Jana – 52. stránka – Blog Janie Milíčové

Květnové kosmetické vychytávky

Tak jsem se konečně dokopala k sepsání květnových kosmetických úlovků, ale nebude toho moc, protože minulý měsíc mě tak „povrchní“ věc, jako kosmetika, nechávala zcela chladnou, což jistě chápete :D…

Odličovací mléko Pure Camille, Yves Rocher je moje stará srdcovka. Má nádhernou jemnou květinovou vůni, skvěle odličuje (i oči!!) a je přírodní – co víc si přát :-)? Jediná věc, která mi trochu vadí, je na můj vkus poměrně řídká konzistence produktu, ale dá se na to zvyknout. Tenhle odličovač je tak báječný, že mu to prostě musím odpustit :-)!

Tělové mléko Pur Blanca, Avon jsem dostala k Vánocům od Pepy. Líbí se mi skladné a praktické balení i šikovná uzavíratelná krabička, kterou možná v budoucnu nějak zrecykluju a využiju :-). Na druhou stranu je ale poměrně hluboká, takže nevím nevím, jak dobře se mi z ní časem bude mléko dostávat. Co se týče samotného tělového mléka, má dost výraznou květinovou vůni, což nemám úplně ráda a při častějším používání by se mi asi zprotivila. To se mi ostatně kdysi dávno stalo i s parfémem ze stejné řady a musela jsem ho pak někomu věnovat. Jinak je ale na pokožce mléko příjemné a po natření už nevoní tak silně jako v krabičce. S hydratací to tedy taky není žádná sláva, takže pro milovnice parfému Pur Blanca asi super volba, ale pokud od tělového mléka očekáváte něco víc, než jen hezkou vůni, tak se asi radši poohlédněte po jiné značce.

Voděodolná tužka na oči Pierre René – tuto značku jsem nikde jinde, než v kroměřížské Tetě, neviděla – což mě vůbec nepřekvapuje :D… Nakonec jsem ji na zkoušku vzala, protože lepší jsem si tam prostě nevybrala, a musím říct, že mě docela příjemně překvapila – především svou výdrží. Krom toho, že pěkně a výrazně maluje, není potřeba na ni moc tlačit, ale zároveň se ani příliš nerozmazává. A hlavně opravdu na víčku dlouho vydrží, což je pro mě největší plus. No a za ty peníze (okolo pade)? Možná přestanu tu naši oldschool Tetu tolik zatracovat :D…

Pleťová voda AB Cosmetics na citlivou pleť – protože pleťová voda z řady pro mastnou pleť (viz. dubnová DROGa) mi hodně vyhovovala, rozhodla jsem se vyzkoušet nějaký jiný přípravek stejné značky, tentokrát nejlépe určený opravdu pro můj typ pleti :-). A jako na zavolanou jsem v Rossmanovi narazila na výprodej řady pro pleť suchou a citlivou – ukořistila jsem úplně poslední kus :-). Na první pohled mě zaujala poměrně výraznou sladkou vůní – připomíná mi jednu mamčinu voňavku z Avonu. Nevím nevím, jestli se mi taky časem nezprotiví :D. Přecejen u odličovačů si na parfemaci moc nepotrpím. Voda je bez barviv i bez parabenů a obsahuje extrakt ze sladké mandle a grapefruitu a také provitamín B5. Když se vám náhodou dostane do oka, vůbec neštípe, nevysušuje a pleť vyčistí také slušně, ale kvůli té vůni už bych si ji nejspíš podruhé nekoupila, což je škoda, protože jinak je fajn.

Kuskus

Dnes to bude takový malý kulinářský hokus-pokus… teda vlastně kuskus :D. Jak jsem se již zmínila v minulém článku, k nápadu mě přivedl Péťa krásný a recept je vlastně celý inspirován jeho vyprávěním, kterak si kuskus připravuje on, takže mu tímto děkuji za tip :-)! Brzy po našem posezení v čajovně jsem se vydala do Tesca, pořídila si krabičku kuskusu a vrhla se na to…

balíček kuskusu
cherry rajčátka
jarní cibulka
balkánský sýr
koření dle chuti (kari, koření pěti vůní…)

