Blog Janie Milíčové – 54. stránka

Agatha Christie – Mrtvá v knihovně

Uff, státnice se nezadržitelně blíží, z učení už mi solidně hrabe (k cvičení si teď pouštím staré díly pořadu „Neznalost neomlouvá“ :D) a při opakování financí jsem zjistila, že si prostě vůbec nic nepamatuju, tak dneska jak blázen podtrhávám daňové zákony v naději, že z nich na potítku stihnu všecko opsat :P… Není to veselé, vůbec to není veselé, ale Agatha Christie taky nepsala zrovna humoristická díla, tak se dnes k sobě báječně hodíme 8-).

Hned na začátku vyprávění jsme svědky kuriozního nálezu v domě paní Bantryové, jejíž dobrou přítelkyní není nikdo jiný než slečna Marplová, zkušený to detektiv v sukních. V knihovně je nalezena mrtvola neznámé mladé ženy. Rozjíždí se pátrání a brzy se objevuje první stopa vedoucí k mladé tanečnici z nedalekého města, která tu samou noc náhle zmizela. Vrah se dopouští ještě jedné vraždy, aby vyšetřovatele zmátl, ale jeho touha po pěnězích ho záhy prozradí… Mrtvá v knihovně je trochu překombinovanou detektivkou, ve které do sebe některé věci logicky moc nezapadaly, především na konci při odhalování vraha jsem se musela fakt vysmát, ale na uvolnění nervů to fungovalo výborně. Agatha a zkouškový jdou prostě ruku v ruce :D…

DROGa speciál aneb Království Yves Rocher

Tak dneska po delší době opět drogový speciál, tentokrát na téma Yves Rocher :-)… Vlastně to všechno začalo strašně nevinně – v některém z březnových magazínů Ona Dnes se objevila pravidelná série slevových kuponů do různých obchodů. Ještě nikdy jsem žádný z nich nevyužila, ale tentokrát tam byly docela fajne slevy – na 1 vybraný výrobek z YR dokonce 50% a dárek k tomu, prostě nekupte to :D! To jsem zkrátka musela i já – zarytý odpůrce YR obchodů – odhodit svůj stud. Příjemně naladěna poslední konzultací, která mě naprosto překvapila, rozhodla jsem se, že se za svůj malý osobní úspěch půjdu tedy odměnit. Věděla jsem přesně, pro co jdu – již v minulosti odzkoušené heřmánkové odličovací mléko, krásně voňavé a 100%ně přírodní, původní cena 155 káčé. Vlezla jsem tedy do obchodu již předem obrněna připravenými větami k odhánění dotěrných prodavaček. Nakonec jsem je ale vlastně vůbec nepotřebovala, prodavačky mě nechaly v klidu vybrat, navíc v obchodě byla ještě jedna paní, které se mohly věnovat. Trochu mě znervózňoval jen sekuriťák u vchodu :D… Chvilku jsem se rozhlížela, pak jsem popadla mlíko a zamířila k pokladně. Při placení jsem se nechala samozřejmě uvrtat do zřízení věrnostní karty (stává se z toho pomalu takový můj sport – kolik věrnostních karet máte vy? Já asi patnáct :DD…) a v důsledku toho jsem dostala plátěnou YR tašku, milion katalogů a letáků se slevovýma kuponáma a asi dva miliony vzorečků… jo a 2 pytlíčkový čistící masky jako dárek ke kuponu z Ona Dnes :D. Ano, byl to fakt příjemný nákup :D. Po cestě domů jsem přemýšlela, jestli se tak šťastně usmívám kvůli hodnocení mé práce, krásnému jarnímu dni nebo proto, že jsem opilá YR rohlíkem – respektive všema těma blbostma, které jsem v YR obdržela :D. Na to, jak tyhle typy obchodů nemám ráda, mě jejich strategie docela dostala. Doma jsem se tedy jala všechny nové produkty postupně odzkoušet a odhalit jejich klady a zápory. Tady jsou výsledky mého asi 2měsíčního testování :D…

