zasmát :D. A na druhou stranu je na tom fajn to, že se ujistíte, že lidi nejsou barvoslepí, a vaše barva je zaujala – což je koneckonců účel a důvod, proč si my ženy barvíme vlasy, že 8-)…

Dubnové úlovky

Abych se ze všech těch cenných papírů a hospodářské soutěže nezbláznila, přemýšlela jsem pár týdnů zpátky prozměnu nad tím, jak vlastně naložit s mou novou blogovou rubrikou DROGa :D…Původně jsem si říkala, že bych sem přispívala vždy článkem na nějaké konkrétní téma typu vlasová, dekorativní, pleťová a nevímjaká kosmetika. Jenže vzhledem k tomu, že nesnáším skladování a hromadění věcí, většinou stejně používám od každého jen pár kusů. Proto jsem si řekla, že bude lepší napsat vždycky jeden článek za měsíc o tom, co nového jsem v drogerii ulovila, a zhodnotit, co stálo zato a co ne. Vzhledem k tomu, že dál než do minulého měsíce má paměť nesahá, můžu zatím vyrukovat pouze s dubnovými úlovky :-)…

Noční regenerační krém s mořskými řasami Ryor

Aneb ukázkový příklad toho, jak jdu do drogerie pro jednu potřebnou věc a vrátím se se třema nepotřebnýma :D…ehm. Jediné, co mě omlouvá, je snad fakt, že kosmetika od Ryoru byla nedávno převléknuta do nových obalů a krémy ze staré řady vyprodávali zhruba za dvacku za kus – no nechte to tam :D! Se značkou Ryor mám zatím jen dobré zkušenosti a i tenhle noční krém je hrozně příjemný. Na krabičce píšou, že se hodí pro všechny typy pleti, ale je hodně hydratační, takže nejvíc bude asi vyhovovat pleti suché. Je lehký a i přes své hydratační vlastnosti obličej nějak extrémně nemastí. Na noc naprosto ideální – a hlavně hrozně hezky voní :-)!

Sůl do koupele Body Basics

Body Basics je super obchod asi tak dvakrát do roka, kdy tam mívají na všechno 80%ní slevy :D…jinak mi ty ceny příjdou trochu přemrštěné. Na druhou stranu už jsem tam narazila i na pár výrobků, co mě vyloženě nadchly, a dodneška si syslím tělové mléko s tou nejúžasnější vůní na světě O:-) – bohužel už ho asi nevyrábí. To jsem si takhle jednou zase vyjela do Olympie (původně pro boty :D) a vrátila se se solí do koupele pro Péťu, aby mu nebylo líto, že jsem ho nevzala na nákupy s sebou :D. A můžu říct, že zázraky se nekonaly 😀 – sůl sice v lahvičce pěkně citrusově voní (ikdyž třeba Pepa by určitě řekla, že to smrdí jak vůně do záchoda 8-), ale já jsem na citrusy prostě strašně zatížená), ale ve vaně už pak cítit vůbec není. Prima je alespoň to, že i malé množství soli zbarví vodu hezky do žluta – a to je sranda :D. Jestli ji zase někdy budou mít za dvacku, tak ji určitě koupím znova, jak se znám :D…Pomáda na vlasy Got2Be

Další typický příklad „nechtěného“ nákupu 8-)…pomáda byla ve výprodeji za 30 kaček, tak jsem ji z úcty k Travoltovi tak nějak samovolně přidala do košíku :D. Většinou už ani nevylízám z domu bez toho, že bych si něco nenapatlala do vlasů, takže jsem se nebála, že by se u mě ztratila. Je ale fakt, že radši používám klasické tekuté gely a tahle pomáda je tuhá, proto je to pro mě trochu nezvyk a zatím jsem se s ní ještě nenaučila pořádně pracovat. Co mi vadí je „pánská“ vůně – nebráním se sice používání pánských sprcháčů ani deodorantů, ale na vlasech mám mnohem radši neutrálnější vůně. To je trošku zklamání, protože všechny Got2Be výrobky, které jsem předtím vyzkoušela, voněly úplně skvěle. Prima je na ní naopak to, že vlasy neslepuje tak jako většina gelů a ani nemastí – ikdyž já to na svých suchých vlasech moc nepoznám :D…

