Drobenkový koláč

Po lenivém létě se zase ráda vracím k vaření a pečení – také díky bohatým surovinám ze zahrádky. Jablečných koláčů jsem za poslední rok vyzkoušela celou řadu a tento je asi můj nejmilejší, který peču nejčastěji. Je fakt, že je v něm hrooozně moc cukru, ale až ho jednou ochutnáte O:-) …! Jablka samozřejmě můžete nahradit i jiným ovocem, které máte zrovna po ruce. Recept pochází z www.michopulu.cz, ale narazila jsem na něj na jiném webu, který mě vlastně celkově nakopnul k pečícím experimentům a možná tady o něm někdy napíšu víc. Teď už ale k samotnému receptu.

Na drobenku si přichystejte:

  • 300g polohrubé mouky
  • 150g másla
  • 150g cukru
  • 1 balíček vanilkového cukru

Dále budete potřebovat:

  • 700-800g jablek (mám ozkoušeno, že je to tak 6 kusů)
  • 150g másla
  • 125g cukru krystalu
  • 1 balíček vanilkového cukru
  • 500g tvarohu (odkapaného, tj. v alobalu)
  • 2 vejce
  • 1 balíček vanilkového pudinku

A teď jak na to. Nejprve si přichystáme drobenku. Máslo by nemělo být moc změklé, aby se vám s ním dobře pracovalo. Já si všechny suroviny sesypám do větší misky a drobenku dělám klasicky rukama – jde to ale i v robotu. Koláčovou formu si pak vymažu máslem a zhruba 2/3 drobenky vysypu na dno a za pomoci sklenice Pokal 😀 upěchuju do rovnoměrné vrstvy. Poté si připravím jablka – oloupu, zbavím jadřinců a nakrájím na plátky. Pak už se pustím do náplně. V robotu utřu změklé máslo s cukrem (vanilkovým i krystalovým), poté přidám tvaroh, vejce a puding. Drobenkové dno koláče pokryju připravenými jablky, na ně navrším hotovou tvarohovou směs a vše zasypu zbytkem drobenky. Peču v troubě na 200° doporučených 40-45 minut. A je vážně báječný! Ještě vlažný s kafíčkem venku na balkoně úplně nejlepší :-)!

drobenkovy_kolac_1

Srpnová knihovnička

Jak všichni dobře víte, srpen byl, co se týče počasí, dost hnusnej měsíc, ale pro nás knihomoly to mělo to i pár výhod. Aspoň bylo spooooustu času na čtení báječných knížek O:-). Se značným zpožděním, ale přece, přináším pár tipů na ty nejlepší z nich.

Dallas a Melissa Hartwigovi – Jídlo na prvním místě

Po delší době jsem si zase pořídila jeden kousek do knihovničky :-), a sice na Pavčin popud. Už předtím mě recenze na tuto knihu zaujala v magazínu Svět potravin. Když jsem navíc slyšela (a viděla), jakých výsledků Pavča díky Whole30 dosáhla, začala jsem se o paleo trošku víc zajímat. Knížka je napsaná populárně naučnou formou a všechno je v ní dobře a pochopitelně vysvětleno. Zároveň je i poměrně obsáhlá, takže v ní najdete spoustu zajímavých informací i materiálů – včetně řady receptů nebo odkazů na české webové stránky k tématu. Musím říct, že jestli jsem měla nějaké choutky s paleem zaexperimentovat, po přečtení knihy mě docela přešly :D. Toho, co musíte omezit nebo zcela vyřadit z jídelníčku, je pro mě prostě moc – cukr, alkohol, pečivo, mléčné výrobky, luštěniny… Jsem si jistá, že bych se takhle celý život stravovat prostě nedokázala – už proto, že nejsem moc masožravec a dám si maximálně tak kuřecí nebo rybu. Na druhou stranu, k Whole30 bych se ráda odhodlala a stejně tak bych neváhala jídelníček omezit, kdybych měla nějaký zdravotní problém. I z toho důvodu jsem ráda, že jsem na tuto knížku narazila, jsem zase o něco moudřejší a můžu se k ní kdykoliv vrátit :-). (A některé ty paleo recepty rozhodně budu muset vyzkoušet, protože vypadají skvěle O:-)!)

srpnova_knihovnicka_3

John Greene – Hvězdy nám nepřály

Když jsem se letos v knihkupectví rozmýšlela nad svou „narozeninovou“ knížkou, měla jsem hned několik favoritů. Nakonec však kdovíproč vyhrál tento útlý, zato silný příběh.

„Já si nemyslím, že umíráš,“ prohlásila jsem. „Jenom máš prostě trošku rakovinu.“

Hvězdy nám nepřály je přesně ten typ knihy, kterou je těžké nebrat si osobně. Nad jejími postavami budete přemýšlet ještě dlouho poté, co ji dočtete… což u příběhu s tak tragickým tématem asi není úplně žádoucí. Hlavními hrdiny jsou Hazel a Augustus – ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Přestože se jedná o lovestory, kde byste mohli děj snadno předvídat, autorovi se povedlo mě překvapit. Jak vyústěním příběhu, tak úžasným vypravěčským talentem, s jakým dokázal vylíčit rakovinu se všemi jejími aspekty – třeba tím, jak zasáhne do běžného života v rodině – ale zároveň i hezkou dávkou černého humoru, kterou obdaří hlavní hrdinku. V určitých místech mě ten odzbrojující „humor“ úplně dostal. Hvězdy nám nepřály je opravdu mimořádná knížka a pevně věřím, že až se s ní trochu srovnám, sáhnu po ní někdy znovu.