1. Vyhlazující make-up (odstín Beige 300 – Teint Médium) – jak již název napovídá, odstínem se mi YR zrovna dvakrát netrefili do vkusu – jsem přecejen ještě po zimě dost bledá (a ne že by se to v létě nějak radikálně měnilo :D). Jinak si ale myslím, že na někom s opálenější pletí by mohl vypadat moc dobře. Pleť hezky sjednotí a rozzáří, pěkně voní, výdrž a krytí taky není vůbec špatné. Musí se ale hodně rychle roztírat, aby nevytvořil mapy. Nepřišel mi zlý, nicméně přestože netuším kolik přesně stojí, jsem si jistá, že v drogérce určitě seženete stejně kvalitní make-up za mnohem nižší cenu.

2. DUO: Rostlinná čistící gomáž a jemná čistící maska s výtažkem z máty – jako první jsem testovala čistící gomáž (neboli peeling, kdybyste to nevěděli – já to třeba nevěděla :D). Docela jsem se bála použít to na obličej, protože na tyhlety věci je moje pleť citlivá a reaguje podrážděním. Vyzkoušela jsem to nakonec asi dvakrát, poprvé jsem neviděla žádný velký výsledek, krom zarudnutí, podruhé mi přišlo, že pleť se hezky vyhladila a vyčistila, každopádně zbytek gomáže jsem už použila na tělo – proč obličej zbytečně trápit, když mám jen jeden, že. Stejnou službu mi prokáže celá řada jiných a šetrnějších výrobků. Gomáž nemá vpodstatě žádnou vůni a celkově mě nijak zvlášť nezaujala. Určitě je to výrobek, bez kterého bych se s klidem obešla :-)… Nicméně balení je poměrně poctivé a kdybych ho používala čistě jen na obličej, vydržel by mi na hoooodně dlouhou dobu.
Maska poněkud rozpačité dojmy z gomáže vylepšila. Má velmi tekutou konzistenci, je úplně čirá a hlavně moc hezky voní. Spíš než mátu z ní cítím citrusy, ale možná je to jen projev mé citrusové posedlosti :D. Na obličeji je příjemná, neštípe ani nepálí a poměrně rychle zasychá. Sloupávání je pohodové – rozhodně žádná nedobrovolná depilace jako onehdy u masky z HaMka :D!

3. Noční péče o pleť – tento výrobek mě příliš nezaujal. Vůně nic moc a v ostatních ohledech spíše průměr. Pleť ale byla po jeho použití hezky heboučká, takže aspoň za to dávám bod :-).

4. Zeštíhlující péče s trojím účinkem – trojím účinkem můžeme rozumět boj proti celulitidě a zeštíhlující + zpevňující účinek. Péče obsahuje zrnka zelené kávy, zelený čaj a výtažky z pupečníku asijského, má karamelovou barvu a gelovou konzistenci. Voní lehce a svěže, nejvíc jsem z ní cítila asi ten zelený čaj. Vstřebává se přímo bleskurychle, to tedy klobouk dolů, něco takového jsem ještě neviděla :D. Gel je sice při natírání lehce lepivý, ale okamžitě se vsákne a už ho na pokožce vůbec necítíte. Zpevňující účinky po sotva dvou použitích nemůžu moc posoudit, každopádně pokožka byla opravdu nádherně hlaďoučká. Ale nemůžu říct, že by to byl tak mimořádný efekt, aby se ho nedalo docílit i jinými zpevňujícími krémy z drogérie, které stojí asi desetkrát míň :D.

5. Denní zpevňující péče na obličej a krk – z mého pohledu celkem obyč krém ne příliš lákavé vůně. Při bližším pohledu do zrcadla zjistíte, že obsahuje drobné třpytky, ale není to tak výrazný efekt, aby si vás na ulici spletli s disko-koulí. Zpevňovat obličej snad ve svém věku ještě nepotřebuju :D, takže popojedem…

6. Toaletní voda pro ženy L’Eau + Toaletní voda pro muže Green – já na ty květinkové vůně nějak zvlášť nejsem, ale tato mi (aspoň podle vzorečku) přišla taková lehká, takže bych ji na sobě klidně snesla. Zato pánská vůně, ta mě tedy nezaujala bohužel vůbec ničím, přišla mi tak totálně tuctová, že ani nevím, k čemu bych ji přirovnala.

