Po pátečním nájezdu na místní knihovnu jsem se domů vracela s pořádnou náručí literárních pokladů různých žánrů. Při procházení okolo police Iry Levina jsem z nostalgie sáhla po jeho slavné hororové próze Stepfordské paničky, kterou jsem už sice kdysi dávno četla a dokonce si i pamatovala hlavní pointu, ale to mi nezabránilo v tom, abych si ji se stejnou chutí a napětím přečetla během tohoto víkendu znovu. Všem, co ještě neměli tu čest, tuto krátkou, nicméně velmi působivou novelu vřele doporučuju :)!
Celý příběh se odehrává v americkém městečku Stepford, kam se přistěhuje hlavní hrdinka Joanna Eberhartová se svým mužem Walterem. Joanna je mladá emancipovaná žena, která zastává názor, že v domácnosti by si manželé měli navzájem pomáhat a dělit se o všechny povinnosti. Záhy však zjišťuje, že její filosofie se ve Stepfordu nejspíš nesetká s pochopením. Místní ženy jsou jedna jako druhá dokonalými hospodyňkami, jejichž hlavním smyslem života je pečování o domáctnost a manžela, a proto tráví veškerý svůj volný čas uklízením a domácími pracemi. Joanna, která je z velkoměsta zvyklá na společenský život, je zpočátku stepfordskými paničkami šokována, brzy však přecejen nachází dvě zpřízněné duše v rovněž čerstvě přistěhovaných mladých ženách – Bobbie a Charmain. S jejich pomocí se bezvýsledně pokouší probudit v místních obyvatelkách zájem o dění ve Stepfordu a vytvořit tak jakýsi protipól Mužského sdružení. Postupně se Joanna pokouší přijít celé věci na kloub – ze starých novin objevených ve sklepě totiž zjišťuje, že ve Stepfordu před několika lety ženský spolek skutečně existoval a vedly ho dokonce ty samé ženy, které dnes o místní dění nejeví sebemenší zájem! Co se tedy s nimy přihodilo, že tak radikálně změnily své názory i způsob života? Abych z děje neprozradila příliš, dodám už jen, že Joanně se skutečně podaří zjistit, co se ve městě děje a co vězí za nepřirozenou dokonalostí a poslušností stepfordských paniček – to už se ovšem rozbíhá hra s časem – nebo s Joanninou vlastní paranoiou ;-)???
Literární kritika vyzdvihuje, že Ira Levin je ve svých zastřeně hororových prózách schopen vyslovit i cosi podstatného o „chorobách“ naší doby. V případě „lehce sci-fi“ Stepfordských paniček brilantním způsobem vyjádřil, jak se sen o skvělém „americkém“ životě a zdánlivá dokonalost může snadno a rychle změnit v noční můru…
