Blog Janie Milíčové

Už se mi do rukou opravdu dlouho nedostal žádný „motivační“ titul z žánru seberozvoje. Bojovnice za lásku se v tomto směru nachází tak trochu na pomezí, jedná se totiž o autobiografii, v níž je ale víc než dost prostoru věnováno myšlenkovým pochodům a pocitům hlavní postavy, která bojuje se sebepřijetím a prochází manželskou krizí.

Co jsem dnes prožila? Ten den byl dlouhý jako celý život. Byl ze všeho nejlepší i ze všeho nejhorší. Byla jsem osamělá, a přitom jsem nezůstala ani na okamžik sama. Smrtelně jsem se nudila a současně mě to úplně drtilo. Byla jsem přesycená doteky – zoufale jsem toužila, aby mě miminko nechalo na pokoji, ale jakmile jsem ho odložila, hned jsem zatoužila znovu čichat jeho milou vůni. Tenhle den ode mě žádal víc, než kolik jsem toho schopná fyzicky i emocionálně obsáhnout, a přitom vůbec nezaměstnal můj mozek.

Hned na úvod jeden hezký citát, kterým Glennon – sama matka tří dětí – trefně glosuje atmosféru života na mateřské (A to je v USA mnohem kratší než tady u nás – chce se mi na to odpovědět :-))…) Ale teď už k samotné knize.

Glennon prakticky od dětství prochází šílenými zkušenostmi – nejprve bulimie, později alkoholismus, dobrovolný potrat… Celá úvodní část knihy, kde popisuje tyto zážitky, je dost těžce stravitelným soustem. Musím říct, že jsem vlastně ani moc nepochopila, jak mohla do něčeho takového spadnout, protože z jejího popisu měla báječné rodinné zázemí. Celkově pro mne byla Glennon tak neuchopitelnou postavou, že ani nedokážu říct, že bych jí na její cestě k „osvobození“ nějak zvlášť fandila.

Kdo mně ale vrtal hlavou mnohem víc, byla postava jejího manžela Craiga, který se v knize několikrát projevil jako někdo, koho by každá soudná žena měla poslat do háje, po odhalení jeho nevěry ale zase začal z vyprávění Glennon působit jako muž snů… Moc nevím, co si o jeho charakteru myslet a naprosto se mi nechce věřit, že by někdo mohl projít takovým morálním „prozřením“. Možná jsem moc skeptik 🙂

Tak či tak mě tato kniha bohužel úplně neoslovila. Nějak nesouzním s tím, že se konkrétní manželský příběh dvou konkrétních lidí zobecňuje na nějaké stereotypní pravdy o mužích a ženách. Já čekala od Bojovnice za lásku něco hlubšího – tohle bylo na mě až moc „americké“, a to včetně poněkud kýčovitého happy endu…

Byť tohle jaro chvilkám s knížkou mimořádně přálo, brány knihoven zůstaly zavřené, a tak jsem musela sáhnout pro čtivo do naší domácí knihovničky. Naštěstí i v ní je stále co objevovat 🙂

Josef Škvorecký – Zbabělci

To všechno, co jsem prožil, bylo hezké a šťastné. To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti.

Další dědictví po stěhování našich sousedů 😎 Od Škvoreckého mě ještě nikdy nic nezklamalo a Zbabělci jsou z mé dosavadní čtenářské zkušenosti absolutní top. Dokonale vykreslená atmosféra posledních dnů druhé světové války na maloměstě, jazz na pozadí, uvěřitelné charaktery a především odzbrojující upřímnost hlavního mladého hrdiny, který se stane účastníkem „revoluce“ tak trochu z frajerství, náhody i nešťastné lásky, dělá ze Zbabělců mnohem víc než jen položku na seznamu povinné četby k maturitě. Myslím, že kdyby se mi tahle kniha dostala do rukou někdy v těch osmnácti, v mnohém bych se s Dannym ztotožnila. Geniální debut, který právem ve své době vzbudil u soudruhů pohoršení, a během let nezestárnul ani o píď. Moc doporučuji!

Ing. Iva Bastlová, DiS. – Tvoříme interiér s českou designérkou

Ne že by byl interiér právě na pořadu dne, ale přece jen už se pomalu posouváme na cestě za našim vysněným hnízdem. Touto knihou, kterou jsem dostala k Vánocům, se mě Péťa snažil namotivovat k samostudiu :)) Pro naprostého laika je tento průvodce myslím dobrou volbou, protože obsahuje skutečně ucelené praktické informace a konkrétní tipy při zařizování interiéru. Kniha je přehledně rozčleněna na několik kapitol dle typu místnosti a vždy ji prochází velmi zevrubně z hlediska vybavení, osvětlení, možných materiálů včetně jejich výhod či nevýhod i finanční náročnosti. Nedozvíte se zde žádné převratné tajné tipy ani nic, co by se nedalo zjistit někde na internetu, ale zase tu máte všechny ty informace v jedné publikaci, což je rozhodně plus. Jediné, z čeho jsem dost rozpačitá, je to, že na mě kniha působila jako reklamní katalog. Čekala bych, že když je autorka známou českou interiérovou designérkou, bude kniha obsahovat fotografie jejích realizovaných interiérů, místo toho je ale plná reklamních fotografií sponzorů knihy 😎 Proto na mě i různá doporučení nepůsobí úplně věrohodně a vnímám je víc jako reklamu. Kalkulace rekonstrukce s možností financování úvěrem od Buřinky už je jen taková trochu trapná tečka 😎 Nemůžu říct, že by Tvoříme interiér nebyla informačně přínosná publikace, nicméně pokud už máte o svém interiéru velmi konkrétní představu, asi si spíš informace pozjišťujete z jiných zdrojů.

Ladislav Zibura – Prázdniny v Evropě

Stejně jako má Sisyfos svůj kámen, já mám svou samotu. Není veselá ani smutná, vřelá ani chladná, náročná ani snadná. Je to jen stav věcí. Samota je však jediná jistota mého života, která není závislá na ostatních lidech. Zůstane se mnou až do smrti. Proto ji objevuji, abych zjistil, kdo vlastně jsem.

A na závěr druhý knižní dárek od Ježíška a další publikace od prince Ládíka do mojí sbírky O:-) Četbu jsem si mimořádně užila už proto, že pro letošek asi bude cestování do většiny vysněných destinací naprosté tabu, a tak jsem s Láďou cestovala alespoň vduchu. Díky knize jsem si našla spoustu nových cílů a míst, kam bych se jednou ráda podívala. Dlužno říct, že i v Evropě je ještě celá řada turisty „neobjevených“ pokladů a možná je chyba, že nás to často táhne někam do dálek spíš než na odlehlá místa našeho kontinentu. Co u pana Zibury nikdy nesmí chybět, je dobrý humor i trocha toho filosofování, díky němuž se s ním ráda vydám na stránkách jeho další knihy třeba světa kraj 😀