Tento víkend se nesl ve znamení filmů – do Brna totiž dorazil festival Jeden svět, jehož letošním tématem byla „Práce“. Původně jsem návštěvu projekcí moc neplánovala, ale holky z práce mě nalákaly na pár snímků, takže hned na druhý den jsme s Péťou běželi do města pro lístky. O festival byl obrovský zájem, a tak jsme byli rádi, že jsme se dostali alespoň na pár filmů, které nás zaujaly nejvíc.
Doba slevová
Snímek, na který jsem byla opravdu hodně zvědavá a který mě prakticky přesvědčil k návštěvě festivalu. V Lidlu nakupujeme asi všichni a letecký zážitek se společností Ryanair už mám taky za sebou. Obě firmy drtí svou konkurenci mimořádně nízkými cenami. Každá sleva však musí být něčím vykoupena – a v tomto případě jsou to právě zaměstnanci obou společností, kteří na jejich obchodní strategii nejvíc doplácí. Režisér Frédéric Brunnquell hovoří ve svém dokumentárním road movie jak s majiteli firem, tak s jejich bývalými zaměstnanci a odkrývá v mnoha směrech docela šokující realitu. Co se týče Lidlu, chování vůči zaměstnancům mi přišlo jako poměrně velká buzerace, na druhou stranu mě to ale příliš nepřekvapilo, protože u těchto řetězcových prodejen bych jiný přístup ani nečekala. Výpověď bývalé letušky Ryanairu pro mě však byla opravdu velkým rozčarováním. Příšerné pracovní podmínky hraničící s vykořisťováním, neosobní přístup a neustálý tlak vyvíjený na letušky i piloty… po tomhle filmu si nejsem úplně jistá, jestli chci s Ryanairem ještě někdy někam letět…
Projekt Příroda
Pomalu nám vyrůstá generace dětí, které tráví své dětství obklopeny televizí, počítači a další běžně dostupnou technikou. Britský filmař David Bond se rozhodne odtrhnout své dvě děti od obrazovky a ukázat jim, že venku v přírodě můžou zažít mnohem lepší věci. A jde na to rozhodně profesionálně. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda“ a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně, která se pokusí změnit zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Film jako takový na mě působil velmi profesionálně, i když místama byl možná až moc podbízivý. A možná taky zbytečně dlouhý. Každopádně je úžasné, že se v dnešní době najde někdo, kdo se dokáže nadchnout pro myšlenku už předem odsouzenou k nezdaru. Tím mě David Bond asi oslovil nejvíc – přestože by ho řada lidí nejspíš označila za blázna :-).
Farídulláh má dnes volno
Pro mě jednoznačně nejsilnější projekce festivalu. Přestože má snímek pouhých 17 minut, zanechá ve vás hluboký dojem. Během války v Afghánistánu přišla rodina jedenáctiletého Farídulláha o dům a již několik let je nucena bydlet v utečeneckém táboře. Aby Farídulláh a jeho rodiče měli z čeho žít, půjčují si peníze od majitele malé cihelny a ty pak splácejí každodenní tvrdou dřinou. Přestože vyhlídky na zlepšení situace nejsou nijak růžové, Farídulláh má v sobě obrovskou víru a naději, že jednoho dne bude chodit do školy nebo si otevře restauraci. Právě Farídulláhův optimismus v kontrastu s bezvýchodností situace, kterou sleduje divák, činí z tohoto snímku mimořádnou podívanou.
Podezřelá čokoláda
Tématem dětské práce se zabýval rovněž další dokument – Podezřelá čokoláda. Tentokrát se vydáváme na Pobřeží Slonoviny, kde jsou na kakaových plantážích nelegálně zaměstnávány tisíce dětí. Čokoládové velkofirmy jako Nestlé přislíbily v této záležitosti sjednání nápravy prostřednictvím několika projektů. Když se však režisér Mistrati vydává do Afriky na vlastní pěst, zjišťuje, že situace je stále dost alarmující. Téma mě velmi zaujalo, ale bohužel mi úplně nesednul způsob zpracování tohoto dokumentu. Režisér otevírá řadu témat, děj působí místy trochu chaoticky a ve výsledku člověk tak úplně neví, co si z filmu odnést…
Co vy a Jeden svět? Viděli jste některé projekce? Nebo máte tip na nějaký další snímek s lidsko-právní tematikou?