7. Oční krém proti vráskám s blahodárnými oleji – moje premiéra s očním krémem, protože věřím tomu, že ve svém věku ho ještě nepotřebuju, to už bych se moc rozmazlovala :D. Krém má lehkou, téměř až vodovou konzistenci, je téměř bez parfemace – má jenom lehoulinkou, ale moc příjemnou vůni, při které se dobře usíná (potvrzeno :D). Stačí ho opravdu jen kapka, takže i ten mini vzorek mi vydržel snad na týden, ne-li na dýl. Na víčkách je hrozně příjemný, lehce chladí a hlavně oči vůbec nedráždí. Redukci vrásek však zatím nemůžu potvrdit :D.

8. Denní rozjasňující krém – tento výrobek mě mile překvapil. Krém je lehký, má neutrální vůni a pleť opravdu krásně rozjasní, vypadá pak tak odpočatě a zdravě :-)! V rozjasňovačích se moc nevyznám, doteď jsem je pokládala za naprostou zbytečnost, ale cosi na nich zřejmě opravdu bude O:-)… Kdybych si měla vybrat jeden z vzorkových výrobků, který bych si pořídila i ve standartní velikosti, byl by to rozhodně tenhle. Předpokládám však, že určitě nestojí míň než čtyři stovky, takže asi někdy příště :D…

Takže suma sumárum – YR prodává zajímavé rozmazlovače, které určitě stojí za vyzkoušení, nicméně myslím, že jejich výrobky se dají nahradit mnohem levnějšími alternativami, i mezi jinou přírodní kosmetikou. Jejich obchodní strategie se vzorečkama a dárečkama a slevovýma kupónkama je každopádně docela dobrá… ehm, ale o tom raději zase někdy příště :D…

Václav Kaplický – Kladivo na čarodějnice

Na rovinu musím říct, že už dlouho mě žádná knížka „nevcucla“ tak silně, jako právě Kladivo. Přečetla jsem ji asi za týden, přestože jsem na ni měla čas jen ve volných chvilkách (kterých moc nebylo) poránu a na „dobrou“ noc, a nikdy jsem se od ní nemohla odtrhnout. Jedná se o silný příběh postavený na reálném základě – tedy monstrózních čarodějnických procesech, které se na konci 17. století odehrávaly v okolí Šumperka a Velkých Losin – a právě vědomí toho, že se tohle všechno kdysi opravdu stalo, čtenáři způsobuje nepříjemné mrazení v zádech. Sama jsem byla knížkou tak uchvácena, že jsem si hned po jejím zaklapnutí začala gůglit informace, abych se dozvěděla, nakolik se Kaplický držel reálného základu a nakolik se jednalo o fikci. Docela mě šokovalo, když jsem si na stránce Wikipedie věnované děkanu Lautnerovi, hlavní postavě Kladiva na čarodějnice, přečetla vpodstatě kompletně převyprávěný děj celého románu – Kaplický se tedy ve své knize držel historických pramenů co možná nejpřesněji. Většina postav skutečně existovala a Kaplický jim ponechal i jejich původní jména.

Zkušenost mám i s filmem a musím říct, že u mě i přes nadšení z knihy pořád maličko převažuje snímek Otakara Vávry – patří do mé osobní sbírky filmů, o kterých vždy po shlédnutí prohlásím, že už je nikdy nechci vidět, ale jsou tak silným zážitkem, že po čase zatoužím podívat se na ně znovu. Přesto vám však knížku vřele doporučuju. Sháněla jsem ji v knihovně strašně dlouho a to je myslím dobrým důkazem toho, že i české historické romány můžou být pro čtenáře atraktivní a nemusí být nutně synonymem pro nezáživnou povinnou četbu od Jiráska ;-).