srpnova_knihovnicka_2

George R. R. Martin – Střet králů 1

Protože Péťa dokoukal (prý) šokující čtvrtou sérii, musela jsem taky trochu popojet s četbou, abych snížila riziko, že mi náhodou něco vyspoiluje :D! Je fakt, že místy je vyprávění až moc rozvláčné a šlo by zestručnit, ale i tak jsem knížku zhltla jako nic a už úspěšně pokračuju dalším dílem. V seriálu jsem ale napřed, čekat jsem bohužel nevydržela a po infarktovém zakončení třetí série jsem hnedka naběhla na čtvrtou. I tak jsou pro mě knížky pořád zajímavé a pokud mé nadšení vydrží, dočtu je všechny :-).

srpnova_knihovnicka_1

Katalánsko historické

Je to více než ostudné – od dovolené uběhly už dva měsíce a mně tu pořád visí poslední rozepsaný článek. Abych tedy kapitolu „Barcelona“ konečně uzavřela, povyprávím vám dnes o Barri Gótic, historické části Barcelony plné tradiční architektury a krásných bazilik.

katalansko_historicke_3

My jsme své putování zahájili u nádherně zdobené secesní budovy Palau de la Música Catalana, která představuje koncertní sál, kde kromě hudby můžete obdivovat také neobyčejnou architekturu.

katalansko_historicke_1

Barri Gótic je unikátní také spoustou křivolakých uliček plných různorodých obchůdků a krámků s jedinečnou atmosférou. Skvostem je i katedrála na Placa del Rei.

katalansko_historicke_2

katalansko_historicke_4

katalansko_historicke_5

Jedním z největších turistických lákadel v Gotické čtvrti je samozřejmě také Picassovo muzeum, které jsme ovšem tentokrát vynechali. Minout jsme ovšem nemohli místo, kde se „stará“ Barcelona setkává s tou novodobou, nejrušnější barcelonské náměstí Placa Catalunya. Jedná se zároveň o nejrušnější dopravní křižovatku a výchozí bod, odkud můžete zahájit nákupní horečku – krom obchodních domů věhlasných značek na ni navazuje La Rambla. Na to my jsme ovšem neměli čas :D!

katalansko_historicke_6

Protože jsme si chtěli z Barcelony odvézt i nějaký hezký suvenýr do bytu, vydali jsme se poslední den naší dovolené na burzu obrazů, která se odehrávala nedaleko Rambly za kostelem Santa Maria del Pi. Z atmosféry této akce jsme byli naprosto nadšení a nakonec jsme si vybrali dva obrázky od sympatického malíře, který se s námi nechal i vyfotografovat :D! Byl velice komunikativní, ale bohužel jsme mu moc nerozuměli :D. I tak to byl pro nás ohromný zážitek a z našich „úlovků“ jsme měli velikou radost.

katalansko_historicke_7

A protože jsme byli v Barceloně poslední den a ještě jsme neviděli moře, rozhodli jsme se tento nedostatek napravit a jít si aspoň vyráchat nožky. Pláž v Barceloně je neskutečně přeplněná, přesně jak se o ní říká, ale musím říct, že moře mi přišlo celkem čisté a navíc jsem tam našla v písku krásnou mušli :-).

katalansko_historicke_8

Když na to teď vzpomínám a za oknem to vypadá přinejlepším na babí léto, mám hroznou chuť vrátit se zpátky… Letos už to bohužel asi nestihneme, ale už teď můžu říct, že jsem si Katalánsko hrozně zamilovala a ráda se tam zase někdy podívám. Snad vás série článků o tomto krásném koutě země také nalákala k návštěvě… 🙂

Srpnová kosmetika

Další měsíc máme u konce a s ním i přehled kosmetiky, která se mi přes léto urodila v koupelně, respektive byla zlikvidována :-). A protože toho tentokrát zase moc není (nějak jsem to přes ty prázdniny asi flákala), přidávám stejně jako minulý měsíc opět jednu recenzi na dosud nespotřebovaný, ale zároveň dostatečně prověřený výrobek z dekorativní kosmetiky. A tím taky rovnou začneme…

Oční stín, Essence (odstín 22, Blockbuster)

Už dlouho jsem sháněla neutrální matný stín na zjemnění barevných přechodů, protože přesně takovýto odstín jsem v obou mých paletkách už vypotřebovala. Říkala jsem si, že by mohl postačit i nějaký levnější, protože na něj nebudu mít přehnané nároky ohledně pigmentace a samostatně jej používat stejně asi nebudu. Volba tedy nakonec padla na law-cost značku Essence. Nečekala jsem od toho mnoho, ale můžu říct, že zklamaná jsem nebyla. (Přestože u Essence stínů to prý s kvalitou kolísá kus od kusu.) Odstín je přesně takový, jaký jsem potřebovala, dobře se nanáší a práší tak průměrně. Výdrž hodnotit nemůžu, protože ho, jak jsem už nastínila výše, nepoužívám samostatně na celé víčko, ale vždycky jen na zjemňování barevných přechodů. V kombu s Avon stíny ovšem vydrží bez problémů celý den. Samotné stíny tedy musím pochválit a určitě bych do nich neváhala investovat těch pár kaček znovu. Co mě ovšem těžce rozladilo bylo balení. Od laciného kusu plastu samozřejmě nejdou čekat zázraky. Ale už po několika dnech používání se mi zcela rozpadlo víčko. Upozorňuju, že mi stíny ani jednou neupadly na zem a nestal se mi s nimi ani žádný jiný karambol. Jednoho dne se víčko prostě rozhodlo pro samostatnou existenci a odpadlo :D… Až na toto extempóre nemám nic, co bych stínům vytknula. Třeba se i s tím balením časem Essence polepší…

