Dnes tu mám další polévkový recept do sbírky 🙂 Inspirací mi byla stránka veganskyjidelnicek.cz, kde najdete celou řadu lákavých receptů a ač se na dráhu vegana nechystám, ráda se k ní budu vracet. Musím říct, že tahle polévka nám doma velice zachutnala, takže si ji tady musím uložit pro chvíle, kdy zase nebudu honem vědět, co uvařit.
Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a několik minut opékáme v hrnci na olivovém oleji. Přidáme také ovesné vločky a brokolici nasekanou na menší kousky, osolíme. Zalijeme zeleninovým vývarem tak, aby byla zelenina akorát ponořená. Když je brokolice téměř měkká, přisypeme do polévky zelený hrášek, několik minut povaříme. Nakonec zjemníme (ovesnou) smetanou a polévku důkladně rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí a pepřem, popřípadě také umeoctem nebo rozetřeným stroužkem česneku.
Už delší dobu mám rozepsaný obsáhlejší článek o Olího nejoblíbenějších dětských knížkách, ale stále nemůžu najít čas k jeho dokončení. Dnes to tedy bude zatím o dvou knižních novinkách, které nám v rámci spolupráce zaslalo naše oblíbené knihkupectví Megaknihy.cz
První z nich se jmenuje Velké překvapení pro malého tučňáka od francouzské autorky Marie-Danielle Croteau. Kniha na první pohled zaujme svým formátem (myslím, že je to zatím největší publikace v naší dětské knihovničce :D) a půvabnými ilustracemi, jejichž autorem je France Brassard. Ty zde hrají jednoznačně prim, na každé stránce je jen minimum textu, což je pro mrňousky okolo dvou let, kteří ještě neudrží moc dlouho pozornost, ideální. Příběh samotný mě osobně příliš neoslovil, a to ani po obsahové ani po stylistické stránce. Méďa s tučňákem se během sněhové bouře ztratí svým rodičům a od té doby jsou nerozlučnými přáteli. Následuje zcela nesouvisející zápletka s lodí, která ve vodě zanechá bójku a dva kamarádi přemýšlí, k čemu by ten předmět mohl sloužit. Kniha nekončí žádnou zajímavou pointou a nedozvíme se z ní ani (jak by jeden očekával), zda kamarádi nakonec naleznou svoje ztracené rodiče. Celkově mi tam chybí nějaké rozuzlení nebo aspoň moudro, které by si z knihy mohl malý čtenář odnést. Krom toho mi přijde, že autorka volí jazyk a slovní obraty, které nejsou úplně přizpůsobeny dětskému čtenáři (např. výrazy jako „stvoření“, „uvrhnout do temnoty“ a podobně). Netvrdím, že je to špatně a sama nerada malé čtenáře podceňuju, jen mě to zde trochu překvapilo.
Příběh dvou kamarádů má pokračování v podobě knihy Velké překvapení pro malého méďuod stejné dvojice autorů. Těšila jsem se tedy, že se dozvíme, jak to s tučňákem a medvídkem bude dál. Druhá kniha má mnohem zajímavější zápletku i „morální přesah“ – na ledovci ztroskotá letadlo s několikačlennou posádkou. Zvířátka se nejprve bojí, nicméně méďa se nakonec rozhodne lidem pomoci… Přestože se ani z této knihy nedozvíme, zda medvídek s tučňákem naleznou své ztracené rodiče, příběh se mi líbil mnohem víc a Olího také více zaujal.
Byť mám k oběma publikacím jisté výhrady a nejsou úplně podle mého gusta, po grafické stránce jsou knihy opravdu krásné a Olí je poslední dobou často vytahuje z knihovničky a rád si v nich listuje. A to je nakonec to hlavní 🙂
Dostala jsem chuť po nekonečné době trochu vzkřísit rubriku DROGa. Dobře vím, že tu měla své věrné fanoušky :D! Ten nadpis berte trochu s rezervou, ale co si budem – po dětech a desítkách bezesných nocí nikdo z nás neomládne 😎
S mateřstvím se v naší koupelně změnilo mnohé. Krom zámečků na skříních (které si to naše hádě už stejně umí otevřít) je tou největší změnou asi to, že mnohem víc přemýšlím nad složením kosmetiky a pokud to jde, snažím se volit raději přírodní cestu. A z nedostatku času už samozřejmě také používám jen to opravdu nejnutnější, takže mám doma produktů míň a míň. V dnešním článku bych vám ráda představila své aktuální oblíbence na poli pleťové kosmetiky.
