Snídaňových receptů tady na blogu moc nemám – taky u nás většinou probíhají dost na jedno brdo. Abychom si teď rána trochu zpříjemnili, zaimprovizovala jsem se surovinami, které se nám doma stále ještě vyskytují a vznikla tato lahodná kaše 🙂 Uvedené množství vystačí na dvě dospělé a jednu dětskou porci, tak si poměry případně upravte svým potřebám.
V hrnci smícháme vločky s mlékem a kakaem, necháme projít varem a nakonec ozdobíme ovocem, ořechy, javorovým sirupem a trochou vloček. Královská snídaně je na světě :-)!
Říkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli – pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku 😀 Co budete potřebovat?
prstové barvičky (my máme od Maped, vhodné už od 1 roku)
bílý nebo barevný karton
štětec
nalepovací očička (prodává např. Kik nebo Tiger)
fixky na domalování
Postup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso 😀
Polévka je grunt! Tak se neodbývejte a vařte si ji i v těchto těžkých časech.
1 střední cibule
2 stonky řapíkatého celeru
1 brokolice
4 středně velké brambory
1 lžíce másla
1 lžíce oleje
800ml vývaru
200ml smetany na vaření
sůl, pepř
150g krémového kozího sýra
Cibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky, brokolici rozebereme na růžičky, kousek košťálu překrojíme na špalíky. Brambory oloupeme, opláchneme a pokrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme máslo a olej, orestujeme na něm cibuli a řapíkatý celer, přidáme brambory a společně krátce opečeme. Do hrnce přilijeme vývar a přivedeme k varu. Do vroucího vývaru přidáme brokolici i špalíky košťálu a na mírném plameni pomalu vaříme, dokud nejsou brambory a brokolice měkké. Poté polévku stáhneme z plamene, rozmixujeme tyčovým mixérem, vmícháme smetanu a dochutíme solí a pepřem. Podáváme ozdobené kozím sýrem.
Něco mi říká, že na oběd do restaurace si v nejbližší době nikdo z nás jen tak nezajde… A proto se teď možná víc než kdy jindy bude hodit zásoba rychlých a dobrých receptů. Vařím teď prakticky každý den a budu si tu postupně ukládat další a další pokrmy, které se mi osvědčily. Jedním z nich je třeba tento vydatný krém, který chutnal oběma mým strávníkům :-).
200g brambor
1 menší pórek
2 lžíce oleje
1 lžíce másla
1 stroužek česneku
1l zeleninového vývaru
1/4 lžičky muškátového oříšku
1/4 lžičky bílého pepře
80ml smetany na vaření
krutonky k podávání
Oloupané brambory nakrájíme na menší kousky. Pórek podélně přepůlíme, omyjeme a nakrájíme na půlkolečka. Rozehřejeme olej s máslem. Vložíme brambory a restujeme, po třech minutách přidáme pórek, promícháme, prolisujeme česnek a opékáme. Podlijeme vývarem a okořeníme. Vaříme asi 15 minut. Nakonec dobře rozmixujeme a zjemníme smetanou. Podáváme s krutonky.
Musím říct, že jsem sama překvapená, s jakou lehkostí jsme oproti loňsku překonali tuhle zimu. A to navzdory našim nenaplněným plánům vycestovat někam do tepla. Navzdory tomu, že jsme se věčně potýkali s nějakýma bacilama. A že jsme ani toho hlídání moc neměli.
Myslím, že velký podíl na tom má i to, jak mírná letošní zima byla. A že moje zimní výbavička se po loňském úlovku nejteplejších bot na světě rozrostla o nejteplejší péřový kabátek na světě (tímto děkuji tchýni :-)! A tak i ty procházky byly zase o něco radostnější. Přestože našim nejčastějším výletním cílem se stalo nádraží. Protože „mašina pojede“ 8-).
Tyhle Vánoce jsem si, navzdory tomu, že nás neustále na střídačku atakovaly různé bacily, moc užila, hlavně co se týče sociálního života. Poprvé jsme s Peťou nechali Olího na hlídání i večer a vyrazili na firemní vánoční večírek. Jeli jsme nasát předvánoční atmosféru do Českých Budějovic. Procvičili jsme si angličtinu s návštěvou bráchy, Jennifer a její rodiny v Brně. A v KM jsem se zase po delší době setkala s vetší částí rodiny i mýma holkama. Všechna tahle setkání jsou tak vítaným osvěžením v mém aktuálně lehce rutinním životě mámy, že z nich vždycky žiju ještě dlouho poté. A samozřejmě jsme si ohromně užili i Olího radost ze stromečku (k němuž jsme se letos už odhodlali – a přežil!) a dárků.