5 věcí, které mi zpříjemňují jaro

Tak, kostky jsou vrženy… V ISu se objevil onen obávaný rozpis státnic s datem dne D a složením zkušební komise. Můžeme se nad tím rozčilovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat :D… Na všem negativním je nicméně třeba vidět i něco pozitivního, a protože mě v budoucích dnech a týdnech nic dobrého nečeká (leda „se učit, se učit, se učit“ – jak by řekl Mireček), budu se snažit zpříjemnit si to, jak se dá. Pár nápadů už mám a určitě uvítám v komentářích i vaše rady a tipy, třeba čím jste si učení na státnice zpříjemňovali vy :-)…

Simpsonovi

Dlouhodobé polehávání v učebnicích způsobuje depresivní stavy pramenící z pocitu, že si to stejně nikdy všecko nezapamatujete a jestli přecejen teď v té hlavě něco máte, v den státnic v ní bude pusto a prázdno. Proto sázím na Simpsonovi jako na kvalitní antidepresivum :-).

Oddechové čtivo

Po několikahodinovém brejlení do nezáživných právnických materiálů a učebnic je samozřejmě potřeba, aby si dal mozek trochu voraz a bavil se taky chvilku něčím pokleslejším :D. Klasickou literaturu sice zbožňuju, ale uznejte, že u Shakespeara si mozek nikdy neodpočine tak hezky, jako u nějakého pořádného béčkového braku :D. Z toho důvodu jsem se rozhodla zásobit všelijakými druhy převážně oddechového a relaxačního čtiva, nad kterým budu moct zapomenout na starosti všedního dne a řešit prozměnu jiné „otázky života a smrti“, třeba co se bude na jaře a v létě nosit nebo zda je vrahem zahradník :D. Na fotce není úplně všechno, protože u některých titulů jsem usoudila, že i jako čtení na oddech jsou moc hloupoučké :D…

Čaj o páté

Jsem čajomil, to se ví. Nejsem žádný super odborník, ale nenechám se ani opít rohlíkem :D. Má specializace jsou zelené aromatizované čaje, ale nepohrdnu ani černým či bylinkovým. Bez čaje si nedokážu představit žádné ráno – kolikrát je to taky to jediné, co jsem schopná hned po probuzení dostat do žaludku, když nemám čas na poklidnou snídani. Neznám zkrátka nic lepšího než příjemnou siestu s hrnkem dobrého voňavého čaje. A zásadně nesladím :-)! Mí aktuální čajoví favoriti se nazývají:

Organic pure green od MaS – čistá příjemná chuť. Vůbec byste nepoznali, že je pytlíkový – chutná jako z čajovny O.-)… Ideální na odpolední siestu!

Povšimněte si sladěného motivu hrníčku a krabičky od čaje...nebyl to záměr :D!

Pickwick Green Tea Pineapple – byl dárkem od strýca. Když jsem se nad voňavým hrníčkem na velikonoční návštěvě rozplývala, strýc mi věnoval celou krabičku O:). Je to jeden z nejchutnějších pytlíkových čajů, jaké jsem kdy měla.

V psychedelickém hrníčku od Pavči :) — V psychedelickém hrníčku od Pavči 🙂

Piňa Colada – tak tu máme taky jeden sypaný ovocný čajík, nááádherně voňavý! Péťa je na něm ještě závislejší než já :D. K mání ve Vaňkovce.

Keňský pytlíkový Marks and Spencer – bez něj už si nedokážu představit žádné ráno, je to černý nakopávák :D.

