Jarní knihovnička

Byť tohle jaro chvilkám s knížkou mimořádně přálo, brány knihoven zůstaly zavřené, a tak jsem musela sáhnout pro čtivo do naší domácí knihovničky. Naštěstí i v ní je stále co objevovat 🙂

Josef Škvorecký – Zbabělci

To všechno, co jsem prožil, bylo hezké a šťastné. To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti.

Další dědictví po stěhování našich sousedů 😎 Od Škvoreckého mě ještě nikdy nic nezklamalo a Zbabělci jsou z mé dosavadní čtenářské zkušenosti absolutní top. Dokonale vykreslená atmosféra posledních dnů druhé světové války na maloměstě, jazz na pozadí, uvěřitelné charaktery a především odzbrojující upřímnost hlavního mladého hrdiny, který se stane účastníkem „revoluce“ tak trochu z frajerství, náhody i nešťastné lásky, dělá ze Zbabělců mnohem víc než jen položku na seznamu povinné četby k maturitě. Myslím, že kdyby se mi tahle kniha dostala do rukou někdy v těch osmnácti, v mnohém bych se s Dannym ztotožnila. Geniální debut, který právem ve své době vzbudil u soudruhů pohoršení, a během let nezestárnul ani o píď. Moc doporučuji!

Ing. Iva Bastlová, DiS. – Tvoříme interiér s českou designérkou

Ne že by byl interiér právě na pořadu dne, ale přece jen už se pomalu posouváme na cestě za našim vysněným hnízdem. Touto knihou, kterou jsem dostala k Vánocům, se mě Péťa snažil namotivovat k samostudiu :)) Pro naprostého laika je tento průvodce myslím dobrou volbou, protože obsahuje skutečně ucelené praktické informace a konkrétní tipy při zařizování interiéru. Kniha je přehledně rozčleněna na několik kapitol dle typu místnosti a vždy ji prochází velmi zevrubně z hlediska vybavení, osvětlení, možných materiálů včetně jejich výhod či nevýhod i finanční náročnosti. Nedozvíte se zde žádné převratné tajné tipy ani nic, co by se nedalo zjistit někde na internetu, ale zase tu máte všechny ty informace v jedné publikaci, což je rozhodně plus. Jediné, z čeho jsem dost rozpačitá, je to, že na mě kniha působila jako reklamní katalog. Čekala bych, že když je autorka známou českou interiérovou designérkou, bude kniha obsahovat fotografie jejích realizovaných interiérů, místo toho je ale plná reklamních fotografií sponzorů knihy 😎 Proto na mě i různá doporučení nepůsobí úplně věrohodně a vnímám je víc jako reklamu. Kalkulace rekonstrukce s možností financování úvěrem od Buřinky už je jen taková trochu trapná tečka 😎 Nemůžu říct, že by Tvoříme interiér nebyla informačně přínosná publikace, nicméně pokud už máte o svém interiéru velmi konkrétní představu, asi si spíš informace pozjišťujete z jiných zdrojů.

Ladislav Zibura – Prázdniny v Evropě

Stejně jako má Sisyfos svůj kámen, já mám svou samotu. Není veselá ani smutná, vřelá ani chladná, náročná ani snadná. Je to jen stav věcí. Samota je však jediná jistota mého života, která není závislá na ostatních lidech. Zůstane se mnou až do smrti. Proto ji objevuji, abych zjistil, kdo vlastně jsem.

A na závěr druhý knižní dárek od Ježíška a další publikace od prince Ládíka do mojí sbírky O:-) Četbu jsem si mimořádně užila už proto, že pro letošek asi bude cestování do většiny vysněných destinací naprosté tabu, a tak jsem s Láďou cestovala alespoň vduchu. Díky knize jsem si našla spoustu nových cílů a míst, kam bych se jednou ráda podívala. Dlužno říct, že i v Evropě je ještě celá řada turisty „neobjevených“ pokladů a možná je chyba, že nás to často táhne někam do dálek spíš než na odlehlá místa našeho kontinentu. Co u pana Zibury nikdy nesmí chybět, je dobrý humor i trocha toho filosofování, díky němuž se s ním ráda vydám na stránkách jeho další knihy třeba světa kraj 😀

Recyklovaná kytka ke Dni matek

Dnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.

Někdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis Kutílek) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky – výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost 🙂

25 měsíců

Tak jsem se zase téměř po roce dokopala k malému shrnujícímu příspěvku na téma O. a jeho pokroky. Od posledního článku je to naprosto neuvěřitelný skok v jeho mentálním vývoj, který mě prostě nepřestává bavit a fascinovat 🙂

  • Oli ve dvou letech nosí oblečení velikosti 92. Měří cca 88 cm a váží něco mezi 12 a 13 kily.
  • Běhá a jezdí na odrážedle Puky jako drak. Taky jsme mu pořídili sedátko na kolo a od loňského léta tak doprovází Péťu na vyjížďkách jako spolujezdec a náramně si to užívá. Samozřejmě je ale taky právě v období, kdy zcela postrádá pud sebezáchovy, takže musím mít oči na stopkách prakticky nonstop.
  • Přes den spí cca 2 hodiny po obědě (+- od 1 do 3), večer teď usíná mezi půl 9 a 9 a probouzí se mezi 6 a 7. Na noční spánek si naštěstí většinou stěžovat nemůžeme – bez problémů už prospí celou noc v kuse. Když se v noci vzbudí, vezmeme si ho k sobě a okamžitě zase usíná.
  • Na Olího „žravosti“ se od minula nic moc nezměnilo 🙂 Už dávno je výhodnější ho šatit než živit :D! Aktuálně má nejradši jogurty, veškeré druhy ovoce (včetně sušeného a kompotů), zeleninové polévky, cottage sýr, vajíčka, rýži a domácí pečivo (ehm, nad jeho konzumací „buchtiček“, jak on je nazývá, už přivírám oko). Přišel už na chuť i šunce, masu nebo čočce. Teď má aktuálně období, kdy se mu úplně nechce kousat a větší kousky např. zeleniny nebo slupky, které dosud bez problémů jedl, vyplivuje. Asi vzdor 😎 Na pití má nejčastěji dětský čaj (med a citron mu do něj dávám jen v zimním období nebo když si vyloženě řekne), ale má rád i obyčejnou vodu. Batolecí mléko jsem mu nikdy nedávala a dávat ani nebudu. Pořád zbožňuje náš domácí kefír.
  • Už se dokáže celkem obstojně najíst sám – a to včetně tekutějších pokrmů jako jsou polévky nebo jogurt.
  • Baví ho tvoření, malování a lepení samolepek.
  • Někdy v prosinci se O. nadchnul pro vlaky a mašiny. Od té doby je to u nás doma naprostý fenomén a odráží se to i na nejoblíbenějších hračkách. Vláčkodráha je u nás stále v provozu, z dupla se staví mosty a tunely a místo Štístka a Poupěnky na Youtube sjíždíme videa s železničními přejezdy (nevěřili byste, kolik toho na Youtubu je :-O!)… A než vypukla karanténa, samozřejmě jsme stepovali každý týden na hlavním nádraží a mávali na vlaky :D. Docela by mě zajímalo, jak se tahle Olího záliba bude dál vyvíjet 😀
  • Naštěstí mu vydržela i vášeň pro knížky, které si spolu stále čteme každý den. Obrázková leporela teď už poměrně vytěsňují složitější příběhy (mimořádně oblíbená je např. knížka o Stephenu Hawkingovi od tety Terezky 😉 a velké oblibě se teď těší knihy na téma „barvy“.
  • Když jsme u těch barev, O. už spolehlivě pozná jak všechny základní, tak nově i fialovou, růžovou, oranžovou nebo černou. Hodně k tomu přispělo podle mě i to, že jsme v únoru začali malovat prstovýma barvama, a pak taky tahle barevná škála s kolíčkama na prádlo, kterou jsem mu vyrobila. Obojí ho moc baví.
  • Někdy na začátku roku začal sám od sebe zpívat i recitovat říkanky. Stejně jako když začal na podzim mluvit, i tohle přišlo ráz na ráz a jsem v šoku z toho, jak obrovský repertoár songů si pamatuje!
  • Oli se výrazně rozmluvil někdy po 18. měsíci a osobně to považuju za vůbec největší milník v jeho vývoji – mnohem větší, než když třeba začal chodit. Od té doby, co se spolu dorozumíme, si mateřskou mnohem víc užívám. Jsem nadšená z toho, že mu něco vyprávím a on mi rozumí a zároveň už dokáže i reagovat. Všichni ho chválí, že na dvouleté dítě mluví opravdu mimořádně dobře a srozumitelně. Má bohatou slovní zásobu (aktivně používá třeba i slova jako „vodopád“ nebo „cisterna“), používá synonyma (veliký, obrovský) a krásně skládá celé věty.
  • Od začátku roku s ním zkouším čtení v angličtině, líbí se mu to a často si vybírá, jestli budeme číst „česky“ nebo „anglicky“ 🙂
  • Je to ovšem stále palice tvrdohlavá a v kombinaci s nastupujícím obdobím vzdoru je to někdy k zbláznění. Jakmile něco nemůže být po jeho nebo musíme z nějakého důvodu opustit činnost, do níž je aktuálně zapálený (házení kamínků do kanálu a podobně 8-), následuje hysterické válení po zemi a pláč. Je to každodenní zkouška mých nervů.
  • Stejně tak nočník zarputile bojkotuje, úspěchy jsou minimální nebo se jedná o krátkodobé epizody a pak zase návrat k ignoraci. Nijak zvlášť to ale nehrotím a věřím, že brzo přijde správný čas k odplenkování.
  • Život s Olím je mnohdy náročný, ale taky čím dál zábavnější. Baví mě pozorovat rozvoj jeho osobnosti a každý den se těším na jeho nové pokroky 🙂