cervencova_spotreba_11

Krém proti začervenání pleti, Mixa

Nikdy bych nevěřila, že by mohlo něco jako krém proti začervenání pleti skutečně fungovat, ale mám takový pocit, že pokud v tomto směru skutečně něco aspoň trochu funguje, je to právě Mixa. Značka Mixa se zaměřuje na dětskou kosmetiku a výrobky pro citlivou pleť, které jsou hypoalergenní, bez alkoholu i bez parabenů. Tento pleťový krém má SPF 15, obsahuje výtažek z květu arniky a měl by zklidňovat a zmírňovat zarudnutí pleti. Pochvalu si zaslouží praktické a hygienické balení. Krém je lehoučký, dobře se roztírá a je vhodný i jako podklad pod make-up. Voní tak trochu lékárensky :-). A hlavně mám opravdu pocit, že barva mojí náladové pleti je najednou nějak jednotnější a pokožka je krásně zklidněná. Výrobek stojí tuším okolo 150 Kč, což je víc, než za pleťový krém běžně dávám, ale dostala jsem k tomu ještě odličovač na oči zdarma ;-). A mám takový pocit, že tenhle krém za ty peníze opravdu stojí a rozhodně si ho ráda pořídím znovu.

srpnova_kosmetika_6

Ochranný krém Winter Protect proti chladu, větru a slunci, Balea

Loni sice žádná pořádní zima nepřišla, ale to jsem ještě v prosinci, kdy jsem si tento pleťový krém kupovala, nemohla vědět, že :). Hned na úvod musím říct, že mě hrozně zklamal. Krém je strašně mastný, hutný a špatně se rozmazává. O nějakém pořádném vsáknutí do pleti snad ani nemůže být řeč. Pokud jsem ho použila ve dny, kdy jsem nikam nešla a tudíž jsem se ani nelíčila, lesknul se mi obličej skutečně až do večera. Na pleti zanechával takový nepříjemný lepivý pocit a celkově to prostě bylo fuj. Ve složení naleznete mnoho olejů, takže se není ani moc čemu divit, že je výsledný efekt tak ucpávající. Přesto jsem doufala, že v zimě by mé suché pleti vadit nemusel. Když mě po pár dnech přestalo bavit lesknout se jak diskokoule, změnila jsem názor 8-). Jako jediné pozitivum shledávám příjemnou, lehce nasládlou vůni (to asi ta avizovaná brusinka ve složení) a OF 15.

unorova_spotreba_3

Sprchový gel s peelingem „Gommage de Reve“, Bourjois

Sprcháč byl přílohou k červnovému vydání Elle, které jsem si s sebou loni vzala na krácení dlouhých chvil do Londýna. Protože však vlastním stabilně slušnou zásobu sprcháčů, došlo na něj teprve teď, a tak s námi místo do Londýna putoval až letos do Barcelony :-). Jedná se o vyživující sprchový gel s peelingem. Voní zajímavě, trochu sladce a trochu kořeněně – je to taková orientální vůně :-). Obsahuje jojobový olej a přírodní vlákna používaná k výrobě peelingových rukavic, díky kterým jsou z pokožky odstraněny drobné nečistoty a odumřelé buňky. Slibuje hladkou a vyživenou pleť. Upřímně – pro mě je to celkem obyčejný sprcháč. Peelingy na tělo normálně vůbec nepoužívám. Je sice pravda, že pokožku jsem po sprchování mělo hlaďoučkou, ale čert ví, jestli to připsat spíš sprcháči nebo pravidelnému používání tělového mléka :-). Značka Bourjois na mě nicméně působí docela sympaticky a určitě ráda vyzkouším i další jejich výrobky.

zarijova_spotreba_4

Katalánsko a zkušenosti s Airbnb

K zážitkům z dovolené se hodí zmínit i něco málo o ubytování. Letos jsme se poprvé rozhodli vyzkoušet něco nového, a sice Airbnb. Jedná se o americkou službu, která zprostředkovává ubytování v soukromí. Můžete si tak pronajmout celý byt třeba i s kuchyňkou a často vás to vyjde dokonce i levněji než hotel – záleží však samozřejmě na konkrétní destinaci i vašich požadavcích. Vzhledem k tomu, že mám ke všem alternativnějším způsobům cestování dost nedůvěru, nebyla jsem o Airbnb zpočátku tak úplně přesvědčená, přestože jsem na ně slyšela jen chválu. Zkusit se má ale všechno a navíc jsme si chtěli na dovolené hodně vařit z čerstvých surovin, a tak jsme se rozhodli zarezervovat tři byty s kuchyňkou.