Murphyho moudro z hrnečku :D — Murphyho moudro z hrnečku 😀

Fitocracy

Už to budou skoro 3 měsíce, co jsem se zaregistrovala do této sociální sítě pro všechny sportu-chtivé lidičky. Mě osobně sporty moc nebaví, nemám ráda zimu, nesnáším vodu a mokro obecně a vyrostla jsem na Hané, takže kopce mi dávají taky zabrat – už tím jsou mé sportovní možnosti značně omezené :D. Asi si logicky kladete otázku, proč jsem se tedy vůbec k Fitocracy připojila. Z jednoho prostého důvodu: Přes to všechno si totiž troufám říct, že pohyb zbožňuju a věřím, že to tak má většina lidí, jenom každý z nás potřebuje najít takovou aktivitu, která ho bude bavit. Snažím se pravidelně cvičit už od nějakých 17ti let, kdy jsem se rozhodla vyhlásit boj své dosud lehké skolióze. Mým nejmilejším parťákem na cvičení je už nějaký ten pátek nafukovací gymball, občas taky jeho menší brácha overball a vlastně mám balony ráda obecně – míčové sporty byly asi jediné sporty, které mě kdy v tělocviku bavily :D. Můj problém spočívá v tom, že mě cvičení baví vždycky jen určitou etapu mého života – většinou tehdy, když mě záda nebo krční páteř fakt bolí, mám špatné svědomí ze svého sedavého životního stylu nebo mě po rodinné oslavě zaplaví pocit, že „ty kalhoty se nějak srazily“. Chybí mi parťák, který by mě vyhecoval – dokud jsem bydlela s Pepou, na denním pořádku bylo válení v posteli do oběda („Jít do školy? Proooč,vždyť jsem tam byla včera :D!“) a noční vyžírání ledničky. Vrcholem našeho pohybu bylo to, když jsme si s mým gymballem házely za prozpěvování „Je den, tak pojď Marie ven“, případně s ním hrály v pokoji fotbal 8-). S Péťou se situace malinko zlepšila, ale nesportovali jsme nikdy nijak pravidelně, prostě jen když se nám chtělo a byl čas.
No a teď alespoň pár slov k Fitocracy aneb proč byste to měli taky vyzkoušet:

Asi největší výhodu vidím v tom, že na to zkrátka nejste sami. Když se zaregistrujete s bandou přátel, můžete se navzájem hecovat, uspořádat skupinové challenge a soupeřit mezi sebou. A ikdyž třeba nejste soutěživý typ, vědomí toho, že ostatní vaši kamarádi pilně cvičí, vám určitě nedovolí válet se na gauči a kynout :D.
Každá vaše aktivita se počítá – když půjdete radši 3 patra po schodech, ačkoliv byste mohli použít výtah, když se místo svezení šalinou pěkně projdete pěšky – zkrátka cokoliv. I relativními maličkostmi se dá dělat něco pro zdraví :-).
Zjistíte, že slova „nedostatek času“ jsou jen výmluvy. Pár minut denně může pro své tělo obětovat skutečně každý.
Sbírání bodů za každou vaši aktivitu stejně jako celé prostředí Fitocracy působí motivačně – teda alespoň na mě. Jsem si jistá, že nebýt Fitocracy, tak se na cvičení kolikrát vykašlu a radši si hodím nožky nahoru :D.

Už to budou skoro 3 měsíce a já se opravdu snažím cvičit každý den. Alespoň trošku. Kvůli práci na diplomce a přípravě na státnice jsem prakticky celé 3 uplynulé měsíce strávila u počítače a to se samozřejmě vůbec nelíbilo mojí krční páteři. Cvičení mi často ulevilo od bolesti a celkově jsem se i díky té troše pohybu denně cítila mnohem líp. Už proto v tom chci pokračovat. Všem, co Fitocracy ještě nevyzkoušeli, vřele doporučuji :-)!

Péťa

…který mě taky občas vytáhne ven a na vzduch a já zjistím, že 3 písmenka před jménem vlastně vůbec nejsou tím nejlepším a nejdůležitějším, co by mě v životě mohlo potkat :-).