Nejprve jsem si tedy připravila kuskus dle návodu na krabici – tzn. odměřila jsem si tak 2 větší porce a ty jsem smíchala asi se 3mi lžícemi olivového oleje. Mezitím jsem si dala vařit na sporáku v kastrůlku trochu vody a pak jsem do ní kuskus přisypala. Byla jsem docela překvapená, jak rychle se voda do kuskusu vsákla a celkově jak úžasně rychle to bylo hotové O:-). Pak jsem nechala kuskus chvilku odstát a nakonec do něj vmíchala trochu másla. Poté přišel důležitý krok – musela jsem kuskus něčím okořenit. Sáhla jsem do našich domácích zásob po kari a archaickém pytlíčku koření 5ti vůní, které mi přišlo (stejně jako kuskus) dostatečně exotické :D. Výsledek chutnal dobře, a tak už stačilo ke kuskusu jen přimíchat nakrájenou jarní cibulku, pár cherry rajčátek a kostičky balkánského sýra. Výsledný pokrm jsem si nemohla vynachválit – bylo to fakt vynikající a bleskurychlé! Pokud máte nějaký další zajímavý recept na kuskus, budu moc ráda, když se podělíte. Určitě ho vyzkouším :-)…

Filmový festival FI, 17.5.2012, Brno

Letos se uskutečnil již 12. festival studentských filmů na fakultě informatiky MU, na kterém studenti každoročně představují svou tvorbu, která vznikla v rámci několika volitelných předmětů. Všechny etapy tvorby filmu – od námětu přes scénář až po produkci – jsou zcela v rukou studentů a jejich úsilí hodnotí téměř tisícovka diváků, které festival rok co rok přiláká do budovy fakulty informatiky. Ani my jsme si letos festival nenechali ujít. Přestože v předchozích ročnících se mi filmy asi líbily malinko víc, našla jsem si pár favoritů, které stojí za zhlédnutí.

Nebojte se do knihovny

První jarní den

Třetí snímek, který mě zaujal, jsem bohužel nenašla na youtube :(, tak snad vám bude stačit aspoň tato malá ochutnávka. Filmy oceňuje odborná porota i diváci, ale ani jeden z mých favoritů první místo nezískal. „Knihovna“ se ale tuším umístila v první trojce.

Po festivale jsme se vydali ještě posedět do jedné útulné čajovny za fakultou spolu s Péťou krásným, který mě nadchnul pro kuskus a inspiroval k přečtení další knížky od Paola Coelha. Ale o tom zase někdy příště :-)…

Muzejní noc, 19.5.2012, Brno

Brněnská muzejní noc byla mou poslední malou předstátnicovou kratochvílí. Letos jsme se nejvíc těšili na nově zrekonstruovanou hvězdárnu a planetárium, vydali jsme se tedy najisto rovnou na Kraví horu. Fronta, která se táhla kolem celého areálu, nás bohužel odradila hned zkraje, takže jsme si koupili jen pivko a poseděli v parčíku na úžasných kravích lavičkách. Odtud také pochází jediné fotky, které jsme za celý večer pořídili :D…

Naše další kroky vedly do Domu umění města Brna, který byl dostatečně alternativní na to, aby tam po sobě nešlapaly davy lidí, ale zároveň alternativní až moc na to, abychom si z výstavy odnesli nějaký hlubší dojem 😀 . Do třetice jsme tedy vsadili na Palác šlechtičen, kde jsme měli sraz s Žánkem a Zuzejkem. Vevnitř sice bylo opět příšerně narváno, ale program nás zaujal. Nejprve jsme shlédli ukázku židovských tanců a pak jsme se šli podívat, jaké výstavy Palác šlechtičen nabízí. Výstava Život na brněnské ulici byla vytvořena z fotografií studentů Filosofické fakulty, které zachycovaly brněnské pouliční umělce. Druhá expozice s názvem V utrpení a boji/brněnští Židé v osudových momentech XX. století přilákala spoustu návštěvníků, takže jsme neměli čas (a popravdě ani chuť) prodírat se těmi davy, abychom si mohli všechno pečlivě projít a přečíst. Rozhodně se ale jednalo o nejzajímavější výstavu, kterou nám letos Muzejní noc nabídnula. V prvním patře se pak nacházel noční ateliér VOŠ restaurátorské Brno, který jsme si také prošli, a pak už jsme se vydali k poslední noční zastávce, kterou bylo nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Zde se konal Artjarmark, kde mladí výtvarníci prodávali své ruční práce, originální šperky i netradiční dárky. Bylo tu opravdu na co koukat, takový „oživlý“ Fler :D. Naštěstí jsem usoudila, že už mám doma spoustu náušnic i bižu a stejně to nestíhám všecko unosit, takže jsem odolala pokušení :D. Nazávěr už jsme si jen zašli posedět do hospody vedle Trojky a pak se vydali pěšky domů.