První ubytování jsme si našli u paní Pilar v Gironě. Jednalo se pouze o jednu noc, a tak nám bylo celkem jedno, kde přespíme. Byt paní Pilar se nacházel nedaleko nádraží, což pro nás byla ideální lokalita. Pilar byla jednoduše skvělá :-)! Dorazili jsme někdy v deset večer, byli jsme očekáváni a byteček vypadal prima. Pilar obývala spodní patro a naše ložnice i koupelna byly v tom horním. Ještě večer jsme se dozvěděli spoustu informací o Gironě, dostali k zapůjčení mapku města a jako bonus pár tipů, co bychom měli navštívit nebo kde bychom se mohli najíst. Ložnice byla malá, ale bylo v ní všechno, co jsme mohli potřebovat, připojení k internetu fungovalo bez problémů a na druhý den jsme navíc mohli zůstat tak dlouho, jak jsme chtěli, protože Pilar další hosty neměla.

V bohaté knihovně paní Pilar najdete i Milana Kunderu ;-)
V bohaté knihovně paní Pilar najdete i Milana Kunderu 😉

Naladěni touto příjemnou zkušeností jsme se těšili na byt číslo 2 v Blanes. Tady nás měla ubytovat paní Chiara. Byt jsme opět celkem bez problémů našli, ale když jsme zazvonili, nikdo nám neotvíral :(. Vzhledem k tomu, že dům se nacházel v docela prudkém kopci a měli jsme s sebou dva kufry, nebylo moc příjemné postávat na ulici. Na naše zvonění nám posléze přišel otevřít Chiařin soused, sympatický pán, který se nám snažil pomoct a dal nám telefon na manžela Chiary, který pracoval v restauraci na pláži. Nakonec se nám podařilo spojit přímo s Chiarou a museli jsme si pro klíče od bytu dojít za jejím manželem. Kufry jsme se rozhodli nechat u souseda – byť sympatického, ale naprosto cizího člověka. Nakonec však všechno dobře dopadlo a z bytečku jsme byli hrozně nadšení :-)!

Ubytování u Chiary
Ubytování u Chiary

Byl opravdu krásný, útulný a výborně vybavený. Hlavně kuchyňka byla perfektní. Nádobí tam sice bylo poskrovnu, ale toustovač a kávovar i s kávou se docela hodily, stejně jako pár základních surovin k vaření ;-).  V bytě se mi také moc líbilo několik hezkých dekoračních detailů, kterými se rozhodně nechám inspirovat i u nás doma. Celkově hodnotím bydlení v Blanes jako jednoznačně nejlepší z celého pobytu.

Nože zapíchnuté v misce s rýží
Nože zapíchnuté v misce s rýží
Obrázky ze starých knížek + barevné rámečky z IKEA = dekorace za pár kaček
Obrázky ze starých knížek + barevné rámečky z IKEA = dekorace za pár kaček

Po ne zcela stoprocentní druhé zkušenosti jsem z bydlení v Barceloně měla už předem obavy (které se posléze ukázaly být oprávněné 8-)…). Přecejen jsme tu měli strávit 7 dní, nejdelší časový úsek. Byt pronajímala nějaká Ruska jménem Ksenia – ta nám ale pár dnů dopředu psala, že v době našeho příjezdu v Barceloně nebude a klíče nám nechá ve schránce v domě. Zpočátku šlo všechno celkem hladce – klíče jsme našli, byt v podkroví také, ale na první pohled to tedy nebyla žádná sláva. Oproti fotkám na Airbnb působilo všechno vybavení dost ošuntěle a špinavě. Miniaturní koupelna se sprchovým koutem vypadala taky dost nechutně, ale když jsem v kuchyni otevřela šuplíky, čímž jsem vyrušila nějaké milé černé broučky, veškerá sranda skončila.

S nepoužitelnou kuchyňkou bychom se asi byli schopní ještě jakž takž smířit – z večerní procházky k nedalekému chrámu Sagrada Familia jsme si přinesli flašku vína a byli jsme rozhodnutí opít se a brouky ignorovat. Bohužel jsme v noci zjistili, že broučci vylézají i ze spár v koupelně a tento fakt nemohlo utlumit ani (mimochodem pěkně hnusné) španělské víno. Abych story zkrátila – rozhodli jsme se rezervaci zrušit a hned na druhý den se přestěhovat jinam. Ksenia s námi do té doby jakžtakž komunikovala přes Whatsup, poté se ale odmlčela a už jsme od ní nedostali prakticky žádné zprávy. Kontaktovali jsme také Airbnb, ale reakce jsme se nedočkali. Začali jsme tedy ještě v noci shánět jinou střechu nad hlavou. Zachránil nás ubytovací komplex Super Tetuan, který se nacházel hned za rohem. Finančně vyšel dokonce ještě výhodněji než naše současné ubytování u Ksenie, takže jsme se dlouho nerozmýšleli a zarezervovali si pokoj.

SUPER Tetuan
SUPER Tetuan

Po zkušenosti z bytu Ksenie jsme byli ochotní vzít cokoliv, kde bude čisto. Tetuan nás ale naprosto ohromil – asi tam nahoře dostali pokyn vynahradit nám příkoří z předchozí noci :-D. Dostali jsme krásný prostorný pokoj s balkonem – zařízený velmi jednoduše, ale vkusně. Překrásný secesní interiér domu a stylový výtah můžete zhodnotit na fotkách. Kuchyně i několik koupelen byly společné pro několik pokojů, ale všude bylo čisto a hlavně žádní brouci :D! Byli jsme prostě nadšení.

