Listopad už se nám pomalu chýlí k závěru, a tak je čas na pravidelný souhrn mého čtiva za uplynulý měsíc. Knih se mi tu poslední dobou kupí víc než dost a já je vůbec nestíhám číst. Tak se aspoň máte na co těšit do budoucna :-)…
Iva Pekárková – Láska v New Yorku
Sedm povídek souboru Láska v New Yorku spojují kulisy americké metropole i poněkud pochmurná témata a leckdy také tragické vyústění. Přestože Iva Pekárková píše čtivě a její příběhy většinou někam směřují, řadí se u mě k početné skupině současných českých autorů, s nimiž se dá celkem obstojně ukrátit dlouhá chvíle v tramvaji, ale po dočtení jejich knížek ve vás nic zvláštního nezůstane.
Paulo Coelho – Vítěz je sám
Tato kniha mi dlouho nebyla souzená – sháněla jsem ji v knihovně několik let a teprve nedávno se na mě konečně usmálo štěstí. A hned na úvod musím říct, že je to pro mě zatím jednoznačně nejlepší dílo tohoto brazilského autora. V knize vystupuje několik hlavních hrdinů, jejichž životní cesty se střetávají během Filmového festivalu v Cannes. Na první pohled spolu nemají vůbec nic společného – úspěšný podnikatel, nadějná modelka, módní návrhář, americká herečka… Všichni se však pohybují v blýskavém světě, kde peníze a úspěch znamenají všechno. Ti, kteří už dosáhli té nejvyšší mety, se bojí pádu. A ti, co se na svůj výstup na vrchol teprve chystají, by pro svůj sen obětovali úplně cokoliv…
„Lidé nejsou nikdy s ničím spokojeni. Když mají málo, chtějí hodně. Když mají hodně, chtějí ještě víc. Když mají ještě víc, přejí si být šťastní s málem, ale nedokáží v tomhle směru vyvinout sebemenší úsilí.“
Paolo Coelho ve svém románu upozorňuje na nejeden paradox dnešní doby – zvrácené hodnoty, pozlátko světa showbusinessu, snahu jít za svým cílem i „přes mrtvoly“. Nedělá to ale nijak mravokárně – dominantní je zde příběh, který je skutečně napínavý až do konce a nezklame ani milovníky thrilleru. Jsem ráda, že jsem si na knížku počkala a že mě nakonec nezklamala :). A rozhodně ji doporučuju k přečtení i vám!
Zdeněk Mahler – Muž, který přežil Lidice
Jsou knížky, které se mi líbí tak moc, že bych si je přála sama napsat. Muž, který přežil Lidice k nim jednoznačně patří. Silný příběh, vycházející ze skutečné události, jazyková dokonalost, téma, které je bolestivou kapitolou našich dějin…
„Pořád vás ten pahejl bolí?“
„Velebnosti, já podle toho můžu předpovídat počasí.“
„A jaký bude?“
„Budou padat parašutisti.“
Lidice jsem si rozečetla na školení o ochraně duševního vlastnictví – samozřejmě v polední pauze, původně určené k obědu, na který jsme ovšem s kolegou nešli, protože jsme se přejedli obložených chlebíčků :D… V četbě jsem úspěšně pokračovala i na zpáteční cestě v šalině a knihu jsem neodložila ani doma. Zhltla jsem ji prostě na posezení během pár hodin, což nebylo zas tak těžké, neboť se jedná o dílko nevelkého rozsahu. Je to jen dalším důkazem autorovy geniality a jeho schopnosti na několika málo stránkách čtenáře doslova strhnout. Příběh výborně doplňují působivé ilustrace Aleše Čumy, laděné do červeno-černých barev. Na závěr už zbývá jen dodat to, co pravděpodobně všichni víte – kniha se stala předlohou pro český film Lidice z roku 2011, k němuž Zdeněk Mahler vytvořil scénář.
