Autor: Jana

Komu se ještě nerozjel nový semestr, jistě má moře volného času a byla by škoda nezpříjemnit si ho nějakým zajímavým filmem. Opět přináším tipy napříč různými žánry, tak věřím, že si vyberete :-)…

Život je krásný

Hned na úvod vám nabídnu to nejlepší…Kolik znáte filmů o druhé světové válce? Určitě pěknou hromadu. Všechny jsou ale tak trochu stejné, ne? Stísněná atmosféra, stupňující se napětí, strach a pak spousta přehnané brutality, krve a násilí. Nekouká se na to hezky. Ale přes všechny tyto aspekty válečné filmy zbožňuju a ty nejlepší jako je Pianista nebo Romeo, Julie a tma jsem schopná vidět posté a stejně mě vždycky dostanou. Život je krásný se z kolonky válečných filmů vymyká neuvěřitelným způsobem. Představte si válečný film zalitý italským sluncem, plný lásky a laskavého humoru, u kterého se budete přihlouple usmívat a místy dokonce hlasitě smát! Tak přesně takový tento snímek je a dokazuje, že kvalitní film o válce může vzniknout i bez pořádné dávky naturalismu, z kterého vám běhá mráz po zádech.

Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice přijíždí z venkova do velkého města, kde se na první pohled zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, ale z jejich plánovaného sňatku moc nadšená není. Energický Guido, který se zjeví v jejím životě jako blesk z čistého nebe, udělá vše pro to, aby si získal její lásku, a tak se nakonec vezmou. Po pěti letech šťastného manželství je však Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem Giosuém do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám…

Život je krásný bez přehnaného sentimentu a kýče vypráví příběh o tom, že tím posledním, co člověku ve válce zbývá, je smát se i tváří v tvář smrti. Že je celý film jen stěží uvěřitelný podle mě není na škodu – lidé chtějí dobré konce. A přestože vám poradím nachystat si na tento konec balíček papírových kapesníků, nemusíte mít strach – dobrý bezpochyby bude :-)…

Rosemary má děťátko

Dnes už klasický snímek Romana Polanského jsem viděla poprvé a naposledy asi v šestnácti ve filmovém klubu. Film mě naprosto dostal a i přes domáckou atmosféru našeho starého maloměstského kina jsem se pekelně bála. Děj se mi po těch letech vykouřil z hlavy, ale pocit strachu jsem měla s Rosemary spojený ještě dlouho. Když jsem večer před zkouškou z rodinného práva zvažovala, co si pustit na dobrou noc, volba padla na Rosemary má děťátko, protože „je to přece k tématu“ :D… (U zkoušky jsem si vytáhla „osvojení“ a dostala jsem za A, takže tak úplně mimo mísu ten můj výběr nebyl :D…)

Film byl natočený podle knižní předlohy Iry Levina, kterou jsem kdysi měla půjčenou z knihovny, ale nedočetla jsem ji, protože mi přišlo, že na plátně bylo téma ztvárněno mnohem lépe. Dnes bych to už třeba posuzovala jinak, tak se chystám dát Levinově Rosemary druhou šanci. Filmové zpracování je každopádně nestárnoucí klasikou, která dokonale vystihuje atmosféru stupňujícího se napětí, podbarvovaného vynikající hudbou. Není to jen Rosemary, kdo se usilovně a bezvýsledně snaží zjistit, co je ještě reálné, a kde už začíná paranoia. Díky spoustě drobných náznaků a nejednoznačností je divák do poslední chvíle zmaten a sám neví, kde je pravda. Mia Farrow je v roli Rosemary, nastávající maminky sužované nepřirozenými stavy a navíc v neustálém obležení podivínských sousedů, skutečně báječná. Konec, který mi kdysi (zamlada :D) přišel tak strhující a děsivý mi při druhém podívání vyzněl trochu rozpačitě…co mě ale skutečně šokovalo a přivodilo husí kůži byla jiná perlička. Celý hororový příběh byl umístěn do newyorského domu Dakota, což jsem se bohužel dozvěděla až po shlédnutí filmu a je to pro mě o důvod víc, proč se na Rosemary zase brzy podívat! Když Rosemary a Guy na úplném začátku filmu vcházejí s realitním makléřem do domu, procházejí se přesně v místech, kde byl o několik let později zavražděn John Lennon…trochu děsivé, ne…? Interiéry Polanského filmu vznikly nicméně ve filmovém studiu, protože mu nebylo povoleno natáčet uvnitř. Ponurý příběh bohaté nájemce zřejmě nevystrašil ani nepřiměl ke změně adresy, za sebe ale říkám, že bych v tomhle domě bydlet teda nechtěla 8-)…

Sedm životů

Tento snímek mě popravděřečeno dost zklamal. Z popisku na ČSFD i celkového hodnocení vycházel jako zajímavá mysteriózní podívaná, ale zpětně musím konstatovat, že pod touto lákavou slupkou se skrýval sice poměrně originální, ale příliš rozvleklý a zmatený příběh o muži, který své vlastní hříchy napravuje tím, že nezištně poskytuje pomoc těm, kteří ji potřebují. Film očividně usiluje o to, zanechat v divácích hluboký dojem, dohnat je k slzám, ohromit je…nějak to ale ve výsledku nefunguje a bohužel zůstane pouze u té snahy. Ano, závěr je skutečně dojímavý, ale myslím, že nejsem jediná, kdo vyústění odhalí už v polovině filmu 8). Nějaké to malé plus bych připsala hudbě podbarvující některé scény, ale ani ta nicméně nenapomohla tomu, aby mě Sedm životů vzalo za srdce tak, jak jsem očekávala. Resumé: podruhé už bych se na to určitě nekoukala. Znám mnohem lepší a působivější filmy, u kterých se může člověk dojímat. Každopádně vysoké hodnocení na ČSFD svědčí o tom, že na spoustu lidí tento žánr funguje, tak zkrátka nezbývá než vyzkoušet na vlastní kůži ;-)…

Zkouškové je ideálním obdobím pro intelektuálně povznášející zábavu stejně jako pro prokrastinaci. Přes den dávám přednost tomu prvému a večer se za odměnu věnuju méně povznášejícím, ovšem o to příjemnějším aktivitám. A protože moje staré dobré IBM, které mi věrně slouží již od počátku mé vysokoškolské kariéry, se nedávno vrátilo z rekonvalescence (je čerstvě přeinstalované a šlape lépe než předtím), přímo vybízí ke sledování nějakého dobrého bijáku…Pro ty, kteří se chtějí inspirovat, nebo už mají dokonce po zkouškách, přináším pár filmových tipů ;)…

Pád do tmy (The Descent)
Začnu svým oblíbeným žánrem, kterým je, jak jistě všichni víte, horor O:-)…Protože je jasné, že ne každý patří mezi příznivce tohoto typu filmů, chtěla bych se zaměřit na to, proč si myslím, že by zrovna tento snímek stál za shlédnutí, ikdyž třeba hororům dvakrát neholdujete. Navnadit by vás mohlo už poměrně vysoké hodnocení na ČSFD – 73% je úspěch, o kterém si většina podobně laděných snímků může nechat jen zdát. Co rozhodně stojí za zmínku je vhodně zvolené prostředí – děj filmu se odehrává v poněkud stísněných kulisách jeskyně, což i v silnějších jedincích může vyvolat při některých scénách docela klaustrofobické pocity. Celková atmosféra filmu je ponurá a temná, jak to má u správného hororu být O:-)!
Abych alespoň stručně nastínila děj, hrdinkami filmu je šestice neohrožených kamarádek, která se vydává na dobrodružnou výpravu do dosud neprobádané jeskyně. Jak už to tak ale bývá, jediná cesta, která vede ven, se za nimy zasype a holčičí parta zůstane uvězněná v podzemí…už to by samo o sobě stačilo na slušně napínavou podívanou. Situace se však ještě víc vyhrocuje, když holky zjistí, že v jeskyni nejsou tak docela samy… Co bych filmu rozhodně vytkla, je určitě nelogičnost v několika scénách – jsou věci, které prostě nezbaští ani ten nejvíc ignorantský divák – už to, že se šest křehkých dívek hecne do takhle dobrodružného podniku mi příjde samo o sobě dost mimo, nemluvě o tom, že jedna z nich tam celou dobu otužile pobíhá jen v tílku :D…Na druhou stranu musím do nebes vychválit lekací scény, ty jsou opravdu skvěle načasované a plní svůj účel (tímto bych se chtěla omluvit našim sousedům za ten výkřik v jednu ráno :D…) Konflikt mezi hlavními hrdinkami je sice dost předvídatelný, ale pokud si celou dobu říkáte, že to musí vyústit v nějaké typické hororové klišé, originální konec vás možná dost zaskočí…;-)