Antiperspirant Action 3 Control Adidas

U antiperspirantů preferuju spíš ty gelové a vím proč – tuhé se velice rády drolí a zabarvují oblečení do bíla a mě to pak vytáčí k nepříčetnosti 😎 – stejně jako tenhle šmejd!!! Abych jen nekritizovala, s pocením se celkem dobře vyrovnává, ikdyž těch slibovaných 48 hodin je trochu nadsazených, že :D…Příjemně voní a hodí se pro citlivou pokožku, což je taky fajn…no ale ty bílé fleky, ty prostě nezkousnu :D!

Ira Levin – Rosemary má děťátko

Za poslední měsíc strávený nad stránkami obchodního práva se mi tu na blogu nakupilo restů až hanba, tak se je pokusím pomalu, ale jistě likvidovat, dokud mám povídavou a příští zkoušku v bezpečném nedohlednu :D…Někdy okolo zápočtového týdne jsem se začetla do Rosemary, o jejíž filmové podobě už bylo mnoho napsáno – nejen na mém blogu :D. Zpočátku jsem si s ní krátila vlekoucí se hodiny práva životního prostředí, ovšem když začalo jít do tuhého, rozhodla jsem se trávit tyto semináře s hospodářskou soutěží, načež jsem si nadávala, že jsem to takhle nedělala po celý semestr :D. Tudíž na Rosemary zbyly pouze cesty trolejí do školy a ze školy. Byly to napínavé cesty – nejen proto, že řidiči DPMB jezdí přes Úvoz jak prasata 😎 …

Nevím kde jsem to vzala, ale někdo mi dozajista říkal, že literární konec se neshoduje s tím, jak Rosemaryin příběh dopadne ve filmu. Na konci knížky mě tudíž docela zklamalo, že tomu tak nebylo. Dá se říct, že filmový konec je trochu otevřenější, ale skutečně jen trochu…I přesto jsem si užila zábavné a sugestivní počtení. O ději knížky se asi není potřeba více rozepisovat, film jej opravdu dokonale kopíruje. Spíš mě zaujaly ohlasy a asociace, které knížka vyvolala mezi mými spolužáky – nezávisle na sobě mi několik z nich totiž začalo vyprávět příběh o tom, jak Polanského manželka Sharon Tate byla v roce 1969, tedy pouhý rok po natočení filmu,  zavražděna v osmém měsíci těhotenství… Děsivé, že – co to mám za spolužáky :D??

Roald Dahl – Jakub a obří broskev

Konečně mám před sebou relativně volný víkend, byť zkouškové ještě zdaleka nekončí. Dvě zoušky už jsem ale úspěšně zdolala (jednu s odřenýma ušima a druhou za jedna :D), takže si zasloužím celý víkend prolenošit v obležení dětských knížek…samozřejmě v rámci přípravy na pondělní kolokvium z Literatury pro děti a mládež 8-). Abych se na tento předmět správně naladila, rozhodla jsem se přispět do úryvkové rubriky jedním roztomilým dětským příběhem, jehož autorem je…Roald Dahl, odpusťte :D. Tento autor geniálních povídek nesměřoval svou tvorbu pouze mezi dospělé, ale napsal také několik známých knížek pro děti. Asi nejslavnější je jeho Karlík a továrna na čokoládu – ten ale bohužel v knihkupectvích není k mání 🙁 – aspoň já ho nikde neviděla. Proto jsem Péťovi k narozeninám pořídila jiné dílko, rovněž poměrně slavné…(Abychom měli co číst na dobrou noc, víte :D.)

Jakub a obří broskev je originální a úsměvnou pohádkou o osiřelém chlapci, žijícím u svých tyranských tetiček, kterému jednoho dne do života vstoupí kouzelný dědeček. Od této chvíle se všechno v Jakubově životě změní. Na zahradě vyroste obrovská šťavnatá broskev, a když se Jakub dostane do jejího nitra, setká se tam se spoustou nových hmyzích kamarádů :-). Tím ale celé dobrodružství teprve začíná – obří broskev se dává do pohybu a právě o putování broskve a její posádky po moři i v oblacích vypráví tento fantastický a humorný Dahlův příběh. Kam se nakonec broskvička dokutálí a jak to dopadne s Jakubem a ostatními hrdiny příběhu samozřejmě nemůžu prozradit :-). Komu se ale zrovna nechce číst, může zkusit mrknout na filmové zpracování. Sama jsem ho ještě neviděla, ale podle hodnocení vypadá docela slibně ;-)…

Jak se stát zrzkou

Abych svůj blog učinila zase o něco pestřejším, rozhodla jsem se vytvořit novou (povrchní :D) rubriku. Nevím, jestli to tak má každá ženská, ale kdybyste se mě zeptali na nejoblíbenější typ obchodu, tak bych nejspíš odpověděla, že je to drogerie. Ve zmíněném obchodě jsem totiž schopná strávit moře času (Péťa by mohl vyprávět 😀 – ikdyž moje obsese drogériemi by se dala přirovnat k jeho obsesi DATARTem a spol. :D) a bohužel se mi jen málokdy podaří odejít s prázdnou :D…Nakupování hadříků mě většinou ani zdaleka nebere tak, jako nakupování v drogérii – a to i tehdy, když vlastně vůbec nic nepotřebuju :D…Na nápad založit „drogistickou“ rubriku mě (překvapivě :-)) přivedl Péťa, když jsme se spolu bavili o barvách na vlasy a já mu řekla, že si už delší čas vedu o „svých“ barvách evidenci – značku a číslo barvy, jak mi chytla, jak rychle se vymývala atd….Fakt se mi nesmějte :D! Vzhledem k tomu, že jsem zrzkou už od svých šestnácti, vyzkoušela jsem za tu dobu opravdu velké množství různých značek i odstínů, a už několikrát se mi stalo, že když jsem si nějakou barvu oblíbila, přestali ji vyrábět, což mě jednak pěkně nakrklo, ale zároveň i vedlo ke zkoušení pořád dalších a dalších barev. Párkrát jsem taky narazila na takové, které se mi nelíbily a nevyhovovaly mi, takže to byl asi ten konečný impulz, který mě přivedl na nápad udělat si jakýsi „žebříček“ barev, které jsem vyzkoušela, a psát si k nim několik důležitých informací, které z obalu výrobku prostě nevyčtete. Péťa navrhnul, že bych mohla o barvách napsat na Heuréka.cz…anebo na blog. Zatím jsem zvolila druhou variantu, přestože mi příjde, že právě kosmetické recenze na Heuréce většinou za moc nestojí. Časem snad tedy zkusím přispívat i tam. Vás tu budu obšťastňovat recenzemi na produkty, které se mi zalíbily nebo osvědčily, a doufám, že z toho třeba taky vznikne užitečná rubrika – já osobně si takové recenze čtu ráda, protože pak aspoň člověk zbytečně nevyhazuje peníze za něco, co má tak maximálně pěkný obal, ale kýžený efekt žádný 8-)…

Dneska to teda bude počtení spíš pro zrzky, tak se nezlobte za malou diskriminaci O:-)…

Začnu s barvou, o kterou jsem už delší dobu v obchodě nezavadila, takže je dost možné, že ji úplně stáhli z prodeje :(. Je to Palette natural colors ( odstín 390 světle měděný). Barvička to byla pěkná a odstín celkem odpovídal tomu na krabičce – možná byl jen o malinko tmavší. Je to přesně taková zrzavá, jakou mám na sobě ráda a jakou má (podle ohlasů) na mě ráda i většina mého okolí, takže je pruda, že už není k mání :(. Snad jedinou nevýhodou téhle barvy bylo to, že se poměrně rychle vymývala, ale to je celkem běžný problém většiny těchto měděných a červených odstínů, takže se nad tím dá přimhouřit oko. Navíc nebyla ani drahá.

Následuje jedno z mých zrzavých zklamání – barva Wellaton (odstín 9/5 pouštní růže). Název sice hezký, leč! Výsledná barva se té na krabičce ani v nejmenším nepodobala. Místo zrzavé z toho vylezla spíš světle hnědá, maximálně s trochou zrzavého odlesku na sluníčku. Do svého barvícího žebříčku jsem si tenkrát zapsala: „Nudná nijaká barva – příště nebrat!“ Paradoxně se právě tento odstín v drogériích stále prodává – ta nespravedlnost :D!!!