Co se týče programu, tak letos byla Muzejní noc trochu slabší a navíc v některých muzejích vybírali vstupné (ikdyž spíš symbolické). Hvězdárna nám tedy protentokrát nevyšla, ale nemusíme smutnit – v kapesním průvodci jsme letos objevili několik slevových kupónu do brněnských muzejí a mezi nimi také 1+1 vstupenku zdarma na jakýkoliv astronomický pořad v planetáriu, takže o ten zážitek nakonec nepřijdeme :-).

Výlet do Lednice

Po dlouhé době den plný lenošení :-). Už to bylo potřeba, cítím se tak vyčerpaná, že jsem ani nebyla schopná doplazit se dnes někam na oběd. Válím se v peřinách a přemýšlím, co všechno jsem v posledních týdnech a měsících zanedbávala a těším se, jak si to teď všechno vynahradím. A samozřejmě postupně zkusím dohnat všechny blogové resty, které se mi tu nakupily. Abych jen tak planě nekecala, začnu radši hned teď :-).

Někdy v průběhu dubna jsme se s Péťou rozhodli využít krásného počasí a necvaknutých lístků na vlak, co nám zbyly z podzimní výpravy na burčákové slavnosti, a vypravit se na výlet do Lednice. Měli jsme v plánu dopravit se vlakem do Podivína a odsud pak pěšky až do Lednice. Kuriozní bylo, že jsme v Podivíně na nádraží při dokupování zón ke zpátečním lístkům zjistili, že ty naše z podzimu už jsou asi měsíc neplatné. Průvodčí si toho nevšimnul, ale nechtěli jsme riskovat a radši jsme si tedy koupili lístky nové. (A dobře jsme udělali, protože při zpáteční cestě jsme narazili na revizorku. To se mně osobně ještě nikdy ve vlaku nestalo a ani jsem nevěděla, že něco jako vlakoví revizoři vůbec existuje :O…)

Naší první zastávkou byl podivínský židovský hřbitov, kde na nás čekala první keška :-). V rámci hledání otevřeného obchodu jsme narazili na trafiku, kde jsme si nakoupili pití a poptali se místního nabušeného prodavače na cestu :D. Moc nás nepotěšilo, že prakticky celou dobu až do Lednice budeme muset jít po úzké silnici (která byla mimochodem v mapě vyznačená jako cyklostezka!), kde si to řidiči nepříjemně hasili. Poté, co jsme se neúspěšně pokoušeli někoho si stopnout, se nám nakonec podařilo uhnout z cesty kamsi do pole a pokračovali jsme k Lednici po břehu Dyje.

U řeky bylo tak krásně, že jsme si tam udělali na chvíli pauzu na pár fotek. To už se mezitím objevila mezi stromy věžička lednického minaretu, což nás nakoplo k pokračování v cestě, protože do parku už to bylo opravdu coby kamenem.

K parku jsme přicházeli ze zadní strany a dle rady bouchače z trafiky jsme se pokusili najít nějakou díru v plotě, kterou bychom se mohli protáhnout do areálu a nemuseli tak celý park obcházet dokola. Poštěstilo se nám hned zkraje… to jsme ovšem ještě netušili, že jen o kousek dál je otevřená branka :DD…

Netradiční vstup do parku :D — Netradiční vstup do parku 😀

Po dvou či po čtyřech – dostali jsme se dovnitř parku a naše první kroky vedly k minaretku (a zmrzlině :D).

Protože bylo ten den opravdu horko, výstup nahoru jsme si protentokrát odpustili a rozhodli se radši kochat krásným rozkvetlým parkem.

Kešce na stopě U viaduktu Nakonec nás cesta dovedla až k lednickému zámku, který je krásně opravený a je opravdovou dominantou celého areálu. Teď na jaře, když jsou všechny záhony rozkvetlé, je to mimořádně hezká podívaná. Pokud se vám navíc poštěstí, možná před zámkem potkáte sovu, která na vás bude šibalsky pomrkávat, jako se to stalo nám (no fakt :D!). Lednický zámek Při procházce parkem nám docela vyhládlo, takže další zastávku jsme si udělali velmi záhy, přičemž nám milou společnost dělali guláš a smažák :-). Nacpaní k prasknutí jsme se nakonec odkutáleli zpátky do parku, roztáhli si deku a předčítali si Vandr s Reflexem a slunili se, až dokud nebyl čas jít na autobus. Popletený strom Lednicko-valtický areál je opravdu báječným místem pro víkendový výlet, zvlášť pokud přeje počasí. Lednický park je tak obrovský, že ani za celý den jsme si ho nestihli celý projít, ale aspoň máme o důvod víc, proč se tam zase někdy zajet podívat :-).