Na výletě v Lednici :-) — Na výletě v Lednici 🙂

Kuřecí prsíčka s chřestem

Přestože poslední dobou nic nestíhám, natož pak blog, řekla jsem si, že tenhle recept prostě musím uveřejnit, protože chřestová sezóna je krátká O:-). Musím přiznat, že se jednalo o mou chřestovou premiéru, takže jsem moc nevěděla co a jak a dlouho jsem spekulovala, na jaký způsob chřest připravím. Nakonec jsem se rozhodla pro tento jednoduchý postup z receptů.cz.

kuřecí prsa
kousek nivy
mléko
svazek chřestu
zelenina na oblohu

Z různých návodů na internetu jsem vyčetla, že nejdůležitější u bílého chřestu je pořádně ho oloupat. Slupka je totiž hořká a když se jí dostatečně nezbavíte, může vám zkazit chuť celého jídla. Jinak jsem chřest vařila klasicky na sporáku v horké vodě, do které jsem přidala plátek citrónu (další tip z netu :D). Mezitím jsem si připravila kuřecí prsíčka, nakořenila a hodila na pánvičku. Nakonec jsem se pustila do omáčky – rozehřála jsem v kastrůlku asi deci mléka a přidávala postupně na kostičky nakrájenou nivu, míchala a míchala, až se niva pěkně rozpustila a vznikla hustá omáčka. Omáčku je pak možné ještě podle chuti dokořenit. No, a máme hotovo – teď už jen stačí ozdobit talíř nějakou tou čerstvou zeleninou a nechat si chutnat…

Že by mě chřest nějak zvlášť ohromil, to říct nemůžu, ale možná člověk musí přijít na ten správný grif, jak ho připravit, aby to byla delikatesa. Ne že bychom si nepochutnali, ale na to, jak všichni chřest blahořečí, jsem čekala něco zajímavějšího. Soudit po prvním ozkoušení ovšem nebudu a určitě se v budoucnu pustím do nějakého dalšího receptu. Co vy a chřest :-)?

Co s rozbitou skleničkou

V naší rodině se dědí z generace na generaci různé vlastnosti, nicméně základním poznávacím znamením je to, že se rádi oháníme rukama a všechno nám z nich padá. Snažím se s tímto rodinným prokletím bojovat, ale onehdy jsem při umývání nádobí nechtěně zničila skleničku ze sady. Umývala jsem misku a vyklouzla mi z rukou a dopadla právě na onu nešťastnou skleničku a ulomila jí kousek horního okraje. Na první pohled to bylo téměř neviditelné, přesto jsem se rozhodla skleničku nemilosrdně vyřadit, protože by si o ni při nejbližší příležitosti někdo pořezal ret. Už o pár vteřin později mi hlavou blesknul nápad, jak by se dalo s rozbitým kusem nádobí naložit, aby nám ještě nějaký čas mohl hezky sloužit, ikdyž k trochu jinému účelu než dosud. Co na to říkáte? Nemáte doma taky nějaké rozbité skleničky :-)?

Opět stačí trocha dekorativního písku (levné mají v JENA nábytku, kde ale není moc velký výběr barev – naopak snad celé barevné spektrum najdete v NANU-NANA, tam si ale zase pár korun připlatíte) barevná svíčka a za pár minut máte hotovo.

Dubnové kosmetické vychytávky

DROGa tento měsíc slaví první narozeniny, takže jí všichni zazpíváme „happy birthday“ a podíváme se, co se nám letos na jaře urodilo nového v koupelně :D…

Pleťová voda na mastnou a problematickou pleť AB Cosmetics
Neděste se, moje pleť zůstává i nadále smíšená, ale tuhle pleťovku jsem dostala od maminky, které zapomněla, že doma už dávno nemá puberťáka :D. Kupodivu ale musím říct, že k pokožce je voda šetrná a nevysušuje ji o nic víc, než lecjaké jiné přípravky na můj typ pleti, co jsem vyzkoušela, takže ji bez výčitek používám. Navíc mám po ní pleť hezky zmatněnou a čistou.

NIVEA krém je stará, dobrá a lety prověřená klasika (poslední dobou mě přešla chuť experimentovat :D), po které jsem nakonec sáhla při hledání nějakého obyčejného nočního krému. Poslední dobou mi hutné krémy moc nevyhovují, ucpávají mi pleť, ikdyž použiju třeba jen maličké množství. Nutno říct, že Nivea se také řadí spíš mezi ty hutnější krémy, ale přesto dala můj obličej neuvěřitelně do kupy a má láska k této značce tím ještě více vzrostla O:). Typicky „čistá“, nevtíravá vůně a roztomilá modrá krabička, která se vleze i do kapsy – musím ještě něco dodávat?