Výtah, co už se jen tak nevidí
Výtah, co už se jen tak nevidí
Jako z filmu :)
Jako z filmu 🙂

Asi vás bude zajímat vyústění celého příběhu. Po několika urgencích na Airbnb už jsme byli smířeni s tím, že Ksenia se nám nikdy neozve a peníze za ubytování samozřejmě už taky nikdy neuvidíme. Po návratu z dovolené jsme si začali stěžovat na Airbnb Twitteru a situace se najednou dala do pohybu. Cca po měsíci jsme měli celou sumu (včetně manipulačního poplatku Airbnb) zpátky na účtu a k tomu kredit nějakých 6000Kč jako omluvu za dlouhé čekání. Airbnb toho má teď přes léto prý prostě moc…

Nakonec tedy všechno dobře dopadlo. I tak si ale myslím, že služba, která se ohání „prvotřídním zákaznickým servisem“ (cituji z jejich webu) by měla vědět, že v hlavní sezóně dovolených je potřeba posílit stavy. Z Airbnb mám proto trochu smíšené pocity. Může to být velmi v pohodě a můžete si to stoprocentně užít. Zároveň se ale může stát, že něco v pohodě nebude a vy pak budete muset ve čtyři ráno řešit, kde sehnat nové ubytování. Airbnb vám s tím bohužel nepomůže. Nás nechali dlouho v nejistotě a ozvali se ve chvíli, kdy už jsme v to prostě vůbec nedoufali. Právě proto, že jsme zažili obě zkušenosti – jak pozitivní, tak negativní, nebudu tvrdit, že už Airbnb nikdy nevyzkouším. Ale pokud budu mít možnost se za stejné peníze ubytovat v hotelu, vyberu si radši hotel.

Co vy a Airbnb? Máte s nimi nějakou (lepší) zkušenost :)? Můžete se podělit v komentářích…

Katalánsko zelené

Když jsem přiletěla do Alicante, jako první mě do očí udeřilo to, že krajina je tu strašně pustá a vyprahlá, nikde ani strom, natož kousek trávy. Girona mě proto později velmi překvapila tou spoustou zeleně. Co se však flóry týče, jednoznačným vítězem soutěže se stalo Blanes se svou překrásnou botanickou zahradou Mar i Murtra.

katalansko_zelene_2

Naleznete zde snad všechny možné druhy rostlin – všechno to, co doma horko těžko pěstujete a pipláte v malé velikosti, tady divoce bují a zelená se :-).

katalansko_zelene_1

Botanická zahrada leží na pobřeží – přímo na skále nad mořem – a tak je odsud také překrásný výhled na skryté pláže v zálivu s průzračně čistou vodou.

katalansko_zelene_4

V Mar i Murtra naleznete tematické části s rostlinami různých geografických oblastí i stinná místa s lavičkami, kde můžete odpočívat a kochat se. Některá prostranství jsou pojmenovaná po slavných botanicích, a tak se nedivte, až zjistíte, že v Blanes mají taky takový malý „Mendlák“ :D…

katalansko_zelene_3

katalansko_zelene_5

katalansko_zelene_6

Z Blanes se teď přesuneme do Barcelony a překrásného parku Ciutadella, který je nejstarším městským parkem v Barceloně. Nachází se na severovýchodě města, kde navazuje na nejstarší zástavbu gotické čtvrti (Barri Gòtic – o té více později). Jeho jméno odkazuje na pevnost, kterou zde nechal postavit roku 1714 král Filip V. Poté, co byla pevnost v roce 1848 stržena, bylo rozhodnuto zde vytvořit první veřejně přístupný park. V roce 1888 se park stal dějištěm Světové výstavy, pro kterou zde bylo postaveno několik budov. Středem parku je jezírko a obrovská kašna s mnoha alegorickými postavami. Uvnitř je grota, která je raným dílem Antoni Gaudího. Část parku slouží od roku 1892 jako zoologická zahrada.

katalansko_zelene_7

Na zoologickou zahradu už jsme bohužel neměli čas, pokud však toužíte vidět v Barceloně nějaká zvířátka, rozhodně byste neměli vynechat návštěvu slavného Aquaria. Vstupné je sice poměrně drahé, ale stojí to za to a pokud vám právě nepřeje počasí, v Aquariu se dá bez problémů strávit celé odpoledne :-).

katalansko_zelene_10

Aquarium bylo otevřeno roku 1995 a je největším akváriem v Evropě s více než 11 tisíci živočichů. Nejzajímavější atrakcí je podvodní tunel, kterým projíždíte na pohyblivém pásu a můžete tak sledovat život pod hladinou (včetně několika žraloků) opravdu zblízka.

katalansko_zelene_8

katalansko_zelene_9

Najdete tu na 450 různých živočišných druhů – možná i takové, o kterých jste v životě neslyšeli, třeba legrační „Moon fish“, která má opravdu kuriozní zjev. Asi ji na obrázcích níže snadno poznáte :-)…

katalansko_zelene_11

katalansko_zelene_12

katalansko_zelene_13

katalansko_zelene_14

katalansko_zelene_15

A když se z hlubin moře vynoříme zase nahoru, k vyprávění už nám toho moc nezbývá. Poslední místo, které navštívíme, bude stará gotická čtvrť a pláž v Barcelonetě ;-)…

Gaudího Barcelona

Velmi se kaju, že tento článek píšu až teď, ale znáte to… Protože mám ovšem povídavou, na řadu dnes přichází všechny ty slavné barcelonské ikony. Ani nevím, kterou začít dřív :-)!