A letos jsem taky naprosto podlehla kouzlu zimy na horách. Já – zarytý letní člověk :-)! Svůj podíl na tom mělo i to, že Olí měl zrovna začátkem února jedno ze svých nejklidnějších období za poslední týdny, takže jsme si dovolenou v Orlických horách opravdu užili. O. se sice víc než na bobech líbilo ve vířivce (přece jen je to můj člověk), ale mezi partou vinařů z „Ratěk“ se nám líbilo všem. Snad nás napřesrok vezmou s sebou zas 🙂
Loni jsme slavili kulaté desetileté výročí našeho seznámení s Péťou na kávičce v RebelBeanu, letos nám ale bohužel hlídání nevyšlo, a tak jsem aspoň udělala zamilované jednohubky. Česnekové. Anebo romantika po 11 letech :D. Servírováno na stole mezi mašinama a kolejema. Vítejte v mateřské realitě 8-)…
Pro velký úspěch tu mám ještě jeden recept z Veganského jídelníčku a světě div se, tentokrát si mimořádně pošmáknul i Péťa :-)! Jestli vás má něco přesvědčit o tom, že rostlinná strava nemusí být nutně fádní a bez chuti, pak je to tenhle recept. Už teď se těším, až si tuhle dobrůtku znovu uvařím!
2 větší batáty
2 lžíce rostlinného másla (dala jsem „obyč“)
1 menší cibule
150g žampionů
1 košíček cherry rajčat
6 lžic tomatového pyré
1 plechovka bílých máslových fazolí
2 stroužky česneku
1 lžička provensálského koření
1 lžička sekaného oregana
2 lžíce olivového oleje
sůl a pepř dle chuti
Cibuli oloupeme, nakrájíme na drobné kostičky a zpěníme na olivovém oleji. Přidáme žampiony nakrájené na osminky a opékáme 5-8 minut. Do pánve přimícháme tomatové pyré, které restujeme asi 1-2 minuty. Osolíme a opepříme. Přidám také pokrájená cherry rajčata, prolisovaný česnek, propláchnuté bílé fazole a provensálské koření. Dusíme několik minut. V případě potřeby podlijeme trochou zeleninového vývaru nebo bílého vína. Omyté a oloupané batáty vaříme v osolené vodě asi 20 minut doměkka. Rozšťoucháme je na kaši a přimícháme (rostlinné) máslo a sekané oregano. Servírujeme s fazolovo-žampionovou směsí.
Dnes tu mám další polévkový recept do sbírky 🙂 Inspirací mi byla stránka veganskyjidelnicek.cz, kde najdete celou řadu lákavých receptů a ač se na dráhu vegana nechystám, ráda se k ní budu vracet. Musím říct, že tahle polévka nám doma velice zachutnala, takže si ji tady musím uložit pro chvíle, kdy zase nebudu honem vědět, co uvařit.
Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a několik minut opékáme v hrnci na olivovém oleji. Přidáme také ovesné vločky a brokolici nasekanou na menší kousky, osolíme. Zalijeme zeleninovým vývarem tak, aby byla zelenina akorát ponořená. Když je brokolice téměř měkká, přisypeme do polévky zelený hrášek, několik minut povaříme. Nakonec zjemníme (ovesnou) smetanou a polévku důkladně rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí a pepřem, popřípadě také umeoctem nebo rozetřeným stroužkem česneku.
Už delší dobu mám rozepsaný obsáhlejší článek o Olího nejoblíbenějších dětských knížkách, ale stále nemůžu najít čas k jeho dokončení. Dnes to tedy bude zatím o dvou knižních novinkách, které nám v rámci spolupráce zaslalo naše oblíbené knihkupectví Megaknihy.cz
První z nich se jmenuje Velké překvapení pro malého tučňáka od francouzské autorky Marie-Danielle Croteau. Kniha na první pohled zaujme svým formátem (myslím, že je to zatím největší publikace v naší dětské knihovničce :D) a půvabnými ilustracemi, jejichž autorem je France Brassard. Ty zde hrají jednoznačně prim, na každé stránce je jen minimum textu, což je pro mrňousky okolo dvou let, kteří ještě neudrží moc dlouho pozornost, ideální. Příběh samotný mě osobně příliš neoslovil, a to ani po obsahové ani po stylistické stránce. Méďa s tučňákem se během sněhové bouře ztratí svým rodičům a od té doby jsou nerozlučnými přáteli. Následuje zcela nesouvisející zápletka s lodí, která ve vodě zanechá bójku a dva kamarádi přemýšlí, k čemu by ten předmět mohl sloužit. Kniha nekončí žádnou zajímavou pointou a nedozvíme se z ní ani (jak by jeden očekával), zda kamarádi nakonec naleznou svoje ztracené rodiče. Celkově mi tam chybí nějaké rozuzlení nebo aspoň moudro, které by si z knihy mohl malý čtenář odnést. Krom toho mi přijde, že autorka volí jazyk a slovní obraty, které nejsou úplně přizpůsobeny dětskému čtenáři (např. výrazy jako „stvoření“, „uvrhnout do temnoty“ a podobně). Netvrdím, že je to špatně a sama nerada malé čtenáře podceňuju, jen mě to zde trochu překvapilo.