Agatha Christie – Mrtvá v knihovně

Uff, státnice se nezadržitelně blíží, z učení už mi solidně hrabe (k cvičení si teď pouštím staré díly pořadu „Neznalost neomlouvá“ :D) a při opakování financí jsem zjistila, že si prostě vůbec nic nepamatuju, tak dneska jak blázen podtrhávám daňové zákony v naději, že z nich na potítku stihnu všecko opsat :P… Není to veselé, vůbec to není veselé, ale Agatha Christie taky nepsala zrovna humoristická díla, tak se dnes k sobě báječně hodíme 8-).

Hned na začátku vyprávění jsme svědky kuriozního nálezu v domě paní Bantryové, jejíž dobrou přítelkyní není nikdo jiný než slečna Marplová, zkušený to detektiv v sukních. V knihovně je nalezena mrtvola neznámé mladé ženy. Rozjíždí se pátrání a brzy se objevuje první stopa vedoucí k mladé tanečnici z nedalekého města, která tu samou noc náhle zmizela. Vrah se dopouští ještě jedné vraždy, aby vyšetřovatele zmátl, ale jeho touha po pěnězích ho záhy prozradí… Mrtvá v knihovně je trochu překombinovanou detektivkou, ve které do sebe některé věci logicky moc nezapadaly, především na konci při odhalování vraha jsem se musela fakt vysmát, ale na uvolnění nervů to fungovalo výborně. Agatha a zkouškový jdou prostě ruku v ruce :D…

DROGa speciál aneb Království Yves Rocher

Tak dneska po delší době opět drogový speciál, tentokrát na téma Yves Rocher :-)… Vlastně to všechno začalo strašně nevinně – v některém z březnových magazínů Ona Dnes se objevila pravidelná série slevových kuponů do různých obchodů. Ještě nikdy jsem žádný z nich nevyužila, ale tentokrát tam byly docela fajne slevy – na 1 vybraný výrobek z YR dokonce 50% a dárek k tomu, prostě nekupte to :D! To jsem zkrátka musela i já – zarytý odpůrce YR obchodů – odhodit svůj stud. Příjemně naladěna poslední konzultací, která mě naprosto překvapila, rozhodla jsem se, že se za svůj malý osobní úspěch půjdu tedy odměnit. Věděla jsem přesně, pro co jdu – již v minulosti odzkoušené heřmánkové odličovací mléko, krásně voňavé a 100%ně přírodní, původní cena 155 káčé. Vlezla jsem tedy do obchodu již předem obrněna připravenými větami k odhánění dotěrných prodavaček. Nakonec jsem je ale vlastně vůbec nepotřebovala, prodavačky mě nechaly v klidu vybrat, navíc v obchodě byla ještě jedna paní, které se mohly věnovat. Trochu mě znervózňoval jen sekuriťák u vchodu :D… Chvilku jsem se rozhlížela, pak jsem popadla mlíko a zamířila k pokladně. Při placení jsem se nechala samozřejmě uvrtat do zřízení věrnostní karty (stává se z toho pomalu takový můj sport – kolik věrnostních karet máte vy? Já asi patnáct :DD…) a v důsledku toho jsem dostala plátěnou YR tašku, milion katalogů a letáků se slevovýma kuponáma a asi dva miliony vzorečků… jo a 2 pytlíčkový čistící masky jako dárek ke kuponu z Ona Dnes :D. Ano, byl to fakt příjemný nákup :D. Po cestě domů jsem přemýšlela, jestli se tak šťastně usmívám kvůli hodnocení mé práce, krásnému jarnímu dni nebo proto, že jsem opilá YR rohlíkem – respektive všema těma blbostma, které jsem v YR obdržela :D. Na to, jak tyhle typy obchodů nemám ráda, mě jejich strategie docela dostala. Doma jsem se tedy jala všechny nové produkty postupně odzkoušet a odhalit jejich klady a zápory. Tady jsou výsledky mého asi 2měsíčního testování :D…

1. Vyhlazující make-up (odstín Beige 300 – Teint Médium) – jak již název napovídá, odstínem se mi YR zrovna dvakrát netrefili do vkusu – jsem přecejen ještě po zimě dost bledá (a ne že by se to v létě nějak radikálně měnilo :D). Jinak si ale myslím, že na někom s opálenější pletí by mohl vypadat moc dobře. Pleť hezky sjednotí a rozzáří, pěkně voní, výdrž a krytí taky není vůbec špatné. Musí se ale hodně rychle roztírat, aby nevytvořil mapy. Nepřišel mi zlý, nicméně přestože netuším kolik přesně stojí, jsem si jistá, že v drogérce určitě seženete stejně kvalitní make-up za mnohem nižší cenu.

2. DUO: Rostlinná čistící gomáž a jemná čistící maska s výtažkem z máty – jako první jsem testovala čistící gomáž (neboli peeling, kdybyste to nevěděli – já to třeba nevěděla :D). Docela jsem se bála použít to na obličej, protože na tyhlety věci je moje pleť citlivá a reaguje podrážděním. Vyzkoušela jsem to nakonec asi dvakrát, poprvé jsem neviděla žádný velký výsledek, krom zarudnutí, podruhé mi přišlo, že pleť se hezky vyhladila a vyčistila, každopádně zbytek gomáže jsem už použila na tělo – proč obličej zbytečně trápit, když mám jen jeden, že. Stejnou službu mi prokáže celá řada jiných a šetrnějších výrobků. Gomáž nemá vpodstatě žádnou vůni a celkově mě nijak zvlášť nezaujala. Určitě je to výrobek, bez kterého bych se s klidem obešla :-)… Nicméně balení je poměrně poctivé a kdybych ho používala čistě jen na obličej, vydržel by mi na hoooodně dlouhou dobu.
Maska poněkud rozpačité dojmy z gomáže vylepšila. Má velmi tekutou konzistenci, je úplně čirá a hlavně moc hezky voní. Spíš než mátu z ní cítím citrusy, ale možná je to jen projev mé citrusové posedlosti :D. Na obličeji je příjemná, neštípe ani nepálí a poměrně rychle zasychá. Sloupávání je pohodové – rozhodně žádná nedobrovolná depilace jako onehdy u masky z HaMka :D!

3. Noční péče o pleť – tento výrobek mě příliš nezaujal. Vůně nic moc a v ostatních ohledech spíše průměr. Pleť ale byla po jeho použití hezky heboučká, takže aspoň za to dávám bod :-).

4. Zeštíhlující péče s trojím účinkem – trojím účinkem můžeme rozumět boj proti celulitidě a zeštíhlující + zpevňující účinek. Péče obsahuje zrnka zelené kávy, zelený čaj a výtažky z pupečníku asijského, má karamelovou barvu a gelovou konzistenci. Voní lehce a svěže, nejvíc jsem z ní cítila asi ten zelený čaj. Vstřebává se přímo bleskurychle, to tedy klobouk dolů, něco takového jsem ještě neviděla :D. Gel je sice při natírání lehce lepivý, ale okamžitě se vsákne a už ho na pokožce vůbec necítíte. Zpevňující účinky po sotva dvou použitích nemůžu moc posoudit, každopádně pokožka byla opravdu nádherně hlaďoučká. Ale nemůžu říct, že by to byl tak mimořádný efekt, aby se ho nedalo docílit i jinými zpevňujícími krémy z drogérie, které stojí asi desetkrát míň :D.

5. Denní zpevňující péče na obličej a krk – z mého pohledu celkem obyč krém ne příliš lákavé vůně. Při bližším pohledu do zrcadla zjistíte, že obsahuje drobné třpytky, ale není to tak výrazný efekt, aby si vás na ulici spletli s disko-koulí. Zpevňovat obličej snad ve svém věku ještě nepotřebuju :D, takže popojedem…

6. Toaletní voda pro ženy L’Eau + Toaletní voda pro muže Green – já na ty květinkové vůně nějak zvlášť nejsem, ale tato mi (aspoň podle vzorečku) přišla taková lehká, takže bych ji na sobě klidně snesla. Zato pánská vůně, ta mě tedy nezaujala bohužel vůbec ničím, přišla mi tak totálně tuctová, že ani nevím, k čemu bych ji přirovnala.