Sagrada Familia

Chrám, jehož stavba ještě dlouho nebude dokončena (i když se snad plánuje finiš na rok 2020, ale když si představím, kolik se toho má ještě dostavět, připadá mi to nereálné). Už teď je však bezpochyby nejslavnějším symbolem Barcelony.

gaudiho_barcelona_3

Gaudí převzal řízení stavby v roce 1883 a dohlížel na ni téměř 40 let, až do své smrti v roce 1926. Definitivní projekt stavby neexistuje, sám Gaudí prý hodně improvizoval :-). Přímo dovnitř jsme nešli – platit za návštěvu kostela se nám zdálo fakt nekřesťanské 😀 – ale krypta, kde je Gaudí pohřben, je naštěstí volně přístupná.

gaudiho_barcelona_2

gaudiho_barcelona_1

Casa Batlló

Gaudího mistrovské dílo na objednávku textilního průmyslníka Josepa Batllóa je fascinující svou barevností, křivkami i šupinovitou fasádou. Interiér domu prý rovněž stojí za vidění.

gaudiho_barcelona_4

gaudiho_barcelona_5

Nedaleko Casa Batlló, přímo na Passeig de Grácia se nachází další Gaudího klenot – Casa Milá, zvaná též La Pedrera. U té nám však štěstí nepřálo, protože se momentálně rekonstruuje, a tak jsme slavnou vlnovitou kamennou fasádu zahlédli jen přes lešení.

Park Güell

Do Güellu jsme se těšili asi úplně nejvíc, všichni nám říkali, že ten rozhodně nesmíme vynechat, už kvůli tomu překrásnému výhledu na Barcelonu. Lákadel ale bylo samozřejmě víc, třeba slavná pestrobarevná „salamandra“, kterou jsme si v malé velikosti odvezli domů jako suvenýr :-).

gaudiho_barcelona_6

Park Güell byl zařazen na seznam světových kulturních památek UNESCO a je to opravdu asi to nejlepší, co můžete v Barceloně vidět. Na počátku minulého století byl Gaudí osloven bohatým průmyslníkem Güellem, aby na ploše dnešního parku vytvořil do přírody zasazené sídliště. Protože však město Barcelona projekt neschválilo, zůstalo jen u parku.

gaudiho_barcelona_8

Nejnápadnějším rysem parku, pominu-li vstupní prostory, je pestrobarevná dlouhá lavice zdobená barevnými keramickými střepy. Gaudí a jeho kolegové si obstarávali u keramických firem levné kazové zboží a barevné úlomky a střepy pak využívali jako stylovou dekoraci. K parku patří také Gaudího dům a muzeum, kde mistr mnoho let žil a pracoval.

gaudiho_barcelona_9

gaudiho_barcelona_7

Park Miró

U mozaiky ještě chvíli zůstaneme, přestože tato už není Gaudího dílem. Při naší cestě z Montserrat jsme se zastavili v parku Miró, který se nachází nedaleko Placa Espanya. Jak už jeho název napovídá, dominantou parku se stala 22 metrů vysoká socha Joana Miróa „Dona i ocell“. Park je ale výjimečný i tím, že v něm naleznete výhradně palmový porost a je to rozhodně příjemné místo k odpočinku po náročném dni.

gaudiho_barcelona_10

Doufám, že se vám dnešní procházka po nejzajímavějších místech Barcelony líbila a přijmete mé pozvání do katalánských parků a zahrad – zase někdy příště :-).

Červencová knihovnička

Ačkoliv je léto jedním z nejideálnějších období pro válení se s knížkou, červencová literární bilance je tentokrát poměrně skromná 0:-). A co hůř – oddechové počteníčko k vodě tady dneska vůbec nečekejte!

Jan Otčenášek – Když v ráji pršelo

Poetická tragikomedie o nezdolné vůli bojovat za své sny a nevzdávat se ani navzdory nepřízni osudu. I tak by se dal stručně shrnout příběh dvojice pražských intelektuálů, která se rozhodne vrhnout po hlavě do dobrodružství už předem odsouzeného k nezdaru – koupit a opravit polorozpadlou barabiznu na konci světa a přebudovat ji v penzion. Jejich snažení je občas úsměvné, občas na vás přenese pocit naprostého zoufalství a bezvýchodnosti a jindy se zas budete muset nahlas smát. Přestože jazyk vyprávění působí místy dost zastarale a samotný příběh v řadě momentů z dnešního pohledu až neuvěřitelně, nalézám v něm chtě nechtě i cosi aktuálního. Možná myšlenku nenechat se v životě zlomit prvním neúspěchem, hledat na všem špatném i kapku toho pozitivního…

cervencova_knihovnicka_1

Michael Cunningham – Hodiny

Pozoruhodné dílko, jehož výborně hodnocené filmové zpracování hodlám co nejdříve shlédnout. Tři ženy, tři časové i dějové linie a jeden jediný den – to celé vysloužilo autorovi knihy Pulitzerovu cenu. Přestože každý z příběhů se odehrává ve zcela jiné době, hrdinky jistým způsobem spojuje prožívání jejich osobních dramat. V závěru knihy pak Cunningham překvapí tím, jak trojici osudů nečekaně protne. O Hodinách je asi zbytečné psát něco víc – přestože je to poměrně depresivní kniha, je velmi těžké se od ni odtrhnout. Ještě těžší však je přiznat si, že se autor v řadě věcí vlastně nemýlí…