Sprcháč Fa (mučenka + mochyně) je poměrně neutrálním úlovkem. Ikdyž má sprcháč příjemnou ovocnou vůni, kterou mám moc ráda, nijak mě nenadchnul, ale ani neurazil.

A protože toho tento měsíc bylo tak maličko, rozhodla jsem se pro krátké shrnutí uplynulého kosmetického roku, kterému jsem nechtěla věnovat samostatný článek. Vybrala jsem ze všech článků rubriky 9 produktů, které jsem si za posledních 12 měsíců opravdu oblíbila a určitě si je chci do budoucna zase pořídit (případně jsem tak už učinila, když mi došly). Je to zkrátka takové „best of“ DROGa, shrnutí toho mého nej :-). A jaké výrobky jsem tedy vybrala a proč?

Parfém Chloé – protože každá z nás chce být občas za dámu O:-).
Sprcháč s limetkou YR – protože vůni citrusů já nikdy neodolám :D!
Pudr Stay Matte Rimmel – protože krásně zmatňuje, kryje a přitom pořád působí hezky přirozeně – navíc je za hubičku.
Čokoládová čistící maska HaM – protože báječně vyčistí pleť a mám chuť ji sníst :D!
Krém proti celulitidě Balea – protože při pravidelném používání zkombinovaném se sportem skutečně funguje.
Pleťová voda Nivea Pure and Natural – protože žádná jiná pleťová voda mi zatím pleť tak viditelně nevyčistila.
Zvláčňující denní krém Nivea – protože je to zatím asi nejlepší krém, který kdy moje pleť okusila.
Lak na nehty NYC Chelsea Cherry – protože ho nosím ze všech laků, které mám, nejčastěji a nejraději.
Make-up Astor Perfect Stay – protože je to určitě jeden z nejlepších a nejpřirozenějších make-upů mého života, co se týče výdrže, krytí i celkového efektu.

Cyklovýlet do Rajhradu

Krásné počasí dnes jistě do sedel bicyklů vylákalo nejednoho nadšence, rozhodla jsem se tedy alespoň prostřednictvím několika fotek (na obšírnou dokumentaci není moc čas) zavzpomínat na minulý víkend, kdy jsme podnikli s Péťou a Míšou první letošní cyklovýlet – do Rajhradu. Výpravu jsme samozřejmě spojili s kešováním i zastávkou v hospůdce :-). A já měla konečně možnost vyzkoušet cyklokalhoty, které přinesl Ježíšek!

Výlet začal poněkud kuriozně, protože jsme se museli s Péťou dopravit ne jednom kole do Komárova k Míšovi, kde jsme měli vyzvednout z Míšova „servisu“ kolo druhé. Naštěstí to po cyklostezce není daleko, usednula jsem tedy jako za starých časů na nosič a v takto netradiční sestavě jsme se vydali do Komárova :D.

První trasa výletu vedla starou známou stezkou k Olympii, kterou jsme si už kdysi na podzim projeli. Přestože počasí toho dne vypadalo tak všelijak a na začátku výletu jsme se museli i na chvíli ukrýt před náhlým deštěm, nakonec se vyčasilo a sluníčko nám vydrželo skoro až do večera. V Rajhradě se nachází benediktinský klášter, který je prý nejstarším klášterem na Moravě. Podle tradice zde dříve stával kostelík, které na své misi navštívili už Konstantin a Metoděj. Rajhradští benediktini měli zásluhu nejen na vzniku nemocnic, chudobinců, sirotčinců a školy, ale také se zde ve 14.století začalo vařit pivo ;-).