Příběh dvou kamarádů má pokračování v podobě knihy Velké překvapení pro malého méďuod stejné dvojice autorů. Těšila jsem se tedy, že se dozvíme, jak to s tučňákem a medvídkem bude dál. Druhá kniha má mnohem zajímavější zápletku i „morální přesah“ – na ledovci ztroskotá letadlo s několikačlennou posádkou. Zvířátka se nejprve bojí, nicméně méďa se nakonec rozhodne lidem pomoci… Přestože se ani z této knihy nedozvíme, zda medvídek s tučňákem naleznou své ztracené rodiče, příběh se mi líbil mnohem víc a Olího také více zaujal.
Byť mám k oběma publikacím jisté výhrady a nejsou úplně podle mého gusta, po grafické stránce jsou knihy opravdu krásné a Olí je poslední dobou často vytahuje z knihovničky a rád si v nich listuje. A to je nakonec to hlavní 🙂
Dostala jsem chuť po nekonečné době trochu vzkřísit rubriku DROGa. Dobře vím, že tu měla své věrné fanoušky :D! Ten nadpis berte trochu s rezervou, ale co si budem – po dětech a desítkách bezesných nocí nikdo z nás neomládne 😎
S mateřstvím se v naší koupelně změnilo mnohé. Krom zámečků na skříních (které si to naše hádě už stejně umí otevřít) je tou největší změnou asi to, že mnohem víc přemýšlím nad složením kosmetiky a pokud to jde, snažím se volit raději přírodní cestu. A z nedostatku času už samozřejmě také používám jen to opravdu nejnutnější, takže mám doma produktů míň a míň. V dnešním článku bych vám ráda představila své aktuální oblíbence na poli pleťové kosmetiky.
Upokojující čisticí gel „Čistá pleť“, Navia
Slovenskou značku Navia jsem až donedávna vůbec neznala. Pak jsem ale na svých kočárkových procházkách objevila obchůdek Přírodno a od té doby už jsem tam utratila pěkný kus mateřské 😀 Na mou obranu – povětšinou jsem nakupovala dárky. Pak jsem si ale řekla, že bych taky ráda něco otestovala a volba padla právě na tento čisticí gel pro citlivou/suchou pleť. Jedná se o čirý, 100% přírodní gel, který se na navlhčené pleti mění v bílou emulzi. Gel je na olejové bázi a můžu na vlastní kůži potvrdit, že pleť nevysušuje – naopak na pleti zanechává lehký ochranný film. A ta jemná bylinková vůně? Tu naprosto miluju a i díky ní se těším každý večer na tenhle malý čisticí rituál <3
Micelární voda s organickou vodou z chrpy a organickou vodou z ječmene, Garnier BIO
Protože poměrně často někam cestujeme, micelárka je takový můj věrný spolucestující, který nezabere moc místa v kufru a odlíčí všechno, co potřebuju. Teď aktuálně používám tuto od Garnier, která by měla vyhovovat všem typům pleti včetně citlivé. Mně osobně vyhovuje i na oční okolí, i když malinko vysušuje. Jediné, co mi tak úplně nesedí, je lehce nasládlá parfemace, byť se výrobce na obale prsí, že „svěží aromatická vůně je 100% přírodního původu“. Nu, nevím, ale když to porovnám s výše zmíněnou Navií, úplně se mi to nechce věřit. To už ale asi ponechám na vkusu každého z vás 🙂
Noční pleťová maska Drink Up Intensive, Origins
Cestovní sadu několika pleťových masek od Origins jsem dostala k Vánocům od bráchy a Jennifer a byť jsem tuto značku z doslechu znala, zatím jsem neměla příležitost nic vyzkoušet, takže jsem byla z dárku upřímně nadšená. Slogan „Mask and Go“ na krabičce jsem pobaveně glosovala, že „to je přesně něco, co matka na mateřské potřebuje“ 😎 Zatím jsem si nejvíc oblíbila právě tuto masku Drink Up, protože se nemusí hned smývat, ale necháte ji působit hezky přes noc. Maska by měla pleť intenzivně vyživit a hloubkově hydratovat, navíc moc hezky ovocně voní. Já osobně ten efekt na pleti i celkem vidím a jednou za týden se ráda takhle rozmazlím a zahrnu masku do své večerní pečující rutiny.