7. Oční krém proti vráskám s blahodárnými oleji – moje premiéra s očním krémem, protože věřím tomu, že ve svém věku ho ještě nepotřebuju, to už bych se moc rozmazlovala :D. Krém má lehkou, téměř až vodovou konzistenci, je téměř bez parfemace – má jenom lehoulinkou, ale moc příjemnou vůni, při které se dobře usíná (potvrzeno :D). Stačí ho opravdu jen kapka, takže i ten mini vzorek mi vydržel snad na týden, ne-li na dýl. Na víčkách je hrozně příjemný, lehce chladí a hlavně oči vůbec nedráždí. Redukci vrásek však zatím nemůžu potvrdit :D.

8. Denní rozjasňující krém – tento výrobek mě mile překvapil. Krém je lehký, má neutrální vůni a pleť opravdu krásně rozjasní, vypadá pak tak odpočatě a zdravě :-)! V rozjasňovačích se moc nevyznám, doteď jsem je pokládala za naprostou zbytečnost, ale cosi na nich zřejmě opravdu bude O:-)… Kdybych si měla vybrat jeden z vzorkových výrobků, který bych si pořídila i ve standartní velikosti, byl by to rozhodně tenhle. Předpokládám však, že určitě nestojí míň než čtyři stovky, takže asi někdy příště :D…

Takže suma sumárum – YR prodává zajímavé rozmazlovače, které určitě stojí za vyzkoušení, nicméně myslím, že jejich výrobky se dají nahradit mnohem levnějšími alternativami, i mezi jinou přírodní kosmetikou. Jejich obchodní strategie se vzorečkama a dárečkama a slevovýma kupónkama je každopádně docela dobrá… ehm, ale o tom raději zase někdy příště :D…

Václav Kaplický – Kladivo na čarodějnice

Na rovinu musím říct, že už dlouho mě žádná knížka „nevcucla“ tak silně, jako právě Kladivo. Přečetla jsem ji asi za týden, přestože jsem na ni měla čas jen ve volných chvilkách (kterých moc nebylo) poránu a na „dobrou“ noc, a nikdy jsem se od ní nemohla odtrhnout. Jedná se o silný příběh postavený na reálném základě – tedy monstrózních čarodějnických procesech, které se na konci 17. století odehrávaly v okolí Šumperka a Velkých Losin – a právě vědomí toho, že se tohle všechno kdysi opravdu stalo, čtenáři způsobuje nepříjemné mrazení v zádech. Sama jsem byla knížkou tak uchvácena, že jsem si hned po jejím zaklapnutí začala gůglit informace, abych se dozvěděla, nakolik se Kaplický držel reálného základu a nakolik se jednalo o fikci. Docela mě šokovalo, když jsem si na stránce Wikipedie věnované děkanu Lautnerovi, hlavní postavě Kladiva na čarodějnice, přečetla vpodstatě kompletně převyprávěný děj celého románu – Kaplický se tedy ve své knize držel historických pramenů co možná nejpřesněji. Většina postav skutečně existovala a Kaplický jim ponechal i jejich původní jména.

Zkušenost mám i s filmem a musím říct, že u mě i přes nadšení z knihy pořád maličko převažuje snímek Otakara Vávry – patří do mé osobní sbírky filmů, o kterých vždy po shlédnutí prohlásím, že už je nikdy nechci vidět, ale jsou tak silným zážitkem, že po čase zatoužím podívat se na ně znovu. Přesto vám však knížku vřele doporučuju. Sháněla jsem ji v knihovně strašně dlouho a to je myslím dobrým důkazem toho, že i české historické romány můžou být pro čtenáře atraktivní a nemusí být nutně synonymem pro nezáživnou povinnou četbu od Jiráska ;-).

5 věcí, které mi zpříjemňují jaro

Tak, kostky jsou vrženy… V ISu se objevil onen obávaný rozpis státnic s datem dne D a složením zkušební komise. Můžeme se nad tím rozčilovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat :D… Na všem negativním je nicméně třeba vidět i něco pozitivního, a protože mě v budoucích dnech a týdnech nic dobrého nečeká (leda „se učit, se učit, se učit“ – jak by řekl Mireček), budu se snažit zpříjemnit si to, jak se dá. Pár nápadů už mám a určitě uvítám v komentářích i vaše rady a tipy, třeba čím jste si učení na státnice zpříjemňovali vy :-)…

Simpsonovi

Dlouhodobé polehávání v učebnicích způsobuje depresivní stavy pramenící z pocitu, že si to stejně nikdy všecko nezapamatujete a jestli přecejen teď v té hlavě něco máte, v den státnic v ní bude pusto a prázdno. Proto sázím na Simpsonovi jako na kvalitní antidepresivum :-).