Upokojující čisticí gel „Čistá pleť“, Navia
Slovenskou značku Navia jsem až donedávna vůbec neznala. Pak jsem ale na svých kočárkových procházkách objevila obchůdek Přírodno a od té doby už jsem tam utratila pěkný kus mateřské 😀 Na mou obranu – povětšinou jsem nakupovala dárky. Pak jsem si ale řekla, že bych taky ráda něco otestovala a volba padla právě na tento čisticí gel pro citlivou/suchou pleť. Jedná se o čirý, 100% přírodní gel, který se na navlhčené pleti mění v bílou emulzi. Gel je na olejové bázi a můžu na vlastní kůži potvrdit, že pleť nevysušuje – naopak na pleti zanechává lehký ochranný film. A ta jemná bylinková vůně? Tu naprosto miluju a i díky ní se těším každý večer na tenhle malý čisticí rituál <3
Micelární voda s organickou vodou z chrpy a organickou vodou z ječmene, Garnier BIO
Protože poměrně často někam cestujeme, micelárka je takový můj věrný spolucestující, který nezabere moc místa v kufru a odlíčí všechno, co potřebuju. Teď aktuálně používám tuto od Garnier, která by měla vyhovovat všem typům pleti včetně citlivé. Mně osobně vyhovuje i na oční okolí, i když malinko vysušuje. Jediné, co mi tak úplně nesedí, je lehce nasládlá parfemace, byť se výrobce na obale prsí, že „svěží aromatická vůně je 100% přírodního původu“. Nu, nevím, ale když to porovnám s výše zmíněnou Navií, úplně se mi to nechce věřit. To už ale asi ponechám na vkusu každého z vás 🙂
Noční pleťová maska Drink Up Intensive, Origins
Cestovní sadu několika pleťových masek od Origins jsem dostala k Vánocům od bráchy a Jennifer a byť jsem tuto značku z doslechu znala, zatím jsem neměla příležitost nic vyzkoušet, takže jsem byla z dárku upřímně nadšená. Slogan „Mask and Go“ na krabičce jsem pobaveně glosovala, že „to je přesně něco, co matka na mateřské potřebuje“ 😎 Zatím jsem si nejvíc oblíbila právě tuto masku Drink Up, protože se nemusí hned smývat, ale necháte ji působit hezky přes noc. Maska by měla pleť intenzivně vyživit a hloubkově hydratovat, navíc moc hezky ovocně voní. Já osobně ten efekt na pleti i celkem vidím a jednou za týden se ráda takhle rozmazlím a zahrnu masku do své večerní pečující rutiny.
Denní krém Tea Time, Earth to Skin
Když Péťa cestuje na služební cestu někam do zahraničí a ptá se mě, co mi má dovézt, vždycky skromně říkám, že nic – jen nějakou místní kosmetiku 😀 Tak se v mé koupelně objevil tento pleťový krém a já si ho okamžitě oblíbila. Má lehkou, jakoby našlehanou texturu a byť na pleti zprvu zanechává „mokrý“ efekt, velice rychle se vstřebá a výborně hydratuje. Je skvělý i jako podklad pod make-up a jako bonus příjemně voní.
Oční krém s plody goji, Alverde
Oční okolí je podle mě oblast, kde se mateřství podepíše nejznatelněji – ty chybějící hodiny spánku prostě už člověk nedožene a já osobně jsem v těchto partiích „zestárla“ asi nejvíc. Naštěstí se o oblast kolem očí starám a oční krém mi v koupelně už nějaký ten pátek nesmí chybět. Abych byla upřímná, zrovna s tímto kouskem tak úplně spokojená nejsem, respektive nevidím při používání žádný výsledek. Nelepí, nedráždí, ale z mého pohledu ani očnímu okolí nijak neprospívá. Krém je lehoulinký a doporučuje se pro ročníky 30+, nicméně já bych ho spíš viděla pro mladší generaci, která zatím vrásky kolem očí řeší jen preventivně. Moje suchá pleť rozhodně potřebuje něco hutnějšího a výživnějšího, takže já osobně už bych si tento kousek podruhé nekoupila. Složení je každopádně jako vždy u Alverde na jedničku.