Králík na smetaně

Z návštěvy v Čechách jsme si přivezli čerstvého králíka, a to mě přivedlo na myšlenku, že jsem se s vámi ještě nepodělila o svůj oblíbený recept na tento klasický nedělní oběd, který mám z první kuchařky Dity P. Moji kluci by mi za něj utrhali ruce :D! Jak pravil Péťa, za tohohle králíka mi odpustí všechny ty čočky a bulgury, kterýma ho krmím celou karanténu :D…

  • 1 králík, naporcovaný
  • 125g másla
  • 2 lžičky grilovacího koření
  • 1 lžička mleté sladké papriky
  • 3 lžíce plnotučné hořčice
  • 2 lžíce dijonské hořčice
  • 250ml smetany ke šlehání
  • sůl

Porce králíka osolíme a naskládáme do pekáče. V kastrůlku rozehřejeme máslo, přidáme do něj grilovací koření a mletou papriku, chvilku smažíme, aby se paprika rozvoněla, a pak přimícháme obě hořčice. Kastrůlek sundáme z plotny a ze všech stran králíka potřeme ještě teplou marinádou. Pekáč přetáhneme potravinářskou fólií a necháme do druhého dne v lednici, aby maso vsáklo vůni koření.

V následujících krocích se s Ditou trochu rozcházím – Dita peče na 200°C hodinu a půl. Já radši nechávám králíka v troubě dýl a peču ho pomaleji – maso je pak mnohem křehčí a chuťově lepší. První dvě hodiny nechávám králíka péct třeba jen na 100-150°C přikrytého alobalem. Maso průběžně potírám výpekem. Poté teplotu trochu zvýším (na 180°C) a na posledních 45 minut sundám alobal a do pekáče přiliju mírně osolenou smetanu. Ideální přílohou je bramborová kaše.