Po velkém zklamání ovšem následovalo největší nadšení! To je ONA, mého srdce šampionka, ta nejkrásnější a nejzrzavější zrzavá, s kterou jsem kdy měla tu čest. Seznamte se – L’Oreal Paris Préférence Féria (odstín 74 mango intenzivní měděná)! Tahle barvička se prodává už strašně dlouho a vždycky po ní v obchodě šilhám, ale patří k těm dražším, takže si ji většinou kupuju, když zrovna natrefím na nějakou akci. Při prvním použití mě u ní překvapilo, že barvící směs nebyla v tubičce ala zubní pasta, jak jsem tomu byla zvyklá, ale v lahvičce, protože měla tekutou, tak trochu olejovitou konzistenci :O. Tím pádem jsem zpočátku měla trochu potíže s její aplikací – na druhou stranu se ale barva v tekutém stavu líp dostane ke všem vlasům, takže to nakonec můžeme brát jako plus. Další velké plus můžeme téhle barvičce přidělit za véééélikou tubu závěrečné péče, která mně osobní vydrží nejmíň na 4-5 použití. Výsledný odstín vcelku odpovídal tomu na krabičce, jen byl ještě trochu víc do červena. Myslím, že při prvním barvení mi nechytla úplně rovnoměrně, ale napodruhé už mé nadšení z této barvy nic nekalilo. Vymývala se pomaleji, než jiné zrzavé odstíny, co jsem zkoušela předtím. Suma sumárum vítěz mého osobního testu O:-)! Jen ať ji propána nestáhnou z prodeje :D!!!

Další barvičkou je ta, kterou mám právě teď na hlavě 🙂 – Palette Deluxe (odstín 667 měděný). Je to také jedna z těch, které jsem si oblíbila a ještě mi ji nepřestali vyrábět – jen má teď fungl novou krabičku s fungl novou modelkou – viz. níže. Ale nenechala jsem se zmást :D! Není to taková ta řvavá oranžová a ne každému se na mě líbí, ale já ji mám ráda, protože si v ní připadám starší a serioznější :D. Výsledný odstín vcelku odpovídá tomu na krabičce, je možná jen o něco tmavší, hnědočervený. Na sluníčku ale háže krásné zrzavé odlesky – podle mě odstín jako dělaný na jaro :). Barva chytá dobře a rovnoměrně a vymývá se pomalu. Jak jsem ale už zmínila, je tmavší, takže z toho plyne i jedno negativum – špatně se přebarvuje :(.

Problém s přebarvováním nastal  s barvou Garnier Color naturals (odstín 8.43 světlá zlatoměděná). Těžko říct, jestli barva odpovídá odstínu na krabičce, protože se jí tak nějak nepodařilo překrýt měděnou Palettku, kterou jsem měla na hlavě předtím. Na kořínky mi sice chytla hezky a zpočátku nebyl ani poznat žádný výrazný barevný přechod od oranžové k hnědé. Jak se ale barva začala postupně vymývat, tak barevný přechod mezi kořínky a zbytkem vlasů začal být patrný. Celkově mě tedy spíš zklamala, ikdyž sama o sobě mohla být docela hezká, na sluníčku házela pěkné oranžové odlesky. Druhou šanci jí každopádně nedám, protože se (jak překvapivé!) už nikde nepodává :X…

Palette Color XXL (odstín 25 Fénixův oheň) drží v mém osobním žebříčku stříbrnou příčku, bohužel ani ta už nikde není k dostání – oběhla jsem DM, Rossmana, Tesco…nikde NIC. Pláču už kvůli tomu názvu :D! Chytla přesně a rovnoměrně jako na krabičce, krásná intenzivní měděná barva, která se navíc vymývá pomaleji než ostatní Palettky. Proč už ji nevyrábí? PROČ???

No, dosti nářků…Schwarzkopf  Natural and Easy (odstín 546 středně měděně plavá terakota) je asi nejpřirozenější zrzavá barva, díky které mi dodneška mnozí spolužáci z výšky věří, že jsem zrzka od přírody :D. Ve skutečnosti je ještě maličko světlejší a míň dohněda než na krabičce. Chytá rovnoměrně, ale vymývá se do poměrně dost světlé barvy, což jí u mě ubírá body.