Bio balzám granátové jablko, Saloos
Co se týče noční péče o pleť, už delší dobu jsem věrná české značce Saloos a jejich pleťovým olejům nebo teď aktuálně těmto víceúčelovým balzámům, které se dají použít jak na pleť, tak na celé tělo. Tento konkrétní obsahuje olej z granátového jablka a směsi éterických olejů v kombinaci s bio bambuckým máslem a přírodními vosky, které by měly zpomalovat proces přirozeného stárnutí pokožky, a tak je balzám přímo předurčen k péči o vrásky. Já jsem s ním velmi spokojená, pleť mám teď po probuzení opravdu mnohem vyživenější a hebčí. Jediné negativum je tužší konzistence balzámu – vždy je potřeba ho trochu rozehřát v ruce, aby se dal vpracovat do pleti – a nijak mě neokouzluje ani jeho vůně, ale to je čistě subjektivní.
Takhle tedy teď aktuálně vypadá můj malý arzenál péče o pleť aneb kosmetický minimalismus v praxi 🙂
Když se u nás doma peče, to už musí být nějaký svátek. A když se zkouší recept na nový koláč (kdy výsledek je vždycky trochu nejistý :D), to už se skoro rovná zázraku! Ovšem uplynulý víkend se spojilo hned několik příznivých faktorů – Olíčkův odpolední spánek, očekávaná návštěva a absence surovin na můj ozkoušený rychlý jablečný koláč. V lednici jsem ovšem měla spoustu mrkve… Chvilka googlení, Péťova přiložená ruka k dílu – a rázem byl na světě tenhle báječný vláčný dezert, který vám sice štíhlou linii nevykouzlí, ale každopádně pohladí v těchto zimních plískanicích po duši 🙂
3 vejce
30dkg cukru moučka
30dkg polohrubé mouky
40dkg jemně nastrouhané mrkve (cca 6 větších mrkví)
1,5dcl oleje
1dcl vody
1 kypřící prášek
1 vanilkový cukr
1 lžička citronové kůry
Vejce utřeme s oběma cukry, přidáme olej, vodu, mouku s kypřícím práškem, citronovou kůru a nakonec vmícháme nastrouhanou mrkev.
Nalijeme do vymazané a strouhankou vysypané formy a pečeme při 175°C asi 30-40 minut.
Asi to teď vypadá, že jsem si dala jako novoroční předsevzetí trávit víc času v kuchyni 😀 Pravdou je, že mě teď testování nových receptů neskutečně baví a mám radost, když mým strávníkům chutná, což byl případ i tohoto receptu z Albert magazínu, který jsem se rozhodla vyzkoušet tento víkend a po těstovinách se jen zaprášilo 🙂 Třeba zachutnají i vám.
30g másla
2 lžíce strouhanky
300g těstovin fusilli
300g růžičkové kapusty
sůl, pepř
80g Schwarzwaldské šunky
180g zakysané smetany
špetka mletého muškátového oříšku
100ml mléka
200g Eidamu v celku
Troubu předehřejeme na 200°C. Zapékací mísu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Těstoviny uvaříme „na skus“. Kapustičky očistíme, podélně rozkrojíme a vaříme ve vroucí osolené vodě asi 2 minuty. Poté je scedíme a propláchneme pod studenou vodou.
Šunku nakrájíme na proužky, smícháme s těstovinami a kapustičkami a vše osolíme a opepříme. Přesypeme směs do zapékací mísy, přelijeme ji zakysanou smetanou smíchanou s mlékem a muškátovým oříškem. Nakonec zasypeme strouhaným sýrem a pečeme 15 minut.
Co jiného taky čekat takhle v novém roce v kulinářské rubrice, než čočku, že… Pohled do zrcadla po Vánocích je neúprosný. Když jsem byla naposledy v mém oblíbeném brněnském bezobalovém obchůdku, rozhodla jsem se vyzkoušet černou čočku. A musím říct, že právě její použití v tomto receptu povýšilo celý pokrm o level výš, proto se jí určitě nebojte dát šanci. Myslím, že odteď budu čočku na kyselo vařit minimálně jednou do týdne – jen škoda, že O. ji nerad.
250g černé čočky (ideálně předem namočené)
4 bobkové listy
2 lžíce olivového oleje
2 červené cibule, nadrobno nakrájené
4 lžíce hladké mouky
sůl, pepř a ocet na dochucení
kyselé okurky a volské oko k podávání
Čočku uvaříme s bobkovým listem doměkka. Z oleje, cibule a mouky připravíme jíšku. Vodu slijeme kousek nad čočku, znovu přivedeme k varu a postupně vmícháme jíšku. Dochutíme, vaříme ještě 5 minut. Hotovo a hurá ke stolu :-)!