Tereza Říčanová – Velikonoční knížka

Psí knížka, o níž jste se tu mohli dočíst loni v létě, je u nás stále jedna z nejoblíbenějších dětských knih a jednou z mála, kterou mě pořád baví předčítat, a to i přesto, že už ji točíme třeba poněkolikáté za týden. A tak bylo jen otázkou času, kdy se v naší knihovničce objeví nějaký další autorský počin Terezy Říčanové.

Vzhledem k aktuálnímu ročnímu období tedy padla volba na Velikonoční knížku, která svérázným způsobem vypráví biblický příběh o ukřižování Ježíše, ale zároveň malé čtenáře seznamuje i s různými lidovými zvyky a tradicemi, které jsou s Velikonocemi spjaté.

Tentokrát mi, na rozdíl od Psí knížky, kniha přišla pro čtenáře-batole ještě moc složitá a to nejen tím, že zpracovává mnohem složitější téma, než jakým je psí život, ale i ve stylistické rovině. Místy je vyprávění až příliš zjednodušené a vyspělejší dětský čtenář, než je ten náš, by asi vyžadoval dovysvětlení souvislostí. Ilustrace jsou opět úžasné, ale z celé knihy našeho Oliho nejvíce zaujala vajíčka namalovaná na obálce a dál už o obsah nejevil příliš zájem 😀

Přesto mám z Velikonoční knížky v naší knihovně radost, protože knih s podobnou tematikou (na rozdíl třeba od Vánoc) na trhu moc není a můžeme se k ní každý rok vracet. A já se do té doby můžu aspoň kochat tímhle dalším literárním pokladem z nakladatelství Baobab 🙂

Paella s krevetami

Tenhle recept inspirovaný Albert magazínem mám v plánu ještě trochu vymazlit, upravit poměry jednotlivých surovin (méně masa, více zeleniny) a podobně… Ale Péťovi tak chutnalo, že si ho sem prostě musím uložit, ať vím, od čeho se příště odpíchnout. Tak můžete také vyzkoušet 🙂

  • 2 lžíce olivového oleje
  • 200g klobásy chorizo
  • 3 stroužky česneku
  • 1 cibule
  • 1 červená paprika
  • 1 rajče
  • 300g kuřecích prsních řízků (příště dám tak 1 menší kuřecí prso)
  • 300g rýže na rizoto (např. arborio)
  • 900ml kuřecího vývaru
  • 1 balení šafránu (0,12g) – neměla jsem, ale příště určitě seženu
  • 400g krevet
  • 1 hrst fazolových lusků
  • 1 hrst hladkolisté petrželky (měla jsem jen pažitku)

V pánvi rozehřejeme 1 lžíci oleje a opečeme na něm na kolečka nakrájenou klobásu. Vyjmeme, přidáme do pánve další lžíci oleje a krátce na něm opečeme nakrájený česnek a cibuli. Přidáme nakrájenou papriku a rajče, dále na proužky nakrájené kuřecí maso a opečeme. Přidáme rýži a promícháme. Do pánve vrátíme klobásku. Zalijeme vývarem, zasypeme šafránem a za stálého míchání 3 minuty zprudka dusíme. Plamen stáhneme a 10 minut vaříme bez míchání. K závěru přidáme krevety, fazolové lusky a povaříme 7 minut. Podáváme posypané nasekanou petrželkou.

Zimní knihovnička

Jaro už je v plném proudu, a tak je tohle tak trochu „prošlý“ příspěvek, ale nějak dřív nebyla chuť k jeho sepsání. A je to ostuda, neb přes zimu jsem nepřečetla prakticky nic – všechny následující tituly mi dělaly společnost během mého zimního marodění, což bylo taky to jediné, co mě přimělo najít si čas na knihu. Stíhat se holt nedá vše 🙂

Amálie Kutinová – Farmaceutka

Hned na úvod jedna srdcovečka <3 Pro milovníky dětské knižní série o Gabře a Málince doslova nutnost, pokud chcete vědět, jak to s Málinkou bylo v životě dál a zda si splnila sen stát se lékárnicí. V dnešní neromantické době je to jako čtení z jiného světa. Asi i proto se k tomu příběhu tak ráda vracím…