Před loňským Silvestrem jsem dostala chuť na změnu a navíc v obchodech rapidně ubylo zrzavých odstínů. Proto jsem sáhla po Garnier Color naturals (odstín 764 měděno červená) a čekala, co z toho vyleze. Vylezlo z toho docela nadšení, ikdyž tak úplně neodpovídalo krabičce. Barva byla víc do vínova, ale na světle opět házela měděné odlesky. Jinak byla ovšem pěkná, sytá a chytla rovnoměrně. Myslím, že nebyla ani moc drahá, takže všem ženám toužícím po červené kštici nelze nedoporučit…pokud se tedy přenesete přes fakt, že tento odstín při umývání vlasů HODNĚ pouští a nějaký čas budete mít zabarveno vše okolo od ručníku až po polštář 8-)…

Poslední barvičkou, kterou mám v záloze, je Schwarzkopf Brillance (odstín 893 pikantně červený). Pro moje okolí a koneckonců i pro mě trochu šok a změna 😀 – po nabarvení vypadala spíš tmavohnědě až vínově, ikdyž později se začala vymývat do barvy na krabičce. Něco takového jsem na hlavě skutečně ještě neměla…Koupila jsem si ji ze zoufalství, protože se blížil ples FITu a na Kauflandu jsem nesehnala žádný zrzavý odstín. Neměli tam prostě ani jeden! Mamce se hodně líbila, já si na ni musela zvykat a časem se mi zalíbila taky. Příjde mi ale taková chladná a zimní, takže teď na jaře už by mě asi nebavila. Je fajn, že nepouští při umývání tak moc jako výše uvedená Garnierka, a chytá rovnoměrně. I u ní se ale vyskytnula potíž s přebarvováním, za to jí dávám body dolů :/…

No a pokud jste dočetli až sem, tak jste buď zrzka nebo trpíte chorobnou prokrastinací :D. Každopádně děkuji za pozornost. Teď už jistě víte, že stát se zrzkou není vůbec jednoduchá věc :D…

Výroční kuřecí na medu

Dosti bylo zeleniny :D! V sobotu tomu byly dva roky, co jsem byla požádána o ruku, a takové výročí (a tedy i potažmo muž) si zaslouží něco lepšího, než tuňákový salát a špagety s kečupem (ale ty já nikdy nedělám :D!)…Rozhodla jsem se sáhnout po dosud nevyzkoušeném receptu z Apetitu a naštěstí to vyšlo a neslavili jsme toto výročí chlebem s máslem :D! Až zas někdy budete potřebovat někoho ohromit svým kuchařským umem, tímhle pokrmem určitě nic nepokazíte ;-)…

Suroviny:

  • kuřecí prsa
  • 250 gramů žampionů
  • 2 větvičky rozmarýnu (nahradila jsem tymiánem a bazalkou)
  • 2 lžíce kečupu
  • 1 lžíce medu
  • sůl
  • olivový olej
  • 1 kostka drůbežího bujónu (nahradila jsem bio zeleninovým)

Kuřecí prsa osolíme, z obou stran osmažíme na oleji a dáme stranou. Do pánve vhodíme žampiony i nasekaný rozmarýn a smažíme dozlatova. V hrnku vody si mezitím rozmícháme kečup, med a kostku bujónu. Maso vrátíme na pánev, zalijeme vzniklou směsí a na mírném ohni necháme asi dvacet minut probublávat, aby maso změklo. Toť vše – úžasně jednoduché a rychlé, takže si u toho ještě stihnete přečíst noviny/zákoník/maily/dosaďte podle chuti…A hlavně je to moc dobré, to musím zdůraznit :-)! Jako přílohu jsem vykouzlila bramborovou kaši s osmaženou cibulkou a ledový salát.

Ovšem to ještě není všechno…(po zveřejnění tohoto příspěvku očekávám několik dalších žádostí o ruku :D)…ke každé oslavě zákonitě patří…dort :-)!