Denní krém Tea Time, Earth to Skin
Když Péťa cestuje na služební cestu někam do zahraničí a ptá se mě, co mi má dovézt, vždycky skromně říkám, že nic – jen nějakou místní kosmetiku 😀 Tak se v mé koupelně objevil tento pleťový krém a já si ho okamžitě oblíbila. Má lehkou, jakoby našlehanou texturu a byť na pleti zprvu zanechává „mokrý“ efekt, velice rychle se vstřebá a výborně hydratuje. Je skvělý i jako podklad pod make-up a jako bonus příjemně voní.
Oční krém s plody goji, Alverde
Oční okolí je podle mě oblast, kde se mateřství podepíše nejznatelněji – ty chybějící hodiny spánku prostě už člověk nedožene a já osobně jsem v těchto partiích „zestárla“ asi nejvíc. Naštěstí se o oblast kolem očí starám a oční krém mi v koupelně už nějaký ten pátek nesmí chybět. Abych byla upřímná, zrovna s tímto kouskem tak úplně spokojená nejsem, respektive nevidím při používání žádný výsledek. Nelepí, nedráždí, ale z mého pohledu ani očnímu okolí nijak neprospívá. Krém je lehoulinký a doporučuje se pro ročníky 30+, nicméně já bych ho spíš viděla pro mladší generaci, která zatím vrásky kolem očí řeší jen preventivně. Moje suchá pleť rozhodně potřebuje něco hutnějšího a výživnějšího, takže já osobně už bych si tento kousek podruhé nekoupila. Složení je každopádně jako vždy u Alverde na jedničku.
Bio balzám granátové jablko, Saloos
Co se týče noční péče o pleť, už delší dobu jsem věrná české značce Saloos a jejich pleťovým olejům nebo teď aktuálně těmto víceúčelovým balzámům, které se dají použít jak na pleť, tak na celé tělo. Tento konkrétní obsahuje olej z granátového jablka a směsi éterických olejů v kombinaci s bio bambuckým máslem a přírodními vosky, které by měly zpomalovat proces přirozeného stárnutí pokožky, a tak je balzám přímo předurčen k péči o vrásky. Já jsem s ním velmi spokojená, pleť mám teď po probuzení opravdu mnohem vyživenější a hebčí. Jediné negativum je tužší konzistence balzámu – vždy je potřeba ho trochu rozehřát v ruce, aby se dal vpracovat do pleti – a nijak mě neokouzluje ani jeho vůně, ale to je čistě subjektivní.
Takhle tedy teď aktuálně vypadá můj malý arzenál péče o pleť aneb kosmetický minimalismus v praxi 🙂
Když se u nás doma peče, to už musí být nějaký svátek. A když se zkouší recept na nový koláč (kdy výsledek je vždycky trochu nejistý :D), to už se skoro rovná zázraku! Ovšem uplynulý víkend se spojilo hned několik příznivých faktorů – Olíčkův odpolední spánek, očekávaná návštěva a absence surovin na můj ozkoušený rychlý jablečný koláč. V lednici jsem ovšem měla spoustu mrkve… Chvilka googlení, Péťova přiložená ruka k dílu – a rázem byl na světě tenhle báječný vláčný dezert, který vám sice štíhlou linii nevykouzlí, ale každopádně pohladí v těchto zimních plískanicích po duši 🙂
3 vejce
30dkg cukru moučka
30dkg polohrubé mouky
40dkg jemně nastrouhané mrkve (cca 6 větších mrkví)
1,5dcl oleje
1dcl vody
1 kypřící prášek
1 vanilkový cukr
1 lžička citronové kůry
Vejce utřeme s oběma cukry, přidáme olej, vodu, mouku s kypřícím práškem, citronovou kůru a nakonec vmícháme nastrouhanou mrkev.
Nalijeme do vymazané a strouhankou vysypané formy a pečeme při 175°C asi 30-40 minut.