Astrid Lindgrenová – Děti z Bullerbynu

Každého člověka, kdo mi řekne, že jako dítě nikdy nečetl Děti z Bullerbynu, mám chuť přivinout na svou hruď a politovat. O co všechno jste byli ochuzeni! Děti z Bullerbynu jsou moje nejmilovanější dětská knížka, poklad mezi všemi mými knihami 🙂 A baví mě číst i dnes, po letech, kdy už mi nad některými těmi dětskými vylomeninami coby matce vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Taky vám v dětství přišlo hrozně dobrodružné, že k sobě děti přelézaly po stromě oknem, stavěly si tunely v seníku nebo utíkaly před rozzuřeným býkem, ale dneska byste jim za to daly nejmíň týdenního zaracha :D?? Ale stejně, vždycky když to čtu, lituju, že jsem se nenarodila před lety na švédském venkově O:)…

Marie Doležalová, Eliška Podzimková – Jeden kopeček šmoulový

Štěstí totiž nikdy není vidět úplně zblízka. Když se na něj díváte moc upřeně, nikdy ho neuvidíte. Tváří se jako něco běžného, co je zadarmo a nemá to žádnou cenu. Teprve z nadhledu a odstupu vidíte, jak moc umí obyčejné chvíle zářit a kolik znamenají.

Tahle knížka je pro nás, děti devadesátek, tak krásnou a nostalgickou záležitostí! Byť je to vlastně taková malá rodinná kronika, při jejím čtení si zavzpomínáte na své vlastní dětství, tehdejší atmosféru, módní hity… je to zkrátka takové milé retro v hezkém balení. Pokud jste zhruba stejný ročník jako autorka, zaručuju vám skvělou zábavu a místy i hlasitý smích. Kapitola o pánské jízdě na chalupě zcela jistě přispěla k mé rychlejší rekonvalescenci 😀 Marie Doležalová má mimo to úžasný talent dát krásnou formu úvahám, které se i mně často honí hlavou. A tak vznikla knížka nejen vtipná a hezky graficky zpracovaná, ale také plná vlídných a moudrých slov. Měla jsem ji vypůjčenou z knihovny, ale určitě bych neváhala udělat jí čestné místo i v mé domácí knihovničce.

Mám radši nenápadné věci. Malé náhody a neopakovatelné okamžiky. Mám ráda chyby, které nakonec zůstanou v příběhu. Takový je přece celý život. Život je to, co se doopravdy stane. Život je všechno to čekání a všechno to, co jsme nedostali. Život není to, co jsme si původně představovali. Spíš je to všechna ta improvizace okolo.

Bohumil Hrabal – Příliš hlučná samota

A jedna klasika na závěr, aby se neřeklo 🙂 Útlý příběh o dělníkovi ze sběrny starého papíru, který z lisu zachraňuje vzácné knihy, je intenzivním a smutným čtením na pár zimních večerů.

Květákový krém s rukolou

Tolik nových polívkových receptů jako za ty skoro tři týdny karantény jsem nenasbírala pomalu za celý život 😀 A i tato květáková je mimořádně rychlá, jednoduchá a moc dobrá.

  • 2 lžíce olivového oleje
  • 2 jarní cibulky
  • 1 květák
  • zeleninový vývar
  • špetka muškátového oříšku
  • sůl, pepř
  • 200ml smetany na vaření
  • 1 hrst rukoly
  • parmazán k podávání

Na oleji osmahneme nakrájenou cibulku. Přidáme květák a zalijeme vývarem, aby byla zelenina ponořena. Přivedeme k varu a vaříme 20 minut. Ochutíme muškátovým oříškem, osolíme a opepříme. Přidáme smetanu a rozmixujeme tyčovým mixérem. Podáváme ozdobené natrhanou rukolou a nastrouhaným parmazánem.

Čočka s chia semínky

Recept na další rychlý luštěninový pokrm je tu, tentokrát inspirovaný Albert magazínem 🙂 V původním receptu je použita červená čočka, ta je ale teď všude totálně nedostatkovým zbožím, takže jsem využila černou, kterou jsem nakoupila v bezobalovém obchůdku ještě poslední den před vyhlášením karantény. Teď si nadávám, že jsem jí nevzala víc, protože je opravdu lahodná… nevěřila bych, že tohle někdy prohlásím zrovna o čočce, ale je to tak 🙂

  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 cibule, nakrájená najemno
  • 3 lžičky koření garam masala
  • 1 stroužek česneku, prolisovaný
  • 800ml zeleninového vývaru
  • 2 lžičky nastrouhaného zázvoru
  • 1/2 čerstvé chilli papričky, bez semínek, nasekané
  • 400g černé čočky
  • 1 rajče, nasekané
  • sůl
  • 1 lžíce chia semínek
  • 4 lžíce čerstvého koriandru, nasekaného
  • rýže basmati k podávání

Ve velké pánvi rozehřejeme olej a opečeme na něm dozlatova cibuli. Přidáme koření, česnek a ještě tak 2 minuty mícháme, aby se vše rozvonělo. Přilijeme vývar a vsypeme zázvor, chilli, čočku a rajče. Přivedeme k varu, pak stáhneme oheň a vaříme do změknutí čočky. Osolíme, vmícháme chia semínka a koriandr. Podáváme s rýží.

Foodstyling mi nikdy moc nešel, ale ten výsledek stojí fakt za to!

Agnese Baruzzi, Gabriele Clima – Dobré ráno, žabko!

V těchto dnech víc než kdy jindy oceňuji naši bohatou domácí knihovničku. Všechny hračky už jsou dost okoukané a na rozdíl od knížek většinou zabírají dost místa, takže si v našem malém bytě nemůžeme dovolit překročit jejich rozumné množství. U (nejen) dětské literatury to ale neplatí, dobrých knížek se vleze vždycky dost 😉 A já jsem moc ráda za nejnovější přírůstek, který k nám těsně před vypuknutím karantény doputoval z knihkupectví Megaknihy.cz!

Dobré ráno, žabko je kniha z edice Krátké příběhy z přírody, v níž najdete několik dalších publikací, vždy s jiným zvířátkem v hlavní roli. Já jsem zvolila vyprávění o žábě. Publikace mě i Oliho hned na první pohled zaujala krásným vizuálním zpracováním. Já prostě tyhlety knihy s efektními výkroji zbožňuju. Stejně tak i ilustrace lahodí mému vkusu – jsou nekýčovité, ale zároveň hezky barevné a pro dítě líbivé.

Každou stránku doplňuje minimum jednoduchého textu, popisujícího jednotlivá vývojová stádia žáby, při tom všem ale příběh nese i hezké poselství. Olimu se nejvíc líbí pasáž, kde žába klade do vody vajíčka (podezírám ho, že je to jen proto, že si vajíčka asociuje s jídlem :D), naopak se vždycky snaží přeskočit stránku, kde žabkám hrozí nebezpečí v podobě lovící volavky 🙂 Tak či tak si vyprávění o žabce na první pohled zamiloval a je to teď jedna z našich velice často čtených knih.

Ještě musím pochválit kvalitu zpracování samotné knihy – stránky mi přijdou dostatečně pevné a bytelné a ačkoliv O. často s knížkama nezachází zrovna v rukavičkách (kulantněji řečeno 8-), myslím, že životnost Žabky by mohla být oproti podobně zpracovaným knihám, které doma máme (např. má oblíbená Hello, Paris a Hello, New York, o nichž jsem tu psala pár měsíců zpátky) značně vyšší. Tak uvidíme 🙂

Pevně věřím, že si ty aktuální nelehké dny zpříjemňujete taky nějakým hezkým čtením. Můžete se podělit v komentářích o to, co právě teď čtete vy :-)!