Nakonec jsme se hezkým okruhem vrátili zpátky do Modřic. No a celková bilance? Najeto 30 km, zimou zlenivělé tělo hezky zničené a zadek navzdory super cyklokalhotám pěkně bolavý. Šrámy jsme si hojili Starobrnem v hospůdce u Trabanta, kde jsem se mimo jiné dozvěděla, že kolem soudu na Polní vede podzemní svítící tunel pro cyklisty. Samozřejmě jsme ho hned při zpáteční cestě museli vyzkoušet :D…

Toliko tedy k našemu prvnímu jarnímu cyklovýletu. Počasí nám zatím přeje, tak snad si brzo zase vyjedeme oddechnout od studia a povinností na nějaké další zajímavé místo z brněnského okolí :-).

Špenátové palačinky

Aneb opět jeden zelený recept z magazínu ONA Dnes :-). Potřebovat budeme:

mouku, mléko a vejce na klasické palačinky dle vašeho gusta 🙂
olej
400g špenátu
1 cibule
200g šunky
1 zakysaná smetana light
čerstvá bazalka

Postup je strašně jednoduchý. Návod na palačinky psát nebudu, ty určitě všichni umíte :-). Jen bych dodala, že v původním receptu je místo klasické hladké mouky použita mouka pohanková. Tu vyzkouším třeba někdy příště, tentokrát jsem udělala palačinky „obyč“. Návod na náplň je následující: Špenát omyjeme, očistíme a listy spaříme vroucí vodou v cedníku a necháme okapat. Pokud máte mražený špenát jako já, necháte ho povolit a vymačkáte z něj přebytečnou vodu. V hlubší pánvi si na oleji osmahneme pokrájenou cibulku, přidáme špenát a na nudličky pokrájenou šunku. Krátce prohřejeme, osolíme a opepříme a stáhneme z ohně. Palačinky potřeme zakysanou smetanou, přidáme vrstvu špenátové směsi, posypeme lístky čerstvé bazalky, zavineme a spíchneme párátkem. A máme hotovo :-)!

Květy z papíru

Dnes budeme po delší době zase trochu kreativní :-). To jsem takhle jednou bloumala po Fleru, což je mou oblíbenou kratochvílí zejména tehdy, když se mi zoufale nechce učit, ale nenapadá mě už žádná jiná činnost, kterou bych nepříjemné povinnosti mohla oddálit. Už dlouho jsem se na ničem kreativně nevyřádila, a tak jsem hledala nějakou inspiraci. Do oka mi padnula kytice z krepového papíru a usoudila jsem, že to přece nemůže být nijak složité, v čemž mě utvrdily i rozmanité návody, které jsem našla na gůglu i youtube. Krátce nato jsem se tedy vydala do papírnictví pro náruč pestrobarevného krepáku. Hned na úvod musím říct, že popisu pracovního postupu se tu ode mě rozhodně nedočkáte, a to z jednoho prostého důvodu – návody, které jsem našla na internetu, mi při samotném tvoření moc nepomohly a prostě mi to podle nich VŮBEC nešlo. Nevzdala jsem to ale a nakonec jsem ty květiny nějak podle své fantazie umotala. Ke špejli jsem je pak zafixovala drátkem na čištění dýmek, který byl sice zelené barvy, ale na závěr jsem ho ještě obmotala a přelepila pruhem zeleného krepáku, protože mi to přišlo hezčí. Kytek jsem vyrobila dohromady asi deset a s každou jsem získávala o trochu lepší grif, navíc to bylo taky skvělé odreagování od studia. Nakonec jsem vytvořila kytici, jakou jsem si vysnila – v kombinaci čerevné, oranžové a žluté – aby nám ladila ke koberci :D. Skleněnou vázu jsem naplnila asi 300 gramy dekoračních kamínků neutrální barvy, do nich jsem zapíchala špejle a naaranžovala podle svého gusta. Výtvoru z Fleru se to samozřejmě nemůže rovnat a doteď nechápu, jak takový skvost mohla autorka prodávat tak lacino, když to muselo dát spoustu práce :D! No, a tady už přikládám fotky mého krepového dílka…

Taky vás každé jaro pravidelně chytají záchvaty kreativity :D?