Oddechové čtivo

Po několikahodinovém brejlení do nezáživných právnických materiálů a učebnic je samozřejmě potřeba, aby si dal mozek trochu voraz a bavil se taky chvilku něčím pokleslejším :D. Klasickou literaturu sice zbožňuju, ale uznejte, že u Shakespeara si mozek nikdy neodpočine tak hezky, jako u nějakého pořádného béčkového braku :D. Z toho důvodu jsem se rozhodla zásobit všelijakými druhy převážně oddechového a relaxačního čtiva, nad kterým budu moct zapomenout na starosti všedního dne a řešit prozměnu jiné „otázky života a smrti“, třeba co se bude na jaře a v létě nosit nebo zda je vrahem zahradník :D. Na fotce není úplně všechno, protože u některých titulů jsem usoudila, že i jako čtení na oddech jsou moc hloupoučké :D…

Čaj o páté

Jsem čajomil, to se ví. Nejsem žádný super odborník, ale nenechám se ani opít rohlíkem :D. Má specializace jsou zelené aromatizované čaje, ale nepohrdnu ani černým či bylinkovým. Bez čaje si nedokážu představit žádné ráno – kolikrát je to taky to jediné, co jsem schopná hned po probuzení dostat do žaludku, když nemám čas na poklidnou snídani. Neznám zkrátka nic lepšího než příjemnou siestu s hrnkem dobrého voňavého čaje. A zásadně nesladím :-)! Mí aktuální čajoví favoriti se nazývají:

Organic pure green od MaS – čistá příjemná chuť. Vůbec byste nepoznali, že je pytlíkový – chutná jako z čajovny O.-)… Ideální na odpolední siestu!

Povšimněte si sladěného motivu hrníčku a krabičky od čaje...nebyl to záměr :D!

Pickwick Green Tea Pineapple – byl dárkem od strýca. Když jsem se nad voňavým hrníčkem na velikonoční návštěvě rozplývala, strýc mi věnoval celou krabičku O:). Je to jeden z nejchutnějších pytlíkových čajů, jaké jsem kdy měla.

V psychedelickém hrníčku od Pavči :) — V psychedelickém hrníčku od Pavči 🙂

Piňa Colada – tak tu máme taky jeden sypaný ovocný čajík, nááádherně voňavý! Péťa je na něm ještě závislejší než já :D. K mání ve Vaňkovce.

Keňský pytlíkový Marks and Spencer – bez něj už si nedokážu představit žádné ráno, je to černý nakopávák :D.

Murphyho moudro z hrnečku :D — Murphyho moudro z hrnečku 😀

Fitocracy

Už to budou skoro 3 měsíce, co jsem se zaregistrovala do této sociální sítě pro všechny sportu-chtivé lidičky. Mě osobně sporty moc nebaví, nemám ráda zimu, nesnáším vodu a mokro obecně a vyrostla jsem na Hané, takže kopce mi dávají taky zabrat – už tím jsou mé sportovní možnosti značně omezené :D. Asi si logicky kladete otázku, proč jsem se tedy vůbec k Fitocracy připojila. Z jednoho prostého důvodu: Přes to všechno si totiž troufám říct, že pohyb zbožňuju a věřím, že to tak má většina lidí, jenom každý z nás potřebuje najít takovou aktivitu, která ho bude bavit. Snažím se pravidelně cvičit už od nějakých 17ti let, kdy jsem se rozhodla vyhlásit boj své dosud lehké skolióze. Mým nejmilejším parťákem na cvičení je už nějaký ten pátek nafukovací gymball, občas taky jeho menší brácha overball a vlastně mám balony ráda obecně – míčové sporty byly asi jediné sporty, které mě kdy v tělocviku bavily :D. Můj problém spočívá v tom, že mě cvičení baví vždycky jen určitou etapu mého života – většinou tehdy, když mě záda nebo krční páteř fakt bolí, mám špatné svědomí ze svého sedavého životního stylu nebo mě po rodinné oslavě zaplaví pocit, že „ty kalhoty se nějak srazily“. Chybí mi parťák, který by mě vyhecoval – dokud jsem bydlela s Pepou, na denním pořádku bylo válení v posteli do oběda („Jít do školy? Proooč,vždyť jsem tam byla včera :D!“) a noční vyžírání ledničky. Vrcholem našeho pohybu bylo to, když jsme si s mým gymballem házely za prozpěvování „Je den, tak pojď Marie ven“, případně s ním hrály v pokoji fotbal 8-). S Péťou se situace malinko zlepšila, ale nesportovali jsme nikdy nijak pravidelně, prostě jen když se nám chtělo a byl čas.
No a teď alespoň pár slov k Fitocracy aneb proč byste to měli taky vyzkoušet:

Asi největší výhodu vidím v tom, že na to zkrátka nejste sami. Když se zaregistrujete s bandou přátel, můžete se navzájem hecovat, uspořádat skupinové challenge a soupeřit mezi sebou. A ikdyž třeba nejste soutěživý typ, vědomí toho, že ostatní vaši kamarádi pilně cvičí, vám určitě nedovolí válet se na gauči a kynout :D.
Každá vaše aktivita se počítá – když půjdete radši 3 patra po schodech, ačkoliv byste mohli použít výtah, když se místo svezení šalinou pěkně projdete pěšky – zkrátka cokoliv. I relativními maličkostmi se dá dělat něco pro zdraví :-).
Zjistíte, že slova „nedostatek času“ jsou jen výmluvy. Pár minut denně může pro své tělo obětovat skutečně každý.
Sbírání bodů za každou vaši aktivitu stejně jako celé prostředí Fitocracy působí motivačně – teda alespoň na mě. Jsem si jistá, že nebýt Fitocracy, tak se na cvičení kolikrát vykašlu a radši si hodím nožky nahoru :D.

Už to budou skoro 3 měsíce a já se opravdu snažím cvičit každý den. Alespoň trošku. Kvůli práci na diplomce a přípravě na státnice jsem prakticky celé 3 uplynulé měsíce strávila u počítače a to se samozřejmě vůbec nelíbilo mojí krční páteři. Cvičení mi často ulevilo od bolesti a celkově jsem se i díky té troše pohybu denně cítila mnohem líp. Už proto v tom chci pokračovat. Všem, co Fitocracy ještě nevyzkoušeli, vřele doporučuji :-)!

Péťa

…který mě taky občas vytáhne ven a na vzduch a já zjistím, že 3 písmenka před jménem vlastně vůbec nejsou tím nejlepším a nejdůležitějším, co by mě v životě mohlo potkat :-).

Na výletě v Lednici :-) — Na výletě v Lednici 🙂

Kuřecí prsíčka s chřestem

Přestože poslední dobou nic nestíhám, natož pak blog, řekla jsem si, že tenhle recept prostě musím uveřejnit, protože chřestová sezóna je krátká O:-). Musím přiznat, že se jednalo o mou chřestovou premiéru, takže jsem moc nevěděla co a jak a dlouho jsem spekulovala, na jaký způsob chřest připravím. Nakonec jsem se rozhodla pro tento jednoduchý postup z receptů.cz.

kuřecí prsa
kousek nivy
mléko
svazek chřestu
zelenina na oblohu

Z různých návodů na internetu jsem vyčetla, že nejdůležitější u bílého chřestu je pořádně ho oloupat. Slupka je totiž hořká a když se jí dostatečně nezbavíte, může vám zkazit chuť celého jídla. Jinak jsem chřest vařila klasicky na sporáku v horké vodě, do které jsem přidala plátek citrónu (další tip z netu :D). Mezitím jsem si připravila kuřecí prsíčka, nakořenila a hodila na pánvičku. Nakonec jsem se pustila do omáčky – rozehřála jsem v kastrůlku asi deci mléka a přidávala postupně na kostičky nakrájenou nivu, míchala a míchala, až se niva pěkně rozpustila a vznikla hustá omáčka. Omáčku je pak možné ještě podle chuti dokořenit. No, a máme hotovo – teď už jen stačí ozdobit talíř nějakou tou čerstvou zeleninou a nechat si chutnat…

Že by mě chřest nějak zvlášť ohromil, to říct nemůžu, ale možná člověk musí přijít na ten správný grif, jak ho připravit, aby to byla delikatesa. Ne že bychom si nepochutnali, ale na to, jak všichni chřest blahořečí, jsem čekala něco zajímavějšího. Soudit po prvním ozkoušení ovšem nebudu a určitě se v budoucnu pustím do nějakého dalšího receptu. Co vy a chřest :-)?