Trocha asijského závanu do jinak poměrně stojatých vod mojí kuchyně :D… Pravdou ovšem je, že poslední dobou už zvládám něco málo uvařit i v týdnu (rozuměj s O. za zády) a dokonce tu a tam ozkoušet nějaký nový recept! Neuvěřitelný výkon po dvou letech strávených na pizze, těstovinách, lososovi a indickém jídle z restaurace za rohem 😎
200g rýže Basmati
400g sterilované cizrny
1 stroužek česneku
kousek zázvoru (1-2 cm)
2 lžíce rostlinného oleje
1/2 lžíce kari koření
1 chilli paprička
70g čerstvého špenátu
1 smetana na vaření
1/2 citronu nebo limety
čerstvý koriandr k podávání
Rýži uvaříme dle návodu. Cizrnu slijeme a necháme okapat. Česnek i zázvor (doporučuji oloupaný) nakrájíme na tenké plátky. V hluboké pánvi rozehřejeme olej a zlehka v ní orestujeme pokrájený česnek, zázvor, kari a chilli papričku. Přidáme špenát, promícháme, přisypeme cizrnu a podlijeme smetanou. Vaříme deset minut. Zakápneme citronovou šťávou, ozdobíme lístky koriandru a podáváme s rýží.
Vzpomínám si, že jako dítě jsem milovala tvoření všeho druhu. Bylo mi asi osm, když jsem k svátku dostala Velkou knihu pro malé mistry a naprosto mě uchvátila. Z „obyčejných“ materiálů, které se většinou daly posbírat v domácnosti, se dalo vyrobit tolik báječných věcí od blahopřání k narozeninám až po loutkové divadlo! A když se nám narodil Oli, nemohla jsem se dočkat, až zase oživím kreativní rubriku tady na blogu a začnu něco tvořit společně s ním 🙂
Proto mě také hned zaujala nabídka z knihkupectví Megaknihy.cz na zrecenzování knihy Umělecké projekty pro malé kutily. Pravda je, že na rozdíl od výše zmiňované Velké knihy pro malé mistry v této publikaci najdete složitější tvůrčí počiny (to slovo projekty zní možná trochu nadneseně, ale vlastně je v tomto případě poměrně výstižné), které dítě předškolního věku zcela jistě nezvládne a asi ho ani nebudou bavit. To ale nevnímám jako negativum – koneckonců hned v úvodu autorka zmiňuje, že projekty jsou určeny od prvňáčků až po středoškoláky.
Důvody, proč mě tato tvůrčí knížka příliš nezaujala, jsou jiné. Především mi trochu vadí, že tu není ponecháno víc prostoru dětské fantazii. Pro někoho to bude zcela jistě plus, že návody jsou velmi konkrétní, včetně toho, jakou barvu máte kam použít, ale já mám ráda trochu víc tvůrčí svobody 😀 Na druhou stranu je samozřejmě na vás, jak budete s knihou pracovat a jak moc přesně se budete návodu držet.
S tím souvisí i fakt, že projekty jsou na můj vkus někdy až moc složité, ledacos by se dalo udělat jednodušeji, byť za cenu toho, že výsledek nebude třeba úplně perfektní (ale to je přesně to, co mám na tvořivém procesu ráda). Ve většině případů také k výrobě potřebujete hodně materiálu či pomůcek, které se v domácnosti běžně nevyskytují (šicí stroj, magnetické lepicí pásky, samolepicí pěnová fólie…) a ani nevím, kde bych je sehnala. Není nad to, když se tady a teď rozhodnete, že si něco vyrobíte, posbíráte kolem sebe materiál a můžete hned začít, dokud vás drží ten tvůrčí zápal 🙂
A v neposlední řadě – výsledné výrobky jsou sice hezké, ale nepřijdou mi nijak zvlášť originální (různé ozdobné krabičky, kapsáře, plechovky…). Málokterý z nich ve mně vzbudil nutkání, abych si něco takového vyrobila i já, i když výjimky se našly – třeba partu dinosaurů z plstěné látky asi nutně budu muset Olímu spíchnout 🙂 Zaujaly mě také nápady na zabalení dárků, které nejspíš také příležitostně vyzkouším. Plusem knihy je navíc příloha šablon, které při tvorbě rozhodně oceníte.
Ač se může zdát, že v dnešní době, kdy Instagram či Pinterest překypují mraky inspirace, je vydávání podobných kreativních knih už pasé, jsem ráda, že se v knihkupectvích stále tyto publikace objevují a podněcují v dětech chuť a touhu tvořit. Věřím, že i pro naše děti se chvilky strávené společným kreslením, kutěním a vyráběním stanou těmi okamžiky dětství, na které budou jednou rády vzpomínat.