A aby bylo i romantice učiněno zadost, završili jsme náš den vpravdě klasickým snímkem světové kinematografie – Casablancou. „Ze všech lokálů ve všech městech po celým světě ona příjde zrovna do toho mýho…“ Nojo, však ty slavné a nesčetněkrát parodované fráze všichni dobře znáte :D… Casablance je nicméně výborné pokoukáníčko i bez titulků, protože všem postavám krom hlavního mužského hrdiny je celkem dobře rozumět…ale hlavnímu mužskému hrdinovi to odpustíme, protože má vážně sexy hlas O:-D!

Sushi párty

Abych to tu zase nezahlcovala literárními články (mám v záloze nachystané další dva O:-)…), rozhodla jsem se zavzpomínat na poměrně nedávnou akci plnou angličtiny, her a dobrého jídla. Naše kamarádky z Erasmu – Julia a Phyllis – nám po Vánocích odjely zpátky na Taiwan a do Hong Kongu. Smutníme po nich dodneška :_(. Aby Franta alespoň trochu zmírnil náš žal, seznámil nás brzy s novou várkou Erasmáků – HyeMin z Jižní Koree a Moe z Japonska. Vzhledem k tomu, že jídlo je hned po alkoholu druhý nejlepší prostředek na odbourání zábran, rozhodli jsme se uspořádat opět nějakou vařící párty. A abychom zne/využili návštěvu z Japonska, řekli jsme si, že by bylo fajn naučit se pravé nefalšované sushi…takže jsme si vlastně pozvali holky na návštěvu, aby nám uvařily večeři, ehm :D.

Sushi a korejská hra "Go Stop"...obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 8-)
Sushi a korejská hra "Go Stop"...obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 😎

Pokud si budete chtít připravit sushi s námi, vězte, že budete potřebovat:

  • balení řasy „nori“ (zakoupíte v exotickém koutku v Tescu či jiném větším obchoďáku)
  • kulatozrnnou rýži
  • 2 plechovky tuňáka (syrová ryba by se asi těžko sháněla 😎 )
  • salátovou okurku
  • pár vajíček
  • worchester, balzamikový ocet či jiné ochucovadlo, které doma najdete 🙂

Nejprve si tedy dáme vařit rýži – kulatozrnná rýže je prý na sushi lepší, protože více lepí. Mezitím si omyjeme, oloupeme a pokrájíme okurku na přibližně stejné podlouhlé hranoly (viz. foto). Na pánvi si připravíme klasickou vaječnou omeletu, kterou rovněž nakrájíme na stejně dlouhé proužky. Z plechovkového tuňáka slijeme olej a rozdrtíme ho v misce. Holky ho ještě osolily – já bych třeba spíš místo toho přidala trochu citronové šťávy. A teď příjde ta nejdůležitější část – smotávání. Na prkénko si rozprostřeme řasu nori – je důležité rozlišit rubovou a lícovou stranu – a asi do poloviny na ni navršíme rýži a na ni plátek okurky, vaječné amolety a tuňáka.

...a jdeme motat :-)
...a jdeme motat 🙂

Zpočátku, než získáte grif, bych doporučila to s množstvím surovin moc nepřehánět, aby se vám sushi-roláda dobře smotávala a nebyla moc tlustá :-). Protože v balení z Tesca bylo řas deset, mohl si každý z nás s většími či menšími úspěchy umotat svou vlastní rolku 🙂 – na fotkách si můžete prohlédnout, jak nám to šlo :-)…

Janie v akci ;)
Janie v akci 😉

Franta se s tím taky popral
Franta se s tím taky popral
A Moe už nám krájí sushi :)
A Moe už nám krájí sushi 🙂

Když jsme měli všichni umotáno, Moe rozkrájela rolky na jednotlivé kousky sushi a přišla nejzábavnější část večera – ochutnávání O:-)! (Jak si tu tak píšu, docela se mi začínají sbíhat sliny – nejspíš budeme muset brzy uspořádat další sushi párty :-).) Výsledné dílko se nám opravdu povedlo – jak chuťově, tak po estetické stránce. Dva velké talíře sushi (šest rolek) byly během chvilky prázdné a naše chuťové pohárky blažené. Jako „dip“ jsme využili worchestrovou omáčku, která se jevila z našich domácích zásob jediná celkem použitelně :-).