„…Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoliv všichni víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější…“

cervencova_knihovnicka_2

Blaine Harden – Útěk z tábora 14

O knize s podtitulem Autentické svědectví z pracovních táborů v Severní Koreji se hodně mluvilo i psalo, takže bylo jen otázkou času, kdy ji někdo z mých blízkých dostane pod stromeček :-). Opět se nejedná o dvakrát oddechovou záležitost, ale mám pocit, že o Severní Koreji se stále ví tak málo, že každá knížka, která může svým obsahem přispět k rozšíření informací, by se měla stát povinnou četbou. Sin Tong-Hjok je jedním z mála „šťastlivců“, kterým se podařilo uprchnout z pracovního tábora pro politické vězně v Severní Koreji. V knize je popsán jak drsný život v táboře, tak průběh jeho útěku, při kterém mu mnohokrát pomohla neuvěřitelná náhoda. Ačkoliv se Sinovi útěk zdařil a podařilo se mu dostat se z Číny až do Jižní Koreje, happy end se tak úplně nekonal. Chlapec, který prožil víc než dvacet let v naprosté izolaci od okolního světa, měl problémy při konfrontaci s řadou věcí, které nám připadají zcela běžné. Kniha je v mnoha ohledech šokující a nutí k zamyšlení nad tím, kde se stala chyba, že se ještě dnes mohou někde na světě dít tak brutální zločiny proti lidskosti.

cervencova_knihovnicka_3

Červencová kosmetika

Byť se to zdá téměř nemožné, měsíc červenec nepřinesl na poli kosmetickém téměř žádné spotřebované výrobky. Od moře jsem se vrátila s krásně čisťounkou pletí, takže se snažím toho na sebe teď moc nepatlat :-). Ukážu vám dnes teda alespoň to málo a jako bonus jeden výrobek, který určitě hned tak nespotřebuju, ale mám ho natolik ozkoušený, že vám ho musím stůj co stůj doporučit :-)!

Rtěnka Ultimate Shine, Catrice (odstín č. 190 Gentle Nude Is Back)

Tuto báječnou rtěnku jsem ulovila ve výprodeji v Rossmannovi za pouhých 50 korun! Na rtěnky Catrice se všude pěje chvála, takže výprodeje byly posledním ponouknutím, abych zjistila, co je na tomto tvrzení pravdy. Vybrala jsem si starorůžový odstín, který je decentní a hodí se snad k jakémukoliv líčení. Na světle má rtěnka spíš studený podtón, ale myslím, že ve vhodné kombinaci může být slušivá i pro bleduli mého typu :-). Balení je kvalitní, bytelné a jednoduché – přesně podle mého vkusu. Rtěnka je krémová, zanechává na rtech lesklý finish, což mě docela překvapilo. Je i poměrně hydratační, většinou pod ni už nepoužívám ani balzám. Co se týče výdrže, není to zrovna dlouhotrvající záležitost. Jídlo ani pití rtěnka rozhodně nepřežije, ale já jí to nevyčítám :-). Jediné, co bych mohla vytknout (ovšem spíše sama sobě), je fakt, že není dobré ji vystavovat tropickým teplotám, které nás překvapily uplynulé léto. Rtěnka se mi v kabelce trochu roztekla a přestože jsem ji po zbytek prázdnin uchovávala v ledničce, už nikdy mi neztuhla do výchozího stavu. Tak či tak myslím, že značka Catrice stojí za pozornost i vyzkoušení a u stojanu s jejich dekorativkou se vždycky ráda zastavím :-).

zarijova_spotreba_6

Hydratační pomáda na rty s výtažkem z hroznů, Yves Rocher

Celkem průměrná pomáda na rty, která sice hydratuje celkem dobře, ale přišlo mi, že ne moc dlouhodobě. Má jemně nasládlou vůni, která mi hrozny teda moc nepřipomínala. Docela mě zklamal i systém zavírání, který se mi celkem brzy pokazil a tyčinka už nikdy nešla zatáhnout úplně dolů. Žádné velké nadšení se tedy nekonalo – pomádu bych pochválila snad jen za absenci parabenů.

rijnova_spotreba_4

Antiperspirant Lady Speed Stick, Fruity Splash

Na poli antiperspirantů poslední dobou trochu experimentuju a nějak se mi pořád nedaří najít takový, který by mi po všech stránkách vyhovoval. Tento k tomu měl ovšem celkem našlápnuto – kdyby se ke konci používání z tuhé tyčinky nezačaly drolit a odpadávat kousky a zbytek výrobku se tak nestal nepoužitelný :(… Oceňuju, že antiperspirant nedělal bílé šmouhy na oblečení a sladce ovocně voněl. Výdrží byl celkem průměrný, úplně stoprocentní to vždycky nebylo, ale oproti Garnieru, který používám teď, fungoval na jedničku. Hliníky a PEGy ve složení nepřekvapí, nicméně ani nepotěší…

kvetnova_kosmetika_6

Osvěžující tělové mléko Aloe & Okurka, Himalaya

Neuvěřitelně výhodný nákup z Rossmanna za 29 Kč :-)!!! Vědět, že je tohle tělové mléko tak super, tak jich za ty prachy asi koupím hned několik kusů. Vezmu to ve stručnosti: nádherně svěží okurková vůně, chladivý efekt na kůži (mléko jsem si vezla do Španělska a na ochlazení pokožky po opalování byl úplně úžasný), díky řídké konzistenci se lehce a rychle roztírá a vstřebá se raz dva. Zkrátka ideální kousek do letní kosmetické výbavičky. Vypadá to, že v Rossmannech značku Himalaya likvidují, jinak si tu cenu nedovedu vysvětlit. Jestli máte nějakou prodejnu po ruce, určitě si tam pro něj ještě zaběhněte. Až na ty parabeny a silikon ve složení jsem z něj nadšená.

cervencova_kosmetika_1

No, vidím, že nakonec tak úplně malá ta červencová spotřeba nebyla :-). Ale ani tak vás neochudím o bonusovou recenzi na oční stíny roku!