Hrozně ráda bych sem napsala, že to nejhorší, co nás tenhle podzim potkalo, bylo úmrtí Karla Gotta 😎 Bohužel se občas dějou věci, které vám ve vteřině obrátí život vzhůru nohama. Ty dva úrazy, které se během jednoho měsíce v naší rodině staly, naštěstí nebyly úplně fatální. Ale změnily nás asi už navždycky. Jak mi ale napsala L., která si v té samé době procházela taky těžkou životní zkouškou – jsou mnohem, mnohem horší věci, věci, co už nejdou vrátit. Ta slova povzbuzení právě od ní mě dojala. Věřím a vím, že každá taková zkouška nás má v životě posunout. Bez ní bychom si nikdy neuvědomili, kolik ohromné síly v sobě máme…
Letos jsme s Péťou oslavili neuvěřitelných 10 let od našeho seznámení a tři roky od svatby! To už je tedy skutečně pěkný kus života a společných zážitků 🙂
Podzimní procházky mají tak neskutečné kouzlo! Barevné stromy, brouzdání ve spadaném listí, řádění na hřištích až do večera… A samozřejmě nesměl chybět ani výlet na Pálavu!
Víkendy jsme se snažili trávit aktivně, pokud to počasí dovolilo. A co může k podzimu patřit víc než pouštění draka? Drakiáda na Kraví hoře se nám všem strašně líbila a napřesrok určitě vyrazíme zas!
Kvůli Olího rekonvalescenci jsme propásli tradiční „Penohory“. Hezkou útěchou nám ale bylo několik dnů strávených v milé společnosti Linhartů na Šumavě. Díky příznivému počasí jsme i v listopadu zažili Šumavu zalitou sluncem a ač bylo naše dítě mimořádně neposedné (což v kontrastu s kliďasem Davídkem o to víc vyniklo), pohled do zeleně/večerní sklenice vína vždycky uklidnil 😀
Dnes tu máme v literární rubrice tak trochu srdeční záležitost. Tato půvabně ilustrovaná knížka má totiž ještě sourozence Hello, New York! A právě ta mi přišla do rukou jako první – byl to dárek pro O., který mu děda koupil v New Yorku, když se brácha ženil. Dlouho u nás ležela bez povšimnutí, Olímu bylo sotva půl roku, a tak jsem si v ní listovala jen já. Někdy během letošního léta si ji ale začal sám brát, prohlížel si v ní auta a autobusy… no a v říjnu už uměl na mapě suverénně ukázat, kde je Socha svobody, Brooklynský most nebo Central park 😀 Dnes je to jedna z našich nejčtenějších knížek a když teta Terezka objevila, že na Megaknihách mají k mání Hello Paris!, bylo jasné, že naše domácí knihovnička si žádá rozšíření :-D!
I pařížská verze drží stejný koncept – na začátku knihy naleznete přehlednou mapku s očíslovanými pamětihodnostmi, o nichž je dále na stránkách řeč. Mapa je z tenčího papíru, než zbytek knihy, ale u nás zatím přežila nenechavé dětské ruce bez natržení. A pak už následují jen překrásné ilustrace a stránky s efektními výkroji, které dělají z této dětské knížky takové malé umělecké dílo 🙂 Nechybí Vítězný oblouk, Louvre s Monou Lisou nebo Montmartre, ale mimo to je zde stejně jako u sestřičky o New Yorku třeba i stránka věnovaná speciálně metru. A to naše dítě, které má teď období aut, mašin a vůbec všeho, co jezdí, vždycky ocení :-D! No a na závěr veliká rozkládací Eiffelovka (analogicky s Freedom Tower u New Yorku).
Jen pro úplnost ještě dodávám, že kniha je v angličtině (o českém překladu nevím), ale na každé straně je stejně jen pár řádků textu a ilustrace zde jednoznačně hrají prim, takže to nepovažuji za žádný problém (spíš naopak).
Já jsem z Hello Paris! zcela nekriticky nadšená. Zkrátka je to jedna z těch dětských knížek, kterými s nadšením listuje i dospělý. Věřím, že se u nás doma bude těšit stejné oblibě jako Hello, New York! Musím říct, že mě bude stát HODNĚ přemáhání, schovávat Olímu tenhle poklad až do Štědrého dne :-D…