Skupinovka s hotovým výtvorem :-)
Skupinovka s hotovým výtvorem 🙂

Tak doufám, že jsem vás svým článkem nalákala a také zatoužíte vyrobit si své vlastní sushi. Opravdu na tom není nic kdovíjak složitého. A když jsme to zvládli my v našich bojových studentských podmínkách, zvládnete to určitě taky :-)!

Roald Dahl – Můj strýček Oswald

Doufám, že si všichni pamatujete na strýčka Oswalda, starého chlípníka z Dahlových mistrovských povídek Azízův host a Čubka, o kterých jste se tu mohli dočíst někdy okolo Vánoc. Tato slavná postavička si od Roalda Dahla vysloužila celou jednu knížku jen pro sebe. Když jsem ji objevila v knihovně v KM, neomylně jsem po ní sáhla. Další lechtivé zážitky tohohle starého smilníka? Proč ne 😉 …? Od začátku jsem čekala, že se bude jednat o nějaké pikantní historky z Oswaldova mládí, ale milý strýček předčil všechna má očekávání :D. Vpodstatě nám Roald Dahl v této knížce předkládá jeden dlouhý příběh o tom, jak Cornelius Oswald zamlada přišel k bohatství, díky kterému si pak po zbytek svého života mohl jen užívat, ehm 😎 …že zbohatl na objevu nejdokonalejšího afrodiziaka na světě asi nikoho nepřekvapí, že :D? Přestože nejsem žádný puritán, když jsem si knížku četla v troleji cestou do školy, doufala jsem, že mi nikdo nekouká přes rameno :D! Celý Oswaldův příběh je totálně absurdní, ale při čtení brzy zjistíte, že na tomhle u Dahla absolutně nezáleží. Příběh Vás velmi brzy pohltí svou komikou a ke konci nebudete moct ani dýchat napětím, jestli Corneliovi jeho byznys vyjde nebo se všechno zvrtne trochu jiným směrem ;-)…Každopádně se u vyprávění strýčka Oswalda dosytosti nasmějete, to mi můžete věřit :-).

James Woodall – John Lennon a Yoko Ono (Dva rebelové – jedna legenda)

Tak si říkám, že by možná nebylo od věci zřídit Beatles na mém blogu speciální sekci :D…No, snad se jí někdy v budoucnu dočkáme. Prozatím přispěju malým postřehem do úryvkové rubriky. James Woodall, autor a novinář, napsal čtivou biogafii, ve které se sice nedozvíte nic objevného, ale přecejen si počtete o Beatles „trochu jinak“. Příjemně překvapí zejména to, že se autor pokouší o ucelený pohled na stěžejní léta v životě Johna a Yoko v kontextu především politických událostí. Na zhruba dvě stě stánkách, které publikace má, pochopitelně nemohl zacházet nijak zvlášť do hloubky, ale mě přesto nové pojetí bavilo o něco víc než biografie, které jsem četla předtím. Nejvíc mě zaujaly pasáže o válce ve Vietnamu a byla jsem překvapená, že se autor zmínil dokonce i o okupaci Československa v roce 1968 a upálení Jana Palacha. Woodall se neváhal podívat na jednu slavnou hudební epochu z vícero stran a zasadit ji do nových kontextů. Abych ovšem autorovi i něco vytkla, nemůžu nezmínit, že v textu jsem našla jednu příšernou faktickou chybu – totiž označení Paula McCartneyho za „šťastně ženatého s Jane Asherovou„!!! Doslova mě to udeřilo do očí – vždyť každý správný fanoušek Beatles přece ví, že Paul a Jane se nakonec nikdy nevzali. Nicméně doufejme, že to byla jen chyba překladatele…:D. Poslední zajímavostí knížky, kterou bych chtěla zmínit, je obsáhlý seznam biografie, z které Woodall při psaní čerpal. U každé publikace je stručně shrnuto, jakým způsobem se autor s příběhem Beatles vypořádal a jakými přednostmi ta která kniha disponuje. Navíc spousta titulů ze seznamu už byla i přeložena do češtiny…achjo, takže už vím, co budu dělat, až se budu někdy zase nudit :D…