Oční stín, Loreal Infaillible (odstín 021 Sahara Treasure)

O těchto stínech jsem slyšela samé superlativy, takže není divu, že jsem také brzy podlehla – zvlášť když jsem je našla v Rossmannovi v akci za nějakých 170 Kč. Problém jsem měla jen s výběrem odstínu – nedokázala jsem moc odhadnout, který by mi slušel a výběr zas tak široký přecejen není. Nakonec si však myslím, že jsem zvolila dobře – Sahara Treasure je opravdu nádherný pískovo-zlatý odstín, který se dá bez obav použít na večer i na denní líčení. Nepotřebujete ani žádný další odstín na vystínování víčka – tento je sám o sobě tak krásný tím, jak háže různé odlesky a mění se na víčku podle úhlu pohledu! Jsem z něj opravdu nadšená a používám ho téměř každý den. To balení je přitom tak obrovské, že vám musí vydržet věčnost! Stíny jsou uzavřeny v bytelném, ač plastovém balení, a chráněné ještě jedním víčkem navíc. Jako jedinou nevýhodu musím zmínit to, že trochu práší, ale ukažte mi stíny, které to nedělají. Loreal Infaillible jsou rozhodně těmi nejlepšími stíny, které můžete u nás v drogerii sehnat. A já mám takový pocit, že tu máme adepta na nákup roku :-)…

kvetnova_kosmetika_8

Katalánsko olympijské

V Barceloně jsem byla poprvé v roce 1994, pouhé dva roky po olympiádě. Z toho si však, vzhledem k mému tehdejšímu věku, pamatuju jen Kryštofa Kolumba a pouliční umělce na Ramble :-). Přestože nejsem velký sportovní fanoušek, návštěvu olympijského parku na hoře Montjuic jsem tentokrát, o celých dvacet let později, vynechat nechtěla.

Poprvé jsme se k této části Barcelony přiblížili už při návratu z Montserratu, odkud jsme přijeli vlakem na Placa Espanya a rozhodli se vydat do nedalekého parku Miró.

katalansko_olympijske_9

Jakmile jsme vylezli z metra, ocitli jsme se na širokém prostranství s hlavní dominantou – překrásnou kaskádovitou fontánou.

katalansko_olympijske_8

Že v noci krásně zpívá a svítí, to už jsem věděla od Pavči z videa, které kdysi dávala na Facebook. Ale teprve teď, když jsem tam stála, jsem si uvědomila, že celé tohle místo přece už dávno dobře znám… odkud asi :-)! Těžko pro něj mohli vybrat lepší název než Fontana Magica…

A tak jsem si po návštěvě Dakota House a Abbey Road nečekaně připsala na seznam splněných snů další místo s úžasnou atmosférou a hudební historií. Hned na druhý den jsme se k fontáně vrátili a tentokrát už jsme pokračovali až nahoru k Národnímu muzeu katalánského umění, odkud si opět můžete užít jeden z překrásných výhledů na město.

katalansko_olympijske_7

Montjuic mě samotnou překvapil především svými překrásnými udržovanými parky, kde o turistu nezakopnete. Je to asi hlavně proto, že tato část Barcelony už je lehce z ruky a hlavně na kopci. Jak jsme zjistili, Španělé asi na pěší výšlapy moc nebudou, protože kde se dalo a bylo to do kopce, všude se nacházely eskalátory – ano, skutečně i v parcích nebo třeba v ulici vedoucí do parku Güel :D!

katalansko_olympijske_4

katalansko_olympijske_2

Olympijské stadiony a sportoviště vypadají i dvacet let po olympiádě v dobrém stavu. Ten hlavní Estadi Olímpic de Montjuïc je dokonce volně přístupný. Bylo to právě zde, kde proběhla otevírací ceremonie v roce 1992 a dodnes si můžete všimnout místa, kde tehdy zaplápolal olympijský oheň :-).

katalansko_olympijske_5

Pro dobré zabezpečení přenosů z olympiády byla v Olympijském parku Montjuïc postavena působivá 136 metrů vysoká Telecommunications Tower.

katalansko_olympijske_6

Kousek od stadionu vede „chodník slávy“, kde najdete nejedno slavné jméno ze světa sportu, dokonce i z českých luhů a hájů ;-)!

katalansko_olympijske_1

A když vás olympijská atmosféra unaví, můžete se přesunout do některého z mnoha přilehlých parků, usednout do stínu stromů a přemýšlet, kam se vydat dál. My měli před sebou úplně poslední barcelonský den a tak jsme měli jasno… ale na loučení je zatím čas, je toho ještě tolik co vyprávět :-)!

katalansko_olympijske_3