Kajínek
Druhý snímek asi není třeba moc sáhodlouze představovat – je jím poměrně nový thriller inspirovaný nejslavnějším českým kriminálníkem od dob Babinského 😎 – Jiřím Kajínkem. Upřímně řečeno si myslím, že tím, co tento film dělá zajímavým, je především námět. Žánrově to rozhodně není můj šálek čaje a kdyby byl natočený někde jinde než v Čechách, asi bych se na něj vůbec neměla chuť podívat. Protože se celá kauza propírala v médiích v době, kdy jsem v oblasti justice ještě neměla sebemenší ambice :D, mohla jsem se na celý případ dívat jako nezávislý a ničím neovlivněný pozorovatel a jen vduchu hádat, nakolik se celý film drží pravdy a kde už začíná fikce…to ale pravděpodobně neví ani sami filmaři, protože v Kajínkově kauze je takové množství otazníků, že by se o tom dalo natočit ještě několik celovečerních filmů 8-)…Hned na úvod mě docela vylekali hlavní partneři filmu – Blesk a televize Nova – výsledný dojem ale nakonec nebyl tak zlý, jak by člověk po této předehře očekával. Na Kajínka bych se rozhodně doporučila podívat už pro zajímavost, sama za sebe si ale myslím, že tak výborný materiál měl potenciál pro to, aby s ním bylo naloženo líp…

Alenka v říši divů
Na Burtonovu Alenku jsem byla opravdu zvědavá. A musím říct, že zklamaná jsem nebyla – ačkoliv jsem si „svou“ Říši divů představovala úplně jinak, ale za to Tim Burton samozřejmě nemůže :D. Bohužel mému hodnocení na ČSFD trochu ubral fakt, že jsme sledovali ne příliš kvalitní záznam z kina (kdyby ale občas přes obrazovku nepřešli nějací lidi, pomalu by si toho člověk ani nevšimnul :D, děj vás skutečně vtáhne). Každopádně na některých scénách bylo prostě poznat, že byly točené pro 3D a diváci si z kina určitě odnášeli báječný zážitek, takže nezbývá než jim závidět. O co jsme ale ochuzeni nebyli, to byly skvělé herecké výkony, obzvlášť scény se Srdcovou královnou v podání Heleny Bonham Carter jsem si vyloženě užívala a hlavně kvůli ní uvažuju, že bych své tříhvězdičkové hodnocení ještě zvýšila. Co je také rozhodně potřeba vychválit jsou masky, výtvarné zpracování a vůbec celkové ztvárnění postav. Alenka, kterou tvůrci vybrali, byla přirozená, půvabná, emotivní. Kočka Šklíba k popukání (někoho mi hrozně připomínala :D). Trošku mě zklamal jen Johny Depp se svým Kloboučníkem, který mě nebavil ani zdaleka tak, jak u většiny jeho postav bývám zvyklá :D. Můj celkový dojem z filmu tedy není tak úplně dokonalý, jak bych si přála. Alenka v říši divů byla ale i přesto krásnou podívanou a pokud se vám trefí do vkusu, určitě nebudete Burtonovou verzí zklamaní.