Ira Levin – Rosemary má děťátko

Za poslední měsíc strávený nad stránkami obchodního práva se mi tu na blogu nakupilo restů až hanba, tak se je pokusím pomalu, ale jistě likvidovat, dokud mám povídavou a příští zkoušku v bezpečném nedohlednu :D…Někdy okolo zápočtového týdne jsem se začetla do Rosemary, o jejíž filmové podobě už bylo mnoho napsáno – nejen na mém blogu :D. Zpočátku jsem si s ní krátila vlekoucí se hodiny práva životního prostředí, ovšem když začalo jít do tuhého, rozhodla jsem se trávit tyto semináře s hospodářskou soutěží, načež jsem si nadávala, že jsem to takhle nedělala po celý semestr :D. Tudíž na Rosemary zbyly pouze cesty trolejí do školy a ze školy. Byly to napínavé cesty – nejen proto, že řidiči DPMB jezdí přes Úvoz jak prasata 😎 …

Nevím kde jsem to vzala, ale někdo mi dozajista říkal, že literární konec se neshoduje s tím, jak Rosemaryin příběh dopadne ve filmu. Na konci knížky mě tudíž docela zklamalo, že tomu tak nebylo. Dá se říct, že filmový konec je trochu otevřenější, ale skutečně jen trochu…I přesto jsem si užila zábavné a sugestivní počtení. O ději knížky se asi není potřeba více rozepisovat, film jej opravdu dokonale kopíruje. Spíš mě zaujaly ohlasy a asociace, které knížka vyvolala mezi mými spolužáky – nezávisle na sobě mi několik z nich totiž začalo vyprávět příběh o tom, jak Polanského manželka Sharon Tate byla v roce 1969, tedy pouhý rok po natočení filmu,  zavražděna v osmém měsíci těhotenství… Děsivé, že – co to mám za spolužáky :D??

2 komentáře u „Ira Levin – Rosemary má děťátko“

  1. Zajímavá asociace, ale zas Charles Manson je jeden z nejznámějších vrahů a ten zločin sám o sobě taky… takže na vaší fakultě to nemusí být tak překvapivé 🙂 To mě přivádí na dotaz, jestli máte nějaký takovýhle historický semináře – třeba masové zločiny nebo nejhorší justiční omyly v dějinách nebo tak něco. 😀 Nebo to by bylo moc popularizační?
    Nebyla jsem to já, kdo to tvrdil? Mně se totiž zdá, že to končí jinak. 😀 Ale nevybavuje se mi už ani jedno. Mám jen dojem, že v jedné z těch verzí přímo je, co vidí v té kolíbce… Nebo jsem si to tam přimyslela? 😀
    Z povídek to ale u mě jednoznačně vyhrávají Stepfordské paničky.

  2. To je zas pravda, je to docela známý případ. Seminář tohoto typu bohužel nemáme, ale určitě by o něj byl obrovský zájem, asi napíšu podnět do předmětové ankety :D…
    Kdo to tvrdil, už si vážně nevzpomínám, ale stopro mi to někdo říkal. To, co vidí v kolíbce, je podle mě vyjádřeno ve filmu i v knížce. Akorát ve filmu je navíc ta scéna s těma očima, která mi kdysi dávno ve filmovém klubu přišla děsně strašidelná :D!
    A Stepfordské paničky byly určitě napínavější, u mě vedou taky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *